Jak jednou pronesl, pro mnohé koupáky z počátku 21.století hrdina a pro druhé zase zloděj a tunelář všemožných CK, Václav Fischer "Je jen málo míst, kam se v životě vracím. Gran Canaria je však mým druhým domovem". I tato věta se mi prohnala hlavou, když jsem někdy v lednu tohoto roku začal plánovat, kam se v létě proletět. Když jsem v roce 2012 již podesáté navštívil Gran Canarii, tak jsem si řekl, že již nemám, co bych na tomto poměrně malém ostrově uprostřed Atlantiku poznal a tak jsem jej ze začátku plánování úplně vyřadil ze seznamu destinací, kam bych chtěl. Původně plánované Miami padlo kvůli počasí, Sardinie zase kvůli její přeplněnosti v srpnu. Po několikatýdenním hledání a vyřazování stále více destinací jsem si vzpomněl právě na to, co jsem na počátku druhého tisíciletí slyšel od Václava Fischera.
Láska k tomuto místu nakonec skutečně zvítězila a začalo plánování. Věděl jsem, že nechci strávit 3 týdny pouze na jednom místě a tak jsem hledal, s čím by se to dalo spojit. Začal jsem překvapivě trochu z druhého konce. Psal se březen, když Iberia vyhodila akci na letenky z Las Palmas do Prahy. Pak to již šlo ráz naráz, jedna akce za druhou a tak jsem někdy v červenci doobjednal poslední hotel. Nakonec z toho vzešla kombinace Fuerteventury, Gran Canarie a ještě krátká zastávka v Madridu.
Je čtvrtek 6.8. Budík mi zvoní už ve 4:45, což mi vzhledem k neprospané tropické noci příjde jako vtip. Musím se ale vykopat z postele, protože LeoExpress do Prahy mi odjíždí už za necelou hodinu. Ve vlaku dospávám s ostatními cestujícími, co jedou celou noc z Košic a probouzím se až někde těsně před Prahou. Ve vlaku ještě rychle kupuju přes aplikaci ČD lístky na AirportExpress. I po celkem silné kávě ve vlaku ještě celý rozespalý přicházím k řidiči, který podle nálady měl asi podobnou noc jako já. Vytahuju elektronickou jízdenku od ČD v telefonu a automaticky procházím dál. Nato řidič hned začne na celý autobus křičet "Stop! Stop! Okamžitě zpátky!". Možná s trochu rozespalým a nechápavým výrazem přistoupím zpátky. Řidič mi oznamuje, že takovou jízdenku nezná a že je to nelegální, protože on bere jen papírovou co sám prodá. Zkouším mu marně vysvětlit, že není můj problém, že ČD to prodávají a že on nemá elektronickou čtečku těchto jízdenek. Po 5 minutách jen prohodí "Vyřešte to s revizorem" a tak pokračuju dál. Autobus mi jako "express" moc nepříjde, už jen proto, že nemá žádné boxy na kufr. Naštěstí ale nejsou žádné zácpy a tak po půl hodině vystupuju před T2 na letišti v Praze.
6.8.2015
PRG-FUE
QS1210
11:30-15:35
LF: 100%
OK-TSJ
Jako první mě čekal let na FUE. Vzhledem k tomu, že počet letů mezi PRG a FUE je i s přestupy dost omezený, zvolil jsem asi tu nejhorší variantu - poletím přímo s Travel Service. Tohle pro mě znamenalo jediné, muset přežít po 10 letech cestu s koupáky. Na jedné straně znechucený, že musím letět s koupáky na "exotickou" Fuerteventuru (to, že letím do "exotiky", jsem se doslechl až u gatu
) a na druhé straně zvědavý, co se po nekonečných diskusích a článcích v novinách změnilo u QS. Celé to začalo u check-inu. Pro tento let mají jen 2 přepážky. Kouknu na tabuli a poté na přepážky, kde se mám odbavit. Takto opakuji svůj pohled asi 2x za sebou, protože pořád nemohu uvěřit tomu, že 2,5h před plánovaným odletem se již táhne fronta přes půlku terminálu. Nezbývá mi nic jiného, než se zařadit na konec a vyslechnout 2 rodiny stojíci předemnou ve frontě. Chvíli poslouchám koverzaci, která rodina si zaplatila lepší hotel a který hotel má lepší program all-inclusive. Po půl hodině se konečně začne odbavovat a tak se asi po hodině dostávám na řadu. Celé to nakonec začíná trochu lépe - na požádání jsem dostal sedadlo 16A (exit row). Následovala bezpečnostní kontrola a chvilka čekání u gatu D1. V momentě kdy sedá paní za stoleček u gatu se většina cestujících rozbíhá a závodí v tom, kdo se postaví jako první před gate. Připadám si, že pro mnohé jsou i lavičky u gatu něco jako překážky na atletickém oválu. Po vyhlášení, že se nastupuje po skupinách někteří cestující odchází po zdatném výkonu hodného atleta zase zpět a začíná nástup. Dalším překvapením, které už nebylo tak milé jako exit row je to, že místo OK-TVL stojí před gatem OK-TSJ od Canjet. Po nástupu zjištuju, že na letadle se podepsal jeho věk, což jde vidět téměř všude, kam se člověk podívá. Po ukončení boardingu nastává pushback s mírným (asi 20-ti minutovým zpožděním) a pojíždění k dráze 24. Po vzletu začal servis. Po tom, co jsem se dočetl na různých fórech (i zde na airways) jsem čekal, že dostanu pouze vodu a při troše štěstí nějaké oříšky. Nevím, jestli to je způsobené tím, že generální ředitel Travel Service a ředitelka Canaria Travel (objednatel většiny míst v letadle) jsou manželé, ale upřímně mi to bylo v tu chvíli jedno. Sníst se to dalo, i když roztíratelnost másla byla na stupnici 10 (zmrzlé, neroztíratelné, vhodné jako golfový míček).Boarding
Chutnalo to líp, než jak to vypadá
I když jsem zvyklý na mnohem delší lety, tak tento mi připadal jako nekonečný. Částečně také kvůli úzkým sedačkám u exitu a také tomu, že neustále někdo "pípal" na letušky s tím, že něco potřebují. First officer neustále podával informace o letu a tak se snažil alespoň částečně vynahradit chybějící airshow. Letušky byly na tomto letu až překvapivě příjemné vzhledem k požadavkům některých cestujících (Nejvíce mě pobavila žádost o večeři před přistáním). Nad Atlantikem se obloha pod námi zatáhla hustou oblačností a nebylo až do přistání pořádně nic vidět. Během klesání jsem stále čekal, kdy se pod námi objeví oceán, ale nebylo vidět ani na winglet téměř až do samého přistání. Klasání i přistání provázel silný vítr (jak je na FUE zvykem), ale i tak se piloti dočkali masivního potlesku již při prvním kontaktu s dráhou. Výstup probíhal přímo do terminálu, který v tuto dobu vypadal jak opuštěné letiště, kde bylo pouze jedno letadlo Binter. Po výstupu z terminálu zbývalo jen chytnout taxi a vydat se směrem do nedalekého letoviska Caleta de Fuste.
Hustá mlha a prázdné letiště po přistání
Na airways se řadím spíše do skupiny "fanoušků létání" a tak o pobytu jen krátce. Fuerteventuru jsem si vybral hlavně na odpočinek a pro tento účel má všechny předpoklady - málo turistů, krásné pláže a příznivé teploty. Letovisko Caleta de Fuste jsem vybral hlavně pro možnost spottingu téměř z hotelového pokoje a také díky akci Alpharoomsu na hotel Sheraton Fuerteventura, který byl díky nějaké chybě v systému asi o 50% levnější, než je v tuto dobu zvykem. Ubytování proběhlo i přes nápadně nízkou cenu v pořádku. V tomto hotelu jsem se také poprvé setkal s all-inclusive. Názor na tento typ hotelů však nechám na Vás, jelikož každý má své způsoby jak strávit dovolenou. Pro mě to nebylo nic, co by na mě nějak zapůsobilo, jelikož se nerad váži na hotel a místní restaurace ve mě vždy zanechají větší dojem, jak večeře v obrovské jídelně se stovkami dalších...
Pokračování a cesta s Binter Canarias příště....
POKRAČOVÁNÍ 2.části
Čas se s časem sešel a s ním nastal čas na sepsání pokračování tohoto TR. Omlouvám se všem čtenářům za víc než měsíční prodlení, ale se začátkem semestru jsem ztratil přehled i o tom, jak se jmenuju. A i když na prohlížení fóra se vždy nějaký ten čas najde, tak jsem se až teď "dokopal" k tomu, abych napsal pokračování.
Týden na Fuerteventuře utekl, jak utíká oceán při odlivu na tomto ostrově. S postupem času musím uznat, že jako každý Kanárský ostrov má i tento svoje kouzlo. Za poslední roky se sice tady velkou mírou podepsala finanční krize ve Španělsku a tak na každém rohu můžete vidět nějaký ten nedostavěný hotelový komplex, vilky a nebo i kruháče, odkud máte jen 2 výjezdy. Ten, po kterém jste dojeli a ten, po kterém vyjedete
Přesto, že tu mimo letoviska téměř nikoho nepotkáte (mimo turistů z Neměcka a Španělska), tak ta nikým nedotčená příroda je právě tím důvodem, proč bych se sem jednou chtěl zase vrátit.Po týdnu odpočinku, poznávání pláží a poslouchání dunění větru nastal čas se posunout o kus dál a to konkrétně o zhruba 160 kilometrů směrem na jihozápad - na Gran Canarii. To při pohledu do historie mých letů znamená jediné - můj nejkratší let v životě. Už při plánování to byl let, na který jsem se těšil už od samého počátku.
13.8.2015
FUE - LPA
NT207
12:40 - 13:20
LF: 100%
EC-JBI
Na letiště jsme vyrazili okolo 11.hodiny, což vzhledem ke vzdálenosti z letoviska na letiště znamenalo, že v 11:30 jsme už měli vrácené auto u Hertzu stáli u check-inu Binter Canarias. Jelikož seating byl volný, letenky jsme měli v appce od Binteru, tak se jednalo jen o odbavení zavazedel a potom to, co miluje asi každý milovník létání - spotting. Dámská část našeho osazenstva šla pečlivě studovat místních pár obchůdků co tu postavili a já mezitím s prstem na spoušti zrcadlovky sledoval provoz na letišti. Moji natešenou náladu mi ale tak trochu pokazily 2 věci. První byla totálně špinavá okna od všudepřítomného písku. S tím se na Fuerteventuře asi musí počítat, ale celkově si myslím, že by se tu nějaká paní na uklízení a mytí oken hodila. Druhou věci byl poměrně nízký provoz. To jsem už tušil, když jsem den předem projížděl flighstats. Ve skutečnosti tu byla 738mička od Air Europe, tradiční dvě 738 od Ryanairu a překvapivě A321 Air Berlinu. To byl zpožděný let do MUC. Aspoň jsem měl ale příležitost si poprvé detailně prohlédnout nové sharklety. Je to věc vkusu, ale mě se upřímně celkem líbí (ale nepopírám, že jsem tajný fanoušek Airbusu
) Pak nastal poměrně nudný moment, kdy na letišti už nebylo ani jedno letadlo a tak jsem po čase přešel na wifi. Netrvalo to dlouho a zhruba 20 min před plánovaným odletem sedlo na dráhu i naše "játro". Při rychlém pohledu na planespotters jsem zjistil, že je to stroj provozovaný Cam AIr (o které jsme upřímně nikdy neslyšel) a že tento stroj má cca 10 let létání mezi ostrovy už za sebou. - upraveny_IMG_2290.JPG (52.94 KiB) Zobrazeno 3813 x
- upraveny_IMG_2300.jpg (45.26 KiB) Zobrazeno 3813 x
Boarding nastal téměř okamžitě po dosednutí letadla a byl na španělské poměry tak organizovaně-kultivovaný, až jsem občas pochyboval, jestli jsem ještě na území Španělska. Většinu pasažérů tvořili Španělé, což nebylo nic nečekaného. Místy jsem ale zaslechl i němčinu, francouzštinu a taky ruštinu. Nástup probíhal tak nějak po Binterovsku. To znamená jít tunelem, na konci sejít po schodech dolů a pak se vydat na cestu přes letištní plochu necelých 150 metrů k letadlu. Na začátku jsem zapomněl zmínit, že to byl můj první let turbovrtulovým letadlem. Po nástupu jsem ale zjistil, že se svojí výškou 182 cm nenarážím hlavou o strop a můj hand-luggage kufr se dokonce vejde do binů. Já měl sice pochybnosti, ale letuška mě ujistila, že se tam vejde. Měla pravdu, ale jen zapomněla dodat, že to chce značné množství síly, vynalézavosti a nervů, abych ho tam narval. Oproti letu s CRJ-900 to bylo ale i tak pocitově větší letadlo. Jako sedalo jsem si strategicky vybral asi 3.řadu napravo (hned za slavnou čtyřkou u emergency). Chtěl jsem totiž naplno slyšet ten hukot motorů a taky jsem chtěl vidět Fuerteventuru. Normální je sice vztlétat směrem na sever kvůli téměř trvalým antipasátům, ale během pobytu jsem zjistil, že letadla Binteru mají při nizkém provozu na letišti povolení letět opačně, tj. rovnou na jih. Během boardingu jsem měl ještě divadlo v podobě 2 letištních zaměstnanců, kteří se snažili narvat do letadla očividně víc kufrů, než byla kapacita. Myslím si, že v tu chvíli by se to dalo přirovnat k legendárnímu Patovi a Matovi. Aspoň jsem se ale naučil většinu španělských nadávek, co existují ve slovníku. Boarding skončil poměrně rychle a na poslední chvíli si ke mě přisedl jeden místní Španěl. Později jsem zjistil, že je to zaměstnanec Europcaru a dělá manažera pobočkám na Kanárech. Po chvilce došlo i k létání, kdy mi prozradil, že takhle létá až 6x do týdne a začal mi popisovat, co vše už zažil během těchto přeletů. Většinou šlo ale o historky o tom, jak turbuletní některé lety jsou atd. Pushback proběhl za pomocí vlastní síly - zpětného chodu motorů. Pojíždění bylo poměrně rychlé, možná až moc rychlé, což ale asi způsobil ten pocit malého letadla. Vzlet proběhl jak jsem předpokládal - na jih. Jen můj plán pozorovat Fuerteventuru mi zkazila hustá oblačnost, ve které jsme se pohybovali po celou dobu v letové hladině.
- upraveny_IMG_2306.JPG (30.08 KiB) Zobrazeno 3813 x
Krátce po vzletu začala jediná letuška roznášet občerstvení, což je na 30 minutovém letu něco, co v dnešní době nikdo nečeká. Překvapivě jsme v prvním kole dostali nějaké oříšky, v dalším kole vodu a na konci nějaké sušenky a bonbóny. Víc jsme ani dostat nemohli, protože s load factorem 100% a jedinou letuškou by toho ani víc rozdat nestihla. Hned jsem si vzpomněl na můj let s AA, kdy jsem na 3h letu dostal úplně ty stejné oříšky bez žádné vody či sušenek k tomu.
Netrvalo dlouho a začalo klesání. Nezvykle dlouho jsme nic neviděli, což vysvětloval opar a déšť na letišti. Po vynoření z mraků se mi naskytl poměrně nečekaný pohled. Většina letadel z Evropy si podle hustoty provozu nalétávají až na samotný jih ostrova, kde se točí do osy dráhy. My jsme však tentokrát letěli poměrně nízko, nad oceánem a téměr kolmo k ose dráhy. Několik set metrů před dosednutím nastala prudké točení a hned jsme dosedli. Dosednut bylo k silnému větru a dešti na letišti neuvěřitelně klidné. Odtaxovali jsme kousek od nově přistavěného terminálu o kterém se zmíním v další části. Následoval krátký transfer k terminálů, kde nás po chvilce už čekaly naše kufry. Celkově byl pro mě tento let něčím novým, ale nezapomenutelným zážitkem. Občas jsem si tak říkal, že je škoda, že Binter neprovozuje i větší letadla, která by nasadil na linky do Španělska a dál do Evropy. Po vyzvednutí kufrů nastalo tradniční čekání ve frontě u Goldcaru a nekonečné hledání našeho auta v garážích. U našeho novotou vonícího Golfa potom nastal poměrně logistický problém, jak narvat 8 kufrů do Golfa? Pro zvědavce jen prozradím, že to výměnou za notnou dávku komfortu jde, ale chce to přesné výpočty a měření každého koutku
P.S.: Omluvám se za občasné chyby, překlepy a jiné nedostatky. Píšu to už podruhé s jistou dávkou únavy v očích a pocitu mírné "nasranosti", jelikož se mi vše při ukládání fotek smazalo napoprvé.
