Dobrý den Vážení cestující, vítá vás na palubě Boeingu 737-400 kapitán Zoltán. Tak trochu se divím, že jste si vybrali tento let. Poletíme jen několikrát kolem Prahy v minimální výšce. I když je skvělé počasí tak s Vámi to bude házet jako o život. Očekávejte tvrdé přistání a doporučuji, zůstat v bezpečnostní poloze po celou dobu letu. Kapsa před Vámi je plná hygienických sáčků na zvracení. Děkuji za pozornost a držte mi palce.
Přesně to jsem měl zahlásit, než jsem se posadil na kapitánské křeslo full-motion simulátoru Boeingu 737-400, v hangáru B na Ruzyni. Pro mě, fandu letectví, to byl sváteční den (takové lepší Vánoce). Jo jo na 60min bude tahle atrakce jen a jen pro mě. Letos se stejně díky dvěma přírůstkům do naší rodiny nepodívám (to nevadí dvojčata se nám, taky nerodí každý den), tak jsem rozbil prasátko a vyrazil si trochu užít. Jistě nějakou korunu tu stálo a ne zrovna málo, ale ten zážitek za to stál.
Takže je pondělní ráno, vstávám o dost dříve než do práce, abych byl v devět na letišti u hangáru B. Časová rezerva musí být a tak o půl hodiny dříve parkuji před hangárem. Trošku mě překvapilo, že na občanku mě pustili autem do areálu letiště. Jelikož nejsem žádný jelito s hlavou plnou muslimských nápadů, nenapadlo mě projet brankou se závorou, kde sice nějaký strejda stál a vyzkoušet si nějaké ty drifty na letištní ploše. Každopádně by to nebylo tak těžké. Raději vyndám držák na kameru z auta s plánem ho někam umístit v simulátoru, ať mám nějakou památku ve formátu AVI.
Vybaven vědomostmi z FSX, youtube a internetu s plánem, že to zas nebude tak složité se hlásím na recepci a čekám na kapitána Kolína, který bude můj instruktor. Ten dorazil s vyloženě dobrou náladou, potřásli jsme si pravicemi a vzhůru přes výcvikové centrum posádek, kolem té obr grosse bedny do malé zasedačky. Tam si povídáme u zdi, na které jsou vyobrazeny všechny ovládací panely 737. Trošku jsem zamachroval, že vím, kde jsou hlavní letové přístroje, co který ukazuje, jak nastavit autopilota, co je V1, Vr, V2 co se dá nastavit na FMS. U overhead panelu znám pár základních ovladačů a panelu rádia, jsem tam, kde slunce nesvítí ani v poledne. Teda pokud tam nekouká doktor na kolonoskopii (kam si měl zajít každý borec po třicítce). Alespoň byl rád, že to bude mít se mnou jednodušší.
Má představa byla, že poletím z Brna do Prahy. Kapitán Kolín mi však plán rozmluvil, s tím že je to nuda a svůj drahocenný čas (myslím, že za ty prachy, bych si tři cesty kolem světa v nějakém klubu mohl dovolit) využijeme na čtyři kolečka kolem Prahy. Tedy 4x start a 4x přistání, dávám mu za pravdu a jdeme do té podivné bedny na nožičkách. „ To je hustý“ vyhrknu jak náctiletá jitrnice při prvním nahlédnutí do simulátoru. Je mi trapně, ale bylo to fakt hustý! Vybírám si levé sedadlo, když už, tak už! Opatrně na hlavu, vy jste takovej velkej, slyším od p. Kapitána. Jasně, a hned jsem si řápnul o ovladače světel. Divím se těm Američanům, kteří všichni nejsou jako Twiggy, že to dělají tak malé. Hold je pro normální a lidi a ne pro Zoltány s 204cm a spousty kil. Takže začínám anabáze štelování sedačky v obou osách. Jo to by šlo, teď se mi sedí dobře, ale kniplem nehnu, jelikož sedí na nohách. Tak beru za komickou kličku u pedálů a oni poslušně mizí v útrobách pro nohy a já můžu hýbat kniplem. Stejně ale nevidím na růžek horního panelu, pod sluneční clonou, tak tam snad nejsou žádné důležité ovládací prvky a přinejhorším mám Co pilota ne?
Simulace nastavena a před sebou vidím dost reálnou RWY 24 a všechno velice známě hučí. Instrukce jsou jasné, já mám na prvním okruhu pouze knipl a instruktor ovládá vše ostatní. Říkám, že to bude nuda a jednoduché. Ale ono prd rozjíždíme se, řízení nohama jde fakt ztuha (řídím jak s dvojkou na žíle a RWY je pro mě úzká) se při Vr odlepujeme a já LETÍM! Teda pokud pominu ten řvoucí alarm, jelikož jsem úhel stoupání fakt přetáhl. Simulace reality je opravdu skvělá, drcání při rozjezdu, úhel stoupání, přetížení… No nic zpocený jak Eskymák v Krkonoších, vystoupám na 3000 stop a držím směr. Točíme, slyším ze sousední sedačky a křížek flight direktoru uhnul vpravo a já se za ním honím. Jako fakt to není legrace, ale po pár minutách to dostávám do ruky. Dotočíme pár zatáček a klesám na přistání. Asi mi instruktor musel pomoci, ale celkem se to povedlo. Ale na středovou čáru to fakt nebylo. Na příští kolo si půjčuji plynové páky a scénář se opakuje, ale s lepším výsledkem. Měl jsem tedy ten pocit, když mě instruktor chválil, ale na výtvarce v páté třídě nám také říkali, že ty vypláchnutý vodovky jsou hezký výkres. Dáme si ty čtyři kolečka, a já jsem fakt nadšen z reálné simulace všech působících sil. Jen ta grafika detailů není tak hezká, ale já se ven neměl moc času dívat.
Musím říci, že pro leteckého fandu se základní znalostí leteckých herních trenažéru je to fakt úžasný zážitek. Po hodině blbnutí, která utekla tak rychle už musíme končit, jelikož se jde zkoušet opravdový pilot a ne trouba jako já. Na závěr procházíme přes všechny učební pomůcky k simulátoru A320 a B738, které jsou v provozu a je fascinující se na pohyb těch obřích krabic dívat.
Musím letět (již jen obrazně) do práce a zkontrolovat si trenky jestli jsi při těch alarmech Pull Up! Terrain! Nepřivezl nějaké překvapení v trenkách. Je to čistý a já můžu jít s kolegy na oběd a machrovat.
I když nemám čím, jelikož to fakt není sranda, ale spíše neuvěřitelně těžká práce a já obdivuji každého pilota, který dokáže najednou sledovat spousty hodnot, komunikovat rádiem a vést letadlo plné cestujících bezpečně do cíle. Klobouk dolů borci, fakt smekám!
A Vám, čtenářům reportů se omlouvám za report mimo mísu a případné gramatické nedostatky. Za odměnu těm, kteří to dočetli až sem je zde video z akce:
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=QE03q31gI2Q[/youtube]
