Pátou svobodou po Evropě (a evropských letištích)

[Burito]

Absolutní potěšení číst Tvůj report - trasování, 5. svoboda, krásné fotky, vytříbený jazyk i schopnost ustát čínské manýry. Moc se těším na další, hlavně na LAN do MAD, který jsem měl taky v plánu, ale nestihl pro svůj termín koupit.

[Lingus]

Perfektní! U segmentu MUC-ATH jsem se hodně pobavil. Tohle by měl absolvovat každý, kdo si permanentně stěžuje na české koupáky

[nartym]

Minuly rok jsem letel SHA - PEK s MU, takze naprosto chapu, co si prozival ...jinak super TR

[Zoltan]

héj kluku by mě bavíš!

[Lanbub]

Super

[persona]

Vypůjčuji si hodnocení pana Spocka z románu Sny o krkavcích:

"Vždy hodnotné, často inspirativní, někdy přímo znamenité"

[babička Lála]

Absolutní potěšení číst Tvůj report - trasování, 5. svoboda, krásné fotky, vytříbený jazyk...

Absolutní souhlas.

[Lukáš87]

Jelikož jsem byl v sobotu a v neděli v Besucher parku v Mnichově (včetně "Fanhansy"),tak se to četlo ještě lépe než normálně

[Burito]

Další, poslední pokračování bude zhruba tak za měsíc – to mě totiž čeká let s LANem z Madridu do Frankfurtu a zpátky.

Pavle, nechceš napsat nějaký originálni virtuální "prereport" nebo si alespoň přebookovat letenku do FRA na dřívější datum? To dlouhé čekání na další dobré počtení je jasným negativem Tvého příspěvku...

[sever2]

Diky za inspiraci v takovychto skocich po Evrope! Jsem zvedavy, jak se ti bude libit B788 v podani LAN.

Jinak doporucuju zkusit Garudu! Jsem s nimi uprostred island hoppingu po Indonesii a klobouk dolu. Catering velmi hbite rozdali i na mem historicky nejkratsim letu Lombok (Praya) - Denpasar, coz dle flightdiary neni ani 150 kilometru .

[pavelpmi]

Děkuju všem za ohlasy!

Teď se dívám na Matrixu a Garuda má na září zpáteční mezi AMS a LGW za 100 €, resp. 90 £, jedna cesta za 59 €/46 £. Létá se 777.

Lety s LAN mě čekají už příští víkend, tak se pokračování pomalu blíží.

[Tony Smoke]

Od vcera je taktiez moznost sa zviezt na trase VIE-ARN-VIE s Ethiopian. Lietat ma B763 alebo B752.

[pavelpmi]

Poslední lety tohoto výletu mám za sebou, a tak dodávám závěrečnou část reportu. (Fotky se opět dají kliknutím zvětšit). Letěl jsem z Madridu do Frankfurtu a zpátky Boeingy 787 LANu a do Madridu s Iberií, respektive Iberia Express.

Začnu u satelitního terminálu T4S madridského letiště, odkud LAN létá. Ale samozřejmě nejen LAN, ale odlétají odsud mimoschengenské lety Iberie, jejích partnerů, ale i dalších společností.

Jenom jsme ale kolem terminálu 4S po přistání projeli na letu z Palmy, musel jsem se tam ještě dostat, protože Iberia mě vyhodila na T4. Satelitní terminál je od hlavní budovy terminálu vzdálený vzdušnou čarou skoro dva kilometry a jezdí se tam podzemním automatickým vláčkem. Prostory na nejnovějším madridském terminálu rozhodně nešetřili.

Letadlo ze Santiaga de Chile přilétalo s asi dvacetiminutovým zpožděním, tak jsem doufal, že ho stihnu, jak bude po přistání pojíždět kolem terminálu. Nemohl jsem se totiž odlepit od oběda, protože jsem zrovna hlídal nějaké černošce malinkatou holčičku v kočárku, než si maminka koupila jídlo a pití.

V satelitním terminálu jsem prošel pasovou kontrolou, další bezpečnostní se už naštěstí nekonala, jak varovaly některé informace; tak to asi bývalo dříve. A pospíchal jsem rychle na konec budovy terminálu, kde jsem očekával stroj, kterým jsem měl letět do Frankfurtu. A skutečně, sotva jsem tam došel, blížilo se letadlo LANu. Vzápětí se mi ale protáhl obličej, protože říkám: Dreamliner přece nemá winglety! Už jsem myslel, že změnili typ a že poletím Boeingem 767, ale v tu chvíli se objevilo na finále dráhy 32L letadlo s typicky prohnutými křídly a přistálo za svým kolegou.

Po cestě na svou parkovací pozici projelo letadlo kolem.

Do plánovaného odletu zbývala ještě hodina a půl, a tak jsem se vydal na obhlídku terminálu.

Rozšíření madridského letiště o terminály T4 a T4S projektovala studia Antonia Lamely a Richarda Rogerse, který za projekt získal v roce 2006 britskou Stirlingovou cenu (je třeba taky spoluautorem pařížského Centre Georges Pompidou, londýnského Millennium Dome, či terminálu T5 na Heathrow). Terminály získaly i další ocenění (Structural Awards) a jsou i z největších na světě. Náš let odlétal ze žlutozelené části.

MAD-FRA, LAN Airlines (LA704)
1 425 km, 2:05 h
Boeing 787-8, CC-BBB

Nicméně čas odletu se blížil a stále se nic nedělo, respektive si pouze k přepážce sedli nějací pracovníci zřejmě Iberie a čekali; akorát jeden z nich stál a neustále telefonoval. Čas odletu se nejprve nenápadně změnil z 15:15 na 15:40, nikdo nás cestující vůbec neinformoval, že by se za zpoždění omluvili, to už vůbec ne, a teprve deset minut po plánovaném času odletu se na obrazovkách objevilo, že je let opožděn. Měl jsem trochu obavy, jestli se na Dreamlineru neobjevila zase nějaká závada a jestli vůbec poletíme. Mezitím se čas odletu bez ohlášení znovu posunul, tentokrát na 16:15, ale nastupovat se nakonec začalo až kolem čtvrté hodiny.

Cestou do části kabiny ekonomické třídy jsme ve fialově nasvíceném letadle procházeli kolem sedaček business class, kde by to asi nemuselo být vůbec špatné.

Sedačky ekonomické třídy pak byly v uspořádání 3-3-3 a sedělo se docela pohodlně.

Nejdřív mě samozřejmě zaujala okýnka, větší a s elektronicky ovládáným zatmíváním. To mi přišlo velmi mazácké, protože jsem seděl na straně, kam během letu pražilo slunce; a stačilo jen okýnko trochu ztmavit a hned bylo cestování mnohem příjemnější. Ovšem když se po každém hlášení palubního personálu okýnko úplně ztmavilo a já jsem ho pak musel každou chvíli znova zesvětlovat, přestávalo mě to bavit a na zpáteční cestě mi to už přišlo jako pěkný opruz.

Ale ještě jsme vlastně neodstartovali. Přivítal nás kapitán, omluvil se za zpoždění a řekl, že by už mělo být všechno v pořádku. Všichni cestující byli nastoupení, ale pak ještě přijel k letadlu dopravník a přišli nějací letištní zaměstnanci. Kromě toho, že u letadla nějakých deset minut dumali, se nic nedělo. Pak odešli a kapitán oznámil, že teď ještě budeme maximálně deset minut čekat na slot. Nakonec jsme od terminálu odjeli se zpožděním bez tří minut hodinu a půl.

Jak vidíte, na budově terminálu už byl nový název - Aeropuerto Adolfo Suárez Madrid-Barajas. Letiště totiž přejmenovali na počest prvního španělského ministerského předsedy po nástupu demokracie (po pádu frankistického režimu v sedmdesátých letech) krátce po jeho smrti koncem března.

Přede mnou v řadě u nouzového východu seděl chlápek, co byl asi taky nadšený, že poletí Boeingem 787, a všechno neustále fotil velkou zrcadlovkou, což vůbec (na rozdíl od zpáteční cesty) nevadilo naproti sedícímu stevardovi. Bohužel si myslím, že mu ale nadšení dost kalila skutečnost, že vedle sebe neměl okno.

Krátce po startu jsme od LANu dostali červenou krabičku, ve které byl suchý rohlík s plátkem španělské šunky a minityčinka Snickers. Povšimněte si množství vína v kelímku.

Po jídle palubní personál sebral krabičky a kelímky a už ho nebylo vidět. A třicet minut před přistáním už seděli připoutání.

Letěli jsme rovnou na Paříž, kde jsme zatočili směrem na Frankfurt.

Nad Paříží byla oblačnost, ze které sem tam vykukovalo kousek města – viděl jsem tak třeba čtvrť La Défense, Vítězný oblouk, ale Eiffelovku ne. Vzali jsme to pak nad letištěm Charlese de Gaullea, které se na poslední chvilku trochu ukázalo.

Vzduch v kabině jsem opravdu pociťoval jinak než u ostatních letadel, byl fakt příjemnější.

Pak už se nic moc nedělo, k Frankfurtu jsme se blížili přes oblaky, ale aspoň jsem tak mohl pozorovat halový jev kolem stínu našeho letadla.

Glórie, či svatozář kolem našeho letadla ještě jednou.

Ve Frankfurtu jsme přistáli s plnou parádou od západu, na prostřední paralelní dráze a s hodinovým zpožděním.

Pak nám ještě „pod křídlem“ projelo letadlo zřejmě nové společnosti Fanhansa.

Kapitán našeho letu se náramně podivoval, že jim přidělili stání na ploše, mně to teda při takovém zpoždění zas až tak divné nepřišlo. Aspoň jsem si mohl zblízka vyfotit vskutku impozantní motor Rolls-Royce Trent 1000,

i křídlo zespoda.

Při výstupu jsem se zeptal našeho stevarda, jací cestující na úseku létají. Říkal mi, že to jsou hlavně ti, co letí mezi Madridem a Frankfurtem, protože LAN prodává na trase letenky za velmi dobré ceny, a že do nebo ze Santiaga pokračuje málokdo. A skutečně, letadlo bylo na rozdíl od mých předchozích letů skoro plné, protože zpáteční letenky se na stránkách dopravce dají koupit už za 111 €.

Přivezli nás autobusy tuším k terminálu 1C, kde se utvořila dlouhá fronta na pouhé dvě fungující přepážky pasové kontroly. Protože jsem cestoval bez odbaveného zavazadla, říkal jsem si, že určitě musím najít nějakou pasovou kontrolu, kde nebude taková strašná fronta. Našel jsem jednu takovou o poschodí níž, fronta tam nebyla žádná, ale policisté bohužel taky ne. Tak jsem se zeptal, kde bych našel další, a poradili mi, že v terminálu 1B, kudy jsem skutečně prošel bez čekání. Zato jsem ale samozřejmě strávil pěknou dobu pěšími přesuny po letišti. Že jsme měli takové zpoždění a vymotal jsem se z letiště tak pozdě, už se mi večer nechtělo nic moc podnikat, ubytoval jsem se, šel na večeři a pak už jen spát.


Frankfurt

Zpáteční let mi letěl další den večer. Část dne jsem chtěl věnovat prohlídce frankfurtského letiště a návštěvě nějakého spotterského místa, a tak mě napadlo, že bych se dopoledne mohl jít třeba podívat do botanické zahrady, když už jsem předtím ve Frankfurtu byl. Zde ji nazývají Palmová zahrada (Palmengarten) a moc se mi líbila.

Zaujalo mě třeba, jaké tam měly šipky,

moc se mi líbily skleníky s tropickými a subtropickými rostlinami, zaujal mě třeba tento květ

a okouzlila mě tato neobyčejná tmavá slunečnice.

Ze zahrady jsem se vydal už na letiště. Sice jsem se netrefil termínem na nějakou podrobnější či tematickou exkurzi, ale na letišti pořádají každý den několik krátkých, pětačtyřicetiminutových prohlídek, kam může člověk přijít bez ohlášení. Za osm euro získá člověk kromě prohlídky i vstup na vyhlídkovou terasu v terminálu 2. Sice na internetu píšou, že prohlídky jsou vždy v celou hodinu, ale já jsem přišel něco po půl a dali mi lístek na další prohlídku, které začínala za necelou hodinu, o půl. Tak jsem aspoň využil čas k obědu.

Po bezpečnostní kontrole nás posadili do autobusu a jeli s námi nejdřív směrem k terminálu 2, který hlavně používají společnosti, které se nejmenují Lufthansa. Na první fotce jdou i tušit lidičky na vyhlídkové terase.

Pak už jsme jeli k prostřední paralelní dráze 07C/25C, kde před námi zrovna odstartoval Airbus A380 Thai Airways. Ani jsem si neuvědomoval, že Thajci létají do Frankfurtu velrybou.

Vydali jsme se pak směrem do západní části letiště a po cestě jsme zastavili, abychom chvíli bránili vytažení letadla společnosti Air Canada,

pak kolem nás táhli sedmý Airbus A380 Lufthansy pojmenovaný po Vídni,

vezli nás kolem nákladních letadel a náš průvodce se rozplýval nad krásou letadla MD-11 (měl recht),

a pak jsme kolem obrovského hangáru Lufthansy

dojeli k terminálu 1, kde to bylo značně monotematické.

Mimochodem, přijde mi, že v Německu staví snad všechny letištní věže podle stejného mustru – podobné jsem už viděl na novém BER a v Hannoveru. Zastavili jsme u zadku třistaosmdesátky, a tak jsme aspoň viděli, jak se dvěma hadicemi tankuje, a dozvěděli jsme se, že kdyby se tankovalo hadicí na benzínce, tak by to trvalo skoro týden.

Náš průvodce byl mladý kluk, měl vtipné hlášky, a když kolem projelo letadlo, které ještě neměl ve své sbírce, vytáhl foťák a proměnil se ve vášnivého spottera. Takto třeba fotil letadlo Emirates s nálepkou fotbalového mistrovství světa, anebo tento Airbus A330 SriLankan Airlines s nápisem oneworld.

Po prohlídce jsem se byl podívat na jedné ze dvou oficiálních vyhlídek v okolí letiště, na té východní u Zeppelinheimu, protože mi přišla jako nejlépe dosažitelná hromadnou dopravou. Bohužel byl v používání směr 07, a tak se nějaké zajímavé akce daly očekávat pouze v dálce. Přehled po letišti je odtud ale výborný, ještě kdyby tam tak nezavazela ta hasičská stanice.

Budeme zase pokračovat v přidělování bodů; kdo viděl na předcházející fotce startující A340 Kuwait Airways, připíše si jeden.

Jinak fakt bylo místo v této konfiguraci vhodné akorát tak k pozorování letadel občas jedoucích po pojížděcí dráze Sierra (mimochodem, Lufthansa, co jsem viděl ve Frankfurtu, má už celkem hodně Airbusů se sharklety),

anebo v dálce startujících heavies či superheavies.

Kdyby byl v používání směr 25, asi by to tam bylo super.

Na vzdálenou nejnovější dráhu 07L/25R používanou jen k přistáním prý nesmějí sedat A380, jumba a MD-11; říkal jsem si, že Dreamliner na cestu zpět by tam taky nemusel přistát, obzvlášť když jsme den předtím sedali na dráhu prostřední. Ale tentokrát ho poslali na přistání na dráhu 07L, která z vyhlídky nebyla vidět. Původně jsem měl v plánu jít pak i na vyhlídkovou terasu ve druhém terminálu, ale nějak se mi to u Zeppelinheimu protáhlo a jel jsem rovnou na let.

[pavelpmi]

FRA-MAD, LAN Airlines (LA705)
1 425 km, 1:57 h
Boeing 787-8, CC-BBE

Tentokrát bylo letadlo přistaveno u terminálu a vypadalo to, že by vše mohlo klapnout načas.

Nastupoval jsem mezi posledními, a tak jsem viděl, že let byl zase v ekonomické třídě skoro do posledního místa plný, zatímco v businessu nebyl nikdo.

Tentokrát nás vytlačili dvě minuty před plánovaným odletem. Bezpečnostní video promítané na obrazovkách zábavního systému se sekalo, navíc po mně, když jsem si ho vyfotil, chtěla letuška, ať vypnu foťák.

Po startu nám rozdali kartičky, bláhově jsem si myslel, že je to menu, ale ukázalo se, že to byla nějaká dodatečná akční nabídka duty-free prodeje. Aspoň jsem se dozvěděl, jak se v Americe řeknou španělsky brýle, a pobavilo mě to. Přišla opět stejná krabička, jen tentokrát modrá, a rohlík s kolečkem vařené šunky a plátkem sýra byl tentokrát namazaný – asi tak na 18 procentech své jedné rozkrojené plochy a považte, hořčicí!

Když mi podávali kelímek, ve kterém bylo na dně chilského Cabernetu Sauvignon, nevěděl jsem, jestli to myslí vážně, anebo si z cestujících dělají legraci. Nakonec jsem si ale ještě pak pohotově odchytil letušku jedoucí uklidit vozík do zadní části letadla, tentokrát mi nalila obvyklé množství. Ale opět palubní personál velmi rychle vysbíral odpad a už ho nebylo. Přitom mají vždycky ten den na starosti jen dva dvouhodinové lety - z Madridu do Frankfurtu a zpátky.

Můj soused se díval na film a já jsem čekal, jak dlouho to vydrží, obraz se mu totiž neustále kousal. Já jsem se zase díval na mapu, ale podle ní jsme i po třiceti minutách letu byli na zemi ve Frankfurtu. Nakonec oznámili, že zábavní systém restartují. Kabina letadla v tu chvíli začala blikat všemi barvami, co jich Dreamliner má, a já jsem jen doufal, že systémy, které řídí let, jsou spolehlivější a hlavně nezávislé. Stejně se jim restart ale moc nepovedl.

Ale i tak jsem se dozvěděl, že letíme vysoko (v letové hladině 43 tisíc stop) a rychle, a taky že letíme příměji – přelétávali jsme letiště v Toulouse a já jsem vzpomínal na akci Navštivme Airbus. Byl ale bohužel hodně velký opar. Před Madridem nám v zatáčce na křídlo krásně svítily poslední paprsky večerního slunce a těsně po desáté hodině jsme přistáli na letišti v Barajasu.

Že jsme ale zase přirazili k terminálu T4S, museli jsme opět přes pasovou kontrolu, vláčkem do hlavního terminálu a pak jeho rozlehlými prostory, než jsme se konečně dostali ven. Člověk jen cestou ven stráví minimálně třicet minut.

Protože poslední letadlo do Palmy odlétá z Madridu zhruba v době, kdy je plánovaný přílet letu LANu z Frankfurtu, měl jsem koupenou letenku domů na následující den. No a tak jsem si ještě večer, o půl dvanácté, vedle hotelu v restauraci specializované na sushi a hovězí spravil chuť z „večeře“ LANu.

Letiště Madrid

Dopoledne jsem se chtěl jít podívat na to, jaké to mají spotteři v Madridu. Letiště má čtyři dráhy, z nichž se přes den vždy používají dvě rovnoběžné pro přistání a zbylé dvě pro starty, a tak je prý nejlepší místo pro pozorování provozu to s výhledem na plochu, kudy většina letadel pojíždí. Znamená to ovšem, že starty a přistání probíhají v dálce a některé dráhy ani nejsou vidět. Cesta tam je trochu dobrodružná, ale nakonec člověk dorazí na místo s výhledem na T4S (dá se popojít ještě kousek dál k modrému mostu)

a taky na terminál T4.

Suverénně nejvíc je na letišti letadel Iberie, která je zde dominantním dopravcem - od těch menších (tady třeba tisící vyrobené ATR),

přes letadla rodiny Airbus A320, ať už ve starých

či nových barvách,

až po největší letadla ve flotile Iberie.

Mimochodem by mě zajímalo, koho napadlo takhle „modernizovat“ barvy společnosti. Staré v čerstvém nátěru s méně šikmým fontem mi připadají hezké a charakteristické.

Sem tam se objevilo letadlo společnosti Air Europa,

ale samozřejmě i jiných dopravců.

(Zavzpomínal jsem na cestu z Mnichova do Athén.)

Výjimečně kolem projel i menší stroj

a nakonec jsem na poslední chvíli vyfotil i z dráhy 32L odbočujícího dalšího "plasťáka".

Problémem bylo ale sluníčko, teplo a vlnící se vzduch. Pak už jsem zamířil na letiště přes stejnou restauraci, kde jsem si dal tentokrát tatarák, opět na T4.

Jen mě zde před odletem do Palmy zaujal zábavně dvojsmyslný název „vzdušný most“ používaný pro letecké kyvadlové spojení Madridu a Barcelony.

A jak celý tento můj (dvoj)výlet hodnotím?

• Proletět se po Evropě letem provozovaným v rámci páté svobody může být zajímavým zpestřením, i když frekvence a trasy vyžadují značnou flexibilitu v plánování a na cestujícího čekají dvě pasové kontroly. Teď myslím přibyly další společnosti, kterými lze letět, další diskuse asi ve vláknu o páté svobodě v Evropě. Člověk se tak může proletět poloprázdným, anebo taky skoro plným dálkovým letadlem na relativně krátké trase. Já jsem vyzkoušel tři a u toho navštívil řadu zajímavých letišť.

• Singapore Airlines potvrdily očekávání a byl jsem z nich nadšený.

• Zkušenost s Air China bych v dohledné budoucnosti nerad opakoval.

• LAN má u mě mínus za nezvládnutou komunikaci s cestujícími při zpoždění v Madridu, za jídlo na palubě (úplně by přitom stačilo dát do popisku jídla na letu snack místo dinner, a bylo by, protože večeři si opravdu představuju jinak) a velké mínus za množství vína, které nalévali do kelímku.

• Jak říká dider, i Boeing 787 je stejně jen dálkové letadlo a bude asi záležet víc na konkrétní letecké společnosti, které patří; ale jsem rád, že jsem se s ním proletěl, i když vzhledem k průběhu letů jsem měl trošičku pochybnosti o jeho spolehlivosti.

[Burito]

Díky za očekávané dokončení a opět krásné fotky. Asi bych byl taky vcelku zklamaný. Má dosavadní zkušenost s Lanem na několika letech uvnitř Chile a mezi Miami a Quitem byla velmi dobrá, kromě jednoho zrušeného letu, kompenzovaného pobytem v hotelu Dann Carlton. Víno ve správné chilské kvalitě i míře ale podávali i na vnitrostátních letech. Časy se asi mění.