Letenky se nerušily, a tak jsem koupil páteční Ryanair na Stansted a z Heathrow Swiss Airlines do Istanbulu. Z Istanbulu zpět do Prahy opět pomocí Swissu.
Nastal den D, já ještě v pomaturitním delíriu vyrazil přivítat Airbus380 na brněnský hlavas, dali jsme ještě nějaké pivko na zahradě a hodinku před odletem vyrazili do Tuřan. V brněnském letištním bufetu konečně zavedli možnost platit kartou, což jsem jen kvitoval. Čepované Starobrno už tak super bohužel není.
BRQ-STN
B738 EI-DPH
Letadlo přiletělo o 30 minut později, což mi vůbec nehrálo do karet. Chtěl jsem strávit alespoň část noci na jihu Anglie. Odletěli jsme nakonec s více jak hodinovým zpožděním, nicméně s Airbus380 byla sranda (to je tak, když se dva letečtí šílenci sejdou), takže čas utíkal relativně rychle. Za letu se nic výjimečného nestalo, pouze jsme zakoupili občerstvení, kuřecí s rýží a lasagne, každé za 6 euro. Překvapivě to bylo velmi dobré, ale už si to nikdy nekoupím. Na Stanstedu jsme tedy přistáli se zpožděním. Pasová kontrola byla otázka chvilky. Koupil jsem ještě USB kablík, jelikož jsem zapomněl doma nabíječku jak k MacBooku, tak k iPhonu. Kvůli zpoždění jsem zmeškal odjezd autobusu na Victorii a chvíli to trvalo, než přijel další, do kterého jsem však byl vpuštěn bez problému a vysvětlování zpoždění na příletu. Cesta do Londýna se neskutečně táhla a já byl dost otrávený, ještě když jsem věděl, že mě čeká cestování po jihu Anglie a žádný spánek.
Po příjezdu na Victorii jsem vlakem odjel na pár hodin na jih, abych se na Heathrow vrátil pomocí nočního National Expressu
LHR-ZRH
A321 HB-IOH
Od výstupu z autobusu na T3 to zabralo jen chvíli do terminálu. Na kiosku jsem však musel vyplnit všechny údaje o pasu, ikdyž jsem to již udělal přes mobile online check in. Prioritní security pro Star Alliance gold byla úplně prázdná a já se tak velmi brzy po příjezdu na letiště ocitl v Lufthansa Senator Lounge. Před boardingem jsem ještě skočil na skok do salonku Singapore Airlines.
Celou řadu spolucestujících jsem předběhl, načež jsem byl spatřen s boarding passem do Istanbulu a agentka mě začala přesvědčovat, jak do Turecka potřebuju vízum. Ráno jsem byl asi docela protivný, takže se vše protáhlo na dobrých pár minut, nakonec jsem byl do letadla samozřejmě vpuštěn.
Let jinak proběhl zcela normálně. Po startu jsem usnul a zmeškal veškerý servis. Co mě překvapilo byla délka letu jen hodinu a pět minut. Myslel jsem, že Curych je trochu dál. Po výstupu z letadla jsem zamířil do SEN lounge, která mě docela zklamala. V podání švýcarských aerolinek to není nic moc. Naštěstí čím čas utíkal a blížil se oběd, byla podávána skvělá polívka a výborné nudle. A teplé. Nemám rád studené těstoviny, jaké jsou ve většině salónků. Před odchodem jsem si dal ještě sprchu, ve které jsem zřejmě nechal mikinu. Prostě výlet začal tak, jak přesně nemá. Nabíječky doma, ztracená mikina...
ZRH-IST
A319 HB-IPX
Na gatu dostalo pár cestujích upgrade do C. Škoda, na mě se štěstí neusmálo. V kabině nás přivítala extrémně příjemná stevardka. Člověka s takovým optimismem bych chtěl potkávat každé ráno. Odlet byl zpožděn o nějakou půl hodinku, což mi vůbec nevadilo, znamenalo to více času v salónku a méně času v Istanbulu. Krátce po přeletu slovinského hlavního města byl servírován pozdní oběd. Vše bylo opravdu dobré, hlavně čerstvá bulka a sýr. Let probíhal zcela obligátně. Byla dobrá viditelnost, což jsem kvitoval hlavně při přiblížení do Istanbulu. Město je to opravdu rozlehlé, musím se tam někdy podívat.
Po výstupu z letadla jsem prošel rychle prioritní pasovou kontrolou a bez otázek byl vpuštěn do Turecka. Prošel jsem všechny obchody v landside, zda-li nemají nabíječky na MacBook nebo alespoň plug, ale bohužel. Krátce před osmou jsem se setkal s leteckým kolegou z Německa, který přiletěl z Antalye.
IST-GYD
A319 4K-AZ03
Pár hodin jsem musel přečkat v landside, kde bylo krásně vidět, jak je i to Turecko mentálně na tisíce mil vzdálené od Evropy. Probudit mě někdo uprostřed terminálu, řekl bych spíše, že jsem někde v Dilí nebo Bombaji.
Na transfer desku jsem si nechal vytisknout ještě papírové letenky, jelikož jsem je měl jen v mobilu. AZAL navíc nemá standartní letenky, které se dají dát do PassBooku a celá mobilní verze letenky vypadala tak nějak zmateně, že jsem to nechtěl na gatu riskovat. Na gate jsem dorazil až na last call a opět jsem se zdržel pár minut. Vy jste odkud? Tuhle zemi neznám, vy musíte potřebovat víza. Naštěstí jsem dostal na oba boarding passy ručně napsáno „no visa“ a několikrát jsem byl upozorněn, že v Baku musím do tranzitu a nemůžu ven.
AZAL po nákupu změnil několikrát typ letadla, nejdříve to měla být 767, poté A320, nakonec přijela A319. Kabina byla téměř plná, load factor tedy velice solidní. Velkorysý leg room a hlavně neskutečně pohodlná sedadla s polohovatelnou opěrkou hlavy, což mě v evropských speedbirdech opravdu chybí. Myslím, že polohovatelné opěrky má jen BA, a to pouze na některých letadlech. Start byl úžasný, sledovat miliony světel snad nikdy nespícího Istanbulu – to byla skvělá podívaná. Krátce po startu jsem chtěl změnit sedadlo, sednout si sám na trojku, ale velmi důrazně jsem byl vrácen na své předchozí.
Po chvíli ale přišlo velké překvapení v podobě servírované večeře, která velmi mile překvapila. K pití byla zdarma jen voda či čaj, nicméně ani jedno mi nabídnuto nebylo. Přístup posádky byl velmi zvláštní na všech letech. Po večeři jsem usnul a probudil se až při přiblížení na letiště v Baku. Na letišti mě překvapily oba osvětlené terminály.
Transfer v Baku proběhl bez jediného problému, po proběhnutí rentgenu nicméně následovalo ještě ohmatání. Jelikož byly asi dvě hodiny ráno a connection do Dubaje mi letělo až v 9, rozhodl jsem se chvíli spát, k čemuž posloužilo prostranství naproti business class lounge, kde nebyl vůbec nikdo. Nacházela se tam pohodlná skoro lehátka, takže stopover v Baku byl úplně v pohodě. Dokonce ani zima nebyla, což jsem kvitoval, když už jsem neměl ani mikinu...
GYD-DXB
A340 4K-AZ85
Na let do Dubaje byl naštěstí vypraven A340. S A340 jsem měl před tímto typem zkušenost pouze dvakrát při cestě do a z Jižní Ameriky s Iberií, a tak jsem se na let opravdu těšil, protože každé letadlo se čtyřmi motory je krásné.
Kabina v businessu zůstala zcela prázdná na rozdíl od narvané economy. Start proběhl na čas. Posádka roznesla hot towels, což bylo příjemné překvapení a naznačilo to, že tento let nebude žádný hladolet. Podávala se snídaně, na výběr párek a vajíčka a „něco sladkého“, jak mi bylo řečeno. Vzal jsem tedy párek a nebylo to špatné.
Poté jsem se odebral do galley pro vodu a fotil jsem se kabinu, načež jsem byl chycen stevardem. Tomu jsem vysvětlil, že mám rád letadla, hlavně tohle a že je škoda, že nesedím vepředu, abych si užil ten krásný výhled na motory. V tu chvíli řekl follow me a prošli jsme do business class. Zde jsem byl po celou dobu až do přistání, které jsem musel absolvovat v plebs kabině. I tak to byl ale neskutečný zážitek a pohled jsem si opravdu užil.
Přílet do Dubaje byl na čas, chvíli jsem se zdržel na pasové kontrole, ale po chvíli už seděl v taxíku do svého hotelu Ramada Deira.
DXB-GYD
B767 4K-AZ81
Po úžasných 23 hodinách v poušti byl čas návratu. Check in na terminálu 1 proběhl velmi rychle, dostal jsem obě letenky až do Istanbulu. Sotva jsem proběhl pasovku a security, naše letadlo se zrovna objevilo u gatu. Nástup začal asi 35 minut před odletem. Tento let byl úplně plný v obou třídách. Legroomu jsem opět neměl co vytknout. Start proběhl kvůli provozu v Dubaji s mírným zpožděním, které jsme ale hravě dohnali ve vzduchu. Část posádky byla stejná jako na včerejším letu s A340.
Celý let probíhal naprosto bez problému, klidně. Začalo se horkými ručníky, poté byl servírován oběd. Zvolil jsem tentokrát kuře a musím konstatovat, že jsem byl zcela spokojen. Opět toho bylo strašně moc.
Let v plné B767 uběhl velmi rychle, klesání do Baku bylo nicméně docela zajímavé kvůli turbulencím a propadům. Samotný touch down byl velmi tvrdý, nicméně pilot to zvládl a o chvíli později jsem vystupoval mezi prvními do překrásného terminálu.
Tentokrát jsem na přestup měl nějaké dvě hodiny, které jsem úspěšně zabil na wifi opět v patře u salónků. Na tento let byla při nákupu letenek plánovaná B767, nicméně postupem času se to přes A320 změnilo na B757.
GYD-IST
B757 4K-AZ12
Popravdě ani nevím, zda-li jsem se na tento let těšil, jelikož jsem si svoji premiéru s B757 představoval o pár dnů později na transatlantickém letu z Osla na Newark, nicméně po nástupu do tohoto krasavce jsem byl zcela spokojen. Interiér působil příjemně jako na všech letech s AZALem, nicméně leg room nebyl již tak velkorysý, přesto stále zcela dostačující.
Naneštěstí jsem za souseda dostal mladou Ázerbájdžánku s asi dvouletým prckem. Jelikož jsem byl docela unavený, počítal jsem s tím, že na chvíli usnu, nicméně i vlastní chybou jsem rozdováděl prcka, se kterým jsem si tak hrál téměř celý let. Číslo na maminku nemám, ale stála za to.
Opět se servírovalo velmi dobré jídlo a opět toho bylo velmi moc. Celý let bylo na co koukat z okýnka, jelikož bylo velmi dobré počasí a scenérie opravdu úžasné.
IST-ZRH
A319 HB-IPT
Po předchozím letu z Baku jsem měl v Istanbulu nějakých 16 hodin, které jsem se rozhodl zabít v salónku. Vybaven boarding passem v mobilu nebyl problém přes transfer, nicméně v salónku se jim zdál můj odlet docela podivný. Soudím dle výrazů ve tváří, že mi to letí až následující den odpoledne. Hotel jsem nebral z důvodu toho, že lounge v IST poskytuje dobré zázemí.
Čas v salónku i díky prospané noci na pohodlných gaučích uběhl velmi rychle. IST bude můj přestupní bod na dalších dvou cestách v červnu, takže jsem ani nesmutnil, když jsem toto království opouštěl. Na gatu jsem si ještě nechal vytisknout letenku. Dostal jsem i tu do Prahy.
Let probíhal celkově velmi klidně, opět jsme dostali nějaké malé občerstvení v podobě studených těstovin a kuřecího masa. Posádka Swissu byla opět velmi milá a nebyl problém kdykoliv přijít do galley a požádat jak o nealko, tak alko nápoje. Přistání v Curychu proběhlo na čas.
ZRH-PRG
B777 HB-JNC
Let do Prahy měl podle plánu odlétat dvě hodiny po mém příletu do Curychu, což znamenalo krátkou zastávkou v salónku. Rozhodl jsem se využít opět tu v neschengenské části, kde jsem se, avšak bez výsledku, snažil najít moji mikinu. Odpolední snacky v salónku stály opět za nic, a tak jsem se po chvíli přes pasovou kontrolu vydal na gate do Prahy. Do triplu jsem vstoupil jako úplně první.
Business class nevypadala špatně, to je fakt, economy na tom byla trochu hůře. Legroom u okýnka byl docela žalostný. Co mě překvapilo, byl neskutečný řev motorů při push backu. A to tak, že nebyly slyšet pokyny CC. Sedadlo bylo celé nějak nepohodlné. Naštěstí po vystoupání do naší letové hladiny jsem sedadlo shledal jako extrémně pohodlné po sklopení. IFE bylo téměř dokonalé. Neprozkoumal jsem filmy, jelikož ty v letadle stejně moc nesleduji, nicméně mapa byla opravdu hezky provedená a celé IFE fungovalo bez zasekávání rychle. Let do Prahy utekl opravdu velmi rychle a celý výlet tak byl u konce.
Swiss mě příjemně překvapil, hlavně v přístupu posádky, který byl úžasný. Evropské skoky byly na velmi dobré úrovni, nicméně SEN lounge není příliš reprezentativní. Novým triplem bych dálkovku asi dal. Ovšem pouze na aisle seat. AZALu se nedá nic vytknout. Všechny lety byly na čas, měl jsem štěstí na letadla, takže to bylo opravdu pestré. Letiště v Baku je krásné, čisté a přehledné. Trošku zaostává ground service a ochota a příjemnost posádek, a to na všech letech. Všichni byli chladní, spíše neochotní. Jinak AZALu nemám co vytknout. Doufám, že se Vám report líbil.
