Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdory)
Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdory)
Místo úvodu
Důvody k tomuto výletu byly dva: po Vánocích mi zbyly v kasičce ještě nějaké peníze a čtyřměsíční pauza mezi lednovým výletem za kamarádkou do Manchesteru a květnovou cestou do Arménie a Gruzie mi připadala až neskutečně dlouhá. Proto jsem se rozhodl, že začátkem března, zhruba v polovině této pauzy, zase někam vyrazím.
Obvyklý průzkum webem naznačil asi deset možností, kam bych se mohl vydat a u nichž jsem provedl následnou důkladnou studii proveditelnosti. Z té nejlépe vzešla možnost zaletět si, cca za 2000 korun českých, na víkend se společností Norwegian do Osla. Odlet v pátek v pravé poledne, návrat v neděli půl hodiny před polednem. To mi ale přišlo přeci jenom trochu brzo, tak jsem sondoval, zda by se nedalo cestu nějak zajímavě prodloužit. V tu chvíli vstoupil do děje můj odborný poradce a Vám všem dobře známý Alesesl a navrhl, že by se dalo letět z Osla se společností Air Baltic přes Rigu. Znamenalo to sice norské hlavní město opustit už v sobotu dopoledne, na druhou stranu bych tím získal téměř čtyřiadvacetihodinový stop-over v lotyšském hlavním městě. V Rize jsem ještě nikdy nebyl a s Air Baltic neletěl, takže nebylo co řešit. Navíc cena letenky se tím zvedla jen o necelých 900 korun. To bylo hodně dobré value for money.
Týden před odletem byl pro mě hektický sám o sobě, ale ty pravé grády to dostalo teprve tehdy, když jsem dva dny před odletem kouknul na webové stránky letiště v Oslu a tam na mně vybafla informace, že část pilotů Norwegianu stávkuje. Norwegian se sice pokusil stávkující piloty nahradit desítkami pronájmů letadel od jiných společnost (včetně jednoho A319 od ČSA), ale na pokrytí husté sítě této společnosti to ani zdaleka nestačilo a pro to bylo denně mnoho letů zrušeno, především v rámci Skandinávie (tam v některé dny stávky dokonce téměř všechny), ale i některé ze Skandinávie do zbytku Evropy. Na mnohých linkách se pak cestující dočkali mnohahodinových zpoždění.
Po prvotním šoku přišlo uklidnění, ok, pokud můj let zruší a nedostanou mně do Osla jinak, mám kromě vrácení peněz za letenku i nárok na odškodnění 250 Eur. Představa, jak na poslední chvíli kupuju nějakou one-way letenku dejme tomu s Lufthansou, se mi vlastně docela zamlouvala.
Letíme, stávce navzdory
Nakonec to ale nebylo tak dramatické, alespoň v případě mého letu. Už onoho pátečního rána, krátce po probuzení, jsem na webu Norwegianu našel informaci, že můj let bude operován portugalskou společností White Airways a bez zpoždění. Kolem deváté ráno jsem proto dorazil na letiště, pokecal s jednou kolegyní a po chvíli se nechal odbavit na check-inu pro můj let. U Norwegianu stále ještě funguje možnost vybrat si místo bezplatně sám, bohužel ovšem ne při on-line check inu, takže jsem musel na přepážku. Nakonec jsem dostal 28A, tedy vzadu a u okna.
Následně jsem bez větších problémů prošel security a s notebookem na klíně se usadil v gatu D4, odkud měl odlítat můj let.
Ještě jsem stihnul zamávat A319 ČSA, reg. OK-OER, které se letem pro Norwegian do Kodaně chystalo zahájit svou skandinávskou misi a pak přes celkem slušně fungující letištní wi-finu jsem na flightradaru sledoval přílet mého letadla a nakonec se dal do řeči i s jedním ze spolucestujících.
Přiletěla pro nás téměř 20 let stará A320, jež svou kariéru začala v roce 1995 u Swissairu, pár let si odlétala v Číně a v roce 2010 zakotvila u této portugalské, čistě charterové společnosti.
Na Wikipedii jsem si našel, že společnost White byla založena v roce 2005 a dnes operuje charterové lety převážně z Lisabonu. Ve flotile by krom jedné A320 měla mít i tři A319 a jednu A310, jež získali od TAPu. Škoda, že pro nás nepřiletěli tímhle. Oni sami se oficiálně nazývají „White Coloured by you,“ což jsem během letu slyšel z palubního hlášení tolikrát, až jsem na to začínal být alergický.
Na druhou stranu, interiér letadla byl velmi hezký a sedačky pohodlné, člověk by rozhodně netipoval, že je letadlo tak staré. Jen mně později během letu zarazilo, že jsou toalety jen vzadu a ne i vpředu.
6.3.2015; DY 1503 PRG-OSL
A320, CS-TRO
12:00-14:00 (reálně 12:35-14:20)
LF: 100%
S menším zpožděním jsme vyrazili na cestu. Let byl téměř plně obsazen, ale nejspíše i proto, že na veškerá volná místa byli dáni cestující ze zrušeného letu z Prahy do Stockholmu, který měl letět asi hodinu před námi.
Poměrně záhy jsme vletěli nad mraky, takže až téměř do začátku klesání nebylo moc vidět. Letěli jsme převážně ve výšce 10800 metrů a cestou jsme přelétávali Berlín, Kodaň i Göteborg, ale o tom, že bych z toho něco viděl, jsem si mohl nechat tak akorát zdát.
Portugalské letušky trochu bojovaly s tím, pro kterou společnost vlastně letí, ale jinak to bylo velmi milé. Palubní prodej, jak ho známe z palub letadel Norwegianu, se tu nekonal (o wi-fi ani nemluvě), takže asi po půl hodině letu nám bylo podáno bezplatné občerstvení. To se skládalo z nápoje podle vlastního výběru (kafe, voda nebo čaj) a vynikajícího oplatku s karamelovým krémem. Byl tak dobrý, že jsem později v Norsku pokukoval v samoobsluhách, jestli ho tam náhodou nemají (neměli).
Cestou to trochu házelo (ale ne moc) a já i na chvíli zavřel oko.
Po dosažení norských břehů započalo klesání a teď teprve bylo vidět, že zatímco ve střední Evropě se už pomalu hlásí o slovo jaro, tady ve Skandinávii pořád vládne paní zima.
Ještě jsme zdálky viděli Oslo a pak jsme konečně přistáli na nejrušnějším norském letišti. Video z přistání najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=UbL3TmBiAkQ
Osel v Oslu
První, co jsem v Oslu viděl, byl dreamliner Qataru a triplsedma Emirátů. A kdesi v dálce pak zelenobílé letadlo, jež jsem později identifikoval jako jeden z A330, jež zaskakovali u Norwegianů.
Byl to velmi dobrý první dojem, který pak letiště nijak nezkazilo. Architektura velice pěkná, taková přírodní moderna, méně skla a více dřeva (nebo alespoň jeho imitace), člověk hned věděl, že je ve Skandinávii.
Krom několika autobusových linek se odtud dá dostat do centra i vlakem. Za 90 NOK (asi 270 našich korun) Vás tam doveze státní dopravce NSB, za 270 NOK pak soukromá společnost Flytoget. Jak její vlaky můžou prosperovat, jsem úplně nepochopil, neboť NSB trvá jízda 23 minut, jim jen o čtyři minuty méně a o něco větší frekvence spojů těžko může ospravedlnit téměř dvojnásobnou cenu. Ale jak mi řekl klučina, se kterým jsem se bavil v Praze v gatu před odletem, prý mají pořád plno.
Já samozřejmě zvolil NSB a po velmi svižné jízdě jsem asi v půl čtvrté dopoledne vystoupil na oselském hlavním nádraží, do krásného slunečního odpoledne.
Rychle měním vlak za metro a linkou číslo 1 vyrážím do kopců nad město. Zpočátku v podzemí, záhy ale nad zemí, tu a tam metro kříží dokonce silnice. Mezi cestujícími přibývají běžkaři, však taky trať končí kdesi v lesích, uprostřed běžeckých tratí a jízda na běžkách tu má asi stejný relaxační význam, jako jinde jízda na kole.
Moje výstupní stanice se jmenuje Holmenkolen, tady nebudu bydlet, sem se jedu jen podívat. Sněhu o mnoho víc, než dole ve městě, přesto je tu tak trochu liduprázdno.
Ke skokanskému můstku přicházím asi hodinu po zavíračce místní „Jump tower,“ přesto na jeho tribuně vychutnávám si pohled na doskočiště i dolů do města a teď teprve mi dochází, jak jsou ty skoky na lyžích vlastně šílený sport.
Tak jo, ještě zdálky mrknout na závodiště, kde čtrnáct dní před mou návštěvou zářily české biatlonistky a pak metrem zpátky na hlavák.
Autobus číslo 30 a za chvíli už stojím před velkou budovou, jež z části slouží jako vysokoškolské koleje a zčásti jako hostel. Její jméno: Anker Apartment.
Tohle se mi líbí, dole velká recepce a bar v jednom, o patro výš velké pokoje s mnoha palandami. Za jednu postel 560 českých korun, jo Skandinávie je drahá.
Jen rychle hodit věci a jít, město nepočká. Pár stanic autobusem a pak metrem k Národnímu divadlu. Ještě, že skoro všechny hlavní atrakce jsou kolem jedné ulice. Královský palác, Národní divadlo, Parlament, Katedrála. Pěkné, krásně nasvícené, evidentně opečovávané s láskou. Jen ta radnice se mi moc nelíbí. Ale je tma, třeba za světla by vypadala líp.
Naopak, kluziště v centru města mě téměř donutí půjčit si tu brusle, ale nakonec odolám.
Hlavní turistická třída končí u hlavního nádraží, ještě se svést symbolicky tramvají a pak busem do hostelu. Trocha toho internetu na hostelové wi-fi a pak padám do hajan. Dosáhl jsem Osla, stávce navzdory.
Důvody k tomuto výletu byly dva: po Vánocích mi zbyly v kasičce ještě nějaké peníze a čtyřměsíční pauza mezi lednovým výletem za kamarádkou do Manchesteru a květnovou cestou do Arménie a Gruzie mi připadala až neskutečně dlouhá. Proto jsem se rozhodl, že začátkem března, zhruba v polovině této pauzy, zase někam vyrazím.
Obvyklý průzkum webem naznačil asi deset možností, kam bych se mohl vydat a u nichž jsem provedl následnou důkladnou studii proveditelnosti. Z té nejlépe vzešla možnost zaletět si, cca za 2000 korun českých, na víkend se společností Norwegian do Osla. Odlet v pátek v pravé poledne, návrat v neděli půl hodiny před polednem. To mi ale přišlo přeci jenom trochu brzo, tak jsem sondoval, zda by se nedalo cestu nějak zajímavě prodloužit. V tu chvíli vstoupil do děje můj odborný poradce a Vám všem dobře známý Alesesl a navrhl, že by se dalo letět z Osla se společností Air Baltic přes Rigu. Znamenalo to sice norské hlavní město opustit už v sobotu dopoledne, na druhou stranu bych tím získal téměř čtyřiadvacetihodinový stop-over v lotyšském hlavním městě. V Rize jsem ještě nikdy nebyl a s Air Baltic neletěl, takže nebylo co řešit. Navíc cena letenky se tím zvedla jen o necelých 900 korun. To bylo hodně dobré value for money.
Týden před odletem byl pro mě hektický sám o sobě, ale ty pravé grády to dostalo teprve tehdy, když jsem dva dny před odletem kouknul na webové stránky letiště v Oslu a tam na mně vybafla informace, že část pilotů Norwegianu stávkuje. Norwegian se sice pokusil stávkující piloty nahradit desítkami pronájmů letadel od jiných společnost (včetně jednoho A319 od ČSA), ale na pokrytí husté sítě této společnosti to ani zdaleka nestačilo a pro to bylo denně mnoho letů zrušeno, především v rámci Skandinávie (tam v některé dny stávky dokonce téměř všechny), ale i některé ze Skandinávie do zbytku Evropy. Na mnohých linkách se pak cestující dočkali mnohahodinových zpoždění.
Po prvotním šoku přišlo uklidnění, ok, pokud můj let zruší a nedostanou mně do Osla jinak, mám kromě vrácení peněz za letenku i nárok na odškodnění 250 Eur. Představa, jak na poslední chvíli kupuju nějakou one-way letenku dejme tomu s Lufthansou, se mi vlastně docela zamlouvala.
Letíme, stávce navzdory
Nakonec to ale nebylo tak dramatické, alespoň v případě mého letu. Už onoho pátečního rána, krátce po probuzení, jsem na webu Norwegianu našel informaci, že můj let bude operován portugalskou společností White Airways a bez zpoždění. Kolem deváté ráno jsem proto dorazil na letiště, pokecal s jednou kolegyní a po chvíli se nechal odbavit na check-inu pro můj let. U Norwegianu stále ještě funguje možnost vybrat si místo bezplatně sám, bohužel ovšem ne při on-line check inu, takže jsem musel na přepážku. Nakonec jsem dostal 28A, tedy vzadu a u okna.
Následně jsem bez větších problémů prošel security a s notebookem na klíně se usadil v gatu D4, odkud měl odlítat můj let.
Ještě jsem stihnul zamávat A319 ČSA, reg. OK-OER, které se letem pro Norwegian do Kodaně chystalo zahájit svou skandinávskou misi a pak přes celkem slušně fungující letištní wi-finu jsem na flightradaru sledoval přílet mého letadla a nakonec se dal do řeči i s jedním ze spolucestujících.
Přiletěla pro nás téměř 20 let stará A320, jež svou kariéru začala v roce 1995 u Swissairu, pár let si odlétala v Číně a v roce 2010 zakotvila u této portugalské, čistě charterové společnosti.
Na Wikipedii jsem si našel, že společnost White byla založena v roce 2005 a dnes operuje charterové lety převážně z Lisabonu. Ve flotile by krom jedné A320 měla mít i tři A319 a jednu A310, jež získali od TAPu. Škoda, že pro nás nepřiletěli tímhle. Oni sami se oficiálně nazývají „White Coloured by you,“ což jsem během letu slyšel z palubního hlášení tolikrát, až jsem na to začínal být alergický.
Na druhou stranu, interiér letadla byl velmi hezký a sedačky pohodlné, člověk by rozhodně netipoval, že je letadlo tak staré. Jen mně později během letu zarazilo, že jsou toalety jen vzadu a ne i vpředu.
6.3.2015; DY 1503 PRG-OSL
A320, CS-TRO
12:00-14:00 (reálně 12:35-14:20)
LF: 100%
S menším zpožděním jsme vyrazili na cestu. Let byl téměř plně obsazen, ale nejspíše i proto, že na veškerá volná místa byli dáni cestující ze zrušeného letu z Prahy do Stockholmu, který měl letět asi hodinu před námi.
Poměrně záhy jsme vletěli nad mraky, takže až téměř do začátku klesání nebylo moc vidět. Letěli jsme převážně ve výšce 10800 metrů a cestou jsme přelétávali Berlín, Kodaň i Göteborg, ale o tom, že bych z toho něco viděl, jsem si mohl nechat tak akorát zdát.
Portugalské letušky trochu bojovaly s tím, pro kterou společnost vlastně letí, ale jinak to bylo velmi milé. Palubní prodej, jak ho známe z palub letadel Norwegianu, se tu nekonal (o wi-fi ani nemluvě), takže asi po půl hodině letu nám bylo podáno bezplatné občerstvení. To se skládalo z nápoje podle vlastního výběru (kafe, voda nebo čaj) a vynikajícího oplatku s karamelovým krémem. Byl tak dobrý, že jsem později v Norsku pokukoval v samoobsluhách, jestli ho tam náhodou nemají (neměli).
Cestou to trochu házelo (ale ne moc) a já i na chvíli zavřel oko.
Po dosažení norských břehů započalo klesání a teď teprve bylo vidět, že zatímco ve střední Evropě se už pomalu hlásí o slovo jaro, tady ve Skandinávii pořád vládne paní zima.
Ještě jsme zdálky viděli Oslo a pak jsme konečně přistáli na nejrušnějším norském letišti. Video z přistání najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=UbL3TmBiAkQ
Osel v Oslu
První, co jsem v Oslu viděl, byl dreamliner Qataru a triplsedma Emirátů. A kdesi v dálce pak zelenobílé letadlo, jež jsem později identifikoval jako jeden z A330, jež zaskakovali u Norwegianů.
Byl to velmi dobrý první dojem, který pak letiště nijak nezkazilo. Architektura velice pěkná, taková přírodní moderna, méně skla a více dřeva (nebo alespoň jeho imitace), člověk hned věděl, že je ve Skandinávii.
Krom několika autobusových linek se odtud dá dostat do centra i vlakem. Za 90 NOK (asi 270 našich korun) Vás tam doveze státní dopravce NSB, za 270 NOK pak soukromá společnost Flytoget. Jak její vlaky můžou prosperovat, jsem úplně nepochopil, neboť NSB trvá jízda 23 minut, jim jen o čtyři minuty méně a o něco větší frekvence spojů těžko může ospravedlnit téměř dvojnásobnou cenu. Ale jak mi řekl klučina, se kterým jsem se bavil v Praze v gatu před odletem, prý mají pořád plno.
Já samozřejmě zvolil NSB a po velmi svižné jízdě jsem asi v půl čtvrté dopoledne vystoupil na oselském hlavním nádraží, do krásného slunečního odpoledne.
Rychle měním vlak za metro a linkou číslo 1 vyrážím do kopců nad město. Zpočátku v podzemí, záhy ale nad zemí, tu a tam metro kříží dokonce silnice. Mezi cestujícími přibývají běžkaři, však taky trať končí kdesi v lesích, uprostřed běžeckých tratí a jízda na běžkách tu má asi stejný relaxační význam, jako jinde jízda na kole.
Moje výstupní stanice se jmenuje Holmenkolen, tady nebudu bydlet, sem se jedu jen podívat. Sněhu o mnoho víc, než dole ve městě, přesto je tu tak trochu liduprázdno.
Ke skokanskému můstku přicházím asi hodinu po zavíračce místní „Jump tower,“ přesto na jeho tribuně vychutnávám si pohled na doskočiště i dolů do města a teď teprve mi dochází, jak jsou ty skoky na lyžích vlastně šílený sport.
Tak jo, ještě zdálky mrknout na závodiště, kde čtrnáct dní před mou návštěvou zářily české biatlonistky a pak metrem zpátky na hlavák.
Autobus číslo 30 a za chvíli už stojím před velkou budovou, jež z části slouží jako vysokoškolské koleje a zčásti jako hostel. Její jméno: Anker Apartment.
Tohle se mi líbí, dole velká recepce a bar v jednom, o patro výš velké pokoje s mnoha palandami. Za jednu postel 560 českých korun, jo Skandinávie je drahá.
Jen rychle hodit věci a jít, město nepočká. Pár stanic autobusem a pak metrem k Národnímu divadlu. Ještě, že skoro všechny hlavní atrakce jsou kolem jedné ulice. Královský palác, Národní divadlo, Parlament, Katedrála. Pěkné, krásně nasvícené, evidentně opečovávané s láskou. Jen ta radnice se mi moc nelíbí. Ale je tma, třeba za světla by vypadala líp.
Naopak, kluziště v centru města mě téměř donutí půjčit si tu brusle, ale nakonec odolám.
Hlavní turistická třída končí u hlavního nádraží, ještě se svést symbolicky tramvají a pak busem do hostelu. Trocha toho internetu na hostelové wi-fi a pak padám do hajan. Dosáhl jsem Osla, stávce navzdory.
Naposledy upravil(a) Lkprak dne 22. 03. 2015, 15:48, celkem upraveno 1 x.
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Ze Skandinávie do Pobaltí
Už dávno jsem zjistil, že se na těchto tripech ze mě stává ranní ptáče. Ono je fajn jít večer spát a ráno sám od sebe vzbudit se brzy, na nic nečekat a vyrazit do ulic, jež jsou po ránu tak nějak hezčí.
Tak učinil jsem i tady, v Oslu. Autobus do centra ještě nejezdil, musel jsem si dojít o dvě ulice dál na tramvaj. Kolem sedmé už jsem procházel kolem velké moderní budovy a radši se jedné místní kolemjdoucí ptal, jestli je to opravdu ta Opera. Prý je.
Na nádraží jsem ještě stačil vyfotit rychlík do Stockholmu a krátce po půl osmé už zase svištěl vlakem na letiště.
Navzdory mnoha zrušeným letům Norwegianu nikde v hale žádná fronta, všechno v klidu.
V pohodě přes security, v duty free koupit norské pivo a pak jsem skoro dvě hodiny hledal wi-fi, která tu měla být, ale zkrátka v tu chvíli nebyla.
Naštěstí mně její hledání přestalo bavit dřív, než se o pár gatů vedle odtáhla A340 SASu a vydala se prázdná do Kodaně (před tím přiletěla z JFK).
Na letišti jinak celkem klid, pár letadel portugalských Euro Atlantic Airways evidentně plnilo stávkokazeckou úlohu, jinak se mu tu moc na letadla koukat nedalo, v tomhle jsou Helsinky lepší. Kolem desáté se u jednoho z gatů objevila „Dášenka“ v barvách Air Baltic, neklamný to znak, že můj krátký pobyt v Norsku se chýlí ke konci.
7.3.2015; BT 152 OSL-RIX
Dash 8, YL-BAF
10:45-13:35 (reálně 11:07-13:25)
LF: 90%
Let byl téměř plný. Systém Air Balticu mi přidělil místo 14D, což bylo naštěstí okno, byť hned u podvozku, na který je z Dášenky krásně vidět. S místem jsem byl spokojen, se sousedem už moc ne. Celou cestu měl problém s určením, kam sahá jeho prostor a neustále mně šťouchal ramenem do žeber. Až téměř v závěru letu jsem několika ostřejšími pohyby vymezil hranice.
Soused sám o sobě byl asi zkušený cestovatel a závislák na elektronice v jednom. Sotva dosedl na místo, už si pouštěl na tabletu nějaký film (pokyn letušek k vypnutí veškeré elektroniky během startu i přistání zcela ignoroval) a když chvíli před přistáním film dokoukal, zapnul si mobil a až do výstupu letadla na něm pařil hry. Ale co, alespoň mu let rychle utekl.
Start proběhlo krátce po 11. hodině a naše čtyři a půl roku mladé letadlo s námi záhy vletělo opět nad mraky. A tak až zpětně z flightradaru jsem zjistil, že zhruba ve výšce 7600 metrů jsme přeletěli Švédsko, Stockholm míjeli jižně, pak vletěli nad Baltské moře a k Rize jsme se přiblížili od severozápadu. Když jsem pak po jedné návštěvě toalety našel svoje stínítko stáhnuté, ani jsem neprotestoval a opatrně jsem ho vytáhnul až v momentě, když jsme už evidentně klesali a kdy se pod námi začaly objevovat lotyšské břehy.
Air Baltic je takový hybrid low-costu a klasické aerolinky. Má síťový model (který zde evidentně funguje), letenky prodává i přes agentury a létá na hlavní letiště, na druhou se platí za kufr, odbavení na letišti a samozřejmě případné občerstvení na palubě je placené. Na svých webových se chlubí svým „pre-order meal“ systémem, za nějž dostali dokonce nějakou cenu za inovaci, naštěstí tu ale funguje i klasický palubní prodej, za ceny zhruba stejné jako u jiných low-costů. Docela by mně zajímalo, jak tuhle společnost postihla ukrajinská krize a s tím souvislé oslabení rublu, neboť Rusko je jedna z jejich hlavních destinací.
Dosednutí jako do peřin: https://www.youtube.com/watch?v=XZzbmGOysyM a hlavně s desetiminutovým předstihem. Letušky ještě zahlásily pro tranzitní cestující číslo gatů na Tallinn, Vilnius a Larnacu, ale výmluvný obrázek o tom, kolik cestujících v Rize končí a kolik jich tranzituje, se mi naskytl, když nás autobus vyklopil do terminálu. Do leva, do tranzitu, šly asi dvě třetiny cestujících a i v tom zbytku, co mířil do města, byli možná i tací co, stejně jako já, mají taky Rigu jako přestupní letiště, jen mají delší čas na přestup.
Rigou pěšky, tramvají i autobusem
Ve chvíli, kdy mělo letadlo dosedat, já už seděl v autobuse číslo 22 a mířil z letiště do města. V ruce za 5 Euro dvacetičtyřhodinový „E talons“ na místní MHD. Dal jsem za ně jediná hotová Eura, co jsem s sebou měl. Dál už všechno jenom kreditkou. Naštěstí tady berou karty doslova všude, jen bezkontaktní technologie sem ještě nedorazila (teda u platebních karet, MHD už na ně jede dlouho), takže na mně prodavači místy koukali trochu divně, když jsem se kreditku snažil přiložit k terminálu. Tohohle zvyku jsem se zbavoval celý zbytek soboty.
První dojem z Rigy nebyl příliš dobrý, sice moderní autobus, ale jinak všechno takové sovětské. První závan moderny přišel s budovou Národní knihovny (ale to, co navrhoval Kaplický pro Prahu, bylo fakt hezčí), druhý po vstupu do podchodu hlavního nádraží, jež byl do posledního metru „komerčně využit.“ Ještě před tím jsem ale z autobusu vystoupil na místním hlavním tržišti a to jsem si připadal zas jak někde v Polsku.
Ubytování jsem měl zajištěno v Baltic City Hostelu přímo naproti hlavnímu nádraží. Za 12 Euro na noc jsem tu získal jednolůžkový „small, really very small room“ (jak mi řekla paní recepční ), do kterého se vešla postel, malá skříňka…a víc už nic. Ale to mi stačilo, nemusel jsem se bát, že někdo z mých spolubydlících bude chrápat, nemusel jsem se bát nechat tu svoje osobní věci.
Tak rychle do města, dokud síly stačí.
Vzal jsem to hopem, asi trochu moc hopem. To jsem si uvědomil, když jsem viděl na Facebooku album jednoho kluka, který byl v Rize dva dny přede mnou a na rozdíl ode mě jí prolez opravdu dokonale (tímto zdravím Prokyho na cestách). Takže jsem se jen tak v rychlosti toulal historickým centrem, viděl krásný Dům Černohlavců, poněkud brutalistní Muzeum okupace (okupací Lotyši, asi oprávněně, nazývají 60 let sovětské nadvlády), kostel Sv. Petra, Prašnou věž a svou cestu jsem zakončil v parku Bastejkalns u kanál Pilsētas, kde by se asi líbilo asi mým psům a kde jsem, po té, co jsem udělal pár fotek z parčíku u kanálu, zjistil, že na tu trávu se nesmí. Město pěkné, ale málo platné, Tallinn se mi loni líbil víc.
Rychlá a chutná svačina u bábušky v parku, to abych si mohl odškrtnout, že jsem ochutnal místní stravu a večer mohl jít bez výčitek na večeři do Subwaye a pak jsem se rozhodl pokračovat v prohlídce města ve fungl nové škodovácké tramvaji, kde mně takřka záhy po nastoupení přepadli revizoři. Naštěstí lístek jsem měl a tak jsem se nechal dovézt až na konečnou, do Jugly, odkud za přicházející tmy mně odvezl městský autobus zpátky k hlavnímu nádraží.
Ještě se mi nechtělo spát, tak jsem zamával nočnímu rychlíku do Minsku a Petrohradu (část jela tam a část tam) a pak navštívil s nádražím sousedící obchodní centrum jak vystřihnuté odněkud ze západu. Den se povedl a já se těšil, že zítra pojedu k moři.
Už dávno jsem zjistil, že se na těchto tripech ze mě stává ranní ptáče. Ono je fajn jít večer spát a ráno sám od sebe vzbudit se brzy, na nic nečekat a vyrazit do ulic, jež jsou po ránu tak nějak hezčí.
Tak učinil jsem i tady, v Oslu. Autobus do centra ještě nejezdil, musel jsem si dojít o dvě ulice dál na tramvaj. Kolem sedmé už jsem procházel kolem velké moderní budovy a radši se jedné místní kolemjdoucí ptal, jestli je to opravdu ta Opera. Prý je.
Na nádraží jsem ještě stačil vyfotit rychlík do Stockholmu a krátce po půl osmé už zase svištěl vlakem na letiště.
Navzdory mnoha zrušeným letům Norwegianu nikde v hale žádná fronta, všechno v klidu.
V pohodě přes security, v duty free koupit norské pivo a pak jsem skoro dvě hodiny hledal wi-fi, která tu měla být, ale zkrátka v tu chvíli nebyla.
Naštěstí mně její hledání přestalo bavit dřív, než se o pár gatů vedle odtáhla A340 SASu a vydala se prázdná do Kodaně (před tím přiletěla z JFK).
Na letišti jinak celkem klid, pár letadel portugalských Euro Atlantic Airways evidentně plnilo stávkokazeckou úlohu, jinak se mu tu moc na letadla koukat nedalo, v tomhle jsou Helsinky lepší. Kolem desáté se u jednoho z gatů objevila „Dášenka“ v barvách Air Baltic, neklamný to znak, že můj krátký pobyt v Norsku se chýlí ke konci.
7.3.2015; BT 152 OSL-RIX
Dash 8, YL-BAF
10:45-13:35 (reálně 11:07-13:25)
LF: 90%
Let byl téměř plný. Systém Air Balticu mi přidělil místo 14D, což bylo naštěstí okno, byť hned u podvozku, na který je z Dášenky krásně vidět. S místem jsem byl spokojen, se sousedem už moc ne. Celou cestu měl problém s určením, kam sahá jeho prostor a neustále mně šťouchal ramenem do žeber. Až téměř v závěru letu jsem několika ostřejšími pohyby vymezil hranice.
Soused sám o sobě byl asi zkušený cestovatel a závislák na elektronice v jednom. Sotva dosedl na místo, už si pouštěl na tabletu nějaký film (pokyn letušek k vypnutí veškeré elektroniky během startu i přistání zcela ignoroval) a když chvíli před přistáním film dokoukal, zapnul si mobil a až do výstupu letadla na něm pařil hry. Ale co, alespoň mu let rychle utekl.
Start proběhlo krátce po 11. hodině a naše čtyři a půl roku mladé letadlo s námi záhy vletělo opět nad mraky. A tak až zpětně z flightradaru jsem zjistil, že zhruba ve výšce 7600 metrů jsme přeletěli Švédsko, Stockholm míjeli jižně, pak vletěli nad Baltské moře a k Rize jsme se přiblížili od severozápadu. Když jsem pak po jedné návštěvě toalety našel svoje stínítko stáhnuté, ani jsem neprotestoval a opatrně jsem ho vytáhnul až v momentě, když jsme už evidentně klesali a kdy se pod námi začaly objevovat lotyšské břehy.
Air Baltic je takový hybrid low-costu a klasické aerolinky. Má síťový model (který zde evidentně funguje), letenky prodává i přes agentury a létá na hlavní letiště, na druhou se platí za kufr, odbavení na letišti a samozřejmě případné občerstvení na palubě je placené. Na svých webových se chlubí svým „pre-order meal“ systémem, za nějž dostali dokonce nějakou cenu za inovaci, naštěstí tu ale funguje i klasický palubní prodej, za ceny zhruba stejné jako u jiných low-costů. Docela by mně zajímalo, jak tuhle společnost postihla ukrajinská krize a s tím souvislé oslabení rublu, neboť Rusko je jedna z jejich hlavních destinací.
Dosednutí jako do peřin: https://www.youtube.com/watch?v=XZzbmGOysyM a hlavně s desetiminutovým předstihem. Letušky ještě zahlásily pro tranzitní cestující číslo gatů na Tallinn, Vilnius a Larnacu, ale výmluvný obrázek o tom, kolik cestujících v Rize končí a kolik jich tranzituje, se mi naskytl, když nás autobus vyklopil do terminálu. Do leva, do tranzitu, šly asi dvě třetiny cestujících a i v tom zbytku, co mířil do města, byli možná i tací co, stejně jako já, mají taky Rigu jako přestupní letiště, jen mají delší čas na přestup.
Rigou pěšky, tramvají i autobusem
Ve chvíli, kdy mělo letadlo dosedat, já už seděl v autobuse číslo 22 a mířil z letiště do města. V ruce za 5 Euro dvacetičtyřhodinový „E talons“ na místní MHD. Dal jsem za ně jediná hotová Eura, co jsem s sebou měl. Dál už všechno jenom kreditkou. Naštěstí tady berou karty doslova všude, jen bezkontaktní technologie sem ještě nedorazila (teda u platebních karet, MHD už na ně jede dlouho), takže na mně prodavači místy koukali trochu divně, když jsem se kreditku snažil přiložit k terminálu. Tohohle zvyku jsem se zbavoval celý zbytek soboty.
První dojem z Rigy nebyl příliš dobrý, sice moderní autobus, ale jinak všechno takové sovětské. První závan moderny přišel s budovou Národní knihovny (ale to, co navrhoval Kaplický pro Prahu, bylo fakt hezčí), druhý po vstupu do podchodu hlavního nádraží, jež byl do posledního metru „komerčně využit.“ Ještě před tím jsem ale z autobusu vystoupil na místním hlavním tržišti a to jsem si připadal zas jak někde v Polsku.
Ubytování jsem měl zajištěno v Baltic City Hostelu přímo naproti hlavnímu nádraží. Za 12 Euro na noc jsem tu získal jednolůžkový „small, really very small room“ (jak mi řekla paní recepční ), do kterého se vešla postel, malá skříňka…a víc už nic. Ale to mi stačilo, nemusel jsem se bát, že někdo z mých spolubydlících bude chrápat, nemusel jsem se bát nechat tu svoje osobní věci.
Tak rychle do města, dokud síly stačí.
Vzal jsem to hopem, asi trochu moc hopem. To jsem si uvědomil, když jsem viděl na Facebooku album jednoho kluka, který byl v Rize dva dny přede mnou a na rozdíl ode mě jí prolez opravdu dokonale (tímto zdravím Prokyho na cestách). Takže jsem se jen tak v rychlosti toulal historickým centrem, viděl krásný Dům Černohlavců, poněkud brutalistní Muzeum okupace (okupací Lotyši, asi oprávněně, nazývají 60 let sovětské nadvlády), kostel Sv. Petra, Prašnou věž a svou cestu jsem zakončil v parku Bastejkalns u kanál Pilsētas, kde by se asi líbilo asi mým psům a kde jsem, po té, co jsem udělal pár fotek z parčíku u kanálu, zjistil, že na tu trávu se nesmí. Město pěkné, ale málo platné, Tallinn se mi loni líbil víc.
Rychlá a chutná svačina u bábušky v parku, to abych si mohl odškrtnout, že jsem ochutnal místní stravu a večer mohl jít bez výčitek na večeři do Subwaye a pak jsem se rozhodl pokračovat v prohlídce města ve fungl nové škodovácké tramvaji, kde mně takřka záhy po nastoupení přepadli revizoři. Naštěstí lístek jsem měl a tak jsem se nechal dovézt až na konečnou, do Jugly, odkud za přicházející tmy mně odvezl městský autobus zpátky k hlavnímu nádraží.
Ještě se mi nechtělo spát, tak jsem zamával nočnímu rychlíku do Minsku a Petrohradu (část jela tam a část tam) a pak navštívil s nádražím sousedící obchodní centrum jak vystřihnuté odněkud ze západu. Den se povedl a já se těšil, že zítra pojedu k moři.
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Od Baltu z Pobaltí
V neděli vstávám kolem půl sedmé. Rychle se převléct, rozloučit se s majitelkou a přejít ulici na nádraží. Tak jako loni v Estonsku, i tady jsem chtěl poznat víc, než jen hlavní město. Aleš mi radí, ať vyrazím do Jürmaly, že prý na zdejších plážích mohu najít i jantary. Tak vyrážím. Stanici Jürmala jízdní řády neznají, Lotyšské železnice jako nejvhodnější doporučují použít stanici Dubulti. Paní pokladní sice anglicky neumí, ale mou gestikulaci, že tam chci zpáteční jízdenku, na první dobrou pochopí. Za chvíli mám v ruce dva malé kousky papírku, jeden je jízdenka a druhý stvrzenka o platbě kartou. Vlastně ani nevím, který je který a první průvodčí ukazuju pro jistotu oba.
Jezdit v taktu se Lotyšské Dráhy ještě nenaučily, byť dvoukolejná elektrifikovaná trať, kde nic jiného než osobáky nejezdí, k tomu přímo vybízí. Vlaky do Sloky a dál do Tukumsu tak jezdí tak nějak nahodile několikrát do hodiny. Já mám štěstí, v 6:47 přicházím na nádraží a o deset minut později už v jednom z těch vlaků sedím.
Elektrické jednotky vypadají hezky, jejich interiér prošel evidentně modernizací, ale tak tvrdé posezení jsem naposledy zažil předloni na podzim v rychlíku z Kišiněva do Oděsy. A to tam byly dřevěné sedačky. Teď nejspíš dřevo pokrývá jen slabá vrstva koženky a můj zadek na konci půl hodinové jízdy hlásí, že tohle už je prostě moc.
Tak tedy Dubulti, z jedné strany řeka Lielupe i s pár rybáři, podle mapy má být ale moře na druhé straně, za těmi chatkami.
A taky že je. Mám to rád, ocitnout se u moře na netradičním místě, v netradiční čas. Na koupání to tu zdaleka není, ale já si to užívám. Fotím moře, sebe, i ptáky v okolí, zvolna courám se pláží a dýchám vzduch moře.
Po dvaceti minutách brouzdání nacházím ceduli k nádraží ve vesničce Majori, není co dodat, kolem Baltic Hotelu mířím tam. Nevím, proč neinzerují jako hlavní středisko na Jürmale právě Majori, je opravdu krásné, neslyšet moře, člověk by si myslel, že se prochází po opravené lázeňské kolonádě někde ve Střední Evropě.
„Nahodilý vlak“ přijíždí za dvacet minut. Už ráno ve směru z Rigy na venkov byl plný, teď, nastoupit o pár zastávek dál, asi bych už musel stát (mému pozadí by to asi tolik nevadilo).
O půl desáté jsem zpátky v Rize. Ještě asistuji příjezdu vlaku z Moskvy a pak už zvolna vyrážím na letiště.
Na maršutku můj dvacetičtyřhodinový lístek neplatí, na klasický autobus už ano. Záhy potkávám revizory, asi ty samé, co včera v tramvaji. Loučím se s Rigou, bylo to příjemné setkání.
U letiště projíždíme kolem leteckého muzea, mám trochu času, tak se tam jdu podívat. Brána je ale zavřená.
„Zazvoňte, přijdeme Vám otevřít,“ hlásá cedule na bráně. Nezvoním. Nikde nevidím samolepku, že se tu dá platit kartou a budit zbytečně strážného se mi nechce. Tak alespoň fotím přes plot.
Sladká tečka na cestě domů
Konečně mám čas letiště si prohlédnout. Prý hlavní brána do Pobaltí, za rok 2014 odbaveno 4,8 milionu cestujících. Teď trochu prázdné, ale ne opuštěné, takový klid před bouří, však to známe z Prahy. Jen tak zběžně si ho procházím a zcela náhodou nachází dvě vzpomínky na doby už bohužel minulé.
U vstupu do tranzitu se ptá letištní zřízenec cestujících, zda náhodou neletí linkou Wizzairu do Dortmundu. Těm, co odpoví kladně, nejspíš změří příruční zavazadlo a následně otaguje.
Na security čekám trochu dýl, než by bylo možná záhodno, tedy vzhledem k tomu, že jsem ve frontě na rentgen asi třetí v pořadí. Moje řádně zapečetěná láhev piva z duty free v Oslu prochází bez nejmenších problémů. O chvíli později k přikupuje ještě dvě z Lotyšska.
Dvě hodiny do odletu, wi-fi funguje, tranzit se pomalu plní. Nakonec je odlet z gatu B12. Ze stejného je psán i let Norwegianu do Stockholmu, ten má evidentně zpoždění, aniž je ovšem na obrazovkách napásáno jaké. Agenti proto neustále někomu musí vysvětlovat, že tohle je odlet do Prahy a ne do Stockholmu.
8.3.2015; BT 481 RIX-PRG
Dash 8, YL-BAQ
13:15-14:25 (reálně 13:25-14:05)
LF: 65%
Autobus nás vezl kamsi do polí, daleko od všeho ruchu, až za nově budovaný terminál, na dohled od leteckého muzea, na které jsem před tím koukal z druhé strany plotu. Byl to hodně smutný pohled, když jsme nastoupili do letadla, čtyři a půl roku mladá Dášenka byla obsazena sotva z půlky. Naštěstí zanedlouho přijel ještě jeden autobus, ze kterého vystoupila asi desítka cestujících, takže nálada se trochu vylepšila.
Místo měl jsem 17C, tedy v podání Air Baltic ulička, ale jelikož vedle mě nikdo neseděl, přesedl jsem si k oknu. Podobně to udělalo povícero cestujících v zadních řadách.
Start jako obvykle nad mraky, jenže ty záhy ustoupily a mně tak čekaly dvě hodiny úžasného vyhlídkového letu. Bylo to jeden z těch okamžiků, kvůli kterým člověk cestuje, kvůli kterým utrácí peníze za letenky. Div jsem si nezpíval „když se podaří, co se dařit má, tak je krásně na světě…“.
Škoda, že Air Baltic nemá wi-fi, že jsem nemohl sledovat, kudy letíme, zážitek by tak byl možná ještě intenzivnější. Až doma jsem si tak mohl ověřit některé moje domněnky, třeba že poprvé v životě přelétávám nad Putinovou říší, že ten velký přístav o nějakou tu chvíli později je Gdaňsk, kde jsem loni v lednu zažil krásný, leč promrzlý víkend, že prolétáváme mezi Poznaní a Zielenu Gorou a že to město s chemičkou budou asi vážně Neratovice…
Někdy mezitím přišly letušky s nabídkou placeného palubního občerstvení. Vybral jsem si akční nabídku spočívající v kousku cheescaku a kafe za 5,50 Euro a byla to úžasná sladká tečka za podařeným víkendem. Cheescake byl vynikající a krásně vychlazený, kafe velké a po dochucení mlékem a cukrem doslova delikatesní. Protože jsem seděl na jin straně, nekonal se tentokrát tradiční výhled na Prahu, ale to nevadí.
Dosedli jsme pět minut po čtrnácté hodině, do nedělního odpoledne, kdy si snad celá republika užívala téměř letního počasí. Domů jsem pak jel doslova nabitý pozitivní energií. Slovy klasika, bylo to krásné, děkuji.
V neděli vstávám kolem půl sedmé. Rychle se převléct, rozloučit se s majitelkou a přejít ulici na nádraží. Tak jako loni v Estonsku, i tady jsem chtěl poznat víc, než jen hlavní město. Aleš mi radí, ať vyrazím do Jürmaly, že prý na zdejších plážích mohu najít i jantary. Tak vyrážím. Stanici Jürmala jízdní řády neznají, Lotyšské železnice jako nejvhodnější doporučují použít stanici Dubulti. Paní pokladní sice anglicky neumí, ale mou gestikulaci, že tam chci zpáteční jízdenku, na první dobrou pochopí. Za chvíli mám v ruce dva malé kousky papírku, jeden je jízdenka a druhý stvrzenka o platbě kartou. Vlastně ani nevím, který je který a první průvodčí ukazuju pro jistotu oba.
Jezdit v taktu se Lotyšské Dráhy ještě nenaučily, byť dvoukolejná elektrifikovaná trať, kde nic jiného než osobáky nejezdí, k tomu přímo vybízí. Vlaky do Sloky a dál do Tukumsu tak jezdí tak nějak nahodile několikrát do hodiny. Já mám štěstí, v 6:47 přicházím na nádraží a o deset minut později už v jednom z těch vlaků sedím.
Elektrické jednotky vypadají hezky, jejich interiér prošel evidentně modernizací, ale tak tvrdé posezení jsem naposledy zažil předloni na podzim v rychlíku z Kišiněva do Oděsy. A to tam byly dřevěné sedačky. Teď nejspíš dřevo pokrývá jen slabá vrstva koženky a můj zadek na konci půl hodinové jízdy hlásí, že tohle už je prostě moc.
Tak tedy Dubulti, z jedné strany řeka Lielupe i s pár rybáři, podle mapy má být ale moře na druhé straně, za těmi chatkami.
A taky že je. Mám to rád, ocitnout se u moře na netradičním místě, v netradiční čas. Na koupání to tu zdaleka není, ale já si to užívám. Fotím moře, sebe, i ptáky v okolí, zvolna courám se pláží a dýchám vzduch moře.
Po dvaceti minutách brouzdání nacházím ceduli k nádraží ve vesničce Majori, není co dodat, kolem Baltic Hotelu mířím tam. Nevím, proč neinzerují jako hlavní středisko na Jürmale právě Majori, je opravdu krásné, neslyšet moře, člověk by si myslel, že se prochází po opravené lázeňské kolonádě někde ve Střední Evropě.
„Nahodilý vlak“ přijíždí za dvacet minut. Už ráno ve směru z Rigy na venkov byl plný, teď, nastoupit o pár zastávek dál, asi bych už musel stát (mému pozadí by to asi tolik nevadilo).
O půl desáté jsem zpátky v Rize. Ještě asistuji příjezdu vlaku z Moskvy a pak už zvolna vyrážím na letiště.
Na maršutku můj dvacetičtyřhodinový lístek neplatí, na klasický autobus už ano. Záhy potkávám revizory, asi ty samé, co včera v tramvaji. Loučím se s Rigou, bylo to příjemné setkání.
U letiště projíždíme kolem leteckého muzea, mám trochu času, tak se tam jdu podívat. Brána je ale zavřená.
„Zazvoňte, přijdeme Vám otevřít,“ hlásá cedule na bráně. Nezvoním. Nikde nevidím samolepku, že se tu dá platit kartou a budit zbytečně strážného se mi nechce. Tak alespoň fotím přes plot.
Sladká tečka na cestě domů
Konečně mám čas letiště si prohlédnout. Prý hlavní brána do Pobaltí, za rok 2014 odbaveno 4,8 milionu cestujících. Teď trochu prázdné, ale ne opuštěné, takový klid před bouří, však to známe z Prahy. Jen tak zběžně si ho procházím a zcela náhodou nachází dvě vzpomínky na doby už bohužel minulé.
U vstupu do tranzitu se ptá letištní zřízenec cestujících, zda náhodou neletí linkou Wizzairu do Dortmundu. Těm, co odpoví kladně, nejspíš změří příruční zavazadlo a následně otaguje.
Na security čekám trochu dýl, než by bylo možná záhodno, tedy vzhledem k tomu, že jsem ve frontě na rentgen asi třetí v pořadí. Moje řádně zapečetěná láhev piva z duty free v Oslu prochází bez nejmenších problémů. O chvíli později k přikupuje ještě dvě z Lotyšska.
Dvě hodiny do odletu, wi-fi funguje, tranzit se pomalu plní. Nakonec je odlet z gatu B12. Ze stejného je psán i let Norwegianu do Stockholmu, ten má evidentně zpoždění, aniž je ovšem na obrazovkách napásáno jaké. Agenti proto neustále někomu musí vysvětlovat, že tohle je odlet do Prahy a ne do Stockholmu.
8.3.2015; BT 481 RIX-PRG
Dash 8, YL-BAQ
13:15-14:25 (reálně 13:25-14:05)
LF: 65%
Autobus nás vezl kamsi do polí, daleko od všeho ruchu, až za nově budovaný terminál, na dohled od leteckého muzea, na které jsem před tím koukal z druhé strany plotu. Byl to hodně smutný pohled, když jsme nastoupili do letadla, čtyři a půl roku mladá Dášenka byla obsazena sotva z půlky. Naštěstí zanedlouho přijel ještě jeden autobus, ze kterého vystoupila asi desítka cestujících, takže nálada se trochu vylepšila.
Místo měl jsem 17C, tedy v podání Air Baltic ulička, ale jelikož vedle mě nikdo neseděl, přesedl jsem si k oknu. Podobně to udělalo povícero cestujících v zadních řadách.
Start jako obvykle nad mraky, jenže ty záhy ustoupily a mně tak čekaly dvě hodiny úžasného vyhlídkového letu. Bylo to jeden z těch okamžiků, kvůli kterým člověk cestuje, kvůli kterým utrácí peníze za letenky. Div jsem si nezpíval „když se podaří, co se dařit má, tak je krásně na světě…“.
Škoda, že Air Baltic nemá wi-fi, že jsem nemohl sledovat, kudy letíme, zážitek by tak byl možná ještě intenzivnější. Až doma jsem si tak mohl ověřit některé moje domněnky, třeba že poprvé v životě přelétávám nad Putinovou říší, že ten velký přístav o nějakou tu chvíli později je Gdaňsk, kde jsem loni v lednu zažil krásný, leč promrzlý víkend, že prolétáváme mezi Poznaní a Zielenu Gorou a že to město s chemičkou budou asi vážně Neratovice…
Někdy mezitím přišly letušky s nabídkou placeného palubního občerstvení. Vybral jsem si akční nabídku spočívající v kousku cheescaku a kafe za 5,50 Euro a byla to úžasná sladká tečka za podařeným víkendem. Cheescake byl vynikající a krásně vychlazený, kafe velké a po dochucení mlékem a cukrem doslova delikatesní. Protože jsem seděl na jin straně, nekonal se tentokrát tradiční výhled na Prahu, ale to nevadí.
Dosedli jsme pět minut po čtrnácté hodině, do nedělního odpoledne, kdy si snad celá republika užívala téměř letního počasí. Domů jsem pak jel doslova nabitý pozitivní energií. Slovy klasika, bylo to krásné, děkuji.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Mas to hezky kamarade jako vzdy. Jsem rad, ze jsi nakonec odletel bez nejakych obtizi do OSL a tim padem jsi mohl udelat cely vylet, tak jak jsi to mel naplanovane. Hezky vylet a je videt, ze jsi si to evidentne uzil. Jen tak dal.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Pěkný report. Tomu se říká nadšení z cestování
A velmi rád pomohu i s identifikací další fotky, konkrétně číslo 31 a neznámé letiště. Ověřil jsem si to přes google earth, ale ani jsem nemusel. Jedná se o bývalé vojenské letiště Hradčany v bývalém výcvikovém prostoru Ralsko. Za povšimnutí stojí vykukující louka při samém horním pravém okraji fotky. Na jejím vzdálenějším kraji, který již na fotce patrný není, se totiž nachází moje trvalé bydliště
A velmi rád pomohu i s identifikací další fotky, konkrétně číslo 31 a neznámé letiště. Ověřil jsem si to přes google earth, ale ani jsem nemusel. Jedná se o bývalé vojenské letiště Hradčany v bývalém výcvikovém prostoru Ralsko. Za povšimnutí stojí vykukující louka při samém horním pravém okraji fotky. Na jejím vzdálenějším kraji, který již na fotce patrný není, se totiž nachází moje trvalé bydliště
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
alesesl píše:Mas to hezky kamarade jako vzdy. Jsem rad, ze jsi nakonec odletel bez nejakych obtizi do OSL a tim padem jsi mohl udelat cely vylet, tak jak jsi to mel naplanovane. Hezky vylet a je videt, ze jsi si to evidentne uzil. Jen tak dal.
Díky moc za pochvalu, s tím letem do Osla jsem měl fakt štěstí. Dva dny před mým odletem měl asi dvě hodiny sekeru,den před před odletem byl dokonce zrušen, den po odletu nevím, dva dny po odletu asi 6 hodin sekera, tři dny po odletu zpoždění dokonce 12 hodin (ale zase letěla A330 HiFly). Moje skoro dvaceti minutové zpoždění bylo oproti tomu všemu jako nic.
Jinak ještě jednou díky moc za pomoc s plánováním a organizováním tohohle výletu, snad se mi někdy v budoucnu, i s tvou pomocí, podaří "zkompletovat Pobaltí" (ještě mi chybí Litva).
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Airbus380 píše:Pěkný report. Tomu se říká nadšení z cestování
A velmi rád pomohu i s identifikací další fotky, konkrétně číslo 31 a neznámé letiště. Ověřil jsem si to přes google earth, ale ani jsem nemusel. Jedná se o bývalé vojenské letiště Hradčany v bývalém výcvikovém prostoru Ralsko. Za povšimnutí stojí vykukující louka při samém horním pravém okraji fotky. Na jejím vzdálenějším kraji, který již na fotce patrný není, se totiž nachází moje trvalé bydliště
To je ale pěkná náhoda. Takže jsem mohl vidět z letadla tvůj domov, super. Jinak na tom letišti v Hradčanech jsem před pár lety s kamarády byl, dokonce jsme spali v nějaké skalní proláklině (nevím, jak přesně to nazvat), nedaleko odtamtud. Hezký kus země.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3039
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Fajn report
Na fotce 15 z rizskeho leteckeho hrbitova, pardon muzea, je Tu-22. A jinak zminovany hotel Baltic Beach v Jurmale ma v interieru muj podpis - mnou dodane vybaveni
Na fotce 15 z rizskeho leteckeho hrbitova, pardon muzea, je Tu-22. A jinak zminovany hotel Baltic Beach v Jurmale ma v interieru muj podpis - mnou dodane vybaveni
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Night fly píše:Na fotce 15 z rizskeho leteckeho hrbitova, pardon muzea, je Tu-22.
Len drobna korekcia, to je Tu-22M2 alebo M3, tazko povedat z toho uhla v tomto stave. Tu-22 je uplne ine lietadlo.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3039
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
whiskey píše:Night fly píše:Na fotce 15 z rizskeho leteckeho hrbitova, pardon muzea, je Tu-22.
Len drobna korekcia, to je Tu-22M2 alebo M3, tazko povedat z toho uhla v tomto stave. Tu-22 je uplne ine lietadlo.
Mi Prazane mi rozumeji
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Night fly, whiskey: to je super, jak se tu rozvinula minidebata o tom, co je to za typ letadel. Doufám, že se přidá někdo i další a identifikuje ten vrtulník a ten stroj na fotce č. 14.
Jinak díky moc oba za pochvalu.
Ten hotel vypadal zvenku moc hezky, dovnitř jsem bohužel nekoukal.
Jinak díky moc oba za pochvalu.
Ten hotel vypadal zvenku moc hezky, dovnitř jsem bohužel nekoukal.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
- Příspěvky: 1048
- Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
- Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
- Pohlaví: muž
- Bydliště: VIE
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Paradny TR, obdivujem tvoje odhodlanie. Som rad, ze sa vsetko vydarilo podla planu. Tesim sa na dalsie tvoje zazitky
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3039
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Lkprak píše:Night fly, whiskey: to je super, jak se tu rozvinula minidebata o tom, co je to za typ letadel. Doufám, že se přidá někdo i další a identifikuje ten vrtulník a ten stroj na fotce č. 14.
Jinak díky moc oba za pochvalu.
Ten hotel vypadal zvenku moc hezky, dovnitř jsem bohužel nekoukal.
Nejsem sice "nekdo i dalsi", ale presto: vrtulnik na fotce c.13 je Mil Mi-4 a vrak na fotce c.14 kdysi byval Antonovem An-2.
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Tony Smoke píše:Paradny TR, obdivujem tvoje odhodlanie. Som rad, ze sa vsetko vydarilo podla planu. Tesim sa na dalsie tvoje zazitky
Děkuji za pochvalu. Další zážitky budou snad v květnu (a pokud se vše vydaří, tak to opravdu bude stát za to).
Re: Na skok do Osla a Rigy (stávce pilotů Norwegianu navzdor
Night fly píše:Lkprak píše:Night fly, whiskey: to je super, jak se tu rozvinula minidebata o tom, co je to za typ letadel. Doufám, že se přidá někdo i další a identifikuje ten vrtulník a ten stroj na fotce č. 14.
Jinak díky moc oba za pochvalu.
Ten hotel vypadal zvenku moc hezky, dovnitř jsem bohužel nekoukal.
Nejsem sice "nekdo i dalsi", ale presto: vrtulnik na fotce c.13 je Mil Mi-4 a vrak na fotce c.14 kdysi byval Antonovem An-2.
Díky moc za další identifikaci. Ten vrak vypadal moc hezky, třeba se najdou časem nějací nadšenci, kteří ho zrenovují do lepšího stavu.