LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 709
- Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
- Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
- Bydliště: Hong Kong
- Stav: Offline
LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Na jaře se vyskytla docela příznivá cena letenek u jednoho z německých prodejců na lety v Business class z Frankfurtu do Madridu. Letenky se daly zakoupit na jakýkoliv letní termín, tak jsem neváhal a letenky jsem zakoupil. Pátá svoboda mě totiž velice lákala a měla to být moje první zkušenost. Sice jsem již před tímto nákupem zakoupil letenku Air China z Barcelony do Vídně, ale termín pro let s LAN B787 byl v kalendáři dříve.
Sobota, pár hodin po příletu z Barcelony. Opět na letiště, ale to pražské, po pár týdnech. Ač jsem z Brna a Vídeň mám za humny, mám zde o více jak třetinu méně odletů. A to jsem párkrát ve Vídni jen tranzitoval, když jsem letěl někam z Prahy. Cenová politika však v 90% případech vždy určí odlet z Prahy. Váhal jsem, jak se do Frankfurtu dostanu. Nakonec jsem si zakoupil letenku s Ryanairem, který se mi začal strašně líbit (dříve to byla jedna z mála aerolinek, se kterou jsem létal, kvůli cenám) do Brém. Odlet byl odpoledne, takže jsem se nemusel do Prahy tahat o den dříve nebo jet do Prahy velmi brzo ráno. Letadlo odletělo na čas, bylo překvapivě plné. Užívám si vzlet v plné 738. Hodinka a pár minut a jsme v Brémách. Poklidný let, nad Něměckem klasicky s nulovou viditelností. Letiště v Brémách velmi srandovní. Pět metrů před terminálem je McDonald, 10 metrů tramvaj, 20 metrů normální supermarket. Z venku to vypadá jako nějaká kancelářská budova.
Brémy jako takové nic moc. Potěšil Becks zadarmo, který ve městě rozdávali. Plno Turků a bůh ví koho ještě, rychle pryč. Vyspat se a v 7:00 pryč.Do Frankfurtu jsem se přesunul za pár euro flixbusem – 7 hodin jízdy. Pohodlné sedačky, na určitý čas fungující wifi. Ve Frankfurtu jsem si na nádraží zakoupil jízdenku na vlak na letiště. Drop off ještě nebyl otevřený, tak jsem využil služeb samoobslužného kiosku, ve kterém jsem si vytiskl letenku. Měl jsem i mobilní verzi, ale letenky si schovávám. Přes bezpečnostní kontrolu, která zabrala pár sekund, jsem se dostal přes pasovku ke gatům. Jelikož jsem nevěděl, jaký salónek mohu využít, zeptal jsem se na informacích. Dostal jsem a výběr z Lufthansa business lounge, kterou jsem okamžitě zatrhl, jelikož tyto salónky znám velmi dobře. Druhá možnost byla Air Canada Maple Leafs lounge, kam jsem se tedy vydal plný očekávání.
Na recepci jsem byl velmi mile přivítán. Zajímalo by mě, do jakého salónku bych měl přístup na zlatou kartu OW, kdybych letěl v Economy. Do Maple Leafs bych nemohl, zde berou pouze platinovou od LAN nebo Business Class, což byl můj případ. Salónek byl po mém příchodu zaplněný asi z poloviny. Odlétalo pár letadel někam do Kanady. Sotva jsem si dal sprchu, většina cestujících salónek opustila. Lounge si moc líbila. Byl zde velký výběr jídla - rýže, těstoviny, kuřecí maso, několik dezertů. Samozřejmostí bylo nespočet nealko nápojů, piv, vín, nějakých aperitivů a malých pochutin, jako jsou oříšky, Haribo medvídky a tak podobně.
V salónku jsem byl asi tři hodiny, částečně jsem sledoval můj Dreamliner, jak se blíží do Frankfurtu, částečně jsem komunikoval s přáteli přes sociální sítě. Zjistil jsem také, že v Madridu nemám kde spát, jelikož nemám klíče od bytu a v Madridu momentálně není žádný člen rodiny, stejně tak jako moje kamarádka, která zrovna z MAD odlétala do svého druhého domova přes BRU na LHR. V Madridu jsem zůstat nechtěl, byť šlo jen o jeden den, a tak jsem si zarezervoval levný hotel v Toledu a rozhodl jsem se, že vyrazím právě tam.
B787 úspěšně přistál, bohužel zaroloval ke gatu, na který ze salónku nebylo vidět. Čas utíkal a musel jsem se přesunout na palubu. Priority boarding bych měl dnes i bez business class, ale vstupuji jako třetí na palubu. Jako první do business class. A vůbec poprvé jako ten, kdo v Business Class bude sedět i za letu. Mám za sebou něco přes 200 letů, relativně dost dálkovek, ale ani díky statusům u aliancí jsem nikdy nezažil žádný upgrade. První dojem z kabiny byl úžasný. Do fialova nasvícená kabina, všechno prostorné. Sektor pro Business Class se nakonec zaplní asi z 50%. Vedle sebe nikoho nemám, tak fotím a fotím. Vedle na stojánku dorazil brácha z Indie.
Odlétali jsme na čas a to, co následovalo, mě naprosto vyvedlo z míry. Tak ladný start jsem ještě nikdy nezažil. Vše bylo v naprosté tichosti. Průběh letu byl naprosto úžasný. Je fakt, že ihned po nástupu mě popadla euforie, ale i tak bych řekl, že každý pohyb letadla byl naprosto ladný, elegantní. Opravdu jsem si to užíval. Abych nezapomněl, welcome drink byl v podobě šampaňského a k němu oříšky. Krátce po startu sympatické letušky začaly se servisem. Začínalo se extrémně horkým ručníkem, následovalo pití a vše bylo zakončeno jídlem – bez výběru. Škoda, že byla opravdu jen jedna a studená verze. Vše jsem spořádaně snědl a za poslechu milovaných One Republic roztáhl sedadlo. Trasa našeho letu byla vedena na Curych, Ženevu, Toulouse a přes Pyreneje na Zaragozu. Před Madridem tři vyčkávací kolečka, při jednom z nich nám kousek nad hlavou přeletěl Norwegian. Přistání jako do peřin.
V průběhu letu jsem se zeptal letušky, zda-li by bylo možné po přistání nahlédnout do kokpitu. Bohužel zapomněla, takže jsem po přistání vyrazil do přední galley, abych se jí zeptal ještě jednou. Ok, můžu, ale nesmím fotit. Kokpit je docela malý, za to naprosto moderní. Piloti byli oba fajn, chvilku jsme pokecali o tom, kam lítají a pak jsem jim popřál hezký zítřejší let do Santiaga. Piloti i posádka totiž v Madridu končili.
V Madridu jsme přistáli večer. Do Toleda jsem jel vlakem až ráno. Doporučuji všem koupit jízdenky přes internet. Na nádraží Atocha je vždy velká fronta na lístky. Naštěstí vlak, kterým jsem chtěl jet, jsem bez problému stihl. Rychlovlak stihne do Toleda z Madridu dojet za 30 minut.
Po hezkém dni v Toledu a snídani odcházím pěšky na stanici Renfe, kde jsem asi 20 minut před odjezdem vlaku . Vlak do Madridu toto ráno není tak plný, jako byl ten ranní předchozí den na cestě do Toleda. Pohodlná jízda španělskou krajinu, za 20 minut jsme na předměstí v Madridu, o deset minut později již na Atoche. Metrem na Tribunal, na Ministerstva a na T4.
Na check inu si nechám vytisknout letenku a přes kontrolu mířím do salónku Iberie na satelitním terminálu. Salónek je velmi rozlehlý, kvůli slunečním záterasám má však omezený výhled na plochu. Poskytuje dobrý výběr nealkoholických nápojů v plechovkách, což mám radši než help yourself stanice. Nechybí mé oblíbené Mahou. K jídlu kuřecí kousky s rýží, bramborami, grilovanou cuketou, šunky, sýry, capraccio z lososa. Nemůžu si stěžovat. Serfuju na internetu, pozoruji pod terminálem projíždějící letadla a začínám plánovat výlet na rumunskou A310. Po chvíli přilétá i náš plasťák ze Santiaga, opět CC-BBF. Myslel jsem si, že to bude on. Půl třetí se blíží, opouštím salónek a vydávám se k našemu gatu. Priority boarding, hned po usazení se letuška přichází představit a roztomile se snaží říct mé příjmení.
Welcome drink příjde hned, sotva co se představí, opět šampaňské a oříšky, jako na letu do Madridu. Po vzletu míříme na Bilbao, dále přes moře na Bordeaux. Fascinují mě pláže na francouzském břehu. Míjíme se s Air France a pokračujeme na Paříž, kterou podletíme. K jídlu se podávala vynikající paštika se salátem. Jako dezert byl též dobrý štrůdl. Chilské víno, vynikající džusy, paráda. IFE trochu projíždím, ale jen poslouchám hudbu. Zkusil jsem si zahrát i golf, ale po chvíli toho raději nechávám. Nejhorší skóre fakt nahrát nechci. Přistání bylo bez jakýchkoliv vyčkávacích koleček. Pojíždění ve Frankfurtu však trvalo téměř půl hodiny. Na zavazadlo čekat nemusím, a tseak jdu na vlakovou stanici a jedu do města, kde mám kousek od nádraží zarezervovaný hotel.
Hotel v pohodě, do města se mi nechce, tak si dávám dlouhou sprchu, surfuju na blbě jdoucím internetu. Ráno vstávám po sedmé hodině a jdu na vlakové nádraží, respektive kousek za něj, kde je i autobusové nádraží. Jsem zde 15 minut před odjezdem, tedy v 8:00. 8:10 jsem mírně nervózní, kde že to ten autobus je. 8:15 už mám strach, 8:20 se ptám paní, jestli náhodou neví, o co tady jde. Čeká na stejný spoj a ví toho asi tolik, co já. 8:30 – nic, 8:40 mě paní odchytne a říká, že jí právě došla sms, že autobus je bílý a má na předním skle zelenou ceduli Flixbus. Ok, jdem vyhlížet bílý autobus.
Před devátou hodinou se objevuje zřízenec této jinak na trase Brémy – Frankfurt super společnosti a oznamuje mi, že autobus už dávno odjel. Tak to je nádhera. Kdy jede další? Po třetí hodině. To jste se zbláznili, to nemám šanci stihnout ve Štutgartu let do Curychu. Nebo ve 12:50 na letiště ve Štutgartu. To by šlo, příjezd o půl páté na letiště akorát vyhovuje. Jen škoda, že neuvidím nic ze Štutgartu. I když možná dobře, ty německá města mi prostě nesedí. Nelíbil jsem mi moc Berlín, Brémy mě znechutily tím, kdo se tam ve velké většině vyskytoval a Frankfurt nevypadal jinak než Brémy, a to jsem ušel asi jen kilometr z nádraží na hotel. Jo a pak taky zpátky.
Tak usedám na jedno tříhodinové kafe ve vestibulu frankfurtského nádraží a plánuju další výlet. Zpět k busu. 12:40 – zřízenec oznamuje 15 minut zpoždění. Uběhne 20 minut po odjezdu, 25 minut, 30 minut – nervy na dranc, chci odejít na vlakáč a koupit za 50 euro jízdenku na vlak. V tu chvíli to příjde. Nablýskaný double-decker přijíždí.
Už dobrých 10 minut mi na záda pražilo slunko, takže jsem rád, když mě ultra pomalý řidič pustí do autobusu a hurá upper deck. 1A to není, je to nějaká dvojka vzadu, ale jedu. Cesta docela ubíhá, wifi jede obstojně. Na letiště ve Štutgartu přijíždíme s hodinovým zpožděním. Ze zastávky je to do terminálu asi 500 metrů. Letištní hala je rozdělená na 4 rádoby terminály, vše v jednom je ale o velikosti asi pražského terminálu 2. Na check inu si nechávám vytisknout palubní vstupenky a přes docela dlouhou, avšak rychle ubíhající kontrolu jdu do salónku Lufthansy.
Salónek je to naprosto otřesný. Velikostně bych ho přirovnal asi k učebně na ZŠ zaplněný tak, že nikdo z žáků nechybí. Opravdu je tu plno, není si kam sednout. Salónek však nabízí docela chutné párky, výbornou zeleninovou polévku a také ovocné zmrzliny. Nechybí samozřejmě alko i nealko nápoje. Po hodině, kterou jsem zde přečekal na boarding, se vydávám ke svému přízemnímu gatu. Boarding autobusem k našemu Avru. Asi můj farewell s tímto typem. Swiss nahrazuje tyto Jumbolina kanadskými CSky. Mimo to budou také obnovovat dálkovou flotilu, přesedlají na dobytčák B777. Já to letadlo prostě rád nemám. Cestou k letadlu jsem si všiml několika B738 od Tui Fly s winglety, ale směrem dolů. Zajímavé.
Kapitán ohlásil délku letu 30 minut a s 15 minutovým zpožděním jsme se odlepili z dráhy štutgartského letiště. Předpokládaně jsme letěli ve velmi nízké letové hladině, takže celý let byl spíše jako vyhlídkový. Servis byl opravdu rychlý, ale obsloužit 31 pax nebyl problém. Každý dostal neperlivou vodu a čokoládu. Po pár minutách letu jsme přistáli v Curychu na letišti. Výstup dle očekávání do autobusu. Zamířil jsem ještě do Swiss lounge na nějaké občerstvení. Po 15 minutách v salónku jsem se zvedl a odešel na Béčkové gaty. U mého gatu nebyla žádná fronta, nicméně poslední jsem prý ještě nebyl. Tři lidé se snažili dostat na tento let, měli letenky na ještě pozdější. Bohužel marně, byl jsem poslední cestující – na ty, co byli ještě po mě, se nečekalo ani minutu.
Bez nějakého dlouhého pojíždění či čekání jsme vzlétli a začal vyhlídkový let nad Švýcarskem. Perfektně jsem poznal letiště v Bernu i samotné město a užíval si výhled na Matternhorn. Servis byl stejný jako na lince ze Štutgartu. V Ženevě jsem přistával po druhé v životě a tentokrát se mi přistání líbílo daleko více. Celou Ženevu jsme obletěli kolem nádherného horského masivu a přistáli z východní strany – od Francie.
Ráno jsem zvládl ještě snídani v salónku, který jsem otevíral. Ještě se mi nikdy nestalo, abych nějaký „restaurační podnik“ otevíral. Většinou je zavírám. Vše je jednou poprvé, poprvé jsem letěl i A319 od Swiss. Komplet plné letadlo se na čas odlepilo z runway ku Praze. Užíval jsem si hezký výhled na Švýcarskou krajinu, ale poté jsem přeci jen usnul a probudil se až u Václava na gatu. 119, portýr nikde, metro, Student, kino na D1, šalina a su doma.
Sobota, pár hodin po příletu z Barcelony. Opět na letiště, ale to pražské, po pár týdnech. Ač jsem z Brna a Vídeň mám za humny, mám zde o více jak třetinu méně odletů. A to jsem párkrát ve Vídni jen tranzitoval, když jsem letěl někam z Prahy. Cenová politika však v 90% případech vždy určí odlet z Prahy. Váhal jsem, jak se do Frankfurtu dostanu. Nakonec jsem si zakoupil letenku s Ryanairem, který se mi začal strašně líbit (dříve to byla jedna z mála aerolinek, se kterou jsem létal, kvůli cenám) do Brém. Odlet byl odpoledne, takže jsem se nemusel do Prahy tahat o den dříve nebo jet do Prahy velmi brzo ráno. Letadlo odletělo na čas, bylo překvapivě plné. Užívám si vzlet v plné 738. Hodinka a pár minut a jsme v Brémách. Poklidný let, nad Něměckem klasicky s nulovou viditelností. Letiště v Brémách velmi srandovní. Pět metrů před terminálem je McDonald, 10 metrů tramvaj, 20 metrů normální supermarket. Z venku to vypadá jako nějaká kancelářská budova.
Brémy jako takové nic moc. Potěšil Becks zadarmo, který ve městě rozdávali. Plno Turků a bůh ví koho ještě, rychle pryč. Vyspat se a v 7:00 pryč.Do Frankfurtu jsem se přesunul za pár euro flixbusem – 7 hodin jízdy. Pohodlné sedačky, na určitý čas fungující wifi. Ve Frankfurtu jsem si na nádraží zakoupil jízdenku na vlak na letiště. Drop off ještě nebyl otevřený, tak jsem využil služeb samoobslužného kiosku, ve kterém jsem si vytiskl letenku. Měl jsem i mobilní verzi, ale letenky si schovávám. Přes bezpečnostní kontrolu, která zabrala pár sekund, jsem se dostal přes pasovku ke gatům. Jelikož jsem nevěděl, jaký salónek mohu využít, zeptal jsem se na informacích. Dostal jsem a výběr z Lufthansa business lounge, kterou jsem okamžitě zatrhl, jelikož tyto salónky znám velmi dobře. Druhá možnost byla Air Canada Maple Leafs lounge, kam jsem se tedy vydal plný očekávání.
Na recepci jsem byl velmi mile přivítán. Zajímalo by mě, do jakého salónku bych měl přístup na zlatou kartu OW, kdybych letěl v Economy. Do Maple Leafs bych nemohl, zde berou pouze platinovou od LAN nebo Business Class, což byl můj případ. Salónek byl po mém příchodu zaplněný asi z poloviny. Odlétalo pár letadel někam do Kanady. Sotva jsem si dal sprchu, většina cestujících salónek opustila. Lounge si moc líbila. Byl zde velký výběr jídla - rýže, těstoviny, kuřecí maso, několik dezertů. Samozřejmostí bylo nespočet nealko nápojů, piv, vín, nějakých aperitivů a malých pochutin, jako jsou oříšky, Haribo medvídky a tak podobně.
V salónku jsem byl asi tři hodiny, částečně jsem sledoval můj Dreamliner, jak se blíží do Frankfurtu, částečně jsem komunikoval s přáteli přes sociální sítě. Zjistil jsem také, že v Madridu nemám kde spát, jelikož nemám klíče od bytu a v Madridu momentálně není žádný člen rodiny, stejně tak jako moje kamarádka, která zrovna z MAD odlétala do svého druhého domova přes BRU na LHR. V Madridu jsem zůstat nechtěl, byť šlo jen o jeden den, a tak jsem si zarezervoval levný hotel v Toledu a rozhodl jsem se, že vyrazím právě tam.
B787 úspěšně přistál, bohužel zaroloval ke gatu, na který ze salónku nebylo vidět. Čas utíkal a musel jsem se přesunout na palubu. Priority boarding bych měl dnes i bez business class, ale vstupuji jako třetí na palubu. Jako první do business class. A vůbec poprvé jako ten, kdo v Business Class bude sedět i za letu. Mám za sebou něco přes 200 letů, relativně dost dálkovek, ale ani díky statusům u aliancí jsem nikdy nezažil žádný upgrade. První dojem z kabiny byl úžasný. Do fialova nasvícená kabina, všechno prostorné. Sektor pro Business Class se nakonec zaplní asi z 50%. Vedle sebe nikoho nemám, tak fotím a fotím. Vedle na stojánku dorazil brácha z Indie.
Odlétali jsme na čas a to, co následovalo, mě naprosto vyvedlo z míry. Tak ladný start jsem ještě nikdy nezažil. Vše bylo v naprosté tichosti. Průběh letu byl naprosto úžasný. Je fakt, že ihned po nástupu mě popadla euforie, ale i tak bych řekl, že každý pohyb letadla byl naprosto ladný, elegantní. Opravdu jsem si to užíval. Abych nezapomněl, welcome drink byl v podobě šampaňského a k němu oříšky. Krátce po startu sympatické letušky začaly se servisem. Začínalo se extrémně horkým ručníkem, následovalo pití a vše bylo zakončeno jídlem – bez výběru. Škoda, že byla opravdu jen jedna a studená verze. Vše jsem spořádaně snědl a za poslechu milovaných One Republic roztáhl sedadlo. Trasa našeho letu byla vedena na Curych, Ženevu, Toulouse a přes Pyreneje na Zaragozu. Před Madridem tři vyčkávací kolečka, při jednom z nich nám kousek nad hlavou přeletěl Norwegian. Přistání jako do peřin.
V průběhu letu jsem se zeptal letušky, zda-li by bylo možné po přistání nahlédnout do kokpitu. Bohužel zapomněla, takže jsem po přistání vyrazil do přední galley, abych se jí zeptal ještě jednou. Ok, můžu, ale nesmím fotit. Kokpit je docela malý, za to naprosto moderní. Piloti byli oba fajn, chvilku jsme pokecali o tom, kam lítají a pak jsem jim popřál hezký zítřejší let do Santiaga. Piloti i posádka totiž v Madridu končili.
V Madridu jsme přistáli večer. Do Toleda jsem jel vlakem až ráno. Doporučuji všem koupit jízdenky přes internet. Na nádraží Atocha je vždy velká fronta na lístky. Naštěstí vlak, kterým jsem chtěl jet, jsem bez problému stihl. Rychlovlak stihne do Toleda z Madridu dojet za 30 minut.
Po hezkém dni v Toledu a snídani odcházím pěšky na stanici Renfe, kde jsem asi 20 minut před odjezdem vlaku . Vlak do Madridu toto ráno není tak plný, jako byl ten ranní předchozí den na cestě do Toleda. Pohodlná jízda španělskou krajinu, za 20 minut jsme na předměstí v Madridu, o deset minut později již na Atoche. Metrem na Tribunal, na Ministerstva a na T4.
Na check inu si nechám vytisknout letenku a přes kontrolu mířím do salónku Iberie na satelitním terminálu. Salónek je velmi rozlehlý, kvůli slunečním záterasám má však omezený výhled na plochu. Poskytuje dobrý výběr nealkoholických nápojů v plechovkách, což mám radši než help yourself stanice. Nechybí mé oblíbené Mahou. K jídlu kuřecí kousky s rýží, bramborami, grilovanou cuketou, šunky, sýry, capraccio z lososa. Nemůžu si stěžovat. Serfuju na internetu, pozoruji pod terminálem projíždějící letadla a začínám plánovat výlet na rumunskou A310. Po chvíli přilétá i náš plasťák ze Santiaga, opět CC-BBF. Myslel jsem si, že to bude on. Půl třetí se blíží, opouštím salónek a vydávám se k našemu gatu. Priority boarding, hned po usazení se letuška přichází představit a roztomile se snaží říct mé příjmení.
Welcome drink příjde hned, sotva co se představí, opět šampaňské a oříšky, jako na letu do Madridu. Po vzletu míříme na Bilbao, dále přes moře na Bordeaux. Fascinují mě pláže na francouzském břehu. Míjíme se s Air France a pokračujeme na Paříž, kterou podletíme. K jídlu se podávala vynikající paštika se salátem. Jako dezert byl též dobrý štrůdl. Chilské víno, vynikající džusy, paráda. IFE trochu projíždím, ale jen poslouchám hudbu. Zkusil jsem si zahrát i golf, ale po chvíli toho raději nechávám. Nejhorší skóre fakt nahrát nechci. Přistání bylo bez jakýchkoliv vyčkávacích koleček. Pojíždění ve Frankfurtu však trvalo téměř půl hodiny. Na zavazadlo čekat nemusím, a tseak jdu na vlakovou stanici a jedu do města, kde mám kousek od nádraží zarezervovaný hotel.
Hotel v pohodě, do města se mi nechce, tak si dávám dlouhou sprchu, surfuju na blbě jdoucím internetu. Ráno vstávám po sedmé hodině a jdu na vlakové nádraží, respektive kousek za něj, kde je i autobusové nádraží. Jsem zde 15 minut před odjezdem, tedy v 8:00. 8:10 jsem mírně nervózní, kde že to ten autobus je. 8:15 už mám strach, 8:20 se ptám paní, jestli náhodou neví, o co tady jde. Čeká na stejný spoj a ví toho asi tolik, co já. 8:30 – nic, 8:40 mě paní odchytne a říká, že jí právě došla sms, že autobus je bílý a má na předním skle zelenou ceduli Flixbus. Ok, jdem vyhlížet bílý autobus.
Před devátou hodinou se objevuje zřízenec této jinak na trase Brémy – Frankfurt super společnosti a oznamuje mi, že autobus už dávno odjel. Tak to je nádhera. Kdy jede další? Po třetí hodině. To jste se zbláznili, to nemám šanci stihnout ve Štutgartu let do Curychu. Nebo ve 12:50 na letiště ve Štutgartu. To by šlo, příjezd o půl páté na letiště akorát vyhovuje. Jen škoda, že neuvidím nic ze Štutgartu. I když možná dobře, ty německá města mi prostě nesedí. Nelíbil jsem mi moc Berlín, Brémy mě znechutily tím, kdo se tam ve velké většině vyskytoval a Frankfurt nevypadal jinak než Brémy, a to jsem ušel asi jen kilometr z nádraží na hotel. Jo a pak taky zpátky.
Tak usedám na jedno tříhodinové kafe ve vestibulu frankfurtského nádraží a plánuju další výlet. Zpět k busu. 12:40 – zřízenec oznamuje 15 minut zpoždění. Uběhne 20 minut po odjezdu, 25 minut, 30 minut – nervy na dranc, chci odejít na vlakáč a koupit za 50 euro jízdenku na vlak. V tu chvíli to příjde. Nablýskaný double-decker přijíždí.
Už dobrých 10 minut mi na záda pražilo slunko, takže jsem rád, když mě ultra pomalý řidič pustí do autobusu a hurá upper deck. 1A to není, je to nějaká dvojka vzadu, ale jedu. Cesta docela ubíhá, wifi jede obstojně. Na letiště ve Štutgartu přijíždíme s hodinovým zpožděním. Ze zastávky je to do terminálu asi 500 metrů. Letištní hala je rozdělená na 4 rádoby terminály, vše v jednom je ale o velikosti asi pražského terminálu 2. Na check inu si nechávám vytisknout palubní vstupenky a přes docela dlouhou, avšak rychle ubíhající kontrolu jdu do salónku Lufthansy.
Salónek je to naprosto otřesný. Velikostně bych ho přirovnal asi k učebně na ZŠ zaplněný tak, že nikdo z žáků nechybí. Opravdu je tu plno, není si kam sednout. Salónek však nabízí docela chutné párky, výbornou zeleninovou polévku a také ovocné zmrzliny. Nechybí samozřejmě alko i nealko nápoje. Po hodině, kterou jsem zde přečekal na boarding, se vydávám ke svému přízemnímu gatu. Boarding autobusem k našemu Avru. Asi můj farewell s tímto typem. Swiss nahrazuje tyto Jumbolina kanadskými CSky. Mimo to budou také obnovovat dálkovou flotilu, přesedlají na dobytčák B777. Já to letadlo prostě rád nemám. Cestou k letadlu jsem si všiml několika B738 od Tui Fly s winglety, ale směrem dolů. Zajímavé.
Kapitán ohlásil délku letu 30 minut a s 15 minutovým zpožděním jsme se odlepili z dráhy štutgartského letiště. Předpokládaně jsme letěli ve velmi nízké letové hladině, takže celý let byl spíše jako vyhlídkový. Servis byl opravdu rychlý, ale obsloužit 31 pax nebyl problém. Každý dostal neperlivou vodu a čokoládu. Po pár minutách letu jsme přistáli v Curychu na letišti. Výstup dle očekávání do autobusu. Zamířil jsem ještě do Swiss lounge na nějaké občerstvení. Po 15 minutách v salónku jsem se zvedl a odešel na Béčkové gaty. U mého gatu nebyla žádná fronta, nicméně poslední jsem prý ještě nebyl. Tři lidé se snažili dostat na tento let, měli letenky na ještě pozdější. Bohužel marně, byl jsem poslední cestující – na ty, co byli ještě po mě, se nečekalo ani minutu.
Bez nějakého dlouhého pojíždění či čekání jsme vzlétli a začal vyhlídkový let nad Švýcarskem. Perfektně jsem poznal letiště v Bernu i samotné město a užíval si výhled na Matternhorn. Servis byl stejný jako na lince ze Štutgartu. V Ženevě jsem přistával po druhé v životě a tentokrát se mi přistání líbílo daleko více. Celou Ženevu jsme obletěli kolem nádherného horského masivu a přistáli z východní strany – od Francie.
Ráno jsem zvládl ještě snídani v salónku, který jsem otevíral. Ještě se mi nikdy nestalo, abych nějaký „restaurační podnik“ otevíral. Většinou je zavírám. Vše je jednou poprvé, poprvé jsem letěl i A319 od Swiss. Komplet plné letadlo se na čas odlepilo z runway ku Praze. Užíval jsem si hezký výhled na Švýcarskou krajinu, ale poté jsem přeci jen usnul a probudil se až u Václava na gatu. 119, portýr nikde, metro, Student, kino na D1, šalina a su doma.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2207
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
MarcosFT píše:Opět na letiště, ale to pražské, po pár týdnech. Ač jsem z Brna a Vídeň mám za humny, mám zde o více jak třetinu méně odletů.
No vidíš, já mám třeba z Prahy stejně letů jak z Brna.
VIE 39 : BTS 29 : PRG 12 : BRQ 12
Díky za report, perfektní, jen by to kromě fotky noh(ou) chtělo i fotku jídla v businessu. Mě LAN v opačném směru v economy moc nenadchnul.
A řekl bych, že tvůj seznam letů je impresionante. Budu se těšit na další report, díky!
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 709
- Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
- Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
- Bydliště: Hong Kong
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Mám fotku jídla poiuze z letu do Madridu. Díky, nějaký report brzy přidám. Já budu mít 65. let z PRG teď v pondělí. Vídeň velmi málokdy vyjde finančně lépe než Praha.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2862
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Ahoj, vyborny TR. Foto se mi moc libily, ale jak nastinil pavelpmi, rad bych videl taky foto cateringu tvych letu.
Jinak super vylet a budu rad, kdyz pridas foto taky z ostatnich tvych vyletu a cest.
Jinak super vylet a budu rad, kdyz pridas foto taky z ostatnich tvych vyletu a cest.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 3146
- Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
- Bydliště: HAG
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Taky musim pochvalit TR.
Stuttgartem se moc netrap, neni to osklive mesto, ale je nemecke se vsim vsudy, asi by se ti moc nelibilo. Tak mas alespon ten salonek... ja ho nahrazoval mistnim BurgerKingem
Jinak musim taky souhlasit - tvuj seznam letu je impozantni. Cestuji rad, ale to bych asi nedal
Stuttgartem se moc netrap, neni to osklive mesto, ale je nemecke se vsim vsudy, asi by se ti moc nelibilo. Tak mas alespon ten salonek... ja ho nahrazoval mistnim BurgerKingem
Jinak musim taky souhlasit - tvuj seznam letu je impozantni. Cestuji rad, ale to bych asi nedal
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
pěkné, díky za TR! taky jsem se na tohle chystal ale nakonec jsem to nějak odpískal... jaká byla obsazenost toho Ryanairu do BRE ? fakt 100% když píšeš plné ? jen pro zajímavost:) díky
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
- Příspěvky: 1048
- Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
- Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
- Pohlaví: muž
- Bydliště: VIE
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Plno Turků a bůh ví koho ještě, rychle pryč.
Neviem, mam citat dalej? Nechytil si od nich nahodou nejaku chudobu? Alebo ta nepohryzli?
Az na tu vetu pekny TR. Fotky z Maple Loungu nahodou nemas?
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Jo, pěkněj TR, hlavně to směrování cestou domů STR-ZRH-GVA-PRG hodně zajímavý, ale určitě stálo za to, Geneva je nádherný město. Mimochodem, to bylo kupovaný na jednu letenku nebo jak jsi to dával dohromady.
Jinak BRE je hodně zvláštní letiště, ještě pořád je v jednom z terminálů vystavená maketa vesmírný stanice? No, ta tramvaj až před terminál mně tenkrát taky dostala.
Jinak BRE je hodně zvláštní letiště, ještě pořád je v jednom z terminálů vystavená maketa vesmírný stanice? No, ta tramvaj až před terminál mně tenkrát taky dostala.
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 709
- Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
- Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
- Bydliště: Hong Kong
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Diky za odezvu. Obsazenost Ryanairu do Brem byla urcite 90%. Omlouvam se za tu vetu, nicmene se mi opravdu nelibilo evropske mesto plne techto lidi. Bohuzel fotku z Maple Leafs lounge nemam, priste vyfotim i salonky, slibuji. Letenka STR-ZRH-GVA-PRG byla koupena jako jedna rezervace
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 505
- Registrován: 10. 12. 2014, 12:03
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
MarcosFT píše:Diky za odezvu. Obsazenost Ryanairu do Brem byla urcite 90%. Omlouvam se za tu vetu, nicmene se mi opravdu nelibilo evropske mesto plne techto lidi. Bohuzel fotku z Maple Leafs lounge nemam, priste vyfotim i salonky, slibuji. Letenka STR-ZRH-GVA-PRG byla koupena jako jedna rezervace
Nemas sa za co omluvat.....niesi sam ktorému sa to nelubi europske mesto plne pristahovalcov ...ja sa tiez pokial sa da vyhybam multikuturnim mestam ako Paris,Marseill,Amsterdam,Brussel,Londyn,Birmingham a pod Necitim sa tam dobre
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2862
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
MarcosFT píše: Letenka STR-ZRH-GVA-PRG byla koupena jako jedna rezervace
Muzu vedet kolik tato letenka stala a kde jsi takovou sehnal?
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 709
- Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
- Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
- Bydliště: Hong Kong
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Letenka byla vyhledána přes skyscanner a zakoupena u tripsty. Kupována byla 4 týdny před odletem a cena byla lehce přes 2k. Hledal jsem totiž nějakou cestu z FRA. Přímé lety do PRG či VIE byly drahé, nakonec padla volba na odlet ze Stutgartu, kvůli poměru mezi výkonem a cenou (počet letů vs peníze). Nabízel se i odlet z DUS přes KOS do Vídně (za stejnou cenu), s tím, že na Kosu jsem měl mít celý den, ale večerní výlet do Vídně a následný ranní přesun do Brna v celkovém součtu znamenal, že přílet další den z Ženevy bude trochu lepší... asi jsem magor, já vím, ale lítání miluju
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
MarcosFT píše:... asi jsem m***r, já vím, ale lítání miluju
Takových ma*orů je nás tady asi víc, mně se tohle směřování naopak velmi líbilo.
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 431
- Registrován: 15. 08. 2006, 06:12
- Pohlaví: muž
- Bydliště: PRG
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Otázka na Admina: Budete tolerovat na tomto fóru xenofobii?
Re: LAN B787 FRA-MAD-FRA a trochu více
Co je na tomhle tripreportu xenofobniho?
Az mam strach, zda mam vubec delat koupacky tripreport s malym srovnanim ceskeho koupaka a koupaka z Blizkeho vychodu a chovani jejich infantu v letadle. Muzu?
Az mam strach, zda mam vubec delat koupacky tripreport s malym srovnanim ceskeho koupaka a koupaka z Blizkeho vychodu a chovani jejich infantu v letadle. Muzu?