Někdy v polovině června se na více serverech (a i tady na fóru) objevila informace, že koncem září přidává Wizz Air, jako první „klasický“ low-cost, do své sítě i Moldavsko a pro začátek bude operovat z Kišiněva vždy dva lety týdně do Benátek a Říma. Probudila se mně už dlouho doutnající, ale dosud nenaplněná touha zažít nějaký milník letecké historie konečně i jako cesťák. A ta to touha se stala neuhasitelnou, když jsem si uvědomil, že přesně v čase, kdy poletí první let, mám dovolenou.
Rychlý průzkum webem ukázal, že za necelé čtyři tisíce korun bych se s využitím přípoje v podobě letu Air One do Benátek mohl dostat na ten úplně první let a pak i tou samou cestou zpátky. Ale co v zemi, která sama o sobě prohlašuje, že nemá skoro žádný turistický potenciál? Odpověď mi dala mapa, která ukázala asi 188 kilometrů od Kišiněva ukrajinskou Oděsu, o které jsem už předtím z více stran slyšel, že rozhodně stojí za vidění. Další dva dny jsem se pak rozhodoval, zda do toho jít, neboť moje peněženka vytrvale hlásila, že za stejné peníze by se dalo doletět do nějaké turisticky mnohem atraktivnější destinace. A po dvou dnech jsem se rozhodl to přeci jenom koupit. A sám sebe jsem se pak hodně dlouho ptal, zda jsem se (opět) tak trochu nezbláznil.
To co ale zpočátku vypadalo jako šílenost, začalo dostávat reálné obrysy a já, nad webem a mapami a především za pomoci stránek Marishy z Kišiněva (http://www.marisha.net/index.htm) začal vytvářet podrobný scénář cesty, který se nakonec téměř do puntíku podařilo zrealizovat.
Přiblížení do Benátek (pondělí 23. 9. 2013)
Pondělí 23. září 2013 byl obyčejný podzimní den, jen asi o trochu chladnější, než bychom v tomto období očekávali. Pro mě však byl naprosto výjimečný. Po třech měsících těšení a příprav jsem konečně vyrazil na cestu, jež měla být zcela jiná, než všechny mé cesty předchozí. Autobus A24 mně po šesté hodině večerní odvezl od mého kladenského bydliště až na Ruzyň. Dal jsem si pořádný sendvič u Subwaye a dokoupil zásoby v Bille a pak se vydal pokecat s kamarády, co měly zrovna službu.
- Moje maličkost před tak trochu klamavou reklamou
- a1 mee.JPG (87.35 KiB) Zobrazeno 7578 x
Byl to jeden z těch rušnějších večerů na T2, kdy se v krátkém sledu mezi devátou a půl desátou sešlo asi 7 nízkonákladových letů, takže hala podle toho vypadala.
- Odletová tabule na T2
- a2 tab.JPG (96.79 KiB) Zobrazeno 7578 x
Ale měl jsem on-line check-in, takže jsem jí jenom proběhl a v podobném duchu proběhl i průchod přes security, kde bylo sice rušněji, ale ne fronta. Vyrazil jsem si pak sednout do klidnější části terminálu, ke gatům C10 a C11, kde jsem kolem osmé, dobrou půl hodinu před pravidelným příletem, zahlédl po ploše rolovat můj Airbus v barvách Air One. To bylo velmi dobré znamení.
- Můj Air One na Ruzyni
- a3 darplane.JPG (62.77 KiB) Zobrazeno 7578 x
Nástup byl z gatu D2 a já si užíval, že tentokrát mám své místo jisté a nemusím jak trubka stát ve frontě.
- Gate D2. Let byl code-sharován Alitalií
- a4 gate.JPG (67.01 KiB) Zobrazeno 7578 x
I vzhledem k tomu, že jsem měl sedadlo 19 C, tedy v uličce, šel jsem do letadla jako jeden z posledních, po té, co jsem zmatenému francouzskému páru ukázal, odkud letí jejich Easy Jet do Paříže. Přesto to nepomohlo, úplně poslední cestující, kteří do letadla nastoupili, seděli vedle mě. Let byl obsazen cca z 75%, ale největší hustota „osídlení“ byla veprostřed. Ono to má svou logiku. Pokud si u Air One chcete vybrat sedadlo sami, musíte platit, přičemž sedadla jsou podle svého umístění rozdělena do tří kategorií. Tuším, že za 10 Euro, za 4 Eura a za 2 Eura. Já neplatil nic a nechal výběr na společnosti. A dostal jsem uličku. Na letu, který se odehrával celý za tmy, to bylo stejně jedno.
23. 9. 2013
AP 753, PRG-VCE
Airbus A320, reg. EI-DSZ
21:00-22:25 (reálně 20:55-21:55)
LF cca 75%
Na start se šlo ještě před pravidelným časem odletu a na práh RWY 30 se jelo docela dlouho. Ale většině cestujících to nevadilo, zejména těm u okýnka vlevo, neboť jako bonus získali „exkurzi“ po letišti. Pojíždění zpestřoval i pes štěkající v nákladovém prostoru, jež na tvářích mých převážně italských spolucestujících vyloudil pobavený úsměv. Pak rychlý start na sever, otočení nad Kladnem a za úplné tmy přeskok Alp.
- Trasa letu
- a5 trasa.jpg (48.25 KiB) Zobrazeno 7578 x
Mé první, druhé i třetí dojmy s Air One byly neutrálně pozitivní, italská posádka byla příjemná, z kabiny se ozval dokonce kapitán, rozteč sedaček klasicky úzká, bohužel s úklidem to tentokrát moc nepřeháněli, protože sedačka ode mě vpravo přes uličku byla docela špinavá, což celkově ladilo s trochu šedivě ušmudlanou visáží interiéru pět let starého letadla.
- Detail sedaček
- a6 seats.JPG (59.59 KiB) Zobrazeno 7578 x
Nicméně tento let byl pro mě jen takříkajíc přibližovací, takže jsem od něj rozhodně nečekal zázraky.
Po nastoupení do letové hladiny zahájila posádka palubní prodej a to s nevalným výsledkem, dokonce mám pocit, že ho i trochu odflákli. Nicméně ceny měly v rámci wizairovsko-ryanovského průměru a já se těšil, že při zpáteční cestě si minimálně to kafe dám.
- Load factor opravdu nic
- a7 inside.JPG (80.04 KiB) Zobrazeno 7578 x
Let to byl ale celkově příjemný a hlavně krátký, sotva proběhl palubní prodej, už se šlo na přiblížení. Na plochu letiště Marca Pola jsme dosedli dokonce s půlhodinovým předstihem oproti letovému řádu, což bylo pro mě o to příjemnější, že jsem měl na těch pár hodin rezervovaný nocleh a každá minuta navíc se hodila.
Výstup probíhal autobusy, ač je zde i plno chobotů. Bylo to však velmi rychlé a celý příjemný první dojem podtrhlo i krásných dvacet celsiových stupňů teploty.
- Výstup v Benátkách. Venku je krásně teplo.
- a8 arr.JPG (68.45 KiB) Zobrazeno 7578 x
U terminálu jsem pak zahlédl pár strojů Volotey a jednoho obra v barvách Emirates, který zanedlouho odletěl do Dubaje. Ač zdejší letiště odbavilo za rok 2012 méně cestujících než Praha (dle wikipedie jen asi 8,2 miliónu), zdejší provoz mi přijde mnohem pestřejší, než ten pražský, především v tom smyslu, že sem létá více dálkovek.
Na to já však v tu chvíli nemyslel, mým hlavním cílem bylo chytit co nejbližší autobus společnosti ATVo na Mestre. Jízdenku na něj jsem měl už koupenou dopředu přes internet, respektive, po zaplacení kartou jsem dostal mailem kód jízdenky, který jsem musel vyťukat do automatu a vyjela mi jízdenka. Za zpáteční lístek na 17 minut trvající jízdu jsem zaplatil 11 Euro.
Nicméně, autobus mi jel až ve 22:30, tak jsem se alespoň pořádně nadýchal zdejšího letního vzduchu. Vedle mě stál ukrajinský manželský pár, který podle tagů na kufru přiletěl stejným letem jako já, přičemž do Prahy pár hodin před tím dorazil spojem ČSA z Kyjeva. V dobách, kdy ČSA provozovaly vlastní linku do Benátek, plnili jí do značné míry „tranziti východu“. Jsem rád, že tohle nějakým způsobem pokračuje.
Už známou cestou jsem pak šel od nádraží Mestre podchodem do Hotel&Hostel Colombo For Backpackers, kde jsem za 5 a půl hodiny spánku na palandě v pokoji s několika dalšími baťůžkáři dal „krásných“ 20 Euro a k mému vlastnímu úžasu jsem pak skutečně i na těch pár hodin dokázal usnout.
