). Původně jsme to chtěli spojit i s N.Y., ale nakonec jsme si to nechali na samostatnou dovolenou. A k tomu přidali jednodenní výlet do BUF. Všechno jsme proletěli na zaměstnanecké letenky. Dlouho jsme hledali vhodný routing, ale nakonec jsme vymysleli tohle:Praha – Frankfurt - LH Airbus A321
Frankfurt – New York (JFK) - LH Boeing 747
New York (JFK) – Buffalo - DL CRJ
Buffalo – New York (LGA) - US CRJ
New York (JFK) – Paříž - AF Airbus A 380
Paříž – Praha - OK Boeing 737
20.2.:
Budíček nařízený na mém mobilu nás vzbudil ve 4:30. Vyspalí jsme moc nebyli, takže se nám moc vstávat nechtělo. Asi v 5:05 vycházíme z bytu a jdeme k autu. Na parking A jsme přijeli v 5:18. U supervisora se informujeme o stavu na pokračujícím letu. V ekonomické třídě je 0, ale celé letadlo je +40. Na palubních vstupenkách s čekací listinou na úsek Praha – Frankfurt máme nalepený Fast Track. To nás opravňuje k tomu, abychom využili rychlejší bezpečnostní kontrolu. I v tuto ranní dobu, jsou zde větší fronty. Takže toho využíváme opravdu rádi. V 5:30 docházíme do gate C2, kde na nás čeká Lufthansa se svým letadlem Airbus A 321. U kolegyně, která šéfuje tuto linku LH 3267 v gate, si vyměňujeme palubní vstupenku s LLA (čekací listiny) na palubní vstupenky s potvrzenými místy 15AB. Hurá, alespoň někam doletíme. Zároveň vkládá APIS (nutná podrobnější data, která se vypisují při pokračujícím letu do USA. Ale i například do Japonska) a tiskne nám palubní vstupenky z Frankfurtu do New Yorku (JFK) opět na LLA. Nástup začíná cca v 5:37. Letadlo je docela plné. Vedle nás, na sedadle 15C, seděl cestující, který si ovšem přesedl na 15D ke svým známým. Takže jsme seděli na této „trojce“ sami. Během pojíždění na runway 24 pozorujeme tyto letadla: ČSA Airbus A 320, ČSA Boeing 737, ČSA Airbus A 310, ČSA ATR. Dále také British Airways s Airbus A 320, Travel Service s Boeing 737, Lufthansu s Dash 8 a také Wizz Air s Airbusem A 320. Zhruba 15 minut po startu jsme dostali bagetu se sýrem a dali jsme si oba dva kávu. Let trval něco málo přes hodinu. Byl to opravdový skok. Nejdéle trvalo kroužení nad Frankfurtem. V tuto ranní dobu zde přistává velké množství letadel a tak než na nás přišla řada, chviličku to trvalo. Když jsme letěli v září do Los Angeles, postavili naše letadlo na stojánku bez chobotu a všechny cestující přepravili autobusem do terminálu. Tentokrát nás překvapivě postavili na stojánku s nástupním mostem. Během pojíždění po frankfurtském letišti jsme viděli tato letadla: Qantas Boeing 747; Thai Airways Boeing 747; Lufthansa Airbus A 319/321, Airbus A 330, Airbus A 340, Boeing 737; Air Canada Boeing 777, United Airlines Boeing 777, Turkish Airlines a Austrian Airlines.
Na palubních vstupenkách na pokračující let LH 400 z Frankfurtu do New Yorku (JFK) máme napsáno, že nástup bude z východu A55. Po zorientování se po výstupu z letadla se tedy vydáváme směr tento východ. Cestou si kupujeme v automatu Coca-Colu za 2,50€. V nejbližším gate si jí musíme vypít, protože nás čeká další bezpečnostní kontrola a ta by nás s pitím dál nepustila. Kolem 8 hodiny máme colu vypitou a vydáváme se směrem k bezpečnostní kontrole. Ta je opravdu důkladná. Museli jsme si všechno sundat (bundy, svetr, pásek, hodinky, boty), po projetí rentgenem chtěli otevřít všechna zavazadla (obě příruční tahačky, mojí kabelku a i taštičku s foťákem). Oba jsme pískali, takže nás i objeli tzv. pádly. Opravdu zábava… Potom následovala kontrola podobná našemu KPV (kontrola pasů a víz) a pasová kontrola. V 8:20 usedáme ve východě A55. Letadélko už nám stojí u bridge. Když nás kolega včera odbavoval, koukal se na rotaci našeho letadla. Zjistil tak, že je na cestě z Miami, pak s námi letí do New Yorku (JFK) a po nás ještě z Frankfurtu do Chicaga. Po chvilce se manžel vypravil pro kávu (4,50€). Sedíme u stolečků, koukáme na plochu, popíjíme kávu a doufáme, že se na let dostaneme. Obsazenost nevypadala z Prahy moc dobře, navíc bylo i hodně zaměstnanců. A další minus pro nás byla vyhlášená stávka pilotů Lufthansy. V 9:30 přišli do gate zaměstnanci LH. V 10:00 jsme se šla zeptat, jak to vypadá s naším letem, jestli máme nějakou šanci. Bylo mi řečeno, že je vše OK a že mám přijít za 40 minut. Během čekání jsme viděli tato letadla: Lufthansa Airbus A 340, Boeing 747, Airbus A 319/321 a Boeing 737. A také Croatia Airlines. Náš let LH 400 má codeshare s Thai Airways a United Airlines. V 10:45 dostáváme místo (jsme potvrzení jako poslední ze všech zaměstnanců). Já jsem dostala sedadlo 44F. Seating Boeing 747 je v ekonomické třídě 3-4-3. A moje místo je druhé zprava na té „čtyřce“. Manžel je někde ve 32 řadě. Tedy ještě před kuchyňkou a nouzovým východem. Ani na sebe nevidíme… Pushback-ovali nás něco po 11 hodině a potom jsme dlouho pojížděli na odletovou rwy. Než jsme k ní dojeli, byly vidět letadla: Lufthansa Boeing 747, Airbus A 340, Airbus A 320; United Airlines Boeing 777, Boeing 747; British Airways, Kuwait Airways, Qantas, Singapore Airlines,… Před námi přistávala A340 společnosti Lufthansa. A potom už jsme byli na řadě my. Ještě nám k tomu vyšlo sluníčko zpoza mraků, motory pořádně zaburácely a pak už to s námi pěkně házelo. Na našem letadle Boeing 747 bylo hodně vidět, že už má nalítáno pěkně mil. Dle kapitána má být let dlouhý 7,5 hodiny. Vedle mě (vlevo) sedí paní s chlapečkem. Poláci. Naštěstí kluk ještě před odletem lehnul a spí. Vydrželo mu to půlku letu. Vpravo ode mě sedí černoška. Ta si nasadila sluchátka, zakryla se dekou a je ve svém soukromém světě celý let. Brzy po startu je cítit náš oběd, jak ho stevardky ohřívaly. Nejprve jsme ovšem dostali slané preclíčky. A poprvé rozváželi pití. Já jsem si dala jablečný džus. Zhruba dvě hodiny po startu z Frankfurtu servírovali oběd. Bohužel, těstoviny už nebyli, ale ani hovězí s bylinkovým knedlíkem a s brokolicí a mrkví nebylo špatné. Na tácu jsme také měli salát ze zelí, mrkve a krevetek. Jako moučník byl perník s třešněmi a mandlemi. K pití jsme si dala opět jablečný džus a kávu. Po sklizení jezdili stevardky s duty free a rozdávali doklady nutné pro přílet, imigrační a celní kontrolu v USA. Vyplnila jsme je oboje i za manžela, protože u sebe neměl pas a ani tužku. Vtipně se za chvíli objevil s tím, že my papíry nese k vyplnění. Pozdě, už to bylo! Náš let probíhal v letové hladině 10.300 m. n. m., rychlostí 826 km/h a venkovní teplota byla -48°C. Po odletu z Frankfurtu jsme proletěli nad Amsterdamem, severně od Manchesteru, severně nad Irskem, jižně od Grónska a směr USA přes Labradorský poloostrov.
Je 4,5 hodiny do přistání na JFK. Běží další informace o letu. Letová hladina je 10.660 m.n.m., letíme rychlostí 914 km/h a venkovní teplota je -61°C. Stevardka chodí s pitím, ale já nic nechci. Další možnosti občerstvení jsou připraveny v kuchyňce, ale já je nevyužívám. Poslouchám muziku, koukám na kreslené pohádky od Walt Disney, čtu si nebo luštím křížovky.
Hodinu a půl do příletu na JFK jsme dostali (stejně jako před obědem) horké ručníky. Stevardky pak roznášely další jídlo. Ony jej nazvaly pizzou, ale spíš to byl takový sendvič se sýrem a krůtí šunkou. Opět jsem si dala jablečný juice. Stevardky sklízejí a začínáme klesat. Na obrazovce také pouštějí informace o příletu na JFK (podobně jako při příletu na Los Angeles v září). Přistání proběhlo docela dobře. Sice byl trochu vítr, ale lepší než v září v Paříži s Air France Boeing 777. Během pojíždění jsem viděla několik letadel Delta Air Lines a také letadlo Air China B 747; Lufthansa A 340; Air France B 777; Saudi Arabian Airlines, American Airlines,… Na stojánku nás zavádí opět s pomocí tahače.
Chvíli trvalo, než nás „přicucli“ na chobot a než začali cestující vycházet. Jedni mladí Američané pochopili, že můj příruční kufřík mám asi 5 řad za mojí 44 řadou a vyndali mi jej z binu a přinesli. Byla jsem jim za to opravdu moc vděčná, protože se nikdo neměl k tomu, aby mě za ním pustil. Došla jsem k manželovi a v duchu poslední do letadla poslední z letadla, jsme vystoupili. Vyšli jsme z mostu a zastavili jsme se, abychom se tak nějak srovnali, uklidili průvodce, kterého měl manžel rozečteného, a obléknuli se do bund. Před imigrační kontrolou jsme doplnili informace, se kterými jsem si nebyla jistá a manžel si podepsal svůj zelený papír (zelené jsou pro cestující, kteří cestují na ESTU. Bílé pro PAX s vízy).
Fronta byla velká, ale dalo se to zvládnout. U okénka 30 se o nás postaral velmi příjemný imigrační úředník a naše kroky směřovali k celníkům. Ten si od nás jen vybral doklady vyplněné z letadla a zaměřil svoji pozornost na cestující šikmookou, která měla hromadu kufrů. Vyšli jsme do příletové haly a zamířili k přepážce Ground Transport. Vyžádali jsme si mapu metra a obdrželi jsme hned dvě (jedno metro a jednu jen mapu Manhattanu). Koupili jsme si Coca-Colu za 2,60$ a šli na AirTran, který nás dopravil z Terminálu 1 na Terminál 4.
Našli jsme zastávku autobusu Q3, který nás dopraví až na jeho konečnou zastávku. Přesně před náš hotel. Jaké však bylo naše překvapení, když nám řidič řekl, že papírové bankovky nebere. Na Hawaii to nebyl problém. Musíme mít pouze mince a 2x 2,25$ nemáme. Jdeme tedy zpět do haly. Kupujeme si další Colu, abychom rozměnili. Manžel si všiml, že se v této prodejně dá koupit MetroCard na dvě použití. Kupujeme si teda každý jednu (dohromady i s colou za 10,35$). První použijeme hned na dopravu z letiště do hotelu a tu druhou jízdu si necháme na někdy jindy. Platnost má do února 2011. Jdeme zpět na autobusovou zastávku, nasedáme do autobusu a vezeme se k hotelu. Během jízdy čtvrtí Jamaica je nám jasné, proč se tato čtvrť takto jmenuje. V autobusu jsme jediní bílí cestující… A i náš hotel je v této čtvrti…
Busem Q3 jsme tedy dojeli na jeho konečnou stanici, která je zároveň i menší autobusové nádraží. Jdeme do našeho hotelu Ramada Jamaica. Na recepci jsme se zapsali, vyřídili požadavek jedné noci navíc a vyjíždíme do osmého patra. Pokoj č. 804 je moc krásný. Vybalili jsme, odpočíváme a manžel kouká na naší LCD 32 palců na ZOH.
22.2.:
Budík byl nařízený na 5:30. Oba jsme ale vzhůru ještě o něco dřív. Zjistili jsme, že se nám úplně vybili baterky do foťáku. Nabíječka se sama automaticky nepřepnula z vybíjení na nabíjení. Takže baterky pouze vybila… :-/ Ještě, že mám náhradní. Pro jistotu ale koupíme ještě další cestou. Na snídani nejsme sami (což je docela překvapivé vzhledem k denní době). Já jsem zkusila omeletku, ale nechutnala mi. Navíc byla ještě studená. Nestačila se prohřát. Za to skořicové kroužky s mlékem byli výborné. Taky jsem si dala pomerančový džus a horkou čokoládu. Manžel si omeletky dal a taky si vzal nějaké sladké. Džus a kávu. Asi v 6:30 jsme se zvedli a šli na zastávku autobusu, kterou máme přímo před hotelem. Bus nám ujel přímo před nosem a tak čekáme 10 minut na další. Docela nepříjemné v té zimě. Naštěstí jsme jeli rychle a jen málo zastavovali. Autobus Q3 nás vysadil před Terminálem 4 letiště JFK. Cestou byly vidět letadla: UPS, FedEx, British Airways, Cathay Pacific, Delta Air Lines a American Airlines. AirTran nás převezl na zastávku pro Terminál 2 i 3. Pěšky pak přecházíme na Terminál 2. V odletové hale se odbavujeme na náš let DL 6739, který je operován letadlem CRJ. Odbavujeme se na palubní vstupenky s čekací listinou. Procházíme bezpečnostní kontrolou do tranzitní části. Kolem nás jsou letadla pouze pro Delta Air Lines, které patří celé Terminály 2 i 3. Podle paní na check-inu místa v letadle jsou. Tak uvidíme.
Zhruba 10 minut do nástupu se přesouváme k východu 23. Mají to tu zajímavě řešené. Z označení 23 je ještě vedeno dalších cca 15 východů označené písmeny. Naráz tak nastupují 4 lety. Nás potvrdili na místa 13AB během nástupu. Procházíme tunýlky k východu 23C. U každého východu hlídá zaměstnanec letiště, jestli vcházíte do správného letadla. Na našich místech má stevardka položený kufr a tak nás žádá, abychom si sedli někam jinam. Letadlo je naplněno zhruba do poloviny. Respektive akorát my dva a ještě jedna dvojice sedí na svých dvojsedačkách spolu. Ostatní sedí sami. My si tedy sedáme na místa 12CD. Je to úplně poslední dvoj sedačka na pravé straně letadla. Během pojíždění na rwy vidíme letadla: Jet Blue, Delta Air Lines, British Airways, Virgin America, El Al a American Airlines.
Krátce po startu roznáší stevardka (pouze jedna pro celé letadlo) pití. Já si dávám jablečný džus a oříšky. Manžel pivo a oříšky. Pivo si ovšem musel zacvakat a to 5$. Po přistání (po hodině letu) jsme zajeli na stojánku s chobotem. Nezvyklé u takového malého letadýlka. Při pojíždění na letišti v Buffalo jsme viděli samá malá letadýlka společností Delta Air Lines, Northwest Airlines (ještě nepřebarvená na Deltu), American Airlines, Air Trans, US Airways a United Airlines. Vesměs malé Embraery, CRJ a Air Tran s Boeing B717. U cargo terminálu stála největší mašina od UPS. Vyšli jsme z tranzitního prostoru a zamířili do příletové haly. Manžel šel zjišťovat, odkud nám jede autobus na Niagara Falls. Já hlídám věci. Když přišel, předali jsme si informace a jelikož máme více jak hodinu čas, jdeme hledat nějakou možnost občerstvení. V příletové hale nic není a tak jdeme zkoušet štěstí do haly odletové. Tam už jsme úspěšní. Ve velmi příjemném baru si dáváme Turkey Club Wrap, já horkou čokoládu a manžel kávu. Také si kupuje slané preclíčky. Dohromady platíme 24$.
Když dojíme, přemisťujeme se na zastávku autobusu 210. Za chviličku jede. Platíme 8$ za dvě zpáteční jízdenky. Tady berou i papírové bankovky. Uff. Jedeme 40 minut a vystupujeme na druhé zastávce s názvem First Street & Rainbow Blvd. Venku sněží a tak z toho nemáme moc velkou radost. Jdeme k vodopádům. Jsou úžasné!! Fotíme! Také vyjdeme na vyhlídku, ze které je krásný výhled. Díky sněžení ovšem není taková viditelnost. Nevadí. Za chvíli jsme jak sněhuláci… Naše následující kroky směřují na Goat Island. Tam už nepadají vločky, ale úplné vloky… Jelikož je opravdu velká zima, rozhodujeme se jet zpátky na letiště o autobus dřív. Původně jsme měli jet v 17 hodin, ale využijeme autobus v 15:02.
Na autobusové zastávce čekáme zhruba půl hodiny, protože jsme přišli velmi brzo. Je pondělí, ale všude mají zavřeno, takže se nemůžeme ani nikde schovat. Naštěstí je u autobusové zastávky zastřešený vchod do zavřené restaurace, tak alespoň se schováváme pod stříškou. Za chvíli nás dojde i rodinka Italů, kteří s námi jeli i z letiště na Niagara Falls. Po dlouhém a chladném čekání konečně přijíždí 210. Jedeme zpátky na letiště. Docela se nám i v autobusu podařilo rozmrznout…
. Na informačních tabulích na letišti zjišťujeme, jestli nám zpátky do New York (LGA) neletí nějaký spoj dříve. My jsme původně chtěli letět s US Airways v 19:55. Zjišťujeme, že US má ještě lety v 16:40 (u něj je ale psané „Delay“) a v 17:55. Další je ten náš. Rozhodujeme se zkusit štěstí na let v 17:55. Na check-inu nám ale doporučují zkusit let už v 16:40. Sice je zpožděný, ale dle systému paní říká, že odlet by měl být zhruba v 17:20. Místa jsou a tak souhlasíme. Když se paní na odbavení podívala na naše pasy, řekla nám, že její rodiče pocházejí od Nitry. Ha, ale slovensky nemluví.Procházíme bezpečnostní kontrolou, a jelikož máme zhruba hodinu čas, usedáme v restauraci ke kávě, horké čokoládě. Manžel hlad nemá, ale já ano a tak si kupuji panini s rajčaty a mozzarelou. Platíme 13$. Po 17 hodině přicházíme do gate 4. Pán, který měl v gate na starosti náš let US 3679, nás oslovil, aniž bychom ho předem kontaktovali. Věděl, že jsme na čekací listině a už pro nás měl připravené palubní vstupenky. Byli jsme oba překvapení, ale šťastní, že letíme. U gate už také byli připravení piloti a letuška (opět jedna). Čekali na letadlo, které akorát rolovalo na stojánku. Z letadla vystoupilo zhruba 30 lidí a posádka. Ta naše tam vešla a během 5 minut se nastupovalo. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že v celém letadle sedíme my dva + 1 platící cestující. Pěkný soukromý let
. Dostali jsme místa 2AC. Stevardka nás ale žádá, abychom si sedli až do třetí řady. Že by první dvě měly zůstat prázdné. Nečiní nám to žádný problém a sedáme do 3AC. Let do New Yorku na letiště La Guardia, trval něco více jak hodinu. A to proto, že jsme dlouho kroužili nad městem. Asi měli na letišti pěkný frmol v tuto dobu. Během letu jsme si dali já jablečný džus a manžel Colu Light. Stevardka nám jako omluvu za zpoždění nabízela nějaké chipsy a oříšky, ale nechtěli jsme. Při odletu z Buffala jsme viděli letadla: Americen Airlines, US Airways, Delta Air Lines a Southwest Airlines (oni sem snad lítají s největšími letadly, jaké jsem tu na letišti viděla – s Boeing 737. Ostatní společnosti sem lítají samými „komáry“). Na letišti LGA jsme během pojíždění na stojánku viděli letadla společnosti Air Canada, American Airlines, Delta Air Lines, United Airlines, US Airways, Continental Airlines, Southwest Airlines a Jet Blue. US Airways má na LGA svůj vlastní terminál. Jelikož jsme neměli žádná zavazadla a náš let byl vnitrostátní, nečekala nás žádná kontrola. Do 15 minut jsme stáli na zastávce autobus Q33, který nás dopravil na velké přestupní nádraží, na zastávku Jackson Hts & Roosevelt Ave k metru F. Náš spoj jel během chviličky, takže jsme byli i brzy na hotelu.
23. 2 - Den jsme strávili v jednom z nákupních center v N.Y. A jaké bylo naše překvapení, když jsme potkali tu samou rodinku Italů, jako den předtím v BUF. Svět je prostě malý...
25.2.:
Budík máme nařízený na 7:00. A opět se budíme až na vyzvánění. Vůbec se nám nechce vylézat z postýlky. Když se konečně vyhrabeme, jdeme na snídani. Oba si dáváme to, co každé ráno. Potom se vracíme zpátky na pokoj (první a poslední ráno, kdy se vracíme na pokoj a nevyrážíme rovnou do ulic).
Balíme si věci, odpočíváme. Pokoj musíme opustit do 11. Venku nejprve prší, pak prší a padá sníh dohromady. Nikam už se tedy nechystáme. Čekáme na pokoji a v 10:50 odcházíme i s kufry rovnou na recepci.
Odevzdáváme karty od dveří. Ještě musím otevřít můj kufr, protože jsem si v kapse u džínů zapomněla MetroCard. Je pak docela obtížné zase ten můj kufr zavřít. Je opravdu plný…
Jdeme na zastávku autobusu Q3. Než přijede autobus, jsme opět hodně mokří. Q3 nás za 50 minut jízdy (stavěl snad všude) vysazuje před Terminálem 4. Jdeme na AirTran, který nás doveze na Terminál 1. Zjišťujeme, kde se odbavuje Air France. Odbavení začíná ve 13:00. Máme tedy přes hodinu čas, který trávíme ve Starbucks. Já si ovšem nedávám White Chocolate Mocca, ale Cinnamon Dolce Latte. A manželovo kafe se tady na letišti jmenuje jinak. V jednu se jdeme odbavit. Check-inářka nám nabízí i dřívější let. Ale nechceme, protože chceme letět s A380. A i podle jejích slov je ta předchozí linka, operovaná Boeing 777 docela plná. Náš let s A380 prý vypadá dobře. Dokonce se nás paní ptá, jestli chceme okénko nebo uličku. Palubní vstupenky však nedostáváme (ani s čekací listinou). Prý musíme přijít v 18:00 zpátky na přepážku. Chjo… Náš čas tedy musíme trávit ve veřejné odletové hale. A ne v tranzitu, jak jsme si plánovali.
Takže máme pět hodin čas. Jdeme zpátky do jídelní zóny. U McDonald’s si kupujeme Colu. Přemýšlíme, co si dáme k jídlu. Během pobytu na letišti zatím pozorujeme letadla: Delta Air Lines Boeing 767, Airbus 330 a MD80; American Airlines Embraer, Boeing 767; Saudi Arabian Airlines Boeing 777, Japan Airlines Boeing 777, Korean Air Boeing 777, British Airways, All Nippon Airways, Eva Air Boeing 747, Lufthansa Boeing 747, Airbus A 340, FedEx, UPS, DHL, Air France Boeing 777 a Jet Blue, Turkish Airlines Boeing 777, Austrian Airlines Boeing 767, Air China Boeing 747.
Oběd jsme si dali v McDonald’s. Manžel salát a 2 wrapy + colu. Já Big Mac menu s colou. Dostala jsem SMSku od táty, že ve Francii stávkují dispečeři. Tak snad doletíme až do Prahy bez problémů.
Náš let AF 007 je na příletu opožděný asi o 30 minut, ale odlet píšou načas.
Pěkně tu sněží, tak snad zůstane letiště otevřené. Není vidět pomalu na druhý terminál. Za 2,5 hodiny budeme vědět víc.
Je 16:11 a právě přistává naše letadlo směr Paříž. Snad nás potvrdí…
Dále vidíme letadla: Cathay Pacific, AeroMexico, Mexicana, Aeroflot Airbus A 330, Air India.
Je 16:55 a právě jsem nafotila největší letadlo na světě. AIRBUS A 380!!!
I z jídelní zóny je krásně vidět na plochu a Air France A 380 je opravdu k nepřehlédnutí.
V 17:20 slyšíme naše jména z rozhlasu a tak jdeme na přepážku 14B. Paní už pro nás má palubní vstupenky s potvrzeným seatingem 32JK.
Procházíme bezpečnostní kontrolou a míříme k východu 5A. Je úplně plný. Stejně tak i 5B. A 380 je totiž přicuclá na dva choboty a bude se nastupovat ze dvou východů. Každý východ na jednu palubu.
Usedáme tedy naproti do gate 6.
V krámku kupuju sestře přívěšek na klíče. A čekáme, až začne nástup. Boarding byl asi 3x přeložen. Jednou kvůli technickým důvodům a dvakrát z hustého provozu na letišti JFK. Nástup tedy začal v době původního odletu, tedy v 19:10.
Rozmístění sedaček v A380 v ekonomické třídě je jako v B747 3-4-3. Naše místa 32JK jsou ulička a prostřední sedadlo na pravé „trojce“. Vedle mě sedí podobně stará holka jako já.
Když už se zdálo, že jsme všichni, zahlásila posádka, že se budou vykládat kufry cestujícím, kteří byli vyloučeni z letu. Zpoždění má být 30 minut.
Po půl hodině následuje další hlášení od kapitána. Hodinu budeme stát u gate kvůli velkému provozu na JFK a odklízení sněhu z dráhy (sype se opravdu hodně). A dalších 40 minut nás budou odmrazovat. Někteří cestující to nesou opravdu jako velkou tragédii a nadávají jako špačkové.
Posádka nám nabízí vodu, ale my nechceme. Slané krekry však neodmítáme. Také roznášejí sluchátka a pouští IFE (obrazovky, který má každý cestující vlastní. Na větších společných je pak puštěná kamera umístěná na ocasu letadla, takže vidíme, co se kolem letadla děje). S manželem hrajeme Lodě a tak ten čas docela rychle utíká.
Když nás odtlačí ze stojánky, pouští nám instruktážní video a během odmrazování sledujeme pohyb okolo letadla na obrazovkách. Když je odmrazování dokončeno, zahlásí kapitán 20 minut do odletu. Celkem tedy máme 3 hodiny zpoždění. Až do přiblížení k rwy sledujeme dění na obrazovkách. Rwy odklizené jsou, ale pojezdové dráhy nestíhají. Jedeme tedy velmi pomalu. A 380 se jen tak někam nevejde…
Kapitán pustí motory na plný plyn. Ty však vůbec nejsou slyšet! Takhle tichou mašinu jsem ještě nezažila!!! A po pár metrech už jsme ve vzduchu. JE TO NÁDHERA!!!! A 380 má opravdu OBŘÍ křídla, takže tento kolos zvedají do vzduchu během chviličky. Takový B747 se rozjíždí podstatně déle. Naše sedadla jsou nad křídly a vůbec nic jiného, než křídlo, nevidíme. Možná cestující z vrchní paluby mají lepší rozhled.
Po startu a vyšplhání do příslušné letové hladiny roznáší posádka menu. Mají na výběr hovězí a sýrové ravioly. Dávám si tedy ty těstoviny. Salát je samá luštěnina a tak ho nejím. Jako moučník je kakaová buchta s kousky čokolády a pudink. K pití si dávám jablečný džus. Manžel jídlo nechce, dává si jenom pivo.
Když sklidí tácy, zhasnou světla (z bílých světel přechází do fialovo-růžové a nakonec černé a zhasnou). Jdeme spát. Na spánek máme zhruba 4 hodiny, protože let je dlouhý pouze 6,5 hodiny.
26.2.:
Hodinu a půl do přistání nás ovšem budí a roznáší snídani. Snídaně se skládá z borůvkového muffina, bílého jogurtu, pomerančového džusu. A roznáší kávu, čaj a horkou čokoládu. My si dáváme kafe.
Celý let probíhá ve výšce 11.800 m. n. m., rychlostí přes 980km/h a venkovní teplota je v průměru
-55°C.
Přistání a pojíždění po dráze máme možnost sledovat z obrazovek. Přistání bylo moc pěkné. Sice takové naražení balvanu o zem, což se ale při téhle velikosti letadla není čemu divit. A na rozdíl od září, kdy se naše B777 roztancovala jako Kalamajka, byla A380 pěkně přišpendlená k zemi. A opět mě překvapilo, jak krátkou brzdnou dráhu tohle éro má. Pak už jsme zarolovali na gate L9 na Terminálu 2E a náš let Air France s codeshare Delta Air Lines byl u konce. Na JFK se nastupovalo 2 choboty. Na CDG se vystupovalo 3. Cedule nás dovedli k vláčku, který nás dovezl o 1 stanici dál. Následovala pasová kontrola. Využili jsme cestu pro EU a Schenghen. Ale nikdo u pasové kontroly nebyl, tak bylo jedno, kudy jdeme. Přišli jsme do příletové haly, prošli celní kontrolou (kde si nás nikdo ani nevšiml) a nasměrovali jsme se na Terminál 2D. Cesta dle směrovek trvá 15 minut.
Během pobytu na letišti v Paříži jsme viděli tyto letadla: Air France Airbus 318/321, Airbus A 330, Airbus A 340, Airbus A 380, Boeing 747, Boeing 777; Singapore Airlines Airbus A380; Thai Airways Boeing 747; Cathay Pacific Boeing 747; China Southern Airbus 330; ČSA Boeing 737; Croatia Airlines Airbus 320; Air Postal Boeing 737; MEA Airbus 330.
Přicházíme do veřejné haly (příletové i odletové dohromady) a čekáme, až se začne odbavovat náš poslední úsek cesty Paříž-Praha, linka OK 761.
Asi ve 13:30 se nasvítilo na informačních tabulích, že odbavování bude ze zóny 3. Procházíme kontrolou dokladů, ale dotyčný pracovník jen mávnul rukou, že můžeme jít, aniž by naše pasy viděl. U přepážek odbavení dostáváme zprávu, že odbavovat se začne ve 14:15. Jdeme si tedy najít nějaké místo na sezení. Máme čas zhruba půl hodiny.
Ve 14:10 jdeme do fronty. Mraky Čechů mě začínají pěkně štvát. CHCI ZPÁTKY DO USA!!! Bohužel, se od paní dozvídáme, že let je hodně plný, protože předchozí linka byla zrušená. Dostáváme palubní vstupenky LLA (čekací listina) a jdeme přes bezpečnostní kontrolu. Pracovnice Bezpečnostní kontroly chce vidět můj kufr, z čehož vůbec nejsem nadšená. Mám ho opravdu hodně plný. Nic nenašla, jen redukci do zásuvek, takže milý kufr můžu zavřít. Podařilo se nám to asi na třetí pokus. Když je milý kufr zamčený, pro změnu nejde vytáhnout madlo… Chjo!!! Chce to novou tahačku! Můj kufr si tedy bere manžel a já si beru ten jeho.
V 15:15 máme kontaktovat tranzitní přepážku u východu 63A a dozvíme se, jestli letíme nebo ne. Další let je Air France v 18:10 a ČSA ve 20:45. Hodně mě štve, že se člověk dostane tam i zpátky bez problémů a možná zkejsne na poslední lince – přímé lince domů. Během čekání vidíme slečnu, která seděla vedle nás v A 380 z JFK na CDG. Letěla dál s AF do Kodaně.
V 15:15 se jdeme zeptat na tranzitní přepážku. HURÁ!!! Místa máme a dokonce vedle sebe! Takže jedinou linkou, kde jsme seděli každý jinde, byl let LH 400 z Frankfurtu do New Yorku (JFK). Na tento let dlouhý hodinu a půl dostáváme místa 20AB. Jdeme do východu 61, kde akorát hlásí 10 minut zpoždění kvůli provozním důvodům.
Nastupujeme do autobusu, který nás odveze k ČSA mašině a to k Boeingu 737. Jedeme jako první autobus. Kufry za asistence naší stevardky vkládáme do binů. Avšak zjišťujeme, že na mém místě 20A sedí UM (nedoprovázené dítě). Stevardka nám říká, že chtěl sedět u okénka. Ať si sedneme na 20BC. Nám to nevadí. Já si sedám na prostřední sedačku a až skoro do přistání si s UMíčkem povídám. Hrozně ukecanej, ale správňáckej kluk!
Manžel si vzal noviny E15 a zjišťuje, co je u nás v ČR za ten týden nového. Během dalšího pobytu na letišti CDG vidíme letadla: Qatar Airways Airbus 330; Air France Boeing 777; Delta Air Lines Boeing 767, United Airlines, Tarom, Malev, Finnair Airbus A319,… Krátce po startu dostáváme bagetu s lučinou, šunkou, sýrem a paprikou. Já si beru k pití jablečný juice a manžel Colu Light. Když posádka sklidí, začínáme klesat. Pro UMíčka si přijde stevardka, že jej přesadí do businessu, aby mohl jít z letadla jako první. Evidentně bylo s námi klukovi dobře a moc se mu od nás nechce.
Já usedám na jeho místo k okénku a manžel zůstává v uličce. Přistáváme přes Horoměřice na rwy 24. Během rolování vidíme letadla: ČSA Saab 340, ATR, Boeing 737 a Wizz Air Airbus 320. Dojíždíme na stojánku 21, tedy na gate C9. Z letadla vycházíme jako poslední.
Na informačních tabulích v Praze je napsáno, že i další linka AF z Paříže do Prahy je zrušená. To je asi díky té stávce dispečerů.
Manžel se pokouší vytáhnout madlo z kufru, ale bez úspěchu. Nakonec mu zasadí z boku větší ránu a světe div se, síla vyhrála a madlo se vytáhlo. A pak už jen pro auto a hurá domu...
Děkuji za pozornost těm, co dočetli až od konce...
