Cesta do hlubin koupákovy duše
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Cesta do hlubin koupákovy duše
Vážení přátelé, opět nás čeká trochu delší trip report, který pro přehlednost rozdělím na několik kapitol. Úvodní příspěvek je tedy tradičním rozcestníkem...
Kapitola první – průzkum situace
Kapitola druhá – výběr destinace
Kapitola třetí - cesta do Hurghady
Kapitola čtvrtá - vítejte v Egyptě
Kapitola první – průzkum situace
Kapitola druhá – výběr destinace
Kapitola třetí - cesta do Hurghady
Kapitola čtvrtá - vítejte v Egyptě
Naposledy upravil(a) cocik dne 17. 03. 2016, 17:18, celkem upraveno 6 x.
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Kapitola první – průzkum situace
Když se tak zpětně dívám na svoji cestovatelskou historii, zjišťuji, že mám z pohledu tradičního Čecha obrovské mezery. Nikdy jsem například nebyl u moře v Itálii, v Chorvatsku jsem strávil všeho všudy dva dny na paintballovém turnaji, do Bulharska jsem zavítal jenom jednou v roce 1985 a zcela stranou mého zájmu zůstaly i takové šlágry jako Tunisko, Kanáry nebo Egypt. Popravdě řečeno vůbec nevím, jak vypadá klasický letecký zájezd s českou cestovní kanceláří, a neumím se ani orientovat v českém koupáckém slangu, který se hemží z mého pohledu exotickými výrazy jako „ultra all-inclusive“, „animační program“, případně „odlet z Brna“. Je na čase to změnit…
Jak už asi tušíte, nevěděl jsem o českém koupáckém cestování zhola nic – jak by řekl vrchní z oblíbené české komedie Dědictví, aneb Kurvahošigutntág, neznám mapu. Proto jsem strávil několik desítek hodin podrobným procházením článků a diskuzi na serverech typu Orbion, Recenze cestovek, Hedvábná stezka a dokonce i v sekci cestování na mainstreamovém iDnesu. Začal se přede mnou otevírat dosud nepoznaný ekosystém, který se řídil vlastními pravidly a zvyky. S každým dalším článkem a diskuzním příspěvkem jenom narůstala moje touha poznat, jak tenhle zvláštní turistický svět funguje. Připadal jsem si trochu jako Ondřej Sekora, když poprvé prohrábl mraveniště a začal v tom mumraji hledat Ferdu s Beruškou a Broukem Pytlíkem.
Donedávna jsem žil v představě, že jsou koupáci víceméně jednolitá komunita, která svými zvyky připomíná spíš prvotně pospolnou společnost, jenže to jsem se hrozně zmýlil. Ve skutečnosti má tahle skupina nejblíže k jihoafrickému apartheidu s totální segregací několika nesourodých skupin, mezi kterými vládne značná animosita. Pojďme si proto jednotlivé vrstvy dovolenkové pyramidy představit detailně.
Na samém vrcholu české masové turistiky jsou individuální cestovatelé s luxusními Emirates. Slovo „luxusními“ jsem zmínil záměrně, protože jsou charakterističtí právě jeho nadužíváním. Buď letí s luxusními Emirates na luxusní Maledivy, nebo letí s luxusními Emirates na luxusní treky po Srí Lance, případně letí s luxusními Emirates do luxusní Dubaje. V každém případě nosí žena-cestovatelka přes rameno luxusní kabelku podobnou produkci koncernu LVMH a její mužský protějšek luxusní hodinky Omega či Breitling z nižší střední kategorie modelové nabídky. V jejich očích je každý, kdo se vydá do světa s cestovní kanceláří, jenom neschopný Čecháček, co se nikde nedomluví a co musí připlácet šílené peníze za to, že mu někdo zarezervuje letenky a hotel. Pokud si dobře vzpomínám, před dvěma lety jsem se při recenzování Emirates first class suites ocitl nedaleko téhle skupiny – dělila mne od ní jen vyhřívaná podlaha sprchového koutu, odpadní trubky a přepážka mezi horní a dolní palubou v A380…
Poněkud snesitelnější poddruh individuálních cestovatelů představují akční letenkáři. Sice také létají sami, ale volí spíš aerolinky nabízející velmi výhodné ceny. Jejich klasickým revírem jsou letadla Aeroflotu nebo Ukraine International Airlines na linkách do Thajska. Mají tak minimum šancí setkat se s „luxusními“ koupáky, takže jde o podobnou tolerovanou koexistenci jako v případě medvěda hnědého a medvěda ledního. Cestují o poznání skromněji a nedávají na odiv „luxusní“ příslušenství, ale nad klienty cestovních kanceláří ohrnují nos úplně stejně. Oni vlastně ohrnují nos nad úplně každým, kdo netouží trávit volno zoufalým pobíháním mezi padesáti tuk-tuky na thajském maloměstě a zjišťováním, jestli se někde nepodaří usmlouvat o pětikorunu nižší cenu, protože jedině tohle je to správné cestování.
Organizovanou variantou „luxusních“ koupáků jsou turisté, kteří zásadně létají z Německa s německou cestovkou, ideálně na last-minute zájezdy do Dominikánské republiky nebo na Kubu. Z jejich vyprávění o zážitcích z dovolené čiší pohrdání vším českým, a proto neváhají neustále zdůrazňovat, že fakultativní zájezdy pro německé turisty jsou zajímavější, bufet pro Němce bufetovější a dokonce i ta all-inclusive rozlévaná cola v decilitrových kelímcích má víc bublinek než cola ve vedlejším hotelu, kam své klienty vozí česká cestovka. Zkrátka a dobře, odlet z Lipska či Drážďan a čtrnáct dní (pardon, chtěl jsem napsat 12 dní a 10 nocí) ve společnosti saského Helmuta, Klause a Ahmeda, jim automaticky evokuje nádech hogo fogo světa, podobně jako lidé v socialistických zemích před třiceti lety považovali za módní doplňky igelitové tašky Quelle, Otto nebo Neckermann.
Pro pochopení fungování další vrstvy se budou hodit znalosti fotbalového či hokejového světa. Jde o klienty velkých českých cestovních kanceláří. Na této úrovní funguje nefalšovaný klubismus, takže tu najdeme skalní fanoušky Fischera, Blue Style, Eximu nebo Čedoku. Vzhledem k tomu, že cestovky většinou sdílejí společné charterové lety, to často na letišti i v letadle vypadá jako v sektoru vlajkonošů. Každá cestovka má svou barvu obří obálky s materiály, které delegát na letišti rozdává, takže je už zdaleka vidět, že tahle dvojice letí s Fischerem, kdežto támhleta skupinka je od Eso Travel a tihle lidé zase od Blue Style. Všichni samozřejmě nenápadně okukují, co dostávají klienti konkurenčních cestovek, a zda náhodou nemusí stát v kratší frontě, nemají novější autobus, nebo nesedí v letadle víc vepředu. Na internetu jsou schopní vést nekonečné debaty o tom, který delegát či hotel v dané destinaci je nejlepší, kde mají nejlepší ultra all-inclusive, a proč už s Čedokem nikdy.
A jdeme do finále. Na nejnižším místě potravinové pyramidy najdeme paradoxně lidi, kteří jsou aspoň z mého pohledu nejvíc v pohodě. Jsou to klienti malých regionálních cestovek, kteří vyrážejí do relativně levných a „obyčejných“ destinací, často autobusem nebo po vlastní ose. Ostatní nad nimi často ohrnují nos a častují je výrazy jako „socky“ nebo „řízkaři“, jenže když se na internetu začtete do jejich diskuzí a problémů, zjistíte, že si většinou na nic nehrají a nepotřebují ohromovat ostatní okázalým luxusem. Vědí, že se k moři holt trochu projdou, případně že jejich hotel nebude žádný Ritz, ale není to nic, co by jim mohlo dovolenou znepříjemnit, protože si stejně nakonec někde ve stínu otevřou své pivko, sledují ratolesti cachtající se v moři a v klidu relaxují. A že mají občas ponožky v sandálech? No a co? Když půjdete večer v Tokyu na Shibuyu, jedno z největších center japonského trendy nočního života, tak budete míjet dvacetileté holky s chlupatými ponožkami v sandálech na vysokých podpatcích na každém rohu.
Tolik tedy k základnímu nárysu situace. Po delším zvažování jsem se rozhodl, že svoji výpravu za poznáním koupáků zacílím na segment nejzajímavější, kterým pro mne jsou právě velké české cestovky a jejich klienti. Mám před sebou náročný úkol – musím vybrat cestovní kancelář, destinaci a samozřejmě i hotel. Ale o tom zase až příště…
Když se tak zpětně dívám na svoji cestovatelskou historii, zjišťuji, že mám z pohledu tradičního Čecha obrovské mezery. Nikdy jsem například nebyl u moře v Itálii, v Chorvatsku jsem strávil všeho všudy dva dny na paintballovém turnaji, do Bulharska jsem zavítal jenom jednou v roce 1985 a zcela stranou mého zájmu zůstaly i takové šlágry jako Tunisko, Kanáry nebo Egypt. Popravdě řečeno vůbec nevím, jak vypadá klasický letecký zájezd s českou cestovní kanceláří, a neumím se ani orientovat v českém koupáckém slangu, který se hemží z mého pohledu exotickými výrazy jako „ultra all-inclusive“, „animační program“, případně „odlet z Brna“. Je na čase to změnit…
Jak už asi tušíte, nevěděl jsem o českém koupáckém cestování zhola nic – jak by řekl vrchní z oblíbené české komedie Dědictví, aneb Kurvahošigutntág, neznám mapu. Proto jsem strávil několik desítek hodin podrobným procházením článků a diskuzi na serverech typu Orbion, Recenze cestovek, Hedvábná stezka a dokonce i v sekci cestování na mainstreamovém iDnesu. Začal se přede mnou otevírat dosud nepoznaný ekosystém, který se řídil vlastními pravidly a zvyky. S každým dalším článkem a diskuzním příspěvkem jenom narůstala moje touha poznat, jak tenhle zvláštní turistický svět funguje. Připadal jsem si trochu jako Ondřej Sekora, když poprvé prohrábl mraveniště a začal v tom mumraji hledat Ferdu s Beruškou a Broukem Pytlíkem.
Donedávna jsem žil v představě, že jsou koupáci víceméně jednolitá komunita, která svými zvyky připomíná spíš prvotně pospolnou společnost, jenže to jsem se hrozně zmýlil. Ve skutečnosti má tahle skupina nejblíže k jihoafrickému apartheidu s totální segregací několika nesourodých skupin, mezi kterými vládne značná animosita. Pojďme si proto jednotlivé vrstvy dovolenkové pyramidy představit detailně.
Na samém vrcholu české masové turistiky jsou individuální cestovatelé s luxusními Emirates. Slovo „luxusními“ jsem zmínil záměrně, protože jsou charakterističtí právě jeho nadužíváním. Buď letí s luxusními Emirates na luxusní Maledivy, nebo letí s luxusními Emirates na luxusní treky po Srí Lance, případně letí s luxusními Emirates do luxusní Dubaje. V každém případě nosí žena-cestovatelka přes rameno luxusní kabelku podobnou produkci koncernu LVMH a její mužský protějšek luxusní hodinky Omega či Breitling z nižší střední kategorie modelové nabídky. V jejich očích je každý, kdo se vydá do světa s cestovní kanceláří, jenom neschopný Čecháček, co se nikde nedomluví a co musí připlácet šílené peníze za to, že mu někdo zarezervuje letenky a hotel. Pokud si dobře vzpomínám, před dvěma lety jsem se při recenzování Emirates first class suites ocitl nedaleko téhle skupiny – dělila mne od ní jen vyhřívaná podlaha sprchového koutu, odpadní trubky a přepážka mezi horní a dolní palubou v A380…
Poněkud snesitelnější poddruh individuálních cestovatelů představují akční letenkáři. Sice také létají sami, ale volí spíš aerolinky nabízející velmi výhodné ceny. Jejich klasickým revírem jsou letadla Aeroflotu nebo Ukraine International Airlines na linkách do Thajska. Mají tak minimum šancí setkat se s „luxusními“ koupáky, takže jde o podobnou tolerovanou koexistenci jako v případě medvěda hnědého a medvěda ledního. Cestují o poznání skromněji a nedávají na odiv „luxusní“ příslušenství, ale nad klienty cestovních kanceláří ohrnují nos úplně stejně. Oni vlastně ohrnují nos nad úplně každým, kdo netouží trávit volno zoufalým pobíháním mezi padesáti tuk-tuky na thajském maloměstě a zjišťováním, jestli se někde nepodaří usmlouvat o pětikorunu nižší cenu, protože jedině tohle je to správné cestování.
Organizovanou variantou „luxusních“ koupáků jsou turisté, kteří zásadně létají z Německa s německou cestovkou, ideálně na last-minute zájezdy do Dominikánské republiky nebo na Kubu. Z jejich vyprávění o zážitcích z dovolené čiší pohrdání vším českým, a proto neváhají neustále zdůrazňovat, že fakultativní zájezdy pro německé turisty jsou zajímavější, bufet pro Němce bufetovější a dokonce i ta all-inclusive rozlévaná cola v decilitrových kelímcích má víc bublinek než cola ve vedlejším hotelu, kam své klienty vozí česká cestovka. Zkrátka a dobře, odlet z Lipska či Drážďan a čtrnáct dní (pardon, chtěl jsem napsat 12 dní a 10 nocí) ve společnosti saského Helmuta, Klause a Ahmeda, jim automaticky evokuje nádech hogo fogo světa, podobně jako lidé v socialistických zemích před třiceti lety považovali za módní doplňky igelitové tašky Quelle, Otto nebo Neckermann.
Pro pochopení fungování další vrstvy se budou hodit znalosti fotbalového či hokejového světa. Jde o klienty velkých českých cestovních kanceláří. Na této úrovní funguje nefalšovaný klubismus, takže tu najdeme skalní fanoušky Fischera, Blue Style, Eximu nebo Čedoku. Vzhledem k tomu, že cestovky většinou sdílejí společné charterové lety, to často na letišti i v letadle vypadá jako v sektoru vlajkonošů. Každá cestovka má svou barvu obří obálky s materiály, které delegát na letišti rozdává, takže je už zdaleka vidět, že tahle dvojice letí s Fischerem, kdežto támhleta skupinka je od Eso Travel a tihle lidé zase od Blue Style. Všichni samozřejmě nenápadně okukují, co dostávají klienti konkurenčních cestovek, a zda náhodou nemusí stát v kratší frontě, nemají novější autobus, nebo nesedí v letadle víc vepředu. Na internetu jsou schopní vést nekonečné debaty o tom, který delegát či hotel v dané destinaci je nejlepší, kde mají nejlepší ultra all-inclusive, a proč už s Čedokem nikdy.
A jdeme do finále. Na nejnižším místě potravinové pyramidy najdeme paradoxně lidi, kteří jsou aspoň z mého pohledu nejvíc v pohodě. Jsou to klienti malých regionálních cestovek, kteří vyrážejí do relativně levných a „obyčejných“ destinací, často autobusem nebo po vlastní ose. Ostatní nad nimi často ohrnují nos a častují je výrazy jako „socky“ nebo „řízkaři“, jenže když se na internetu začtete do jejich diskuzí a problémů, zjistíte, že si většinou na nic nehrají a nepotřebují ohromovat ostatní okázalým luxusem. Vědí, že se k moři holt trochu projdou, případně že jejich hotel nebude žádný Ritz, ale není to nic, co by jim mohlo dovolenou znepříjemnit, protože si stejně nakonec někde ve stínu otevřou své pivko, sledují ratolesti cachtající se v moři a v klidu relaxují. A že mají občas ponožky v sandálech? No a co? Když půjdete večer v Tokyu na Shibuyu, jedno z největších center japonského trendy nočního života, tak budete míjet dvacetileté holky s chlupatými ponožkami v sandálech na vysokých podpatcích na každém rohu.
Tolik tedy k základnímu nárysu situace. Po delším zvažování jsem se rozhodl, že svoji výpravu za poznáním koupáků zacílím na segment nejzajímavější, kterým pro mne jsou právě velké české cestovky a jejich klienti. Mám před sebou náročný úkol – musím vybrat cestovní kancelář, destinaci a samozřejmě i hotel. Ale o tom zase až příště…
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5478
- Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
- Bydliště: up in the air
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Zacina to dobre, ale vidim tam patrny nadech vyssi kasty (viz ty brabenci), chtelo by to vic klesnout, jestli mi jako rozumis.
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Neboj, co nevidet se ze Sekory stane Guliver v zemi obru
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Vzdal jsem to po čtvrtém odstavci. Věřím a doufám, že další díly budou poněkud méně nafoukané..
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
VanillA píše:Vzdal jsem to po čtvrtém odstavci. Věřím a doufám, že další díly budou poněkud méně nafoukané..
mne to pride ako celkom dobra analyza.
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
whiskey píše:VanillA píše:Vzdal jsem to po čtvrtém odstavci. Věřím a doufám, že další díly budou poněkud méně nafoukané..
mne to pride ako celkom dobra analyza.
Nevím, jestli dobrá, ale rozhodně vtipná. Sám bych se zařadil mezi ty "akční letenkáře", jen s tou výhradou, že fakt nikým nepohrdám.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2130
- Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Pěkný úvod, vtipný, budu se těšit na další části. Vidím spoustu shodných bodů. V Bulharsku jsem byl jen jednou v r. 1987 (s rodiči na Zlatých píscích), v Chorvatsku a zbylých uvedených destinacích nikdy. Zvažuji, že bych časem napsal o týdnu ultra-inclusive pobytu v 5hv. resortu Daima v oblasti Kemeru v lednu 2008 za 6000 Kč na osobu (let, ubytování i strava, včetně welcome-drinku v podobě nechutné šťávy a německého průvodce a s povinnou návštěvou tamní málotřídky)
-
- Prodejce
- Příspěvky: 4294
- Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
- Bydliště: na vejminku
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
flyingblue píše:Zacina to dobre, ale vidim tam patrny nadech vyssi kasty (viz ty brabenci), chtelo by to vic klesnout, jestli mi jako rozumis.
Od místního provokatéra číslo jedna, bez jediného vlastního tripreportu, ty rady a hodnocení nezní moc přesvědčivě - jestli mi teda jako rozumíš jo.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 288
- Registrován: 06. 01. 2013, 09:39
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
flyingblue píše:Zacina to dobre, ale vidim tam patrny nadech vyssi kasty (viz ty brabenci), chtelo by to vic klesnout, jestli mi jako rozumis.
Jací brabenci?
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2207
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
prodejce píše:Od místního provokatéra číslo jedna, bez jediného vlastního tripreportu,
To není zcela přesné.
search.php?keywords=&terms=all&author=flyingblue&fid%5B%5D=42&sc=1&sf=firstpost&sr=posts&sk=t&sd=d&st=0&ch=300&t=0&submit=Hledat
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5478
- Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
- Bydliště: up in the air
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
pavelpmi píše:prodejce píše:Od místního provokatéra číslo jedna, bez jediného vlastního tripreportu,
To není zcela přesné.
search.php?keywords=&terms=all&author=flyingblue&fid%5B%5D=42&sc=1&sf=firstpost&sr=posts&sk=t&sd=d&st=0&ch=300&t=0&submit=Hledat
Z toho si nic nedelej, to je jen bezne selektivni vnimani okoli casti populace. Trpi tim docela dost lidi, uz jsem si zvyknul
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 290
- Registrován: 12. 09. 2011, 11:01
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
haha nahodou vyborny, clovek to musi brat s nadhledem, nevim proc to u nekterych vyvolalo tak rozporuplne emoce
Litam celkem hodne s EK (69 letu do dneska), ale MLE, CMB ani DXB zatim nebyly final destination. Je pravda, ze lety mezi PRG a DXB nabizeji casto podobne cestujici popsane vyse, ale nerekl bych, ze v C (o F ani nemluvim), ale spis v Y... V poslednch dvou trech letech mam cca kazdy druhy let na teto trase upgrade do C a tam jsou vetsinou cizinci, vylozene Cechy vyse popsaneho vzezreni jsem tam nepotkal.
Ale jinak se tesim na pokracovani
Litam celkem hodne s EK (69 letu do dneska), ale MLE, CMB ani DXB zatim nebyly final destination. Je pravda, ze lety mezi PRG a DXB nabizeji casto podobne cestujici popsane vyse, ale nerekl bych, ze v C (o F ani nemluvim), ale spis v Y... V poslednch dvou trech letech mam cca kazdy druhy let na teto trase upgrade do C a tam jsou vetsinou cizinci, vylozene Cechy vyse popsaneho vzezreni jsem tam nepotkal.
Ale jinak se tesim na pokracovani
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 121
- Registrován: 21. 03. 2015, 00:30
- Oblíbené typy letadel: CR7, E170
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
Presne tak, aj mne to pomenovanie sorty "koupákov" príde viac než trefné (Slováci sa v tomto od Čechov nelíšia naozaj v ničom) Len dúfam, že nás čočík nebude napínať polroka podobne ako u jeho Hello Kitty reportu
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: Cesta do hlubin koupákovy duše
nartym píše: Je pravda, ze lety mezi PRG a DXB nabizeji casto podobne cestujici popsane vyse, ale nerekl bych, ze v C (o F ani nemluvim), ale spis v Y...
To je prave ta pointa