Jsem v Mexiku. Mám za sebou první zastávku na své cestě kolem světa, Svatého Martina kde jsem byl celkem 51 hodin.
Pak skoro patnáctihodinovou cestu s přestupem v NYC .Tělo jede skoro nadoraz,ještě mě čeká imigrační,
hlavně si schovat imigrační kartu a pak cesta do hotelu. Vcházím do veřejné části letiště kde má na mě čekat auto s řidičem a odvézt mě do hotelu.Do objednávky jsem napsal číslo letu tak doufám že na mě čeká. U příletů sice stojí několik řidičů se jmény svých zákazníků, bohužel své nikde nevidím. Po cca 20 minutách čekání se jdu zeptat na jednu přepážku taxislužeb jestli neví kde má ta moje společnost kancelář, ale všichni kroutí hlavou že tuto společnost neznají. Ješte asi deset minut čekám jestli se někdo objeví, ale mám smůlu.
Už se blíží šestá hodina ráno místního času u nás je něco kolem třinácté odpoledne. Vzdávám to a kupuji si od jedné taxislužby kupón na cestu do města. Celkem mě mrzí že jsem si objednával auto s řidičem na stránkách letiště a nekoupil si taxíka až na letišti. Taxikář byl velmi ochotný, utrhl si svoji část kupónu na cestu a celkem rychle jsme byli u mého hotelu v samém centru Mexico city. Hotel jsem měl rezervovaný až od 15 hodiny odpoledne, tak jsem přemýšlel jak přežít tu dobu ve stavu totálního vyčerpání. Naštěstí mě recepční hned po vyplnění hotelového formuláře zavezl výtahem do mého pokoje. Já se osprchoval a ulehl do postele. To bylo v tuto chvíli jediné po čem jsem toužil.
Probralo mě klepání na dveře pokoje asi v deset hodin místního času. Než jsem se probral tak už tam nikdo nebyl, ale když už jsem vstal, tak jsem si zašel na snídani do hotelové pekárničky.
Koupil jsem si pár kousků sladkého listového těsta a kapučíno.
Hotel byl opravdová oáza klidu uprostřed města. Na střeše hotelu byl bazén a whirpool.
Terasový bar kde jsem si dal polední koktejl.
Potom jsem se vydal na procházku na hlavní náměstí kde se chystaly oslavy výročí Mexika.
Nejvíce mě překvapilo množství prodejen se zlatem. Všude kolem byly výlohy plné zlatých šperků. Pasáže kde byly krámky i docela velké prodejny se zlatem, tak jako v Praze prodejny s broušeným sklem.
Díval jsem se kolem docela pozorně ale nějakých pouličních zlodějů a kapsářů jsem si nevšimnul, nepotkal jsem ani indiánské hudebníky nebo prodavače suvenýrů. I tady funguje pro nás zmatený systém autobusové MHD, nastupuje se a vystupuje klidně když autobus zastaví na křižovatce na červenou.
Obešel jsem náměstí .
- 147 ulička.JPG (285.46 KiB) Zobrazeno 4022 x
Vrátil se zpět do hotelu, na podle místního času, brzkou večeři. Hotel má dvě restaureace, rybí a klasickou mexickou. Vybral jsem si tu mexickou.
Připadal jsem si jako u pana Septima, jen se neservírovalo na stříbře, ale na originální keramice. Bylo příjemné pozorovat hosty kolem, na kterých bylo vidět že si jídlo až obřadně užívají. Vedle mého stolu se konala velká rodinná oslava. Podle oblečení a chování asi makléři nebo doktoři. Pánové obleky šité namíru a dámy na hlavách stylové klobouky. Sledoval jsem co si vybrali za jídlo a jak se u konzumace noblesně chovají. Já jsem si vybral podle anglického překladu kuřecí polévku s rajčaty ozdobenou nějakou pěnou a pečenou kachnu s černou omáčkou. Toto jsem dostal.
Polévka byla rajčatová s kuřecím masem a byla výborná. Pečená kachna taky nechutnala špatně, ale představoval jsem si ji trochu jinak.
Zbytek dne jsem věnoval odpočinku před další cestou.
Následující den po snídani jsem si objednal na recepci taxíka. Na dotaz ohledně ceny mi recepční řekl že cena je pevná 200,- mexických pesos včetně zpropitného a že ji mám zaplatit v pesos ne v US dolarech. Tak jsem ho požádal o výměnu dolarů za pesos a počkal na taxíka. Stejně jako včera ráno i dnes dopoledne jsem byl docela rychle na letišti. Taxikář mě zavezl před terminál 2 který obsluhují hlavně lety AERO MEXICO. Dostal svých dvěstě a tvářil se spokojeně. Já si pořídil pár fotek.
Chtěl jsem poslat pohledy které si vezu už z SXM, ale opět mám smůlu. Poštovní úřad na letišti má zavřeno. Tak jsem se nechal odbavit na let do LAS a vydal se na pasovou a bezpečnostní kontrolu.
Myslel jsem si že budou kontrolovat a vybírat zpět imigrační karty, ale ty si vybírali až při nástupu do letadla zároveň s palubními vstupenkami.
Salonek AM mě ničím nepřekvapil, snad coca - colou v zelených plechovkách které jsem zatím nikde neviděl.
Jednu jsem si vzal na ochutnání, protože jsem četl že coca-cola vyráběná v Mexiku je lepší než ta z USA, ale tato zelená měla chuť té nejhnusnější neznačkové coly za 5,-Kč ze supermarketu.
Do LAS odlétám ve 12.00.
U nástupního mostu je připraven B 737 a let je docela obsazen do posledního místa. Odlétáme na čas.
Docela dlouho trvá něž přeletíme Mexico city.
Schválně jsem si v salonku nezaplácaval žaludek chuťovkama abych měl místo na jídlo v letadle, ale polední servis AM na čtyřhodinovém letu není nic moc. Dostáváme studené jídlo, ale zase je ho dost, tak ani všechno nesním.
Před Grand kaňonem vydím pod mraky první sníh na vrcholcích hor, pak přelétáme nad Grand kaňonem který je částečně v mracích a kam se příští den podívám.
To už se v dáli objevuje Las Vegas cíl další zastávky.
Mám docela štěstí na počasí. Během cesty se mi v cílové destinaci pomalu srovnávají teploty a tak se zatím pohybuji v rozmezí cca 25-33 stupňů celsia. Než jsem přeletěl z SXM do MEX tak se v MEX oteplilo a naopak v LAS ochladilo. To už přistáváme v LAS.
Čeká mě další imigrační procedůra. Bohužel narozdíl od JFK tady řídí průchod kontrolou zmatená úřednice která mě a více cestujících s biometrickýmy pasy nepustí k automatické bráně a naopak ty kteří je nemají tam posílá. Jak známo imigračním úředníkům se neodporuje, tak se řadím do fronty. Karty na prioritní průchod kontrolou jsem nedostal, tak stojím asi půl hodiny ve frontě kde nás pořád někam přeřazují. Konečně jsem byl vpuštěn na území USA. Jsem v Las Vegas! Beru si své zavazadlo a jdu hledat stanoviště hotelového autobusu. Ten je na svém místě a já během cca dvaceti minut stojím na recepci hotelu Stratosphere. Překvapilo mě jak hladce jsme projeli od letiště na druhou stranu města.
