Z Prahy vše vycházelo šeredně a po minulé honičce večerním Londýnem na Stansted jsem si řekl, že klidně oželím let z Brna, jehož letiště mám 10 minut autem od domu a poletím raději klidně i s přestupem (čím komplikovanější cesta, tím lepší) na Heathrow, City, prostě kamkoliv jinam než Stansted a Luton. Z Prahy to ovšem moc nevycházelo, takže jsem počítal s tím, že se nikam nepoletí, nicméně British Airways přišlo s až neuvěřitelnou cenou letenky na večerní let na Gatwick a čtvrteční let do Vídně, taktéž z Gatwicku. Nebylo co řešit, poletím.
Při nákupu na stránkách BA jsem si chtěl ihned udělat check in, což nejdříve nešlo, až o pár minut později přes mobilní aplikaci. Místo mi bylo přiděleno, ovšem takové, které mi samozřejmě nevyhovovalo. Změna však nebyla možná online, pouze za poplatek 16 euro za sedadlo normální nebo ještě o dvě eura výš za sedadlo u exitu. Snažil jsem se změnit FFP kartu v manage my booking, což ovšem nejde, takže jsem zůstal odkázán na letiště.
Po obědě, asi hodinu po nákupu této letenky jsem se vydal do Bratislavy a poté na vídeňské letiště. Odbavení u kiosku nefungovalo, takže jsem si letenku vyzvedl na přepážce. Bohužel jsem zapomněl požádat o změnu sedadla, ale vracet se mi nechtělo, tak jsem se vydal do Jet Lounge.
Jet Lounge je solidní čekárna, v době mého příchodu zde bylo neskutečně moc lidí, nicméně postupně odešli na let do Dohy a dřívější BA na LHR. Bez lidí to celkem šlo, taková klasika. Oceňuji hlavně, že úklidová služba fungovala skvěle a rychle, a tak na stole nezůstávali prázdné talíře a skleničky.
- Jet Lounge Vienna airport
Čas v salónku rychle uběhl, takže jsem se přes prázdnou security vydal na gate 24. Úplně jsem zapomněl, že ve Vídni na starém terminálu jsou kontroly až před gatem. Upřímně taková letiště rád nemám. Fronta však nebyla žádná, boarding v plném proudu, takže ihned po proběhnutí security checku jsem se ocitl ve vonící A319.
Load factor byl opravdu velmi tristní. V economy se nás sešlo asi 40%, v businessu seděl starší pán. Osazenstvo tvořilo docela dost Slováků a Indů, Pákistánců či kdo to byl s anglickým pasem.
- BA cabin
Boarding completed zaznělo 15 minut před plánovaným odletem a my jsme tak mohli vyrazit směr Londýn o něco dřív. Dali jsme přednost kolegovi na Heathrow a bez větších čekání a dlouhých pojíždění jsme odstartovali ještě před plánem.
- Kolega letící na LHR
Při stoupání jsem zapomněl na to, že jsem vlastně ani nechtěl moc vědět, kolik letů mě letos ještě čeká, však i kamarád Airbus380 mi říkal, že toho letos budu mít ještě dost, nicméně jsem si vzpomněl na jeho slavnou větu – Létání je krásná věc. Let jsem si naprosto užíval, jako kdybych letěl poprvé a byl jsem moc rád, že jsem dopoledne dokončil rezervaci a mohl odletět.
Po chvíli přišel servis – kuřecí nebo sýrový sendvič a poté kolečko s nápoji. Dal jsem si shandy a poté do galley skočil odnést odpadky. Letušky si užívaly večeři určenou očividně pro C class – zas tak špatně kuřecí nudličky nevypadaly. Dostal jsem ještě na letech BA zcela obligátní gin a tonic a šel si užívat let.
- Super servis
- VIE-LGW BA A219
Let provázela mírná oblačnost a tím, jak jsme se točili po přeletu La Manche jsem mohl z výšky vidět jak holandské pobřeží, tak i anglické. To se mi snad ještě nestalo, dokonce později, když jsme oblítávali jižní pobřeží, řekl bych, že v dáli svítila Francie. Přistání proběhl 35 minut před plánem. Na Gatwicku mě nejprve přivítaly kousky z flotily Virgin Atlantic, a to A340 a dvě hrbaté krásky. Virgin bych někdy rád přes oceán vyzkoušel, četl jsem na ně velmi dobré recenze. Bohužel už i oni mají Dreamlinery. Dreamlinery mě přivítali také dva, a to od Norwegianu a Tomáše Kuchaře. U terminálu právě končil boarding velryby do Dubaje a někam do teplých krajin taxovala britská tripl sedmička.
My jsme se ještě chvíli zdrželi na runway, jelikož pro nás z důvodu brzkého příletu nebylo místo u terminálu. Výstup proběhl do chobotu, nicméně poté hned zpět po schůdkách na plochu a autobusem do terminálu. Pasová kontrola proběhla k mému překvapení během dvou minut, čekal jsem teda frontu, ale nikdo zde nebyl.
O den později jsem těsně po probuzení kolem poledne dostal sms, že můj let z Gatwicku do Vídně je zrušen a ať kontaktuji BA service. Po chvíli došla další sms, že jsem byl přebookován na páteční ranní let z Heatrow, což se mi nelíbilo, jelikož jsem chtěl stihnout alespoň poslední středoškolské zvonění, když už jsem na všech možných akcích chyběl z důvodu lítání.
Zavolal jsem na BA, kde mě však nechtěli přebookovat na jinou aerolinku z LGW nebo LCY a prý tohle musím vyřešit na letišti na Gatwicku osobně. Jelikož Gatwick je půl hodinky autem, nebylo co řešit, vyrazil jsem na letiště. Na BA ticketingu samozřejmě nechápali, proč mě nemohli přebookovat na jinou aerolinku po telefonu, ale to už bylo jedno. Bohužel žádné místo z LGW nebylo a bylo mi vnuceno místo z LHR. Já jsem z LHR letět nechtěl, chtěl jsem alespoň LCY, ale odtam také nic nebylo.
Moc tohle slovíčko „nebylo“ nechápu. Aerolinka jako British Airways by se o mě prostě měla postarat. Ještě jsem zdůrazňoval, že čím horší a delší cesta, tím lepší pro mě. Celkově komunikace a řešení problému nebylo hodno značky British Airways, a to jak na mé straně, tak na vedlejší přepážce, kde řešil jiný cestující úplně stejný problém. Zajímalo by mě, kdybych měl v MMB vloženou svoji OW gold, co by se dělo, jelikož naposledy, kdy jsem řešil problémy s přebookováním vše šlo naprosto bez problému a rychle. Takhle jsem si připadal, že jsem jim úplně ukradený. A taky asi byl, proč by ne.
Urval jsem místo na večerním letu do Vídně z Heathrow, přebookoval jsem si jízdenku do ČR a problém tak byl vyřešen. Nutno podotknout, že jsem alespoň dostal jízdenku na National Express z Gatwicku na Heathrow. Normálně stojí 25 liber.
Jelikož ve čtvrtek můj plán byl stejně takový, abych se odebral na Gatwick do Galleries a trochu zapracoval, po snídani jsem se pomalu sbalil, nechal se odvézt na Gatwick a poté autobusem na Heathrow. Cesta to byla pohodlná, ikdyž byl autobus plný, za hodinku jsme byli na T5. Poté jsme celé LHR objížděli a já sám jsem se přistihl, jak civím z okna na všechna možná widebodies asi jako japonští turisti na HOP on HOP off busu v Londýně.
Na check inu mi bylo řečeno, že jsem confirmed na oba lety do Vídně, a to jak na odpolední, tak na večerní. Já chtěl ten večerní. Co mě trochu překvapilo bylo to, že pokud chci využít salónek nebo fast track, musím mít na letence Sapphire. Což znamenalo předělat FFP, s čímž jsem moc spokojený nebyl. Naposledy, když jsem to takhle prováděl, jsem si na transfer desku po návštěvě lounge číslo změnil, nicméně jsem do Ameriky letěl na jiný FFP a přišel tím o pár slušných aviosů.
Mé kroky směřovaly do Admirals Clubu, jelikož Galleries jsou už trochu ohrané. AA club mě mile překvapil. Ostatně, čekal jsem, že bude dobrý. Minulý měsíc mě v Sao Paulu také nadchnul a salónky amerických společností jsou mimo USA na velmi dobré úrovni. Třeba Delta Sky Club na Naritě, o tom se mi zdá ještě dodnes.
- Admirals Club LHR T3
Salónek byl hlavně prázdnější než vedlejší Galleries, takže poskytoval dostatek soukromí. A „make your own burger“ si mě naprosto získalo. Nakonec jsem po obědě vyrazil na návštěvu k BA, dal sprchu a hned se vrátil. Postupem času se obměňoval i sortiment salónku, takže zmizely burgery a místo nich bylo v nabídce kuřecí s rýží a nějaké těstoviny.
- Admirals Club LHR T3
- Admirals Club LHR T3
Nicméně blížil se čas mého odletu, v quiet zone jsem zabalil svoji kancelář a vydal se ke gatu. Tam jsem ještě změnil číslo FFP, nicméně letenka mi zůstala stejná se starou poznámkou Sapphire. Tak jsem zvědavý, kam se ty míle načtou, jelikož minule to nefungovalo tak, jak jsem si představoval.
Boarding byl ohlášen chvíli po mém příchodu. Z důvodu plně obsazeného letu jsem se rozhodl na nic nečekat a vyrazil jsem na palubu, takže jsem měl zajištěno místo v binu nad svojí hlavou. Boarding se dost táhl, ke mě si přisedli dva japonští spolucestující letící do Vídně z Hanedy a o dva týdny pokračující z Prahy přes Helsinki domů.
- LHR
Boarding trval více jak půl hodiny, letušky několikrát prosili cestující, aby si malá příruční zavazadla dali pod sedadlo před nimi. To nechtěl pochopit jeden rakouský cestující, který byl následně anglickým osazenstvem řadu přede mnou upozorněn, že pokud se mu něco nelíbí, měl letět s Austrianem. Vše završil nechutným vrtáním v uchu před startem. Nakonec byl boarding completed 15 minut po plánovaném odletu, 20 minut zabralo taxování na runway. Nakonec jsme se zvedli se 40 minutovým zpožděním. Doba letu dvě hodiny mi moc nehrála do karet, stejně tak jako místo až na konci letadla, ale doufal jsem, že autobus do Brna stihnu. Start proběhl ihned za korejskou A380 mířící na ICN a ihned po startu si s námi vítr opravdu solidně pohrál.
Let probíhal trasou na Amsterdam, přes Německo, jížně pod Prahou, před Brnem zatáčka a rychlé přistání ve Vídni. Praha i Brno bylo krásně vidět. Překvapivě jsme přistáli na čas, což jsem byl upřímně rád, jelikož jsem potřeboval každou minutu k tomu, abych stihnul autobus do Brna. Student Agency měnil jízdní řád a přidal více spojů, jelikož jsme jel až 23:25 (dříve jezdil poslední tuším ve 22:10). Tuto linku obsluhoval úplně nový stroj Regio Jetu s novým interiérem.
- VIE-BRQ
Pokud jste dočetli až sem, doufám, že Vás report nenudil. Sice to byl jen obyčejný let do Lodnýna, v mých očích ale se skvělou leteckou společností, která se v Evropě může měřit snad jen již s Lufthansou. Pro BA mám také trochu slabost, jelikož s něma lítám většinu svých dálkovek a nemůžu si na jejich servis stěžovat, tak se omlouvám, pokud z reportu jde cítit nějaká zaujatost.
. A to, že agenti nechápou, že čím složitější let, tím lépe, to není problém očividně jen BA, ale taky LH..(holt na školeních jim vtloukají do hlavy asi přesný opak..což se zase nejde divit, když o přesný opak stojí nejspíš 99.8% cestujících 
)
