1000mil Floridou + plavba na palubě Majesty of the Seas
Napsal: 14. 03. 2013, 13:14
Florida? To slovo zní skoro magicky. Jen se v našich zeměpisných šířkách trochu ochladí, hned se v mediích začnou objevovat titulky o tom, jak se kdejaká pseudocelebrita chystá na Floridu nachytat bronz. Možná už jsem to někde zmiňoval, ale celkem dlouhou dobu jsem ve svém nitru cítil relativně velký nezájem vůbec do USA vycestovat a tak moje první cesta tímto směrem byla v podstatě náhoda. Od té doby už pár let uběhlo, párkrát jsem v USA byl a tehdy vydané vízum je stále platné. Nejsem člověk, který by se z USA takříkajíc posadil na zadek, nicméně jedna věc se „státům“nedá upřít: Je fakt, že tam dost věcí funguje, tak jak fungovat má, což je v jistém směru věc více než příjemná. Když pak člověk narazí na internetu na druhou příjemnou věc, tentokráte v podobě cenově zajímavé letenky z Prahy do Miami, tvoří to slušný základ k budoucímu výletu za hranice všedních dní.
Sečteno a podtrženo: máme cíl a známe způsob jak se tam výhodně dostat, ale zatím moc nevíme co tam omrknout, kdy tam vyrazit, čeho se vyvarovat atd. Internet je skvělé médium přinášející nepřeberné množství informací a faktů, leckdy doplněné právě o postřehy či pocity lidí, kteří už dané místo navštívili. Rozhodně se nechci pasovat do role znalce Floridy, ale rád bych tímto článkem například pomohl těm, kteří se nyní nachází třeba ve fázi plánování své cesty právě do tohoto koutu světa. Já jsem totiž nejvíce informací načerpal právě tímto způsobem.
Netrvá to dlouho a náš výlet dostává celkem reálné obrysy. Neplánujeme zastávku v NYC, takže jednoznačně volíme přímé spojení do Miami, které Alitalia z Milána nabízí. Jsem rád, že se daří najít vhodné lety a vyhneme se tak zbytečnému přestupu právě v NYC. Zvýhodněný tarif je založen na principu návratu do jiného místa, takže máme na výběr, zda cestu tam či cestu zpět spojíme s Prahou v rámci jedné letenky. K tomu bude třeba dokoupit přískok z/do Milána. Vzhledem k tomu, že náš odlet je naplánován na 1.února, existuje zde reálná možnost nečekaného přídělu sněhu, který může ovlivnit chod některého z letišť v rámci Evropy. Právě s ohledem na sníh tedy preferuji trasování PRG-MXP-MIA a zpět MIA-MXP. Cesta tam je tedy na jedné letence a tak v případě sněhové kalamity se o nás musí Alitalia postarat, protože zpátky už se prostě nějak dostaneme. Při pročítání zkušeností jiných cestovatelů začínáme uvažovat o plavbě výletní lodí. Prohlížíme nabízené trasy, dostupné termíny, cenové relace a nalézáme plavbu, která nám v mnoha ohledech vyhovuje. Je jasné, že na Floridě budeme potřebovat auto, což je jedna z věcí, která v USA není vůbec problém a tak omrkneme pár webů autopůjčoven a je vybráno. Celou věc je jen třeba časově vyladit, abychom si zbytečně auto nepůjčovali 2x a třeba neplatili za zbytečné transfery. Myšlenka je tedy taková, že hned po příletu do Miami, si na letišti vyzvedneme auto, kam ho po okruhu po Floridě zase vrátíme v ten stejný den, kdy je plánované vyplutí naší lodi z Miami. Máme vybranou plavbu, která začíná i končí v Miami. Lodě se obyčejně vrací do Miami po celonoční plavbě časně ráno a tak ten stejný den, kdy ráno připlujeme do přístavu, budeme odpoledne odlétat zpět do Evropy.
PRG-MXP, OK 718, odlet 7:00hod, A319, OK-NEN
Je pátek 1. února časně ráno, venku je na toto období celkem teplo asi 2,5C nad nulou, což je příjemné překvapení. Opačným překvapením je množství lidí na check-inu uvnitř terminálu 2 v Ruzyni. Je teprve 5.15hod a tady je fronta minimálně na hodinu. Další nepříjemností je fakt, že slečna na přepážce mi není schopna vystavit palubky až do Miami, ale paradoxně moje zavazadlo odbavit až do Miami lze. Důvod, proč to tak je, mi vysvětlit nedokáže a tak pokračuji do další fronty na kontrolu příručních zavazadel. Tady to jde naštěstí celkem rychle a tak se přesouvám ke gatu, který je uvedený na palubce. Tady poněkud znejistím, neboť to vypadá, jako bych právě přicházel k vietnamské tržnici Sapa. Letadlo má už z Prahy zhruba 15 minut zpoždění a je plně obsazené. Na palubě převládají Vietnamci, kteří se asi přes Miláno vydávají na svátky domů, protože čínský nový rok vychází letos na 10. února. Letadlo je čisté, sezení pohodlné, cestou dostáváme nějakou sušenku a tak v klidu sleduji vycházejícím sluncem osvětlené zasněžené vrcholky Alp.
Nad Milánem je ale kompletně zamračeno a tak toho moc nevidím. I přes nepříznivý vítr přistáváme na Malpenze na čas, tedy v 8:30hod. Při pojíždění sleduji z okna zaparkovanou A330 a tipuji, že to bude ta naše.
Můj tip se později ukázal jako správný. Po výstupu z letadla hledám tranzitní přepážku pro vystavení palubní vstupenky na další let.
Transit desk v příletové hale má asi osm přepážek ovšem všechny jsou uzavřené a tak musím z transitu ven. Zastavuji se u přepážky „Via Miláno“, která funguje i jako transit desk. Ač jsem poctivě na webu Pelikána vyplnil veškeré požadované údaje, tak problém s vystavením mé palubky letenky byl kvůli mému US vízu. Velice ochotná slečna přibližně 30 minut řeší tento problém a nakonec se jí to podaří. Sice musím znovu na kontrolu příručních zavazadel, ale zde bylo vše bez problémů. Vstup do salonku se nám nepodařilo získat, údajně kvůli tomu, že naše lety jsou na jedné letence a program Via Milano slouží pro tranzitní cestující, které mají lety na samostatných letenkách.
MXP-MIA, AZ 636, odlet 11:25hod, A330, EI-EJJ
V té části terminálu, odkud bude odlétat náš let do Miami, je docela veselo, protože u vedlejší stojánky právě nastupují cestující do letadla EL-ALu na lince do Tel-Avivu a tak se to tady jen hemží různými agenty se samopaly. No nevadí, máme ještě dost času, čeká nás dlouhý let, jsme přece v Itálii a tak je skoro povinnost dát si pravou pizzu. Zlatý hřeb nástupu do letadla přichází v momentu čekání již v chobotu, kdy jsem snad jako jediný cestující vytažen z řady na další prohlídku. Inu asi jsem se jim líbil.
Je pro nás přistavený A330 registrace EI-EJJ, jehož dodávací let proběhl 19/5/2011, takže prakticky nové letadlo. Během čekání v Miláně dosedla na prostor letiště mlha, takže startujeme za snížené viditelnosti.
Netrvá to dlouho, mračna mizí pod námi a my můžeme sledovat okolní krajinu.
Sedím na pravé straně ve směru letu v zadní části plného letadla. S místem či s pohodlnosti sedadel jsem žádný problém neměl. Oproti mému předpokladu ale letíme jižní trasou, tedy přes Madrid, Lisabon a pak přímo nad oceán směr Miami.
Ani z gastronomického hlediska se žádná tragédie nekonala. Po vzletu jsme dostali slané sušenky a pití. K obědu bylo na výběr mezi krůtím plátkem s bramborem a hráškem případně lasagne. Oboje bylo dobré, ovšem máslo nebylo součástí ani jednoho, takže jeho roztíratelnost nelze hodnotit.
Asi hodinu a půl před přistáním se podávala svačina v podobě pizza buchty a k tomu něco sladkého, což už bylo chuťově slabší. Posádka na tomto letu byla milá, ale nijak zvláště nespěchala třeba s uklízením nádobí po jídle. Po obědě je na palubě vytvořena umělá noc, celá posádka se vytratí z dohledu asi na siestu a tak pokud někdo něco chce, musí si zajít na záď letadla sám a tam se obsloužit. IFE bylo z mého pohledu celkem slabé hlavně z titulu obsahu. Dotyková obrazovka nebyla moc ochotná spolupracovat a tak je lepší volba použít ovladač schovaný uvnitř područky. Ač jsem se i před nástupem do letadla celkem hodně najedl, tak jsem cestou měl hlad.
Přílet do Miami vedl v podstatě přes Bermudský trojúhelník jakoby od jihu. Před přistáním jsem zaregistroval několik letadel na podobné trase jako náš let. Miami je částečně zahaleno v mracích, ale pak se otevírá výhled na město i na přístav, kde jsou vidět velké výletní lodě.
Poměrně hodně fouká, letíme západně od letiště nad pevninu, kde následuje otočka na finální přiblížení a pak už jen dobře zvládnuté přistání ve větru. Po dosednutí vyčkáváme na pojížděčce, kapitán vypíná jeden motor a omlouvá se za zpoždění, neboť naší stojánku blokuje jiné letadlo. V ten moment kolem nás roluje na start A380 Lufthansy.
Parkujeme vedle krásně naleštěného B777 brazilského TAMu. Po výstupu z letadla máme celkem štěstí, protože na imigračním není velká fronta, ale i tak postupujeme velmi pomalu. Fronta se ale začala záhy tvořit a upřímně jsem litoval lidi na jejím konci.
Jak bych tento let hodnotil? Celkově asi spíše spokojenost, pokud bych ho srovnával s letem Lufthansy na trase FRA-GIG, tak LH měla podstatně lepší servis, ale za ty peníze je AZ dobrou volbou.
Konec první části.
Na další pokračování tohoto TR bude třeba chvilku vyčkat, děkuji za pochopení
PS: Upozornění na případné překlepy uvítám v SZ.
Sečteno a podtrženo: máme cíl a známe způsob jak se tam výhodně dostat, ale zatím moc nevíme co tam omrknout, kdy tam vyrazit, čeho se vyvarovat atd. Internet je skvělé médium přinášející nepřeberné množství informací a faktů, leckdy doplněné právě o postřehy či pocity lidí, kteří už dané místo navštívili. Rozhodně se nechci pasovat do role znalce Floridy, ale rád bych tímto článkem například pomohl těm, kteří se nyní nachází třeba ve fázi plánování své cesty právě do tohoto koutu světa. Já jsem totiž nejvíce informací načerpal právě tímto způsobem.
Netrvá to dlouho a náš výlet dostává celkem reálné obrysy. Neplánujeme zastávku v NYC, takže jednoznačně volíme přímé spojení do Miami, které Alitalia z Milána nabízí. Jsem rád, že se daří najít vhodné lety a vyhneme se tak zbytečnému přestupu právě v NYC. Zvýhodněný tarif je založen na principu návratu do jiného místa, takže máme na výběr, zda cestu tam či cestu zpět spojíme s Prahou v rámci jedné letenky. K tomu bude třeba dokoupit přískok z/do Milána. Vzhledem k tomu, že náš odlet je naplánován na 1.února, existuje zde reálná možnost nečekaného přídělu sněhu, který může ovlivnit chod některého z letišť v rámci Evropy. Právě s ohledem na sníh tedy preferuji trasování PRG-MXP-MIA a zpět MIA-MXP. Cesta tam je tedy na jedné letence a tak v případě sněhové kalamity se o nás musí Alitalia postarat, protože zpátky už se prostě nějak dostaneme. Při pročítání zkušeností jiných cestovatelů začínáme uvažovat o plavbě výletní lodí. Prohlížíme nabízené trasy, dostupné termíny, cenové relace a nalézáme plavbu, která nám v mnoha ohledech vyhovuje. Je jasné, že na Floridě budeme potřebovat auto, což je jedna z věcí, která v USA není vůbec problém a tak omrkneme pár webů autopůjčoven a je vybráno. Celou věc je jen třeba časově vyladit, abychom si zbytečně auto nepůjčovali 2x a třeba neplatili za zbytečné transfery. Myšlenka je tedy taková, že hned po příletu do Miami, si na letišti vyzvedneme auto, kam ho po okruhu po Floridě zase vrátíme v ten stejný den, kdy je plánované vyplutí naší lodi z Miami. Máme vybranou plavbu, která začíná i končí v Miami. Lodě se obyčejně vrací do Miami po celonoční plavbě časně ráno a tak ten stejný den, kdy ráno připlujeme do přístavu, budeme odpoledne odlétat zpět do Evropy.
PRG-MXP, OK 718, odlet 7:00hod, A319, OK-NEN
Je pátek 1. února časně ráno, venku je na toto období celkem teplo asi 2,5C nad nulou, což je příjemné překvapení. Opačným překvapením je množství lidí na check-inu uvnitř terminálu 2 v Ruzyni. Je teprve 5.15hod a tady je fronta minimálně na hodinu. Další nepříjemností je fakt, že slečna na přepážce mi není schopna vystavit palubky až do Miami, ale paradoxně moje zavazadlo odbavit až do Miami lze. Důvod, proč to tak je, mi vysvětlit nedokáže a tak pokračuji do další fronty na kontrolu příručních zavazadel. Tady to jde naštěstí celkem rychle a tak se přesouvám ke gatu, který je uvedený na palubce. Tady poněkud znejistím, neboť to vypadá, jako bych právě přicházel k vietnamské tržnici Sapa. Letadlo má už z Prahy zhruba 15 minut zpoždění a je plně obsazené. Na palubě převládají Vietnamci, kteří se asi přes Miláno vydávají na svátky domů, protože čínský nový rok vychází letos na 10. února. Letadlo je čisté, sezení pohodlné, cestou dostáváme nějakou sušenku a tak v klidu sleduji vycházejícím sluncem osvětlené zasněžené vrcholky Alp.
Nad Milánem je ale kompletně zamračeno a tak toho moc nevidím. I přes nepříznivý vítr přistáváme na Malpenze na čas, tedy v 8:30hod. Při pojíždění sleduji z okna zaparkovanou A330 a tipuji, že to bude ta naše.
Můj tip se později ukázal jako správný. Po výstupu z letadla hledám tranzitní přepážku pro vystavení palubní vstupenky na další let.
Transit desk v příletové hale má asi osm přepážek ovšem všechny jsou uzavřené a tak musím z transitu ven. Zastavuji se u přepážky „Via Miláno“, která funguje i jako transit desk. Ač jsem poctivě na webu Pelikána vyplnil veškeré požadované údaje, tak problém s vystavením mé palubky letenky byl kvůli mému US vízu. Velice ochotná slečna přibližně 30 minut řeší tento problém a nakonec se jí to podaří. Sice musím znovu na kontrolu příručních zavazadel, ale zde bylo vše bez problémů. Vstup do salonku se nám nepodařilo získat, údajně kvůli tomu, že naše lety jsou na jedné letence a program Via Milano slouží pro tranzitní cestující, které mají lety na samostatných letenkách.
MXP-MIA, AZ 636, odlet 11:25hod, A330, EI-EJJ
V té části terminálu, odkud bude odlétat náš let do Miami, je docela veselo, protože u vedlejší stojánky právě nastupují cestující do letadla EL-ALu na lince do Tel-Avivu a tak se to tady jen hemží různými agenty se samopaly. No nevadí, máme ještě dost času, čeká nás dlouhý let, jsme přece v Itálii a tak je skoro povinnost dát si pravou pizzu. Zlatý hřeb nástupu do letadla přichází v momentu čekání již v chobotu, kdy jsem snad jako jediný cestující vytažen z řady na další prohlídku. Inu asi jsem se jim líbil.
Je pro nás přistavený A330 registrace EI-EJJ, jehož dodávací let proběhl 19/5/2011, takže prakticky nové letadlo. Během čekání v Miláně dosedla na prostor letiště mlha, takže startujeme za snížené viditelnosti.
Netrvá to dlouho, mračna mizí pod námi a my můžeme sledovat okolní krajinu.
Sedím na pravé straně ve směru letu v zadní části plného letadla. S místem či s pohodlnosti sedadel jsem žádný problém neměl. Oproti mému předpokladu ale letíme jižní trasou, tedy přes Madrid, Lisabon a pak přímo nad oceán směr Miami.
Ani z gastronomického hlediska se žádná tragédie nekonala. Po vzletu jsme dostali slané sušenky a pití. K obědu bylo na výběr mezi krůtím plátkem s bramborem a hráškem případně lasagne. Oboje bylo dobré, ovšem máslo nebylo součástí ani jednoho, takže jeho roztíratelnost nelze hodnotit.
Asi hodinu a půl před přistáním se podávala svačina v podobě pizza buchty a k tomu něco sladkého, což už bylo chuťově slabší. Posádka na tomto letu byla milá, ale nijak zvláště nespěchala třeba s uklízením nádobí po jídle. Po obědě je na palubě vytvořena umělá noc, celá posádka se vytratí z dohledu asi na siestu a tak pokud někdo něco chce, musí si zajít na záď letadla sám a tam se obsloužit. IFE bylo z mého pohledu celkem slabé hlavně z titulu obsahu. Dotyková obrazovka nebyla moc ochotná spolupracovat a tak je lepší volba použít ovladač schovaný uvnitř područky. Ač jsem se i před nástupem do letadla celkem hodně najedl, tak jsem cestou měl hlad.
Přílet do Miami vedl v podstatě přes Bermudský trojúhelník jakoby od jihu. Před přistáním jsem zaregistroval několik letadel na podobné trase jako náš let. Miami je částečně zahaleno v mracích, ale pak se otevírá výhled na město i na přístav, kde jsou vidět velké výletní lodě.
Poměrně hodně fouká, letíme západně od letiště nad pevninu, kde následuje otočka na finální přiblížení a pak už jen dobře zvládnuté přistání ve větru. Po dosednutí vyčkáváme na pojížděčce, kapitán vypíná jeden motor a omlouvá se za zpoždění, neboť naší stojánku blokuje jiné letadlo. V ten moment kolem nás roluje na start A380 Lufthansy.
Parkujeme vedle krásně naleštěného B777 brazilského TAMu. Po výstupu z letadla máme celkem štěstí, protože na imigračním není velká fronta, ale i tak postupujeme velmi pomalu. Fronta se ale začala záhy tvořit a upřímně jsem litoval lidi na jejím konci.
Jak bych tento let hodnotil? Celkově asi spíše spokojenost, pokud bych ho srovnával s letem Lufthansy na trase FRA-GIG, tak LH měla podstatně lepší servis, ale za ty peníze je AZ dobrou volbou.
Konec první části.
Na další pokračování tohoto TR bude třeba chvilku vyčkat, děkuji za pochopení
PS: Upozornění na případné překlepy uvítám v SZ.