Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od cocik »

První díl trip reportu - cesta do KLDR, trocha turistiky, let v Il-62M
Druhý díl trip reportu - skutečná letecká exotika

Bude mi chvíli trvat, než doedituju a nahodím kompletní trip report z KLDR (včetně cca 130 fotek), takže zatím si můžete zkrátit čekání malým předkrmem. Jak je vidět, byl to velmi nudný výlet, který jsem skoro celý prospal...

Spánek v Tu-204
Spánek v Tu-204


Spánek v Il-62M
Spánek v Il-62M


Spánek v Tu-134
Spánek v Tu-134


Spánek v An-24
Spánek v An-24


Spánek ve vládní helikoptéře Mi-17
Spánek ve vládní helikoptéře Mi-17


Spánek v Il-18
Spánek v Il-18


Spánek v An-148
Spánek v An-148
Naposledy upravil(a) cocik dne 02. 11. 2015, 13:03, celkem upraveno 8 x.


Hansie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 131
Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od Hansie »

A byl jsi mj. na tom Laibachu, nebo ne? Byla to první zahraniční skupina na koncertě v DPRK, a navíc zrovna v době tvé návštěvy...

martineek
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 162
Registrován: 12. 08. 2009, 10:47
Oblíbené typy letadel: B747, B777, A340
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG, MEX
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od martineek »

Už se těším :-) nemít doma tolik malých dětí, jel jsem s vámi :-)

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od Fabo »

Hele, nespi, a dodelej koupaka! :D

...nebo ho za trest dodelam ja :P

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od flyingblue »

Fabo píše:Hele, nespi, a dodelej koupaka! :D

...nebo ho za trest dodelam ja :P


Zda se, ze ma problemy s dokoncovanim projektu. Aby s tim nemel problemy ...


misob
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 121
Registrován: 21. 03. 2015, 00:30
Oblíbené typy letadel: CR7, E170
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od misob »

Ja sa čočíkovi ani moc nečudujem, tiež nie som schopný už 3 týždne dokončiť 2.časť svojho TR. Niečo iné je prispieť pár vetami do diskusie, niečo iné vytvoriť zaujímavý cestovatelský blog, aby pri ňom publikum nezaspalo, bol štylisticky a gramaticky správny. Pôvodne som si myslel, že celý report zbúcham za 2 týždne, ale nakoniec budem rád, keď ho dokončím do konca roku. Inak na report z toho panoptika zvaného KLDR som fakt zvedavý. Hlavne teraz som videl na ČT pár reportáží od B. Šámalové a prekvapilo ma, že stihla live do vysielania povedať niečo v štýle, že okrem Pchjongjangu všade ľudia živoria.

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od micaello »

Jsem kůže líná..neměl bys na tu reportáž link? Nebo alespoň v jakém pořadu byla?
Díky!

Hansie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 131
Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od Hansie »

Bylo to 11.10. v Událostech na Ct 1, Link dát neumím

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od micaello »

Děkuji. To už dohledám =)

bepo
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 234
Registrován: 22. 02. 2013, 20:30
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od bepo »

Hansie píše:Bylo to 11.10. v Událostech na Ct 1, Link dát neumím

Je to 10.10 nie 11teho http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... slavy-kldr

Hansie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 131
Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od Hansie »

Dnes (1.11) nádherná reportáž Báry Samalove v Objektivu na Ct 1. Pro letecké nadšence na začátku přiblížení na FEN, představení nového terminálu a další perličky z Pchjongjangu.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od cocik »

V KLDR maji i mnohem hezci letiste nez FNJ, akorat tam zatim nepousti turisty, ale jenom letecke nadsence :D
Wonsan Kalma Airport
Wonsan Kalma Airport

Hansie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 131
Registrován: 06. 03. 2013, 23:09
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od Hansie »

Ale toto je nejspíš terminál 2 FNJ (omlouvám se za mylku s FEN)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od cocik »

FNJ ma jenom jeden terminal (ten starej zbourali). Ta moje fotka je z uplne jinyho letiste ve Wonsanu (byli jsme s Il-18 vubec prvni komercni let, co na to letiste priletel, takze jeste bylo komplet bez vybaveni interieru a personalu, hodne bizarni zazitek).

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: PREVIEW - Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Příspěvek od cocik »

Úvodem bych rád napsal malé upozornění. KLDR je exotická země, ale je potřeba si uvědomit, že jde o velmi nesourodou směs tří věcí:
1) Oficiální „potěmkinovské“ části, která se předvádí turistickým výpravám. Jde o stavby v plus mínus socialistickém stylu se všemi výhodami i neduhy na klasických turistických trasách (Pchjongjang, DMZ, Kaesong…), ze kterých píše cestovatelské reportáže naprostá většina lidí, kteří KLDR navštíví v rámci organizované turistiky. Exotika a „punk“ na podobných zájezdech spočívá v tom, že člověk na deset minut zmizí z dohledu průvodců, nebo z autobusu zahlédne nějakou bizarní věc.
2) Nové výstavby financované ruskými nebo čínskými firmami (za podpory severokorejské vlády zejména co se infrastruktury týče). Jde hlavně o různé hotelové resorty připravené na postupné otevírání KLDR většímu množství turistů (hlavně z okolních asijských zemí) a jejich kvalita je naprosto srovnatelná s velmi slušnými hotely na západě. K návštěvě podobných míst je potřeba určitá kombinace štěstí a „speciálního důvodu“, ale dá se očekávat, že právě sem začnou v dohledné době mířit velké skupiny klasických koupáků.
3) Zbytek země, který na tom není nic moc. K hladomoru během vlády Kim Čong Ila má naštěstí současná situace daleko – nejlépe by se dala přirovnat ke stavu v Číně krátce po vyhlášení reforem Deng Xiaopinga. Vidět tu „opravdovou“ KLDR se v současné době dá pouze tehdy, pokud člověk pracuje pro některou z mezinárodních organizací, případně pokud hodlá riskovat různé „alternativní“ způsoby, jak se dostat přes polopropustnou hranici s Čínou.
Většinu „neleteckých“ zážitků se budu snažit cílit na část označenou číslem 2, protože mi přijde z pohledu návštěvníka KLDR nejzajímavější (jde o věci, které jsou málo známé, ale na život v KLDR budou mít v budoucnu čím dál větší vliv). Pokud hledáte nějakou senzacechtivou reportáž z části číslo 1, budete se muset poohlédnout někde jinde. Mně přijde tvorba „autentických cestopisů“ ve stylu nechvalně známého českého filmu „Vítejte v KLDR“ jako zbytečné honění ega a ztráta času - představte si, že byste dělali dokument o životě v ČSSR z výletu do Prahy, Krumlova a na Karlštejn.



Báječné lety s Kimem (Air Koryo aviation tour)

Čas od času se mi ozvou přátelé z letecké komunity s doporučením nebo přímo nabídkou nějakého zajímavého letu – ať už jde o otevírání nové linky, vyřazování některého typu, případně speciální charter nad Antarktidu nebo kolem severního pólu. Jenže já tyhle speciály pro letecké nadšence nemám moc rád - při boardingu i na palubě je většinou neskutečný chaos jak se všichni snaží fotit nebo natáčet, a navíc nepatří mnozí „aviation geekové“ mezi sociálně kompatibilní jedince, takže to v letadle dost často vypadá jako na zájezdu autistů. Mnohem radši si užívám netradiční zážitky mezi klasickými koupáky nebo cesťáky, kdy člověku neruší rozjímání nepřetržité cvakání zrcadlovek. Bohužel ale existují místa a letadla, do kterých se bez specializovaných zájezdů nemáte šanci dostat, a jedním takovým je právě Severní Korea. Když mi koncem loňského roku dal Sam Chui echo, že se v září 2015 chystá speciální výlet do KLDR, u kterého bych neměl chybět, poslal jsem ještě ten den závaznou přihlášku. Osm dní létání z dnešního pohledu již exotickými veterány po všech možných i nemožných koutech exotické země spojených s oslavou šedesáti let od zahájení provozu severokorejských státních aerolinek slibovalo zážitky z kategorie těch hodně neobvyklých…

Měsíce ubíhaly a starosti všedního dne pomalu, ale s o to větší vytrvalostí, přebily úvodní cestovatelské nadšení. Teprve až nějaké dva týdny před plánovaným odletem mi došlo, že bych měl začít trochu plánovat. Situace se totiž trochu zamotala – sraz účastníků zájezdu je v Pekingu, odkud budeme společně odlétat do Pchjongjangu, a do Pekingu se o týden později zase vrátíme. Jenže tou dobou už bude moje manželka Ósace, takže aniž bych se vrátil zpět domů do Šanghaje, budu pokračovat hned z Pekingu do Japonska, kde spolu strávíme další týden. Což mimochodem znamená, že budu muset do malého příručáku a ještě menšího fotobatohu dostat oblečení na čtrnáct dní, a zároveň vymyslet, jak projít se zavazadly plnými závadných severokorejských suvenýrů skrz japonské celníky, kteří pro podobné věci nemají příliš velké pochopení. První část rébusu se mi (s připomínkou starých dobrých punkových časů) nakonec vyřešit podařila, ale jestli zvládnu i tu druhou, to zjistím až v Ósace.

Jednoho slunečného pátečního rána jsem tedy vstal, rozloučil se se ženou i psem, vzal bagáž a nastoupil do přecpaného metra směrem na šanghajské nádraží Hongqiao. Ze Šanghaje do Pekingu je to totiž nějakých 1100 kilometrů vzdušnou čarou (podobně jako třeba z Prahy do Londýna), a pokud započítáme celkový čas na cestě z centra jednoho města do centra druhého, vychází vlak i letadlo víceméně nastejno, akorát s tím rozdílem, že jsou čínské vnitrostátní letecké linky velmi často zpožděné, kdežto vlaky jezdí v naprosté většině případů přesně podle jízdního řádu a na palubě je navíc rychlý mobilní internet. Přesně v devět hodin se dala souprava CRH380 do pohybu a za chvíli už třistakilometrovou rychlostí svižně odkrajovala čínskou krajinu. Něco po desáté jsme zastavili v Nanjingu, potom následoval dlouhý most přes Jang-c’-ťiang, a krátký šlofík, ze kterého jsem se probudil krátce před přejezdem další legendární Žluté řeky (pravda, na dolním toku už má zásluhou intenzivního zavlažování okolních polí k nějaké majestátnosti daleko, to už i Labe v Ústí je zajímavější). V 13:48, přesně podle jízdního řádu, jsme zastavili na pekingském jižním nádraží, a já měl před sebou dilema. Zlí jazykové tvrdí, že jsem houby pankáč, když pořád bydlím v Hiltonech, tak jsem výjimečně zarezervoval hotel Conrad v západní části Pekingu, nedaleko restaurace, kde měl proběhnout sraz naší turistické výpravy. No a teď babo raď – mám tam jet kratší cestou metrem přes centrum (kde se dá ve vagónech čekat hlava na hlavě), nebo raději delší cestou po vnější okružní lince? Nakonec zvítězil pud sebezáchovy, jel jsem poloprázdným metrem po předměstích a krátce před třetí hodinou už jsem byl na hotelovém pokoji ve sprše.

Na nádraží v Šanghaji
Na nádraží v Šanghaji

Ve vlaku
Ve vlaku

Přejezd Jang-c-ťiang
Přejezd Jang-c-ťiang

Přejezd Žluté řeky
Přejezd Žluté řeky


Sraz výpravy, kde jsme měli nafasovat severokorejská víza a také první z nekonečné řady „politických školení mužstva“, se konal v útrobách severokorejské restaurace v poměrně rozlehlém kancelářsko-obchodním centru. To s sebou samozřejmě přineslo určité komplikace, protože najít onen podnik ve složité spleti vchodů, východů, průchodů a výtahů nebyl žádný med. Venku jsem proto na sebe postupně nabalil celou skupinu totálně zmatených západních turistů, a po krátkém dohadování s recepčními a pracovníky údržby jsme konečně lokalizovali vchod do restaurace. Během pár minut se uvnitř dala dohromady malá česko-slovenská skupinka (nakonec nás bylo devět – sedm Čechů a dva Slováci) a společně jsme si vyslechli základní informace ohledně odletu, přechodu přes severokorejskou pasovou a celní kontrolu (například že není dobré mít v telefonu nebo na notebooku „závadné“ fotografie či filmy a v zavazadle „nevhodnou“ literaturu, přičemž o tom, co je „závadné“ a „nevhodné“ rozhoduje na místě příslušný orgán), pár dalších bezpečnostních doporučení (ve stylu „myslete si o věcech, co uvidíte a uslyšíte, co chcete, ale nechte si to pro sebe), a nakonec jsme nafasovali vstupní karty s našimi jmény a fotografiemi, které slouží jako vízum do země. Zbytek večera již proběhl v pohodovém duchu – servírovala se velmi dobrá korejsko-čínská večeře a pak se unavení cestovatelé rozprchli zpět do svých hotelů.

Conrad Beijing
Conrad Beijing

Výhled z horního patra, mimořádně bez smogu
Výhled z horního patra, mimořádně bez smogu

Pokoj v hotelu
Pokoj v hotelu



PEK-FNJ, JS222, Tu 204-100
Vzhledem k tomu, že se do KLDR chystalo v rámci Aviation Tour přibližně 170 lidí (rozdělených do šesti skupin – čtyři anglicky mluvící a dvě německé), přidali plánovači Air Koryo po vzoru dopravních podniků k běžné sobotní lince do Pchjongjangu ještě jeden „posilový spoj“, který odlétal o hodinu později. Tím však výčet pozitiv končí, protože Air Koryo létá z terminálu číslo 2, který má svá nejlepší léta už dávno za sebou a jehož interiér s množstvím ohrádek z pletiva připomíná spíš nápravně výchovné zařízení, a navíc se o oba dva lety staralo jenom několik málo check-in přepážek, takže se čekání na palubní vstupenky dost nepříjemně protáhlo (pravda, nebyla to taková hrůza, jako když se Travel Servisem letí do Hurghady, ale nemělo to k tomu daleko). Když k tomu připočteme ještě solidní frontu na imigračním a velmi důkladnou bezpečnostní prohlídku (nedávno se totiž nějaký šílenec pokusil zapálit letadlo na čínském vnitrostátním letu, což přimělo úřady k plošnému zavedení výrazně tvrdších bezpečnostních opatření), zbyl čas maximálně tak na rychlé kafe, pár fotek pushbacku první linky a poslední nostalgické zabrouzdání po mobilním internetu. A pak už začal boarding našeho Tupolevu směr Severní Korea.

Checkin v Pekingu
Checkin v Pekingu

První Tupolev se chystá na start
První Tupolev se chystá na start

Boarding
Boarding


Po prvních krocích v útrobách ruského stroje mě překvapilo, že vypadá tak nějak obyčejně a neinformovaný člověk by si ho mohl snadno splést s Boeingem nebo Airbusem. V prvních řadách pár dvojsedaček regionální business class, za přepážkou pak červené sedačky economy s průměrnými rozestupy a nad nimi sympaticky prostorné biny. Zkrátka nic, co by nasvědčovalo strašidelnému jednohvězdičkovému hodnocení na Skytraxu podpořenému různými aktivistickými články na českých zpravodajských serverech. Mezi skupinu zahraničních turistů se vmísilo také několik Severokorejců ověšených taškami z čínského duty free, kteří se vraceli zpět do vlasti. A právě při pohledu na zakřiknuté postavy v levných oblecích se mi poprvé (ale zdaleka ne naposled) vybavilo Československo v dobách nedávno minulých – až na to, že tentokrát nejsem domorodcem, ale díkybohu v roli bohatého devizového turisty.

Náš Tupolev odstartoval celkem svižně, ale prvních patnáct minut letu by se dalo nazvat „pilotně nepříjemnými“, protože horké počasí vytvořilo dost nepředvídatelnou termiku. Nakonec se ale let stabilizoval a mohl začít servis. Vedle celkem slušných nápojů jsme dostali také jídlo, které připomínalo zvláštního křížence mezi hamburgerem a bagetou a chutnalo jako některé divočejší bagetové kreace na palubách ČSA z dob, kdy docházelo k „optimalizaci palubního servisu v souladu s požadavky zákazníků“. Na displejích u stropu mezitím probíhal zábavní program v podobě koncertu severokorejských umělců. Takhle napsané to zní hrozně, ale šlo o vysokorozpočtovou produkci, která počtem i velikostí různých obrazovek a světelných efektů kolem pódia bez problémů přebila cokoliv z portfolia estrád veřejnoprávních i soukromých českých televizí. Po přeletu severokorejské hranice kdesi u Dandongu (neletěli jsme přímo přes moře, ale malou oklikou víc na sever) se ozvala z reproduktorů řízná vojenská muzika a nám všem začalo docházet, k čemu že jsme se to dobrovolně upsali.

Palubní časopis
Palubní časopis

Zajímavé čtení
Zajímavé čtení

Severokorejská hudba
Severokorejská hudba

Hamé Pchjongjang
Hamé Pchjongjang


Během klesání k letišti FNJ se začala objevovat první severokorejská specifika. Zatímco u normálních společností letušky těsně před přistáním otevírají stínítka na oknech, tady holky naopak pečlivě pozavíraly celou levou stranu letadla a rezolutně zakázaly zástěny otvírat (zatímco pasažéři vpravo se sice z oken mohli dívat, ale nesměli fotit). Důvod onoho bizarního postupu jsme zjistili o pár minut později, když naše letadlo zastavilo na stojánce a během nastupování do přistavených autobusů se nám naskytl úžasný výhled na Il-62M, který přistál hned za námi a zaroloval k nedalekému nástupnímu mostu, zatímco nízko nad letištěm zaburácely motory formace stíhaček, které letadlo doprovázely. Cestou k terminálu jsme spekulovali nad tím, kdo v tom letadle asi cestoval (respektive zda to byl sám velký Kim, nebo jenom někdo z jeho nejbližšího okolí), ale hlasité úvahy a vtipkování razantně utnula selekce do front u pasové kontroly. Všichni se začali tvářit vážně, protože nikdo nevěděl, jak taková pasová kontrola bude vypadat, ale nakonec velmi přátelský uniformovaný úředník jenom prohlédl pas, orazítkoval kartičku s vízem a pokynul, že máme pokračovat k pásu se zavazadly a celní kontrole.

A právě tady začala ta pravá Severní Korea. Cestující s nafasovanými zavazadly směrovali celníci do jednotlivých front, kde probíhala poměrně detailní prohlídka. Nejprve jsme museli vyndat všechny knihy, fotoaparáty, mobilní telefony a počítače. Zatímco je celníci prohlíželi a v případě telefonů si zapisovali nějaké údaje (pravděpodobně abychom je „omylem“ nenechali na území KLDR), procházely naše kufry rentgenem. To bylo ale teprve první kolečko. Všechnu elektroniku i literaturu jsme dostali zpět, ale hned si nás rozebrala další skupinka celníků, kteří by se v ČR skvěle uplatnili v řadách OSA nebo softwarové policie. Tušíte správně – šlo o kontrolu „závadného obsahu“. Což o to, iPhone jsem předem promazal do nezávadného stavu, k foťáku jsem preventivně vzal jenom prázdné paměťové karty, ale zafungoval zákon schválnosti a celník ukázal na můj notebook s anglickým dotazem, jaké tam mám filmy. Prohlásil jsem, že jenom videa ze svatby, ale hodně mi zatrnulo, protože jsem notebook zapomněl promazat, takže si jistě dovedete představit, co všechno se po disku povalovalo. Mladý celník poprosil, abych počítač nabootoval a já v duchu děkoval soudruhům z Lenova a Microsoftu, protože ho po půl minutě nabíhání systému přestalo čekání bavit a pustil mě dál. Ufff…

V příletové hale na nás již čekali průvodci s označením jednotlivých skupin. Spolu s ostatními Čechy a Slováky jsme byli ve skupině D, o kterou se starala klasická trojice ve složení postarší politruk (nejdůležitější osoba, co zůstávala takticky v pozadí), energická mladá průvodkyně (ta odvedla většinu práce) a vyjukaný mladík (klasický podržtaška). V autobuse se průvodkyně představila coby „Miss Yu“ (hurá, tohle se bude snadno pamatovat), přivítala nás v KLDR a definovala základní pravidla výletu (tj. být vždy v dosahu jednoho z průvodců, nefotit nic vojenského a ve vlastním zájmu respektovat všechny pokyny doprovodu). Všichni ji poslouchali jenom na půl ucha, protože se zájmem sledovali, co se děje za okny autobusu – cesta z letiště do centra města vedla příměstskou zástavbou a pro celou výpravu tak šlo o první nahlédnutí do života ve stále ještě bizarní zemi. Do centra Pchjongjangu jsme dorazili už za tmy a po rychlé zastávce u jednoho z monumentů a průjezdu kolem osvětleného nádraží, před kterým postávaly desítky zbrusu nových taxíků, jsme zastavili před hotelem Yanggakdo, který se měl stát po příštích sedm dní naším domovem. Jde o jeden ze dvou hlavních turistických hotelů v severokorejském hlavním městě a rozhodně to není žádný trpaslík – s 47 patry jde o druhou nejvyšší budovu v KLDR. Při příjezdu nás přivítal výpadek elektřiny a já se jenom modlil, aby nás něco podobného nepotkalo ve výtahu (strašidelných historek o tom, co dělají při výpadku elektriky čínské výtahy, jsem si vyslechl od očitých svědků víc než dost).

První monument, který jsme viděli
První monument, který jsme viděli

Noční ulice v Pchjongjangu
Noční ulice v Pchjongjangu


Operativní rozdělení do dvoulůžkových pokojů proběhlo v pohodovém stylu (v tom byla další výhoda velkého počtu krajanů ve skupině) a jejich interiér a vybavení víceméně odpovídalo běžnému tříhvězdičkovému turistickému hotelu v Evropě (tj. žádný velký šlágr, ale také žádná hrůza). Po ubytování následovala večeře v hotelové restauraci, ke které vedla cesta skrze několik „obchodů tuzexového typu“ a po večeři pak české posezení u překvapivě levného importovaného piva v jednom z barů v lobby. Víceméně jsme se všichni shodli na tom, že si člověk připadá jako západní turista, který v roce 1988 přijel do hotelu Panorama (akorát roli západoněmeckých marek plní čínské yuany), a s tímto zjištěním jsme zakončili první den…

Náš hotel
Náš hotel

Výhled z hotelového okna
Výhled z hotelového okna


Druhý den ráno jsme stále ještě pokračovali v režimu „obyčejné turistické výpravy v KLDR“. Čekala nás klasická návštěva demilitarizované zóny, což obnášelo dvouhodinovou cestu po liduprázdné dálnici s relaxační zastávkou na jediném dálničním odpočívadle v Severní Koreji (kde personál na venkovních stolech rozložil další improvizovaný valutový obchod). Před vstupem do DMZ jsme museli projít povinným PŠM (pro později narozené dodávám, že ona zkratka znamená „politické školení mužstva“), kdy nám průvodkyně překládala výklad jednoho z vojáků o tom, co která oblast na mapě znamená. Po všech štacích jsme jezdili se skupinami E a F, které byly německy mluvící, takže jsme mohli sledovat i část německého výkladu, který byl o poznání barvitější. Představte si vojáka s ukazovátkem, který cosi drmolí korejsky, do toho se ozve velmi hlasitý překlad ve stylu: „Das sind die Amerikanischen Waffenposten!“, a Němci po vzoru svých dědečků a pradědečků disciplinovaně naslouchají a přikyvují. Není asi nutné dodávat, že jsme manažera německé výpravy, energického bělovlasého bývalého policistu Lutze, okamžitě překřtili na „Herr Gruppenführer“ („pan vedoucí skupiny“ – překl. aut.).

Politické školení mužstva
Politické školení mužstva

Imperialistům dozvonilo
Imperialistům dozvonilo


Samotná demilitarizovaná zóna zas až tak zajímavá není. Víceméně jde o kilometru ostnatých drátů a několik shluků budov. V první skupince baráků probíhala jednání o příměří (nyní je tam výstavka historie válečného konfliktu) a druhá skupina je na samotné hranici. Jakmile přijede turistická výprava, zvednou se na příslušné straně hranice vojáci a postaví se na předepsaná místa, a když turisté odejdou, tak se zase vrátí. Mohli jsme tak z terasy sledovat bizarní představení, kdy severokorejští pohraničníci již zalezli za jeden z baráků (protože naše skupina už u nich nestála), zatímco „Korejci v žoldu amerických okupantů“ nastoupili na stráž, protože do „okupační zóny“ zrovna přijela výprava ze Soulu. Ještě pár fotek na památku, nenápadné připojení na mobilní internet přes signál jihokorejského operátora, a mohli jsme odjet do nedalekého Kaseongu na oběd. Na ten jsem se obzvlášť těšil, protože jsme si s dalšími dvěma kolegy předobjednali korejskou specialitu – pikantní polévku boshintang. Někteří z vás již tuší, pro ty ostatní samozřejmě dodávám, že základ tohoto jídla hodně podobného dršťkové polévce tvoří psí maso. Vlastně nejenom maso, ale víceméně celý pes včetně dalších vnitřností. Zdeněk Srstka s Martou Kubišovou mne asi nebudou mít rádi, ale musím říct, že boshintang chutnal celkem dobře – psí maso je překvapivě jemné (trochu se podobá kuřecímu, jenom vlákna jsou delší) a dokonce i kousky jater (nebo to byly ledviny) příjemně ladily s pálivou omáčkou v hustém vývaru. Po vzoru persony a jeho gastrofotografického koutku tedy musím říct, že jsem byl příjemně překvapen a dávám psí polévce 14.5/20.

Na hranici obou Korejí
Na hranici obou Korejí

Jihokorejci na stráži, Severokorejci veget
Jihokorejci na stráži, Severokorejci veget

Průvodkyně ověšená foťáky
Průvodkyně ověšená foťáky

Oběd v Kaesongu
Oběd v Kaesongu

Psí polévka, korejské národní jídlo
Psí polévka, korejské národní jídlo


Cesta zpět do Pchjongjangu uběhla celkem rychle (není divu, když jsme byli prakticky jediná vozidla na celé dálnici), takže rychle do hotelu a převléknout se do společenského úboru. Dalším bodem programu totiž byla slavnostní oslava 60 let od zahájení provozu Air Koryo, kterou aerolinky uspořádali na předměstí hlavního města ve firemním „školicím středisku“ (v reálu vypadalo spíš jako pětihvězdičkový hotel, daleko lépe vybavený než hotely pro západní turisty). A tady se pomalu začaly projevovat určité neduhy účastníků zájezdu. Když totiž na jedno místo dáte nějakých sto padesát lidí, které baví bizarní věci kolem letectví, nutně se mezi nimi najde nějakých dvacet, třicet totálních mimoňů (nebál bych se říct až autistů), kteří nemají příliš velký smysl pro společenské chování. Vedle lidí v oblecích či aspoň košilích se tak na recepci objevilo pár typů v otrhaných kalhotách a sepraných tričkách, případně úchylů, kteří měli na čele přidělanou GoPro kameru.

Ulice v Kaesongu
Ulice v Kaesongu

Dálniční odpočívadlo
Dálniční odpočívadlo

Liduprázdná dálnice
Liduprázdná dálnice

Monument u vjezdu do hlavního města
Monument u vjezdu do hlavního města


I přes drobné prohřešky proti bontonu nakonec proběhla celá akce bez větších závad. Nejprve proběhly proslovy zástupců aerolinek následované poděkováním šéfa agentury, která náš výlet zorganizovala, a pak už servírky v uniformách letušek Air Koryo začaly nosit na stůl hromady jídla (což se ukázalo jako jeden z obrovských paradoxů, se kterým se člověk obtížně srovnával, protože jsme celou dobu v KLDR jedli opravdu skvělé věci, i když velkou část země donedávna trápil hladomor apokalyptických rozměrů). Nechyběl přípitek šampaňským ani krátký kulturní program v podobě tanečního a pěveckého vystoupení (umělkyně byly opět převlečené za letušky). Do jednoho z čísel se jim povedlo zapojit i celé osazenstvo sálu, protože požádaly, abychom jejich zpěv „Písně o sjednocení“ doprovodili „vlakem sjednocení“ – tedy vytvořili lidského hada, který se proplétal celým sálem. Nutno podotknout, že se na velmi neformálním konci večera projevilo i několik lahví severokorejské kořalky, které byly strategicky rozmístěné u všech stolů. Zpátky na hotel jsme se dostali až po půlnoci a všichni rychle zmizeli na pokoj, protože nás čekalo brzké ranní vstávání na první zajímavý let…

Slavnostní recepce k 60. výročí Air Koryo
Slavnostní recepce k 60. výročí Air Koryo

Celkem slušný výběr pití
Celkem slušný výběr pití

Ano, jsme v KLDR a tohle jsme skutečně jedli
Ano, jsme v KLDR a tohle jsme skutečně jedli

Připravuje se slavnostní přípitek
Připravuje se slavnostní přípitek


FNJ-YJS, JS3501, Il-62M
Ráno kolem šesté nás průvodkyně vzbudila hotelovým telefonem a po rychlé snídani jsme vyrazili na letiště. Nemohli jsme se příliš zdržovat, protože naší destinací bylo letiště Samjiyon u hranic s Čínou, nedaleko Mt. Paekdu – s 2744 metry nejvyšší korejské hory a místa, kde se podle legendy narodil Kim Čong Il (protože tam tou dobou jeho rodiče bojovali proti japonské okupaci). Jenže ono letiště může fungovat akorát ve dne, protože mu chybí osvětlení dráhy, takže bylo bezpodmínečně nutné, abychom odletěli zpět odpoledne, dřív než se začne smrákat. Na checkinu jsme dostali normální palubní vstupenky (tehdy nám to ještě nepřišlo divné) a po rychlé bezpečnostní kontrole jsme prošli nástupním mostem na palubu Il-62M. Sice jsem zamlada pár sovětskými letadly letěl, ale už jsem si skoro nepamatoval, jak to vypadalo v kabině, takže mě okamžitě překvapil obrovský kontrast mezi moderními letadly a tím, do čeho jsme se (dobrovolně a s neskrývaným nadšením) posadili – jednoduché modré sedačky s plechovými stolky, místo binů na zavazadla jenom regál jak v autobuse a ani stopa po přihrádkách na kyslíkové masky. Jenže koho by zajímaly nějaké sedačky, když se postupně nahodila čtveřice Solovjevů a těsně před startem přešel jejich hukot v klasický pisklavý jekot ze staré školy tryskáčů. Na pilotech bylo vidět, že se nechtějí pouštět do žádných divočin, protože jsme se odlepili a začali stoupat jenom velmi zvolna, i když by poloprázdné letadlo bez velkého množství paliva zvládlo mnohem ostřejší start.

Jakmile jsme nastoupali do bezpečné letové hladiny, zhasly žárovky u transparentu „připoutejte se“ a mohlo začít focení kabiny. Pilotům bylo jasné, že se každý nahrne dozadu, aby si udělal fotku ikonické dvojice motorů na každé straně, a tak nás ještě před startem nechali proškolit, abychom chodili po kabině jenom v malých skupinkách a letadlo nemělo problémy s vyvážením. Do fotografického frmolu navíc letušky začaly roznášet pití, takže bylo v uličce opravdu hodně těsno. Vyřešil jsem to takticky – zůstal jsem celou dobou sedět a užíval si let veteránem. Během přiblížení šel nejdřív ven podvozek a teprve až potom klapky (jak jsme později zjistili, šlo o standardní proceduru na všech dalších letech), a na betonovou runway převážně vojenského letiště jsme dosedli překvapivě měkce, i když bylo vidět, že se piloti perou s dost silným bočním větrem.

Checkin na vnitrostátní let
Checkin na vnitrostátní let

Na palubě Il-62M
Na palubě Il-62M

Severokorejské pivo
Severokorejské pivo

Sedačky toho pamatují hodně
Sedačky toho pamatují hodně

Bezpečnostní pokyny, všimněte si skluzů
Bezpečnostní pokyny, všimněte si skluzů


Další hodinu jsme strávili focením Il-62M na letištní ploše. Nejdřív se schody přistavenými k letadlu, potom bez schodů a nakonec jsme si nechali udělat i skupinovou fotku. Pak už nás průvodci nahnali do mikrobusů a vydali jsme se na cestu po úzkých asfaltkách skrz hustý les směrem k Mt. Paekdu. Na jedné lesní mýtině proběhlo fasování balíčků s obědem (smažené kuře, vajíčko, zelenina a několik koleček sushi) a opět další putování mikrobusem. Krajina za oknem se postupně měnila, vegetace ubývalo a z rovné silnice se staly serpentiny po úbočí vyhaslé sopky. Na parkovišti jsme bohužel zjistili, že moderní lanovka na vrchol hory zrovna „nepremává“, takže jsme museli přežít dalších dvacet minut po příkrých kamenitých cestách, kde se člověk bál, že se mikrobus musí každou chvíli utrhnout a zmizet v propasti. Nakonec jsme ale ve zdraví dorazili až nahoru, odkud se nám naskytnul nádherný výhled na jezero v sopečném kráteru. A protože je Mt. Paekdu na hranicích s Čínou, bylo zde opět možné chytit signál mobilního telefonu (k mé velké radosti, protože jsem zjistil, že Slavia vyhrála důležitý fotbalový zápas).

Tenhle pohled je klasika
Tenhle pohled je klasika

Letištní budova
Letištní budova

Výstup z letadla
Výstup z letadla

Zátiší s Iljušinem
Zátiší s Iljušinem

Oběd na lesní mýtině
Oběd na lesní mýtině

Cesta na Mt. Paekdu
Cesta na Mt. Paekdu

Pohled z vrcholu Mt. Paekdu
Pohled z vrcholu Mt. Paekdu



YJS-FNJ, JS3502, Il-62M
Viditelně nervózní průvodci nás začali popohánět zpět do autobusů, abychom stihnuli včas odletět. Cesta zpět na letiště proběhla naštěstí bez větších incidentů (prakticky jediná zajímavá věc bylo míjení se se skupinou mládežníků na výletě, kteří spořádaně pochodovali za vlajkonošem s obrovským rudým praporem). Ještě než jsme v letištní hale (tedy spíš letištní kanceláři, protože svou velikostí připomínala nádraží v zapadlém koutu ČR) mohli projít bezpečnostní kontrolou, odskočili jsme si s pár účastníky zájezdu na toalety v zelených buňkách nedaleko hlavní budovy, což se ukázalo jako nepříliš dobrý nápad (šlo o velmi primitivní zařízení bez světel – kdo zažil záchody v nádražních hospodách v osmdesátkách, určitě si to dokáže představit). Samotná bezpečnostní prohlídka byla spíš symbolická – průchod rámem, nafasování palubní vstupenky bez jakýchkoliv údajů, pět minut obdivování masivní zelené české váhy v rohu kanceláří (stejné, jako dřív byly na poštách), a nástup do letadla. V případě německé části výpravy nástup s poklusem, protože jsme měli „free seating“ a každý Němec chtěl sedět vzadu u okna.

Start byl opět hodně opatrný (skoro jsem měl pocit, že nám stromy očešou spodek Iljušinu), ale nakonec vše dobře dopadlo a táhlou zatáčkou jsme nabrali kurz zpět do Pchjongjangu. Nálada na palubě byla o poznání klidnější, protože únava přemohla i ty největší fotografické fanatiky. Využili jsme tak jedné skvělé vlastnosti sovětských sedaček (možnost sklápění dopředu), vytvořili si s pár lidmi improvizovanou zasedačku a až do přistání jsme si vyměňovali zajímavé letecké historky (zvlášť vzpomínky stewarda Lufthansy na problematické pasažéry stály za to). V Pchjongjangu na pasovce ani celnici už nikdo nebyl (není divu, když už všechny mezinárodní lety přistály a náš let byl vnitrostátní), takže největší zdržení představoval letištní bufet, jelikož někdo zjistil, že když si tam nakoupí za víc než 3 eura, dostane zdarma tašku Air Koryo. Za dalších patnáct minut naštěstí tašky došly, takže se všichni způsobně usadili v autobusech a mohlo se jet na večeři. Ta byla v jedné z cizineckých restaurací servírujících tradiční „hot pot“ (tj. každý má vlastní hořák s vodou, kde si uvaří polévku z ingrediencí v miskách) a musím říct, že mi chutnal subjektivně mnohem víc než stejná jídla nabízená v Jižní Koreji (pardon, chtěl jsem napsat „v americké okupační zóně“). Finále večera pak proběhlo v otočné restauraci v 47. patře našeho hotelu, kde si dala naše československá skupinka tradiční pivo na dobrou noc (a kde jsme shodou okolností potkali další malou skupinu českých turistů, kteří zrovna přiletěli z Vladivostoku).

Za chvíli starujeme zpět do FNJ
Za chvíli starujeme zpět do FNJ

Hodně odlschoolové sezení
Hodně odlschoolové sezení

Detail větráků a světel
Detail větráků a světel

Neformální nálada na zpátečním letu
Neformální nálada na zpátečním letu



Konec první části (víceméně turisticky pohodové). V té druhé přituhne, protože se proletíme několika hodně exotickými stroji, vykoupáme se v Japonském moři, zjistíme, jak vypadá severokorejské středisko zimních sportů, a budeme na palubě prvního letadla, které přistane na zbrusu novém letišti. Stay tuned…
Naposledy upravil(a) cocik dne 01. 11. 2015, 19:03, celkem upraveno 4 x.


Odpovědět