Celý výlet se nám trochu komplikoval už od začátku. Kvůli upovídanému představiteli softwarového giganta se protáhl seminář, tím se zpozdil odvoz dětí k babičce a tak jsme před odjezdem šli spát až po jedenáctné.
Ve dvě zvonil budík, protože vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí jsem si prosadil půlhodinovou rezevru, takže jsme na letiště vyráželi o půl třetí. Jedinou krátkou zastávku jsme dělali na rakouské pumpě koupit dálniční známku. Těšil jsem se jak si konečně zase trochu zašprechtím. Proto mě trošku zklamlo, když mě slečna u pokladny zcela automaticky oslovila “Dobrý den”
. Následně se díky sněhové vánici celkem razantně změnil charakter cesty z poklidného nočního výletu černočernou tmou na jízdo poslepu tmou bílobílou. Navzdory tomu jsme dojeli na parkoviště XYZ o něco dříve. Parking celkem v pohodě, dodávka už na nás čekala a za pět minut jsme byli u terminálu. Nakonec to byla první a poslední platba cash. Vše ostaní už jen kartou Nedostatek elektronické doby se projevil ve zjištění, že jsme doma nechali nabíječku na mobil. V čase Nokií 6310 by to asi bylo jedno, dnes v době smartphonů je to seriózní problem 
Takže naše první kroky na FUE vedli do nákupního centra Odbavení bylo rychlé, po páté ráno I VIE působí značně ospalým dojmem. Starost mi dělalo už jen to počasí, protože v DUS jsme měli na přestup jen 35 minut
29.1.2015
AB8546 VIE-DUS
Airbus A321 OE-LET (operated by NIKI)
6:30 – 8:00 (reálně 6:55 – 8:22)
LF cca 95%
- mapa VIE-DUS
Boarding začal včas, ale než se víc než 200 lidí naskládá jednou uličkou, tak to i v relativně kultivovaném Rakousku docela trvá. Takže už jen ze stojánky jsme odjížděli s 10ti minutovou sekerou. Vzhledem k sněžení a mrazu následoval můj první de-ice v životě. Takže do už tak dost komplikovaných klimatických podmínek jsme startovali skoro s půlhodinovým zpožděním. Krátce po startu začal servis, u NIKIho po ránu muffin, kafe a nealko pití dle libosti. Tajně jsem doufal, že ve vzduchu něco doženeme, leč marně. Následovalo oznámení o špatné viditelnosti v DUS. Završilo to vtipné hlášení prvního oficíra, aby se z důvodu zpoždění transfer pax dostavili na své odletové gaty “as quick as possible”
Všechna čest pilotovi, navzdory podmínkám přistání jako do peřin.- De-ice
29.1.2015 DUS-FUE
Airbus A321 D-ALSA
8:35 – 11:45
LF cca 95%
- mapa DUS-FUE
Hned u gatu čekala pracovnice AB a hlasitým halekáním vyzobávala transferové cestující. Když měla všech 14 pohromadě, se plna odhodlání nás do těch letadel dostat rozeběhla se a začala na nás řvát “schnell, schnell, schnell”, u výtahu se k ní přidala druhá, která mobilem u jednoho ucha a vysílačkou u druhého za běhu brzdila uzavírání odletových gatů. Celé to navenek půsovilo asi dost legračně, přihlížející pasažéři se tím zjevně dost bavili, leč v 8:30 přesně jsme už seděli opět v A321 do FUE. Mise splněna. Třešičkou na dortu bylo osobní auto, které dovezlo náš osamělý kufřík. Naložit, zavřít, hotovo, můžeme startovat, směr Belgie, Francie, Biskajský záliv, Španělsko, Portugalsko, dlouho nic a pak už jen vyprahlá Krajina na Fuertě. Vzhledem k oblačnosti jsme prakticky celou cestu koukali na mraky s krátkou výjimkou jihoportugalského pobřeží. Bohužel oblačnost jsme si dovezli I na Fuertu a doprovázela nás I po celou dobu pobytu. Cestou se podávala bageta “Schinken oder Käse” + nealko pití, se kterým v průběhu letu několikrát procházeli. Alkohol včetně piva je placený. Asi hodinu před přistáním jsme jestě dostali čokoládovou tyčinku. Dále bylo možné si v předem na webu, ale ještě I v průběhu letu objednat jídlo z palubního menu, za celkem slušných podmínek. Např. Currywurst, Pannini za cca 6eur.
- Rýn, těsně po startu z DUS
- Občerstvení
- Na ploše
Jakkoliv je letiště FUE jednoduše poskládané z betonových monobloků, působí velice příjemně a vzdušně. V příletové hale jsou hned kanceláře autopůjčoven, takže zatímco žena čekala na kufr, já vyzvedával auto. Dlouho jsem odolával pokušení GoldCaru, I po započítání poplatků za tankování to vypadalo celkem zajímavě, navíc mě lákala možnost “on board” wi*-fi, ale nakonec jsem zvolil Top car autoreisen. Za konečnou cenu 58 eur na tři dny jsme dostali rok starý Fiat Panda. Žádný dělo, ale i tak jsme s ním najezdili cirka 500 kilometrů. Jen se člověk musí smířit s tím že to prostě netáhne a předjíždět může leda cyklisty
.Naším prvním cílem byli písečné duny v přírodním parku Corralejo. Zdejší přírodní parky jsou pro průměrného středoevropana vůbec zajímavý zážitek. V přírodním parku pořád tak nějak podvědomě očekávám nějakou přírodu, faunu a floru, navíc google mapy tyto oblasti podbarvuje zelenou barvou, ale tady jsou to pořád jen holé kopce, skály a písek
. Nevšední, leč krásné.- Corralejo sands
Pokračovali jsme vnitrozemím na jih,přes La Oliva, Tindaya až do Betancurie. Průvodce slibuje dávnou historii bývalého správního střediska ostrova ukrytého v horách před piráty a romantické procházky malebnou vesničkou. Při příjezdu mě zaujal především vysoký stavební jeřáb. Vesnička příjemná, to jo, ale zvládnete jí za 10 minut i s fotkama. A tak to tam i funguje, každý dojede, projde, odfotí a jede dál. Parkoviště pro 10 aut je vzhledem k obrátkovosti dostačující
. - Betancurie
Zbytek dne jsme se jen toulali po vnitrozemí a vzhledem k únavě včas zamířili to letoviska Costa Calma.
- Místní zemědělství
- Cesta dlouhá, klikatá
Zde není prakticky nic, než jeden resort vedle druhého. Naším dočasným domovem se stal Hotel Playa Esmeralda. Pěkné, čisté klidné ubytování s příjemným personálem a vynikající kuchyní. Tři chody ke snídani, pět k večeři budu ještě dlouho schazovat
. Složení hostů bylo poměrně jednotvárné, 99% němci, z toho 90% penzisté a zbytek rodiny s dětmi. Samotných párů (nepenzionovaných ) jsme moc nepotkali. Na žádné pařby to není, kdo hledá klidné místo, vřele doporučuji.- Výhled z pokoje
Ráno nám slunce dalo trochu naděje a tak jsme vyrazili na nedalekou Playa de Sotavento. Je fakt hodně dlouhá
I v lednu příjemně vyhřátý písek a pokud najdete nějaké závětří (neokupované penzionovanými nudisty), je to skvělé na opalování a relax. Válet se v teple, mazat opalovacím krémem a vzpomínat na to jak jsem včera ráno na autě škrábal sklo . Na koupání to moc není, alespoň ne pro někoho kdo je zvyklý na středozemní moře v létě.- Playa de Sotavento
- Playa de Sotavento
- Playa de Sotavento
Z tech nápisů mě nejvíc pobavil jeden - Русская Ганя
- Playa de Sotavento
Vyslunění se vydáváme na hodně pozdní oběd do Morro Jable a pak hurá, zlatý hřeb výletu, Playa de Coffete. Cesta není tak strašná jak píšou průvodce, v podstatě normální polňačka. Akorát počasí začalo opět ukazovat svoji méně přívětivou tvář. Holt všichni mají fotky zalité sluncem, budeme mít něco extra
. Na vyhlídce nad Coffete jsem měl problém kvůli síle větru vůbec otevřít dveře auta. Ale výhled je opravdu impozantní. Těžko uvěřit, že je to opravdové, že to není namalované. Nádhera, stáli jsme tam s otevřenou pusou a zírali dolů. - Playa de Coffete
- Playa de Coffete
- Playa de Coffete
Pláž dole má vskutku zvláštní atmosféru. Takhle nějak jsem si představoval konec světa, když jsem v dětsví četl knihu Děti kapitána Granta
. A nad pláží stojí tajemná vila Winter. - vila Winter
Těžko říct proč zrovna zde v tak nepřístupném a bohem zapomenutém místě postavil Gustav Winter tak rozlehlou vilu. Údajně ho zde navštívil i jeho přítel Adolf Hitler a po válce sloužila jako přestupní bod pro nacisty prchající do jižní ameriky. Co je pravda a co jen legenda? Težko říct. Jisté je, že dnes jen tiše chátrá a vstupu do ní brání smečka volně pobíhajících psů.
Další ráno nás probouzí opět zamračená obloha a na ní duha. Na Slunění to opět nevypadá a tak se po snídani vydáváme hledat vrak lodi American Star, která u západního pobřeží Fuerty v roce 1994 ztroskotala. Podle několika zdrojů mají být minimálně označené odbočky z hlavní silnice. Označenou odbočku jsme nenašli žádnou a tak se vydáváme náhodou cestou. Na ní jsme se pokoušeli poptat nějakého místního sedláka, ale naše jazyková vybavení byla vzájemně nekompatibilní. Takže jediné co jsem z jeho kanonády slov a gest pochopil bylo, že máme jet „kvatro kilometr“ a pak doleva. Cesta zde byla ještě o něco horší než na Coffete, místy to byla jen uježděná skála. Ale byla v navigaci
. Západní pobřeží je celkem divoké, silný vítr, útesy, rozbouřené moře, vysoké vlny, rozhodně působivé a bunda se hodí . - Wild west coast
- Wild west coast
Vrak jsme nakonec našli, resp. to co z něj zbylo. Marně jsem vyhlížel to co je vyfocené v průvodcích a čeho je plný google. Faktem je že se vrak rozpadá, postupně mizí v moři a dnes z něj není vidět prakticky nic.
- Ship wreck
- Ship wreck
Nu což, alespoň zajimavý výlet, zakončený vynikající paelou.
A ráno, když opět vysvitlo slunko, vyrážíme na letiště. Jediným spestřením bylo, když mi Panda najedou zahlásila „Low fuel“ a místo dojezdu 50 km, který ukazovala doposud, najedou neukazovala nic. Ale nakonec se ukázala jako celkem spořínek. Při vracení auta mě překvapilo, že ho nikdo nechtěl vidět, paní v kanceláři se jen zeptala na číslo parkovacího místa kde stojí a jestli je tam tolik benzínu kolik bylo při převzetí.
29.1.2015 DUS-FUE
Airbus A321 OE-LES
11:45 – 17:15 (reálně 12 :35 – 18 :05)
LF cca 95%
- mapa FUE-VIE
Zpáteční let byl přeci jen o trochu zajímavějšía nejen tím, že NIKI má hezčí stevardky než AB . Sice začal skoro hodinovým zpožděním, způsobeným překládáním zavazadel. Let měl totiž trasování VIE-ACE-FUE-VIE. Oblačnosti bylo tentokrát o něco méně a tak jsme se mohli kochat pohledem na pohoří Atlas, poušť, Sardinii, Řím a po krátkém průletu sněhovou bouří při přiblížení dosedáme na Schwechat.
- Krátce po staru z FUE
- Pohoří ATLAS
- Morocco
A pak už jen kufřík, auto a hurá pro dětičky a dom. Díky, pokud jste to početli až sem
