Cestování je můj život, letadla jsou můj život. Období bez cesty delší než měsíc, už obtížně snáším a vždy mám naplánovaných několik cest alespoň na půl roku dopředu. Den před každou cestou nemůžu dospat a z bytu vždy vycházím natěšený, plný optimismu a očekávání.
Ne tak tentokrát. Z bytu jsem vyrazil krátce po desáté večerní, ale ne natěšený a rozhodně ne plný optimismu. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem koketoval s myšlenkou, že radši zůstanu doma, nakonec ale naštěstí zvítězila představa, že si výletem – ostatně jako vždy – hezky vyčistím hlavu, srovnám myšlenky…no a samozřejmě si do letové statistiky připíšu pár novinek.
Plánování této cesty bylo dost náročné. V Emirates Skywards jsem měl nějaké míle, které by expirovaly a na let přímo s Emirates nestačily. Všiml jsem si ale, že míle jdou využít i pro nákup letenek u easyJetu. Původně jsem si chtěl udělat jen obyčejný výlet do Bristolu nebo do Manchesteru, kde jsem ještě nebyl, ale pak zaúřadoval moje obligátní letecké já, které mi nakukalo, ať nejsem hlupák a easyJet využiju jako přibližovák k něčemu zajímavějšímu. Po dlouhém hledání jsem narazil na nabídku, která se neodmítá. Letenka z Ženevy do Londýna za 27€. Se 757-300. A protože se mi z Londýna nechtělo jen tak obyčejně přímo a inspiroval mě dřívější report pavlapmi, rozhodl jsem se, že taky vyzkouším let pátou svobodou (a dovolím si částečně vypůjčit název pavlova reportu)…
Na Florenci jsem do Žlutého autobusu nastupoval ve zvláštním rozpoložení a doufal jsem, že 4,5 hodinová cesta do Berlína uběhne rychle. Tak se taky stalo, obsazenost nebyla ani 50%, nikdo nerušil a cesta byla plynulá. Na Schönefeldu jsem vystupoval jako jediný cestující, až mi bylo trochu trapně, že jen kvůli mně musel autobus zastavovat a že jsem o půl čtvrté ráno vzbudil několik chudáků spolucestujících.
SXF-GVA
easyJet, A320
LF cca 95%
Slejvák venku jen umocnil mou melancholickou a zádumčivou náladu, stejně tak jako mírně dekadentní prostory starého SXF.
- Odletová část hlavní haly SXF
- SXF
Chtěl jsem se někde usadit, nepřemýšlet a na chvíli zdřímnout. To jsem ještě netušil, že SXF něco jako sedačky nevede, resp. ano, ale ve velmi omezeném množství. Jal jsem se tedy čekat do „Terminálu B“, který je určený výhradně pro lety easyJetu, na otevření Security. Tenhle terminál je malý přístavek spojený s hlavní budovou chodbou. Prostory dost stísněné, malé a všechno, včetně radiátorů, je natřeno do barev easyJetu, tedy oranžově. Celá místnost a situace působila tak odpudivě, že jsem měl sto chutí se sebrat, jít na noční bus, odjet na nádraží a nasednout na první ranní vlak do Prahy. Nicméně pořád mi naštěstí fungují základní reflexy leteckého nadšence, v hlavě se mi okamžitě rozsvítil vykřičník v podobě tří číslic „753“, depresivní myšlenky jsem na chvíli zahnal a jako první pasažér prošel ospalou security do tranzitního prostoru, který nevypadá o mnoho líp, než prostory veřejné.
- Poněkud monotónní ranní odlety
- Šeredné prostory SXF
Čekání s knihou na první ranní let easyJetu uběhlo docela rychle. Při nástupu, stále ještě v pořádném dešti, do přistavené oranžovo-bílé A320 jsem poprvé při tomto výletu pocítil záchvěv radosti, jo, je to se mnou ještě dobrý, když cítím kerosin a na letadlo si můžu šáhnout, euforie se chtě nechtě dostaví.
- Nástup za deště
Radost za několik desítek minut zkalil fakt, že jsme odstartovali s 10 min předstihem a do Ženevy jsme měli přistát dokonce o půl hodiny před plánem. S tím jsem nepočítal a znamenalo to jediné – na přiblížení bude ještě tma a okolní hory tak zůstanou skryté. To mě zamrzelo a naštvalo, kdo se je, sakra, prosil o to, aby letěli dřív? Ve finále to tedy bylo úplně jedno, protože v Ženevě panovalo šeredné počasí s nízkou oblačností a deštěm, takže bych stejně nic neviděl.
- Ranní rozbřesk nad Švýcarskem
Krátce po vyjetí z RWY jako by mi někdo přímo do srdce píchnul dávku adrenalinu a vzápětí nato mě polil neovladatelný vztek a bezmoc. U terminálu se připravovala na svůj let do Kuvajtu přes Frankfurt nikoliv A340, která tuto linku běžně lítá, ale A300, kterých už je v našich končinách jako šafránu, dokonce ještě méně než dlouhých sedm-pět-sedmiček a kdybych o tom věděl, samozřejmě bych býval byl dal přednost té třístovce. Vzhledem ke tmě a dešti se mi jí ani vyfotit nepodařilo. No nic…
Ženevské letiště trochu zaspalo dobu a prospěl by mu výraznější face-lift. Přesněji řečeno by mu prospěla likvidace a následné postavení letiště úplně nového. Kromě absolutně nedostatečných prostor, jsem si připadal jako někde na východě, terminály, hangáry a různé jiné servisní budovy jsou poházené všude okolo, každý pes jiná ves, v různém stadiu ošuntělosti.
- Zimní soboty bývají náročné i v hlavním ženevském terminálu...
- FIDS v Ženevě
- Old-schoolový hlavní terminál GVA
GVA-LGW
Thomas Cook Airlines, 757-300
LF 100%
Vzhledem k tomu, že pořád lilo, plánovaný spotting okolo vzal za své. V přeplněném a nevlídném terminálu se mi trávit 3 hodiny taky nechtělo, rozhodl jsem se proto zbavit jediných 6 franků krátkou cestou do centra. Ženevu ponechám bez komentáře, bylo tak hnusně, že i sebekrásnější město by vypadalo šedivě a nudně. Rád se tam podívám v jiném ročním období a v jiném rozpoložení. Spojení centra s letištěm je výborné, vlakem za 7 minut.
- Šedivé počasí v Ženevě
- Silný Švýcarský frank a fronta před směnárnou :)
Necelé dvě hodiny před odletem jsem se šel odbavit v domnění, že z tranzitu aspoň snad pořídím pár fotek rozmanitého ženevského provozu. Jak zle jsem se mýlil. Nejdřív jsem marně asi 15 minut hledal check-in přepážku 218, ze které se měl odbavovat můj let, až po dlouhé době jsem si všimnul poznámky „Terminál 2“. Ok, tak kdepa se ten terminál 2 nachází? Cedule žádné, na mapě letiště žádná zmínka a žádná z okolních budov rozhodně terminál nepřipomínala. Až na informacích mi s neskrývaným překvapením sdělili, že musím asi 5 minut pěšky a skutečně, pár set metrů od hlavního terminálu se nachází původní budova GVA. Hned první pohled zvenčí mi napověděl, k jakému jedinému účelu tento terminál slouží. Dostat se k němu pěšky přes desítky autobusů se stovkami britských lyžařů, byl heroický výkon.
- TWR
- Terminál 2 a nájezd britských lyžařů
Jistě, věděl jsem, že Thomas Cook Airlines lítají do Ženevy především kvůli lyžařům, věděl jsem, že normálních cestujících bude v letadle naprostá menšina. Netušil jsem ale, že se let bude odbavovat z k tomu vyčleněnému koncentráků a netušil jsem, že normální cestující budu jediný
A už vůbec mi nedošlo, že je lednová sobota a tudíž můj lyžařský charter nebude ten den jediný… Hala Terminálu 2 je velká asi jako dvě brněnské odletové haly dohromady. V jeden okamžik se odbavovalo 8 letů. Tři 737-800, jedna 757-300, dvě 321 a dvě 757. Všehovšudy tak ke dvěma tisícovkám lidí neorganizovaně se tísnících na extrémně malém a extrémně přetopeném prostoru, všichni navíc s tunou zavazadel, lyžemi, helmami, lyžáky a všemi dalšími proprietami nutnými k aktivnímu trávení dovolené v Alpách. A uprostřed té apokalypsy jediný ztracený chudák, jediný nebritský občan, jediný člověk snažící se dodržovat neexistující frontu, jediný idiot s malým batůžkem a naivní představou civilisovaného odbavení – já. Proč to, ksakru, dělám? Jenom kvůli jedné extra dlouhé trubce s křídly? Jenom kvůli pomíjivé hodince a půl letu, kdy na nic nemusím myslet a stejně před problémy neuteču? Jenom proto tady zhynu horkem, udusím se nebo budu ušlapán a ubit lyžemi? Nebo se mi rozskočí hlava ze všudypřítomných neposlušných a uřvaných dětí? Do Terminálu jsem vkročil v 10:04, odbaven jsem byl v 11:06. Horších 62 minut v životě stěží najdu. Security pak byla překvapivě efektivní a rychlá. - Apokalypsa v terminálu 2...
- Soboty tu bývají těžké...
Následovala scéna, kterou bych čekal spíš v Itálii nebo jiných národech neschopných jakékoliv organizace. Po průchodu bezpečnostní kontrolou jsem se ocitnul ve velké čekárně, odkud… každých 10 minut jezdil shuttle-bus do hlavního terminálu. A z hlavního terminálu pak velmi dlouhými chodbami pěšky zase zpět do budov poházených okolo Terminálu 2. Tady někdo moc přemýšlel.
- Parádní výhled z tranzitu GVA
- Nálet lyžařských charterů
- Toronto, Washington, New York...
U gatu jsem zastihnul již probíhající nástup, busmo. Vzhledem k nulovému výhledu na plochu jsem celou dobu trnul, zda nepřišla změna typu na lince. Už z dálky ale bylo jasné, že nepřišla
757-300 je opravdu zatraceně dlouhé letadlo. Ta naše měla winglety, které jí jen dodávají eleganci a ladnou krásu. Byl to můj první let 757 a rovnou dlouhou. Bohužel, ať jsem se snažil, seč mohl, vyfotit se mi jí nepodařilo v celé své kráse. Záměrně jsem si při koupi vybral místo až v jedné z posledních řad, abych si užil tu délku kabiny. Hodil by se travelátor. - Je to ona!
- Kratší kolega
Kvůli zdlouhavému nakládaní všeho toho lyžařského harampádí jsme chytli skoro půlhodinovou sekeru, která se pak ještě protáhla při frontě na start.
- Pár sekund po startu
Klasické Cookovské srdíčko se mi moc líbí a na wingletu vypadá opravdu krásně. Hned po startu se naskytlo pár pěkných pohledů na převalující se mračna v údolích:
Občerstvení se podávalo jen lidem, kteří si ho dopředu zaplatili. Já mezi nimi nebyl, stejně tak jako většina osazenstva letu. Půlku letu jsem bohužel prospal a tu další půlku mě dost rušila moje sousedka, elegantní Britka v důchodovém věku cestující s mužem, která měla neustálou snahu strkat svojí hlavu k mému oknu. Nad La Manšským průlivem jsme potkali dva kolegy, jednoho easyho a jednoho Thomsona:
- easyJet
- Ústí řeky Sommy
Ale to už jsme klesali vstříc pěknému počasí okolo Gatwicku, na kterém jsme zastihli poměrně zajímavý provoz v čele s několika Virgin 747.
- Mírumilovná jihoanglická krajina
- Míjení se 772
- Ladné křivky krásky ze Seattlu
Vzhledem k tomu, že zpět jsem letěl až skoro přesně za 24 hodin, v Londýně jsem docela často, hledal jsem v okolí LGW nějakou zajímavou destinaci, kam bych se podíval a přespal. Po dlouhém vybírání nakonec padla volba na Portsmouth. Dveře letadla se otevřely ve 13:30, vlak mi jel ve 13:49. Teď se dost nehodilo, že jsem si vybral místo až vzadu
Z letadla jsem se dostal ve 13:37, měl jsem tedy 12 minut na to dostat se přes dlouhé gatwické chodby, pasovou kontrolu a vyzvednout v automatu předem koupené lístky. S jazykem na vestě jsem dorazil na nástupiště právě v okamžiku, kdy mi přijížděl vlak.Na hodinu a tři čtvrtě dlouho cestu jsem se těšil. Vlakem jezdím velmi rád. Nutno ale podotknout, že krajina jižní Anglie je celkem nudná, rovná a nezáživná a já tak opět zabředl do myšlenek na nepříjemné věci, před kterými jsem tak trochu utekl. S narůstající špatnou náladou jsem dorazil do Portsmouthu. Ještě za světla jsem se vydal na nejznámější a dle mého názoru skutečně povedenou stavbu – Spinnaker tower. Je zní moc pěkný výhled na celé město i na moře:
- Old Portsmouth
- Moderní čtvrť Gunwharf Quays
- Západ Slunce
A i samotné věži to sekne.
- Spinnaker Tower
V noci navíc barevně svítí.
- Bíle...
- ...modře...
- ...a červeně
Po té jsem se vydal do ulic starého Portsmouthu a k moři. Jako pravý suchozemec je pro mě moře vyšší dimenze, dobře se u něho rozjímá a odpočívá. Když se začalo stmívat, vydal jsem se ještě rychle projít i běžný, nehistorický Portsmouth. Příjemné město, na život asi fajn, relativně dobře dostupné (vlak do Londýna jede necelé dvě hodiny, letiště v Southamptonu je půlhodinku jízdy), za návštěvu určitě stojí.
- Opevnění
- Old Portsmouth
??
