TAP Escape (This African Prison)

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Hustá kaše událostí, které vedly k tomu, že jsme chtěli z Afriky prostě a jednoduše vypadnout a to, co mělo být jednoduché a přímočaré, se zvrhlo v sérii vyhrožování, kontrol, zpoždění, vyjednávání, zrušení a únavy, se ztrátou zavazadel jako třešničkou na dortu. Ne nadarmo se říká, že zážitek nemusí být pozitivní, ale rozhodně musí být intenzivní.

TAP Escape (This African Prison)

Kapitola první: Na cestě

Jeli jsme Favoritem do Afriky, čekal nás let domů. Nejprve to vypadalo jednoduše - letenka Bamako - Casablanka - Mnichov s Royal Air Maroc. Žádný problém. Cestou do Afriky, na trajektu z Janova to Tangeru, jsme tento let doporučovali jako nejsnazší a nejlevnější.

Jenže sotva jsme dojeli do Afriky, dostali jsme informaci, že let se konat nebude. Kontrolujeme mail a opravdu, let 3. února z Casablanky do Mnichova byl zrušen, a byla nám navržena varianta odletu zpět do Evropy 5. února. To teda nechceme, o dva dny v Maroku navíc nestojíme, musíme s tím něco udělat. První letiště, které máme po cestě - Ourazazate, využijeme k návštěvě kanceláře Royal Air Maroc. Jenže tam jsme nedojeli - na Atlase metr sněhu a to se s Favoritem projet nedá.

Druhá šance - letiště v Agadiru. Jdeme na check-in Royal Air Maroc, tam nás posílají do jakési kanceláře. Tam se dozvídáme, že na tomhle letišti kancelář není a že bychom museli jet dvacet kilometrů přes centrum Agadiru - a to nechceme. Nějak se to vyřeší. Na dalších marockých letištích už nestavíme (Laayoune, Dakhla), kanceláře nebudou ani tam. Prostě to vyřešíme buď až v Bamaku, nebo někde cestou. Nějak.

V Nouakchottu, hlavním městě Mauritánie, je nám jasné, že to půjde ztuha. Párkrát nám volali z marockého čísla, ale nikdy jsme to nestihli vzít. Volat zpět nějak nešlo, a v Mauritánii není roaming. Místní simky nikomu nefungují. Zkoušíme to mailem. Pelikán reaguje, ale chce vyplnit do formuláře šílené věci - jakou kartou jsme kupovali letenky a jiné detaily. Vzhledem ke šnečímu internetu nemáme šanci. Jak vytisknout - nevíme. Naskenovat - nemáme kde. Prostě to zase odkládáme. Nejbližší další internet máme… po třech dnech v Bamaku.

Válečná porada, Nouakchott
Válečná porada, Nouakchott


Kapitola druhá: Bamako

Tady už musíme. Pelikán slevil, stačí mu vyplnit a poslat formulář, nemusí být podepsaný. V hostelu nemají tiskárnu, natož skener. Hledáme čísla, internet je lepší, takže formulář dáváme dohromady, a posíláme ho. 24 hodin před odletem. Ve stejnou dobu nám s pomocí skypu uživatel Padre kupuje letenky s TAPem na let z Bamaka přibližně ve stejnou dobu, taky do Mnichova i s podobným časem příletu (o něco dříve), jenom logicky přes Lisabon místo Casablanky. Sice za víc peněz, ale OK. Pelikán slíbil peníze za Maročany vrátit.

5 hodin do odletu, stále ještě na hotelu, zjišťujeme, že se nějakou haluzí odeslal pouze jeden formulář ze dvou. Pelikán už má zavřeno. Když druhý formulář pošleme teď, není reálná šance, že by se k Royal Air Maroc dostal včas. Uvidíme, co nám řeknou na letišti.

Jsme fyzicky i psychicky vyčerpaní. Překupník aut nám vyhrožuje vším možným, že prý si pro nás ráno přijde. OK, přijď. Dáváme si večeři a jedeme na letiště. Taxík v pohodě, za rozumný peníz (jiné týmy platily i násobně tolik, co my), jsme my i kolegové se Suzuki Samurai (s cílovou destinací České Budějovice) a stejnýma letenkama BKO-LIS-MUC ověřit na vstupní bráně letiště. Začíná nekonečná série kontrol:

1.) kontrola - branka mezi parkovištěm a letištěm. Místní se tlačí, ochranka letiště kontroluje, kdo opravdu letí a kdo je jenom čumil/příbuzný/brácha/kámoš... Jakožto bílé huby procházíme bez povšimnutí.

Do fronty, vyplnit dva papíry. Normální emigrační kartu, a ebolový dotazník.

2.) kontrola ebolového dotazníku a kontrola tělesné teploty, laserovým teploměrem ke spánku. Nezasvěcený pozorovatel z dvaceti metrů by řekl, že každého u vstupu na letiště zastřelili.

3.) kontrola zavazadel u vstupu na letiště rentgenem, spojená s kontrolou letenek. Kanceláře společností jsou venku, a je tady jenom jediná - právě TAP. Jiné jsme neviděli.

Fajn, jsme v odbavovací hale. Nevypadá nijak hrůzně, letiště je velké přibližně jako v Ostravě. Čekali jsme to větší. Pět nebo šest check-inů, dostatek laviček. Sedáme a čekáme. Zdravíme se s dalšími týmy, v podstatě polovina týmů se vrací letadlem z Bamaka, čtvrtina z Dakaru (po naložení aut do kontejneru), a čtvrtina po ose. Je tady bankomat (nefunkční), a WC (funkční), jinak nic. Tedy ještě kancelář Royal Air Maroc, ale nefunkční. Hypnotizujeme check-inové tabule, až se nám hypnóza podaří a otevře se přepážka TAPu. Jdeme jako jedni z prvních.

4.) kontrola - borec kontroluje, jestli máme letenky na let, který odbavuje check-in, ke kterému míříme. Máme! Pro jistotu kontroluje i pasy a dost si to užívá

5.) check-in. Kontrola pasů a letenek. Zavazadla odjíždějí kdesi do útrob letiště. Suzukáři ukecali exit, my tedy ústně taky, papírově to ale nevypadá. Nevadí, je to jenom 3+3 hodiny.

Jsme volní (tj. nemáme bágly). Ve dvou lidech máme 80 kilo zavazadel. Naštěstí je (asi) defaultní množství na linkách Afrika-Evropa dvě odbavená zavazadla na hlavu. Měli jsme to u Maročanů, a máme to i s Portugalcema. Automaticky, bez doplatků, 2x23 kg. Vezeme zpět hromadu náhradních dílů a nářadí, a to se pronese. Zbyl nám jenom malý batůžek a s tím se hned lépe operuje.

6.) Pasová emigrační kontrola. K tomu není co dodat. Zatím. Prostě razítko, odevzdat kartičku vyplněnou u vstupu na letiště.

7.) Kontrola pasováka, resp. toho, že máme v pase razítko a boarding pasy, a pasovák dělá svou práci svědomitě.

8.) Kontrola kontroly pasováka, resp. toho, že týpek, který nám před třemi metry kontroloval v pase razítko a boarding pasy, dělá svou práci svědomitě.

9.) Rentgenová kontrola báglu a rám. To už známe, taková klasika i v civilizaci

10.) Ruční kontrola zavazadel. Nikoliv namátková, ale pěkně všem. Rozborka, tahle kapsa, vytáhnout OK, tohle, co to je, tejpa, nelze, tejpa pryč, tuhle kapsu, zrcadlovka, kamera, proč, proto, OK, good, další.

Po schodech nahoru do odletovky. Další čekání. Letadlo má evidentně zpoždění už na příletu a přestup v Lisabonu bude hardcore. Máme tam hodinu deset. V bufetu za nekřesťanské peníze kupujeme hnusné jídlo a pití. Ceny jako v Praze. V Praze na letišti. Kvalita jídla jako v hospodě "U smradlavé hlávky zelí" v Koňoprdech. Asi jsem to ještě nikdy nenapsal, ale dneska se vyloženě těšíme na jídlo v letadle. Jídlo a sedačku. Je po půlnoci a máme dost.

Letadlo naštěstí přilítá, vidíme, jak lidi vystupují, a začíná boarding.

11.) Kontrola teploty, jestli náhodou se nám od poslední kontroly o patro níž nevyvinula ebola. Dobrý.

12.) Gate. Neuvěřitelně pomalý. Naložit 319ku s load faktorem tak 65% v dobytčáku a prázdnou C trvá víc než hodinu, a to jenom na gatu. Za gatem se jde po schodech dolů k autobusu. Nečekali byste žádnou zradu, ani my jsme ji nečekali. Ale...

13.) Kontrola palubního zavazadla. Rozborka, všechny kapsy, vyskládat na stůl. Kamera. Jak to točí? Ukaž! Nechceš mi ji prodat? Nechci. Sborka.

Nastupujeme do autobusu. Logika letiště praví, že dva, oba dva, slovy všechny dva gaty, mají každý svůj autobus. Před gatem A stojí letadlo. Před gatem B stojí letadlo. Bus od gatu A vozí lidi do letadla před gatem B. A naopak. Křižovatka smrti. Po osmi vteřinách střemhlavé jízdy jsme u cíle. Brzdy kvílí. Vystupujeme a nastupujeme. Teoreticky by teď mohlo dojít na 14.), ale letušky na to nemají sílu. Suzukáři sedají na svá místa u exitu, a ukazují nám týpka, co si čte noviny. Koukám na to. Je dobrej. Noviny jsou ve francouzštině. Tu neumíme. Je lepší než my. Umí číst vzhůru nohama.

Jdeme dál. Na našem místě sedí bubák. Tvrdí, že má na místo palubák. Má, ale je to palubák Lagos-Accra. Vysvětluju mu to. Až to pochopí, hledá jiný. Bamako-Lisbon. Jiné místo. Tam zas sedí bubák. Nemám na to sílu. Letadlo nevypadá plně, a tak jdu za letuškou. Chápe situaci, asi není v Africe poprvé. Prý přijede ještě jeden autobus, ale opravdu není plno a máme si pak sednout, kde bude volno. Blokujeme každý jednu trojku, a vyjde to, jedna zůstala volná. Hned za přepážkou oddělující luxusní prostor od prostoru luxusního o poznání méně. Ikdyž...

Máme štěstí, přepážka je posunutá o řadu dopředu, takže sedíme v "pseudobiz" sedačkách, prostřední je zrušená/přestavěná na větší opěrky, a i na nohy je víc místa. Výhra? Pořád se nějak nehýbeme. Nějaké hlášení. "Huš kaktuš letadluš pěknuš kukuš." Hm… Anglicky standardní kecy, "Welcome aboard". Nic se neděje. Popojíždíme a zastavujeme o kus dál. Půl hodiny. Mnichov v Lisabonu nestíháme, i kdyby měl tenhle samoljot pár motorů navíc. "Letadluš problemuš technikuš. Delayuš." Usínám. Rozhlas. "Problemuš technikuš navratuš kterminaluš". Popojíždíme. Zase usínám. Zase rozhlas. "Východuš zletadluš terminaluš huš huš huš."

Jdeme do nějaké divné místnosti, pak chodbou do odbavovací haly. Tady je už mrtvo. Nikdo moc neví, co s náma. Jsme tak vyšťavení, že to bereme se stoickým klidem. Narozdíl od černochů, kteří jsou nervózní až verbálně agresivní. Za půl hodinky se začínají tvořit Bubákovy seznamy. Organizujou to dva týpci, těžko říct, jestli jsou od TAPu nebo od letiště. Anglicky z nich umí jenom jeden. Až se hordy rozprchnou, tak se taky zapisujeme. Prý máme jet na hotel a budou nám volat, co dál. No tak to jsem zvědavý. Jdeme před halu. Všichni už odjeli, zbyli jsme si tady my čtyři a týpek, co organizuje odvoz.

Letiště Bamako
Letiště Bamako
Únava, vyčerpání a nasrání
Únava, vyčerpání a nasrání


Autobus nejede, tak čekáme. Rozhodli jsme se nechat za sebou lepší Afriku, a tak otáčíme lavičku (na obrázu výše) tak, aby plnila svůj účel, tj. opěradlem k plotu. Rozkaz zněl jasně - dejte lavičku k plotu - a tak ji tam před lety umístili. Opěradlem do prostoru. Nakonec nás strčí někomu do třídvéřového auta, kam se úspěšně natetrisíme a jedeme na hotel Olympe. Začíná ranní špička.

V hotelu Olympe jsme po sedmé. Je to celkem oáza uprostřed takového lepšího slumu. Bezpečnostní bariéry, slalom na příjezdové cestě. Po vstupu do hotelu padáme pod náporem klimatizace na kožené gauče. Jsou tady Poláci, dostali každý pokoj a čekají na snídani. Jdu na recepci. Volné pokoje nejsou. Dostaneme snídani. Volné pokoje budou. Poláci nabízí, že se scuknou po dvou a alespoň jeden pokoj nám uvolní. Pokoje jsou. Nechápeme, jak můžou v průběhu pěti minut pokoje nebýt a být současně, ale je to jedno. Házíme si tam věci, resp. to málo, co máme. Zavazadla nám nevydali. Tomáš má téměr vybitý tablet. Nic víc. Míra na tom není o moc líp. Já s Alešem máme alespoň nabíječky na telefon/notebook. Základní chyba, kdo to čtete, poučte se - nemáme náhradní prádlo. Nemáme zubní pastu a kartáček. Volám na čísla, která jsme dostali od TAPu. Nula, buď neslyší, nebo nechce, nebo nerozumí, nebo neví.

Jdeme na snídani. Žádná extrovka, žádný výběr. Jezte. Ale dobrý. Jdeme na pokoj volat do TAPu. Konečně jsem rozchodil wifi, hledám číslo na TAP do Lisabonu. Volám. Poprvé v životě (když nepočítám místní hovory před snídaní) volám z hotelového telefonu. 21 minut. Měl jsem neuvěřitelné štěstí, narazil jsem na týpka, který a) chápe naši situaci, b) umí dobře anglicky a je mu rozumět, c) chce nám pomoci. Postupně diktuju čísla letenek, co s nima chceme udělat (posunout o 24 hodin), a dokonce nemá problém s tím nás přehodit z Mnichova na Vídeň. Tam je přece jenom víc spojů do Brna, Prahy a pro Budějovičáky i Lince s návaznou koňkou.

Výhled z hotelu
Výhled z hotelu
Výhled z hotelu
Výhled z hotelu
Bazén, kam jsme sice mohli, ale neměli jsme čisté prádlo, plavky, nic
Bazén, kam jsme sice mohli, ale neměli jsme čisté prádlo, plavky, nic


Koukáme na letenky v mailu a/nebo na checkmytrip, a všechno je OK. Rozprcháváme se do ostatních pokojů, a máme tři hodiny každý po svém. Ikdyž předpokládám, že všichni to měli stejně. Sprcha a spát. Kolem poledne telefon. Recepce. Lunch sir. OK. Jdeme na oběd. Kuře, brambory, rýže, cosi, zelenina, cola. Spát. Telefon. Večeře. Už ani nevím. Prostě jídlo. U recepce je cedule, že zajatci TAP (This African Prison) se mají ve 20:00 seřadit před hotelem k převozu do jiného zařízení. Balíme (tedy v podstatě nebalíme, protože nemáme co), zaplňujeme poslední čtyři místa v minibusu, a vracíme se na letiště.

Jdeme do venkovní kanceláře TAPu, informovat se, co pro nás vlastně udělali. Nic neví, máme počkat. Sral pes (uvidíme, co na to automatický cenzor). Jdeme přes kontroly 1-3 viz výše a čekáme na otevření check-inu. Stejně jako včera. Kontrola 4 a 5. Máme letenky. My dva do Vídně, suzukáři do Mnichova. S tím, že je to sice chyba, ale že se s tím teď a tady nedá nic dělat, že jim je v Lisabonu vymění. Hlášení z rozhlasu, že cestující včerejšího letu TAPu se mají dostavit do kanceláře TAPu. Asi jako že máme roztrhat palubáky, jít si vystát nějakou frontu, a dát si repete 1-5. Nas....

Kontrola 6 se od naší poslední návštěvy, tj. včera, modernizovala. Berou otisky prstů a fotku. Místa na focení je tak málo, že si při něm musíme sundat ze zad batoh a do podřepu. Pecka.

Stala se nějaká procesní chyba, místo kontrol 7 a 8 je jenom jedna. Asi si sedmička odskočila. Nevěřím, že by takto benevolentně měnili pravidla k vyššímu komfortu cestujících. Kontroly 9 a 10.

V odletové hale je zbytek Bamakářů. Ti, co neodletěli včera jako my, a ti, co letí až dnes. Většinou nechápou, co tady chceme, kde jsme se tady (zase) vzali. Feldaři, Subaristi, Slovinci, Poláci, vykládáme několika jazyky v podstatě obsah řádků výše. Jsme čistí, ale ve špinavých hadrech. Sice jsme přes den spali, ale je zase po půlnoci. Jsme unavení. Naakumulovaná únava. Další tři dny budu dospávat každý den desetihodinovku. A letadlo z Lisabonu má zase zpoždění. Asi půl hodiny. Na přestup máme hodinu. Tak to bude sprint… Boarding začíná dřív, než začnou vystupovat první cestující z Lisabonu. Kontroly 11-13.

Kapitola třetí: Comeback

Nastupujeme do Airbusu 321, který by teoreticky měl pobrat dnešní a včerejší pasažéry. "Vitamuš cestuš směruš lisabuš". "Soráčuš spožděňuš. Safety demo, odlet. Chrrrr. Jídlo... Chrrr. Vůbec nevím, co jsme jedli. Pili. Nic. Částečně je to tím, že tyhle řádky píšu šest týdnů po návratu. Spíš ale tím, že mi to bylo šumák. Pokud jsem nespal, hypnotizoval jsem hodiny. Přistáváme. 40 minut do odletu. Taxi, otevřít dveře, ulička smrti, bágl hlava nehlava, výstup, schody, bus. Odjezd. 30 minut. Jedem dlouho. Příjezd busu. 26 minut. Úprk. Běžíme, řveme u toho "Vienna" a letištní pohůnci ukazují směr vysílačkama. Po třech týdnech v autě neumíme běhat. OK, je fér říct, že prostě neumíme běhat nikdy. Chodby jsou nekonečné. 20 minut. Imigrační automat. Každá vteřina, kdy se rozhoduje, jestli se můj ksicht shoduje s pasem, je dlouhá. Nejrychlejší security v životě. Cloony v "Up In The Air" byl hlemýžď. 22 minuty. Sprint, Klus, Cval, Běh. Rychlochůze. 18 minut. Gate. Nejsme tam sami. Řeší ještě kohosi. Oni můžou. My ne. Čekáme. Kamsi volají. "Pasažeruš pozďuš přestupuš afrikuš." Tisknou nové boarding pasy. 15 minut do odletu. Huruš. Tedy Hurá!

Jdeme dolů po schodech. Autobus. Nevraživé pohledy. Chápu. Na jejich místě bych mě taky zabil. Narvaný autobus. Očividně druhý. Zas to bude nacpané. Jedeme, přilepení na dveřích, tak i první v letadle. PRVNÍ V LETADLE. Tohle nebyl druhý autobus. Byl první. Sedáme na svá místa, a pak se upgradujeme každý na svou trojku. Alespoň myslím. Přes nevraživý pohled letušky volám do Valmezu odvoz. Mozek, moje černá skříňka, vypovídá službu. Letíme. Někam. Je to jedno. Do civilizace. Snídaně. Něco. Je jedno co, ale na evropské vnitroschengenské poměry nadstandard.

Ve Vídni nás nečeká žádné překvapení. Bágly nepřijely, ale to se dalo čekat. Jdeme na ztracená zavazadla, vypisujeme formuláře. Nemáme s tím zkušenosti, jsme ve ztrátě zavazadel oba prvničky, ale jsme ve Vídni, a tak tady všechno šlape. Roman přijel, máme odjezd, nemusíme na nic čekat a přestupovat. Sice jsme ho volali hlavně kvůli těm čtyřem bágliskům, ale i tak dobré. Jsme doma! Kde skončili Suzukáři, bůh ví. Nějak dojeli. Asi přes Mnichov.

THE END?

Po dvou dnech relaxu je jasno. Dáme si další formuláře. Pelikán už přede naše žádosti o vrácení peněz za Royal Air Maroc, tak teď ještě vytřískat kompenzaci z TAPu a zaplatit si tak letenky zpět. Stálo nás to den práce, což nám mohlo oběma způsobit problém. Naštěstí nezpůsobilo. Stálo nás to jízdenky na autobus z Mnichova. Těch 600€ jim prostě nenecháme. Přestože se o nás celkem postarali. A nebude to jednoduché. Na maily zatím nikdo nereagoval. Dáváme jim čas do Velikonoc, protože my jsme omylem naskenovali nekompletní formulář. A pak to pošleme nějakému tomu národnímu leteckému "Enforcement body". Zavazadla dorazila po třech dnech domů, ale "THE END" napíšu, až budu mít euráčky na účtu. Protože technickou závadu za jasného, bezvětrného dne, prostě na vyšší moc uhrát nemůžou.
Přílohy
Home, sweet home.
Home, sweet home.


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4046
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od whiskey »

Paradicka. Osobne sa vyhybam v Afrike comukolvek, co lezi severnejsie od 22° juznej zemepisnej sirky, a ako som tak cital tento report, tak si myslim, ze robim dobre #:-s

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1179
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Lkprak »

Pár "trouble trip reportů" tu už sice bylo, ale tenhle je všechny překonává. Čtení je to zajímavé a napínavé. Tedy než si člověk uvědomí, že se to fakt stalo. Na vlastní kůži bych to zažít nechtěl.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Už tady byly myslím horší trable :-)

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1179
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Lkprak »

Alexx píše:Už tady byly myslím horší trable :-)


Ano, teď jsem si vzpomněl na "nehodu na motorce v Thajsku" a "vysoké horečky při náročném výletu kamsi do Asie" (teď si přesně nevzpomínám, o co šlo). Každopádně to nemění nic na tom, že story popsanou v tomhle TR bych fakt na vlastní kůži zažít nechtěl.


misob
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 121
Registrován: 21. 03. 2015, 00:30
Oblíbené typy letadel: CR7, E170
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od misob »

Tak ja autora TR obdivujem uz len pre jeho guraz absolvovat cestu do vojnou a terorizmom zmietanej krajiny ako je Mali a este navyse k tomu v smere tam autom.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Tak zas kdo se bojí, nesmí do lesa. Podle všeho byl nebezpečnější průjezd Mauritánií, což je oproti Mali taková díra, že se o ní ani média nezmiňují. Jihozápad Mali a Bamako byly v době naší návštěvy v pohodě. Problémy jsou někde na severu, východě, v pohraničních oblastech. Což je několik dní jízdy autem daleko.

A náhodný teroristický útok se může stát stejně dobře v baru v Bamaku jako v nálevně doma v Brodě.
Naposledy upravil(a) Alexx dne 10. 08. 2015, 14:01, celkem upraveno 1 x.

martineek
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 162
Registrován: 12. 08. 2009, 10:47
Oblíbené typy letadel: B747, B777, A340
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG, MEX
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od martineek »

Pěkný trip :-) i report :-D

Moje tři cesty s TAPem = 3 x ztracené zavazadlo, nevím, kde a v čem je problém... jednou ztracené a když mi ho pak přivezli za 2 dny domů, bylo jako kdyby bylo v lisu a pak ještě na mandlu, i přesto se s nimi zase chystám letět, z Prahy moc chutné jídlo a vína co jsem chtěl...

Tony Smoke
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Příspěvky: 1034
Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
Oblíbené typy letadel: E190, A330
Pohlaví: muž
Bydliště: VIE
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Tony Smoke »

Clovece, a ja som si myslel, ze zruseny let bez akejkolvek notifikacie je terno...tak toto bolo v skutku slusne peklo. Ale som rad, ze si sa stastlivo vratil a podelil sa s nami o skusenosti :thumbup: Diki za TR, a takze teraz budes expert na vymahanie odskodneni? :D

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Mám pocit, že to vyznělo horší, než to bylo. Peklo... žlutá zimnice je peklo. Tohle byla únava a den na **** hotelu s plnou penzí.

Tony Smoke
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Příspěvky: 1034
Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
Oblíbené typy letadel: E190, A330
Pohlaví: muž
Bydliště: VIE
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Tony Smoke »

Alexx píše:Mám pocit, že to vyznělo horší, než to bylo. Peklo... žlutá zimnice je peklo. Tohle byla únava a den na **** hotelu s plnou penzí.


Tak jasne, su aj horsie veci na svete, ale celkom dobre som sa dokazal vzit do tvojej koze, vynikajuco si to sprostredkoval :)

hafi
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
Pohlaví: muž
Bydliště: bejvávalo YVR
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od hafi »

Alexx píše: "THE END" napíšu, až budu mít euráčky na účtu


tak jak to vypadá?

(jsem teď narazil na tenhle report, který jsem v době přidání nějak přehlídnul a teď příjemně poškádlil mou škodolibost :wink: )

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Za letenku Bamako-Casablanka-Mnichov jsme dostali peníz zpět. Na kompenzaci čekáme, poslali jsme formulář na německý úřad pro civilní letectví (něco takového), ti nám dali zapravdu, ale museli to předat do Lisabonu. Z Lisabonu ticho po pěšině.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Lámeme nad domluvou s TAPem a civilními úřady hůl. Nikdo nic nemůže, musíme se obrátit na ...,

Posíláme to na Click2Claim. Snad z toho nakonec alespoň něco bude...

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 584
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: TAP Escape (This African Prison)

Příspěvek od Alexx »

Update (nikoliv THE END).

Cca měsíc zpátky poslali Alešovi odškodnění, vyhrál soud. Bohužel případ rozdělili různým soudům asi dle bydliště, a můj se zatím táhne. Už je mi jasné, proč soudy nestíhají. Kdyby se soudilo celé letadlo, tak mají 150 případů místo jednoho...

Při své smůle čekám, že svůj spor prohraju, přestože jde o úplně stejný případ. Lehce to ve mě posílí nevíru v náš soudní systém... Ale třeba se mýlím.


Odpovědět