Původní plán vzít tátu a přítelkyni byl pryč kvůli nemožnosti zaplatit letenky pro tři osoby. Prošlo to, jen pokud jsem platil za jednu osobou – za sebe. Nakonec jsem letenky na trasu VCE-FCO-AUH-KUL-AUH-FCO-VCE zakoupil za nějakých 5 tisíc.
Dlouho jsem vyčkával, zda-li nedojde k nějakému rušení, ale dva měsíce před proletěním jsem se pustil do nákupu přískoků. Původně jsem měl v plánu WizzAir či Voloteu z Prahy, ale oba dopravci se mnou vypekli – neletěli v dny, které já potřeboval. Byla zde možnost jet nočním vlakem z Vídně, ale magor do vlaků nejsem a raději si zaplatím i několikanásobně více, abych se proletěl, než abych jel po zemi. Zvažoval jsem i možnost letět do Milána a odtam vlakem, jenže trasu do Milána mám z Prahy i Vídně nalétanou tolikrát, že jsem se na to vyprdl.
K přískoku do Benátek se nabízela Lufthansa s přestupem ve Frankfurtu či Mnichově, ale nakonec se objevila hezká cena s Turkish Airlines do Istanbulu a světě div se, z Istanbulu to do Benátek nevycházelo vůbec špatně. Koupil jsem tedy zpátečku z Vídně do Istanbulu a z Istanbulu do Benátek.
Do Istanbulu na mne čekali premiérově Turkish Airlines, na které jsem četl tolik pochvalných recenzí, až jsem z toho noc po nákupu letenek nemohl usnout. Jaká byla realita se dozvíte níže. Jenže Istanbul samozřejmě nebyla konečná. Musel jsem se dostat do Benátek, k čemuž mi pomohl SkyTeam, a to konkrétně Alitalia s trasováním IST-FCO-VCE a zpět VCE-AMS-IST. Zpáteční cestu jsem mohl letět také s Alitalii také přes FCO, ale po návratu z Jížní Koreje v červnu 2015 jsem si slíbil, že se FCO budu co nejvíce vyhýbat. Také jsem nikdy neletěl s KLM a mid-haul AMS-IST mě doopravdy lákal.
Vše potvrzeno, koupeno, etickety na mailu, cesta do Benátek jasná. Jenže když už budu v tom KUL, co tam dělat dva dny? Upřímně řečeno, jsem docela rychlo cestovatel, muzea vyhledávám pouze pokud v nich je teplo při dešti či sněhu, wifi zdarma nebo si tam mohu dobít mobil (National Gallery v Londýně). Bylo jasné, že se budu muset podívat do Singapuru. Ceny zpátečních letenek mezi těmito městy jsou celkem směšné, takže nebylo co řešit.
Rozhodl jsem se pro sobotní návštěvu Singapuru a neděli jsem si vyhradil na Kuala Lumpur. Po příletu z AUH tak stačí přečkat noc v KUL a brzy ráno se s JetStar vydat do SIN. Zpáteční cestu obstará ATRko FireFly na ranním nedělním letu do SZB. Pár stovek za obě letenky, není co řešit.
Dokoupil jsem i spoje SA na vídeňské letiště a pomalu začal odpočítávat dny do odletu. Nakonec jsem kdesi na letenkovém portálu dostal informaci, že SA prodává jízdenky z Bratislavy na Schwechat za 26 korun, což jsem ekonomicky vyhodnotil jako velmi výhodné a jízdenku z Brna přímo na letiště do Vídně zrušil, přikoupil přípoj do Bratislavy a následně do Vídně. Člověk si řekne, zda-li za to ušetřených 80 kč stojí, ale doopravdy ano – stojí. Jelikož létám opravdu často a pouze za vlastní peníze, náklady na dopravu na letiště do Prahy či Vídně (nepočítám BUD ze které jsem tento rok letěl 3x a jednou KTW) mě ročně vyjdou na x tisíc, za které bych mohl udělat ještě dva výlety na víc.
Středeční dopoledne jsem ve škole doslova prosral, jelikož tak hrozně jsem písemku z účetnictví v životě nenapsal. Trošku to vykompenzovala čeština, kde jsem psal úvahu na téma „Kým budu za 10 let“. Vykašlal jsem se na oběd, vyřídil jsem pár věcí ve městě a vydal se na Studenta.
Žlutý přijel z Prahy bez zpoždění, takže nebránilo nic tomu, abych se do Bratislavy dostal přesně na čas. Cesta uběhla rychle, udělal jsem si kino, pustil jsem si Argo, které mi připomnělo, že za 2 týdny letím do Teheránu. Sotva film skončil, začali jsme se přibližovat na Vídeň East. Jsem jedním z mnoha zastánců, že slovíčko Vienna by přilákalo na bratislavskou runway více letadýlek a v nich více cestujících.
Následovala hodinka čekání v hale autobusového nádraží, kde byla teda ale opravdu velká zima. Profukovalo to zleva zprava. Autobus do Vídně jel také na čas, takže jsem před půl šestou vystoupil na Schwechatu a zamířil do T1 pro boarding pass. Přes vstup ke gatům na T1 jsem se dostal na G gaty do T1 a zamířil do prázdné SEN lounge.
- SEN lounge VIE
- SEN lounge VIE
Hodil jsem sprchu, navečeřel jsem se a vydal se zpět na terminál 1, z kterého jsem odlítal vůbec poprvé. Moc nechápu, proč TK, jako Star Alliance člen, nevyužívají daleko lepší terminál 1.
Na TK jsem se hodně těšil, ještě jsme spolu neměli tu čest. První pozitivum bylo, že let bude operován A321. Mám tyhle letadla rád. Kabina vypadala opravdu nádherně, IFE, na oko pohodlné sedačky. Od milé posádky jsem dostal polštářek, usadil se až na konci letadla na 31C a pozoroval nástup ostatních cestujících.
- legroom VIE-IST
Co bylo docela žalostné, byl legroom. Se svými 175cm jsem si připadal tak nějak fialově, maďarsky. Ano, jako ve WizzAiru. Legroom mi prostě nesedl. Boarding na tento let začal 45 minut před odletem, 20 minut před odletem zaznělo „boarding completed“, ale na stojánce jsme stáli ještě celou půl hodinu.
- TK jidlo VIE-IST
Krátce po startu začal servis, nejdřív turecký med, poté hlavní jídlo. Kuřecí nebo těstoviny. Vzal jsem obligátní kuřecí a chybu jsem neudělal. Jelikož jsem rýžofil, opravdu jsem si pochutnal, a to i na lahvince červeného. Večeři jsem pak v galley spláchl dvěma tureckýma pivkama. Jelikož moje ovládání od IFE nešlo ze sedadla předemnou vyndat, spokojil jsem se jen s mapou letu. No a jelikož to byl dlouhý den, měl jsem už něco v sobě, před přistáním jsem usnul a probudil mě až dotek letadla s runway na Ataturku.
Zbývalo 6 hodin do odletu mé A320 do Říma. Hotel jsem zavrhl, když jsem se dozvěděl, že SkyTeam má nonstop otevřený salónek. Díky bohu u Taliánů šel udělat check in, takže jsem si ještě ve Vídni vytiskl letenky pro lety s Alitalií a rázným krokem jsem se vydal k lounge. Ta byla prázdná, tak jsem se uvelebil v TV room, kde byly relativně pohodlné sedačky, dal si koňak na dobrou noc a na pár hodin jsem usnul. Salónek nenabízí moc velký výběr jídla, vlastně skoro žádný. Obrovskou nevýhodu také shledávám v tom, že na záchod člověk musí jít ven ze salónku, tedy do části, kde je úplně každý. Nicméně 45 minut před odletem jsem si sbalil saky paky a vydal se na druhou stranu letiště, kde jsem proběhl kolem boardingu KLM a AF až na můj let do Říma. Opravdu skvělá organizace, kdy všechny lety SkyTeamu odlétají z gatů, které jsou na druhé straně letiště.
Boarding začal přesně tak, jak podle plánu měl. Unaven jsem se svalil na svoje sedadlo v exit row, 12F a těsně před startem jsem shledal, že nebudu mít souseda. Letadlo nebylo vůbec plné, odhaduji max 60%. Po startu jsem se rozvalil na celou trojku a probudil se až při hlášení kapitána, který oznámil začátek přibližování na Fiumicino.
- A320 AZ legroom
S Alitalií to byl můj třetí short-haul a všechny tři jsem prospal. Po výstupu z letadla na plochu jsme byli eskortováni italskou policií do terminálu, kde se každému podívali do pasu, dokonce i tací, kteří neměli policejní uniformu. Buď někoho hledali nebo je to nějaké opatření v souvislosti s událostmi poslední doby? Nemám tušení. Já valil rychle ke D gatům, kde jsem se uvelebil v Alitalia lounge, dal si snídani a sprchu a trošku zapracoval na seminární práci.
Pravda, salonky SkyTeamu za moc nestojí, ale jsou lepší, než třeba takové LH business class lounge či podobné čekárny. Poté, co se sklidila snídaně, byly na stoly v salonku přineseny různé obložené bagety a studená pasta.
Přemýšlel jsem, že bych z Říma letěl o něco dříve a jel se ještě podívat do města v Benátkách, pokud by mě na dřívější let pustili, nicméně spoře oděn jsem raději zůstal v teple na svém místě a před 14:00 jsem se vydal ke gatu, kde měl proběhnout boarding na let do Benátek. A taky proběhl, autobusem jsme byli odvezeni na stojánku k A319. Cestou jsem docela koukal, jakou má Alitalia flotilu.
Na tomto letu neměl nikdo letenku do C class, takže jsem si již den před odletem mohl vybrat místo 2F a opravdu jsem udělal velice dobře. Takový legroom nemají ani Avra od Swissu a dost se to přibližovalo kterékoliv exit row. Palec nahoru. Bohužel i tento půl hodinový let jsem prospal, takže nemám ponětí, jestli a jaký byl vůbec servis.
Usazen na pravé straně letounu jsem měl při přistání celé Benátky jako na dlani. Mám tohle město rád. A letiště také není úplně nejhorší. Po výstupu z letadla jsem šel do landside pro nové palubky s tím, že hned proběhnu security a posadím se v salónku. Ne tak kvůli občerstvení, ale kvůli wifi. Bohužel Alitalia měla zavřené všechny countery a jelikož jsem neměl v rezervaci na následující lety vyplněny údaje z pasu, nemohl jsem se odbavit na kiosku. Nezbývalo mi nic jiného než počkat, což přes dvě shledání s dalšími magory do létání uběhlo relativně rychle.
Jakmile se otevřel check in na náš let do Říma, vytvořila se dlouhá fronta na odbavení. Naštěstí Taloši ctí SkyPriority, takže jsem všechny předběhl, nýbrž jsem na vydání palubek čekal déle, než ten, který byl poslední v řadě pro Economy v době mého příchodu.
Nejdříve palubku roztháme, potom někam zavoláme, znovu vytiskneme, mezitím obsloužíme dva další SkyPriority cestující, potom opět trháme, voláme a nakonec mi slečna sličná oznamuje, že mi letenky dokáže vystavit jen do Říma. Tudíž jen jednu letenku. Zbytek až na gatu v Římě.
Salónek Alitalie za moc nestojí, prakticky jen nápoje, studené kousky pizzy, ale alespoň dobře jdoucí internet, na kterém zjišťuji, že odletíme s 25 minutovým zpožděním, což mi upřímně radost nedělalo. V Římě jsem měl hodinku a pár minut na další let do Abu Dhabi.
Let do Říma byl natřískaný až po střechu, stejně jako ten odpolední v opačném směru. Tentokrát jsem neusnul, konečně, a byl jsem mile překvapen svižným servisem posádky, kdy za krátkou dobu stihli rozlít nápoje a obsloužit cestující balíčkem slaného nebo sladkého zázraku. Na tak krátký let naprosto super.
Co čert nechtěl, nad Římem řádilo počasí, konkrétně asi docela silný liják, ne-li bouřka, takže let trval asi dvě minuty přes jednu celou hodinu. To je dvakrát více, než let FCO-VCE. Kroužili jsme nad FCO a ne a ne sednout na runway. Jedinou výhodou bylo, že jsem měl celý Řím jako na dlani a usoudil jsem, že bych se tam mohl opět podívat.
Nakonec jsme dosedli a já měl nějakých 40 minut na to, abych se dostal na gate k odletu do Abu Dhabi. Kdybych byl v Mnichově, skočil bych si ještě na pivko, ale v Římě je o nervy celá hodina, natož 40 minut. Pasovka, transfer busem, security. Možná naopak, nevím. Na gatu jsem byl 15 minut před odletem, čímž jsem sám sebe pasoval do nejrychleji tranzitujícího cestujícího na FCO. Opravdu, sám jsem byl překvapen, jak hladce to nakonec proběhlo, jelikož jsem na tento přestup četl tolik negativních komentářů.
Na gatu s tím ale počítali, z Benátek nás mohlo transferovat na tento let asi 7, od pohledu všichni Češi. Palubky jsem dostal až do Kuala Lumpur a jeden z posledních jsem vstoupil na palubu A330.
Došoural jsem se do zadní části kabiny ke svému aisle seat, což nevrlým pohledem zkontroloval mladý Ind, který seděl u okna. Nakonec jsme byli dobří spolucestující. Vytlačení proběhlo plus minut na čas, odletěli jsme s pár minutovou sekerou, která ale měla být na letu vymazána.
S Indem jsem se dal do řeči, letí z Catanie domů. Dělá pingla na lodi. Servis začal nedlouho po zhasnutí signalizace pásů. Vybral jsem lamb a smutně musím konstatovat, že mi nechutnalo. Bylo toho málo, nebylo to dobré a na Etihad to vypadalo jako vytažené odněkud z Air Botswana. Alespoň mapa jela, One Republic v repertoáru neměli (zlatý Air New Zealand, ti ví, co je dobrý). Po večeři jsem se odebral do galley na nějaké to pivko, načež přišel i nový kámoš. Ten se radoval, jak alespoň na palubě Etihadu se může napít. Tak jsme si spolu dali panáka whiskey, pokecali s milou stevardkou z Řecka a já šel zpět spát, kámoš dodívat nějaký film.
- FCO-AUH
- Odporny lamb
Probudil jsem se asi pět minut před přistáním v Abu Dhabi. Na stojánku to ještě nějakou chvíli trvalo, k čemuž jsem velkoryse vybídl nového kámoše, jestli by mě nechtěl následovat do Al Reem lounge. Co vám budu povídat. Byl to pro něj svátek.
Já si dal sprchu, nasnídal se, zanadával nad nefunkční wifi a už byl pomalu čas odchodu ke gatu na další let. Indovi to do Bombaje letělo ještě 4 hodiny po mně, ale salónek taky opustil spolu se mnou. Doprovodit mě nešel a tím naše kamarádství bylo u konce.
Boarding probíhal autobusem. Autobus jel déle než jsme s letadlem pojížděli na runway k odletu. Opravdu bída. Narozdíl od letu z Říma, který byl plný, tento let byl poloprázdný, takže jsem z dvojky u okna přesedl na trojku, jelikož letadlo a s ním i seating se vzadu úží. Po startu, který jsem strávil ještě usazen na dvojce u okna jsem pozoroval krajinu z okna a poté na trojce usnul.
- SAE
Probudil jsem se až se servisem. Jídlo jsem tentokrát ani nefotil, protože opět stálo za prd. Alespoň rýžový pudink jako desert byl velmi dobrý. Po obědě jsem zakoupil na dvě hodiny wifi připojení, volal si s přítelkyní přes fb video. Chudák nemůže dodnes rozdýchat, že jsem jí volal, když jsem byl deset kilometrů nad Bombají. Upřímně, i pro mně to byl zážitek. Taková kravina....
Po vypršení doby připojení jsem opět usnul a probudil se hodinu před přistáním. Dostali jsme akorát sendvič s rybí pomazánkou a šli na přistání. Při přibližování jsem viděl celé město včetně Petronas, ale iPhonem to nešlo dost dobře vyfotit.
Přistání proběhlo jako do peřin, pojíždění ke gatu nebylo nijak dlouhé a výstup z letadla proběhl také hladce.
- KUL
Nějak jsem se snažil zhodnotit služby Etihadu a bohužel pro ně nevyšlo hodnocení zcela pozitivně. Za plnou cenu bych asi neletěl s přestupem v Dubaji, Dauhá či Abu Dhabi. Rozhodně preferuji malý skok po Evropě a pak pořádný long haul, než dva šesti sedmi hodinové šmejdy po sobě s x hodinovým čekáním v poušti. IFE mají asi dobrý, to je mi celkem jedno, hlavně že jede mapa, která na letu do KUL nejela a i po 5 hodinách letu jsme byli nad Ománem. Jídla dost nebylo, kdybych nebyl plný ze salónku, asi bych měl docela hlad. V galley nebylo vůbec nic, vše na požádání, což mi nevadí, ale zaráží mě, že třeba v průběhu letu nechodí s nějakými preclíky nebo podobnými hovadinami. Přístup posádky byl ok, nějak je mi jedno, jestli se na mě usmívá padesátiletá babička od AA, ortodoxní Brit od BA, s tragickou angličtinou zmatený Španěl od IB či multi-kulti holky od Etihadu. Legroomu nemám nic vytknout, ale to téměř žádné společnosti, jelikož jsem trpaslík a vejdu se skoro ještě i do bassinetu.
U mě pro každé probdělé noci klesá zážitek z lítání a kdybych se po týdnu vracel domů a přelétával nad svým domem s vědomím, že mě čeká ještě cesta do IST, do VIE a pak bus, asi bych to letadlo unesl a donutil ho přistát v BRQ 
AUH je hrůza hrůzoucí. Jinak v KUL nám na checkinu také nejdřív říkala, že je s letenkou problém, někam furt volala. Ale když jsem jí ukázal vytištěný itinerář, tak už problém nebyl.
