Ale popořádku. Moje milá slaví půlkulaté narozeniny, které asi naposledy ještě nemá v plánu tajit a zoufat si z věku... A tak coby milující partner organizuju na květnové dny volna krátký výlet (čt-ne) do Říma, kde navzdory lásce k Itálii, italskému jazyku, kuchyni, kinematografii a kdo ví čemu ještě nikdy nebyla. Na lince soutěží několik přepravců, Vueling vybírám nejen podle ceny, ale i časů odletu a příletu; doma necháváme v péči prarodičů naše kluky (5 a 2), takže odpolední odlet a přílet zkracují odloučení na cca tři dny čistého času (mimochodem: rodiče mezi čtenáři asi nepřekvapí, že hošíčkové po nás celou dobu ani nevzdechli...).
PRG-FCO
(VY6161)
15:50 - 17:40
EC-MAI
Během dopoledního balení nás tchýně překvapuje zprávou, že římské letiště Fiumicino je uzavřené; noc předtím totiž hořelo na terminálu 3. Chvilku týrám internet, který vydává informaci, že od poledne najíždí letiště na cca 60% provozu.Od Vuelingu nicméně žádná informace o zpoždění letu, takže po tklivém loučení s ratolestmi ("A co nám přivezete, tati?") normálně vyrážíme na Ruzyň. Tady odevzdáme zavazadlo (online checkin už proběhl včera), projdeme security a ... čekáme. Na gatu shlédneme celé hokejové utkání ČR-Francie (v době jeho konce jsme už měli být v Římě), zatímco přes tabuli s námi dopravce hraje hru "za hodinu vám to natáhnu zase o hodinu"; čas další informace je postupně posunován v hodinových intervalech. Na obecných informacích nevědí nic, na přepážce Menzies mlží, vouchery na jídlo nám dají až po výslovném dotazu a jen proto, že jsme si sami došli, ani omylem nějaké hlášení pro cestující. Voucher na 137 Kč při ruzyňských cenách stačí na sendvič od Subway v chodbě mezi terminály; trochu jiná "romatická" večeře, než jsem plánoval...
Letadlo doráží do Prahy s pětihodinovým zpožděním, rozhlasem výslovně hlásí, že let je opožděn z důvodu pozního příletu letadla. Máme tudíž nárok na kompenzaci? Kdo ví, podle informaci na webu 250 euro na osobu, ale na Menzies samozřejmě jen krčí rameny a doporučují kontaktovat pracovníky Vuelingu po příletu do Říma, jelikož v Praze žádní samozřejmě nejsou. Let bez zvláštních příhod, přepravce jako správný low-cost nabízí veškeré občerstvení jen za příplatek, žádné "compli" za pět hodin zpoždění se nekoná. Po příletu do Říma před půlnocí namísto odpoledne pracovníci Vuelingu pochopitelně nikde žádní. Všude se jen hemží lidé od Alitalie, která má otevřené dvě přepážky a řeší problémy svých zpožděných cestujících. Italka na letištních informacích povážlivě chatrnou angličtinou koktá, že Vueling tu žádnou přepážku nemá, ale můžeme zkusit odletovou halu, třeba tam odbavují nějaký jejich let... Jelikož se blíží půlnoc a alternativ, jak se dostat ze vzdáleného letiště do města, valem ubývá, necháváme řešení na později a po krátkém sprintu za silného zápachu z nočního požáru stíháme šťastnou náhodou poslední bus do města (cestující z našeho letu, co klopýtají za námi, ve většině už ne). Po příjezdu na nádraží Termini v půl jedné ráno hledáme dopravu na ubytování. Bed&Breakfast v recenzemi vychvalovaném penzionu pana Luigiho na konečné Rebibbia, během dne dosažitelný pohodlně asi čtvrthodinovou jízdou metrem, vypadá najednou nekonečně vzdálený. Noční autobus (který nám právě před nosem ujel) tam dorazí po cca 50 minutách jízdy severovýchodními čtvrtěmi města, takže volíme taxi. Řidič při udání adresy nevěřícně kroutí hlavou, týrá svojí gps, konzultuje kolegy (tradičně "po italsku" se stočeným okénkem za blokování výjezdu ze stanoviště taxíků), ale nakonec nás (za cenu násobnou té, jakou bychom při včasném příletu zaplatili za metro) dopraví na správné místo. Rozespalý pan Luigi, kterého jsme během odpoledne průběžně informovali o rostoucím zpoždění, na nás už čeká v kuchyni a oceňujeme, že i přes pokročilou dobu je milý. Z domova jsme vyráželi před víc jak dvanácti hodinami a vzhledem k tomu, že nejrychlejší vlakové spojení potřebuje z Prahy do Říma hodin patnáct, není to právě skvostný výsledek.
Druhý den házíme chmury za hlavu, únavu z cesty zaženou zážitky z prohlídky města a konečně si začínáme výlet užívat. Popis římských pamětihodností vynechám, většina čtěnářů město určitě dobře zná. Koloseum, římská fóra, Andělský hrad, Vatikán, Piazza Navona, uličky v Trastevere, všechno to oběháme, nijak se nešetříme. Je krásně teplo, turistů ale žádné prázdninové návaly, paráda. Je to výlet pro mou milou, takže jsem pokorný a program podřizuju jejím přáním, žádné snahy nasměrovat nás do zoologické zahrady nebo pivovaru (mé oblíbené cíle kdekoliv).
Večerní idylu na balkoně penzionu u láhve vína ovšem v půl desáté večer kalí smska od Vuelingu, že náš nedělní zpáteční let byl zrušen, pro podrobnosti ať zamíříme na wé wé wé...atd. Chápu, že v době smartphonů, tabletů do kabelky a wifi na každém rohu to není většinou problém, ale přesto, zatímco zapínám cestovní notebook, přemýšlím, jak by situaci asi řešili třeba mí rodiče, generace výrazně předmobilová, kdybychom jim třeba podobný výlet koupili k výročí svatby... Ukazuje se, že Vueling nám nabízí v první řadě vrácení peněz. Jenže zběžný pohled na Skyscanner ukazuje, že za podobnou částku se domů nedostaneme s jinou společností ani omylem. Takže přebookování na jiný let. Bezplatně nám to Vueling ovšem umožní jen na let s mezipřistáním v Barceloně, nocí na tamním letišti a příletem do Prahy až v pondělí dopoledne. Jiné varianty už si zpoplatňuje, částka se blíží ceně původní letenky.
Nepřipadá mi fér, abychom za přebookování kvůli zrušenému letu ještě platili, a tak vytáčím mezinárodní zákaznickou linku Vuelingu. Následuje kafkovská debata s operátorkou, jejíž angličtina je díky silnému (španělskému?) přízvuku na hraně srozumitelnosti a ochota nám pomoci nulová. Dokola opakuje, že jedinou bezplatnou variantou je let přes Barcelonu, že nám tam ovšem ubytování nezajistí, že se nedá nic dělat, že místo v neděli přiletíme až v pondělí, že nemá oprávnění zajistit nám let s jiný přepravcem, že nám neuhradí náklady na cestu do jiného města ani let odtamtud, že pro nás nic dalšího nemůže udělat... Nakonec mě začne odkazovat na pracovníky Vuelingu na letišti Fiumicino, když ale po ní chci telefon, email nebo jiný kontakt na ně, začíná se vytáčet a nakonec po dvaceti minutách situaci "vyřeší" tím, že prostě zavěsí. Jsem v šoku. Jelikož letenky ostatních přepravců stojí v tuhle chvíli majlant a kromě nás jsou v podobné situaci určitě i další cestující, se skřípěním zubů rychle platím cca 60 euro za přebookování našeho letu z neděle na pondělí (vidina spaní na lavičce v hale barcelonského letiště nás neláká, do města je to daleko a odlet druhý den brzký). Musíme hledat ubytování na extra noc tady, výdaje rostou, dobrá nálada sice nakonec zase zavládne, protože Řím je prostě Řím, ale marná sláva, je to celkem kaňka na plánované idylce.
FCO-PRG
(VY6160)
13:00 - 14:55
EC-???
Věčné město opouštíme místo neděle v pondělí. Máme velké štěstí, že děti doma babičku a dědu neutýraly a můj zaměstnavatel nedělá z narychlo ohlášené dovolené vědu. I tak musím zrušit výuku předmětu pro zahraniční studenty... Na Fiumicinu vládne trochu chaos, tabule odletů prozrazuje, že Vueling téměř všechny dopolední zase zrušil, takže máme vlastně štěstí... Terminál 2 je velmi nevlídná krychle s minimem vybavení, fronta na odbavení se táhne celou halou, někteří naši krajané při pokusech ji tak nebo onak předběhnout skýtají smutný obrázek české "vyčůranosti". Bezútěšný obraz dokreslují pracovníci v rouškách, pracující na likvidaci následků požáru, který je i po čtyřech dnech ve vzduchu pořád cítit. Nakonec nás jeden z dobrovolníků v reflexní vestě nadiriguje k bezpečnostní kontrole do většího terminálu 1, kde jsme za pár minut hotoví. Následuje nástup do letadla, dost zdlouhavý a nepohodlný, místa k sezení jsou dávno obsazená, není jich ani zdaleka dost. Bereme to stoicky, jen nám je líto pětičlenné české rodiny, která s námi už přilétala. Tehdy jsme obdivovali, jak tři dítka (nejstaršímu max. 5 let, nejmladšímu okolo dvou) útrapy mnohahodinového zpoždění a následného nočního příletu zvládají, a když jsme v uplynulých dnech řešili eskapády s přesunutím letu, několikrát jsme si na ně vzpomněli a zadoufali, že oni v Římě snad neuvízli. No, uvízli také, přesto jsou rodiče vlídí a svěží a děti veselé a činorodé, Mají náš obdiv všichni. Let proběhne bez zvláštních příhod, zpožděným nástupem nabereme cca hodinové zpoždění, ale už nám vlastně nijak nevadí.
Výlet je za námi a nastává čas hodnocení. Destinace nás ničím nezklamala, naopak, Řím uchvátí asi vždycky. Z přístupu společnosti Vueling jsme ale hodně rozmrzelí. Jasně, nedošlo k nějaké katastrofě, ale na druhou stranu: naše plány byly narušeny, finanční náklady narostly v úhrnu skoro dvojnásobně, problémy s hlídáním dětí nenastaly díky vlídnosti tchána a tchýně v důchodu, komplikace v práci jen šťastnou náhodou. Snaha aerolinky dělat mrvého brouka, komunikovat minimálně, o klienta se pokud možno nestarat, nabídnout zcela neadekvátní přebookování bez poplatku a pak ještě inkasovat na prvním použitelném přímém spojení, to všechno nás hodně zklamalo. Stížnosti a nárokování kompenzace za oba lety už připravujeme. Když jsem si pár dní po příletu zchladil žáhu v zaslaném dotazníku spokojenosti, přišel mi druhý den email s legračním předmětem "We are sorry and we would like another chance.", v němž nám Vueling nabízí slevu "úchvatných" 20 euro na další let. Není to ani tolik, o kolik nás stáhli za přebookování zpátečního letu. Ironií osudu, když v textu emailu kliknu na Customer Care Service, stránka se nenačte....
Mels napsat hned z Rima na nejake forum, at uz tohle, nebo treba akcniletenky. Myslim, ze by ti vsichni poradili, at si koupis nove letenky a pak to od Vuelingu vymahas. Na to bys mel jednoznacne narok... Priste 
