Jak Fifinka vyrazila letadlem do světa - DOKONČENO!!!

[jife]

Jak to dopadlo? Nepřihodilo se Fifince něco?

Pavle bohužel ses trefil, ale věřím, že se to časem podaří dokončit....

[jife]

V ČR bohužel přichází na scénu podzim a navíc za oknem vytrvale padá déšť, tak jsem se rozhodl napsat po delší odmlce pár řádků k této cestě. Než budu psát dál, dovolím si malé vysvětlení celé „akce Fifinka“, protože jsem to v úvodu zcela záměrně nezmínil. Jak jste již patrně pochopili, na této cestě se vyskytla komplikace, kterou v příštím dílu přiblížím a tak se cesta ubírala trochu jiným směrem“ než bylo plánováno. Původní koncept „akce Fifinka“ nebyl jen o tom tahat plyšovou hračku po vzdálených místech a fotit ji zde. Byla v tom zakomponována drobná dobročinná myšlenka, která měla vygenerovat určité prostředky pro někoho jiného. Tato myšlenka ovšem padla, zejména díky tomu, že jsme měli plno starostí sami se sebou. Z výše uvedeného důvodu bude další text psán už jinou formou.

Railay Beach (Railey Beach či Rai Leh nebo อ่าวไร่เลย์ ) – težko říct, který název je správně

Pro přesun ze Siem Reapu zpět do Thajska jsme využili opět služeb Air Asia a nutno podotknou, že to bylo znovu k naší plné spokojenosti. Před odletem z REP byl v terminálu letiště zcela evidentní přetlak turistů z Číny. Jestliže v roce 2009 jsem toto letiště vnímal jako malé a poklidné, tak po pár letech zde na stejném místě, nebylo při čekání v terminálu pomalu slyšet vlastního slova. Inu Čína je za rohem a tady je to hodně znát. Odlet z REP do DMK proběhl bez zpoždění, přestup v DMK bez problémů, stejně jako navazující let do Krabi tedy DMK-KBV.

Je 19.12.2013 a v Krabi přistáváme okolo 17-té hodiny. Je zřejmé, že slunce na obloze nebude účinkovat už moc dlouho a tak se díky předplacenému transferu prostřednictvím hotelu přesouváme autem do přístavu. Možná, že někteří z Vás nemají tušení o tom, že na Railay Beach se není možno dostat po silnici. Po příjezdu do přístavu pozorujeme zcela zřetelný odliv, který posouvá hladinu o desítky metrů od břehu.

Toto byl hlavní důvod, proč jsme si dopředu zajistili onen zmiňovaný transfer, protože výstup z lodi v oblasti Railay a hlavně přesun na břeh v době odlivu je věc poměrně komplikovaná tím spíše, když máte těžká zavazadla a připlujete prakticky už za tmy.

Na RB je poměrně složité sehnat ubytování, tedy pokud za něj nehodláte utratit přemrštěné částky, což je v tomto období navíc umocněno vánoční sezónou. My jsme nakonec zvolili ubytování přes Booking v hotelu „Railay Princess Resort & Spa“ a tady si dovolím nakopírovat svoji recenzi tohoto hotelu:

Pozitiva: Měli jsme příjemný pokoj s pěkným výhledem do udržované zahrady, ale doporučuji si přečíst i to co se nám nelíbilo. Objednejte si transfer do hotelu, do kterého nevede přístupová cesta, tedy musíte se tam dostat lodí, což zejména při odlivu může být problém.

Negativa: Do Thajska jezdíme od roku 2007, ale zde jsme byli zklamáni hned z několika důvodů. Na místo jsme dorazili v čase vánočních svátků, ještě před Štědrým dnem, tedy prakticky na zahájení hlavní sezóny. Čekalo nás zde velké množství neuklizených odpadků, probíhající stavebně rekonstrukční práce a řekl bych až nepříjemný personál. Řeč je hlavně o East Railay, na které se v podstatě hotel nachází. Hned první večer jsme vyzkoušeli hotelovou restauraci a to byla naprostá tragédie, takže jsme jídlo vrátili a už se sem nevrátili. Tady jsme vůbec nenarazili na usměvavý a vřelý personál, tak jak tomu je jinde v Thajsku. Naštěstí jsme si nenechali dovolenou pokazit a užili si zdejší krásné pláže West Railay Beach a snad ještě hezčí Pranang Beach, kam každý den připlovají lodě s občerstvením, tudíž nemusíte nikam chodit. Rovněž vřele doporučuji v odpoledních hodinách návštěvu místní vyhlídky, kam se bez větších problémů vyšplháte za 15minut. Abych byl objektivní, tak musím napsat, že těsně před Štědrým dnem proběhl na East Beach pokus o "generální úklid", což situaci trochu zlepšilo, leč žádná změna v chování personálu nepřišla, a to je určitě velká škoda, protože dobrá lokace hotelu v rámci jedné z nejhezčích částí Thajska by si to jistě zasloužila. Nechci nikoho poškozovat, ale potkali jsme zde dva další páry z ČR s podobným názorem.

Hodně lidí považuje oblast Railay Beach za nejhezčí část Thajska. Jak je vidět výše, nás tady po připlutí čekal spíše šok v negativním smyslu slova. To místo má určitě svoje kouzlo, ale nějak zásadně jsem z něho unešený nebyl. East Railay je úplně o ničem, sem připlouvají lodě z Krabi, voda je kalná a břeh nepěkný.

Opačná strana neboli Railay West a Pranang Beach je mnohem lepší. Dojdete sem pohodlně během pár minut. Sem připlouvají male loďky z Ao Nangu, ale také větší silné čluny plné turistů, které tady dělají foto zastávky při své cestě po okolních ostrovech, což je celkem otravné. Přes den sem připlovají lodě s občerstvením, což jsou v podstatě plovoucí kuchyně a nabízejí dobré jídlo za pár THB.

Za návštěvu jistě stojí i známá vyhlídka, na kterou se lze za pár minut relativně snadno vyšplhat, ovšem pořídit z tohoto místa obstojné foto, je trochu adrenalinová záležitost, neboť okolní větve brání výhledu a zábradlí zde žádné nečekejte.

Štědrý den jsme chtěli prožít na pevnině a tak jsme se 23.12. přesunuli do Ao Nangu, kde idylka této cesty vzala za své. Ač jsme na sebe dávali opravdu velký pozor, zejména co se potravy či zranění týče, jsme i přes fakt, že jsme neměli stejné jídlo ani pití, společně převezeni do místní nemocnice v podstatě na JIP, kde je nám oběma diagnostikována akutní otrava neznámého původu. Venku je neskutečné vedro a hluk, z ulice často zní vánoční hity typu Jingle Bells, naše teplota se blíží 40C a my oba ležíme na kapačkách v nemocnici v cizím státě daleko od domova a není nám ani trochu dobře. Dostáváme jednu dávku za druhou a můžeme jen doufat, že to vše, co do nás aktuálně aplikují, náš stav nezhorší. Situace skutečně nevypadá dobře a tak se mi hlavou honí několik různých myšlenek, počínaje tím jak v Praze jistě všichni zdobí stromečky a možná i sněží, přes to, že netuším, jak tohle může dlouho trvat, co bude dál, že by o tom měl někdo vědět atd. Rodiče nechceme stresovat tím, že jim řekneme, že jsme v nemocnici, nakonec máme ještě pár hodin časového posunu náskok. Zkoušíme tedy v mezidobí kontaktovat cestovní pojišťovnu. Vše je složitější nejen posunem času, ale právě časem vánočních svátků. Začínám vymýšlet krizovou variantu s ohledem na zakoupenou multi-city letenku zpět do Evropy s tím, že je třeba zohlednit tomu předcházející letenky, stejně jako dopředu zajištěné ubytování. Mám to nepatrně horší než přítelkyně, která v tento moment ještě nemá tušení, že se má z Thajska do Hong Kongu (kde chceme prožít Silvestra), za pár dní přesouvat na palubě Emirates First Class, což měla zjistit dnes večer, jako dárek pod pomyslným stromečkem. O tom se dočtete, až v příštím dílu.

[pavelpmi]

Super, že jsme se dočkali i pokračování!

[jife]

Jak to bylo dál?

Přístup celého lékařského týmu hodnotím jako velmi profesionální a na úrovni. Nadchází okamžik, na který čekáme. Do poslední chvíle však netušíme, zda nás z nemocnice na naši žádost skutečně propustí. Potřebujeme uvolnit pokoj v hotelu, který blokují naše věci, ale hlavně se potřebujeme přesunout dál, aby nepropadlo navazující spojení díky nevyužití jednoho segmentu letenky. Ač se nám podařilo kontaktovat lokální pojišťovnu, se kterou v Thajsku spolupracuje naše pojišťovna, nepodařilo se celou záležitost domluvit tak, abychom na místě nemuseli nic platit. Vše probíhá na poslední chvíli. Dostáváme informaci, že nás pustí. Sestra přináší igelitku plnou léků a vysvětluje nám, co a jak musíme brát. Přináší i proklatě dlouhý účet za náš pobyt ve zdejším zdravotnickém zařízení. Takovou hotovost v žádném případě u sebe nemáme a tak nás zachraňuje platební karta s nastaveným velkým limitem pro jednorázovou platbu. Neumím si představit, jak by se celá situace řešila, kdyby to kartou prostě nešlo zaplatit.

Začíná boj s časem, navíc sotva stojíme na nohou. V nemocnici zjišťuji, že mi ukradli boty. Boty se totiž nechávají před vstupem. Ač jsem prosil sestru, aby je schovala do bezpečí stejně jako naše cestovní pasy, tak boty jsou fuč. Pasy naštěstí máme. Nemocniční auto nás převáží do hotelu, tam se během pěti minut vypakujeme z pokoje. Na recepci hotelu se nás snaží trochu ošidit, ale nedáme se. Do taxíku nastupujeme tak, že bychom odlet měli zvládnout. Na letišti přichází šok, který jsem zažil prvně v životě. Inu když se daří, tak na všech frontách. Máme zakoupený přeletět z Krabi na ostrov Koh Samui s Bangkok Airways s následným přesunem do Bangkoku. Máme vytisknuté letenky, ale slečna na přepážce nás nemůže na seznamu cestujících najít. Volá svojí nadřízenou, ale ani ta neví, kde je problém. Po chvíli přicházejí s tím, že asi neproběhla platba kartou. To vylučuji a tak se hledá dál. Najednou si někdo všimne, že jsme tam sice ve správný den, ale jiný měsíc. Vůbec si situaci nedokážu vysvětlit, navíc neproběhla žádná zpětná vazba v tom smyslu, že jsme se před měsícem nedostavili k odletu, což se mi u jiných aerolinek stalo. Prostě někde se stala chyba, která má samozřejmě vliv na další navazující let do Bangkoku, neb to je oboje na jedné letence. Jsme tedy od check-inu odesláni do kanceláře Bangkok Airways v letišní hale, ovšem zde dostáváme samé špatné zprávy. Let na Koh Samui je „overbooked“ stejně jako později navazující let do Bangkoku. Žádný jiný přímý let na trase KBV-USM neletí. Spoje s přestupem vychází hrozně draho a navíc na sebe nenavazují, takže nejkratší varianta vychází přes 10 hodin na cestě. V ten moment mě polilo horko. Snažíme se najít nějaké řešení. Existuje cesta autobusem a následně lodí na ostrov, ale autobus odjíždí z centra, což znamená návrat z letiště do města. Navíc pokud budeme na letišti čekat na odlet letadla, nestihneme odjezd autobusu. Oběma nám je zle a tak si necháváme vystavit „standby“ letenky s tím, že budeme doufat. Vracíme se k přepážce odbavení, kde je nám sděleno, která minuta velitelského času rozhodne. Vzájemně se „uklidňujeme“, že dvě místa pro nás v tento okamžik znamená minimálně skupinu opilých turistů, kteří třeba přepískli oslavy. Zbývá minuta do pomyslné „popravy“. Kolem přepážek už nikdo není, ale v přístupové chodbě do této části terminálu je náhle slyšet hluk skupiny turistů. Naštěstí patří k jinému letu a tak dostáváme povel a jsme odeslání ke gatu. I tam jsem si ale myslel, že kdyby přece jen opozdilci dorazili, tak že prostě budeme mít smůlu. Prostor gatu dle pokynů stejně opouštíme jako poslední a tak teprve v okamžiku, kdy už vstupujeme na palubu přistaveného ATRka, začínám pomalu věřit, že skutečně odletíme.

Konečně jsme ve vzduchu a věřte mi, že jsem si vážně oddechl. Představa, že se v tomto stavu, budeme někde trmácet mnoho hodin, byla opravdu děsná. Let byl i přes relativně velkou oblačnost celkově klidný. Bangkok Airways i na tak krátkém letu podává občerstvení. Jen ta vrtule jako by se snad ani netočila.

Občerstvení na 50-ti minutovém letu

Točí se to vůbec?

Neuvěřitelné se stalo skutečností a tak po 50-ti minutách dosedáme na přistávací dráhu letiště Koh Samui. Tohle místo mám rád již od roku 2007, kdy jsem tu byl prvně. Koupání tady mi přijde příjemnější než třeba na Phuketu. Náš program je zcela jasný, prostě maximální relax a snaha načerpat ztracené síly, než se přesuneme do Hong Kongu. Bylo nám doporučeno, ať nelezeme na sluníčko, ale i tak je to tady fajn.

Koh Samui

[jife]

Změnu letenky do Bangkoku jsme vzhledem k četnosti letů zvládli za drobný poplatek vyřešit poměrně snadno, i když nutno přiznat, že obsazenost letů byla i tak opravdu veliká. Vzhledem k tomu, že jsme věděli o tom, že nám bude umožněn vstup do Emirates Lounge, tak nám ani nevadilo, že tady budeme čekat déle, než jsme původně měli v plánu. Letiště USM je velmi specifické svým celkovým pojetím. Zcela nepochybně se od roku 2007 o něco zvětšilo, ale i tak si zachovalo svojí přívětivou tvář. Z letišť, která jsem osobně navštívil, mu v tomto smyslu může konkurovat leda tak Aeropuerto Mateveri neboli IPC:
http://jife.rajce.idnes.cz/Velikonocni_ostrov_2012/#DSC05058.jpg

Nikdo tady nic nehrotí, letiště je vzdušné a provoněné okolními květy, můžete si udělat kávu, čaj či něco zakousnout zdarma, což asi platí pouze v případech, kdy letíte s Bangkok Airways.

Odlet na čas, let klidný, letadlo plné, sladká snídaně, viditelnost bídná, přílet do Bangkoku rovněž na čas.

Letiště Suvarnabhumi mám rád, ale tentokrát jsem se sem opravdu těšil, protože mne tady čekalo něco nového. Po příletu z Koh Samui se v terminálu přesouváme ke vstupu číslo 9 a řadě přepážek T, protože právě tady jsou přepážky společnosti Emirates.

Jsme tady relativně brzy, ale červený koberec je již nachystán a tak se jdeme odbavit. Jak mi poradila Yirina z tohoto fóra, na let první třídou se člověk nemá odbavovat po internetu právě proto, aby si užil ono vlastní odbavení. Tímto bych jí ještě jednou chtěl poděkovat za pomoc, při zajišťování těchto letenek.

Dosud jsem nikdy nenavštívil žádný letištní salónek a první třídou poletím prvně v životě. Paní na přepážce je milá a vysvětluje nám cestu do salónku.

Fifinka si nechtěla nechat vymluvit, že to není létající koberec.

Dostáváme poukázku na využití „premium line“, což je přednostní průchod bezpečnostní kontrolou. Troufám si říct, že na tento způsob odbavování si člověk velmi rychle zvykne.

Fronta na bezpečnostní kontrolu je celkem velká, takže poskytnutá přednost přišla vhod. V útrobách rozlehlého letiště je mnoho obchodů a plno lidí, takže to chvilku trvá, než se dostaneme k tomu správnému salónku. Paní na recepci je milá, je tu prakticky prázdno a oproti terminálu zde panuje neuvěřitelný klid. Jídla i pití všeho druhu je tady dostatek a vše je průběžně doplňováno.

K dispozici je několik PC s připojením k internetu, kde sleduji aktuální pozici našeho letadla na předchozí trase z Dubaie do Bangkoku a podle registrace A6-EER vidím, že letadlo je teprve půl roku staré. Je pomalu čas opustit salónek a vydat se na palubu.

[nartym]

Letos v cervenci jsem letel stejnou trasu taky v F a poslali me do salonku Qantas.

[k.m]

no to ti nezávidím....z toho mám docela hrůzu z takové situace.....jelikož neumím anglicky mám vždy podrobný plán z domova a 80%(letenky,ubytování,výlety) zaplaceno rovnou z domova.....kartu sebou vozím debetní a jen jako zálohu kdyby něco a na zaplacení mimořádné události (jako v tvém případě) bych 100% neměl....to by mě taky zajímalo jak se to potom řeší ?!

[hafi]

to by mě taky zajímalo jak se to potom řeší ?!

Ukecáváš a vysvětluješ, že to zaplatí pojišťovna a zaplatíš nějakou zálohu. Kdysi jsem to takto řešil, když jsem si rozbil držku ve Whistleru. Částku za vyšetření bych sice nějak dohromady dal (část cash, část z několika karet), ale za prvý by mi nic moc nezbylo ani na oběd, za druhý jsem jim tolik dávat nechtěl, za třetí by to bylo složitý to nakombinovat vhodně blokace podle toho kilik mám na kterym účtě, tak jsem řekl, že prostě nemám, zaplatil 300CAD zálohu a zbytek řešila pojišťovna.

[Tonda 2]

sakra Jife, to byl pech , soucítím s tebou, nějaký větší zdravotní problém v exotice je moje největší obava na cestách.
Nás to minulo těsně, když přítelkyně měla akutní zánět slepého střeva asi 14dní před odletem do BKK, tak nám propadly jen letenky, ale řešit někde v Thajsku na ostrově slepák a nutnost operace , bych fakt zažít nechtěl..

[jife]

Tondo díky, já taky doufám, že už jsem si ty problémy tohoto typu vybral navždy. Bylo samozřejmě obrovské štěstí, že nás to postihlo až na pevnině a ne ještě v oblasti Railay, to si vůbec neumím představit, jak by se něco takového řešilo. Jinak ono to tou hospitalizací v Ao Nangu bohužel neskončilo a celé to trvalo téměř tři měsíce, tedy od doby kdy jsem se stal pacientem tropické parazitologie a podobných nemocničních oddělení již v ČR. A propo, byl sem velmi rád, že paní na letišti v Hong Kongu, která kontroluje zdravotní stav náhodně vybraných přilétávajících pasažérů, si vybrala právě pána, který šel chodbou po mé levé ruce. Jinak bych dost možná tohle psal ještě z nějaké karantény

[jife]

Emirates First Class A380 - Bangkok - Hong Kong

Přesun ke gatu

Už nás nedočkavě vyhlížela...

Sklenička na zapití ATB :-)

Je libo jiný nápoj?

Namazat se lze i jinak - povrchově.

Na pojíždění, start a přistání je to deaktivované.

Sprcha na palubě A380

Ukazatel zbývajícího času ve sprše

[jife]

Emirates First Class A380 - Bangkok - Hong Kong

Z okénka se ovšem kouká celkem špatně

Místa nejen na nohy je zde opravdu dostatek

Bar v zadní části horní paluby

Obchodní třída na horní palubě

First Class

Hong Kong nás uvítal mlhou

Parkujeme vedle "sestry" ze Singapuru

Pilotní kabina po přistání v HKG

Česky hovořící vedoucí kabiny první třídy, děkujeme za servis....

Konec tohoto letu, bohužel...

Text bude následovat

[Tonda 2]

inspirativní , navíc asi jediné dostupné trasování, kdy se dá jedničkou proletět (myšleno z pohledu finančního)

[jife]

Jak se cestuje první třídou, aneb jaké to vlastně bylo?

V předchozím textu jsem uvedl, že až do odletu tohoto letu jsem nikdy nebyl v žádném letištním salónku a letěl jsem v naprosté většině pouze ekonomickou třídou. Byla to rovněž moje první zkušenost s plnohodnotným „dvoupatrákem“ nepočítám-li horní palubu v B747 či londýnský double-decker.

Letenku jsem kupoval přes internet za předchozí vydatné pomoci Yiriny, která mi díky tomu, že vidí do rezervačního systému, našla let, kde se dalo rozumně posadit. Ono to v tomto případě, pokud tedy letíte jako pár, není totiž úplně snadné. Nechtěl jsem sedět ve středové části bez okna, jenže už tři měsíce před realizací letu, bylo hodně míst vyprodaných. Sedět každý na jiné straně letadla, by byla trochu pakárna. No nakonec to dobře dopadlo.

Odbavení bez čekání stejně jako přednost u bezpečnostních kontrol je věc určitě příjemná. Letenky jsem platil kartou s tím, že při zakoupení jste upozorněni na to, že musíte platit kartou jednoho z cestujících, kterou musíte mít k dispozici pro případnou kontrolu. Nečekal jsem, že zrovna u cestujících první třídou, bude toto skutečně vyžadováno. Platba samozřejmě musela být již dávno na účtu letecké společnosti a Vaše totožnost je dána cestovním dokladem. Inu s úsměvem jsem ukázal platební kartu a úsměv mi byl oplacen.

Salónek je určitě dobrá věc, hlavně asi z titulu určité izolace od běžného letištního ruchu. Já osobně třeba rád sleduji, co se děje okolo, třeba na ploše atd. a to tady vidět nebylo, takže ona příjemná atmosféra letiště byla tímto do jisté míry potlačena. Jídlo a pití zde nabízené vnímám spíše jako vedlejší produkt, než že by se sem chodil někdo vyloženě nakrmit.

Přednostní nástup na palubu takto velkého letadla je obrovská výhoda, protože než to velké množství lidí nastoupí, tak to trvá docela dlouho a vy už můžete relaxovat.

Při nástupu do letadla jsem byl překvapen ze dvou věcí: výška, ve které nastupujete nad letištní plochou a obrovská plocha křídla u tohoto typu.

Starostlivost personálu jsem očekával a předpokládal. To, že se nám přišel osobně představit vedoucí kabiny první třídy a učinil tak v našem rodném jazyce, bylo jen příjemným překvapením. Jedna z letušek v obchodní třídě byla rovněž Češka.

Vám vymezený prostor „suite“ je opravdu fantastický a na dlouhých letech, je to určitě k nezaplacení, mít tu možnost si stiskem jednoho tlačítka vytvořit plnohodnotnou postel. Letadlo bylo za letu neuvěřitelně tiché. Před přistáním si piloti vyloženě vychutnávali snadnou manévrovatelnost. Rád se za letu koukám z okénka, což je tady trochu problém. Je z něho prostě špatně vidět. Chválit IFE by bylo nošením dříví do lesa. Jídlo i pití, prakticky neustále servírované po celou dobu letu, bylo naprosto bezchybné, samozřejmě včetně dobře roztíratelného másla.

Vyzkoušel jsem samozřejmě i sprchu, když už byla ta možnost a musím uznat, že je nesmírně příjemné se osprchovat a pak se jít na chvilku natáhnout. Obecně to prostředí sprchy společně s wc, jsem vnímal velmi pozitivně, i když nutno dodat, že je to zvláštní pocit, když víte, jak jste vysoko a jakou rychlostí se pohybujete. S Yirinou jsme řešili, zda nás do sprchy pustí oba společně. Abych předešel dotazům, tak říkám, že jsem ve sprše nebyl sám…
Byl jsem tam totiž s Fifinkou

Příjemnou pozorností je rovněž sada kosmetiky, kterou máte k dispozici na svém místě.
Letušky Vám ochotně půjčí některé části své uniformy a udělají Vám společné foto na památku. Myslím si, že dobře vědí, že tento přískok z Bangkoku do Hong Kongu v hojné míře využívají příznivci letadel, právě kvůli příznivé ceně letenky. Po přistání nám byla ochotně ukázána pilotní kabina

Kolik za tento zážitek vlastně zaplatíte?
Díval jsem se na aktuální ceny pro lety na trase BKK-HKG na konec prosince 2014, které jsou prakticky totožné s tím, kolik to stálo před rokem.

First Class 21 825,-THB tedy přibližně 14 348,-Kč

Business Class 14 575,-THB tedy přibližně 9582,-Kč

Economy Class 9 570,-THB tedy přibližně 6291,-Kč

Jedná se o ceny za jednosměrnou letenku pro jednu osobu.

Jestli je to málo nebo moc, už nechávám na Vás. Já těch peněz v tomto případě rozhodně nelituji, i když jednu zásadní vadu tento let měl: Byl totiž strašně krátký!

[marthym]

Byla v tom zakomponována drobná dobročinná myšlenka, která měla vygenerovat určité prostředky pro někoho jiného.

Prozraď, prosím...

Jinak: Hrůza s tou nemocnicí, jestli to nebude to jídlo z lodí (malinko mi to připomnělo mou horečku - zimnici v Egyptě, naštěstí bez asistence tamního lékařského personálu) First class a její zobrazení tu, je pěkná reklama pro EK, Yirino Je třeba závidět a jen šupajdit do Yčka

PS: Ad parazitologie. Mohl by ses setkat s Ondrou Bankem...

Třicetiletý Bank onemocněl po květnové dovolené v Thajsku a na Bali. Dokonce ležel deset dnů s horečkami v nemocnici a nemohl se hnout. "Dva měsíce jsem vlastně nic nedělal. Vůbec jsem se nepohnul a byl jsem rád, že jsem přešel ulici," řekl.