Hlavně na druhou jízdu vlakem jsme se ale těšili, řádně navnaděni tímto článkem. Nějakou dobu jsem pak strávil hledáním jízdních řádů a spojení. Idos ukazoval jenom rychlíky a na požadované datum navíc nenašel žádný spoj. Po několika dnech jsem na stránkách Lvovské železnice byl jako doma a doufal, že vybraný spoj jezdí opravdu denně, tak jak píšou v jízdním řádu z roku 2012.
Ostrava - Michalovce
R 443 Šírava
WLABmee823
doba jízdy: 7:44 hod.
Pro cestu do Užhorodu jsme zvolili noční rychlík do Michalovců a pak autobus přes hranice. Rychlík Šírava nemá zrovna nejlepší pověst, ale s předstihem jsme si rezervovali lůžkový oddíl sami pro sebe a nakonec to bylo v pohodě. Samotný lůžkový vagon byl zamčený a tak se tam dostal opravdu pouze ten, kdo měl místenku. Na nádraží nám otevřel steward, vzal si od nás lístky a my jsme mohli nerušeně zkoušet usnout, aniž by nás budil průvodčí. Ráno potěšila káva a oplatka na účet podniku.
Lůžkový oddíl
Košice
V Michalovcích nás přivítala nechutně smradlavá odbavovací hala jinak celkem pěkné nádražní budovy. Podle jízdního řádu měl jet autobus do Užhorodu za čtyři hodiny, ale v jednom cestopisu byl zmíněn autobus o dvě hodiny dříve, který prý není v jízdních řádech. Bohužel nikdo o něm nevěděl a nejlépe to vyjádřil jeden řidič autobusu, že u nich (Ukrajinců) je všechno možné. Prošli jsme si tedy Michalovce, dali oběd a počkali na pravidelný odjezd ve dvě odpoledne. Autobus jel už z Košic, a třebaže nebyl ani zdaleka plný, byli jsme rádi, že si máme kde sednout. Všude na podlaze a pod sedadly byl nákup a za to množství mouky a strouhanky by se nemusela stydět kdejaká velkopekárna. Bonusem pak bylo pár velkých tašek narvaných Bonpari. Vždycky jsem si myslel, že za nákupy se jezdí spíš na druhou stranu hranic.
Přejezd přes hraniční přechod byl sice celkem zdlouhavý, ale bez problémů. Ještě na slovenské straně jsme si jízdu zpestřili i jedním couváním, když jsme při zastávce u obchůdku zapomněli dva cestující.
Nádraží Michalovce
centrum Michalovců
Ukrajina nás přivítala zvýšeným počtem děr v cestě minimálně o dvě stě procent. Autobus nás vyplivnul hned vedle Užhorodského nádraží a tak jsme si ověřili spojení do Lvova na další den. Podle tabule v příměstské části nádraží to vypadalo, že naše cesta bude pokračovat bez problémů.
Kousek za hraničním přechodem
Užhorod hlavní nádraží
Původně jsme chtěli stihnout po příjezdu ještě Užhorodský hrad a přilehlé muzeum lidové architektury. Nakonec jsme to ale do zavíračky nezvládli tak jsme jenom prošli kolem a šli se ubytovat.
Užhorod - Sianky - Lvov
Os6520, 6022
ER1
doba jízdy: 2:50 hod, 4:30 hod
Oproti původním plánům jsme se rozhodli pro pozdější odjezd z Užhorodu. Dopoledne jsme tak stihli projít muzeum a zbytek města. Centrum je pěkné a upravené, navíc odkazy na Československou minulost potěší. V příměstské části nádraží zbýval na tabuli jediný spoj. Po lehkém upřesnění, že se jedná o "električku" a ne "pasažersky" jsme zdárně koupili lístky na první úsek cesty do Sianek. Tady totiž končí jedna železniční oblast a musí se přestupovat. K nástupišti nás pustili až po kontrole lístků. Na tabuli byl sice jenom příjezd, ale drželi jsme se davu a stejně jiný vlak v okolí ani nebyl. Čekalo nás něco přes sto kilometrů podél řeky Už, které jsme měli zvládnout za necelé tři hoďky. Dřevěné lavice se daly přežít, ale zklamáním byla hodně špinavá okna, přes která pomalu nebylo vidět, natož něco fotit. Poslední část cesty, kdy se trasa různě klikatí přes řeku a stoupá do hor, ale rozhodně stála za to. Mosty střídaly tunely a na podzim to musí být ještě o fous lepší.
Užhorodský hrad
Užhorod
Muzeum lidové architektury
Pravoslavný kostel
Příměstské nádraží zvenku...
...hlavní nádraží zevnitř
Náš vlak - pohodlí nadevše
Cestou do Sianek
Železniční "uzel" v Siankách nás přivítal deseti čísly rozbředlého sněhu hned na nástupišti. Sotva jsme vylezli, odchytly nás dvě rázné ženy a prodaly nám lístky na další úsek do Lvova. Náš vlak zrovna přijel, ale protože jsme měli hodinu čas, rozhodli jsme se podívat se po okolí. Hlavní cesta k nádraží vypadala stejně jako nástupiště jen s tím rozdílem, že tady bylo toho sněhu dvakrát víc a v jediných vyjetých kolejích stála voda po kotníky. Prošli jsme se k nedalekému kostelíku a pak to vzdali a zbytek času strávili ve vlaku. Ten se postupně naplnil studenty mířícími do Lvova na další studijní týden.
Naše električka
Není divu, že všichni stáli venku...
Pokrok nezastavíš
Druhá část cesty nebyla až tak záživná, jako ta první. Postupně vystřídaly hory a údolí lesy a rovina, sem tam protkaná vesnicí. Poslední hodinu navíc byla mlha, takže z výhledu nebylo už vůbec nic. Vlak byl hodně narvaný a na každé zastávce přibývali další a další cestující. Jediným zpestřením byly asi čtyři babušky, které nabízely všechno možné k jídlu a pití. Jejich frekvence nepolevovala, ani když v uličce nebylo skoro k hnutí. Člověk si pak v dřímotách stále musel opakovat „pivo, vodečka, vafelki, čipsy, čaj, kava, kola…“
Lvov
Hlavní město Haliče nás přivítalo deštěm. Naštěstí na druhý den se počasí umoudřilo a my jsme mohli v klidu projít historické centrum města, které je zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO. Atmosféru města dotváří nepřeberné množství kaváren, které potkáte opravdu na každém rohu. Zato normální hospodu, kde se člověk dobře nají, aby pohledal. Po celodenním ťapání a místy brodění se sněhem a ledem jsme sedli na tramvaj a namířili si to na hlavní nádraží. Velké nádražní budovy na Ukrajině jsou opravdu okázalé a dobře udržované. Další cesta pak vedla maršutkou na letiště.
Večerní Lvov
Hlavní náměstí
Zajímavý obchůdek
Lvov
Hlavní nádraží
Lvov - Kyjev IEV
UTair Ukraine
ATR 72 UR-UTI
Doba letu: 1:25 hod.
Původně jsme měli zarezervovaný Ukraine International Airlines, který sliboval let antonovem AN 148. Bohužel zhruba čtrnáct dní před odletem byl večerní spoj zrušen a ranní nám nevyhovoval. Museli jsme zvolit UTair a na Borispol se holt podíváme jindy. Nutno zmínit, že peníze překvapivě vrátili už tři dny od potvrzení storna. To se hned tak nevidí.
Starý terminál letiště ve Lvově má něco do sebe, bohužel jej vystřídala "standardizovaná" budova nového terminálu. Pro komfort cestujících je to určitě plus, ale nějak se z toho vytratilo to kouzlo létání.
Starý terminál
Nový terminál
Náš odlet byl posledním toho dne a okvětinkovaná ATR72 už byla připravena na ploše. Odbavení bez problému, nástup do letadla jako v kocourkově. Z gatu jsme sešli po schodech na plochu, kde čekal autobus. Žádná okružní jízda se ale nekonala a popojeli jsme jenom cca 10 metrů k blízkému letadlu. Holt bezpečnost nadevše. Letadlo bylo skoro plné, volných sedaček moc nezbývalo. Éroplán v dubnu oslaví své první narozeniny a na interiéru to bylo vidět. Místa na nohy dostatek a sedačky čisté a relativně pohodlné. Během hodiny a půl dlouhého letu jsme dostali klasicky teplé a studené pitivo a nějakou čokoládovou sušenku. Pro zájemce se před přistáním podávala i hašlerka místní výroby.
Náš stroj
Odletová hala
Měli jsme štěstí, že jsme seděli na té správné straně. Přistání bylo na dráhu 26 a tak se nám po otočce naskytl pěkný pohled na Kyjev zalitý zapadajícím sluncem. Opravdu působivé.
Jestli jsem nad starým terminálem ve Lvově zamáčknul slzu, tak ten v Kyjevě mi vůbec nebude chybět. Jako vnitrostátní let jsme dorolovali před oprýskanou budovu starého terminálu. Autobus se tentokrát nekonal a těch pár metrů k nejbližším, nijak neoznačeným dveřím, jsme došli pěšky. Přivítala nás uklízečka, která se marně snažila vytřít vodu prosakující ze stropu. Odletová "hala" byla zavřená, informace žádné. Nakonec jsme zdárně nabrali směr k novému terminálu a odtud jsme se jeli maršutkou ubytovat.
Podle adresy jsme na druhý pokus našli náš zarezervovaný hostel. Jmenovka pod jediným zvonkem u dveří dávala tušit, že jsme správně. Otevřel nám mladý student, vážící 60 kg i s postelí, pro kterého bylo všechno cool. Ujasnili jsme si, že máme dvoulůžkový pokoj a že neodjíždíme zítra, ale až za dva dny a mohli jsme vyrazit spláchnout dnešní den borščem a pivem.
Někde před Kyjevem
Přiblížení na přistání
Starý terminál...
... nový terminál
Naše ubytování
...
,
... prvotní prohlížení fotek mě nejdříve mátlo, zda jsem omylem nazavítal na nějaké železničářské fórum 