1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 14. 03. 2013, 13:14

Florida? To slovo zní skoro magicky. Jen se v našich zeměpisných šířkách trochu ochladí, hned se v mediích začnou objevovat titulky o tom, jak se kdejaká pseudocelebrita chystá na Floridu nachytat bronz. Možná už jsem to někde zmiňoval, ale celkem dlouhou dobu jsem ve svém nitru cítil relativně velký nezájem vůbec do USA vycestovat a tak moje první cesta tímto směrem byla v podstatě náhoda. Od té doby už pár let uběhlo, párkrát jsem v USA byl a tehdy vydané vízum je stále platné. Nejsem člověk, který by se z USA takříkajíc posadil na zadek, nicméně jedna věc se „státům“nedá upřít: Je fakt, že tam dost věcí funguje, tak jak fungovat má, což je v jistém směru věc více než příjemná. Když pak člověk narazí na internetu na druhou příjemnou věc, tentokráte v podobě cenově zajímavé letenky z Prahy do Miami, tvoří to slušný základ k budoucímu výletu za hranice všedních dní.

Sečteno a podtrženo: máme cíl a známe způsob jak se tam výhodně dostat, ale zatím moc nevíme co tam omrknout, kdy tam vyrazit, čeho se vyvarovat atd. Internet je skvělé médium přinášející nepřeberné množství informací a faktů, leckdy doplněné právě o postřehy či pocity lidí, kteří už dané místo navštívili. Rozhodně se nechci pasovat do role znalce Floridy, ale rád bych tímto článkem například pomohl těm, kteří se nyní nachází třeba ve fázi plánování své cesty právě do tohoto koutu světa. Já jsem totiž nejvíce informací načerpal právě tímto způsobem.

Netrvá to dlouho a náš výlet dostává celkem reálné obrysy. Neplánujeme zastávku v NYC, takže jednoznačně volíme přímé spojení do Miami, které Alitalia z Milána nabízí. Jsem rád, že se daří najít vhodné lety a vyhneme se tak zbytečnému přestupu právě v NYC. Zvýhodněný tarif je založen na principu návratu do jiného místa, takže máme na výběr, zda cestu tam či cestu zpět spojíme s Prahou v rámci jedné letenky. K tomu bude třeba dokoupit přískok z/do Milána. Vzhledem k tomu, že náš odlet je naplánován na 1.února, existuje zde reálná možnost nečekaného přídělu sněhu, který může ovlivnit chod některého z letišť v rámci Evropy. Právě s ohledem na sníh tedy preferuji trasování PRG-MXP-MIA a zpět MIA-MXP. Cesta tam je tedy na jedné letence a tak v případě sněhové kalamity se o nás musí Alitalia postarat, protože zpátky už se prostě nějak dostaneme. Při pročítání zkušeností jiných cestovatelů začínáme uvažovat o plavbě výletní lodí. Prohlížíme nabízené trasy, dostupné termíny, cenové relace a nalézáme plavbu, která nám v mnoha ohledech vyhovuje. Je jasné, že na Floridě budeme potřebovat auto, což je jedna z věcí, která v USA není vůbec problém a tak omrkneme pár webů autopůjčoven a je vybráno. Celou věc je jen třeba časově vyladit, abychom si zbytečně auto nepůjčovali 2x a třeba neplatili za zbytečné transfery. Myšlenka je tedy taková, že hned po příletu do Miami, si na letišti vyzvedneme auto, kam ho po okruhu po Floridě zase vrátíme v ten stejný den, kdy je plánované vyplutí naší lodi z Miami. Máme vybranou plavbu, která začíná i končí v Miami. Lodě se obyčejně vrací do Miami po celonoční plavbě časně ráno a tak ten stejný den, kdy ráno připlujeme do přístavu, budeme odpoledne odlétat zpět do Evropy.

PRG-MXP, OK 718, odlet 7:00hod, A319, OK-NEN

Je pátek 1. února časně ráno, venku je na toto období celkem teplo asi 2,5C nad nulou, což je příjemné překvapení. Opačným překvapením je množství lidí na check-inu uvnitř terminálu 2 v Ruzyni. Je teprve 5.15hod a tady je fronta minimálně na hodinu. Další nepříjemností je fakt, že slečna na přepážce mi není schopna vystavit palubky až do Miami, ale paradoxně moje zavazadlo odbavit až do Miami lze. Důvod, proč to tak je, mi vysvětlit nedokáže a tak pokračuji do další fronty na kontrolu příručních zavazadel. Tady to jde naštěstí celkem rychle a tak se přesouvám ke gatu, který je uvedený na palubce. Tady poněkud znejistím, neboť to vypadá, jako bych právě přicházel k vietnamské tržnici Sapa. Letadlo má už z Prahy zhruba 15 minut zpoždění a je plně obsazené. Na palubě převládají Vietnamci, kteří se asi přes Miláno vydávají na svátky domů, protože čínský nový rok vychází letos na 10. února. Letadlo je čisté, sezení pohodlné, cestou dostáváme nějakou sušenku a tak v klidu sleduji vycházejícím sluncem osvětlené zasněžené vrcholky Alp.

tr01.jpg



Nad Milánem je ale kompletně zamračeno a tak toho moc nevidím. I přes nepříznivý vítr přistáváme na Malpenze na čas, tedy v 8:30hod. Při pojíždění sleduji z okna zaparkovanou A330 a tipuji, že to bude ta naše.

tr02.JPG


tr03.jpg


Můj tip se později ukázal jako správný. Po výstupu z letadla hledám tranzitní přepážku pro vystavení palubní vstupenky na další let.

Transit desk v příletové hale má asi osm přepážek ovšem všechny jsou uzavřené a tak musím z transitu ven. Zastavuji se u přepážky „Via Miláno“, která funguje i jako transit desk. Ač jsem poctivě na webu Pelikána vyplnil veškeré požadované údaje, tak problém s vystavením mé palubky letenky byl kvůli mému US vízu. Velice ochotná slečna přibližně 30 minut řeší tento problém a nakonec se jí to podaří. Sice musím znovu na kontrolu příručních zavazadel, ale zde bylo vše bez problémů. Vstup do salonku se nám nepodařilo získat, údajně kvůli tomu, že naše lety jsou na jedné letence a program Via Milano slouží pro tranzitní cestující, které mají lety na samostatných letenkách.

MXP-MIA, AZ 636, odlet 11:25hod, A330, EI-EJJ

V té části terminálu, odkud bude odlétat náš let do Miami, je docela veselo, protože u vedlejší stojánky právě nastupují cestující do letadla EL-ALu na lince do Tel-Avivu a tak se to tady jen hemží různými agenty se samopaly. No nevadí, máme ještě dost času, čeká nás dlouhý let, jsme přece v Itálii a tak je skoro povinnost dát si pravou pizzu. Zlatý hřeb nástupu do letadla přichází v momentu čekání již v chobotu, kdy jsem snad jako jediný cestující vytažen z řady na další prohlídku. Inu asi jsem se jim líbil.

Je pro nás přistavený A330 registrace EI-EJJ, jehož dodávací let proběhl 19/5/2011, takže prakticky nové letadlo. Během čekání v Miláně dosedla na prostor letiště mlha, takže startujeme za snížené viditelnosti.

tr04.jpg


Netrvá to dlouho, mračna mizí pod námi a my můžeme sledovat okolní krajinu.

tr05.jpg


Sedím na pravé straně ve směru letu v zadní části plného letadla. S místem či s pohodlnosti sedadel jsem žádný problém neměl. Oproti mému předpokladu ale letíme jižní trasou, tedy přes Madrid, Lisabon a pak přímo nad oceán směr Miami.

tr06.jpg


tr07.jpg


Ani z gastronomického hlediska se žádná tragédie nekonala. Po vzletu jsme dostali slané sušenky a pití. K obědu bylo na výběr mezi krůtím plátkem s bramborem a hráškem případně lasagne. Oboje bylo dobré, ovšem máslo nebylo součástí ani jednoho, takže jeho roztíratelnost nelze hodnotit.

tr08.jpg


tr09.jpg


Asi hodinu a půl před přistáním se podávala svačina v podobě pizza buchty a k tomu něco sladkého, což už bylo chuťově slabší. Posádka na tomto letu byla milá, ale nijak zvláště nespěchala třeba s uklízením nádobí po jídle. Po obědě je na palubě vytvořena umělá noc, celá posádka se vytratí z dohledu asi na siestu a tak pokud někdo něco chce, musí si zajít na záď letadla sám a tam se obsloužit. IFE bylo z mého pohledu celkem slabé hlavně z titulu obsahu. Dotyková obrazovka nebyla moc ochotná spolupracovat a tak je lepší volba použít ovladač schovaný uvnitř područky. Ač jsem se i před nástupem do letadla celkem hodně najedl, tak jsem cestou měl hlad.

Přílet do Miami vedl v podstatě přes Bermudský trojúhelník jakoby od jihu. Před přistáním jsem zaregistroval několik letadel na podobné trase jako náš let. Miami je částečně zahaleno v mracích, ale pak se otevírá výhled na město i na přístav, kde jsou vidět velké výletní lodě.

tr10.jpg


tr11.jpg


tr12.jpg


tr13.jpg


Poměrně hodně fouká, letíme západně od letiště nad pevninu, kde následuje otočka na finální přiblížení a pak už jen dobře zvládnuté přistání ve větru. Po dosednutí vyčkáváme na pojížděčce, kapitán vypíná jeden motor a omlouvá se za zpoždění, neboť naší stojánku blokuje jiné letadlo. V ten moment kolem nás roluje na start A380 Lufthansy.

tr14.jpg


Parkujeme vedle krásně naleštěného B777 brazilského TAMu. Po výstupu z letadla máme celkem štěstí, protože na imigračním není velká fronta, ale i tak postupujeme velmi pomalu. Fronta se ale začala záhy tvořit a upřímně jsem litoval lidi na jejím konci.

tr15.jpg


tr16.JPG


Jak bych tento let hodnotil? Celkově asi spíše spokojenost, pokud bych ho srovnával s letem Lufthansy na trase FRA-GIG, tak LH měla podstatně lepší servis, ale za ty peníze je AZ dobrou volbou.

Konec první části.

Na další pokračování tohoto TR bude třeba chvilku vyčkat, děkuji za pochopení %-(
PS: Upozornění na případné překlepy uvítám v SZ.
Naposledy upravil(a) jife dne 14. 03. 2013, 13:47, celkem upraveno 3 x.


jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 14. 03. 2013, 13:14

Po sejmutí otisků prstů při imigrační kontrole, vyzvedneme u pásů zavazadla a pokračujeme do místa, odkud odjíždí letištní vláček „MIA Mover“ směrem k půjčovně aut. Fronta v půjčovně Dollar, kde máme rezervované auto přes internet, není příliš velká a tak se brzy dostáváme na řadu. Zdejší personál nám ochotně radí ohledně systému silničního mýta a tak zakupujeme elektronický „SUN PASS“ abychom se nemuseli nervovat z pokuty 25USD za každé projetí mýtnou branou u kterých velmi často neexistuje možnost platby v hotovosti či kartou. Veškeré papírování je tedy za námi a tak přicházíme na plochu parkoviště, kde si máme vybrat auto ve zvolené kategorii. Volíme tedy Chryslera, jak jinak než s automatickou převodovkou. Usedám za volant, zapínám GPS navigaci a vyrážíme na jih. Venku je příjemně teplo ale také tma a velmi silný provoz. Prvních pár mil mě rozčilují venkovní zrcátka našeho auta, která zvětšují a přibližují, takže mám trochu problém s odhadem odstupu ostatních aut, což v husté provozu není to pravé ořechové. O slovo se hlásí hlad i únava, takže nám přijde vhod všude přítomný Subway. Z letiště nás čeká trasa dlouhá asi 35mil, ale nutno dodat, že to ubíhá velmi pomalu. Konečně přijíždíme do Florida City do motelu Travelodge, který máme rezervovaný přes Booking. Jedná se o klasický americký motel, tedy auto zaparkujeme přímo před dveře pokoje. Toto ubytovací zařízení má velmi vysoké hodnocení od klientů ve smyslu poměr cena/úroveň. Zbývá tedy hodit rychlou sprchu a přesunout se do pelechu.

Den druhý
2.2.2013


První letošní noc na americkém kontinentu je za námi. Ráno nás vítá příjemné počasí a vcelku bohatá snídaně ve zdejším typickém stylu. Co mě však rozmazluje je možnost si pomocí speciálního stroje u snídaně vyrobit vlastní čerstvou wafli. Relativní drobnost, ale vážně potěšila a to jak čerstvostí, tak výbornou chutí. Inu takhle si osladit život hned po ránu není vůbec špatné. Dnes máme v plánu projet jižní část Everglades National Park http://www.nps.gov/ever/index.htm a vrátit se zpět do Florida City s tím, že v podvečer chceme omrknout zdejší Florida Keys Outlet http://www.premiumoutlets.com/outlets/outlet.asp?id=93.

Udělali jsme však taktickou chybu při rezervaci ubytování v Travelodge a tak se nám nedaří přikoupit další noc, protože je motel plně obsazen. Z tohoto důvodů nemůžeme nechat zavazadla v pokoji, protože další sice plánujeme zůstat rovněž ve Florida City ale v jiném hotelu. Po snídani se na základě instrukcí z cestopisů na pokoji ošetřujeme repelenty. V parku jsou jen velice omezené možnosti si něco koupit a tak u pumpy nakupujeme vody a vyrážíme do přibližně 11mil vzdáleného Ernest Coe Visitors Centra, což je jeden ze vstupů do Everglades. Cestou zastavujeme u cedule označující vjezd do parku, abychom udělali fotku.

tr17.jpg


Nikdo tady není a tak v okamžiku, kdy se v přilehlém křoví něco pohne, nás jako patřičně vystrašené turisty nenapadne nic jiného, než to, že nás právě hodlá posnídat aligátor. Po chvilce zaparkujeme u návštěvnického centra, jdeme dovnitř omrknout, co vše nás tady čeká.

tr18.jpg


Kousek od návštěvnického centra platíme za vjezd do parku 10USD. Rada starších rozhoduje, že si park prohlédneme od konce, takže se jako první přesouváme do osady Flamingo, která je od vstupu vzdálena asi 37mil. Cesta je kvalitní, svádějící k rychlejší jízdě, ale dodržujeme zdejší „speed limit“ a děláme dobře, protože vzápětí potkáváme policejní hlídku. I tak náš Chrysler při klidné jízdě žere snad i trávu u cesty. Je děsné, jak míle na navigaci jen pomalu ubíhají oproti kilometrům, které máme zažité. Parkujeme ve Flamingu a tady to je balzám na duši. Hezké počasí, teplo ale hlavně totální klid. Informační tabule ukazuje nejmenší intenzitu otravných komárů.

tr19.jpg


Jsme prakticky na konci parku a neviděli jsme aligátora? Úkol je jasný, musíme ho najít. Místní pán nám dává radu, kam se máme vydat. Prý u kanálu se každý den nějaký vyhřívá. Jdeme tam a skutečně, něco tam leží! Vidíme dva aligátory, ležící přes sebe. Dlouho na ně zíráme, ale nemůžeme se dostat až k nim. Celou dobu jsem nezaznamenal sebemenší pohyb a tak je docela klidně možné, že to byla jen plastová atrapa pro turisty. Flamingo je tak trochu konec světa a tak sedáme do auta a vyrážíme obdivovat zdejší přírodu. Funguje to tady tak, že cestou je mnoho malých parkovišť, kde zaparkujete a vyrazíte na tematickou procházku. Příroda tady je opravdu velice zvláštní. Nemá smysl popisovat každý trail, co tady je. Za zmínku ale rozhodně stojí Anhinga Trail u Royal Palm Visitor Center, protože tady těch aligátorů je vidět opravdu dost a to v bezprostřední blízkosti. Zdejší strážci parku neradi slyší slovo krokodýl, protože tady jsou aligátoři či gatoři, a tak se vám budou snažit vysvětlit rozdíly mezi nimi. Z mého pohledu to je stejně všechno „krokouš“.

tr20.jpg


tr21.jpg


Den třetí
3.2.2013


Na dnešní den jsme si stanovili dva hlavní úkoly. Přesunout se na západní pobřeží po silnici s názvem Tamiami Trail a projet se vznášedlem po mokřadech. Po snídani v Ramadě si na hotelové recepci bereme časopisy, ve kterých jsou slevové kupóny na všechno možné. Vyrážíme na sever až k místu, kde začíná silnice 41 vedoucí na západní pobřeží. Čeká nás zhruba 130 mil jízdy. Společností, které zde nabízejí projížďky po mokřadech je tu celkem dost, rozdíl nebude ani tak v cenách, jako spíše v tom, co během projížďky uvidíte. Četli jsme pochvalné recenze na společnost s názvem Buffalo Tigers Airboat Rides a tak kolem 11 hodiny parkujeme na jejich parkovišti.

tr22.jpg


Je tu klid, moc lidí tady není, ale jedno vznášedlo se právě připravuje k vyplutí. Obsluha nám dává na vědomí, že pokud chceme vyrazit také, že na nás počkají. Platíme tedy 25USD na osobu a nastupujeme prakticky bez čekání. Všude se píše, že je lepší sedět více na přídi, tedy dále od hlučné vrtule. Než si to stačíme uvědomit, sedíme v poslední brázdě tedy přímo u vrtule, protože stejně jinde není místo. Jenže ejhle všichni mají sluchátka proti hluku, ale pro nás tu žádné nejsou. Je hluk a tak „posunkama“ukazuji řidiči, že nemáme sluchátka. On nám chápavě podává alespoň vatu do uší.

tr23.jpg


tr24.jpg


Vznášedla se zde na mokřadech používají kvůli tomu, protože ve vodě je mnoho rostlin, které se při použití klasického lodního šroubu namotávají na hřídel. Musím říct, že vznášedlo mne překvapilo hned v několika ohledech. Jednak dokáže jet velmi slušnou rychlostí a jednak opravdu neskutečně řve. Jede tak rychle, že i když je celkem teplo, tak je vám za jízdy zima. Celá projížďka byla zajímavá. To prostředí, ve kterém se zde pohybujete je prostě unikátní. Trochu jsem si zavzpomínal na pořad o leteckých nehodách, konkrétně na ten díl, který pojednává o havárii letadla ze dne 11.5.1996. Tehdy se letadlo letící z Floridy do Atlanty kvůli požáru na palubě pár minut po startu zřítí do zdejších močálů plných aligátorů. Nikdo z posádky tohoto letu to nepřežil. Ona ani orientace zde není snadná, protože přes vysoké rostliny není vidět a tak doufám, že náš řidič se tu dobře vyzná. Myšlenky o vysazení motoru v kombinaci se setkání s hladovým aligátorem si nepřipouštím. Zdejší fauna a flóra je rozmanitá a tak cestou je na co koukat.

tr25.jpg


Řidič občas přidává akrobatickou vložku v podobě ostře projeté zatáčky. V okamžiku, kdy něco pozorujeme, řidič vždy vypíná motor a v těchto momentech se mokřadem rozprostírá neuvěřitelný klid. Přichází zlatý hřeb naší projížďky. Nějaký čas brázdíme mokřad a hledáme vhodného aligátora. A je to tady! Pěkný kousek se vyhřívá na slunci.

tr26.jpg


Přijíždíme k němu a vypínáme motor. Aligátor vyráží k nám a rozhodně budí respekt. Cestou řidič vysvětloval, že skočit do lodi umí jen někteří. Jaký je asi tento kousek? Umí to? Hlavou mi probíhají dokumentární pořady BBC právě na toto téma. Sakra vždyť on je tak blízko!

tr27.jpg


Vypadá to, že náš řidič ví, co si může dovolit. Vysvětluje nám, že aligátor údajně nevidí dopředu, ale věřte tomu, když na vás číhá jeho otevřena tlama. Na závěr mu je hozen nějaký kus jídla, aby se zabavil a nechal nás v klidu odjet. Pokračujeme na místo, u kterého se dá zakotvit a vystoupit na břeh. Půda pod nohama se ale trochu propadá a tak chodíme po dřevěném chodníčku. Popravdě řečeno tak trochu čekám, kdy na nás něco vyskočí.

tr28.jpg


Nic takového se nestalo a tak pomalu nabíráme směr zpět přístaviště. Cestou vidíme mnoho různých zvířat od želv, přes ptáky, hady a samozřejmě aligátory. Ani tady však nemáme problém s komáry. Cestou zpět míjíme právě odjíždějící poloprázdné vznášedlo, ale naši spolucestující z Argentiny byli v pohodě, tím spíš když jsem jim řekl, že jsem nedávno v jejich Buenos Aires byl.

tr29.jpg


Na břehu si dávám svačinku a jsem sledován aligátorem, tak jsem mu udělal tuhle „uměleckou“ fotku:

tr30.jpg


Sedáme do auta a poklidným tempem vyrážíme směr Ochopee, vesnička kde se má nacházet nejmenší pošta na světě. Zábava je super a tak si ani nevšimneme, že jsme Ochopee bez povšimnutí již projeli. Pokračujeme tedy směr západní pobřeží, kolem Naples až do Bonita Springs, kde máme zase dopředu rezervovaný nocleh v půjčovně lodí.

tr31.jpg


Náš motel je umístěn na dlouhé zemské šíji, široké asi 300m, kde jejím středem prochází Hickory Blvd a z obou stran je voda. Na jedné straně můžeme pozorovat nepřeberné množství různých ptáků a na druhé krásnou pláž plnou mušliček.

tr32.jpg


tr33.jpg


tr34.jpg


Jsme v USA a my dostáváme chuť na steak, takže do navigace zadáváme patřičné parametry a vyrážíme směr Fort Myer na kus masa. Když dorazíme do poněkud kýčového steak housu, je nám jasné, že se něco děje. Ač nemáme rezervaci, poměrně snadno se dostáváme dovnitř a to i přes fakt, že dnes mají zdejší obyvatelé pomalu státní svátek. Koná se totiž finále amerického fotbalu neboli Super Bowl, ve kterém proti sobě nastupují Baltimore Ravens versus San Francisco 49ers, což mi ani jedno nic neříká, nicméně jsme asi jediní v celé hospodě, kdo o nich nic neví. Je nám tudíž dost jedno, kdo vyhraje a tak v klidu odjíždíme zpět do motelu.


Den čtvrtý.
4.2.2013

Začít den procházkou po pláži má svoje nepopsatelné kouzlo. Dnes máme volnější program ve smyslu přesunu do nedalekého plážového resortu s příznačným názvem Tropical Beach Resort Sarasea v Sarasotě, kam to máme asi 105mil. Hotel leží v těsné blízkosti Siesta Key, tedy na údajně nejhezčí pláži na Floridě jménem Siesta Beach. Cestou plánujeme krátkou zastávku v outletu. Jenže ejhle Miromar Outlets, Estero, je prostě pecka a tak tady nakupujeme půl dne. http://www.miromaroutlets.com/directions/
Odpoledne dorazíme na pláž, kde v podvečer sledujeme, tak jako většina ostatních, romantický západ slunce.

tr35.jpg


tr36.jpg


Den pátý.
5.3.2013

Dnes dopoledne je v plánu návštěva jednoho z nejstarších parků na Floridě. Vstup do Myakka River State Parku je od nás vzdálen asi 15mil. Tady se mi moc líbilo. Je to v podstatě prales a takhle nějak si představuji, že to na naší planetě vypadalo v dávných dobách. Nejsou tu komáři, je tu absolutní klid, příjemné klima, nikde nikdo, zkrátka opět balzám na duši.

tr37.jpg


tr38.jpg


Je tu i místo kde se můžete dostat do korun stromu pomocí lávky a pak následně vystoupat až na vrchol dřevěné rozhledny, vysoko nad koruny stromů

tr39.jpg


Postupem času začíná přibývat lidí a tak park opouštíme a jdeme se válet na pláž. Zde si každý najde své místo.

tr40.jpg


tr41.jpg


Pravda, jsem poněkud překvapen, když se zrovna nedaleko ručníku objevuje mladý par, kde on má oblek a ona šaty. Je více než jasné, že se rozhodli, si zde říci své ANO. Lhal bych, kdybych tvrdil, že to nebylo dojemné. Hlavně moment, kdy on svou vyvolenou políbil a to za mohutného potlesku celé pláže. Byl to prostě doják větší než v kdejakém srdce rvoucím filmu. To všechno chápu, ale proč chtějí mít na svatební fotce v pozadí moje právě prohřívané špíčky, mi fakt hlava nebere.

tr42.JPG


Den šestý.
6.3.2013

Toto je pro nás spíše přejezdový den, protože se musíme ze Siesta Key přesunout do Orlanda, kde chceme další den navštívit vyhlášené zábavní parky. Chceme si těch 150 mil dlouhou cestu zpříjemnit a tak vybíráme trasu o něco delší, ale o to zajímavější. Pojedeme tedy zajížďkou přes St.Petersburg. První zajímavost, kterou máme cestou je Maria Selby Botanical Gardens. http://www.selby.org/

tr43.jpg


Opět vytahujeme slevový kupon z časopisu a za zlevněné vstupné vcházíme do jedné z nejnavštěvovanějších botanických zahrad na území USA. Není tu moc lidí, příjemné prostředí, no radost pobýt. Ze všeho nejvíce jsem se těšil na strom, na jehož kmenu jsou ostré trny, protože něco takového jsem ještě neviděl. Chvilku to trvá, ale nakonec je nalezen k naší plné spokojenosti. Vyjma rostlin tu je i mnoho dalšího k vidění.

tr44.jpg


tr45.jpg


Hlavní důvod proč jedeme směrem na St. Pete je unikátní most Sunshine Skyway Bridge. http://en.wikipedia.org/wiki/Sunshine_Skyway_Bridge Před nájezdem na most z jihu je možno zastavit na odpočívadle a most si prohlédnout či vyfotit.

tr46.jpg


tr47.jpg


Jeho celková délka je asi 6,6km. V květnu 1980 za špatného počasí, zde došlo ke střetu lodi s mostní konstrukcí. To mělo za následek, pád autobusu společnosti Greyhound a dalších šesti vozů z výšky 46 metrů do vody, což nepřežilo celkem 35 lidí. Pro placení mýta využijete SunPass. Za mostem je možno navštívit takové molo, kde rybaří plno lidí a most je také pěkně vidět. Vjezd sem je ovšem zpoplatněn.

tr48.jpg


V St. Pete chceme vidět museum Salvátora Dalího http://thedali.org/home.php a protože nás čeká plavba výletní lodí, tak chceme navštívit i výstavu věnovanou Titaniku. Upřímně řečeno oboje pro mě bylo spíše zklamáním.

tr49.jpg


Odpoledne přijíždíme do Orlanda a vyrážíme na steak.

Den sedmý.
7.3.2013


Orlando je na Floridě synonymem pro zábavu. Najdete zde několik zábavních parků různého typu. Nejsem příznivcem Disneye a tak tento typ vynecháváme. Orientujeme se tedy na zábavu spojenou s vodou. Jako první přichází na řadu SeaWorld, což je park ve kterém vystupují cvičená zvířata. Jako druhý navštívíme aquapark Aquatica, což je vyloženě aquapark ve stylu venkovního koupaliště. Chceme ušetřit za případné transfery či parkování a tak volíme hotel „Best Western Plus Orlando Convention Center“. Byla to dobrá volba. V hotelu je možno zakoupit kombinovanou vstupenku do obou parků za výhodnější cenu než nabízejí přímo parky. Pokud zaplatíte hotově je to výrazně méně než při platbě kartou a navíc pokud si před prodejcem svoji vstupenku podepíšete a po návštěvě parku ji v době její platnosti prodejci vrátíte, tak Vám vrátí ještě 10$ za každou. Platnost vstupenky byla 14 dní. Hotel nabízí transfer do parků zdarma.

Hned po snídani vyrážíme do SeaWorldu. Vstupní kontrola je velmi důsledná včetně otisků prstů, které jsou přiřazeny ke vstupence. Počítejte s tím, že tady je narváno od rána. Vystoupení v parku probíhají podle časového plánu, tak aby se návštěvníci stačili vždy přesouvat od jedné atrakce k další. Nejsou zde vyloženě jen zvířecí atrakce, ale také atrakce jaké znáte z různých „lunaparků“. Zde jsme udělali jednu obrovskou taktickou chybu. Zastavili jsme se totiž u vodní atrakce Atlantis, což je v podstatě vodní horská dráha. Pozorovali jsme její chod a tak jsme si řekli, že se svezeme, než začne další vystoupení delfínů. Jenže trasa nebyla z pozorovacího místa vidět celá a tak v průběhu naší jízdy, jsme jako sedící v první řadě dostali brutální příděl vody. No nestalo se nic jiného, než že jsme po zbytek dne byli totálně mokří, což nebylo zrovna příjemné. A tak ač jsme třeba při dojemném vystoupení kosatek seděli dále od pódia, tedy v suché zóně, byli jsme stejně mokří, jako ti přímo u vody.

tr50.jpg


tr51.jpg


tr52.jpg


tr53.jpg


Po skončení hlavního programu jsme se vydali vyzkoušet zdejší krkolomné atrakce typu Manta atd. Byla to určitě zajímavá zkušenost a nebylo mi z toho zle. Pak ovšem přišla krize v podobě návštěvy pavilonu ledních medvědů, nebo jak se to jmenovalo. Zde jsme totiž zvolili výlet na severní pól a to v simulátoru vrtulníku. Nešlo o nic jiného, než o malé kino, kde se člověk připoutal do sedačky, která se s ním hýbala. Nevím, zda to bylo tím, že na nás opět vyšla první řada, ale od prvních vteřin se mi udělalo děsně zle. Situace byla o to horší, že se z toho místa nedalo utéct. Ač jsem se na plátno vůbec nekoukal, a snažil jsem se svému mozku vnuknout myšlenku, že se neděje nic jiného, než to, že se se mnou třese židle, tak on to nechtěl absolutně chápat a dost jasně mi naznačoval, že hodlá vyprázdnit můj žaludek. Proti tomu byla děsivě vyhlížející Manta procházkou sadem.

tr54.jpg


Odpoledne jsme se přesunuli do aquaparku Aqautica. Je to pěkný park, mám takové atrakce rád, ale nic extra, co bych neznal, jsem tu nenašel. Naštěstí tady nebylo moc lidí, protože nebylo úplně ideální počasí. Každopádně na skluzavce pro osm vedle sebe jedoucích závodníků, kterým se měří čas, jsem vytvořil rekord dráhy toho dne. To, že vedle jedoucím konkurentům bylo o pět, deset či dvacet let méně, nebylo podstatné. Po skončení koupání, opět grátis přesun na hotel.

tr55.jpg


tr56.jpg
Naposledy upravil(a) jife dne 15. 03. 2013, 20:13, celkem upraveno 16 x.

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 14. 03. 2013, 13:15

Den osmý.
8.2.2013


Hned po snídani vyrážíme na východ směr Kennedy Space Center, které je vzdáleno od Orlanda přibližně 52mil, takže kolem 9:15hod již stojíme ve frontě na pokladnu. To co tady lze vidět, lze principiálně rozdělit na tu část, kterou můžete procházet sami a pak to ostatní, k čemuž již ovšem potřebujete zdejšího průvodce. U pokladny si řeknete, na jakou organizovanou prohlídku chcete jít a podle obsazenosti dostanete přidělený čas nástupu na prohlídku. Chystáme se na dvě prohlídky, ovšem paní v pokladně nám vysvětluje, že není možné koupit dvě prohlídky v rámci jednoho dne a to z časových důvodů. Paní je neoblomná a tak tedy ze dvou vybraných preferujeme prohlídku odpalovací rampy. Lehce zklamaní odcházíme od pokladny, když tu náhle zahlédneme samoobslužné terminály, kde se dají koupit vstupenky. Byl by hřích to nezkusit a tak vsázíme na fakt, že ta elektronická mašina nemůže přece vědět, že už jedny vstupenky máme. A vyšlo to. Takže v pokladně jsme zakoupili prohlídku odpalovací rampy a v automatu prohlídku montážní budovy.

Po vstupu do areálu shlédneme venkovní expozici raket a různých vesmírných modulů. Tady si můžete vyzkoušet pocity astronautů před vstupem do vesmírné lodi na startu, nebo si vzkoušet "pohodlí" modulu Apollo.

tr57.JPG


Po té odcházíme do 3D kina Imax, kde je nám promítnut 45 minut dlouhý a perfektně zpracovaný prostorový film: “Space Station 3-D” - filmed by 25 astronauts and cosmonauts and narrated by Tom Cruise.

Z kina jdeme přímo na místo srazu pro naší organizovanou prohlídku, nastupujeme do autobusu a vyrážíme po silnici skrze vstupní bránu, za kterou už se normální civilisté, jen tak nedostanou. Od místa nástupu do autobusu to je nejkratší cestou k odpalovací rampě skoro 15km. Průvodce je v pohodě a hned na úvod nám řekne, že náš řidič dnes pracuje poslední den, protože dnes odchází do penze, takže jsme v podstatě jeho poslední výprava. Pracoval zde asi řadu let, protože většina zaměstnanců, které cestou různě potkáváme, evidentně o jeho odchodu do penze ví, a tak se mu povětšinou uctivě klaní, což je vážně milé.

Cestou míjíme obrovskou montážní halu, http://cs.wikipedia.org/wiki/Vehicle_Assembly_Building ,kde se vlastně celá vesmírná souprava kompletovala a z tohoto místa, se už po „vlastní ose“ (pomocí speciálních pásových podvalníků) http://cs.wikipedia.org/wiki/Crawler-Transporter , přesouvala na startovní rampu http://cs.wikipedia.org/wiki/Startovac%C3%AD_komplex_39 , kde byla následně plněna palivem ze speciálních nádrží. Pro lepší pochopení si dovoluji vložit drobnou citaci z Wikipedie:

Na každé rampě jsou také velké nízkoteplotní nádrže na skladování paliva - kapalného vodíku a kyslíku pro SSME-Space Shuttle Main Engine. Vysoce výbušná povaha těchto chemických látek vyžaduje početné bezpečnostní opatření v celém startovacím komplexu.NASA vypočítala, že minimální bezpečnostní vzdálenost v případě naplněných nádrží raketoplánu je 4,8 km pro personál a 2,6 km mezi rampami. Aby se předešlo obrovskému poškození raketoplánu a raketových motorů, bude napumpováno před startem na odpalovací rampu 1,1 milionů litrů vody, která ztlumí zvuk během startu. V důsledku ohřevu této vody se během startu uvolňuje velké množství vodní páry. Od okamžiku zahájení plnění paliva až do startu raketoplánu musí kromě nezbytných pracovníků všechny osoby opustit rizikovou oblast. Řídící odpalovací středisko a montážní hala jsou skoro 4,8 km daleko.
Pro případ havárie je odpalovací komplex vybaven nouzovým výtahovým systémem pro rychlou evakuaci osob do bezpečí. Při opouštění raketoplánu se posádka přesune do nouzového výtahu, který sjede na povrch rychlostí až 96 km/h. Je to koš na laně, který klesá pod strmým úhlem pryč od místa startu. Na povrchu posádka nastoupí do upraveného obrněného vozidla a přesune se k přistávací ploše pro vrtulníky umístěné několik stovek stop od rampy, odkud odletí do bezpečí. Protože bezpečnostní pravidla NASA vyžadují, aby byl všechen personál mimo rampy, je posádka během této evakuace odkázaná na sebe.


tr58.jpg


tr59.JPG


Po návratu z první prohlídky, rovnou přeskakujeme do druhého autobusu, který nás odváží na prohlídku montážní haly. Tato prohlídka mi celkově přišla méně zajímavá než ta první, nicméně ta budova je opravdu velká a třeba jeřáb o nosnosti 325 tun, asi také není tak často k vidění.

tr60.JPG


tr61.JPG


tr62.JPG


Po skončení druhé prohlídky už máme raketoplánů a raket plné zuby a tak sedáme do auta, protože nás čeká téměř 150mil do North Palm Beach.

Den devátý.
9.2.2013


V rámci tohoto dne se přesouváme po východní pobřeží Floridy od West Palm Beach na jih do Fort Lauderdale. Okukujeme zdejší pláže a honosná sídla či jachty boháčů.

tr63.jpg


tr64.jpg


Den desátý.
10.2.2013


Dnes se přesouváme do Miami. Necháme zavazadla v hotelu a vyrážíme do města. Podaří se nám zaparkovat nedaleko centra za zvýhodněný tarif na celý den a tak kupujeme jízdenky na „hop bus“, který jezdí okruhy po Miami. Jizdenka platí 24 hodin, takže jí chceme využít i zítra. Miami je moderní kosmopolitní město, které bývá díky velkému přístavu a letišti také někdy nazýváno Branou do Ameriky. V rámci zdejší aglomerace žije asi 5,5 milionů lidí. Až 65% obyvatel města tvoří přistěhovalci z Latinské Ameriky a tak zde uslyšíte spíše španělštinu než angličtinu. Jako první okruh vyhlídkovým autobusem volíme cestu směr Little Havana. O této části města se hodně píše v průvodcích, ale z mého pohledu tam nic zvláštního k vidění není. Ten okruh byl v podstatě nudný a navíc byla docela zima.

tr65.jpg


tr66.jpg


Zlatý hřeb dnešního dne přichází až večer. Registrujeme narůstající počet lidí kolem nás, až si uvědomíme, že dnes se zde vlastně hraje basket. V Miami má sídlo letecká společnost American Airlines a tak i sportovní hala s kapacitou 19600 míst je pojmenovaná American Airlines Arena. Před odletem z ČR jsme uvažovali o koupi lístků, ovšem pro jejich závratnou cenu jsme se rozhodli, že je nekoupíme. Přidáváme se tedy k davu fanoušků a míříme k hale, kde se chceme zeptat, zda čistě náhodou nemají nějaké lístky. U pokladny prakticky nikdo není, takže to považujeme za téměř zbytečné. O to větší je naše překvapení, když během několika minut držíme v ruce dva lístky, v cene 83USD za osobu plus daň. Jsou to lístky na stání do sektoru označeného jako 400, což je hodně vysoko, ale vidět bylo výborně. Dnes večer hrají největší rivalové NBA, tedy Los Angeles Lakers versus Miami Heat. Atmosféra při zápasu je super, dost možná i tím, že domácí Miami Heat vyhráli 107:97.

tr67.jpg


tr68.jpg


tr69.jpg


tr70.jpg


Hra je u konce, tak zbývá dostat se ven z haly, stejně jako téměř 20 tisíc ostatních diváků, vyzvednout auto a odjet do hotelu.

tr71.jpg


Den jedenáctý.
11.2.2013


Dnes musíme vrátit vypůjčené auto, ale máme ještě půl dne času a tak vyrážíme z hotelu do centra autem. Stále nám totiž platí jak parkovací lístek, tak jízdenka na hop bus. Tentokrát volíme druhý nabízený okruh směřující na Miami Beach. Cestou jedeme kolem přístavu, takže jsou vidět obrovské výletní lodě.

tr72.jpg


Tento okruh se mi vizuálně zdá lepší, než ten včerejší. Je tady ovšem jeden zásadní negativní faktor a tím je brutální zácpa na této trase, zřejmě kvůli tomu, že zde právě vrcholí neuvěřitelně velké prodejní výstava těch nejluxusnějších jachet. Na Miami Beach to prostě žije i když Mattonku jsem tady neviděl. Netrvá dlouho a zastavujeme na místě, kde byl zastřelen Gianni Versace před svým domem, ze kterého je dnes luxusní hotel, který na „bookingu“ nenajdete. Také projíždíme kolem hotelu, který částečně vlastní Madonna nebo vidíme hotel, kde hráči Miami Heat oslavovali svůj triumf a nechali číšníkovi dýško ve výši 5000USD.

tr73.jpg


tr74.jpg


tr75.jpg


tr76.jpg


Vystupujeme z hop busu, sedáme do auta a odjíždíme ho vrátit na letiště.

tr77.jpg


Naše pozemní trasa:

trasa autem.jpg


Ostatní foto z pozemní cesty okolo Floridy jsou k dispozici zde:

http://jife.rajce.idnes.cz/Florida_2013/


Vrácení auta probíhá zcela bez problémů. Zaměstnanec půjčovny nám však dává jednu velmi dobrou radu. Pokud totiž máte půjčené auto od „Dollaru“ a následně se potřebuje dostat do přístavu výletních lodí, tak můžete využít jejich „free shuttle“ právě tam. A tak odcházíme na onu zastávku. Řidič chtěl jenom vidět účet z půjčovny a tak tady vlastně právě začala naše druhá část výletu:

ROYAL CARIBBEAN CRUISE – Majesty of the Seas
Už když jsme před zhruba deseti dny přelétávali na palubě letadla Alitalie nad přístavem v Miami, záhledl jsem naší loď z té výšky, což mi jasně říkalo, že to nebude žádný drobeček. Jak jsem psal v úvodu, naší plavbu jsme nevybírali ani tak podle typu lodi, jako spíše podle termínu plavby a nabízené trasy.

01 lod z letadla.jpg


Tady je pár základních údajů o naší trase i lodi:

Majesty of the Seas – trasa Miami- Bahamas (Nassau) – Coco Cay – Key West – Miami.

Délka lodi 268m, šíře 32m, výtlak 74 077 tun (pro srovnání Titanic měl výtlak 52 310 tun), počet palub 13, ponor cca. 8m, cestovní rychlost 19 uzlů.

V době naší plavby zde bylo 860 členů posádky + 2629 cestujících, celkem tedy 3489 osob.

Více o lodi zde:
http://www.royalcaribbean.com/findacruise/ships/class/ship/home.do?shipClassCode=SS&shipCode=MJ&br=R

http://en.wikipedia.org/wiki/MS_Majesty_of_the_Seas

A jak to vlastně všechno probíhalo?

Plavbu jsme si zakoupili přes internet. Dlouho jsme vybírali, na jaké palubě chceme mít kajutu. Nakonec jsme si vybrali „deck 7“ z celkových 13 a dobře jsme udělali. Od počátku jsme byli rozhodnuti mít kajutu s oknem, tedy v každém případě jsme nechtěli vnitřní kajutu bez okna, i když ty jsou o dost levnější. Okno se sice nedá otevřít, ale i tak je to dle mého k nezaplacení. Minimálně tři dny před vyplutím musíte vyplnit přes internet tzv. SailPass, kam vkládáte údaje o své osobě a zároveň to funguje jako elektronický check-in. Obratem dostanete instrukce k Vaší plavbě, včetně visaček na zavazadla, kde je uvedeno umístění Vaší kajuty.

Z letište MIA to je do přístavu necelých 15km a shuttle tuto trasu zdolával asi 20minut. Naše loď vyplouvá v 16:30hod a tak „boarding time“ je v 13:30hod. Musíte totiž splnit tento požadavek:

Due to government regulations, SetSail guests whose cruise departs from ports in the United States are required to be at the pier and checked in no later than 90 minutes prior to the published sailing time.


Po příjezdu do přístaviště čeká ještě před nástupním terminálem mnoho pracovníků plavební společnosti, kteří se mají starat o Vaše pohodlí. V tomto případě Vám mají odebrat Vaše zavazadla, aby Vám bylo zjednodušeno nastupování. Je to jen o „malilinko“ jiné, než když nastupujete v Praze na Rašínově nábřeží na náplavce do parníku, který jede do ZOO. Faktem je, že onoho zřízence zajímají především dvě věci: číslo Vaší kajuty a výše dýška pro něj. Tady mi to připomínalo spíše Egypt a jeho všude vyžadovaný bakšiš než USA, no ale nedejte mu nic, když on má v rukou Vaše zavazadla, které budete následujících pár dní potřebovat na palubě, mezitím co on bude v klidu na břehu. Dále tedy vstupujeme do odbavovacího terminálu, což je podobný systém jako na letišti s tím rozdílem, že tady se na počet osob odbavuje zhruba 18 letadel A319 dohromady. Až na Vás přijde u jedné z mnoha přepážek řada, podepisujete předem po netu vyplněné dokumenty, ověřují se Vaše doklady, podepisujete prohlášení, že je Vám dobře a že jste nepřišli v posední době do přímého styku s nějakou závažnou chorobou a v neposlední řadě dáváte souhlas, ke strhávání peněz z Vaší platební karty. Jde o to, že u přepážky dostáváte magnetickou kartu, která bude v následujících dnech, suplovat Vaší platební kartu a zároveň funguje jako karta ode dveří Vaší kajuty.

02 nastupni terminal.jpg


03 terminal uvnitr.jpg


Nevím, zda někdo kontroluje venku odevzdané zavazadla z hlediska bezpečnosti jejich obsahu, ale je fakt, že od přepážky směřujeme ještě ke kontrole bezpečnostním rámem. Mám sebou láhev s vodou, nikdo mi jí nevezme, ale i tak je důkladně kontrolována. Přesunuli jsme se tedy do horního patra nástupního terminálu, ze kterého už vede nástupní most přímo do lodi. Zde je trochu fronta, protože každý nastupující je vyfocen a jeho foto je provázáno s magnetickou kartou a zaneseno do palubního systému. Máte tak jistotu, že pokud by šla loď ke dnu, tak v novinách budete mít celkem aktuální fotku.

04 nastup.jpg


A je to tady, jsme na lodi. Vítá Vás plno číšníků, každý Vám nabízí něco dobrého k pití. Jsme asi ve třetím patře. Naše kajuta je v sedmém, kam se chceme vydat. V tento moment zjišťujeme fakt, že nejslabším prvkem celé lodi jsou výtahy. Je jich tu dost, ovšem je tu také hromada lidí, takže osud všech zdejších výtahů je ten, že skáčou po jednotlivých patrech ve snaze každého svézt. Navíc v době nastupování jsou některé výtahy blokovány posádkou, neboť se s jejich pomocí dostávají Vaše zavazadla do kajut. Velice rychle pochopíme, že po schodech to bude rychlejší. Schodiště je pohodlné, navíc do sedmého patra to není tak daleko. Podle vnitřního orientačního systému jsme v sedmém patře, teď už jen najít naší kajutu. Chodba je celkem dlouhá, což není na škodu, alespoň nám přede dveřmi nebude v noci courat tolik lidí.

05 hala.jpg


05 navigace.jpg


Kajuta není svoji rozlohou nic obrovského, ale je příjemná. Koupelna je také v pohodě. Všechno je zde uzpůsobeno možnosti houpání, takže třeba dveře jsou opatřeny silným magnetem atd. Splachování WC je podtlakové jako v letadle. Na pokoji není lednička, protože nápojů je všude kolem na lodi dost. V kajutě je TV, ve které při příchodu běží instruktážní film o lodi a o tom co Vás čeká. Na lůžku je k dispozici program na příští den včetně aktuální předpovědi počasí, informace o Vaší destinaci, soupis volitelných placených výletů či jiných aktivit atd.

06 kajuta.jpg


07 koupelna.jpg


07 program.jpg


Zavazadla zatím nedorazila a tak jdeme omrknout horní paluby a dát si něco k jídlu, neboť jsme moc nestíhali oběd. Zdejší servis a jídlo obecně je na opravdu vysoké úrovni jak z titulu množství, tak rozmanitosti a především chuti. Po vynikajícím jídle, které je samozřejmě v ceně plavby zahrnuto, jdeme prozkoumat loď, která ještě stále kotví v přístavu.

08 paluba pred vyplutim.jpg


09 prid pred vyplutim.jpg


11 hriste na zadi.jpg


Před vyplutím musí podle zákonů, každý cestující na lodi, projít nácvikem nouzové evakuace. Jde o to, že v kajutě máte uvedeno umístění Vašeho nouzového shromaždiště, tedy místa kde budete organizovaně pod dohledem posádky nastupovat do záchranných člunů. Principiálně se v tento moment veškerá osádka lodi sejde na naší sedmé palubě, která je označována jako „promenade deck“, takže pokud by se něco dělo, tak z naší kajuty budeme celkem rychle venku. Zde utvoříte skupiny do jednotlivých člunů, což rozhodně není nějaká pramice. Nechci si vymýšlet, přesné číslo si nepamatuji, ale do jednoho člunu se vejde přibližně 180 lidí, což jsou 4 autobusy. V tento moment nácviku nouzové evakuace si uvědomíte, jak hooodně lidí na té lodi doopravdy je. Po tomto nácviku již nic nebráni našemu vyplutí.

10 Carnival odjizdi.jpg


12 mijime sousedy.jpg


13 vyplouvame.jpg


14 opoustime Miami.jpg


15 Miami Beach.jpg


16 bye bye Miami.jpg
Naposledy upravil(a) jife dne 17. 03. 2013, 10:37, celkem upraveno 10 x.

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 14. 03. 2013, 13:15

Den dvanáctý.
12.2.2013


Časně ráno se probouzím, první noc na lodi jsem přežil bez úhony. Sahám po programu na dnešní den. Vidím, že je zde uveden východ slunce v 6:48hod. Mám tedy ještě pár minut času. Rychle na sebe něco hodím a jako rozcvičku si vyběhnu na 13tou palubu, abych měl patřičný výhled. Je šero, slunce ještě nevyšlo. Na horizontu jasně vidím siluetu hotelu Atlantis. Loď se pomalu přibližuje k přístavišti, kde už kotví loď Carnivalu, kterou jsme viděli včera vyplouvat. Během pár minut vychází slunce a na palubě přibývá cestujících, kteří se na tuto podívanou přicházejí podívat. Radost pohledět je i na samostatný manévr příjezdu a zakotvení v přístavu. Naše loď se otáčí, takže na parkovací pozici v podstatě couváme. V rámci otáčení si na moři všímám další lodi, která přijíždí do stejného přístavu, ale v Miami jsem jí neviděl.

17 blizime se k Nassau.jpg


17 sunrise Nassau.jpg


Máme „zaparkováno“ Až do tohoto okamžiku jsem si myslel, že je naše loď velká, ovšem proti tomu co právě připlová do přístavu, máme necky. Není to nic jiného, než aktuálně největší výletní loď světa Allure of the Seas, jejíž cena v době stavby v roce 2006 byla závratných 1,2 biliónu USD. Oproti té „naší“ je připlouvající Allure o celých 92m delší a o 32m širší! Je tedy přesně jednou tak široká, jako „naše malá“ Majesty. Sledovat parkování takového kolosu je neuvěřitelný zážitek. Pokud to dobře chápu, tak maximální počet cestujících je 6296 a k tomu 2384 členů posádky. Chápu, že kapitán takové A380tky bude frajer, ale kdo řídí tohle? Vždyť se to sotva vejde pod most:

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Allure_of_the_Seas_under_the_Storebaelts_bridge.jpg

http://en.wikipedia.org/wiki/MS_Allure_of_the_Seas

http://www.allureoftheseas.com/video.php?ship=allure

18 Allure.jpg


19 balkony.jpg


20 balkony na levoboku.jpg


Nezakoupili jsme si žádný organizovaný výlet či exkurzi, takže dnešní program je zcela v naší režii. Po výstupu z lodi nastupujeme na „water taxi“ a přesouváme se směr Paradise Island za 4USD one way.

22 srovnani.jpg


23 srovnani.jpg


24 srovnani.jpg


24a Nassau Atlantis.jpg


Nepotřebujeme navštěvovat věhlasný aquapark v hotelu Atlantis ani jeho hotelovou pláž. Pokud se nepletu, tak vstup na pláž stál 60USD a pokud chcete i do aquaparku, tak 110USD na osobu. Je to bez záruky, lovím v paměti. Pokud Vám stačí navštívit luxusní pláž, tak se z přístavu dostaňte na ulici "Lakeview Drive, Nassau, Bahamy" na jejím konci přejdete "Casino Drive" zde mezi hotelem Riu a sousedním Sunrise Beach Club & Villas uvidíte pěšinu lesem, která vede na jednu z těch pěkných pláží u Atlantisu, což je v tomto případě grátis. Po vystoupení z lodi to je asi 1200 metrů pěšky. Na pláži se dá koupit jídlo i pití. Cestou po vodě můžete sledovat zdejší lodě a pojedete kolem několika zajímavých budov, což Vám patřičně zdůrazní samozvaný průvodce na lodi.

25 cesta ke koupani.jpeg


25 koupani Nassau.jpg


26 koupani Nassau.jpg


Večerní osvětlené lodě v přístavu mají také svoje kouzlo. Viktora Koženého jsme nepotkali a upřímně jej ani nehledali a tak se přesouváme na palubu. Čeká nás opět luxusní strava a noční přesun na ostrov CocoCay.

27 vecer v nassau.jpg


Den třináctý
13.2.2013


Noční přesun z Nassau na CocoCay proběhl v poklidu. CocoCay je privátní ostrov, jehož majitelem je právě společnost Royal Caribbean International provozující tyto výletní plavby. Tento ostrov tedy slouží k relaxaci výhradně jejich klientů. Pro představu o velikosti mrkněte sem: http://marinas.com/view/overview/544_Little_Stirrup_Cay_BI_Bahamas

Ráno jdu opět pozorovat východ slunce, to je prostě podívaná, která se neokouká. Pak následuje pohodová snídaně. Ostrov nemá přístav, kde by naše loď mohla zakotvit, a tak kotvíme na širém moři. Na břeh se lidé dostávají pomocí pendlujících lodí s dostatečnou kapacitou.

28 CocoCay sunrise.jpg


29 GPS.jpg


30 snidarna.jpg


Já mám ovšem po snídani jiné plány, než okamžitý přesun na pláž. Hned první večer jsem se totiž přihlásil na tzv. All Access Tour, která se koná pouze jednou za dobu plavby a je určena pro maximálně 10 lidí. Měl jsem štěstí a tak za 75USD patřím do desítky vyvolených, kteří budou mít po následující skoro tři hodiny možnost projít prakticky veškerá místa na lodi a poobědvat s kapitánem. Nemá příliš smysl zde popisovat, co všechno jsem viděl a slyšel, ale bylo to perfektní. Pokud se někdy na takovou loď dostanete, určitě to zkuste, takže se přihlaste co nejdříve po nalodění.

31 kuchyn.jpg


32 ridici mistnost storojovny.jpg


33 vnitrni mustek.jpg


34 vnitrni mustek.jpg


35 posadka.jpg


36 mereni naklonu lodi pomoci olovnice.jpg


37 venkovni mustek.jpg


38 pohled na Coco Cay.jpg


Po exkurzi vyrážím na břeh ostrova CocoCay. Zde máte k dispozici stejný servis jako na lodi, takže jídlo a pití zde, je v ceně Vaší plavby. V čase mé návštěvy byl celkem znatelný odliv, což trochu kazilo zdejší koupání a tak se odpoledne přesouvám na loď k bazénu.

39 Coco Cay.jpg


40 coco cay.jpg


Ono ležet u bazénu a nechávat se obskakovat posádkou nebo si skočit natočit třeba zmrzlinu prostě není ani trochu špatný. K tomu příjemná hudba a navíc bylo i na co koukat! Ještě jsem to nezmínil, ale mezi pasažéry naší lodi byla více jak 100 členná skupina asi 15-ti letých dívek z Argertiny. Skupina si říkala Fifteens, měli barevně sladěné všechno možné a dominující byla kombinace růžové a bílé barvy, což se na jejich snědých tělech dobře vyjímalo. Upřímně obdivuji jejich mužské vedoucí, protože ustát tuhle smečku krásných náctiletých holek dá asi slušně zabrat a to rozhodně nemám pedofilní sklony. Pro zájemce: http://www.facebook.com/pages/FIFTEENS-C%C3%B3rdoba/177923228929169?id=177923228929169&sk=photos_stream

Den čtrnáctý
14.2.2013


Noční přesun na nejjižnější pevninský cíp USA, proběhl opět bez problémů a tak kolem 9 hodiny kotvíme na Key Westu. Vzhledem k tomu, že se vracíme na území USA, tak všichni musí projít imigrační kontrolou. Umíte si představit frontu na vyřízení formalit, ve které stojí cca 3000 lidí? Panika není na místě, provozovatel lodi to má domluvené tak, že imigrační úředníci vstupují přímo na palubu lodi a celá procedura probíhá organizovaně zde. Nějaká fronta zde byla, ale šlo to vydržet. Jsme zpět v USA a je 14.2., takže americký svátek Svatého Valentýna je tu znát.

41 Key West.jpg


Opět jsme si nezakoupili žádný organizovaný výlet a tak vše řešíme podle sebe. Bereme si mapku a vyrážíme na ty nejznámější místa, co tady jsou jako je dům Ernesta Hemingwaye, nultý kilometr (teda nultá míle) US Highway 1 dlouhé 2369mil (3813 km) a samozřejmě nejjižnější bod pevninského USA. Koupání se nám tady nelíbí a tak se couráme po městě.

41 Key West 0 mile.jpg


42 Key West nejjiznejsi bod.jpg


Narážíme zde i na nádhernou galerii světoznámého fotografa s českými kořeny Petra Lika, který je dle mého názoru rekordmanem v prodeji jedné fotografie a to cenu 1 000 000USD a fotí fakt super:http://www.lik.com/

Že bych taky nějakou fotku střelil? Koukám totiž, že máme podobné motivy:

ON: http://www.lik.com/thework/lakes-rivers-waterfalls/embrace.html

JÁ: http://jife.rajce.idnes.cz/Hawaii_a_zapadni_pobrezi_USA/#DSC05084_Horseshoe_Bend.JPG

Na Key Westu to žije, máme trochu hlad a tak jdeme do baru vyzdobeného bankovkami se vzkazy a dáváme si zde famózní burger.

43 Key West bar.jpg


Trochu se kazí počasí a tak se vracíme na loď. Key West je naše poslední zastávka, takže se přes noc musíme vrátit do Miami. Po vyplutí to docela houpe. Ve sprše pozoruji, že loď je tak nakloněná, že mi ze sprchové vaničky neodtéká voda, protože se přes sklon nedostane k odpadu v rohu vaničky a tak v okamžiku, kdy se nakloní na druhou stranu, voda zákonitě vyteče na podlahu v koupelně, protože to odpad prostě nepobere. No koupelna je na to připravená a i podlaha má svou podlahovou vpusť. No cesta bude asi ještě zajímavá. Zatím jsem nepopisoval možnosti kulturně společenské vyžití na lodi, ale věřte mi, že je tady možností hodně a nudit se vážně nebudete. Na dnešní je v divadle naplánované rozlučkové vystoupení posádky, a ač nejsem zrovna příznivcem zábavných pořadů typu „Ein Kessel Buntes“, tak tohle bylo vážně pěkný. Bylo znát to, co mi říkal náš průvodce při exkurzi lodí, že na této lodi je nejlepší parta lidí, které to prostě baví.


Den patnáctý
15.2.2013


V noci to houpalo, ale dalo se to vydržet. Cestou bylo špatné počasí a i Miami nás časně ráno přivítalo zamračenou oblohou a deštěm. Z lodi se většinou vystupuje bez hlavních zavazedel, které v rámci poslední noci necháte před kajutou a na břehu si je v nástupním terminálu vyzvednete u pásu jako na letišti. Všechno jednou končí a tak si jdeme užít poslední snídani na palubě, protože nás čeká ještě dlouhý den, neboť večer odlétáme zpět do Evropy. Z lodi se vystupuje po skupinách podle pater. Když jsme před pár dny cestovali z letiště do přístavu, byli s námi v autobusu cestovatelé, kteří už svou první plavbu měli dávno za sebou a ty nám řekli: Bude se Vám to líbit a nebude se Vám chtít tu loď opustit…. A měli 100% pravdu. Bylo to prostě super.

44 zpet v Miami.jpg


45 a leje.jpg


V přístavu nastoupíme do free shuttlu od Dollaru, který nás odveze na letiště. Odvážíme zavazadla do letištní úschovny a placeným busem vyrážíme do Dolphin Outletu:
http://www.shopdolphinmall.com/

Tady prožíváme poněkud peklo, protože se nám brutálně houpe svět. Tělo si prostě přes noc zvyklo na to houpání a tak je nyní na pevné zemi prostě zmatené. Snažíme se na to nemyslet, ale občas je to náročné až tak, že si musíme chvílemi sednout. Po nákupech se vracíme na letiště, vyzvedneme zavazadla v úschovně a jdeme se odbavit na let Alitalie do Milána.

Ostatní fotky z naší plavby jsou k dispozici zde:

http://jife.rajce.idnes.cz/Royal_Caribbean_Cruise_2013/

MIA-MXP, AZ 637, odlet 18:45hod, A330, EI-EJM

Cesta zpět do Evropy byla poměrně drsná. Tentokráte letíme severnější cestou, takže po startu prakticky kopírujeme východní pobřeží USA, což by samo o sobě nebylo nic zvláštního, ovšem kdyby tady nedávno neřádila bouře, která zdejším obyvatelů místy přinesla až 3 stopy sněhu. Výsledný efekt je takový, že po první hodině letu, kdy jsou po celou dobu kapitánem usazeni „cabin crew“ z pilotní kabiny přichází hlášení, že bylo požádáno o jiný letový koridor s ohledem na velmi špatné počasí. Žádná změna nenastala a tak se po dvou hodinách velmi neklidného letu ozývá nové hlášení s informací, že zhruba za hodinu, by to mělo být lepší. No ve finále je stewardům povolen pohyb asi po třech hodinách letu od startu. Podle aktuálního času dostáváme tedy večeři kolem půl jedné ráno. Ač vizuálně to nevypadá moc dobře, chuťově to je v pohodě. Myslím, že v tento moment měla naše těla zvyklá na lodní houpání trochu výhodu oproti ostatním cestujícím, protože některým evidentně nebylo dobře. Nárazy tryskového proudění mají v tomto případě i jeden pozitivní účinek ve smyslu vyšší cestovní rychlosti, která se podle IFE pohybovala okolo 1090km/h. Po jídle zapíjím prášek na spaní a dál už si toho moc nepamatuji. Dokonce po výstupu z letadla v Miláně říkám: Sakra vždyť oni nás nevzbudili na snídani!? Mám neuvěřitelné okno, ač se ve svém nitru opakovaně snažím o pomyslnou kombinaci stisku kláves Alt+F4, tak to okno ne a ne zavřít. Kdyby neexistovala fotka té snídaně na mém stolku, tak bych si myslel, že se jedná o nějaký vtip.

TR78.jpg


TR79.jpg


TR80.jpg


TR81.jpg


TR82.jpg


Den šestnáctý
16.2.2013


V Miláně zůstáváme do zítra a tak se z letiště přesouváme do rezervovaného hotelu Holiday Inn Express Malpensa Airport . Nový hotel, příjemný prostorný a čistý pokoj s pěknou koupelnou, velká snídárna se slušným výběrem jídel. Na recepci můžete narazit na velmi ochotnou slečnu původem z ČR. Do hotelu se zdarma dostanete letištním autobusem, který každých 7 minut jezdí mezi terminály. Vystoupíte na zastávce (na znamení) s názvem Casa Nuove, která je vzdálena asi 180 metrů. Kvalitní připojení k internetu. Tento hotel jsme si vybrali záměrně, protože se nechceme do města tahat s bagáží.

TR83.jpg


Dáme sprchu a vlakem z letiště vyrážíme do města. Je sice jasno, ale taky řádově o 25C méně, což není nic moc. Navíc v centru města probíhá nějaká akce a tak tam není k hnutí.

TR84.jpg


Den sedmnáctý
17.2.2013

MXP-PRG, AZ 7944, odlet 15:10hod, A320, EI-DSK


Když dorazíme na letiště, pokoušíme se dostat do salónku díky programu Via Milano. Ač nemáme v tomto případě oba lety na jedné letence, opět nám vstup odepřen. Údajně kvůli tomu, že mezi příletem a odletem máme více jak 24 hodin. Když jsem viděl diskuzi na netu, tak jsme asi jediní, kdo se do toho salónku nedostal. No nic koupil jsem si nějakou svačinu, protože i když je let veden jako AZ, ve skutečnosti je operován společností Air One a ta žádné jídlo na letu do Prahy nedává. Letadlo je zaplněné tak z 50%. Během letu do PRG se nic zvláštního nedělo, až na jedno pěkné křížení.

TR86.jpg



SLOVO ZÁVĚREM:

Zde si dovolím svůj subjektivní pohled na celou cestu. Hodně věcí jsem si o Floridě přečetl na internetu. Bylo zde nejedno varování před velkým množstvím lidí, komárů, vysoké vlhkosti a horku. Nic z toho se v podstatě nekonalo. Pravda, byli jsme tam v době mimo studentské prázdniny, kdy Floridu zaplavují miliony studentů z USA.

Co se týče přírody, tak hodně se líbil se mi klid v Eveglades a Myakka River, ale jinak Florida absolutně nemá třeba na západní pobřeží USA.

Kapitola sama pro sebe je koupání na Floridě. Vyrazit sem čistě na koupací dovolenou, tak by se mi chtělo brečet. Do jisté míry za to může to, že prostě nebylo vyloženě koupací počasí. Když si chci lehnout k vodě, tak očekávám, že písečná pláž bude vyhřátá a ne že z toho budou pomalu mrznout nohy. Totéž voda. Všude se psalo, že na západním pobřeží FL bývá teplejší voda, než na východě. Dle mého to bylo obráceně. Ani z těch pláží jsem nebyl nějak zvlášť unesen. Koupání na Floridě a na Bahamách je nesrovnatelné a přitom je to od sebe nedaleko.

Další věc, která mi na FL chyběla, je obecně historie. Amerika prostě historii nemá. Tady nemáte ty krásné možnosti, jako třeba v Mexiku nebo Asii.

Celá ta cesta byla moc povedená, hlavně svojí rozmanitostí. Je tu bezpečno, dobré jídlo i je v jistém směru co dělat a na co koukat. Jsem rád, že jsem tam byl a viděl to, ale myslím, že už tam nemusím. Čemu bych se určitě nebránil a ostatním to vřele doporučuji, je ta výletní loď. Ta byla prostě perfektní. Když si spočítáte, kolik by Vás stála jiná doprava, ubytování a jídlo tohoto rozsahu, tak zjistíte, že to není až tak drahé.

Co se týče Alitalie, tak to byla určitě dobrá volba, protože letět takovou dálku za aktuální cenu odpovídající zhruba 4,5 nádržím benzínu do auta, je prostě super.

Jak už jsem zmínil v úvodu, hodně informací jsme čerpali z netu. Inspirací pro nás byl třeba tento web: http://www.vecernicci.cz/cestopis-florida

Tento cestopis jsem napsal proto, abych trochu pomohl jiným lidem, kteří třeba plánují cestu do těchto končin světa.

Pokud jste to dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost, omlouvám se za případné překlepy a doufám, že se Vám to alespoň trochu líbilo.

JiFe

PS: prosím pište trip reporty či cestopisy z Vašich cest, pomůžete tím jiným cestovatelům…

Fotky z cest:

http://jife.rajce.idnes.cz/

Moje dřívější reporty zde ve fóru:

http://forum.airways.cz/search.php?keywords=&terms=all&author=jife&sc=1&sf=firstpost&sr=topics&sk=t&sd=d&st=0&ch=300&t=0&submit=Hledat
Naposledy upravil(a) jife dne 18. 03. 2013, 08:10, celkem upraveno 9 x.

tatranka
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 207
Registrován: 02. 05. 2006, 14:01
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod tatranka » 14. 03. 2013, 13:17

Už teď se těším :-)


jankre
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 61
Registrován: 25. 03. 2010, 14:10
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jankre » 14. 03. 2013, 21:47

Super, letos tu bude Florida fanklub v barvách AZ :lol: Nenech se odradit technikou...
Taky mi nejdou do hlavy, přitom jak na tom AZ jsou, ty min.3 nové A330 za poslední roky...
Bude v tom nějaká kulišárna nastávajících vlastníků :?:

rpet
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 687
Registrován: 21. 02. 2010, 00:55
Bydliště: LHR
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod rpet » 14. 03. 2013, 22:09

Sedím na pravé straně ve směru letu


priznam se, ze by me zajimala varianta

Sedím na pravé straně proti směru letu


:lol:

jinak 2. a 3. cast je uchvatna, zejmena fotky me totalne dostaly :mrgreen:

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 14. 03. 2013, 22:46

rpet píše:
Sedím na pravé straně ve směru letu

Koukám směr pilotní kabina, tudíž to jsou sedačky označené J,K
priznam se, ze by me zajimala varianta
Sedím na pravé straně proti směru letu

Koukám směr ocas letadla, tudíž to jsou sedačky označené A,B
jinak 2. a 3. cast je uchvatna, zejmena fotky me totalne dostaly :mrgreen:

Vyčkej, trpělivost fotky přináší....

rpet
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 687
Registrován: 21. 02. 2010, 00:55
Bydliště: LHR
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod rpet » 15. 03. 2013, 10:50

jife píše:...Koukám směr pilotní kabina, tudíž to jsou sedačky označené J,K ...Koukám směr ocas letadla, tudíž to jsou sedačky označené A,B


no prave proto me to zmatlo

( http://www.seatguru.com/airlines/Alital ... -200_B.php )

podle toho to vypadalo, jako ze mate vsichni povinne civet dopredu. coz neznamena, ze neexistuje varianta tebou popisovana. muzes dat prosim odkaz na dany typ? diky!

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod jife » 15. 03. 2013, 11:14

Já nějak nechápu, co řešíš?
Pokud stojíš čelem ke kabině, tedy ve směru letu, tak po tvé pravé ruce jsou sedačky J,K.
Pokud se otočíš, díváš se tedy proti směru letu, tak logicky jsou po tvé pravé ruce sedačky A,B.

Mám pro tebe "snadnou" pomůcku, pro ty co si pletou levou a pravou:

Pravá ruka je ta, co má palec na levé straně....

Kontrolní otázka:

Jaká ruka je na přiloženém obrázku?
ruka.jpg

ssheeni
Nováček
Nováček
Příspěvky: 7
Registrován: 06. 08. 2012, 22:47
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod ssheeni » 15. 03. 2013, 11:23

Pro Rpet - ty máš s tou pravou a levou ještě větší problém než já a to jsem ženská ;-)

Hezké vysvětlení JiFe :-)

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2856
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod Night fly » 15. 03. 2013, 12:09

jife píše:i přes fakt, že dnes mají zdejší obyvatelé pomalu státní svátek. Koná se totiž finále amerického fotbalu neboli Super bowl


Sranda, na Super Bowl jsem na Floride byl taky, akorat ze v Orlandu...

pavelpmi
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Příspěvky: 2104
Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Palma de Mallorca
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod pavelpmi » 15. 03. 2013, 18:00

jife píše:Líbí se Vám to? Jsme teprve v polovině :wave:

Líbí. Moc!

firefly
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 535
Registrován: 17. 06. 2009, 20:15
Pohlaví: žena
Bydliště: PRG
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod firefly » 15. 03. 2013, 19:26

Moc se mi to líbí!! :clap: :clap: :clap: :clap: Koukej sebou hodit, ať nečekáme na pokračování moc dlouho!!! :mrgreen: :thumbup: :thumbup: :thumbup: :thumbup:

rpet
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 687
Registrován: 21. 02. 2010, 00:55
Bydliště: LHR
Status: Offline

Re: 1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas

Příspěvekod rpet » 15. 03. 2013, 22:00

jife píše:Já nějak nechápu, co řešíš?
Pokud stojíš čelem ke kabině, tedy ve směru letu, tak po tvé pravé ruce jsou sedačky J,K.
Pokud se otočíš, díváš se tedy proti směru letu, tak logicky jsou po tvé pravé ruce sedačky A,B.


nevim, proc reagujes arogantne a povysene. pouze jsem se zeptal na vec, ktera me - jakozto laika - zarazila. u nekterych letadel jsou sedadla pootocena, tudiz je u nich mozne sedet "jakoby" proti smeru letu, ale to se zjevne netykalo uvedeneho typu letadla. pouze jsem te slusne pozadal o upresneni, nic vic. mohl jsi slusne a klidne odpovedet, a tim by to bylo nejspis vyresene.

ponecham tedy stranou, ze v letadle se vetsinou sedi (lety na stojaka FR jeste nevede, a navic toto asi nebyl FR segment...), a poprosim te, abys hodnoceni urovne moji intelignece prostrednictvim rozeznavani prave a leve ruky pro priste ponekud upozadil. je to hloupe, a slusneho cloveka mirne nedustojne.



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Bing [Bot] a 8 hostů