Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod persona » 11. 11. 2015, 09:44

Osud někdy člověku nemile zkříží plány a tak jsem se po delším intermezzu velice těšil na svůj v pořadí 128. a 129. let. V nové práci jsem si po skončení hlavního grantového náporu vzal první týden z letošního penza dovolené a při rozvažování, kam se vydat, padla má volba na Řím. Přece jen: v Londýně jsem už byl víc než jednou (ceny hotelů stejně dramaticky klesnou až o Vánocích nebo na ponovoroční výprodeje, kde lze spojit příjemné s užitečným, a mezi rozjímáním nad impresionisty a starými mistry v National Gallery a upíjením latte a pozorováním ranní špičky zakoupit i něco na sebe) a Benátky, Veronu nebo Milán už znám docela slušně. Kromě toho nejen z četby svého oblíbeného týdeníku, ale i z vyprávění kamarádů a známých vím, že Řím je už trochu něco jiného než sever Itálie (kamarád a mj. vystudovaný historik umění zde bývá pravidelně jednou do roka na týden a obchází méně známé kostely, vily atd.) a známá byla Věčným městem unešena pokaždé ze svých 8 návštěv. A protože Gravesův román Já, Claudius nebo popularizační práce ze starověku patřily v dětství k mé oblíbené četbě, řekl jsem si, že je načase, abych Forum Romanum, Pantheon nebo sídlo papeže poznal na vlastní oči.

Člověk se snadno zmlsá a cca měsíc dopředu zakoupená letenka u Ryanairu za 1327 Kč mi přišla trochu drahá (no dobrá, časy výletů do Milána z Bratislavy za 2 eura jsou asi nenávratně pryč), ale zase jsem dal přednost příjemnému času odletu i návratu (16.55, resp. 21.15) a hotelu, který jsem v akci dostal za velmi slušnou cenu (http://www.hotelsaintpaulrome.com/en/gallery.html - 39 EUR za single room economy bez turistické daně městu).

Na bratislavském letišti jsem se ocitl téměř přesně po 3 a půl letech a v zásadě se moc nezměnilo. Interiérem se neproměnila ani kavárna Dias hned vedle Hodžova náměstí, a protože jsem zde v uplynulých několika letech měl vždy výborné espresso i cappuccino, zastavil jsem se zde po přesunu z hlavního nádraží (jednosměrný vlak za 193 Kč s Včasnou jízdenkou Evropa) „na jedno“. Cappuccino z jejich vlastní směsi Dias (nabídka je velmi široká, včetně cibetkové kávy za přátelských 5 EUR za espresso) bylo trochu horké a mělo až příliš mnoho bublinek v mikropěně (cca 13/20 když budu hodný) – všechny předchozí kávy zde byly mnohem lepší a i cenově příjemnější (v centru Bratislavy vůbec není káva žádná láce).

Po chvíli procházení se po venku (krásný, slunný, leč chladný den) a pozorování místních bankéřů (v okolí Hodžova náměstí je to, mám pocit, samá banka, nemluvě o prezidentském paláci), kterak vysazují své lepé děvy (nebo kolegyně) z aut typu Audi A8, BMW, Mercedes S Klasse či Lexus, jsem nakoupil jídlo na cestu v přilehlé Bille (ano, v Bratislavě mají v supermarketu této značky lepší výběr sýrů než v ČR, hlavně tedy kozích, ovčích apod. – vzal jsem svůj oblíbený Liptov – takový místní dobrý standard ne nepodobný francouzskému Présidentovi :-), svou oblíbenou výběrovou šunku od Lee Co. (doporučuji v privátní verzi pro Alberta, tam se mi zdá nejlepší a cenově nejzajímavější – konečně běžná šunka, co je slušná a bez GF sirupu) a vydal se na letiště, kam jsem dorazil 3 hodiny před odletem a tak si mohl v klidu prohlédnout všechny místní podniky s občerstvením (bohužel zde dominovala v kávě Lavazza a ceny byly poněkud nekřesťanské) i výstavu věnovanou slovenským hasičům.

A1.jpg
Nabídka káv je opravdu slušná

A2.jpg
Cappuccino v Cafe Dias ovšem nic moc

A8.jpg
Jedna z nejoceňovanějších profesí měla na letišti výstavu


Po posedávání a pozorování cestujících se zhruba 50 minut před odletem vytvořila obvyklá panika, když aktivní pasažér zformoval počátek fronty. Do té jsem se zařadil až když dorazili agenti z odbavovací přepážky a během pěti minut (let byl obsazen tak ze tří čtvrtin) jsem byl v prostoru před bránou. Samotný nástup do letadla proběhl bez problémů (trochu jsem nechápal sprint některých lidí, když byli mezi prvními devadesáti, kterým je umožněno vzít kufřík na palubu a když mají všichni přidělené místo; také jsem měl jako jeden z velmi mála novou podobu palubní vstupenky, kterou jsem dle návodu pečlivě složil na čtvrtky do pěkné bumášky).

A3.jpg
Světový název, nic moc nabídka

A4.jpg
Nová aerolinka v Bratislavě? :-)

A5.jpg
Podzime, ach podzime

A6.jpg
Kufřík měl jen 4.7 kg (díky agentkám ČSA za dovolení využít jejich váhu) :-)

A7.jpg
Čekáme na boarding


Odstartovali jsme s předstihem a za (stěží uvěřitelnou) jednu hodinu a 21 minut přistáli na Ciampinu (piloti předvedli velmi svižný rolling take-off a ani při pojíždění se s tím moc nemazlili, ale dosednutí bylo docela tvrdé, až jsem se lekl, jestli jsem si trochu nenarazil kostrč); cestu jsem vyplnil občasným povídáním s příjemným manželským párem (cca 55 let), který bydlel 19 zastávek tramvají od Termini a vracel se místo čtvrtka až v sobotu.
Zatímco se ostatní hnali ven z terminálu, já zaregistroval první cafe bar a tak jsem si musel dát za 0.90 EUR první espresso na italské půdě. Bohužel to byla Lavazza, ale i tak to ušlo – asi jako když se IKEA v Brně hodně snaží :-) (12/20)

Takto posilněn jsem se vydal hledat kyvadlový bus (Atral/Schiaffini bus za 1.20 EUR na nádraží Ciampino nebo Anagnina, poslední zastávku metra linky A, kam jsem měl namířeno já; odjíždí z ostrůvku označeného číslem 4, což se na Wikitravel nedočtete, tam je jen „venku před terminálem“). Měl jsem štěstí a za asi 10 minut přijel bus, který za dalších 20 minut (dvojnásobek normální doby, doprava byla už docela houstnoucí) dopravil mou maličkost k metru. Tam jsem zakoupil 48hodinovou jízdenku pro velký Řím (12.50 EUR) a vydal se metrem na hotel. Během přestupu na Termini jsem z opatrnosti nakoupil základní jídlo na večeři (pečivo, šunku, nějakou zeleninu), protože hledání potravin ve tmě na neznámém místě u hotelu se nemuselo vyplatit (až druhý den jsem zjistil, že kousek od hotelu je slušný non-stop supermarket) a večer jsem se chtěl ještě podívat do města.

Po příjezdu na hotel v cca 20.30 jsem se však omezil pouze na procházku po okolí a raději odpočíval, byť cesta nebyla nijak náročná. Kromě jednoho kousku zdi, který by snesl novou výmalbu, jsem byl s hotelem spokojen (na mé přání jsem dostal pokoj ve 3. patře obrácený do dvora, což se ukázalo jako prozíravé – zkušenosti jsou zkušenosti – neboť kousek od hotelu byla rušná silnice a ráno jsem mohl přímo z okna pozorovat, jak drhnou podlahu před café barem, kde jsem si pak dal ranní cappuccino :-)).

A11.jpg
Hotel v Římě

A13.jpg
Sprcha hotelu v Římě


Navyklý vstávání do práce jsem byl už v 7.15 vzhůru a vyrazil na cappuccino do baru přes ulici. Za 1 EUR tomu nešlo chuťově mnoho vyčítat, pít se to dalo, ale nejen tady jsem si ověřil, že na precizní šlehání mléka se v Římě bohužel moc nehraje (13/20). Cesta metrem v ranní špičce nebyla úplně příjemná (to se zopakovalo i druhý den cestou z Termini do Vatikánu), ale stačilo počkat na další soupravu (interval byl cca 1 min.), případně nastoupit do posledního vagonu, který byl mnohem volnější.

A14.jpg
Cappuccino v cafe baru u hotelu


První zastávku jsem si udělal po osmé ráno u Kolosea (cca 4 zastávky od hotelu), které mne potěšilo i zklamalo zároveň. První dojem po výstupu z metra byl velmi dobrý, ale čím více jsem je pozoroval, tím více mi vadilo lešení a spousta organizačních koridorů, které mají usměrňovat davy lidí. Zpovzdálí ze svahu směrem k Forum Romanum byl dojem mnohem lepší (a krásný byl pohled z letadla před přistáním, kdy díky dokonalému počasí viděl člověk arénu i sv. Petra jako na dlani). Forum Romanum bylo bohužel zpoplatněné (údajně tomu tak být nemělo, teprve později jsem se dočetl, že dvoudenní vstupenka za 12 EUR platí jak pro Amfiteátr, tak Fórum a Palatinský pahorek – tedy zřejmě má chyba v interpretaci); nijak mne to však nemrzelo – při první návštěvě jsem chtěl primárně vnímat kávu, gastronomii, náladu, architekturu a lidi města a systematické studium památek a prohlídka galerii nebyly primárním cílem, natož pak specializace na kostely nebo via Appia. Prošel jsem se tedy po okraji Fóra, něco si i vyfotil a svezl se kousek autobusem a pak tramvají (po espressu a croissantu) na Piazza Venezia, kde je obrovský památník Viktora Emmanuela II. – stavba impozantní, ale toho dne bohužel uzavřená pro veřejnost (4. listopadu je svátek pro italskou armádu a tak jsem aspoň chvíli pozoroval přehlídku a střelbu – bouchalo to i později téhož dne na náměstí před bazilikou sv. Petra).

A17.jpg
Koloseum v úpravě...

A18.jpg
a jeho detail

A16.jpg
Forum Romanum


Na tomto místě musím zmínit, že cesta římským autobusem (několikrát jsem to absolvoval) je docela utrpením, protože mnohé vozy mají kromě opravdu špinavých a zašlých sedaček i vážně uvolněné či přímo utržené skříně u stropu, které při průjezdu po vydlážděné silnici dělají naprosto nehorázný rachot a člověk má často pocit, že hrozí újma nejen uším ale i jeho zubům (drnčení je opravdu silné). V tramvaji je to o něco lepší, ale i ta se musí – stejně jako busy – potýkat s opravdu zběsilým stylem individuální dopravy, tj. auty a skůtry. Nejenže jsou auta prakticky všudypřítomná, ale svou slyšitelnost ještě zvyšují velmi častým používáním klaksonu, který – aspoň mám ten pocit – řidiči používají se skutečným gustem, i když pro to není reálný důvod. Za celý život jsem neslyšet tolik troubit auta jako za dva dny pobytu v Římě. Navíc je při pozorování způsobu řízení (a to říkám jako neřidič) patrná značná agresivita, netrpělivost a často i neohleduplnost vůči sobě navzájem a to je ještě třeba zmínit armádu skůtrů, které se proplétají mezi auty a zcela běžně zaberou polovinu přechodu. Nikde jinde jsem si nedával takový pozor při přecházení na zelenou.

A19.jpg
Tenhle croissant (cornetto) byl nejhorší co jsem kdy v Itálii měl - káva ale slušná

A20.jpg
Nejlepší cappuccino za celý pobyt


Co platí o autech a skůtrech, lze vztáhnout i na chování lidí v metru nebo na ulici. Jestli se Vám někdy zdály klasické filmy Felliniho (např. rtuťovitý výjev v Amarcordu, kdy se otec rodiny zuřivě pohádá u večeře a pak vyleze trucovat na strom na zahradě) Viscontiho (Rocco a jeho bratři) či Pasoliniho (Mama Romma, ale i jeho adaptace antických děl) ukřičená, ba uřvaná, zdá se mi po návštěvě Říma, že mají odraz v realitě. Jestliže v brněnské či pražské MHD člověk úpí, když někdo bezohledně občas halasí do telefonu, v římském metru či buse to bylo spíše pravidlo než výjimka. Některým skupinkám italských turistek nečinilo nejmenší potíže pokřikovat na sebe přes půl autobusu a to i přes nesnesitelný rachot uvolněného stropu v buse kodrcajícím po kostkové dlažbě. Vrcholem byla zpáteční cesta na letiště, kdy se ke skupince německých mladíků s pivními lahvemi přidalo halekání dvou rómských panímám s nákupními taškami, které na sebe pokřikovaly přes uličku tak, že přehlušily německé chlapce na zadní pětisedačce. Šoférovi navíc vyhrávalo rádio s tím nejvlezlejším italským popem. Několikrát jsem čekal že mi začne třeštit hlava, ale naštěstí se tak navzdory nebo díky velké konzumaci kávy nestalo.

Zvuk, respektive hluk v Římě se ovšem projevuje na více úrovních. Prakticky bez výjimky v každém cafe baru něco vyhrávalo, často na hlasitost spíše větší než menší; téměř na všech zastávkách metra byly buďto obtěžující reklamy nebo podkresová reprodukovaná hudba, z obchodů na předměstí se linula hudba, někteří lidé měli nahlas hudbu ve svých přenosných přehrávačích, paní v metru si na svém mobilu zcela bez rozpaků procházela bez sluchátek instruktážní kurs pro řidiče, ptactvo v parku u zastávky metra halasilo tak, jak jsem to v životě neslyšel (pravda, ve vietnamské džungli jsem zatím nebyl) a především takřka neustále bylo slyšet hluk aut, a to i v řadě bočních uliček v historickém středu města.

A21.jpg
Budova/pasáž úřadu kousek od di Trevi

A22.jpg
Fontána di Trevi v plné (restaurované) kráse - líbilo se moc

A25.jpg
Santa Maria degli Angeli e dei Martiri


Je-li pravda, že čím více na jih, tím jsou Italové hlučnější a divočejší (to potvrzovala i slečna, co vedle mě seděla na zpátečním letu, pracovně byla 5 měsíců v Kalábrii), raději si ani nepředstavuji, jaká je intenzita hluku v takové Neapoli či Palermu a prozatím si stanovím bezpečné limity civilizovaného severu Itálie, tj. zhruba Pisa na západě a Rimini či Ancona na východě :-)

Vedle zvukových emisí mne překvapilo i znečištění města. Ano, Řím je okolo 2800 let stará metropole, ale cáry papíru, množství cigaretových nedopalků a míra ušmudlanosti byla daleko větší než jak jsem to kdy v Itálii viděl. Míra nedbalosti a neuspořádanosti byla zarážející a oproti Milánu (jeho širšímu středu) či dokonce napucovanosti a úpravnosti Florencie, Bologně, Verony, Padovy či Benátek to byl ohromný rozdíl.

A29.jpg
Moře (Ostia) je cca 35 minut od Říma

A28.jpg
Willyho bratříčci a sestřičky

A27.jpg
Hotel se skvělým jménem


Velmi jsem se také těšil na podobu výloh, ale s lítostí musím konstatovat, že oproti zázrakům retail designu ve výše uvedených městech nemá Řím mnoho co nabídnout a jediné místo, kde se jakžtakž kladl v tomto ohledu důraz na prezentaci, byl návrhářský distrikt v okolí Spagna – tam je to ovšem dáno jednotnou vizuální strategií velkých světových značek a ne kreativitou majitelů či aranžérů. Také uspořádání „haute-couture“ distriktu má daleko k logičnosti (i oproti Milánu, ale zejména Londýnu či Paříži) a procházet fragmentárně koncipované ulice s butiky musí být docela únavné i s platinovou kartou v kabelce či peněžence.

A26.jpg
Nejlepší sladkost a druhá nejlepší káva (na nádraží Piramide na přestupu na vlak do Ostie)


Nedostatek pečlivosti a smyslu pro detail se také bohužel odrazil v oblasti, na kterou jsem se nejvíc těšil, tj. u espressa a kávy jako takové. Zjevně rozmlsán vysokými standardy severu Itálie jsem s lítostí přijímal skutečnost, že všechna tři cappuccina měla bublinky, že šlehání mléka schází preciznost a že dvě z devíti espress byla nepitelná (jedno z falešně pákového stroje kousek od Pantheonu – i znalec se splete, myslel jsem, že když je tam hromada Italů v oblecích, bude to místní lokál pro úředníky a druhé špatné bylo Danesi cca 3 ulice od svatopetrského náměstí, přičemž platí poučka: čím blíže Vatikánu, tím horší káva a agresivnější restauratéři – na menu dokonce nebylo un café ale espresso!). Zbylých deset káv bylo slušného standardu (13 – 14/20, jedno cappuccino i espresso pak 15/20), ale žádné zázraky jako ve výše uvedených městech či na letišti Fiumicino v r. 2011. Když ale zohledním průměrnou cenu 0.90 EUR za „esko“ a 1 EUR za cappuccino, dá se to přijmout. A směsi byly opravdu znatelně tmavěji pražené než na severu: některé už měly nakročeno směrem do uhlí, ale z žádné vypité kávy – a osobní rekord 7 káv padl ve středu (5 espress, 1 ristretto a 1 cappuccino) za den (poslední v 16.20 a prvních pět do 13.00 hod.) – mi nebylo špatně a usnul jsem bez problémů.

A24.jpg
Opět: persona potkává personu :-)

A39.jpg
Pro Personu pracuje už i Marina Rinaldi :-)

A41.jpg
Jsme na leteckém fóru, tak toto nesmí chybět :-)

A40.jpg
Trocha zbožnosti v návrhářském distriktu v okolí Spagna

A45.jpg
Holky od Luisy Spagnoli byly na můj vkus vždycky trochu přísné :-)

A43.jpg
Ha, závan Severu - čistoty, úpravnosti?...

A44.jpg
... nikoli, to je jen Zara.

A47.jpg
Předzvěst hipsterské Budapešti


Otázkou zůstává, co způsobilo subjektivně extrémně zpomalené plynutí času. První den v Římě mi totiž přišel dlouhý. Opravdu velmi velmi velmi dlouhý a chvílemi jsem měl pocit jakoby se čas zastavil. Léta jsem – s výjimkou nemoci – nezažil tak dlouhý den. Konečně poslední faktor ovlivňující můj dojem z Říma byli turisté, respektive zvulgarizovaná nabídka turistických služeb. Snad s výjimkou Prahy jsem dosud nezažil ve světě město, které by se ve svém historickém středu tak podbízelo turistům. Ano, je tu Paříž a Latinská čtvrť, okolí Notre Dame apod., Londýn má svůj Tower, část Oxford Street a Praha Královskou cestu, Staroměstské a Václavské náměstí, ale v Římě jsem měl pocit, že okolí Vatikánu je jedna velká blešárna, že okolí Piazza Navona jakoby bylo zrcadlem okolí Staroměstského náměstí, že Piazza del Papolo je jedna velká turistická past, že u Pantheonu nebo fontány di Trevi jsou prodejci tretek a nabízeči prohlídkových okruhů aktivně nepříjemní a takřka fyzicky špatně mi bylo z nabídky restaurací v uvedených lokalitách, kde najít cafe bar pro místní bylo malé umění. Snad je to i tím, že Praha a Řím mají relativně malé historické centrum a když uvážím, že hlavní město Itálie je po Londýnu a Paříži třetí nejnavštěvovanější v Evropě (s minimálně jedním přenocováním, nepočítám těch x milionů jednodenních návštěvníků Benátek), ale celkovou rozlohou a počtem obyvatel (cca 4.2 mil. vs. 14 vs. 12 mil.) asi třetinové, ten příval turistů se zde asi hůře rozptýlí.

A30.jpg
Oblast EUR - skvělá architektura 50. let (opraveno v komentáři dole).


Ale abych zmínil i to, co se mi opravdu líbilo: Fontána di Trevi byla moc pěkná (právě restaurovaná na náklady firmy Fendi) – zastavil jsem tu dokonce 2x a svatopetrské náměstí v celkovém pohledu je také moc příjemné a kostel na náměstí Repubblica (Santa Maria degli Angeli e dei Martiri) moc hezký. (Berniniho Vidění sv. Terezie a Neptunova fontána mi bohužel utekly). Vnitřek největší křesťanské baziliky na mě ovšem zapůsobil daleko méně než kostely ve Florencii, Bologni nebo Veroně či Benátkách. Do značné míry je tomu, obávám se, díky profanaci místa davy turistů; druhou věcí, kterou je třeba vzít v úvahu, je prostorová dispozice místa. V okamžiku, kdy člověk nedohlédne konce baziliky, kdy k prozkoumání soch ve výšinách potřebuje silný teleobjektiv a kdy je prostor kostela multilodní, vybaví se jednomu moudrá slova Milana Kundery o antropologických limitech v rozhovoru pro The Paris Review.

A37.jpg
Náměstí je to opravdu pěkné



„Musil’s The Man Without Qualities is one of the two or three novels that I love most. But don’t ask me to admire its gigantic unfinished expanse! Imagine a castle so huge that the eye cannot take it all in at a glance. Imagine a string quartet that lasts nine hours. There are anthropological limits—human proportions—that should not be breached, such as the limits of memory. When you have finished reading, you should still be able to remember the beginning. If not, the novel loses its shape, its “architectonic clarity” becomes murky.“


Pozitivní je, že podoba supermarketů vcelku odpovídá těm na severu a opět jsem si ověřil, že i jejich miniverze na pláži nebo na předměstí neslevila nic z uzeninového a sýrového oddělení (tentokrát jsem ani tak neholdoval prosciuttu di Praga, ale „ulítával“ na Mortadella Bologna IGP (od cca 10 do 23 EUR za kg, přičemž i ta nejlevnější byla něco úplně jiného než je většinová podoba v ČR – daleko méně mastná a neuvěřitelně hebká a nadýchaná s intenzivní chutí a vůní). Ze sýrů jsem vyzkoušel malé skrojky pecorina, mladého Assiaga, Taleggio a Fontinu. Parmezán i Grana Padano bohužel bylo v min. 500 g „kouscích“, což je na jednoho trochu moc a hoblinky jsem kupovat nechtěl. Když jsem byl první den zaskočen hlukem a nepomohla ni pátá káva, dal jsem si na baru jedno tramezzino (sendvič) a 1.5 dcl červeného vína a hned mi bylo zase hej. :-)

A31.jpg
Sýrové oddělení v miniaturní pobočce supermarketu Conad na předměstí

A32.jpg
Uzeninové oddělení v miniaturní pobočce supermarketu Conad na předměstí

A34.jpg
Skromná večeře: grissini, sicilská rajčátka, kozí sýr ze Sardinie, olivy tuším z Kalábrie

A33.jpg
Tady jsem se už nestihl zastavit. Škoda.


Na zpáteční let jsem se vydal raději s dostatečným předstihem (přesně 4 hodiny) v předtuše dopravní zácpy, která sice nebyla tak strašná, ale i tak trvala cesta z Termini metrem a pak stejným kyvadlovým busem 1.5 hodiny a zvláště kličkování městečkem Ciampino bylo hodně zdlouhavé. Na letišti jsem se posilnil mortadellou a dobrou bagetou a prohlédl si nabídku obchodů. Sekundární římské letiště je malé (a toalety v přízemí za bezpečností prohlídkou přímo miniaturní, kde se dva lidé s kufříkem stěží vyhnou), ale v jednom z duty free shopů měli i olivový olej a parmezán – bohužel s patřičnou přirážkou. Skutečný průšvih ovšem nastal až ve chvíli, kdy jsem si chtěl v trafice koupit obvyklou bichli aktuální Vogue Italia, která nebyla – jednoduše vyprodáno. Šokující! A nebyla ani alternativa Elle či Bazaar, takže zamýšlená drobná pozornost pro kolegyně se bohužel neuskutečnila. :-(

Spokojený, že jsem unikl z ukřičeného letištního autobusu jsem ukusoval grissini (vždy jsem měl jeden nebo dva sáčky v tašce, když přišel malý hlad) jsem se v patřičný čas zařadil do fronty u brány, když se se mnou pustila do řeči jedna ze slovenských dívek, jež si mě pamatovala z letu do Říma. Snažil jsem se nenápadně naznačit, že bych byl raději sám, případně se dal do řeči s někým jiným, ale to ji bohužel neodradilo a za chvíli mi představila i svou kamarádku a začala plánovat, že budeme v letadle sedět vedle sebe. To se jí bohužel téměř podařilo a během letu zpět byla vedle mě přes uličku a několikrát neopomněla zmínit, že má přítele. Já však rozhodně neměl v úmyslu se o cokoli pokoušet a navíc jsem si během pobytu v Římě několikrát vzpomněl na jistou dívku, se kterou bych si dokázal představit sdílet své zážitky.

S díky jsem odmítl několikrát nabízené sladké sušenky, když už jsem si ze zdvořilosti vzal Tik-Tak – mám přece svoje grissini a na sladké jsem neměl chuť! – i její nabídku, že mě v Bratislavě někam přiblíží taxíkem. Když začala opakovaně nabízet sušenky i stevardovi, přišlo mi to už malinko přehnané. Naštěstí jsme měli aspoň s dívenkou z Kalábrie celou levou trojku pro sebe a protože letěla v životě teprve potřetí, rád jsem jí nabídl své místo u okénka.

Odstartovali jsme na čas a když zbývalo 20 minut do přistání, oddechl jsem si, že brzy bude pokoj od agilní slečny přes uličku a těšil se, jak se pomalu přesunu na autobusové nádraží v Bratislavě na spoj ve 22.50 (příjezd do Brna v 1.05, deci vína v nějakém slušném podniku a ve 2.00 rozjezdem domů). Když jsme místo pozvolného klesání 30 minut mírně zatáčeli doleva, došlo mi, že asi na něco vyčkáváme – a taky že ano. Vzápětí kapitán ohlásil, že z důvodu mlhy nepřijímá nejen Bratislava, ale i Brno a Vídeň a že zkusíme ještě chvíli vyčkat a pokud se to nezlepší, budeme divertovat do Budapešti. Po dalších 15 minutách přišla informace, že mlha přetrvává a že tedy míříme do Budapešti. To vzbudilo mezi cestujícími (pochopitelné?) výkřiky zklamání a údivu a bohužel jsem zaslechl i hlasy obviňující aerolinku a slečna z Kalábrie mi po přistání řekla, že jí otec napsal v sms co prý piloti pili, když přistáli v hlavním městě Maďarska.

No nic, v Budapešti jsme dosedli o půl desáté večer a když jsem si propočítal dobu potřebnou na přistavení autobusů (realisticky min. 2 hodiny) a pak 3 hodiny cesty do Bratislavy a pak ještě skoro 2 hodiny do Brna, vyšlo mi jako jednoznačně nejlepší řešení najít si hotel a po 4 a půl letech si zase prohlédnout Budapešť (byl jsem tu 2x na přestupu, celkem cca 2 dny). A protože jsem neměl zařízení s wi-fi (zapamatuji si to při koupi nového telefonu do budoucna, na letišti signál byl) a pracovník turistického informačního centra mi nenabídl, že mě pustí k jednomu ze tří počítačů za přepážkou, abych si mohl najít něco na webu (poradil aspoň oblast v centru města, kde bych mohl najít v mimosezóně slušné a ne až tak drahé ubytování), vydal jsem se ve 22.05 autobusem 200E na konečnou metra Kőbánya-Kispest (modrá linka, č. 3) a pak na stanici Deák Ferenc tér v centru, kde už jsem se slušně orientoval a na druhý pokus na ulici Király útca (ne nepodobné Spolkové v Ostravě, spousta barů, klubů a kaváren) našel i v off-line variantě v hostelu Wombat double room za 32 EUR na noc s vlastní sprchou a toaletou; při prvním pokusu o kus vedle mi byl nabídnut jen osmilůžkový apartmán za 165 EUR, což bych asi skutečně nevyužil :-). Pokoj byl velmi čistý a plně vyhověl mým potřebám (http://www.booking.com/hotel/hu/wombats ... st.cs.html) a s trochou nadsázky tak mohu říct, že jsem už bydlel i v „hostelu“ (ráno jsem musel odnést veškeré ložní prádlo na recepci do přistavené klece). To, že si milá slečna z recepce neověřila, zda je pokoj, který mi nabídla ukázat osobně (po trojím marném hledání fotky pokoje u vchodu), opravdu volný (nebyl, a ani ten vedle) a že Internet vedle recepce na mince mi nejprve „sežral“ 100 forintů (bylo mi to vráceno) jsou jen drobnosti. Autobusovou jízdenku na další den jsem si na takto veřejném počítači opravdu kupovat nechtěl a tak jsem si našel nejbližšího agenta Student Agency v Budapešti a po ranním cappuccinu jsem se tam vydal procházkou (zakoupeno bez nejmenších problémů za cenu identickou s tou na webu na první nevyprodaný spoj ve 14.45).

A50.jpg
Ferrisovo kolo v BUD před 4 a půl lety nebylo


A jak se mi jevila Budapešť po cca 4 a půl letech od poslední návštěvy? Stejně jako v Římě zde bylo jasno, jen, pravda, asi 4 místo 21°C. Jestliže v Římě nebylo dohromady co fotit v oblasti výloh, tady bylo naopak podnětů – byť v notně bizarní až surreálné rovině – opravdu dost. Střed bohužel zůstal takový jak si jej pamatuji z dřívějška, tedy docela neústrojné propojení starého a nového, mnohdy docela kýčovité a opět – podobně jako u Prahy – agresivní podbízení se turistům, kde zvláště v oblasti gastronomie člověk mohl nalézt nejednu (jazykovou) perlu. A mimo jiné je také Budapešť město zaslíbené hipsterům. Hipsterské jsou kavárny (z většiny), hipsterští jsou mladíci, které člověk potkává (často) na ulicích a město je, zdá se, zaslíbené barber shopům (viz fotky).

A49.jpg
Barbeři poprvé

A54.jpg
Barbeři podruhé - tentokrát bio (pohled jako břitva!) :-)

A52.jpg
Poměrně běžná úroveň výloh v centru Budapešti

A53.jpg
Trochu mi to připomíná střed Prahy

A55.jpg
Konečně něco nového v retail designu :-)

A57.jpg
Fešák, nemyslíte?

A58.jpg
Dlouho jsem neviděl tak důvěryhodnou tvář

A59.jpg
Reminiscence na turistický střed Prahy

A60.jpg
Proč zjevně italská restaurace nabízí maďarské speciality mi jaksi uniká


Zkusil jsem i tři, resp. čtyři kavárny (přece jen, ze sedmi shotů denně je nutné ubírat obezřetně, aby se člověk bez bolesti hlavy dostal na své obvyklé denní 2 – 3 porce), ale protože jsem se tu ocitl nečekaně a neměl možnost použít Internet pro detailnější průzkum terénu, musel jsem to vzít hop nebo trop. Ranní cappuccino ve středně hipsterském podniku, kde byly za barem milé tři slečny, bylo bohužel trochu bublinkové, trochu horké v mléku a v nevhodném šálku (pracovní název: skořepinka z porculánu po babičce). Ale stálo to přijatelných 450 HUF (100 HUF je cca 9 Kč) a vypít se to ještě dalo (12/20). Espresso v kombinaci květinového studia a kavárny s cedulemi plnými proklamací o lásce bylo stěží vypitelné (10/20) a i když jsem se ptal, zda si sami nastavují mlýnek a jakou kávu mají, slečna za barem nedokázala odpovědět. Dobře mi tak, nedal jsem na varovné signály.

A48.jpg
Nejhorší káva v Budapešti

A61.jpg
Nejlepší káva v Budapešti

A51.jpg
Doppio je na mě trochu silná káva - a tahle restaurace zrovna tak! :-)


V turistickém centru doporučované Cafe Frei (velký výběr směsí z celého světa) jsem se dočkal cappuccina, které bylo udělané z 1.5% trvanlivého mléka Meggle (ptal jsem se předem zda je to plnotučné, prý ano) a údajně italská směs s trochou robusty byla tak pronikavě hořká i přes mléko, že jsem po prvním ucucnutí poprosil o vrácení peněz, čemuž bylo bez námitek vyhověno. Naštěstí mělo vše dobrý konec a napočtvrté jsem si vychutnal opravdu dobrou kávu. Cappuccino od Budapest Baristas (https://www.facebook.com/budapestbaristas/) bylo na vysoké úrovni (16/20) – na výběr ze dvou 100% arabic, vážení shotů, mléko min. 4.2 % tuku (viděl jsem dokonce z patra, kam jsem se usadil, abych mohl pozorovat baristy při práci, závoz, cca 5 desetilitrových kanystrů).

A62.jpg
Na "autostradě" kousek za Budapeští na cestě domů...


Páteční cesta domů ve žlutém busem proběhla bez problémů. A když jsem viděl ten zlomek mlhy, který na chvíli zaplavil okolí dálnice kousek za Budapeští, dokázal jsem si představit hutnost té, která způsobila divert do Budapešti.

A to je pro dnešek vše. Děkuji za čas věnovaný čtení...
Persona
Naposledy upravil(a) persona dne 12. 11. 2015, 15:54, celkem upraveno 5 x.


pepa007
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2855
Registrován: 01. 11. 2004, 11:33
Oblíbené typy letadel: E190, A319, A340, A350
Bydliště: Olomouc
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod pepa007 » 11. 11. 2015, 10:20

Přečteno v 10:05 – I like to live dangerously!

Díky, hezkej report :-) Jen jsem si potvrdil že mě Řím moc neláká :D

Palec nahoru za gatě! :thumbup:

Kafe za 1 EUR je asi nejlevnější v Evropě, a kvalitu asi v ultraturistické zóně nelze očekávat ani v itálii - turisti si dávají kafe kvůli Instagramu, ne kvůli chuti.

Jen malá poznámka - ta "skvělá architektura 50. let" byla dokončena 1943 a nechal to postavit Mussolini jako pomník a symbol fašismu :D Ale souhlasím že je to skvělej barák, možná můj nejoblíbenější v Římě, spolu s Parco della Musica od Renza Piana (https://www.youtube.com/watch?v=99ZdE3Uon_k)

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod persona » 11. 11. 2015, 12:29

Děkuji za zpřesnění ohledně datace budovy. Byl jsem líný si to dohledávat a spolehl se na odhad dle paměti - v textu jsem opravil. Jak jsem se teď dočetl, min. 15 let by tam od letoška měla sídlit firma Fendi s ročním nájmem 2.8 mil. EUR s výjimkou přízemí vyhrazeného pro výstavy.

jonapet
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 281
Registrován: 22. 08. 2011, 08:52
Oblíbené typy letadel: ATR 42
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha & Ostrava, ČR
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod jonapet » 11. 11. 2015, 13:28

výborný report!

I) pouze upřesnění, že tou ostravskou ulicí plnou hospod a barů byla nejspíše myšlena ulice "Stodolní" nikoliv "Spolková"
II) je v případě divertu z důvodu mlhy šance na nějaké odškodnění, nebo je to vis maior a konec diskuze bez ohledu jak operativně zvládli zařídit náhradní přepravu?

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod persona » 11. 11. 2015, 13:33

Děkuji, ano, je to Stodolní - taky jsem tam byl. To je tak, když člověk dělá víc věcí naráz a spěchá. Takové množství faktických chyb se v personově institutu objevuje max. 2 x za 20 let :-)


cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1683
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod cocik » 11. 11. 2015, 14:34

Trip report to byl pomerne citelny, se solidnim zakladem i fotodokumentaci (byt to byla smes z 90% cestovatelska, coz se u mene zkusenych pisatelu muze projevit horkou pachuti). Autor bohuzel nebyl schopen vysvetlit, jak casto nastavuje fotoaparat a dokonce z hlavy neznal ani procento tucnych pismenek v textu, ale i pres tohle zavahani musim hodnotit relativne pozitivne 15/20. Mezi brnenskymi trip reporty jde o velmi silny nadprumer.

Tupolev134
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 52
Registrován: 19. 03. 2013, 17:19
Bydliště: Košice
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod Tupolev134 » 11. 11. 2015, 14:41

Persona, musím potvrdiť že aj ja som zažil ten istý svižný take off roll-out pri tom istom lete (s výnimkou času, ja som letel z Bratislavy na CIA o 21:15). Pristátie v Ríme takisto najtvrdšie.

Vidím že si asi znalec kávy, espresso ktoré som ja pil v Reggio Calabria bolo na môj vkus veľmi horké, bez cukru som to nevedel vypiť, cena bola prijateľná 0,70 EUR, tomu zodpovedala aj miniatúrna veľkosť.

Hlučnosť áut na juhu Talianska neznesiteľná, v noci sa nedalo spať pri otvorenom okne. Takisto pre talianov v meste očividne neplatia žiadne dopravné predpisy, ide ten kto sa skôr vtisne do premávky.

V Ríme som strávil len niekoľko hodín počas presunu z jedného letiska na druhé. Musím povedať že Rím je krásny, na každom rohu sa vždy nájde nejaká pamiatka... :D

jencik
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 524
Registrován: 23. 03. 2014, 15:03
Bydliště: KSC,PRG
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod jencik » 11. 11. 2015, 15:23

Na mna vplyva trip report az privelmi kriticky, stale toto zle a tamto zle. Ano verejna doprava v Rime je hrozna, ale nechapem, preco su z toho ludia vzdy vyhukani a necakaju to, ved o Rime to je vseobecne zname. V metre sa bezne ludia pohadaju a problematickeho pasaziera vacsinou vystrnadia, u nas sa bezdomovci vozia hore dole a hotovo, prave tieto prihody robia cestovanie tym jedinecnym. V okoli Vatikanu som zhodou okolnosti byval, nedaleka gelateria Oldbridge je must, 2,50 za 3 obrovske kopceky a ta pomarancova bola jedinecna. Podobne nedaleke bistro, pri druhej navsteve si nas zapamatali a dali nam zlavu kedze sme sa k nim vratili. Ano v Rime je kopec turistov, centrum mi zase nepride male, len sa ludia pohybuju stale po tych istych trasach, staci trochu odbocit a hned je v pokojnej ulicke, napriek chaosu a bordelu, ktory je silnejsi oproti severu sa mi mesto pacilo. Co sa tyka premavky, Taliani jazdia viac srdcom a hlavou ako podla predpisov, nejake tukesy neriesia a aj tak je tam doprava bezpecnejsia ako u nas, kde staci vypnut semafory a opicky netusia, ktora bije, krasne to ukazala rekonstrukcia trati v Kosiciach.

Tonda 2
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 653
Registrován: 16. 08. 2004, 20:54
Bydliště: Praha a Rožnov p/R
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod Tonda 2 » 12. 11. 2015, 10:18

Pěkně se to četlo, jako vždy o d tebe, já si ale myslím, že ta pravá Itálie začíná právě od té tvé linie směrem na jih.

Jinak v tom hotelu s tím nezapomenutelným názvem v Ostii, který máš vyfocen, jsem strávil jeden nezapomenutelný rozpálený letní víkend :D

http://www.mojecesty.com/clanky/postreh ... -2012.html

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2553
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod alesesl » 12. 11. 2015, 15:38

Taky musim pridat svoji odpoved. Vyborny cteni, vidim, zej si odbornik na kavu, kterou ja nepiju. Vyborny TR, mohl byt vice leteckych fotek priste, jestli by to slo. :D

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4057
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: prodejna
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod prodejce » 12. 11. 2015, 20:01

Vždy jsem personu obdivoval pro jeho pracný a poctivý styl cestování. Počínaje sháněním té správné letenky za 2 EUR až po domácí studium místních reálií, vč. méně významných památek a tarifní struktury MHD - to vše navíc dovršeno sytým tripreportem bez překlepů. Já sám bych něčeho takového nikdy nebyl schopen a pokaždé mě znovu a znovu udiví, co všechno dokáže persona „vytlouct“ za zážitky z víceméně nízkorozpočtových cest.

Nejinak je tomu i tentokrát, ale v tomto posledním tripreportu jsem přeci jen zachytil jakýsi vnitřní posun. Ona příkladná poctivost je sice stále přítomna v plném rozsahu, ale v tripreportu nacházím podpovrchové signály, že tento náročný cestovatelský styl se u persony po všech těch letech přeci jen pomalu vyčerpává.

Pojďme si rozebrat konkrétní citace:

persona píše:Člověk se snadno zmlsá a cca měsíc dopředu zakoupená letenka u Ryanairu za 1327 Kč mi přišla trochu drahá (no dobrá, časy výletů do Milána z Bratislavy za 2 eura jsou asi nenávratně pryč), ale zase jsem dal přednost příjemnému času odletu i návratu ..

Tendence utrácet prachy za pohodlí na cestách... to dřív nebylo. Je to sice jen první vlaštovka, ale jakmile si člověk byť jen jednou takhle „povolí opasek“, příště se mu už prostě nebude chtít vstávat ve tři ráno. To si raději připlatíš 50 EUR za možnost vstávat v pět. A věř mi, že tak to půjde pořád dál, dávky se budou zvyšovat, a za dvacet let pak po nástupu do letadla budeš volat svému prodejci, ať nekecá, že ti nemůže potvrdit upgrade z C do F za míle, když jedno volné místo ve First zrovna vidíš na vlastní oči...

persona píše:Otázkou zůstává, co způsobilo subjektivně extrémně zpomalené plynutí času. První den v Římě mi totiž přišel dlouhý. Opravdu velmi velmi velmi dlouhý a chvílemi jsem měl pocit jakoby se čas zastavil.

Na položenou otázku odpovím bez dlouhého přemýšlení: způsobila to nuda. Tvůj rozum se tomuto zjištění sice vzpíral a nechtěl si připustit, že tu poctivě připravenou cestu si nakonec neužiješ "jako obvykle", nicméně ono i samotné cestování časem zevšedne a co je všední, je zároveň i nudné. A nuda natahuje čas. Volky nevolky, chca nechca.

persona píše:.. jsem se v patřičný čas zařadil do fronty u brány, když se se mnou pustila do řeči jedna ze slovenských dívek, jež si mě pamatovala z letu do Říma. Snažil jsem se nenápadně naznačit, že bych byl raději sám, případně se dal do řeči s někým jiným, ale to ji bohužel neodradilo a za chvíli mi představila i svou kamarádku a začala plánovat, že budeme v letadle sedět vedle sebe.

Že máš plné zuby lidí a už se ti nechce poslouchat ty nekonečné české žblepty? To na tebe leze stáří, vítej v klubu. Já to české letištní povídání také nesnáším a přidám dobrou radu zdarma: kup si sluchátka k mobilu. To většinou pomůže. Není nic horšího než poslouchat upocené strejce ve fialovém saku, jak se ve frontě na security jeden druhému chlubí, že má v mobilu uložené číslo na Paroubka. Finger!

Abych výše řečené shrnul a vyvodil konkrétní závěr: doposud jsem měl za to, že cestovatelský nihilismus, kterému jsem já osobně v posledních letech propadl, je jen moje osobní záležitost a víceméně nemoc z povolání. Teď ale vidím, že ono to může být i jinak. Po letech, co čtu personovy tripreporty - vždy čisté jako padlý sníh - jsou tu najednou hned tři symptomy cestovatelského nihilismu v jediném textu. Na tomto základě by dost dobře šlo spekulovat i o nadcházející celkové změně personova cestovatelského paradigmatu. Ale zatím nepředbíhejme, mojí prognózu upřesní až čas.

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod persona » 13. 11. 2015, 10:53

alesesl píše:Taky musim pridat svoji odpoved. Vyborny cteni, vidim, zej si odbornik na kavu, kterou ja nepiju. Vyborny TR, mohl byt vice leteckych fotek priste, jestli by to slo. :D


Děkuji. Určitě budu na více fotek pro aviatiky pamatovat - otázkou je, zda lze o moc víc vytěžit z (cca padesátého) letu s Ryanem či z letišť v Bratislavě a na Ciampinu.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1683
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod cocik » 13. 11. 2015, 11:14

Rozhodne ano. Nekteri z nas treba jeste s Ryanairem nikdy neleteli :D

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod persona » 13. 11. 2015, 11:18

Moc děkuji prodejci za ocenění i za zajímavé komentáře, které mě přiměly k zamyšlení.

Pohodlí co se týká odletů a příletů asi do určité míry ano a přiznám, že jsem pomýšlel na to, že další transatlantický let bych volil – pokud by to jen trochu šlo – nikoli „přes noc“, ale s odletem z New Yorku ráno a příletem do Londýna večer. Vždy také pochopitelně záleží na tom, zda člověk cestuje za své či firemní/grantové prostředky. Je pravda, že ze všech letů jsem vstával ve 4 (resp. zůstal vzhůru přes noc) jen třikrát (ale to už jsou roky 2006 – 2008). Přál bych si, aby ta situace s C a F za dvacet let skutečně nastala :-)

To s nudou může být do značné míry pravda, ale po delší pauze by to snad nemělo být tak zlé. Daleko víc to přičítám subjektivně méně zajímavé destinaci. Hned jak to půjde, vydám se do prověřeného Londýna nebo Benátek či Florencie, kde jsem byl x-krát a nikdy nepocítil závan nudy.
Sluchátka bohužel aplikovat nemůžu, protože po 15 letech poslechu hudby (na velmi mírnou hlasitost) v rozsahu 6 – 10 hodin denně si už musím dávat pozor na uši; věřím, že to bylo jen onou konkrétní slečnou a kdyby to byl někdo pro pro mě zajímavý (ať slečna nebo gentleman), popovídal bych si rád.

Stávající paradigma se většinou úprorně brání – tak bych ho ještě podrobil zátěži v podobě několika dalších cest do „prověřených destinací“ a pak uvidíme :-)

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4777
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Bydliště: Honolulu
Status: Online

Re: Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

Příspěvekod Globik » 13. 11. 2015, 11:46

persona píše: další transatlantický let bych volil – pokud by to jen trochu šlo – nikoli „přes noc“, ale s odletem z New Yorku ráno a příletem do Londýna večer.

Jednou jsem to vyzkoušel, pro zajímavost a pro předpokládanou eliminaci jet lagu. Tak krátký den obvykle nemá člověk možnost prožít. Vzhledem k časovému posunu jsem se těšil na dlouhou prohlídku nočního Londýna, ale bylo tak hnusné počasí, že jsem do centra ani nejel a zalezl na pokoj.



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 hostů