Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
-
- Vítěz kategorie Po přistání... 2012
- Příspěvky: 598
- Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Karviná, Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
Prolog
Tak je to tady, z důvodu utajení nejvyššího stupně nemůžu napsat ani půl slova o pobytu, protože bych mohl ohrozit tempo rotace galaxie, a tak jsem se rozhodl pokusit o klasický trip report bez zbytečných věcí jako focení památek a popisu krás přírody. Tak snad se mi podaří trip do destinace málo vzdálené a poměrně nezajímavé vykreslit podat alespoň trochu stravitelně.
Úterý, 24. září 2013
Kolegyně z Varšavské centrály: "Potřebuju, abys v pondělí a úterý byl ve Varšavě, jinak se ten projekt nikdy nepohne. Nějak si to zařiď." Nádhera. Kolegyně se zrovna vrátily, a jejich vyprávění ani hotel, ani doprava nehrály zrovna pozitivní roli. ČSA, ATRko, turbulence... Musím to zařídit jinak. Líp.
Vzhledem k tomu, že o víkendu nebudu v Praze, vymyslel jsem dopravu z Katovic. Co na tom, že cesta z Bohumína do Varšavy vlakem je stejně rychlá, jako cesta letadlem, když mám možnost vejít se do ceny zpáteční letenky s ČSA PRG-WAW, 8500 Kč, poletím. Letenka z Katovic s LOTem za 1200 Kč, nevypadá nejhůř, zvlášť když je linka operována poměrně zajímavým De Havillandem aka Dashem aka Bombardierem Q400 Next Generation. Zpět do Prahy pak už ne tak zajímavým, nicméně pořád lepším než ATRko, Embraerem 175. Bratru 6000 za letenku. Sice jsem firmě ještě ušetřil, ale přesto to byla moje nejdražší letenka v životě co do poměru na kilometr. Možná, že přelety mezi havajskými ostrovy byly dražší, ale tam jsme to brali spíš jako vyhlídkový let, než jako dopravu.
Neděle, 29. září 2013, KTW-WAW, LOT, Bombardier 400 NG, SP-EQB
Přesouvám se vlakem do Bohumína, odkud jezdí společnosti Tiger Expres (aka TurboTiger) na katovické letiště. Odjezd 16:25, jsem tam s čtvrthodinovým předstihem, navíc mi přišla SMSka s informací, že spoj bude mít pět minut zpoždění. Nevadí, kdybychom jeli na čas, budu na letišti sto minut před odletem. Check-in mám hotový, a na drop-off zavazadla bych tak měl mít hodinovou rezervu.
Zpoždění na odjezdu z Bohumína je nakonec minut skoro dvacet, ale je to v pohodě, dál už se nikde nestaví a cesta po nové dálnici rychle ubíhá (nebýt jednoho mostu, který Poláci úplně nezvládli, ubíhala by ještě rychleji).
Na letišti je nebývale živo. Drop-off přepážku nehledám, na té označené "LOT Warszawa" není ani noha, tak házím bágl tam. Odlítají nějaké ty arbeitdestinace jako Frankfurt a Eindhoven, Travel frčí na Malorku, což způsobuje klasický koupácký chaos na security, nicméně zkušeně vybírám frontu obchoďáků a tak jsem zkrz raz dva. No, v podstatě já jsem tady brzda podniku, protože mám v příručáku dva notebooky a zrcadlovku, což musí všechno ven, vyskládat každé zvlášť do plastových boxů, které tak mám asi čtyři.
Rychle se stmívá, dělám pár fotek, na gate se mi moc nechce, protože tuším, že si tam nebude kam sednout, a tak raději bloumám po předražených Duty Free. Nicméně nedá mi to, a třičtvrtě hodiny před odletem jdu zkontrolovat gate. Sedí tam asi tři lidi, což je zvláštní, ale je ještě čas a tak se vracím do patra a zpět k bráně se vracím, až když se na obrazovkách objeví "Go to gate". Kontrola občanky, autobus, koukám, zírám, nevěřím, v autobuse je nás sedm. Čekáme asi 5 minut, přicházejí další dva, autobus zavírá a odjíždí podél budovy k letadlu společnosti Eurolot, která let operuje.
Nastupujeme, sedáme, každý má pro v průměru 2 řady, z nějakého nepochopitelného důvodu se všichni hrnou spíše dozadu, a tak já s palubákem 17A sedám do páté řady, nejbližší cestující je Polka v osmé. Vepředu nikdo, C tady není (aspoň ne nijak rozpoznatelné). Nakonec se někde vyloupl další, asi protekční/zaměstnanecký cestující, takže v letadle pro 78 nás letí 10, 2 letušky a 2 piloti. Čočíkovi to nesahá ani ke kotníkům, ale je to můj nejnižší load factor v životě.
Přesto, že jsme v letadle 15 minut před odletem, od runwaye se odlepujeme až 19:10, tj. přesně dle letového řádu. Let je přímo nabitý událostmi. Nejdříve překvapivě stoupáme, v 19:23 je nám dovoleno se odpoutati, a následuje roznos oplatky, na chlup stejné jako při poslední cestě s LOTem do Istanbulu. K tomu voda. Nestačím oplatku ani vyfotit, hlad je svině, a do toho všeho shonu se ozývá kapitán, že si to míříme k Varšavě rychlostí 600 km/h, což mi na turboprop přijde příjemně hodně, ve výšce 6000 metrů nad mořem. Po šestnácti minutách v letové hladině zapínáme pásy a začínáme střemhlav klesat , abychom za dalších šest minut, v 19:39, dolehli na po půl hodině letu na plochu letiště im. Frederyka Chopina.
Popojíždění není dlouhé, dalších šest minut (šestky se na tomhle letu nějak pořád opakovaly, asi je tomu tak dobře), v 19:45, vystupujeme z letadla, což je operace vzhledem k rovnoměrnému rozsazení pasažérstva na palubě více než rychlá.
Moje cesta k pásu trvá asi deset minut, což způsobilo zejména vybalování a zpětné balení foťáku, když jsem si chtěl něco vyfotit. Část cestujícich zřejmě přestupovala, a tak varšavské letiště usoudilo, že bude více než vhodné vysypat naše nečetná zavazadla na pás k příletu z Prahy. Nečekám na své zavazadlo, ani ono na mě, vyjíždí z útrob třídírny v naprosto přesnou dobu. Mířím k autobusu 175, kterýžto je prověřenou spojnicí do centra. Zrovna nic nejede, nevadí, vyzkouším vlak. Kupuju třídenní lístek za 30 zlaťáků, chvilku čekám na odjezd a mířím si to novým vlakem na stanici "Śródmieście", která je ideální pro přestup dál na metro či tramvaje. Mířím na hotel "Zelená míle" Ibis, ale to už sem nepatří...
Úterý, 1. října 2013, WAW-PRG, LOT, Embraer 175, SP-LIK
Autobus 175 zase neřeším, je po půl čtvrté, a tak padám z práce a přibližuju se dvě zastávky tramvají do centrálního přestupního uzlu Varšavy, zastávky Centrum, pod Palácem Kultury i Nauky, tzv. Pekinem. Na zastávce vlaku Śródmiescie čekám na svůj spoj, který před čtvrtou vyjíždí na letiště. Odlet mám 18:10, nechávám si rezervu a nutno podotknout, že naprosto zbytečně. Bývalo by mi stačilo vyjet o půl hodiny později, a asi bych to stihl i o hodinu pozdějším vlakem.
Přes obsáhlou tabuli odletů, která je nafouknutá zejména četnými codesharovými lety a taky už i ranními lety, panuje na letišti klid a mír. Ve veřejné části kromě obchůdku s levnými potravinami a trafiky není nic zajímavého, tak se rovnou přesouvám přes téměř prázdné security do odletové části. Už jsem tady dlouho nebyl, zapomněl, a tak se mi na jazyk dere hláška z filmu "Trabantem Hedvábnou Stezkou" při pohledu holandských cestovalů pod kapotu Trabanta: "And where is the rest?"
Duty free, nějaká restaurace, nekonečný koridor bran, kde se sice tabule vyhloubají stavebním ruchem a lepšími zítřky, ale jinak tady chcípl pes. Odlet mám z nejvzdálenější brány číslo 45, což mi nevadí, stejně bych si to tady prošel celé - ač není proč. Půl hodiny se věnuju četbě a pak se brána otevírá a začínají se srocovat obchoďáci. Při letmé kontrole jejich palubních zavazadel opět vzpomenu na "Dědu Drchlíka", velkého učitele, totiž Čočíka, protože jsem v letadle jediný, kdo jakožto palubní zavazadlo zvolil batoh, neboli, jak říkají kolegové poláci, "plecak". Vypadám, že sem nepatřím, a to je naprostá pravda. Kdybych neměl obavu, že mě office manažerka vezme po hlavě šanonem, 6000 za letenku bych nikdy nedal a jal bych se hledat alternativu přes Oslo, Londýn či Bergamo, případně bych jel vlakem. To první by asi nerozdýchala. To druhé mi sama rozmlouvala, holka šikovná.
Gate se otevírá podle plánu, nicméně nás nasáčkují do autobusu a tam nás nechají 15 minut vytvrdnout a vymrznout, než se milostivě připlazí poslední pasažéři (z toho jsem výše usoudil, že kdybych jel o hodinu později z města, letadlo bych stihl). Při online check-inu jsem nezkušeně usoudil, že let nebude příliš vytížený, a tak jsem téměř náhodně zvolil sedadlo za křídlem 16A. Nemohl jsem se více zmýlit - jednak bylo letadlo do posledního místečka plné, a druhak netykavka Polka na 16B vypadala, že při pokusu o výlet do uličky při hodinovém letu bude používat kabelku coby zbraň. S asi dvacetiminutovým zpožděním nakonec odlétáme, ale s tím se zřejmě počítá, protože na let trvající hodinu je v letovém řádu počítáno hodinu a minut čtyřicet - to by snad zvládlo i to blbé ATRko.
Ke svačině se opět podávala oplatka a kelímek vody, nicméně na rozdíl od letu z Katovic bylo možné zakoupit další občerstvení, kreditní kartou či hotově v polských zlotých only, z pojízdného bufetu. Vyfotit oplatku jsem nemohl, neb jsem neprozřetelně nechal veškerý svůj entertainment systém, včetně foťáku, v binu nad hlavou, a tak jsem nejenom nemohl fotit, nýbrž ani se zabaviti jinak než četbou palubního magazínu v polštině a angličtině. Zajímavější články jsem četl, pro ukrácení dlouhé chvíle, v obém.
Nad vsí "Ostrów Wielkopolski" se do hry vložil kapitán se svou zdravicí, informací o letové hladině 10300 metrů nad mořem a rychlosti 800 kilometrů v hodině.
Byť jsem četl, že hlavní pražská runway je již otevřená, a ve tmě jsem se moc neorientoval, mám za to, že jsme přistáli na onu proklínanou "záložní", protože jsme po sednutí dvěma ladnými pravými oblouky dorazili k rukávu brány D něco, číslo jsem si nezapamatoval. V době našeho pravidelného příletu už beru zavazadlo z pásu a mířím si to ke stodevatenáctce.
Prolog
Tak je to tady, z důvodu utajení nejvyššího stupně nemůžu napsat ani půl slova o pobytu, protože bych mohl ohrozit tempo rotace galaxie, a tak jsem se rozhodl pokusit o klasický trip report bez zbytečných věcí jako focení památek a popisu krás přírody. Tak snad se mi podaří trip do destinace málo vzdálené a poměrně nezajímavé vykreslit podat alespoň trochu stravitelně.
Úterý, 24. září 2013
Kolegyně z Varšavské centrály: "Potřebuju, abys v pondělí a úterý byl ve Varšavě, jinak se ten projekt nikdy nepohne. Nějak si to zařiď." Nádhera. Kolegyně se zrovna vrátily, a jejich vyprávění ani hotel, ani doprava nehrály zrovna pozitivní roli. ČSA, ATRko, turbulence... Musím to zařídit jinak. Líp.
Vzhledem k tomu, že o víkendu nebudu v Praze, vymyslel jsem dopravu z Katovic. Co na tom, že cesta z Bohumína do Varšavy vlakem je stejně rychlá, jako cesta letadlem, když mám možnost vejít se do ceny zpáteční letenky s ČSA PRG-WAW, 8500 Kč, poletím. Letenka z Katovic s LOTem za 1200 Kč, nevypadá nejhůř, zvlášť když je linka operována poměrně zajímavým De Havillandem aka Dashem aka Bombardierem Q400 Next Generation. Zpět do Prahy pak už ne tak zajímavým, nicméně pořád lepším než ATRko, Embraerem 175. Bratru 6000 za letenku. Sice jsem firmě ještě ušetřil, ale přesto to byla moje nejdražší letenka v životě co do poměru na kilometr. Možná, že přelety mezi havajskými ostrovy byly dražší, ale tam jsme to brali spíš jako vyhlídkový let, než jako dopravu.
Neděle, 29. září 2013, KTW-WAW, LOT, Bombardier 400 NG, SP-EQB
Přesouvám se vlakem do Bohumína, odkud jezdí společnosti Tiger Expres (aka TurboTiger) na katovické letiště. Odjezd 16:25, jsem tam s čtvrthodinovým předstihem, navíc mi přišla SMSka s informací, že spoj bude mít pět minut zpoždění. Nevadí, kdybychom jeli na čas, budu na letišti sto minut před odletem. Check-in mám hotový, a na drop-off zavazadla bych tak měl mít hodinovou rezervu.
Zpoždění na odjezdu z Bohumína je nakonec minut skoro dvacet, ale je to v pohodě, dál už se nikde nestaví a cesta po nové dálnici rychle ubíhá (nebýt jednoho mostu, který Poláci úplně nezvládli, ubíhala by ještě rychleji).
Na letišti je nebývale živo. Drop-off přepážku nehledám, na té označené "LOT Warszawa" není ani noha, tak házím bágl tam. Odlítají nějaké ty arbeitdestinace jako Frankfurt a Eindhoven, Travel frčí na Malorku, což způsobuje klasický koupácký chaos na security, nicméně zkušeně vybírám frontu obchoďáků a tak jsem zkrz raz dva. No, v podstatě já jsem tady brzda podniku, protože mám v příručáku dva notebooky a zrcadlovku, což musí všechno ven, vyskládat každé zvlášť do plastových boxů, které tak mám asi čtyři.
Rychle se stmívá, dělám pár fotek, na gate se mi moc nechce, protože tuším, že si tam nebude kam sednout, a tak raději bloumám po předražených Duty Free. Nicméně nedá mi to, a třičtvrtě hodiny před odletem jdu zkontrolovat gate. Sedí tam asi tři lidi, což je zvláštní, ale je ještě čas a tak se vracím do patra a zpět k bráně se vracím, až když se na obrazovkách objeví "Go to gate". Kontrola občanky, autobus, koukám, zírám, nevěřím, v autobuse je nás sedm. Čekáme asi 5 minut, přicházejí další dva, autobus zavírá a odjíždí podél budovy k letadlu společnosti Eurolot, která let operuje.
Nastupujeme, sedáme, každý má pro v průměru 2 řady, z nějakého nepochopitelného důvodu se všichni hrnou spíše dozadu, a tak já s palubákem 17A sedám do páté řady, nejbližší cestující je Polka v osmé. Vepředu nikdo, C tady není (aspoň ne nijak rozpoznatelné). Nakonec se někde vyloupl další, asi protekční/zaměstnanecký cestující, takže v letadle pro 78 nás letí 10, 2 letušky a 2 piloti. Čočíkovi to nesahá ani ke kotníkům, ale je to můj nejnižší load factor v životě.
Přesto, že jsme v letadle 15 minut před odletem, od runwaye se odlepujeme až 19:10, tj. přesně dle letového řádu. Let je přímo nabitý událostmi. Nejdříve překvapivě stoupáme, v 19:23 je nám dovoleno se odpoutati, a následuje roznos oplatky, na chlup stejné jako při poslední cestě s LOTem do Istanbulu. K tomu voda. Nestačím oplatku ani vyfotit, hlad je svině, a do toho všeho shonu se ozývá kapitán, že si to míříme k Varšavě rychlostí 600 km/h, což mi na turboprop přijde příjemně hodně, ve výšce 6000 metrů nad mořem. Po šestnácti minutách v letové hladině zapínáme pásy a začínáme střemhlav klesat , abychom za dalších šest minut, v 19:39, dolehli na po půl hodině letu na plochu letiště im. Frederyka Chopina.
Popojíždění není dlouhé, dalších šest minut (šestky se na tomhle letu nějak pořád opakovaly, asi je tomu tak dobře), v 19:45, vystupujeme z letadla, což je operace vzhledem k rovnoměrnému rozsazení pasažérstva na palubě více než rychlá.
Moje cesta k pásu trvá asi deset minut, což způsobilo zejména vybalování a zpětné balení foťáku, když jsem si chtěl něco vyfotit. Část cestujícich zřejmě přestupovala, a tak varšavské letiště usoudilo, že bude více než vhodné vysypat naše nečetná zavazadla na pás k příletu z Prahy. Nečekám na své zavazadlo, ani ono na mě, vyjíždí z útrob třídírny v naprosto přesnou dobu. Mířím k autobusu 175, kterýžto je prověřenou spojnicí do centra. Zrovna nic nejede, nevadí, vyzkouším vlak. Kupuju třídenní lístek za 30 zlaťáků, chvilku čekám na odjezd a mířím si to novým vlakem na stanici "Śródmieście", která je ideální pro přestup dál na metro či tramvaje. Mířím na hotel "Zelená míle" Ibis, ale to už sem nepatří...
Úterý, 1. října 2013, WAW-PRG, LOT, Embraer 175, SP-LIK
Autobus 175 zase neřeším, je po půl čtvrté, a tak padám z práce a přibližuju se dvě zastávky tramvají do centrálního přestupního uzlu Varšavy, zastávky Centrum, pod Palácem Kultury i Nauky, tzv. Pekinem. Na zastávce vlaku Śródmiescie čekám na svůj spoj, který před čtvrtou vyjíždí na letiště. Odlet mám 18:10, nechávám si rezervu a nutno podotknout, že naprosto zbytečně. Bývalo by mi stačilo vyjet o půl hodiny později, a asi bych to stihl i o hodinu pozdějším vlakem.
Přes obsáhlou tabuli odletů, která je nafouknutá zejména četnými codesharovými lety a taky už i ranními lety, panuje na letišti klid a mír. Ve veřejné části kromě obchůdku s levnými potravinami a trafiky není nic zajímavého, tak se rovnou přesouvám přes téměř prázdné security do odletové části. Už jsem tady dlouho nebyl, zapomněl, a tak se mi na jazyk dere hláška z filmu "Trabantem Hedvábnou Stezkou" při pohledu holandských cestovalů pod kapotu Trabanta: "And where is the rest?"
Duty free, nějaká restaurace, nekonečný koridor bran, kde se sice tabule vyhloubají stavebním ruchem a lepšími zítřky, ale jinak tady chcípl pes. Odlet mám z nejvzdálenější brány číslo 45, což mi nevadí, stejně bych si to tady prošel celé - ač není proč. Půl hodiny se věnuju četbě a pak se brána otevírá a začínají se srocovat obchoďáci. Při letmé kontrole jejich palubních zavazadel opět vzpomenu na "Dědu Drchlíka", velkého učitele, totiž Čočíka, protože jsem v letadle jediný, kdo jakožto palubní zavazadlo zvolil batoh, neboli, jak říkají kolegové poláci, "plecak". Vypadám, že sem nepatřím, a to je naprostá pravda. Kdybych neměl obavu, že mě office manažerka vezme po hlavě šanonem, 6000 za letenku bych nikdy nedal a jal bych se hledat alternativu přes Oslo, Londýn či Bergamo, případně bych jel vlakem. To první by asi nerozdýchala. To druhé mi sama rozmlouvala, holka šikovná.
Gate se otevírá podle plánu, nicméně nás nasáčkují do autobusu a tam nás nechají 15 minut vytvrdnout a vymrznout, než se milostivě připlazí poslední pasažéři (z toho jsem výše usoudil, že kdybych jel o hodinu později z města, letadlo bych stihl). Při online check-inu jsem nezkušeně usoudil, že let nebude příliš vytížený, a tak jsem téměř náhodně zvolil sedadlo za křídlem 16A. Nemohl jsem se více zmýlit - jednak bylo letadlo do posledního místečka plné, a druhak netykavka Polka na 16B vypadala, že při pokusu o výlet do uličky při hodinovém letu bude používat kabelku coby zbraň. S asi dvacetiminutovým zpožděním nakonec odlétáme, ale s tím se zřejmě počítá, protože na let trvající hodinu je v letovém řádu počítáno hodinu a minut čtyřicet - to by snad zvládlo i to blbé ATRko.
Ke svačině se opět podávala oplatka a kelímek vody, nicméně na rozdíl od letu z Katovic bylo možné zakoupit další občerstvení, kreditní kartou či hotově v polských zlotých only, z pojízdného bufetu. Vyfotit oplatku jsem nemohl, neb jsem neprozřetelně nechal veškerý svůj entertainment systém, včetně foťáku, v binu nad hlavou, a tak jsem nejenom nemohl fotit, nýbrž ani se zabaviti jinak než četbou palubního magazínu v polštině a angličtině. Zajímavější články jsem četl, pro ukrácení dlouhé chvíle, v obém.
Nad vsí "Ostrów Wielkopolski" se do hry vložil kapitán se svou zdravicí, informací o letové hladině 10300 metrů nad mořem a rychlosti 800 kilometrů v hodině.
Byť jsem četl, že hlavní pražská runway je již otevřená, a ve tmě jsem se moc neorientoval, mám za to, že jsme přistáli na onu proklínanou "záložní", protože jsme po sednutí dvěma ladnými pravými oblouky dorazili k rukávu brány D něco, číslo jsem si nezapamatoval. V době našeho pravidelného příletu už beru zavazadlo z pásu a mířím si to ke stodevatenáctce.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Alexx píše:Tak je to tady, z důvodu utajení nejvyššího stupně nemůžu napsat ani půl slova o pobytu, protože bych mohl ohrozit tempo rotace galaxie, a tak jsem se rozhodl pokusit o klasický trip report bez zbytečných věcí jako focení památek a popisu krás přírody.
Alexxi nenech se odradit, protože pokud ty nám nebudeš přibližovat cílovou destinaci svým stylem, je to jako bych já tvořil reporty bez fotek...
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Kamarade, deda Drchlik uz starne a lenivi. Tohle byla moje bagaz na poslednim tripu - k punku to ma bohuzel hodne daleko...
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2211
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Jsem rád, že ses nenechal odradit blbými poznámkami, které se tu onehdy asi sešly nějakou zvláštní konstelací, a napsals další report. Píšeš výborně, ale myslím, že je nás určitě víc, kdo nepohrdne zážitkem či fotkou i mimo letadlo. Dík!
Čekám, kdy se tu objeví OT příspěvek ke kabele.
Čekám, kdy se tu objeví OT příspěvek ke kabele.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Pěkné a břitce vtipné.
-
- Vítěz kategorie Po přistání... 2012
- Příspěvky: 598
- Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Karviná, Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
persona píše:Pěkné a břitce vtipné.
Anžto jedním okem jal jsem se čísti Saturnina, a druhou rukou rejdil jsem po klávesnici
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 242
- Registrován: 19. 02. 2008, 19:13
- Bydliště: letadla do OSR mi občas létají nad hlavou
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Report super
Koukám, že i naši severní bratři šetří. Loni jsme ještě dostali na K2 lince GDN - KRK jídla více
Jinak jsem zvědav, jak si K2 povede - co jsem slyšel, tak LO chce létat vnitrostátní polské linky od příštího roku sám Embraery.
Koukám, že i naši severní bratři šetří. Loni jsme ještě dostali na K2 lince GDN - KRK jídla více
Jinak jsem zvědav, jak si K2 povede - co jsem slyšel, tak LO chce létat vnitrostátní polské linky od příštího roku sám Embraery.
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Mam rozepsane rovnez Polsko, Gdansk s LOTem, ale nebudu ti konkurovat, mas to lepsi
-
- Vítěz kategorie Po přistání... 2012
- Příspěvky: 598
- Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Karviná, Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Klidně piš, tady se na konkurenci nehraje.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
Super, dik za hezky trip report a zvlast par fotek z KTW. Me ceka let s LOTem WAW-KTW 2.12. tohoto roku. Jinak LO je docela v pohode, mam s nima asi 10 letu prevazne po Evrope, zbytek jsou domaci linky a vzdycky vsechno probehlo tak jak melo.
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v život
.... linka operována poměrně zajímavým De Havillandem aka Dashem aka Bombardierem Q400 Next Generation. Zpět do Prahy pak už ne tak zajímavým, nicméně pořád lepším než ATRko, Embraerem 175.
Tak nevím. Že by Embraer byl zajímavější než 'Játro'? No ano, je to tryskáč a není tak okoukaný. Jestli ale nejde jen o odšrtnutí v seznamu, tak bych řekl, že let turbopropem v příslušné výšce nad evropskou krajinou kultivovanou snad tisíc let v je mnohem zajímavější než pohled na mraky z desetikilometrové výšky. A ta Q400-ka? Já sám na let s ní vzpomínám jako na jeden z nejlepších, právě pro to, že jsem se kochal pohledem na krajinu (možná bych měl příště letět balonem...). SAS s nimi ale měli někdy před 4-5 lety takové problémy, že je uzemnili ze dne na den a zbavili se jich. Myslím, že jim 'klekala' přední podvozková noha.
-
- Vítěz kategorie Po přistání... 2012
- Příspěvky: 598
- Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Karviná, Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
Rok se s rokem (a dalšíma třema) sešel a mě čeká opět Varšava letecky. Tentokrát, pro změnu, PRG-WAW-PRG, ráno tam, hned večer zpět, s OK-játrovkou. Osm a půl litru? Sorry jako. No že bych se dvakrát těšil, to se dvakrát netěším, ale jsem rád, že nebudu muset 15 hodin trávit za volantem.
-
- Druhý pilot
- Příspěvky: 1234
- Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
- Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
Do BUD je to ještě dražší
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
A když jsem letěl BUD v červnu, tak to i přes tu cenu bylo téměř plný...
-
- Druhý pilot
- Příspěvky: 1234
- Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
- Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Služební cesta do Varšavy aneb nejdražší letenka v životě
dejavu píše:A když jsem letěl BUD v červnu, tak to i přes tu cenu bylo téměř plný...
Jojo, pokud to letí ATR, tak to minimálně přes týden bývá vždy téměř full.
27.7. ale třeba posílali na večerní rotaci A319, LF pax byl tak 30%, ale zato cargo bylo úplně full (nebo teda minimálně skoro hodinu ho vy/nakládali, zatímco pax seděli v letadle a čekali ).