Začínám pročítat diskuzi na Flyertalku a hledat možné termíny a kombinace. Trasa je mi hned jasná SIN, SYD. Jen najít ten správný termín. Vzhledem ke komplikované logistice s dopravou našich dětí do školy, školky hledám něco na nějaké svátky, případně prázdniny. Nakonec najdu termín na začátek července. Trasa MAD-LHR-SIN-LHR-ORY-LHR-SYD(SIN)-LHR-MAD. To je přesně ono. Hned je mi jasné, že na konci zůstanu jeden den na LHR, abych přeci jen posbíral novinky na tomto letišti.
Cena letenky 375€ je legrační. Teď to ještě domluvit se ženou, která je zrovna na víkendovém pobytu s kamarádkou. Po dvou telefonátech je jasno - " leť si kam chceš" ! Tak letím!
Ještě dokoupit přípoje. Hledám letenku do MAD, bohužel ČSA nabízí zrovna cenu kolem 12.000 Kč jednosměrně, což opravdu není to, co hledám. Ale je čas. Asi za týden kupuji přípoj PRG-BRU-MAD, LHR-ZRH-PRG. Ať ten výlet stojí za to. Cena cca 6300 Kč. V Curychu mám asi 7 hodin, to na malý spotting stačí také. Tak, teď ještě co na místě. Podmínky letenky jsou nekompromisní. Let zpátky z přestupní destinace tentýž den. Takž e v SIN mám 9 hodin odpoledne-večer, v SYD 10 hod od rána do odpoledne. SYD je jasné - spotting. Do města nejedu. Byl jsem tam před 5 lety 14 dní, takže město celkem znám a letadla mě berou víc. V SIN je to větší problém, protože za světla bude málo času. Nakonec nalézám na stránkách letiště nabídku na Free Tour po městě. To je přesně ono.
Asi za měsíc přichází změna časů na přípoji do MAD, který znamená, že odlet nestíhám. Ihned volám, píšu email a druhý den se ozývá zástupkyně Brussel airlines. Nabízí vrácení peněz, nebo změnu na let s LH přes FRA. Vzhledem k pozitivní reakci souhlasím se změnou letu přes FRA. Snad nebudou zase stávkovat....
Doobjednávám hotel v Paříži a Londýně a výlet je kompletní. Teď už se jenom dočkat. Bude to můj druhý long haul. První byl před pěti lety do SYD, přes LGW a DXB s Emirates. Trasa DXB-SYD dokonce v A380. Pak přišla druhá dcera a bylo po výletech. Večer před odletem se čekuju . Ze stránek Iberie jsem přepojen na stránky BA a umožňuje mi to kompletní check-in na první část letu do SIN i zpátky. Vybírám si místa u okna v první řadě za kuchyňkou a zpátky na první dvojce opět okno. Krátké přípoje si beru do uličky, abych byl rychle venku. Dobaluju fotobatoh a brzo spát. Ráno vstávám ve 4 hod.
Nakonec jsem se dočkal a sedím v terminálu T2 a čekám na let do FRA.
PRG-FRA, A321 D-AIRE , LF cca 80% , doba letu cca 45 min
Ani ne za hodinu jsme ve FRA. Cestou čokoládový croisant a pití. Přistáváme na dráhu 07L, pohromu spotterů ve FRA, kam občas pošlou z věže letadlo, které chcete vyfotit z některých ze dvou teras u starých drah v prostoru letiště. Na přestup mám 1,5 hod což vzhledem k faktu, že se odlétá z gatu A14 a my vystoupili na A13, je vskutku habaděj. Chvíli sedím, zkouším free wi-fi a sleduju cvrkot na ploše. Boarding probíhá busem. Jedeme kolem cargo terminálu, kde stojí několik MD-11F LH a nová B777F, které postupně třímotoráky nahradí. Odlétáme z dráhy 18. Na západní terase pozoruju z okénka několik spotterů. Náš odlet je moc nevzrušuje.
FRA-MAD, A320 D-AIZJ LF asi 75% - nejprázdnější let celého tripu, doba letu 2 hodiny.
Teplá snídaně, koláček, džus, kafe. Docela slušné na dvouhodinový let. Sedáme a taxujeme k terminálu 2. Přesunuji se busem na T4 a usazuju se na sedačkách odkud je vidět na plochu a terminál T4S, odkud mi to za 4 hodiny letí. Gate zatím není určen, tak čekám. Po přejetí druhého zajímavého letadla vytahuju foťák a zkouším něco vyfotit. Nakonec je z toho zajímavá záležitost. Dreamlinery Aeromexico a LAN vedle sebe, A346 Iberie ve starých i nových barvách, B767 Blue panorama , tripl Thai a další. Po určení gatu se přesunuju na T4S a okukuju zaparkovaný letadla. To snad ne !
Tripl Qatar ve Oneworld livery ! Zkouším fotit přes sklo terminálu, ale stmívá se a přichází bouřka.
Neskutečná průtrž mračen, kdy plocha je plná vody a veškerý personál kolem letadel se utíká schovat. Stojím uprostřed terminálu a najednou na mne kape voda a za chvilku se valí vodopády vody z podhledu terminálu do prostoru obchodů. Asi na 5-6 místech tečou proudy vody dovnitř haly a obchodů. Všichni prcháme a obchodníci nešťastně sledují zkázu ve svých obchodech. Kdepak asi španělský klempíři udělali chybu....no, snad jsou aspoň dobře pojištěný.
Jdu radši ke svému gatu. Tam stojí přistavená A346 ! Že by změna typu ? Z A320 slušný rozdíl. Vzhledem ke dvou skupinkám studentů po cca 50-60 lidech se nedivím. Odlet je zpožděný asi o 40 minut, ale na přestup v Londýně je času dost.
MAD-LHR, A346 EC-10B, LF 100%, doba letu cca 1 hod 15 min.
Poprvé letím v Airbusu A 340. Jeho většího bráchu jsem už vyzkoušel. Start sledujeme pomocí kamery ve směrovce. Občerstvení pouze placené, sedím do uličky, takže to jde a let je krátký. Přistáváme krátce po šesté hodině na 27L. Po příletu na T5C přesun na předpokládané T5A. Nakonec se objeví gate C55, takže opět T5C. Cesta vláčkem zpátky. Přestup z 5A na 5C asi 15 minut. Pohoda. Letadlo je přistavené a je to B747-400 G-CIVF. Další moje premiéra. Sleduji budoucí spolucestující a především infanty. Jelikož mám místo v první řadě u okna za kuchyňkou, 40A, kam většinou děti posílají. Co na to říct, jsou tady. No, uvidíme. Boarding začíná pár minut před stanoveným odletem. Napřed samozřejmě prémiový cestující a pak zbytek. Nikam se nehrnu a čekám skoro až na konec. Procházím zaplněným letadlem až do posledního oddělení. V uličce sedí menší chlapík a mezi námi....hmmmm....mladá hezká blondýnka. Zdravíme se a usazuji se na své sedadlo. A jé, vedle na čtyřce rodinka s tak 4-5 měsíčním miminem. No potěš. Pilot hlásí boarding completed a taxujeme na start. Odlétáme ve 21:15.
LHR-SIN, B747-400 G-CIVF , LF 99%, doba letu cca 12,5 hod.
Startujeme z 27R a točíme doleva. Super, poletíme přes nás. Místa na nohy je dost, takže i mých 110kg a 190 cm se v sedačce srovná. Vytahuji IFE složené v sedačce a prohlížím si nabídku. Filmy celkem dobrý, zato hudba strašná. Při výběru britské Rock music si dovedu představit desítky kapel, které by mohly být v nabídce. Opak je pravdou. Jedno album Davida Bowieho a Led Zeppelin mě totálně zklame. Projíždím složku BA recommended a objevuji film, který jsem chtěl určitě vidět. Teda film.....Metallica - Through the Never. Zajímavá kombinace záznamu koncertu s trochu psychedelickým filmovým příběhem. Jelikož nabídka IFE je stejná na všech mých letech stává se Metallica na několik příštích dní mojí pravidelnou zábavou. Ale už je tady večeře. Rýže , skopové, salát, houska a dortík, spolu s jedním pivkem je slušný nášup na začátek 12,5 hodinového letu. Máslo nejím, takže nehodnotím. Letíme přes ČR po UZ650 Přeštice-Brno a dál dolů na jih. Kolikrát jsem už v okolí Přeštic lovil moonstrike právě tohoto letu.
Infant vedle nás celkem chrupe a my se taky ukládáme. Jo, je to dobrý místo a můžu ho doporučit. Spím pár hodin a pak znovu procházím IFE. Nakonec si pouštím nového Jacka Ryana. Můj oblíbený spisovatel Tom Clancy napsal desítku románů s tímto hrdinou. Bohužel už další nepřidá. Letadlo pospává, i když venku je již světlo. Zkouším vytáhnout roletku, ale letuška mne hned žádá, abych ji zase zatáhl. O dne a noci bude rozhodovat osvětlení v kabině. Takže je mi místo u okna pro nějaké pozorování, nebo focení k ničemu. Roletu vytahuji až hodinu a půl před přistáním, kdy se podává snídaně . Full english breakfast je sytý a chuťově dobrý. Vzhledem k tomu , že už je vlastně odpoledne, bez problémů nahrazuje oběd. Klesáme přes Malaysii k Singapuru. Přelétáme nad spoustou lodí, směřujících do druhého největšího přístavu na světě. První z dlouhých letů je za mnou. Klidný, bez větších turbulencí. Cítím se celkem v pohodě a už se těším na prohlídku blížícího se města. Přistáváme asi o půl hodiny později a taxujeme k terminálu 1. Vcházím do prostor letiště, o kterém jsem přečetl spoustu článků a shlédnul několik videí na youtube, ale není čas na kochání, musím se přihlásit na Tour. Pěšky se přesunuju z T1 na T2 a hledám stánek . Mám to nastudované, takže ho není problém objevit. No ano, jsou k němu i směrové tabule. Dáma za pultíkem připomínající prodejnu vstupenek na kolotoče na Matějské chce vidět boarding pasy. Jasně, na prohlídku mohou pouze cestující, kteří mají delší přestup než 5 hodin, což splňuji skoro dvakrát. Jenže problém. Moje vytištěné BP se jí nezdají a chce jiné. "Tohle není boarding pass" Ujišťuji ji, že ano, že jsem na to přiletěl a je to tam dokonce napsané. Ne, prý musím na stánek informací, kde mi vytisknou jiný. OK, informace jsou hned vedle. Milá asiatka, ale kroutí hlavou a říká, že letím z T1 a tak musím na informace na T1. Koukám na hodinky. Za dvacet minut končí lhůta pro přihlášku na Tour. Letím po nekonečné chodbě zpátky na T1. Zaplať pánbůh za pohyblivé chodníky a celkem prázdnou chodbu. Jdu na stánek info, odkud mne posílají do Transfer Lounge odbavující lety BA. Vytisknout BP není problém, jen se podivují nad krátkou dobou pobytu. Hurá zpátky. Kolotočářka už problém nemá a dostávám nálepku na tričko. Stíhám ještě záchod a už odcházíme. Je nás celkem houf. Procházíme přes pasovku a nastupujeme do autobusu před letištní halou. Horko a vlhkost až k zalknutí. Po vychlazeném letadle celkem rozdíl. Naštěstí v busu je dobře. Jedem do centra a průvodce vykládá o Singapuru. Asi po půl hodině nás vyklopí u sochy lva, symbolu státu a máme možnost si vyfotit nejznámější zajímavosti města.
Jako stavaře mne moderní stavby zajímají, takže ano, líbí se mi tady. Vracíme se pomalu na letiště. Ukazuje nám Raffles hotel a popisuje život v Singapuru. Tour je sice o půl hodiny kratší, než inzerují, ale pro rychlé seznámení se s městem, asi dostatečné. Díky letiště za tuto možnost poznání města.
Po návratu procházím postupně všechny terminály a prohlížím si nabídku obchodů. Zajímá mě fototechnika a mám konkrétní úkol případně koupit jeden objektiv, kdyby byla zajímavá cena. Bohužel v nabídce místních shopů není. Na tabulích hledám gate pro odlet a zjišťuju , že je posunut o dvě hodiny. A sakra, budu mít méně času na ranní spotting na LHR. Co dál ? Znovu procházím terminály, zkouším i venkovní kaktusovou zahradu, ale venku je pořád horko a vlhko, což nekoresponduje s mým omezeným množstvím oblečení, takže rychle zpátky. Zkouším i vláčky mezi terminály. Je to opravdu rychlejší způsob přepravy, než pěšky. Pomalu přicházím zpátky ke gatu. Letadlo už tam stojí, tak kde je problém ? Zpátky letím spojem BA016, zpáteční let ze SYD, který má v SIN mezipřistání. Boarding začíná krátce po půlnoci. Mezitím jsem si trochu poležel u gatu za sedačkami na koberci, který kryje celou podlahu všech terminálů. Nástup probíhá rychle. Připadá mi, že lidí je tam poměrně málo. Že by dost místa pro všechny ?
Nastupuji a sedám na první dvojku vzadu u okna. Místo 49A. Dvě řady přede mnou prázdno, vedle mne několik kompletně prázdných trojek. Akorát mladá asiatka si sedá zrovna ke mě. Do odletu zbývá asi 15 minut a zadek letadla je pořád volný. Oba pokukujeme po volných místech. Postupem času se, ale trousí další a další cestující. Volných míst ubývá a za chvilku je jasno. Žádné leháro na volné trojce nebude. V okamžiku kdy pilot zahlásí boarding completed, je load factor v zadní části 99% ! Pilot vysvětluje zpoždění odletu nějakým problémem se střídající posádkou. Asi se jim nechtělo.
SIN - LHR BA016, B777-300ER G-STBD. Doba letu cca 12,5 hod.
Zpáteční let celkem nuda až na silnější turbulence v okamžiku rozdávání večeří, letušky si sedali na zem a drželi se sedadel. Jedna z nich drsně okřikla cestujícího, který se zrovna snažil odejít asi na záchod. Naštěstí za chvíli je zase klid. K večeři jsem si dal opět beef. Jídlo je fakt dobrý. Pravda, nejsem náročný strávník, ale je to prostě chutný a je toho dost. Holka vedle si dala nějaký veganský jídlo, pak se smotala do klubíčka na sedadle a spala až skoro do Londýna. Dokoukal jsem Divergenta, kterýho jsem načal cestou sem a pak jsem taky zalehnul. Vedle sedadla přede mnou a trupem bylo přesně místo na jednu mojí nohu, pod sedačkou na druhou a pohodlně natažený jsem usnul. Ráno opět full english breakfast a v 7:15, o dvě hodiny později, přistáváme na LHR. Při vystupování procházíme přes první třídu. Pěkný, asi bych si zvyknul.
V Londýně je hnusně. Mokré silnice ukazují, že je po dešti a mraky se nechtějí vzdát. Z T5 se přesunuju Heathrow expresem na Heathrow Central a busem 111 jedu jednu stanici k parkovištím u výjezdu z tunelu. Je to zadarmo. Chci prozkoumat možnosti focení dosednutí letadel na 27R. Přecházím na chodník mezi plotem a Northern Perimetr Rd . Jdu několik stovek metrů a hledám vhodné místo. Bez šance ! Všude vysoký plot, nahoře žiletkáč a žádná díra pro objektiv.
Viděl jsem pár fotek, ale buď to musí být insider nebo tam občas někdo přijde se štaflema. Jinak to nejde. Jdu zpátky na Bath Rd a jedu spottery oblíbeným busem 423, který spojuje T5 a Hatton Cross. Tahle cesta se neplatí a spojuje obě oblíbená místa Myrtle Avenue a T5, kde se dá dobře fotit. Já vystupuju o dvě stanice dříve u Harlington corner a zkouším pár příletů na 27R. Vzhledem k oblačnosti to nestojí za nic, takže spíš jenom experimentuju s nastavením foťáku a sleduju cvrkot. Po desáté se přesunuju zpátky na T5 a vyhlížím let na Orly. Na tabulích píšou, že číslo gatu oznámí 30 minut před odletem. No, nic moc, ale žádný nervy. Nakonec se číslo objevuje ještě o deset minut později. To už je kolem mě několik lidí, kteří postávají a nervózně sledují chybějící číslo v seznamu odletů. Naštěstí je odlet z budovy A, takže jenom přecházím ke gatu.
Nervozita je zbytečná, boarding začíná asi v době plánovaného odletu.LHR - ORY , A320 G-EUUN. Doba letu cca 55 min.
Let je krátký, ale opět celkem obsazený. Nedal jsem si ani jídlo, protože jsem byl pořád plný ze snídaně. Jenom čaj. Ani ne po hodině letu přistáváme v Paříži. Během přiblížení vidím Eiffelovku. Poprvé. V Paříži jsem ještě nebyl. Straší mě jazyková bariéra. Zato spotting na CDG mě láká. Když sleduju na FR24 místní provoz, je tohle letiště další, kde chci pořádně provětrat. Vystupujeme na terminálu Západ . Letiště je takové ušmudlané, nevýrazné. Proti Singapuru velký rozdíl. Teď se ještě dostat do zamluveného hotelu Agil u konečné tramvaje T7. Ta jezdí z terminálu Jih. Nakonec objevuju značený chodník a jdu pěšky. Na zemi píšou, že je to asi 8 minut chůze. Po dlouhých hodinách sezení celkem příjemná procházka. Počasí je ovšem stejné jako v Londýně. Naštěstí neprší. Na terminálu jih chvíli bloudím, než najdu směrovky na T7. Pak už to jde jak po másle. Vycházím opět ven z terminálu a po šipkách jdu k zastávce. V automatu si kupuju lístek. Platím kartou. Nejsem si jistý, jestli je to správný typ lístku, ale vzhledem k tomu, že jedu jenom jednu stanici mi cena 1,7€ přijde tak akorát. Tramvaj jede každých pár minut. Vystupuji na konečné a už z dálky vidím vystavený Concorde. Taky na něj přijde řada. Teď jdu do hotelu, který je na druhé straně ulice. Chvilku si vyčítám, jestli jsem objednal dobře. Hotel tak ze 70.let, od postavení bez údržby, vypadá dost bídně. Je to vůbec v provozu ? Snad ví v booking.com, co nabízí. Naštěstí jsou dveře otevřené a starší černoch za recepcí nachází mojí rezervaci. Ke kartě mi podává i připojovací údaje k wi-fi. Otevírám dveře pokoje a musím trochu upravit názor. Pokoj vypadá velice solidně, včetně vybavení. V koupelně vana, fén...prostě slušné. Pohodlná manželská postel je pro jednoho příjemná změna proti sedadle v letadle.
Odkládám si věci a jdu do protějšího Carefouru na nákup večeře. Dneska si vystačím se studenou variantou. Z nákupu jdu rovnou ke Concordu. Jednou jsem ho viděl z dálky na LHR, v provozu bohužel nikdy. Tenhle kousek je, ale smutnou vzpomínkou na dávné časy. Zarostlý trávou za plotem, bez jakéhokoliv využití, což je vidět i na plísni kolem dveří, které jsou ještě zajištěny visacím zámkem.
Fotím unikátní éro ze všech stran. Kolem je několik laviček, všude sice odpadky, ale přesto si sedám a dávám si první chod večeře. Za zády mi zahučí přistávající letadlo. Airbus A343 Air Algeria. Taky zajímavý kousek. Ráno chci vyrazit na spotting na přílety. Uvidíme, co na to počasí. Vracím se do hotelu a zkouším nabídku programů v televizi. Zrovna probíhá MS ve fotbale, takže volba kanálu je jasná. Wi-fi taky slušně běží. Zkouším se čekovat na zítřejší let do SYD, ale nejde mi změnit sedadlo, takže to nechávám až na letiště. Předpověď počasí nevypadá dobře. Ze západu oblačnost a déšť. Přesto si nařizuju mobil na půl šestou. Vstanu a podle počasí buď vyrazím, nebo ne. Když už jsem tady.
První , menší půlka tripu je za mnou. Byl jsem v Singapuru, projel jsem část města. Co mělo klapnout, klaplo. Nečekaně vydařený spotting v MAD. Nejsem ani moc unavený a dva dvanáct a půl hodinové lety jsem zvládnul celkem v pohodě. Zítra začne druhá část s ještě delším letem do SYD.
Ale to až příště......
Crrrrrrrrrr!! Půl šestý.
Vstávat na spotting na Orly !
Vykukuju ven. Na východě oblačnost tak 2/8, na západě 7/8. Hmmm. Tak co ? No, když už jsem tady a neprší, musím vyrazit. Balím nejnutnější věci a vyrážím na předem vytypované místo . Jdu pěšky po Rue des Pistes směrem k prahu RWY 26, která se ráno létá. Mám vytypováno, že ráno přilétá několik wide-body Air France, Corsair a Air Caraibes. Pomalu se rozednívá a já jdu po liduprázdných ulicí. Sem tam projede nějaké auto, ale jinak ani živáčka. Ve Francii jsem poprvé, ale co vím, tak místní nejsou zrovna ranní ptáčata. Kdo by taky v neděli v půl šestý ráno bloudil po ulici. Po necelé půl hodince ostré chůze se blížím k ose dráhy. S tím tempem jsem to nějak přehnal. Záda mám od batohu zpocená a nejenom záda. Tak to pozor. Nemám tolik věcí na převlečení, takže zpátky musím jít trochu volně , v klidu. Říkám si.
Tady se možná zastavím a popíšu, s čím jsem vlastně na tento trip vyrazil. Základ byl jasný - fotobatoh, který velikostí splňuje požadavky na kabinové zavazadlo. Do něj tělo, záklaďák a teleobjektiv 70-200. Drobnosti jako náhradní baterie, karty apod. Ipad s nabíječkou včetně dataroamingu pro Evropu. Pár věcí osobní hygieny - podpažďák a kartáček na zuby. Pastu dává BA na dálkovkách jako součást amenity kitu. Z oblečení mám 3x tričko, slipy a ponožky. Další na sobě a k tomu lehké outdoorové kalhoty s odepínacími nohavicemi a podobnou bundu. Jedny boty. Na víc není místo. Jo, ještě kšiltovka na hlavu se vešla. Po příjezdu do hotelu v Paříži jsem přemáchnul dvoje ponožky a slipy. Do odjezdu určitě uschnou. Proto moje lehká nervozita ze stavu oblečení. Sedět v mokrých věcech několik hodin v letadle není to pravý. I s ohledem na spolucestující...
Když docházím k ose dráhy vidím přilétat čtyřmotorák. Rychle vytahuju foťák a na poslední chvíli, z blízka, fotím Airbus A343 Air France.
Sluce vychází na druhé straně dráhy, takže jdu ještě dál. Mám rozhled na stranu odkud letadla přilétají a vidím jasnou siluetu jumba. To by měl být Corsair. Rychle se snažím dostat co nejdál od osy a hledám místo, kde se nepletou sloupy, dráty, stromy, ale nestíhám. Navíc je ještě poměrně tma. Corsair prolétá a zjišťuju, že moje 70 je v tomhle místě dlouhá a dál jít nejde. Navíc oblačnost od západu postupuje a přímo nad letištěm už vycházející slunce nesvítí. Pomalu se vracím a přecházím osu dráhy zpátky. Tam je silnice naštěstí rovná, vedle ní chodník, takže se dají letadla fotit z ideální vzdálenosti vzhledem k mému objektivu. Občas kolem mne přeběhnou nějací ranní sportovci. Koukám na hodinky. To už je půl osmé ? To není možné, vždyť jsem tady chvíli. Koukám na mobil. Půl sedmé. Sakra, kolik teda je ?
Vytahuju Ipad. Půl osmé ! Já blbec ! Přeřídil jsem si čas na mobilu v Londýně a nevrátil ho zpátky. Takže jsem veškeré přílety mezi šestou a sedmou propásnul! 
Nejradši bych s mobilem praštil o zem. Nevěřícně koukám do Ipadu a kontroluju na flightstatu, co my všechno ulétlo. Nic ! Pouze dva vnitrostátní lety. Jak to ? Skoro každý den ráno létá několik wide-body ! Že by dneska ne ? Musím si vynadat. To je nějaká příprava na spotting !? No ještě, že tak. V dohledu se občas objeví nějaké menší letadlo, ale oblačnost je velká a fotky nestojí za nic. Hustota provozu cca každých 10 minut nějaké letadlo. Easyjet, Air France, Vueling, Hop !. Mezitím, tak každou půlhodinku, nějaká dálkovka. 757 Open skies, A330 Air Caraibes, Corsair. Především A330 Air Caraibes s registrací F-ORLY mi přijde úsměvný.
Ulice, na které stojím, je asi v třímetrovém zářezu oproti terénu. Vylezu na násep směrem k letišti a zjišťuju, že je tam travnatá plocha a plot ohraničuje pozemek, na který se dá dovnitř dostat a dokonce tam vede asfaltová cesta. Vlastní plot letiště je dál a dokonce vidím někoho v dálce u plotu. Hele, určitě spotter. Vracím se kus zpátky a procházím velkou dírou v plotě na pozemek. Cedule říká, že tam bude parkoviště. Někdy. Jdu po asfaltové cestě směrem k plotu. Odtud vidím celé letiště. No paráda ! Postava u plotu jde směrem ke mě a všímám si, že vedle něj něco pobíhá. Aha, tak to nebude spotter, ale možná hlídač se psy!
Moje nadšení trochu upadá, ale pomalu jdu dál. Za chvíli je jasno. Jsou to psy, ale jejich pán nemá žádnou uniformu, což mě trochu uklidňuje. Míjíme se s kývnutím na pozdrav. Dobrý. Na FR24 kontroluju blížící se letadla. Je tam tripl AF a A330 Corsair. Bohužel oblačnost se zvětšuje a západně od letiště už určitě prší.Můj plán na spotting do deseti hodin bere za své a doufám, že vydržím do devíti, kdy mají přistát dvě wide-body. Padají už první kapky, když obě přistávají a já nasazuju zrychlený přesun zpátky do hotelu.
Moje předsevzetí o klidném návratu musím opustit. Do hotelu skoro dobíhám promočený zevnitř i zvenku. Paráda ! Je půl desátý, ve dvanáct musím opustit pokoj. Mokrý mám snad všechno. Co teď ? Naštěstí je v koupelně fén. Začínám bundou, rukávy jsou úplně durch. Pak kalhoty. Naštěstí oboje je z rychleschnoucích materiálů. Zbytek oblečení odolává delší dobu. Hadice k fénu je úplně horká, ale přístroj drží. Po hodinovém souboji s vlhkostí je vše zachráněno. Akorát tričko, to už nezvládnu. Dalo by se ždímat a tak letí do koše. Ztráty jsou povoleny. Tričko si případně koupím jinde. Dávám sprchu a oblékám si suché oblečení. Mám hlad, žízeň a v hotelu nic neprodávají. Snídani jsem si nezaplatil. Vyrážím naproti do Carefouru, ale ouha ! Je neděle a je zavřeno. No jo, jiný kraj jiný mrav. Asi je to dobře. S tímhle celkem souhlasím, i když taky jsem zvyklý, že můžu do obchodu prakticky kdykoliv. Jdu dál směrem do města. Nedaleko je benzínka. Má taky zavřeno. I u druhé!
Tak to už mi trochu štve. Nakonec přicházím k nějakému fastfoodu, kde akorát otevírají. Slečnu u pultu žádám o láhev vody. Krčí rameny a volá kuchaře. Že bych se anglicky vyjádřil špatně ? Problém bude spíš na druhé straně. Kuchař kývá, ale cena je skoro jako na letišti Za dvě půllitrovky vody 5,4€. Co nadělám, žízeň je veliká. Vytahuju 50€ bankovku a kuchař koulí očima. Nakonec platím kartou. Vracím se zpátky do hotelu, kde už stojí shuttle na letiště. Balím se a nechávám se odvézt na terminál západ, odkud mi to letí na Heathrow. Večer jsem se zkoušel načekovat, ale nechtělo mi to umožnit změnu přiděleného sedadla, takže jsem to nechal až na letiště. Snažím se najít kiosek self-check-in, ale marně. Letištní hala je narvaná k prasknutí. Není absolutně dimenzovaná na tolik cestujících. Nacházím přepážku BA, ale zatím tam nikdo není. Mám skoro tři hodiny do odletu. Zkouším vláček Oryval na terminál jih, kde je vyhlídková terasa. Vláček je zadarmo a po krátké jízdě vystupuju na sousedním terminálu. Jdu po směrovkách do posledního podlaží, kde je vstup na venkovní terasu. Ta není zastřešená, ale obehnaná skleněnou stěnou. A poprchává. Procházím se a pozoruju letadla u gatů. Nakonec vytahuju foťák a zkouším fotit přes sklo pokryté kapkami deště. Je odtud vidět na přistávací dráhu. Odlétá se z druhé, za terminálem. Ta je daleko a není tam vidět. Přistává několik menších letadel a najednou to zvláštně zahučí. Co je to ? No jasně ! Já zapomněl ! Cubana IL-96 ! Super.
Stejně jako několik místních spotterů se pokouším fotit taxující raritku. Teda aspoň pro mne. Letadlo taxuje podél terminálu a náš hlouček se postupně přesouvá po celé délce terasy. Tak to je krásná tečka za spottingem na Orly ! Nakonec se to povedlo a jestli někdy vyrazím na spotting do Paříže, zastavím se i tady.
Oryvalem přejíždím zpátky na terminál západ a jdu si koupit nějaký oběd. Bageta bude stačit . Sedám si na jedinou volnou sedačku, kterou najdu. Free wi-fi se nedaří rozběhnout a všude neskutečné množství lidí. Tak tady se mi fakt nelíbí. Jdu k přepážce BA, kde už slečna odbavuje první cestující. Bez problémů mi mění místa, výběr je ještě slušný. S BP mě posílá ke gatu 31, který svírají dvě dlouhé fronty cestujících ze sousedních gatů. U našeho je fronta tak na deset minut. Napřed pasovka, pak security. Procházím bez problémů a jsem v odletové části, kde je šest gatů. Zrovna probíhá boarding do ER tripla AF, takže opět neskutečně lidí.
Po ukončení boardingu se hala trochu vyprázdní a je si i kam sednout. Náš airbus přilétá na čas a boarding probíhá vcelku rychle. Sedím do uličky na místě 11D. ORY - LHR , Airbus A320 , G-EUPV , LF opět skoro 100%
Odlétáme asi s desetiminutovým zpoždění, které hravě doháníme. Jako občerstvení jsem si vybral pytlíček oříšků a lehkou kolu, ale jsou naprosto strašný. Let je krátký, probíhá v klidu. Ani si už nepamatuju, kdo seděl vedle mne. Ale všude kolem bylo plno. Přistáváme za jasného počasí. Paráda. Konečně budou nějaký fotky. Chvíli fotím odlety ze střechy parkoviště u T5.
Bohužel přichází velký šedý mrak, který mi kazí náladu.
Odhaduju, že slunce už přešlo přes osu dráhy a tak jedu busem 423 jednu stanici k Heathrow Lodge a jdu do parku mezi Bath Rd a business parkovištěm, odkud se dají dobře fotit večerní starty z 27R. Přicházím do parku a začíná pršet ! To snad ne ! Schovávám se pod strom a pozoruji modrou oblohu v okruhu tak 5km kolem letiště. Jenom nade mnou je černý mrak. Odlétá tripl Cathay a Biman. Můj tripl do Sydney letí až za 3 hodiny, takže času mám dost. Bohužel mrak ne a ne se posunout. Střídavě přeprchá, přestává, až se nakonec rozprší nadobro. Čtvrt hodiny to snáším pod stromem, ale pak jdu zpátky na zastávku. Je neděle a bus jede až za dvacet minut.
Pořád drobně prší, ale zastávka je naštěstí zastřešená. Po příjezdu na T5 jdu rovnou na odbavení. Od pasovky mě posílají zpátky na přepážku na kontrolu víza. Procházím přes security a jdu si sednout na sedačky s výhledem na plochu a sousední budovu T5B. Zatím všechny security kontroly bez ztráty květinky, tedy bez nutnosti osobní prohlídky. Déšť ustává, obloha se roztahuje a zapadající sluníčko vykouzlí nádherné žluté světlo. Odlétá několik wide-body včetně A380 BA, A346 Iberie v nových barvách a podobně. Jak bych se správně vyjádřil....je to k pos..í.
Zatím mi není přáno, ale jsem optimista a doufám, že moje chvíle a hlavně jasné počasí ještě přijde. Ze sedaček sleduji cvrkot na ploše. Náš gate bude oznámen 60 min před plánovaným odletem. V tu dobu se jdu podívat. C55 znamená přesun vláčkem do třetí budovy terminálu 5. Celé to zvládám za 15 minut a už stojím u našeho gatu. Za chvíli nastupují cestující prémiových tříd. V klidu čekám skoro na konec boardingu. Sedím opět v první řadě uprostřed , vedle exit row. Sedadlo 37D. Bin nade mnou je totálně plný, takže batoh jde nahoru o několik řad dál. Beru si s sebou jenom Ipad. Seating 3-3-3 mi připadá v pohodě. Vedle mne sedí mladý asiat asi s matkou. Odlétáme kolem 22 hodiny.LHR - SYD (SIN) , B777-300ER , G-STBF , LF 99%
Startujeme z 27R a točíme doprava. Takže dneska horem. Letíme přes Polsko, Bělorusko, Rusko, Kazachstán a dolů na Pákistán, Indii a Malaysii. Tragickou trasu přes Ukrajinu míjíme severně a vyhýbáme se tak nebezpečí, které dva týdny po mém návratu, znamená smrt mnoha nevinných lidí.
Necelou hodinku po startu večeře. Dal jsem si kuře s rýží, salát s lososem a tradiční zákusek. Housku jsem si nechal k snídani. K omeletě s uzeninou se hodí. K pití jsem vyzkoušel červené víno, protože nebylo pivo. Padla na mne únava a zkouším usnout. Přede mnou určitě více místa než v běžné řadě, ale zase si nemůžu natáhnout nohy. Mám je pořád trochu skrčené a není to moc příjemný. Přesto asi na 3 hodiny usínám. Po probuzení projíždím IFE a vyhrává George Clooney a Sandra Bullock a jejich Gravity. Zatím jsem to neviděl, takže zvědavost. Jako oddychovka, bez velkého přemýšlení nad některými detaily, celkem dobrý. Nabídka filmů bohužel není nekonečná. Jdu se trochu projít a protáhnout skrčená kolena. Stojím v prostoru exitu a sleduju starší manžele, kteří něco hledají pod sedačkou v oddělení před námi. Přicházejí dvě letušky s baterkami a všichni lezou po kolenou pod sedačkami. Paní vypadlo sklo z brýlí a jak známo, bez brýlí se brýle špatně hledají. Také se snažím trochu pomoci ,ale nenašli jsme ho. Snad při úklidu po příletu do SIN. Znovu usedám k IFE a pouštím opět Metallicu. Let celkem bez zajímavostí, trošku nuda. Letíme FL350. Hodinu a něco před přistáním snídaně. Skoro nemám hlad a tak si dávám lehčí verzi snídaně. Stejná míchaná vajíčka, jenom bez slaniny a párku, jenom s fazolemi, zbytek stejný. Houska od večeře byla dobrým doplňkem.
Místa u oken jsou opět nanic. Roletky musí být zatažené, takže vidět není nic. Škoda, těšil jsem se, že bude něco vidět. Hory, poušť, něco z Malaysie, ale letušky jsou neoblomné.
Až během snídaně jsou roletky nahoru. To už nasazujeme na přistání a po dvou dnech jsem opět v Singapore. Mezipřistání trvá pouhé dvě hodiny. Nikam nespěchám. Čekám, až se paluba vyprázdní a jdu si dozadu pro batoh a pomalu ven. U gatu stojí mladá holka s cedulkou v kolik začíná opět boarding. Asi hodina. Jdu do transfer lounge zkusit udělat check-in na zpáteční let ze SYD. Vysvětlují mi, že to nejde, že umí udělat check-in jenom na lety ze SIN. Kiosky na OLCI tu nejsou a na webu mi to opět nechce změnit přidělené sedadlo. Nechám to na ráno v Sydney. Procházím se po terminálu 1, zevluju po obchodech. Troška hygieny a zpátky ke gatu. Vypadá to, že letadlo bude opět plné. A je.Procházím letadlem ke svému místu a..., ale copak ?! Na mém místě sedí starší chlápek, uprostřed manželka.
Oba kolem sedmdesáti. Než se zamyslím, jestli to neřešit a sednout si místo na D na sedadlo F, tak ze mne vypadne , že tohle místo patří mě. Pán je viditelně zmatený a vše musí řešit letuška, která mu nakonec vše vysvětluje a přesazuje ho. Usazuji se na své sedadlo trochu s divným pocitem. Jeho žena vedle mne, je ale v pohodě a prohodíme několik zdvořilostních frází. Paní trochu zápasí s IFE i se systémem vyndávání stolku z opěradla, takže jí několikrát pomáhám, čímž si snad připisuju pár kladných bodů. Pro můj pocit určitě.Večeře se dost protáhla. Rozbila se trouba, nebo v čem to jídlo ohřívají, v zadní kuchyňce, takže musí převézt vše dopředu a pak teplé zpátky. O to byla večeře lepší. Dal jsem si rybu s rýží, salát s uzeným, dortík a pivko. Jsem nacpanej k prasknutí. Jak budu snídat netuším. Navíc snídaně bude už tak za dvě, tři hoďky. Pouštím si remake Robocopa ( hrozná kravina) a pak už nevím co dál. Spát se mi nějak nechce. Navíc paní vedle si zapnula světlo nad sebou a podle mne neví, jak ho vypnout. Zatím dělá jako by nic a kouká na nějaký film. Pouštím si mapu a vyplňuju imigrační kartu. Letíme směrem na Alice Springs. Nakonec se jí podaří světlo zhasnout a zkouším ještě spát, ale už je tu snídaně. Statečně do sebe tlačím full-eng. Nakonec, přece nebudu vyhazovat peníze za jídlo v SYD. Ještě za tmy přistáváme na dráhu 34L. Ano, tady už jsem jednou přistával, před 5 lety s A380 Emirates. Návštěvu Sydney považuju za vrchol celého mého tripu. Fakt se těším. Procházíme prázdným letištěm směrem na imigrační. Přepážek je otevřeno několik, ne jako před lety, kdy jsme přistáli spolu s několika dalšími letadly a byli otevřené dvě. Tenkrát jsme šli ven skoro hodinu a půl.
Přicházím k okýnku, kde sedí klasická aussička. Rezavoblonďatá, sice mladá, ale nic moc. Asi jsem jí taky nezaujal. Po mojí odpovědi, že letím z Londýna a pak , ano , opravdu, odpoledne letím zpět do Londýna. OK, tak podruhé, letím z Londýna a odpoledne zpátky....mi něco čmáře na kartu a posílá mne dál. Tam druhá kontrola karty a jsem poslán na přepážku jedna. Jdu po šipkách k jedničce. Stůl, nikde nikdo, jenom cedulka s jedničkou. Za chvíli přichází mladá holka, která mne na jedničku poslala. A začínají problémy.
Takže pane znovu, odkud letíte a kam a proč... Nejprve jí upozorňuji, že moje angličtina není úplně skvělá, ale zatím si vzájemně rozumíme. Radši si nebudu nic vymýšlet, takže asi tak : jsem planespotter, narazil jsem na zajímavou, velmi levnou letenku a tak jsem tady. Ukazuji vytištěnou rezervaci celé letenky, přípoje z Prahy do Madridu, návrat z Londýna do Prahy. Vysvětluji kolik letenka stála, kolik by asi stála normálně. Kolik stály přípoje. Poprvé, podruhé. Pak přichází druhá, méně příjemnější kolegyně. Takže znovu. Rozkládám všechny papíry, proletěné boarding pasy, rezervaci hotelu v Paříži, v Londýně. Znovu vše vysvětluji. Na otázku, co tady budu dělat, odpovídám popravdě, že fotit letadla. Na požádání vytahuji foťák, na který mám ještě nasazený teleobjektiv. Dámy jsou překvapené jeho velikostí a chtějí vidět nějaké fotky. Ukazuji jim nafocená letadla v Paříži, Madridu, Londýně. Pak vytahuji tablet a ukazuji několik fotek z mé galerie. Dostávám se i k fotkám rodiny. Ukazuji obě dcery, manželku. Další výslech ohledně rodiny, zaměstnání moje, manželky. Nakonec vybaluji celý batoh a starší ho odnáší znovu na rentgen. Mladší se mě ptá, jestli chápu, že mne takto zpovídají. Co na to říct...absolutely. 
Kolegyně je s batohem zpátky. Projíždí ho ještě nějakým ručním přístrojem a prohmatává. Na něco naráží a obě zkouší , co to může být. Aha, zapomněl jsem ještě na jednu kapsu. Rozepínám přední kapsu a vytahuju podpažďák a kartáček na zuby. Už nevědí co dál a co se mnou. Ptají se, jak je těžké fotit s takovým foťákem a kde budu fotit. Říkám, že na Qantas Drive a vysvětluji, že jsem četl několik článků o možnostech focení a tam to bude asi nejlepší. Pak řešíme razítka v pase z mojí předchozí cesty. Ano, už jsme tady byl. Ze SYD jsme letěli na několik dní na Vanuatu a zpátky do Sydney. Město celkem znám, takže dnes jenom focení u letiště. Nakonec se slitují a pouští mě ! Balím zpátky batoh a ještě na rozloučenou slibuji, že příště přiletím na delší dobu.
Vcházím do veřejné části letiště. Venku je pořád tma a docela zima. Na záchodě páchám ranní hygienu a oblékám si druhé tričko. Podle předpovědi bude ráno tak 8-10°C. Kupuji si nějaké pití, sušenky a sendviče a jdu na vyhlédnuté místo. Vycházím na velké parkoviště, jdu směrem k cyklostezce, která vede podél Qantas Drive až na místo, odkud se fotí. Jsem tady !! Mám opravdu radost !
Ani na chvilku mě nenapadlo, že by mě nepustili. Když na to znova myslím, to by byla pro mě tragédie. Ale jsem tady ! Překvapivě vidím odlétat několik letadel z dráhy 25. To ne ! Doufám, že je to jenom výjimečné ! Chvíli se pokouším projít k této dráze, ale všude je plot. Pak, to ale zahučí a nějaké wide-body odlétá z 34L. No proto ! Východ je oranžový od vycházejícího slunce a konečně jdu podél Qantas Drive na pozici. Napřed míjím cargo terminál s MD11F Fedexu a B747 Atlasu. Konečně jsem v místě, kde cyklostezka přechází přes vodní tok . Je tam velký billboard. Tam rozbíjím svoje pozorovatelské místo. Hned u plotu stojí náš tripl. Slunce vychází a vypadá to parádně. Totálně modrá obloha, bez mráčku ! Jo! Konečně jsem se dočkal!!! Sice mám radši fotky letadel s nějakým živějším pozadím v podobě mraků,ale tady mi to nevadí. Dávám si předsevzetí, že vyfotím všechno, co kolem poletí. Kdy se sem zase dostanu? Takže i místní pelikán a ještě jeden opeřenec dostává svoji porci obrázků.
Slunce už je nad obzorem a objevují se první odlétající letadla. Vnitrostátní lety většinou odlétají z druhé dráhy 34R, kterou mám proti světlu, takže bez šance na slušnou fotku, ale všechny mezinárodní lety letí z 34L a tedy přímo přede mnou. Po několika odletech zjišťuji, že jsem dost blízko a letadla mám hodně z podhledu. Balím se a zkouším jít ještě dál. Po několika stech metrech narážím na asfaltovou plochu, na které stojí další obří billboard. No dobře, je tu závora, ale nemám pocit, že bych tam někomu překážel. Místo je to o moc lepší. Letadla jsou více z boku. Po vlně brzkých ranních příletů začínají wide-body odlétat a já jsem v euforii. Ano, pro tohleto jsem to všechno podniknul. Ja su tak šťastný !!
Škoda ještě toho plotu kolem letiště, ale samozřejmě, ten je všude.Prohlížím si konstrukci billboardu. Ohromná ocelová příhradová konstrukce na sloupech, nahoře s obslužnou lávkou, výška tak 8m. Kdyby tam udělali větší plošinku se schodištěm, na plochu dole se vejde tak 50 aut, to by byl spotters plac !! Bylo by vidět přes plot. No nádhera ! Užívám si focení a srdíčko plesá při několika letadlech , který fakt někde jinde těžko vyfotím. Fiji Airways, pomalovaná AirAsiaX, AirCian, logojet Jet Star, menší letadla Qantasu, Rex a spoustu dalších. Pro evropského spottera ráj. Kolem poledne ukazuje teploměr na billboardu 18°C. Prostě samá pozitiva.
Je po poledni a slunce se pomalu dostává do osy dráhy. Všechno jednou končí. Pomalu se balím a jdu zpátky směrem k terminálu. Přecházím dráhu, ale z druhé strany není tolik příležitostí k focení, takže se loučím s Qantas Drive a jdu zpátky na letiště. Ráno jsem se vykašlal na check-in. Takže teď hledám kiosek, abych to napravil. Marně. BA tady žádný kiosek nemá. Takže se čekuju přes tablet opět s nemožností upravit místo. Naštěstí přepážky odbavující BA lety jsou už otevřené, takže jdu rovnou tam a vybírám místo do uličky v běžné řadě. Víc možností už bohužel není.
Po letu sem a půldenním focení se necítím zrovna svěží. Chtělo by to sprchu. Copak sprchy, ty jsou ve většině WC , dokonce s tekutým mýdlem, ale utřít se, jaksi, není čím. Touha po sprše, je ale veliká, takže nakonec kupuje v shopu ručník Welcome to Australia asi za 6 dolarů a jde se na věc. Sprcha s předsíňkou pro odložení věcí, teplá voda, sprchový gel....už se zase cítím jako člověk. Pravda, ručník letí do koše, takže sprcha je a není zadarmo, ale cítím se podstatně lépe. Procházím se po terminálu a zkouším, jestli je vyhlídková terasa opravdu zavřená. Je. Velká škoda. Teď bych měl slunce na správné straně a čas mám. Kupuju si oběd v podobě sushi a sedám k prosklené chodbě s výhledem na plochu. Vedle sebe tam stojí dva dreamlinery Jet Star, ale přes 3 skla je fotit nebudu. Kolem jede celá bílá A343, určitě Hi Fly. Přistává další B747F Atlasu....prostě pořád se něco děje. Škoda, že jsem tady jenom takhle krátce. Snad zase někdy......
Už zase to samé. Pasovka, security, hmm, poprvé neprocházím přes rentgen a jsem znovu kontrolován. Asi ho mají nějak citlivější. Nákup suvenýrů v podobě triček pro celou rodinku a pak už boarding. Starý známý G-STBF. Co taky jiného. Když jsem s ním sem přiletěl. Mám místo 41F. Prostředek, ulička. Tady jsem ještě neseděl. Vedle mne asijský pár. Odlétáme poměrně na čas. Žádné zdržení. Bye bye Sydney.
SYD - SIN - LHR , B777-300ER G-STBF , LF 99%
Takže už jenom zpátky, domů. Projíždím nějaké fotky a zabrousím i na děti. Docela mi už chybí. K večeři si dávám opět výborný beef. Pak tradičně Metallica. Najednou kolem běží letuška, za chvíli zpátky s kufrem. Další sprintuje s dýchacím přístrojem. A jéje ! Přepínám na mapu. Jsme někde nad Indonésií, ostrov Makassar. A už je to tady : Vážení cestující, není na palubě lékař ? Super.
Představuju si přistání na nějakém místním letišti uprostřed ničeho. Pilot hlásí, že musí snížit teplotu v kabině, takže za chvíli je tam slušná kosa a beru si bundu. Ani deka moc nepomáhá. Za chvíli letušky vlečou v doprovodu několika lidí nějakou asiatku dozadu do kuchyně. Asi po půl hodině přichází zpráva, že cestující se ulevilo a let pokračuje normálně do Singapuru. Jen ta zima zůstala. Zbytek cesty nuda. Místo jsem vybral špatně. Pod sedačkou je bedna od IFE a blbě se mi tam vejdou nohy. Do uličky sice jednu vystrčím, ale není to moc pohodlný. Naštěstí už sedáme v Singapuru. Pokolikátý, že už jsem tady ? Opět krátce courám po letišti, naposled se dívám po objektivu, ne, nemají ho. Tak jdu zpátky na boarding. Před security u gatu ještě znovu kontrola pasu a BP. Něco se jim nezdá na mém pasu. Několikrát prohlížejí stránku s fotkou, která je krytá folií. Právě ta folie je zaujala. Že bych ji za ten týden tak ošoupal ? Když si vezmu, kolikrát jsem pas vytahoval a mačkal v kapse, ani bych se nedivil. Stejně mi už příští rok končí a musím si nechat udělat nový. Nakonec je všechno v pořádku a jdu zpátky do letadla. Ze SIN sedí vedle mne mladý pár. Evropani. Posádka se vyměnila a obsluhuje nás chlapík, tak kolem 45 let, blonďák, docela svalovec. Cestujícího přede mnou úspěšně nalévá skotskou a holku vedle mne vínem. Při debatě z něj vypadne, že je němec. Má dobrý hesla a při obsluhování je aspoň nějaká legrace. Teplota v letadle se nemění, takže kláda. Jednoznačně nejhorší let. Špatné místo kvůli bedně IFE, zima a hlavně už se nebylo na co těšit. Takže 2x Metallica, pokaždý jsem usnul. Aspoň, že tak. V Londýně přistáváme kolem páté ráno. Přesně podle předpokladu. Na přepážce nahlašuju, že poslední let LHR-MAD vypouštím. Nejsem načekovaný, takže bych to asi nemusel řešit, ale pro pořádek. Zase problém. Dáma nechápe a chce mi nabízet jinou letenku, někam volá a přesvědčuje mě, že musím jít na další přepážku. Že jsem se na to nevykašlal. Nakonec jí vysvětluju, že jsem chtěl pouze předat informaci , že od ní nic nečekám a odcházím. Jedu 423 k hotelu Jurrys Inn, kde už posedávají tři spotteři z Německa. Píšu SMS domů, že jsem dorazil a dostávám info o výsledku semifinále Německo - Brazílie. Aha, proto jsou takový rozverný. Počasí opět nestojí za nic.
Dopoledne jdu do parku u Myrtle Avenue. Zkouším nějaká místa v ose dráhy a z prostoru fotbalového klubu. Z FR24 zjišťuju, že je na cestě tripl Air New Zealand s Hobitem ! Super.
Můj první pomalovaný ANZ. Zatím se mi všechny vyhýbaly. Chvíli laboruju s místem a objektivem a nakonec volím jistotu záklaďáku a parku. Počasí se zlepšilo, mraky rozpadly a počasí je skoro ideální.Fotky se daří, takže radost. Ještě pár dalších zásahů a jedu se ubytovat do hotelu IBIS na Bath Rd, kousek od Harlington Corner. Odtud zpátky do Myrtle, po 15 hodině na Harlington. Oblačnost se zvětšuje a focení nestojí za nic. Kolem šesté jedu na T5 na střechu parkoviště a fotím odlety z 27L. Po šesti dnech strávených v letadle a na letišti, mě to ale přestává bavit. Slunce nesvítí a tak to balím a jedu do hotelu. Sprcha a padám do postele. Jedním okem sleduju druhé semifinále fotbalu, ale nevydržím a usínám. Ráno kontroluju na flighstatu, jestli přiletěl dreamliner Air Canada. Je tady ! Počasí je bídný, ale zkusím ho. Jedu na T5 a čekám. Nad letištěm deka, ale cca 5km západně modrá obloha. Už zase ta smůla. Dreamliner odlétá při lepším světle, ale žádný zázrak.
Kolem desáté to balím. Asi poslední letošní zahraniční spotting. Tak zase za rok. Jedu na T3 a odbavuju se na let se Swissem do Curychu. Tam jsem taky ještě nebyl. Je vidět, že terminál T1 už má něco za sebou. Nikdy jsem z něho neletěl , tak se snažím najít nějaké místo, odkud je vidět na plochu. Míst je několik, ale na focení to není. Na tabuli se objevuje můj let. Gate B36. Jdu po šipkách. Je to celkem dálka. Cesta mi trvá 20 minut. Tady chápu, že pak celkový přestup na LHR může zabrat hodinu, i bez fronty. Jdeme podzemním tunelem pod letištní plochou do prstu B. Máme čas, tak obcházím halu a počítám přistavená letadla Air Canada, která odtud létají. Napočítal jsem jich 8 a to ráno už odletěl Dreamliner. Taky slušný provoz. Boarding začíná pár minut před dobou plánovaného odletu. Mám místo do uličky. Letadlo je opět skoro plné.
LHR - ZRH , A320 HB-IJB , LF 95%
Boarding je hotový, ale pořád stojíme na stojánce. Pilot hlásí, že má nějaké problémy s doklady a odlet se opozdí ?? Asi nestihl slot , nebo nevím. Po deseti minutách push-back a jedeme na práh 27R. Pilot oznamuje, že jsme číslo 9 v pořadí na odlet. Je poledne, takže se nedivím. Nabíráme další čtvrthodinku zpoždění, ale je mi to popravě jedno. Na přestup mám přes dvě hodiny. Po startu dostáváme sendvič a pití. Dávám si ještě kafe a celkem rezignovaně sedím a koukám do nikam. Únava se dostavuje. Sedáme v Curychu a taxujeme po letišti podél A380 EK a Dreamlineru Qatar. Je tu po dešti, šedivé mraky všude kolem. Ještě, že mi změnili dobu odletu. Nevím, co bych tady 7 hodin dělal. Podle tabule letí let do Prahy z haly A nebo B. Jdu rovnou tam. Za pasovkou je A doprava a B doleva. Jelikož vlevo nikdo není jdu do části B. Je tu pusto prázdno. V dálce pár odstavených bizjetů. Sedám si na lavici, kde jsou 4 počítače. Projedu pár emailů a webů, ale nebaví mě to. Sedám si na sedačku vedle dětského koutku, naštěstí bez dětí. Kolem mne je v celé hale tak 10 lidí. To přece není možný. Tohle, že je hlavní švýcarské letiště ? Neřeším to, jsem unavený a pohodlně se natahuju na sedačkách a klimbám. Hodinu před odletem začínám pátrat po gatu. Je to A7. Jdu směrem k části A.
Tak to jo. Část A je jiné kafe. Zaplněný terminál s obchody, restauracemi , rolexkami. I pár letadel za okny. Procházím směrem k našemu gatu, kde už opět zaslechnu češtinu. Jaká úleva po týdnu v anglickém prostředí. Boarding probíhá busem. Na tenhle let se těším. Další moje premiéra. Jumbolino Avro RJ 100. Tenhle čtyřmotorový prcek mi pravidelně divně hučí doma nad hlavou.
ZRH - PRG , Avro RJ 100, HB - IYY, LF opět kolem 95%
Místo 2B se tváří zajímavě, ale celé letadlo je v economy, takže místo jako každé jiné. V konfiguraci 2-3 sedím na dvojce do uličky. U okénka sedí o něco starší ženská. Proběhne zdvořilostní hello. Nevím proč, ale od pohledu bych řekl učitelka. Naše letuška má kníra a skoro dva metry. Chlap kolem padesátky. Roztáčíme motůrky a jedeme na start. Před námi Regional Etihad. Po startu občerstvení ve formě sendviče a pití. Dáma vedle si dává džus a kafe. Po chvilce zápolení se sendvičem drcne do kelímku a džus se poroučí na stolek a její kalhoty. " Doprčic" Aha, dáma je Češka! Zdvořile nabízím i můj ubrousek, což kvituje s úsměvem. Nicméně tím náš rozhovor končí. Zato na sousední trojce se holka u okénka pouští do dvou svých sousedů. Víceméně je nepouští ke slovu a mele celou cestu až do Prahy. Dělá jim asi dobře, že jim mladice, která váží jako oni dva dohromady, zpříjemňuje cestu. Jinak se nic neděje. Rovnáme se na RWY 24. Přelétáme nad Střížkovem, poznávám zvláštní stavbu stanice metra a pak už to drcne a jsem zpátky doma. Taxujeme k T2 a po výstupu volám známého na domluvený odvoz domů.
Je konec.
3,5 dne čistého času v letadle, 62 tis km ve vzduchu, 8 letišť, 6 typů letadel,......statistika by mohla být jistě delší. To důležité - stálo to za to ? Určitě ! Hlavní cíle byly dva - prohlídka Singapuru a spotting v Sydney. To se povedlo beze zbytku. Zadek je v pohodě, nohy taky. Akorát uši trochu odnesly předchozí nachlazení zánětem středního ucha, takže po třech dnech píchání. Po 5 letech čekání další long-haul a doplnění několika typů letadel do statistiky. Nejsem ani moc unavený. Z čeho taky. Sezení - jídlo, sezení -jídlo. Názor na British Airways : seating, jídlo, dodržení časů letů, všechno bez problémů. Horší bylo IFE. Na jeden let by to asi šlo, ale na druhém už nuda. Chtělo by to oživit, pánové. Hlavně tu hudbu ! Rodina je taky na výletě a vrací se až za pár dní.... Takže mám čas se aklimatizovat a trochu dospat. Šel bych do toho znova ? Asi jo. Jasně, chtělo by to delší čas v cílové destinaci, ale na výběr nebylo. Celé to ve finále přišlo asi na 20k. Spotil jsem v Madridu, Paříži, Londýně, Sydney. To bych jinak za tyhle prachy nepořídil. Míle postupně nabíhají, ale obávám se, že mi stejně propadnou. Nebo je zkusím zobchodovat. Kdy bude další long-haul je totiž ve hvězdách........
Zase to ale nebyla takova tragedie. Obcas jsem se prosel, postal u exitu. Spis usi trosku trpeli. Odletal jsem s nachlazenim a vratil jsem se se zanetem stredniho ucha. Takze na stary kolena mi ho pichali. Poprve a to je mi 40.
Paráda, bomba! A obdiv! Moc oceňuju spotting, některé tipy se mi určitě budou někdy hodit. A klidně bych snesl i víc fotek. Ale ještě jednou, obdivuju tě a děkuju mockrát za super report z této akce! 
