- Nejen pro tohle miluji létání
Volotea už je známá tím, že čas od času pustí do prodeje pro členy svého SuperVolotea klubu letenky za €0.97. A tak jsem v říjnu minulého roku zakoupil rt do Marseille (které jsme nakonec kvůli cestě do Karibiku nechali propadnout) a do Toulouse. S Voloteou jsem poprvé letěl letos na konci května do Benátek, kdy při OLCI nám tehdy přidělili zadní aisle a middle seat na trojsedačkové straně, což jsem odmítl a za 5EUR vyměnil aisle za window. Tentokrát k nám byl systém vstřícnější a dostali jsme 14AB tam i zpět, takže dvojsedačka, navíc uprostřed letadla, dále od ukřičených motorů Rols-Royce.
18/08/2016
PRG-TLS 19:35-21:22, LF 90%
Volotea, B712 EI-EXB, 14A
Cestovat v horkém letním odpoledni autobusem 119 na letiště Václava Havla je prostě utrpení a těchto 20 minut člověka unaví více než následný dvouhodinový let. První překvapení - automatické turnikety před vstupem na security. Vzhledem k tomu, jaká panuje bezpečnostní situace v Evropě poslední měsíce mě to nemile překvapilo. Žádná kontrola osobních dokladů, jen přiložíte platnou letenku a jdete dál. Samotná security kontrola už také není co bývala. Jednotliví zaměstnanci mezi sebou vedou divoké rozhovory a věnují jen minimální pozoronost cestujícím. A tak stojíte a čekáte před rámem, až si pánové povypráví zážitky a pak konečně kývnou, že můžete projít. Debata pokračuje, není kam spěchat, že?
Volotea jako správná nízkonákladovka využívá samostatné stojánky a dopravu cestujících k letadlu autobusem, což znamená sejít po schodech do přízemí a koukat na celý ten hukot okolo letadel pěkně z blízka. To já mám rád. A tak jsme byli svědky vytlačení ze stojánky mého oblíbeného E-195 KLM, ale také chlouby ČSA OK-YBA na cestu do Soulu. A abych nezapomněl, že jsme v Praze a že sedadla se v letadlech nevybírají stylem, kdo dřív nastoupí, ten uloví lepší, tradiční housenka lidí už byla nastoupena před přepážkou. My posedíme, počkáme a do autobusu nastupujeme mezi posledními. Kupodivu Češi tvořili jen velmi malou část osazenstva (za to ale "kvalitní" - matky s malými ukřičenými caparty). Nástup proběhl rychle, navíc se blížila tzv. golden hour, takže jsem se těšil na spektakulární výhledy během letu. Pushback začal s 10 minutovým zpožděním, počkali jsme na přistání zpožděného LS5486 Jet2 a pak se vydali k prahu dráhy 24L a rovnou na start. Let byl standardní s pár drobnými turbulencemi, nicméně v letové hladině 330 začaly divně bzučet motory a přestalo to až ve chvíli, kdy jsme přešli na klesání. Co ale bylo opravdu nádherné, tak výhledy. Zažít obzor, který hraje všemi možnými barvami, od modré přes šedomodrou k oranžové, růžové a pak růžovofialové, aby to bylo zakončenou stmíváním, to se mi stalo úplně poprvé. Ty necelé dvě hodiny jsem jednoduše strávil přilepený k oknu. Přistání bylo jak do peřin, pojíždění ke stojánce pak naskytlo pohled na velikost celého areálu Airbusu společně se zaparkovanými Belugami, A350 atd. Pilot sice zaparkoval přímo u terminálu, ale výstup se konal na plochu a pěkně po svých do budovy. Terminál je postaven v minimalistickém stylu, betonové stěny, minimum plakátů a kravin, to se mi hodně líbilo. Toulouse nedávno zavedlo pasové kontroly i pro Schengen, a to jak na příletu, tak odletu. Když už teda takto, tak jsem si řekl o štempl. Paní na mě sice spustila něco francouzsky, já jen kýval, ale o 20 sekund později jsem odcházel s razítkem a úsměvem. Divné je, že to letadlo na něm mi připomíná nejvíce konkurenční B747. Kde asi pánové soudruzi udělali chybu? Přímo k letišti vede tramvajová linka T2, která vás během 20-30 minut (záleží, kam potřebujete) zaveze za €1,60 do centra Toulouse. Pro nedočkavce je zde také Aerobus za €8. V Toulouse jinak existují i dvě linky autonomního metra (jehož vozy díky své malé šířce působí dost klaustrofobicky) a běžná autobusová doprava. My nejvíce použili vlastní nohy, případně kombinaci metro a tramvaj (ty mají také dvě linky, T2 na letiště a T1 do Aeroscopie).
- Stíháme odstartovat v tzv. golden hour
- Razítko musí být!
Na pátek jsme měli rezervovanou Let's Visit Airbus společně s návštěvou muzea Aeroscopie. Pro návštěvu Airbusu existují celkem 3 okruhy, které je potřeba si rezervovat předem:
Panoramic circuit, což je jízda autobusem s výkladem po celém areálu Airbusu.
Green visit circuit, což je podobné Panoramicu, jen se zaměřením na ekologickou stránku výroby a provozu letadel Airbus.
A nakonec Airbus discovery tour, kterou jsme zvolili my. Hned na úvod upozorňuji, že vše, co se dozvíte, najdete při důkladném hledání i na internetu. Nicméně jako velký fanda Airbusu jsem to potřeboval vidět na živo. U Aeroscopie si nás vyzvedla postarší dáma Maria, která byla po celých 90 minut naší průvodkyní. Velmi se mi líbilo, že o A380 celou dobu hovořila jako o "she" (ona). Mělo to celé pak takový až osobní punc. Jo, a nesmí se fotit. Foťák jsme museli nechat na recepci, mobily zastrčené v kapse..ale znáte to. Autobus nás zavezl před kompletační halu A380, kde jsme vystoupili a při třech obrovských plátnech nám Maria popsala cestu jednotlivých dílů z továren po celé Evropě až sem, do Blagnacu, kde se letadlo smontuje dohromady. Děje se tak vzduchem pomocí pětice předělaných A300, nazývaných Beluga. Dále po vodě na lodích a konečně také po silnici za pomoci konvoje kamionů. Tento konvoj komplikuje dopravu každých 10 dní, do montážní haly pak přijíždí okolo 5 hodiny ranní.
Pak jsme výtahy vyjeli do horního patra a měli celou budovu věnovanou pouze A380, která pojme tři tato letadla, jako na dlani. Těšil jsem se na mravenčení inženýrů, ale nikde nikdo. Ani živáčka. V den naší návštěvy byly uvnitř dvě, pro nikoho jiného než pro Emirates. Pracuje se na dvě směny, pondělí až pátek. Ale v případě nutnosti se jede 24/7 (celkem zvláštní, že se tomu neděje nyní, vzhledem k tomu, v jakém skluzu s dodávkami jsou). Padla otázka, proč letadla nemají ještě motory (obě už byly ve fázi montáže avioniky). Odpověď mě překvapila: protože motory tvoří 40% ceny celého letounu, takže se montují až na úplný závěr, aby se případně předešlo zbytečným škodám. K vidění jsou také krátké filmy o celém plánování A380 přes záběry právě z transportu jednotlivých dílů až po jejich vytlačení z montážního hangáru ven na stojánku. Poté jsme vyšli ven na vyhlídkovou terasu, z které nám Maria ukazovala jednotlivá stojící letadla a pak také okomentovala 3 ze 4 startujících letadel. To 4 byla B712 Volotea, kterou přešla bez jediného slova =D. Zbytek samozřejmě byly Airbusy. Další zajímavostí je, že rodina A320 už čítá přes 7000 členů a dalších 5000 je objednáno. Následoval sjezd výtahy zpátky do přízemí a nástup do autobusu, který nás odvezl zpátky do Aeroscopie. Tam jsme byli usazeni do temné místnosti plné obrazovek a monitorů, na kterých probíhaly záběry z maiden letu A380. Kamery zabíraly kokpit, podvozkové nohy, trup letadla, křídlo. Na další obrazovce byl výstup technických dat, na další pak 3D model letadla který odpovídal reálnému pohybu letadla po dráze a ve vzduchu. Opět výklad spousty technických detailů k prvnímu letu, od váhy, přes palivo, tah motorů až po proces certifikace pro Evropu a Ameriku, stejně jako pro motory RR nebo GE-PW (GP - engine alliance). Pak už jen poděkování a rozloučení se.
Zbývalo nám zhruba 100 minut na návštěvu Aeroscopie. Jak je to žalostně málo pro fanouška létání jako jsem já, jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem stanul tváří v tvář SuperGuppy. Ideálně si na samotnou Aeroscopii vyhraďte alespoň 4 hodiny. Celý prostor je vlastně jeden obrovský hangár, ve kterém najdete zmiňovanou Super Guppy (překvapivě kokpit vypadá, jako by ho uřízli z nějaké A300 a vložili do SG). Pak je tady A300B, do které můžete vstoupit a prohlédnout si kokpit, nákladní část a také interiér s všemožnými modifikacemi (standardní cestovní, "zasedačka", ložnice, obývák, kuchyňka anebo koupelna). Srdce se rozbuší při pohledu na první ze dvou předprodukčních Concorde - F-WTSB MSN 201 (ten, co sloužil na testy před certifikací a je držitelem rekordu s Mach 2.22 a dosáhnuté výšky 23.000m..je plný zajímavých přístrojů a zařízení, "cestovní" část je až úplně vzadu a jedná se o "prezidentský" interiér z MSN102 - nyní vystavený v ORY, který vozil francouzského prezidenta Valery Giscard d’Estaing). Doteď jsem šokovaný tím, jak malá okénka Concorde má. Dále je tu replika Blériotu XI, velmi raritní Aérospatiale Corvette a spousta dalších, hlavně vojenských letadel (včetně Lockheed F-104 G Starfighter). Na tarmacu venku pak najdete opět Concorde, tentokrát MSN209, vedle něj legendárni Caravelle 12 (ty krásné ladné křivky a trojúhelníková okna <3 ) a obrovský A-400M. V muzeu je také spousta menších a větších modelů, rozměrné panely se spoustou textů a obrázků od počátků historie létání až po blízkou budoucnost, velmi pěkně zpracovaná videa, různé hříčky pro děti, velmi jednoduchý simulátor letu atd. Celkem obě návštěvy stály v balíčku €23, nelituji ani centu. Snad jen toho, že Aeroscopii jsme si nechali až po Let's Visit Airbus a nemohl jsem v ní strávit více času.
- Návnada
- Model na recepci/pokladně
- Lego model před butikem, kde jsem nechal €34 za Concorde BA
- Nefoťte..ale znáte to..
- Ahoj obludko!
- Kokpit Super Guppy
- Prezentace v nitru Super Guppy
- A tady miniatura Belugy..aby bylo jasno, že i Super Guppy má nástupce.
- Je prostě velká..obrovská!!
- Blériot XI
- Pojďme dovnitř..
- ..téhle krasavice A300B
- Je libo salónek? (ostatní fotky z interiéru přidám zítra)
- A300B ještě zezadu..
- Není pochyb o mém nejoblíbenějším widebody
- Už se blížíme k hlavní atrakci..
- Ale předtím ještě špetka historie - de Havilland Comet
. 
, Paříž miluju.
. Ono ne ve všem ne ta slavná automatizace přínos (upřímně mi to na většině letišť leze na nervy. Nefunguje to jak má, musí se volat obsluha anebo se to obchází, podlézá, přelézá, případně prochází ve dvojici atd.)