Za Metrolinerem do Norska
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Za Metrolinerem do Norska
Krátce po lednovém výletu s dlouhou 757 mě chytla náhlá touha proletět se na nějaké pěkné zajímavé letiště, ideálně někde v horách nebo s krátkou drahou, strmým přiblížením, prostě trochu adrenalinu. Krátce na to jsem byl pozván na pár dní do Osla, začal jsem tím pádem hledat tím směrem. A že v Norsku je zajímavých letišť plno asi netřeba připomínat. Navíc jsem si uvědomil, že z Osla lítá do třech destinací společnost Air Norway s velmi raritním Fairchild Metrolinerem. Ceny letenek z Osla do Fagernes byly relativně příznivé, bylo tedy rozhodnuto. A protože letiště Fagernes nesplňovalo úplně moje představy adrenalinového přiblížení, výlet jsem si ještě okořenil odskokem s Wideroe.
WRO-TRF
Wizzair, A320, HA-LYG
LF cca 80%
Vzhledem k tomu, že Wizz nabízí letenky z Wroclawi do Osla dlouhodobě za příjemné ceny (250 Kč) a letiště WRO jsem ještě nenavštívil, nebylo moc co řešit. Pro cestu do Wroclawi jsem poněkud netradičně zvolil vlak, měl pro mě výhodnější příjezd do WRO a nebyl ani o moc dražší. V otravných 6:42 už jsem tak nastupoval do Rychlíku Galán a přes Ústí nad Orlicí a Klodzko pomalu, ale jistě po skoro šesti hodinách dorazil do Wroclawi. Cesta Orlickými horami je moc pěkná, ale nutno podotknout, že velmi zdlouhavá a pokud chytíte na trase Ústí nad Orlicí, resp. Klodzko – Wroclaw soupravu polských drah, pak vás čeká opravdu velice nepohodlná cesta. Nicméně svůj účel české i polské dráhy splnily a já tak dorazil do čtvrtého největšího polského města pohodlné tři a půl hodiny před odletem. Zastávka busu na letiště je pár bloků od hlavního nádraží, cesta trvá 40 minut, žádný spěch, tak to mám rád.
Letiště si ve Wroclawi postavili moc pěkné. Velmi vzdušné s efektivním využitím prostor, všechno šlo rychle a přehledně.
Moc velký provoz jsem sice nezastihl:
Ale tolik mi to nevadilo, protože za chvilku už ohlásili nástup do letadla. Od tuctového letu s růžovými maďary jsem nic neočekával, takže mě moc mile potěšilo, že aspoň jedna zajímavost se našla – můj první let s owingletovanou A320.
Samotný let pak (ve společnosti polských gastarbeiterů a hrstky českých turistů) proběhl bez zvláštností nad oblačností, až na přiblížení se objevilo na chviličku pěkné členité norské pobřeží.
Na letišti v Torpu nás přivítal nizozemský Embraer, dvojice dlouhých Dášen Wideroe, docela pěkné počasí a klasická low-cost hala, na které je hned vidět, že byla postavena opravdu za low-cost.
Na druhou stranu je ale příjemné, že za 3 minuty od výstupu z letadla už jsem byl venku před letištěm. Je ale pravda, že mi to bylo stejně úplně k ničemu, protože autobus, na který jsem měl jízdenku, stejně odjíždí vždy až 35 minut po přistání spoje, na který navazuje. Sice jsem poučený cesťák, ale i tak mě poněkud překvapila směrovka hned za letištěm s nápisem „Oslo 116 km“, ale cesta po dálnici uběhla docela rychle a já tak měl večer ještě dost času – vzhledem k dlouho trvajícímu dennímu světlu – na prohlídku města. Vydal jsem se ve stopách Lkpraka na Holmenkollen, ale bohužel se spustil lijavec, takže z vyhlídky na město nic nebylo. Únava pořád nepřicházela, vydal jsem se tedy ještě kouknout na budovu opery, která mě opravdu upřímně nadchla, podle mě se jedná o velmi povedenou stavbu z kategorie „kvůli tomu se musím do Osla vypravit“. Moc sympatická je taky možnost volně se procházet po střeše budovy, ze které je jakž takž vyhlídka na blízké okolí.
Dost ale prohlídky města, musím se vyspat, čeká mě dlouhý maratón beze spánku a s neustálými přesuny. Dle Čočíkova rozdělení cesťáků bych se asi zařadil do kategorie „Trhlý Aviation Geek se sklony k akčnímu letenkáři, kterému jeho zájem huntuje zdraví“. Další den jsem přesně dle předcházející osobní charakteristiky vstal v 6:30, kopnul do sebe dva red bully a natěšen s rozšířenou zornicí vyrazil na hlavní osloské…?... prostě na hlavní letiště města Oslo (fakt nevím, jak česky vyskloňovat Oslo, aby to netahalo za oči a uši) – Gardermoen. Pro cestu jsem zvolil samozřejmě vlak, nejpohodlnější a zdaleka nejrychlejší variantu dopravy, cesta z hlavního nádraží trvá něco málo přes 20 minut.
OSL-SOG-SDN
Wideroe, Dash Q8-100, LN-WIE
LF OSL-SOG cca 60%, SOG-SDN 90%
První dojem z OSL velmi dobrý, terminál vypadá prostorně, designově moc pěkně řešený. Leč druhý a každý další dojem kazil fakt, že navzdory své prostornosti ve špičce letiště jeví známky přetíženosti. Což je celkem nepříjemné, přihlédneme-li k tomu, že špička je na OSL prakticky po celý den. Staví se ale nový mezinárodní prst, který snad situaci trochu zlepší. Nicméně nerad bych, aby to vyznělo, že Gardermoen je narvané a nepříjemné letiště, to rozhodně ne, jen by prostě sneslo i o trochu větší prostory.
Co ale musím vyzdvihnout, že pokaždé, když jsem procházel security (a procházel jsem jí třikrát během necelých dvou dnů ), celá procedura od počátku zařazení se do fronty po utažení opasku, netrvala nikdy déle než pět minut. To je opravdu úctyhodný výkon ve zdejším objemu cestujících.
Ke gatu jsem se vydal s předstihem, protože na tomto letu byl free seating a já chtěl stůj co stůj místo u okna.
Obě dvě letiště, Sogndal i Sandane se totiž nachází v oblasti největších norských fjordů a ve společnosti nejvyšších norských kopců, navíc obě, především pak cílové Sandane, jsou opravdu velmi pěkná s krátkou dráhou ohraničenou srázem dolů do fjordu, přiblížení pak musí být velmi strmé kvůli blízkosti vysokých kopců.
Všechno proběhlo tak jak mělo, u gatu jsem byl první, nástup na čas, hezké počasí, v letadle honem dozadu na F místo, protože to slibovalo lepší výhledy. Letadlo bylo poloplné, všichni si postupně posedali na opačnou stranu, v duchu jsem se jim vysmíval, že zleva toho nebude moc vidět, hlavně pak na přiblížení do Sandane. Když jsme se konečně všichni usadili a piloti krátce na to začali spouštět motory, teprve tehdy jsem se podíval z okna ven na plochu a teprve tehdy jsem pochopil, že všichni ti lidi, co si sedli nalevo, byli chytří a já jsem naopak velký a korunovaný vůl alias blbec. Všechna okna na pravé straně totiž byla zaprasená tak, že jsem pořádně neviděl ani křídlo, na nějaká ta panoramata během letu jsem tak mohl zapomenout. Naopak nalevo byla okna jakž takž čistá, rozhodně přes ně bylo aspoň vidět. Opravdu nevím, co to bylo za sajrajt, snad nějaký olej posypaný prachem, vypadalo to skutečně odporně, ale hlavně přes to prostě nebylo vidět! Krátce po startu jsme ale naštěstí vystoupali do oblačnosti, takže ani ti chytrolíni nalevo nakonec neviděli zhola nic, to mě udělalo malinkou škodolibou radost. Soudě dle manévrování a strmého klesání bylo přistání v Sogndalu spektakulární, leč nevím, nic jsem neviděl. Během mezipřistání jsme měli zůstat v letadle, což by mě jinak trochu zklamalo, ale tentokrát jsem tohoto faktu mistrně využil a jakmile vystoupil první „ten vlevo, co viděl ven“, okamžitě jsem zaujmul jeho místo odhodlán se o něj prát do krve. Občerstvení se nabízelo pouze placené, takže nemohu hodnotit.
Tato linka je typu trojúhelník, tedy OSL-SOG-SDN-OSL, takže v Sogndalu přistoupili noví pax zpět do Osla, z nichž většina byli hráči druholigového fotbalového klubu Jerv, kteří se vraceli ze zápasu v Sogndalu.
Posilněn faktem, že sedím u okna a něco vidím, jsem se teprve začal pořádně těšit na poslední část letu. Bohužel, mraky se moc nerozestoupily, takže stejně výhledy nic moc, ale aspoň něco málo po startu a hlavně během přiblížení vidět bylo. Především prudké klesání podél strmé stěny kopce zakončené ostrým krátkým esíčkem těsně před RWY 27 mělo něco do sebe a konečně mě dostalo do té správné letecké nálady. Tu jen umocnila atmosféra letiště v Sandane, nejmenšího, jaké jsem kdy navštívil (prvenství Elbě tedy moc dlouho nevydrželo).
Počkal jsem ještě na odlet, hned vedle dráhy je pahorek, ze kterého je dobře vidět, škoda, že SDN má všehovšudy tři až čtyři odlety denně, jinak bych tam vydržel opravdu hodně dlouho.
Tohle moje čekání na odlet byla ale mírná taktická chyba, protože mezitím mi odjely všechny jeden taxík, letiště se na dvě hodiny zavřelo a autobus sem pochopitelně nejezdí. Do Sandane 12 km. Ale co, času mám habaděj, neprší, nemusím jít po hlavní silnici, jde se pěšky. A nakonec to byla výhra, cesta opravdu moc pěkná, podél fjordu, malými norskými vesničkami, a když jsem pomalou chůzí došel do města Sandane, ehm „města“ s necelými dvěma tisíci obyvateli, teprve jsem zjistil, jaké bylo štěstí, že mi ten taxík ujel, protože samotné Sandane toho kromě pár supermarketů mnoho nenabízí.
Za pár desítek minut mi jel autobus do Sogndalu, což je i s přestupem asi dvouhodinová cesta krásnou krajinou fjordů a zasněžených hor.
V Sogndalu jsem měl pak přes 5 hodin času, než mi pojede noční autobus zpět do Osla na letiště. Trochu jsem se obával, že se budu nudit, protože se jedná jen o něco málo větší obec, než je Sandane, ale obával jsem se zbytečně. Byť Sogndal není rozhodně prototypem tepajícího turistického centra, přeci jen to tam žije o trochu víc, existují tam i možnosti zajít si do restaurace a hlavně se jedná o moc milé městečko roztahané po kopcích a okolo fjordu, naprosto ideální právě na pětihodinový relax. Až mi bylo líto, že se musím odebrat na autobusové nádraží a odjet.
WRO-TRF
Wizzair, A320, HA-LYG
LF cca 80%
Vzhledem k tomu, že Wizz nabízí letenky z Wroclawi do Osla dlouhodobě za příjemné ceny (250 Kč) a letiště WRO jsem ještě nenavštívil, nebylo moc co řešit. Pro cestu do Wroclawi jsem poněkud netradičně zvolil vlak, měl pro mě výhodnější příjezd do WRO a nebyl ani o moc dražší. V otravných 6:42 už jsem tak nastupoval do Rychlíku Galán a přes Ústí nad Orlicí a Klodzko pomalu, ale jistě po skoro šesti hodinách dorazil do Wroclawi. Cesta Orlickými horami je moc pěkná, ale nutno podotknout, že velmi zdlouhavá a pokud chytíte na trase Ústí nad Orlicí, resp. Klodzko – Wroclaw soupravu polských drah, pak vás čeká opravdu velice nepohodlná cesta. Nicméně svůj účel české i polské dráhy splnily a já tak dorazil do čtvrtého největšího polského města pohodlné tři a půl hodiny před odletem. Zastávka busu na letiště je pár bloků od hlavního nádraží, cesta trvá 40 minut, žádný spěch, tak to mám rád.
Letiště si ve Wroclawi postavili moc pěkné. Velmi vzdušné s efektivním využitím prostor, všechno šlo rychle a přehledně.
Moc velký provoz jsem sice nezastihl:
Ale tolik mi to nevadilo, protože za chvilku už ohlásili nástup do letadla. Od tuctového letu s růžovými maďary jsem nic neočekával, takže mě moc mile potěšilo, že aspoň jedna zajímavost se našla – můj první let s owingletovanou A320.
Samotný let pak (ve společnosti polských gastarbeiterů a hrstky českých turistů) proběhl bez zvláštností nad oblačností, až na přiblížení se objevilo na chviličku pěkné členité norské pobřeží.
Na letišti v Torpu nás přivítal nizozemský Embraer, dvojice dlouhých Dášen Wideroe, docela pěkné počasí a klasická low-cost hala, na které je hned vidět, že byla postavena opravdu za low-cost.
Na druhou stranu je ale příjemné, že za 3 minuty od výstupu z letadla už jsem byl venku před letištěm. Je ale pravda, že mi to bylo stejně úplně k ničemu, protože autobus, na který jsem měl jízdenku, stejně odjíždí vždy až 35 minut po přistání spoje, na který navazuje. Sice jsem poučený cesťák, ale i tak mě poněkud překvapila směrovka hned za letištěm s nápisem „Oslo 116 km“, ale cesta po dálnici uběhla docela rychle a já tak měl večer ještě dost času – vzhledem k dlouho trvajícímu dennímu světlu – na prohlídku města. Vydal jsem se ve stopách Lkpraka na Holmenkollen, ale bohužel se spustil lijavec, takže z vyhlídky na město nic nebylo. Únava pořád nepřicházela, vydal jsem se tedy ještě kouknout na budovu opery, která mě opravdu upřímně nadchla, podle mě se jedná o velmi povedenou stavbu z kategorie „kvůli tomu se musím do Osla vypravit“. Moc sympatická je taky možnost volně se procházet po střeše budovy, ze které je jakž takž vyhlídka na blízké okolí.
Dost ale prohlídky města, musím se vyspat, čeká mě dlouhý maratón beze spánku a s neustálými přesuny. Dle Čočíkova rozdělení cesťáků bych se asi zařadil do kategorie „Trhlý Aviation Geek se sklony k akčnímu letenkáři, kterému jeho zájem huntuje zdraví“. Další den jsem přesně dle předcházející osobní charakteristiky vstal v 6:30, kopnul do sebe dva red bully a natěšen s rozšířenou zornicí vyrazil na hlavní osloské…?... prostě na hlavní letiště města Oslo (fakt nevím, jak česky vyskloňovat Oslo, aby to netahalo za oči a uši) – Gardermoen. Pro cestu jsem zvolil samozřejmě vlak, nejpohodlnější a zdaleka nejrychlejší variantu dopravy, cesta z hlavního nádraží trvá něco málo přes 20 minut.
OSL-SOG-SDN
Wideroe, Dash Q8-100, LN-WIE
LF OSL-SOG cca 60%, SOG-SDN 90%
První dojem z OSL velmi dobrý, terminál vypadá prostorně, designově moc pěkně řešený. Leč druhý a každý další dojem kazil fakt, že navzdory své prostornosti ve špičce letiště jeví známky přetíženosti. Což je celkem nepříjemné, přihlédneme-li k tomu, že špička je na OSL prakticky po celý den. Staví se ale nový mezinárodní prst, který snad situaci trochu zlepší. Nicméně nerad bych, aby to vyznělo, že Gardermoen je narvané a nepříjemné letiště, to rozhodně ne, jen by prostě sneslo i o trochu větší prostory.
Co ale musím vyzdvihnout, že pokaždé, když jsem procházel security (a procházel jsem jí třikrát během necelých dvou dnů ), celá procedura od počátku zařazení se do fronty po utažení opasku, netrvala nikdy déle než pět minut. To je opravdu úctyhodný výkon ve zdejším objemu cestujících.
Ke gatu jsem se vydal s předstihem, protože na tomto letu byl free seating a já chtěl stůj co stůj místo u okna.
Obě dvě letiště, Sogndal i Sandane se totiž nachází v oblasti největších norských fjordů a ve společnosti nejvyšších norských kopců, navíc obě, především pak cílové Sandane, jsou opravdu velmi pěkná s krátkou dráhou ohraničenou srázem dolů do fjordu, přiblížení pak musí být velmi strmé kvůli blízkosti vysokých kopců.
Všechno proběhlo tak jak mělo, u gatu jsem byl první, nástup na čas, hezké počasí, v letadle honem dozadu na F místo, protože to slibovalo lepší výhledy. Letadlo bylo poloplné, všichni si postupně posedali na opačnou stranu, v duchu jsem se jim vysmíval, že zleva toho nebude moc vidět, hlavně pak na přiblížení do Sandane. Když jsme se konečně všichni usadili a piloti krátce na to začali spouštět motory, teprve tehdy jsem se podíval z okna ven na plochu a teprve tehdy jsem pochopil, že všichni ti lidi, co si sedli nalevo, byli chytří a já jsem naopak velký a korunovaný vůl alias blbec. Všechna okna na pravé straně totiž byla zaprasená tak, že jsem pořádně neviděl ani křídlo, na nějaká ta panoramata během letu jsem tak mohl zapomenout. Naopak nalevo byla okna jakž takž čistá, rozhodně přes ně bylo aspoň vidět. Opravdu nevím, co to bylo za sajrajt, snad nějaký olej posypaný prachem, vypadalo to skutečně odporně, ale hlavně přes to prostě nebylo vidět! Krátce po startu jsme ale naštěstí vystoupali do oblačnosti, takže ani ti chytrolíni nalevo nakonec neviděli zhola nic, to mě udělalo malinkou škodolibou radost. Soudě dle manévrování a strmého klesání bylo přistání v Sogndalu spektakulární, leč nevím, nic jsem neviděl. Během mezipřistání jsme měli zůstat v letadle, což by mě jinak trochu zklamalo, ale tentokrát jsem tohoto faktu mistrně využil a jakmile vystoupil první „ten vlevo, co viděl ven“, okamžitě jsem zaujmul jeho místo odhodlán se o něj prát do krve. Občerstvení se nabízelo pouze placené, takže nemohu hodnotit.
Tato linka je typu trojúhelník, tedy OSL-SOG-SDN-OSL, takže v Sogndalu přistoupili noví pax zpět do Osla, z nichž většina byli hráči druholigového fotbalového klubu Jerv, kteří se vraceli ze zápasu v Sogndalu.
Posilněn faktem, že sedím u okna a něco vidím, jsem se teprve začal pořádně těšit na poslední část letu. Bohužel, mraky se moc nerozestoupily, takže stejně výhledy nic moc, ale aspoň něco málo po startu a hlavně během přiblížení vidět bylo. Především prudké klesání podél strmé stěny kopce zakončené ostrým krátkým esíčkem těsně před RWY 27 mělo něco do sebe a konečně mě dostalo do té správné letecké nálady. Tu jen umocnila atmosféra letiště v Sandane, nejmenšího, jaké jsem kdy navštívil (prvenství Elbě tedy moc dlouho nevydrželo).
Počkal jsem ještě na odlet, hned vedle dráhy je pahorek, ze kterého je dobře vidět, škoda, že SDN má všehovšudy tři až čtyři odlety denně, jinak bych tam vydržel opravdu hodně dlouho.
Tohle moje čekání na odlet byla ale mírná taktická chyba, protože mezitím mi odjely všechny jeden taxík, letiště se na dvě hodiny zavřelo a autobus sem pochopitelně nejezdí. Do Sandane 12 km. Ale co, času mám habaděj, neprší, nemusím jít po hlavní silnici, jde se pěšky. A nakonec to byla výhra, cesta opravdu moc pěkná, podél fjordu, malými norskými vesničkami, a když jsem pomalou chůzí došel do města Sandane, ehm „města“ s necelými dvěma tisíci obyvateli, teprve jsem zjistil, jaké bylo štěstí, že mi ten taxík ujel, protože samotné Sandane toho kromě pár supermarketů mnoho nenabízí.
Za pár desítek minut mi jel autobus do Sogndalu, což je i s přestupem asi dvouhodinová cesta krásnou krajinou fjordů a zasněžených hor.
V Sogndalu jsem měl pak přes 5 hodin času, než mi pojede noční autobus zpět do Osla na letiště. Trochu jsem se obával, že se budu nudit, protože se jedná jen o něco málo větší obec, než je Sandane, ale obával jsem se zbytečně. Byť Sogndal není rozhodně prototypem tepajícího turistického centra, přeci jen to tam žije o trochu víc, existují tam i možnosti zajít si do restaurace a hlavně se jedná o moc milé městečko roztahané po kopcích a okolo fjordu, naprosto ideální právě na pětihodinový relax. Až mi bylo líto, že se musím odebrat na autobusové nádraží a odjet.
Naposledy upravil(a) Airbus380 dne 29. 06. 2015, 21:47, celkem upraveno 1 x.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Metrolinerem do Norska
Pokračování níže
Naposledy upravil(a) Airbus380 dne 29. 06. 2015, 21:46, celkem upraveno 1 x.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Metrolinerem do Norska
Autobus zastavoval i na letišti, koupil jsem si tak jízdenku jen tam, protože v 7:55 mi letěl Metroliner do Fagernes. Noční cesty jsem se trochu bál, cestování busem opravdu nemusím, zvlášť v noci, kdy není na co koukat, uvažoval jsem i o návratu letadlem, ale ceny ubytování v Oslu mě odradily. Nakonec jsem se bál zcela zbytečně. Nedošlo mi totiž, že v Norsku se pár dní po slunovratu po celou noc nikdy úplně nesetmí a tudíž po celou dobu bude možno pozorovat z autobusu okolí. A že to stálo za to. Počínaje cestou trajektem přes fjord,
konče přejezdem přes horský průsmyk mezi Laerdalem a Golem, kde se i v červnu na silnici tvořily sněhové jazyky. Cesta to byla vskutku spektakulární, až tak, že bych si vyčítal, kdybych usnul. Jasně, na OSL jsem v 5 ráno vystoupil nevyspalý a rozlámaný, ale stálo mi to za to. Takže jeden redbull, druhý redbull, fuj, to je ale humus, takže jedno kafe, druhé kafe, srdce zasténalo a já se vydal čekat na check-in Air Norway. Vždyť říkám, že láska k letadlům mi huntuje zdraví.
OSL-VDB
Air Norway, Swearingen Metroliner, OY-NPD
LF cca 16%
Když ani 45 minut před odletem nikdo za přepážkou Air Norway nebyl, informace nikde, začal jsem být trochu nervosní a šel se zeptat na vedlejší přepážku, kde probíhal check-in na let BA do Londýna. Slečna se na mě mile usmála, pravila, že jsem to měl říct dřív, že Air Norway na přepážku nikdy nikoho neposílá a že odbavení probíhá na požádání. No… jiná společnost, jiné mravy. Při pohledu sequence no. 001 jsem se už začínal těšit, že budu sám v letadle, ale nakonec se dostavili ještě další dva pasažéři. Poněkud mě překvapilo, když pro nás tři ke gatu přijel kloubový autobus, ale zjevně jsem nebyl sám, i řidič se smál a se slovy, že aspoň budeme mít hodně místa, jsme se vydali vstříc hlavnímu bodu celého výletu. Swearingen Metrolineru.
Všichni tady už asi víte o mé úchylce na malá letadla, takže je zbytečné rozepisovat se dál. Metroliner je totiž skutečně titěrný stroj, a to především zevnitř. Dospělý člověk se rozhodně v kabině nenarovná, cesta na moje oblíbené místo až vzadu se tak nečekaně změnila v gymnastický výkon. Srdce leteckého nadšence rovněž potěší absence jakékoliv přepážky mezi kabinou pro cestující a kokpitem.
Je mi líto, že jsem nemohl vyzkoušet toaletu, byla zamčená, ale je tam a fakt by mě zajímalo jak vypadá
Občerstvení v podobě Air Norway sestává s malé sušenky a kávy, která se ale podává pouze na linkách z Oslu do Orlandu a Aalborgu. Na 20 minutovém letu do Fagernes by se voda rozlít nestačila, ještě navíc práci stewarda vždy vykonává jeden z pilotů.
Po spuštění motorů jsem si teprve uvědomil, jak malinké je to letadlo. Zvuk jako malá Cessna nebo Zlín a kdybych za oknem neviděl dlouhého thajského tripla, skoro bych řekl, že jsem na nějakém klubovém letišti. Let do Fagernes byl opravdu krátký, ani jsem si ho nestihl pořádně vychutnat a už jsme sedali na dráhu letiště Leirin. Nutno podotknout, že let Metrolinerem nepatří mezi nejkomfortnější. Jednak kvůli absenci místa a jednak kvůli dost trhaným pohybům při změně směru letu, stejně tak jako k faktu, že sebemenší větřík si s letadlem hraje jako s papírovou vlaštovkou.
Letiště Fagernes má relativně velký terminál, na místní poměry samozřejmě. Celý dřevěný a je schopen odbavit i letadlo velikosti 737/320. Ostatně pár zimních charterů z Anglie a Německa se tu každoročně objeví.
Stejně jako v Sandane, ani zde na letiště žádný autobus nejezdí, ba dokonce ani taxíka jsem neviděl. Nicméně do města je to kolem 10 km pořád prudce z kopce, letiště je vysoko nad městem, času jsem měl opět fůru, udělal jsem si tedy další procházku pěknou přírodou, tentokrát jsem si místy připadal, že jsem někde v Krkonoších. Kdybych býval byl nezabloudil do ohrady s býky, procházka by sice byla hezčí, ale vzhledem k tomu, že jsem přežil bez újmy a autobus mi neujel, nestěžuji si.
Zpět do Osla jsem zvolil kvůli výhodnějším časům opět autobus, skoro celou cestu jsem prospal, abych si mohl relativně odpočatý ještě před odjezdem na letiště prohlédnout pořádně centrum města. Od Osla jsem vůbec nic nečekal a velmi příjemně mě překvapilo, musí se tam žít moc hezky.
OSL-PRG
ČSA, A319, OK-NEP
LF 100%
Ale to už se čas nachýlil a já se potřetí během dvou dnů musel vydat na Gardermoen ke svému poslednímu letu do Prahy. Zvolil jsem ČSA díky nejlepším časům a ceně, proto mě překvapila dlouhá fronta na check-inu, myslel jsem, že s nimi už nikdo lelítá. Podle toho, co jsem odpozoroval, bylo na palubě jen minimum Čechů, většina Norové a Švédové, pár Rusů, Arabů, Irů a Slováků. Na gatu jsem se ptal, jaká bude obsazenost a bylo mi řečeno, že na příletu z PRG je 113 pax, na odletu úplně plno. Je ale pravda, že byl začátek prázdnin, takže slušná obsazenost byla dána nejspíše tím.
Ještě před pushbackem jsme zažili dva menší incidenty, když těsně před nástupem odmítla do letadla vlézt jedna mladá Norka, která letěla letadlem poprvé a dostala panický záchvat strachu. Nakonec se jí ale podařilo dovnitř dostat a usadit a zbytek letu byl klid. Druhý menší zádrhel nastal, když se nedostavil pasažér, který měl ale už naložený kufr, takže se muselo hledat a vykládat. Zpoždění ale nakonec bylo do 15 minut, takže žádná tragédie. Překvapilo mě občerstvení v podobě malé sýrové bagety, očekával jsem pouze minibalení slaného pečiva. Skoro celý let domů pak probíhal opět nad oblačností, takže jsem taky prakticky celý let prospal. Vzhledem k pokračování letadla do Almaty v Praze typický výstup busmo u terminálu 1.
Norsko na mě udělalo velmi pozitivní dojem, který kalily snad jen okamžiky, kdy jsem v trafice platil za bagetu a pití 300 kč. Určitě mám ale v plánu se tam vrátit. Ideálně využít síťovou letenku Wideroe nějaké léto, která za zhruba 10 000 Kč umožňuje neomezené létání po dobu 14 dnů, tuším.
A Metroliner rovněž doporučuji všem pravověrným nadšencům, je to opravdu zážitek!
Taky musím říct, že někam přiletět a z letiště rovnou jít na pěší výlet má rozhodně něco do sebe. Celý let pak dostává úplně jinou dimenzi milého venkovského létání. To budu určitě praktikovat častěji.
A na úplný závěr mapa mých letů pro lepší představu:
konče přejezdem přes horský průsmyk mezi Laerdalem a Golem, kde se i v červnu na silnici tvořily sněhové jazyky. Cesta to byla vskutku spektakulární, až tak, že bych si vyčítal, kdybych usnul. Jasně, na OSL jsem v 5 ráno vystoupil nevyspalý a rozlámaný, ale stálo mi to za to. Takže jeden redbull, druhý redbull, fuj, to je ale humus, takže jedno kafe, druhé kafe, srdce zasténalo a já se vydal čekat na check-in Air Norway. Vždyť říkám, že láska k letadlům mi huntuje zdraví.
OSL-VDB
Air Norway, Swearingen Metroliner, OY-NPD
LF cca 16%
Když ani 45 minut před odletem nikdo za přepážkou Air Norway nebyl, informace nikde, začal jsem být trochu nervosní a šel se zeptat na vedlejší přepážku, kde probíhal check-in na let BA do Londýna. Slečna se na mě mile usmála, pravila, že jsem to měl říct dřív, že Air Norway na přepážku nikdy nikoho neposílá a že odbavení probíhá na požádání. No… jiná společnost, jiné mravy. Při pohledu sequence no. 001 jsem se už začínal těšit, že budu sám v letadle, ale nakonec se dostavili ještě další dva pasažéři. Poněkud mě překvapilo, když pro nás tři ke gatu přijel kloubový autobus, ale zjevně jsem nebyl sám, i řidič se smál a se slovy, že aspoň budeme mít hodně místa, jsme se vydali vstříc hlavnímu bodu celého výletu. Swearingen Metrolineru.
Všichni tady už asi víte o mé úchylce na malá letadla, takže je zbytečné rozepisovat se dál. Metroliner je totiž skutečně titěrný stroj, a to především zevnitř. Dospělý člověk se rozhodně v kabině nenarovná, cesta na moje oblíbené místo až vzadu se tak nečekaně změnila v gymnastický výkon. Srdce leteckého nadšence rovněž potěší absence jakékoliv přepážky mezi kabinou pro cestující a kokpitem.
Je mi líto, že jsem nemohl vyzkoušet toaletu, byla zamčená, ale je tam a fakt by mě zajímalo jak vypadá
Občerstvení v podobě Air Norway sestává s malé sušenky a kávy, která se ale podává pouze na linkách z Oslu do Orlandu a Aalborgu. Na 20 minutovém letu do Fagernes by se voda rozlít nestačila, ještě navíc práci stewarda vždy vykonává jeden z pilotů.
Po spuštění motorů jsem si teprve uvědomil, jak malinké je to letadlo. Zvuk jako malá Cessna nebo Zlín a kdybych za oknem neviděl dlouhého thajského tripla, skoro bych řekl, že jsem na nějakém klubovém letišti. Let do Fagernes byl opravdu krátký, ani jsem si ho nestihl pořádně vychutnat a už jsme sedali na dráhu letiště Leirin. Nutno podotknout, že let Metrolinerem nepatří mezi nejkomfortnější. Jednak kvůli absenci místa a jednak kvůli dost trhaným pohybům při změně směru letu, stejně tak jako k faktu, že sebemenší větřík si s letadlem hraje jako s papírovou vlaštovkou.
Letiště Fagernes má relativně velký terminál, na místní poměry samozřejmě. Celý dřevěný a je schopen odbavit i letadlo velikosti 737/320. Ostatně pár zimních charterů z Anglie a Německa se tu každoročně objeví.
Stejně jako v Sandane, ani zde na letiště žádný autobus nejezdí, ba dokonce ani taxíka jsem neviděl. Nicméně do města je to kolem 10 km pořád prudce z kopce, letiště je vysoko nad městem, času jsem měl opět fůru, udělal jsem si tedy další procházku pěknou přírodou, tentokrát jsem si místy připadal, že jsem někde v Krkonoších. Kdybych býval byl nezabloudil do ohrady s býky, procházka by sice byla hezčí, ale vzhledem k tomu, že jsem přežil bez újmy a autobus mi neujel, nestěžuji si.
Zpět do Osla jsem zvolil kvůli výhodnějším časům opět autobus, skoro celou cestu jsem prospal, abych si mohl relativně odpočatý ještě před odjezdem na letiště prohlédnout pořádně centrum města. Od Osla jsem vůbec nic nečekal a velmi příjemně mě překvapilo, musí se tam žít moc hezky.
OSL-PRG
ČSA, A319, OK-NEP
LF 100%
Ale to už se čas nachýlil a já se potřetí během dvou dnů musel vydat na Gardermoen ke svému poslednímu letu do Prahy. Zvolil jsem ČSA díky nejlepším časům a ceně, proto mě překvapila dlouhá fronta na check-inu, myslel jsem, že s nimi už nikdo lelítá. Podle toho, co jsem odpozoroval, bylo na palubě jen minimum Čechů, většina Norové a Švédové, pár Rusů, Arabů, Irů a Slováků. Na gatu jsem se ptal, jaká bude obsazenost a bylo mi řečeno, že na příletu z PRG je 113 pax, na odletu úplně plno. Je ale pravda, že byl začátek prázdnin, takže slušná obsazenost byla dána nejspíše tím.
Ještě před pushbackem jsme zažili dva menší incidenty, když těsně před nástupem odmítla do letadla vlézt jedna mladá Norka, která letěla letadlem poprvé a dostala panický záchvat strachu. Nakonec se jí ale podařilo dovnitř dostat a usadit a zbytek letu byl klid. Druhý menší zádrhel nastal, když se nedostavil pasažér, který měl ale už naložený kufr, takže se muselo hledat a vykládat. Zpoždění ale nakonec bylo do 15 minut, takže žádná tragédie. Překvapilo mě občerstvení v podobě malé sýrové bagety, očekával jsem pouze minibalení slaného pečiva. Skoro celý let domů pak probíhal opět nad oblačností, takže jsem taky prakticky celý let prospal. Vzhledem k pokračování letadla do Almaty v Praze typický výstup busmo u terminálu 1.
Norsko na mě udělalo velmi pozitivní dojem, který kalily snad jen okamžiky, kdy jsem v trafice platil za bagetu a pití 300 kč. Určitě mám ale v plánu se tam vrátit. Ideálně využít síťovou letenku Wideroe nějaké léto, která za zhruba 10 000 Kč umožňuje neomezené létání po dobu 14 dnů, tuším.
A Metroliner rovněž doporučuji všem pravověrným nadšencům, je to opravdu zážitek!
Taky musím říct, že někam přiletět a z letiště rovnou jít na pěší výlet má rozhodně něco do sebe. Celý let pak dostává úplně jinou dimenzi milého venkovského létání. To budu určitě praktikovat častěji.
A na úplný závěr mapa mých letů pro lepší představu:
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2211
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Za Metrolinerem do Norska
Parádní, jsem naprosto nadšený jako vždy! Kdy že se to má hlasovat?
A kromě přídavného jména osloský je prý přípustné i oselský.
A kromě přídavného jména osloský je prý přípustné i oselský.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Za Metrolinerem do Norska
Krystofe,
ty darebaku, ty jsi me predbehl s tim Metrolinerem . No musim te dohnat, ale i tak se tesim na spolecny vylet s BA ATP v zari do Laponska.
Jinak vyborny TR, krasne fotky, obvzlast Norskeho venkova. Neco tato zeme ma do sebe z pohledu prirody. Ten Wideroe pass me laka taky hodne dlouho. Snad pristi rok do toho pujdu, vezmu si 10 dni dovolene a zkusim proletat co nejvice letist. Treba to dame spolu.
Jinak hezka fotka toho Embreaeru 170 od Estonian Air.
ty darebaku, ty jsi me predbehl s tim Metrolinerem . No musim te dohnat, ale i tak se tesim na spolecny vylet s BA ATP v zari do Laponska.
Jinak vyborny TR, krasne fotky, obvzlast Norskeho venkova. Neco tato zeme ma do sebe z pohledu prirody. Ten Wideroe pass me laka taky hodne dlouho. Snad pristi rok do toho pujdu, vezmu si 10 dni dovolene a zkusim proletat co nejvice letist. Treba to dame spolu.
Jinak hezka fotka toho Embreaeru 170 od Estonian Air.
Re: Za Metrolinerem do Norska
Super report, díky za něj a hlavně za ten tip na Wideroe letenku.. letos už to nedám, ale cíl dovolený na příští rok je jasný
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Za Metrolinerem do Norska
Díky za reakce
No jo, Aleši, ber to jako výzvu a někdy se tím Metrolinerem proleť. Fakt to stojí za to!
No jo, Aleši, ber to jako výzvu a někdy se tím Metrolinerem proleť. Fakt to stojí za to!
Re: Za Metrolinerem do Norska
Paráda! Kráne fotky, supr výběr letů, pěkně napsané - co víc si přát!
Re: Za Metrolinerem do Norska
Ahoj Kryštofe,
fotky na FB jsem Ti už před časem sice okomnetoval, ale teď se konečně dostávám k tomu, abych Ti napsal i něco k tvému úžasnému TR. Budou to spíš takové poznámky bez ladu a skladu, co mně tak napadá.
-"otravných 6:42", to mně dostalo, mnoho mých kamarádů a kolegů mívá za sebou v té době už třeba i pár hodin v robotě:-)
-rychlík Galán znám, jezdíval jsem s ním svého času za příbuznými na Moravu, ale od té doby, co se dá z Prahy do Olomouce svézt Pendolínem, Expresy a dalšími rychlými spoji, mně do "pomalého rychlíku" stavícího v Přelouči, Chocni, Ústí nad Orlicí, Července a Mohelnici nikdo nedostane
-jak se Ti vůbec líbilo nádraží Ústí nad Orlicí po rekonstrukci? Je to asi nejkontroverznější stavba na českých koridorech, ale zaplaťpánbůh za ní.
-na hraniční přechod Lichkov - Medzilesie (nebo jak se to píše) mám zajímavé vzpomínky, vedla tudy moje první cesta nočním vlakem za hranice naší vlasti, zcela konkrétně rychlíkem Bohemia do Varšavy. Cesta to byla pomalá už tenkrát, Poláci měli trať na hranice zadrátovanou snad už někdy od války (Čechům se to podařilo až snad někdy na začátku tohoto století), bohužel v romto případě elektrifikovaná trať nerovná se rychlá trať
-Euro Polské infrastruktuře rozhodně prospělo, až si skoro říkám, že bycchom taky nějakou takovou akci taky potřebovali, bohužel nepopulární "Dřevolína", jak se posměšně říká těm vlakům, kterým jsi jel z Klodzka do Vratislavy do šrotu neposlalo
-letiště Sandefjord/Torp jsem měl navštívit tuším v roce 2011, za pomoci tehdy fungující linky Wizzairu z Prahy. Jako brána do Norska pro ty, kterým jde hlavně o přírodu, naprosto geniální. Kousek od letiště (asi 20 km) se nachází mimochodem i velmi pěkný kemp, přímo na břehu moře. Osobně vyzkoušeno.
-to létání po Norsku mně fascinuje, byť to asi nebude úplně levná záležitost. Ale celkem levně vychází spoje s Norwegianem do takových destinací jako je Stavanger nebo Bergen. Ale celkem chápu, že pro náš, Aviation Geeky, létání s tuctovou "osmistovkou" asi nebude úplně to pravé ořechové.
-na jedné straně výše píšeš v "otravných 6:42", na druhé nemáš problém jet celou noc autobusem a pak normálně fungovat. To já bych fakt nedal a to i kdybych si Redbul píchal přímo do žily. Za to máš můj velký obdiv.
-škoda, že jsi neměl na Holemnkolem lepší počasí, je to velmi zajímavá oblast
-jak se Ti vůbec líbil systém MHD v Oslu?
-"Pornojet" jako přezdívku nátěru OK-NEPu slyším poprvé. Osobně se mi to docela líbí. Na ten, co svého času nosilo OK-TVD to sice nemá, ale je to rozhodně mnohem lepší, než ono naprosto neoriginální "Prague loves you."
-jinak opravdu moc pěkný TR a cestuj dál
fotky na FB jsem Ti už před časem sice okomnetoval, ale teď se konečně dostávám k tomu, abych Ti napsal i něco k tvému úžasnému TR. Budou to spíš takové poznámky bez ladu a skladu, co mně tak napadá.
-"otravných 6:42", to mně dostalo, mnoho mých kamarádů a kolegů mívá za sebou v té době už třeba i pár hodin v robotě:-)
-rychlík Galán znám, jezdíval jsem s ním svého času za příbuznými na Moravu, ale od té doby, co se dá z Prahy do Olomouce svézt Pendolínem, Expresy a dalšími rychlými spoji, mně do "pomalého rychlíku" stavícího v Přelouči, Chocni, Ústí nad Orlicí, Července a Mohelnici nikdo nedostane
-jak se Ti vůbec líbilo nádraží Ústí nad Orlicí po rekonstrukci? Je to asi nejkontroverznější stavba na českých koridorech, ale zaplaťpánbůh za ní.
-na hraniční přechod Lichkov - Medzilesie (nebo jak se to píše) mám zajímavé vzpomínky, vedla tudy moje první cesta nočním vlakem za hranice naší vlasti, zcela konkrétně rychlíkem Bohemia do Varšavy. Cesta to byla pomalá už tenkrát, Poláci měli trať na hranice zadrátovanou snad už někdy od války (Čechům se to podařilo až snad někdy na začátku tohoto století), bohužel v romto případě elektrifikovaná trať nerovná se rychlá trať
-Euro Polské infrastruktuře rozhodně prospělo, až si skoro říkám, že bycchom taky nějakou takovou akci taky potřebovali, bohužel nepopulární "Dřevolína", jak se posměšně říká těm vlakům, kterým jsi jel z Klodzka do Vratislavy do šrotu neposlalo
-letiště Sandefjord/Torp jsem měl navštívit tuším v roce 2011, za pomoci tehdy fungující linky Wizzairu z Prahy. Jako brána do Norska pro ty, kterým jde hlavně o přírodu, naprosto geniální. Kousek od letiště (asi 20 km) se nachází mimochodem i velmi pěkný kemp, přímo na břehu moře. Osobně vyzkoušeno.
-to létání po Norsku mně fascinuje, byť to asi nebude úplně levná záležitost. Ale celkem levně vychází spoje s Norwegianem do takových destinací jako je Stavanger nebo Bergen. Ale celkem chápu, že pro náš, Aviation Geeky, létání s tuctovou "osmistovkou" asi nebude úplně to pravé ořechové.
-na jedné straně výše píšeš v "otravných 6:42", na druhé nemáš problém jet celou noc autobusem a pak normálně fungovat. To já bych fakt nedal a to i kdybych si Redbul píchal přímo do žily. Za to máš můj velký obdiv.
-škoda, že jsi neměl na Holemnkolem lepší počasí, je to velmi zajímavá oblast
-jak se Ti vůbec líbil systém MHD v Oslu?
-"Pornojet" jako přezdívku nátěru OK-NEPu slyším poprvé. Osobně se mi to docela líbí. Na ten, co svého času nosilo OK-TVD to sice nemá, ale je to rozhodně mnohem lepší, než ono naprosto neoriginální "Prague loves you."
-jinak opravdu moc pěkný TR a cestuj dál
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Za Metrolinerem do Norska
Díky za reakci a pochvalu, Petře. Pokusím se postupně odpovědět.
Já obecně nerad vstávám, je pro mě lepší nejít spát, než jít spát a muset tu slast za chvíli násilně přerušit
Na nádraží v Ústní/O. nemám vyhraněný názor. Mohlo to asi dopadnout líp, ale jak říkáš, zaplaťpánbůh za současný stav. Předtím to byla opravdu ostuda.
Vnitrostátní lety po Norsku jsou v porovnání s ostatními cenami docela levné. Oslo-Sandane stojí kolem 70€, za Oslo-Fagernes jsem platil cca 55€. Rozdíl cen bus/letadlo je rozhodně menší než ve většině zemí.
O MHD v Oslu jsem měl dost rozporuplnou představu, ale po návštěvě na živo můžu říct, že jejich systém se mi líbí moc. Je efektivní a relativně přehledný. Jen mě překvapilo, že stav tramvajových tratí, ale i vozů není nic moc. Zlatá Praha.
A cestovat dál určitě budu! Už za 14 dní vyrážím dál.
Já obecně nerad vstávám, je pro mě lepší nejít spát, než jít spát a muset tu slast za chvíli násilně přerušit
Na nádraží v Ústní/O. nemám vyhraněný názor. Mohlo to asi dopadnout líp, ale jak říkáš, zaplaťpánbůh za současný stav. Předtím to byla opravdu ostuda.
Vnitrostátní lety po Norsku jsou v porovnání s ostatními cenami docela levné. Oslo-Sandane stojí kolem 70€, za Oslo-Fagernes jsem platil cca 55€. Rozdíl cen bus/letadlo je rozhodně menší než ve většině zemí.
O MHD v Oslu jsem měl dost rozporuplnou představu, ale po návštěvě na živo můžu říct, že jejich systém se mi líbí moc. Je efektivní a relativně přehledný. Jen mě překvapilo, že stav tramvajových tratí, ale i vozů není nic moc. Zlatá Praha.
A cestovat dál určitě budu! Už za 14 dní vyrážím dál.
Re: Za Metrolinerem do Norska
Krasny TR - ctivy text a super fotky! Uz delsi dobu si pohravam s myslenkou poskladat routings prtavymi vrtulaky (rad bych dal nejaky Beechcraft), tohle je dalsi motivace.