Sedím na sedadle 22G v zadní části letadla blízko zadního obsluhovaného baru. Pod zadním barem na spodní palubě je palubní prodejna skyshop. V přední části horní paluby je samoobslužný bar a velká toaleta. Na uvítanou si dám sklenici vody a oříšky.
Vyberu si oběd a večeři.
Začíná servis poledního menu. Nejprve nahřáté froté ručníčky, pak prostírání stolečků látkovými ubrusy a už tady mám mé jídlo. První studený předkrm restované cukyny plněné jemným žervé, pak přichází teplý předkrm grilovaný tuňák a po něm tomatová polévka, biftek s barevnými brambory, následuje výběr sýrů a uzavírá velmi chutný tvarohovocitronový dortík. Nejchutnější moučník který jsem v letadle dostal.
Před nástupem na palubu mi došel mail s popisem cesty k hotelu na letišti v Soulu, tak si ho teď čtu. V telefonu si prohlížím hotely kde už jsem spal a kontroluji ty které na mě ještě čekají. Všechny až na jeden jsem si rezervoval na booking tak, aby šla rezervace zrušit co nejpozději. To se mi nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí, ale to předbíhám. Zkoušel jsem si rezervovat hotely i přímo, ale na svých stránkách měly některé pokoje už vyprodány, kdežto na booking byly k mání.
Během letu si promítám komedii Spy která mi připomene náš prázdninový výlet po stejné ose Paříž-Řím-Budapešť a dokument o rozšíření letiště v SIN. Zbytek času jsem prospal. Před večeří jdu na koktejl do baru. Vybírám si pineapple bliss.
Po tak dlouhém letu se docela rád projdu. Vezmu to průchodem až k nástupišti maglevu, sjíždím po schodech k východu a pak podél parkoviště přecházím po nadchodu nad dálnicí a jsem skoro před hotelem. Přejdu na semaforech na druhou stranu a vcházím do budovy kde má být můj hotel. Jenže nikde nevidím nápis se jménem hotelu, tak se ptám na vrátnici-recepci kde že ten hotel je. Vrátný mě posílá do budovy vedle která je úplně stejná. Tady už je označení hotelu, ale úplně jiného jména. Na recepci sedí mladá slečna. Ukazuji jí moji rezervaci a ta mě posílá do druhého patra kde prý je recepce mého ubytování. Nastupuji do výtahu vyjíždím do druhého patra dojdu ke dveřím kde má být recepce. Zvoním. Nic se neděje jen z reproduktoru nad zvonkem na mě mluví ženský hlas něco v korejštině. Opakovaně zazvoním. Výsledek je naprosto stejný. Hledám v telefonu číslo na recepci které mi přišlo do mailu. Vytáčím ho. Na druhém konci se mi ozývá paní a říká že mi někoho pošle kdo mě ubytuje. Tak během čekání rozbaluji kufr a vytahuji si něco teplejšího na oblečení. Přece jen je tady chladněji, nějakých 17 stupňů. Skoro půl hodiny se nic neděje, tak sjíždím výtahem dolů kde je kromě konkurenční recepce taky vrátnice. V ní sedí starý pán v uniformě vrátného jako u nás za minulých dob socialismu. Podávám mu do ruky moji rezervaci kterou jsem si pro jistotu vytiskl i v korejštině. On si ji čte a pak někam volá. Předává mi do ruky telefon a druhém konci je ta stejná paní se kterou jsem si povídal před půl hodinou. Snaží se mi vysvětlit že musím ješte o dům dál, ale to odmítám a žádám ji ať mi pošle někoho kdo mě konečně ubytuje. Po cca pěti minutách přichází mladíček který bere můj kufr a vyjíždíme spolu do x-tého patra tady v budově. Dojdeme ke dveřím pokoje, ale ouha nejdou mu odemknout. Požádá mě o chvíli strpení, někam volá. Pak se vracíme výtahem dolů a jdeme ven z budovy. Po asi pěti minutách vcházíme do už třetí úplně stejné budovy, jedeme výtahem do druhého patra k úplně stejným dveřím jako v té vedlejší. Tady se nám dveře konečně otevírají. Za nimi je kancelář s přezouvacím koutkem. Paní mě vítá a velice se omlouvá za nepříjemnosti. Můj průvodce si bere platební terminál. Odvádí mě z kanceláře do bytu kde dnes budu spát. Když během konverzace zjišťuje že jsem z České republiky a znám Prahu úplně se mu rozzáří oči a zajímá ho všechno o Praze. Otevírá dveře do mého bytu, vysvětluje jak se co ovládá a požádá mě o přezutí do pantoflí.
Vyspal jsem se dost, ale déle jak do šesti jsem to nevydržel. Dávám si snídani a odjíždím zpět na letiště. Potřebuji se zbavit zavazadel. Nechávám se odbavit na večerní let do SYD.
Na dnešní dopoledne jsem si objednal výlet které nabízí letiště pro trazitní cestující. Podívám se na šest hodin do centra Soulu. Tuto nabídku soulského letiště jsem už jednou využil a byl jsem maximálně spokojený. Tenkrát jsem byl na večerní prohlídce města. I když jsem byl tehdy jediný účastník věnoval se mi průvodce s plnou péčí. Nevím, jinde by to možná zrušili.
Na dnešním výletě jsem se potkal cestujícími kteří mířili do USA vetšinou do LAS a LAX. Pár američanů kteří se vraceli domů a asiaté kteří tam letěli za poznáním. Většina z nich není připravena na chladné počasí v Soulu. Tady poprchává a fouká mírný větřík, teplota je kolem šestnácti stupňů, oblečením spíše na větrovku než tričko s krátkým rukávem a kraťasy. Větrovku mám, tak že já jsem připraven. Nejdříve zaplatíme na přepážce letiště 10,- USD na vstupné a oběd který není v ceně. Pak nás náš průvodce odvádí k autobusu a jedeme do centra Soulu. V autobuse se bavíme o korejské historii až dojdeme k současné ekonomice. Na dotaz průvodce jaký kdo má mobilní telefon všichni kromě dvou odpovídáme Samsung. Ještě si řekneme něco o tom co dnes uvidíme, ale to už pomalu vjíždíme do města. Nejprve projdeme královský palác, pak se přesouváme do centra na prohlídku zahrady a zastavíme se v pěší zóně na oběd.
Vybral jsem si hovězí polévku, ale je na mě vidět že mi moc nechutná. Asijští účastníci se mi proto smějí. Vysrknu polévku a do masa nasypu rýži kterou jsem dostal v misce jako přílohu, pak to dochutím korejskou paprikovou pastou aby to bylo poživatelné. Tak že jsem si z toho udělal "bibimbap".
Pak máme čas nahlédnout do prodejen na pěší zóně a vracíme se zpět na letiště. Už se nemůžu dočkat až se půjdu nahřát do letištních lázní. Mám na to dvě hodiny, to je tak akorát na příjemný relax.
Kromě relaxace v parní a suché sauně je k dispozici mělký bezém rozdělený na několik částí podle teploty vody.
Pokud se chci trochu prospat můžu buď ve společné ložnici, nebo v oddělených kójích. Nemám vyzkoušeno,ale asi se to připlácí.
Zrelaxován odcházím z lázní na bezpečnostní kontrolu abych se mohl zastavit v salónku na něco k jídlu, protože už dostávám hlad. Do odletu mám ještě skoro dvě hodiny. Dávám si na talíř něco, co nechutná asijsky a nakonec kávu s mufinem. Pak se ještě projdu po prodejnách na letišti, kde mám v plánu nakupovat až na posledním přestupu před cestou do Prahy. Teď mě ale čeká nástup na let do SYD na kterém je kromě kódu KE i kód OK. Připravena je A330. Nastupujeme na čas v 18:15. Na SkyPriority je docela fronta a na ostatní nástup není vidět na konec. Vypadá že letadlo bude plně obsazené.
