PED-BOJ, OK-TSC, B737-800
Odlet je v neděli v 16:25. Zatímco manželka dává věci do kufrů, já sleduji Otázky Václava Moravce a rozesílám poslední pracovní úkoly. Stále doufám, že se podaří sbalit věci pro tři lidi do dvou kufrů, bohužel doba, kdy nám pro týdenní cestu stačil příručák, je (od doby narození dítěte) dávno pryč. Když vidím tři kufry, dítě, manželku a golfky, zavrhuji plánovanou cestu na letiště pěšky. Po skončení OVM nasedáme do auta a ten jeden kiláček si popojedeme. U vjezdu do areálu letiště nás sličná dívka vítá, ukazuje kde je možno dočasně zastavit pro vyložení bagáže a kde najdeme bezplatné parkoviště, které je v areálu, navíc ještě samostatně oploceno a mimo čas příletů a odletů charterů uzamykáno. Parkuji a vstupujeme do terminálu. Odbavení již probíhá, v provozu jsou VŠECHNY přepážky (dvě). Odbaveni jsme celkem rychle, bereme si ještě omalovánky od zástupce cestovní kanceláře a rychle jdeme ke gatům, abychom měli dost času prozkoumat celý terminál. Přestože jsme byli odbaveni mezi prvními, překvapuje mě množství lidí v obou (dokonce i klimatizovaných) odletových „halách“, které dříve sloužily jako vojenské jídelny. Pohled na monitor mě utvrzuje v tom, že důvodem není to, že bychom letěli jumbem, ale v terminálu jsou lidé ze zpožděného letu do Moskvy. Na dvě letadla však terminál není dimezován, takže fronta na občerstvení je stále dost dlouhá, navíc došly hamburgery (40 Kč), ale točeného plzeňského europiva (též 40 Kč) se nakonec dočkám.
Na flightradaru sleduju technický přelet našeho letadla z OSR. Hodinu před odletem je už stroj Travel Service OK-TSC (B737-800) na ploše, takže i boarding začíná s předstihem. Jede se třemi busy, které jinak brázdí město jako hromadná doprava. Nástup je rychlý, takže odlet je asi 15 minut před plánovaným časem, hned jak přistane zpožděné Transaero z Moskvy.
Let se 100% LF je v pohodě, servírována je dokonce i malá sýrová bagetka, která je celkem čerstvá a poživatelná. Před přistáním ještě proběhne pozdrav od pilota, nabídka bonbónů a jde se na přistání, které se koná dokonce 23 minut před plánovaným příletem. Po poměrně tvrdém dotyku kol s runwayí se ozve ohlušující aplaus. Zdá se, že téměř všem je jedno, zda se letadlo podaří ubrzdit, většině zřejmě stačí, že se dostali vůbec na zem. Bohužel i na nekomplikované trase PED-BOJ se bohužel našli jedinci, kterým nedorazila zavazadla na pás. Netuším, zda chybou při nakládce či vykládce. Naštěstí to není náš případ.
BOJ-PED, C-FTAH, B737-800
Na letišti v BOJkovicích jsme více než dvě hodiny před odletem, takže je dost času utratit poslední leva a synkovi ukázat přilehlé pohřebiště letadel a vrtulníků. Terminál je poměrně stísněný a stařičký, ale vedle se již dokončuje zcela nový terminál. Zvenku to vypadá, že k dokončení již moc nechybí. U check-inu je trošku zmatek, protože na monitorech svítí odbavení našeho letu u přepážek 15-17, kde se však ještě odbavuje let do Billundu, takže několik spolucestujících se dožaduje letět na sever Evropy. U odbavení proběhne mimo oboustranného úsměvu žádost o poskytnutí sedadel na pravé straně (po předcházející kontrole směru větru v Pardubicích), abych mohl spatřit Pardubice z ptačí perspektivy. Zatímco jinak mi bulhaři přijdou jako poměrně nedůsledný národ, u bezpečnostní kontroly je tomu naopak. Nejenže z tašky musí notebook, ale mnoho lidí musí ven i z bot, navíc vše je kontrolováno bedlivě a zdlouhavě. Chvíli to vypadá, že bude zabaveno i pití pro našeho prcka (manželka neuvážlivě prozradila, že jsou mu tři), nicméně když jsem upravil věk na dva roky (do třetích narozenin zbývají přeci ještě dva týdny), došlo ke slitování a džusík byl zachráněn, stačilo jen osobně demonstrovat, že bulharská jablka v tekuté (nealkoholické) podobě jsou fakt pitelná. Větší část terminálu tvoří otevřená terasa‚ zastřešená jen plachtou, z které je pěkný výhled na plochu. Kde toho však moc k vidění nebylo. Snad jen letoun SAS do Billundu, jeden Bulgaria Air Charter, jeden bizjet a pak už jen přilétávající C-FTAH na lince z Brna, který nás poveze zpět do PED. Boarding je rychlý, takže opět odlétáme před plánovaným časem. LF je opět stoprocentní. Na letu zpět se neděje nic zvláštního, tentokrát je servírována šunková bageta, ale chybí pozdrav z pilotní kabiny. Přílet je opět asi dvacet minut před letovým řádem. Autobusy nás vezou do příletové haly. Po pasové kontrole se prochází zastřešeným venkovním koridorem k pásu, který je tu jediný. Jeho délka uvnitř terminálu je sotva 15 metrů a celý prostor není o moc větší, než rozlehlejší obývací pokoj, takže vzniká docela slušná tlačenice následovaná vzájemným otloukáním zavazadly. Nicméně kufry jsou tu brzy, stačí už jen naskočit do auta a než se stihne vyklimatizovat, jsme doma. Přesně 30 minut poté, co se kola našeho letadla dotkla runwaye. Když už je vybaleno a sedím s pivem na terásce, letadlo se teprve znovu odlepuje od runwaye a veze další várku dovolenkářů znovu do BOJkovic.
