Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2858
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod Night fly » 19. 12. 2016, 11:19

Plánování a přípravy

Každý rok létám pracovně do Argentiny. Nejinak tomu bylo i letos, ale vzhledem k faktu, že letos jsem neobhajoval status u Miles&More, nebyla LH automatickou volbou, protože EQM (statusové míle) jsem nepotřeboval. A proto jsem zajásal, když jsem na FlyerTalku objevil upozornění na tarif TK z Vilniusu nebo Tallinnu, kdy zpáteční letenka VNO/TLL-IST-EZE-VNO/TLL v business třídě vycházela na fantastických 1.380,-EUR (jen pro porovnání, z PRG na stejná data vycházely letenky s TK přesně 2x dráž, a s LH vychází letenky do EZE v ekonomické třídě tak na 35.000,-Kč a v C pak zhruba na 90-100.000Kč). Za normálních okolností (rozuměj při potřebě obnovy statusu) je pro člena M&M cestování s TK nevýhodné, protože M&M přiznává za lety s TK do statusu pouze 25% bonusových mil, nicméně pokud nejsou EQM potřeba, pak již není co řešit, neboť bonusové míle jsou přiznávány v plné výši. Zároveň jsem měl i k dispozici dost času na to, aby mi nevadila nutnost noclehu v IST při obou cestách. V nedávné minulosti byly navíc TK opakovaně zvoleny nejlepšími aerolinkami v Evropě (před Lufthansou), byl jsem tedy zvědav, co je na tom pravdy. Rozhodnutí tedy padlo a začala fáze plánování.
Celou akci jsem začel plánovat někdy v srpnu. V té době bylo k mání za onu krásnou cenu množství termínů v listopadu a prakticky nebyl problém s libovolnou kombinací, nicméně kvůli určitým komplikacím jsem mohl celou akci spustit až po 10.září. Termíny jsem ale měl vyhlédnuté a čas od času jsem jen hypnotizoval systém, aby tam ony výhodné ceny vydržely. Ale už 29.srpna začaly první změny, kdy TK na zimu zrušily některé rotace IST-VNO-IST a původní plán šel do kytek. Naštěstí termínově jsem byl celkem flexibilní a nakonec se podařilo zakoupit přes web thy.com zpáteční letenku VNO-IST-EZE v C za stále ještě výborných 1470,-EUR s odletem o dva týdny později, sice oproti původnímu plánu s nutností noclehu i ve VNO, ale čas k dispozici byl, so what the heck. Jak se dostat z Prahy do VNO a potom z VNO zpátky domů jsem zatím neřešil, stejně jako praktické záležitosti stylu jak provézt kufr plný vína přes tureckou celnici (do Turecka se na rozdíl od ČR může dovážet jen jeden litr vína, do ČR čtyři); nějaké nápady jsem měl (třeba propadnutí posledního segmentu letenky a návrat do PRG přímo z IST), ale zatím jsem se rozhodl nechat věcem volný průběh.
…a dobře jsem udělal. Ani ne dva týdny po zakoupení letenky přišel mail od TK s oznámením posunu odletu zpátečního letu EZE-IST o 24 hodin. Tím pádem ale v kombinaci s redukovanými frekvencemi IST-VNO došlo k tomu, že bych na zpáteční cestě musel být v IST dvě noci a v té chvíli svitla naděje na zabití dvou much jednou ranou. Nažhavil jsem telefon, zavolal na call centrum TK a po deseti minutách na drátě jsem měl v mailu změněný itinerář na zpáteční cestě na EZE-IST-PRG z titulu involuntary reroutingu. Klobouk dolů. Takže návrat do Prahy byl tímto vyřešen, zbývalo pořešit cestu do VNO. To už ale nebyl takový problém, LO má velmi slušné OW tarify po Evropě, takže jsem ještě asi za 110,-EUR dokoupil jednosměrnou letenku PRG-WAW-VNO a tím byla fáze plánování ukončena.

Krok stranou: PRG-WAW-VNO; LO ER7+DH8

Nastal den odletu. A ejhle, na LKPR hmla taká, že aj vtáci chodili pešo, LVO a CAT III jak vyšité.
20161121_120304.jpg
Kolotoč letadel před LKPR
V tu chvíli jsem v duchu poděkoval zkušenějšímu kolegovi cestovateli, který mi v tuhle roční dobu nedoporučoval těsné přestupy a spojení bez alternativy, a v klidu v salónku Menzies na Flightradaru sledoval, jak polský ER7 rubá druhý, třetí, čtvrtý a pátý okruh mezi Mělníkem a Kralupy a sbírá odvahu na přistání do mlhy, s nímž mají polští orli občas poněkud problém.
20161121_122121.jpg
LO 527 jde konečně na přistání
Na přestup ve WAW jsem ale měl mít přes dvě hodiny a v záloze ještě jeden let do VNO, pokud bych náhodou ten původně plánovaný nestihl. Nicméně polští piloti byli zjevně v určitých otázkách doškoleni a let z Varšavy přistál přibližně s půlhodinovým zpožděním.
Ground staff se pak snažil, seč mohl, aby urychlil nástup, nicméně i tak po ukončení nástupu zazněla informace od kapitána, že z důvodu LVO a zvětšených rozestupů budeme ještě 20 minut čekat na pushback a dalších 20 minut ještě čekat na start. Nu což…sice jsem se těšil na oběd do výborného salónku LO ve WAW, ale houby zle. Tak si hraju na mobilu mariáš a pomalu upadám do letargie. Posádka nicméně využívá času a ještě na zemi roznáší vodu a pišingry, a nakonec se dočkáváme i pushbacku a po úmorném čekání i samotného startu. Z mlhy jsme venku ani ne za 10 vteřin a nabíráme kurs na severovýchod. Kupodivu mlha pokrývá jen bezprostřední okolí Prahy, Mladá Boleslav už je krásně vidět…a pak si pamatuju až zhoupnutí při klesání do Varšavy, anžto se mi podařilo na chvíli zadřímat.
WAW je na přestup velmi příjemné letiště, všechno je blízko, salónek super a třešničkou na dortu je „salónek v salónku“, sekce vyhrazená pro držitele zlatých karet a cestující v C na zámořských linkách. Už i základní salónek je na evropské poměry výrazně nadprůměrný (násobně větší a kvalitnější nabídka jídla i pití než v PRG, dětský koutek s PS4 atd.) a „zlatý“ je ještě o něco výš, nově má např. v nabídce i bezplatné masáže (obličej, krk, záda, chodidla atd.) Jen je třeba na to mít dost času, což jsem bohužel kvůli zpoždění z PRG neměl. Holt příště.
Druhý let WAW-VNO byl naprosto standardní vnitroevropský přískok operovaný Dášenou v barvách EuroLOT. Nastupovalo se autobusem, a jinak nevím, co dalšího bych zmínil. Prostě standardní let bez jakýchkoliv mimořádností. Letiště VNO je malinké, LO byl jediné letadlo na příletu, takže kufry byly venku do 10 minut od přistání a za dalších 5 minut už jsem byl i ve svém pokoji v letištním hotelu, naprosto postačujícím k přespání mezi lety. Večer jsem si rozložil kancelář, pak ještě zašel do sauny, zkrátka byl to takový večer bez stresu na těžkou pohodu.

VNO-IST; 738

A nastal konečně den odletu do IST. Po klidném ránu věnovaném práci – koneckonců odlet byl až v jednu odpoledne - jsem se vykýbloval z hotelu, zašel na prázdný check-in, kde mě agent upozornil na očekávané 15min. zpoždění, odbavil kufr až do Buenos Aires a odebral se na předletovou přípravu do salónku. Ten je ve VNO takový neslaný nemastný, bez výhledu na plochu, nicméně byl téměř úplně prázdný, wifina fungovala, pití bylo dost a jíst jsem v očekávání oběda na palubě stejně nechtěl.
20161122_112734.jpg
Salonek ve VNO
Tak jsem se věnoval své práci a po očku sledoval ubíhající čas, abych se zhruba kolem plánovaného nástupu vydal přes pasovku do neschengenské odletové zóny. Ta je ve VNO po poledni poměrně mrtvá, mimo „špičku“ se třemi odlety mezi 17:20 a 17:55 se tam skoro nic neděje.
20161122_124048.jpg
FIDS VNO. Jedině snad odlet ve 21:00 stojí za zmínku.
U gatu už stál 737NG, jak se později ukázalo, s „plnokrevnou“ C-class se čtyřmi řadami v uspořádání 2+2.
20161122_131408.jpg
C-class v 738
V celém C pak bylo 5 cestujících, což odpovídá LF 31,25%. Po usazení servírovala posádka welcome drinky, na tácu byla celkem čerstvě se tvářící citronáda, oranžáda a jahodová limonáda, na vyžádání pak bylo k mání i víno.
Sedadla v C jsou hodně pohodlná, polohovatelná ve vícero směrech, ale lie-flat to není, koneckonců kdo by ho taky v 737 potřeboval. Oproti evropské „business“ třídě např.u LH je to ale obrovská změna. IFE má monitor v područce, při startu a přistání musí být složen, ale zároveň na ovladači v podobě „PSP s drátem“ jde sledovat alespoň něco v omezené podobě.
20161122_152043.jpg
IFE v 737 C
Samotná nabídka IFE je široká, při dvouhodinovém letu to člověk stihne sotva prozkoumat a celý film se taky zkouknout nedá. Tím spíš, když minimálně polovinu času zabere oběd.
Servis v TK C je kapitola sama pro sebe. Na tomto konkrétním letu sice z nějakého důvodu nebylo tištěné menu, ale jinak se mu nedalo nic vytknout. Vlhkými ručníky počínaje (pro upřesnění: nemusím mít ruce od šmíru, stačí že jsou od novin), výběrem, kvalitou i množstvím jídla konče. O zábavu tak bylo po větší část dvouhodinového letu postaráno. Nejdřív byl podáván předkrm a pak bylo na výběr ze dvou jídel – beef or pasta. Pod heslem beef se skrývalo velmi dobré hovězí zapečené v misce pod bramborovou kaší, na pastu jsem u sousedky přes uličku pořádně neviděl.
20161122_133905.jpg
Předkrmy VNO-IST
20161122_134720.jpg
Hlavní chod VNO-IST

Přistání v IST bylo hodně větrné, nicméně pilot měl letadlo dobře v ruce a ani s ním nijak moc nepráskl. Byli jsme odstaveni na vzdálenou stojánku, nicméně na stojánce již bylo nastoupeno komando rampáků s dvojími schody a třemi busy. Výstup byl organizován tak, že si do uličky mezi c a Y stoupl ten největší stevard a nepustil lidi z Y k východu, dokud nevystoupilo všech 5 pax z C. Pro C byl přistaven zvláštní minibus, který odjel okamžitě k terminálu a dal tak business pasažérům náskok před davem z Y. Následoval klasický pochod po dlouhých chodbách zakončený pasovkou, kterou bylo nutno projít, pokud jsem chtěl využít dalšího bonusu TK – bezplatného hotelu pro cestující s časem na přestup vyšším než 7 (C) nebo 10 hodin (Y). Na pasovce jsou fast tracky nejen pro diplomaty a posádky, ale také pro business class, a i přes napjatou bezpečnostní situaci v Turecku jsem pasovákovi nestál ani za zvednutí zraku. Velkým kufrem jsem se už nezabýval, takže necelých 20 minut po přistání už jsem stál před prázdnou přepážkou „Hotel Desk“ a těšil jsem se, že budu rychle v hotelu.
Omyl. Za okýnkem byli asi čtyři lidi, sice si ode mne hned vzali palubní vstupenku na návazný let, ale pak mě poslali čekat do blízkého Starbucksu. Čtvrt hodiny se nic nedělo, půl hodiny se nic nedělo, pak jsem se šel zeptat, jako že co, bylo mi řečeno, že už to za minutku bude, a vskutku, za dalších asi patnáct minut se zpoza pultu vynořil chlapík se štosem papírů a začal vyvolávat lidi sedící okolo. Ukázalo se, že TK v tomto případě kastuje cestující podle třídy, cestující z Y jeli do jednoho hotelu a ti z C do jiného. Hotel nicméně překonal má očekávání, jednalo se totiž o Renaissanci asi 10 minut od letiště, s perfektně renovovaným pokojem, výhledem přes moře na vzdálené pobřeží Malé Asie, velikým spa s bazénem, fitkem, saunou i hammamem, zkrátka čistých 5*. A na rozdíl od kolegy Majklise mně bylo sděleno, že transfer na letiště k mému odletu v 10:20 přijede až v 8 ráno, což mi umožnilo stihnout i snídani. Zbytek večera jsem pak strávil částečně v sauně a částečně v bazénu a spát jsem šel hodně příjemně unaven.
IMG-20161122-WA0010.jpeg
O zábavu na večer je postaráno.


IST-GRU-EZE; 773 TC-JJJ

Další den ráno jsem si posbíral svých pár věcí a sešel na recepci, kde už na mě čekal mikrobus TK. Cestou na letiště jsme ještě zajeli k jednomu hotelu, kde ovšem nikdo nebyl, a tak po krátké zastávce jsme asi v 8:20 dorazili na letiště. V IST je první bezpečnostní kontrola hned u vstupu do haly, holt napjatá bezpečnostní situace je znát. Tady musí všichni protáhnout kufry, a nedejbože je před Vámi orientální rodina se třemi vozíky kufrů. Naštěstí vchodů i scannerů je několik, takže do pěti minut jsem byl uvnitř a vyrazil vstříc jednomu z nejlepších salónků v Evropě. Donedávna to byl salónek neoddiskutovatelně nejlepší, ale poté, co v ZRH otevřeli nový salónek u dálkových gatů E, si tím už nejsem tak jist. V ZRH je nádherný výhled na plochu a na provoz, v IST zase kulečník a autodráha. Chlastu tam i onde neúrekom. Jídlo výborné na obou místech, v IST dokonce čerstvě uvařené na objednávku, a u snídaně dokonce i s takovou lahůdkou jako je celá plástev medu. Salónek v IST už ale občas trpí přetížením, celkový dojem také trochu kazí vrabci pohybující se uvnitř. Zato ho ale vylepšuje nepřeberná nabídka oliv a vozíky s vínem, které si každý notorik může zaparkovat u svého křesla. Inu každému co jeho jest. Dobře schovaným tajemstvím istanbulského salonku je i vstup přímo z groundside s vlastní pasovkou a security, takže odpadá průchod hlavní pasovkou. Minusem je ale úplná absence service desku THY, který by uměl dělat změny rezervací apod. A jediný transfer desk je v příletové hale.
20161123_074333.jpg
Výběr oliv ucházející
20161123_081210.jpg
Alláh se určitě nedívá
20161123_081226.jpg
Střízlivý nás nedostanou
20161123_080728.jpg
Vrabci v salonku

Po zhruba hodinovém pobytu v salónku se tak vydávám k nástupu. Nástup je organizován podle skupin, pro business class je oddělená řada. Přistaven je B 777-300ER imatrikulace TC-JJJ. Uvnitř je uspořádání 2-3-2, nicméně na prostředních sedadlech nikdo nesedí, celkem je v přední sekci business class 18 cestujících (28 míst) a na pohled působí prostorněji než u LH.
20161123_084345.jpg
C-class v 777
20161123_084531.jpg
Místa na nohy je celkem dost
Hned na začátku mě upoutávají pantofle, do nichž se docela s gustem přezouvám. Posléze roznáší posádka amenity kity ve velmi pěkných taštičkách zn. Jaguar a hned po nich opět welcome drinky – a opět si člověk musí o alkohol explicitně požádat. Holt Alláh se asi dívá. Pushback je načas a velmi rychlý je i samotný odlet, tradiční zácpa na odletech se tentokrát nekoná. Kurs nabíráme téměř čistě západní, až po přeletu řeckých hranic nás ATC posílá více na jihozápad, kolem Olympu vystupujícího z mraků a přes jižní výběžek Korfu nad Středozemní moře.
20161123_101723.jpg
Masiv Olympu
A zhruba půl hodiny po startu začíná i servis – rozdáním menu. A rázem mám na další půl hodiny co číst.
20161123_100923.jpg
Zábava aspoň na půl hodiny

Servis začíná aperitivem s oříšky, prokládaným výhledy zprava na Sicílii a zleva na Maltu.
20161123_102927.jpg
Aperitiv
20161123_111417.jpg
Vzadu Malta, vepředu Gozo a v průlivu mezi nimi Comino.
Pak roznášejí tác s máslem (roztíratelnost 10/10, bylo našlehané), solí, pepřem a ještě nějakým kořením a k tomu čerstvé pečivo.
20161123_105405.jpg
Prostřeno
Zajímavou drobností je elektrická „svíčka“, mající za úkol navodit atmosféru večeře při svíčkách v oblacích, a dále pak magnetická slánka i pepřenka, které se tak nerozkutálí po tácu při sebemenší turbulenci, a pak celý výběr ostrých a bodných předmětů, které na letišti s takovým gustem zabavují.
20161123_105755.jpg
Na letišti mi nože berou
Následně přijíždí vozík s předkrmy, z něhož je možno vybírat co hrdlo ráčí. Dávám si krevetový salát, kousek lososa, plněný vinný list a ještě plněný lilek.
20161123_111202_HDR.jpg
Předkrmy IST-GRU
A i přes obsáhlý vinný lístek není k pití víno nabízeno automaticky, ale zase jen na vyžádání, a navíc do sklenic na vodu. K hlavnímu jídlu je na výběr ze tří možností, objednává se u „kuchaře“, vybírám si kebab a je dobrý. Měkký tak akorát a taky výborně okořeněný, a extra grády mu dodává celá feferonka.
20161123_101111.jpg
Bílý pasažér
20161123_114058_HDR.jpg
Letecký kebab
Po hlavním jídle ještě následují dezerty, opět z vozíčku a opět kolik se do koho ještě vejde. Do mne se už ale vejde jen jedna malá Pavlova a pak ještě obrovská lampa portského. A následuje ještě jeden vozík s kafem nebo čajem, nicméně to už mi akutně hrozí prasknutí.
20161123_122106.jpg
Deserte, letušky, deserte...
20161123_122419.jpg
Víc už jsem nemoh
20161123_123851.jpg
Türk kahveci

Mezitím se dostáváme nad pobřeží Afriky, vyhýbáme se Lybii, přelétáme Monastir v Tunisku a chvíli potom už začínají písečné pláně Sahary.
20161123_113538.jpg
Monastir
Z vzdušného prostoru Tuniska se rychle dostáváme nad Alžírsko a později nad Mauretánii, opět je poznat důsledné vyhýbání se vzdušnému prostoru Mali, kde asi – a zejména na severu - nemůže být zaručena bezpečnost provozu kvůli výskytu nejrůznějších ozbrojených skupin s bůhvíjakými trofejními rachejtlemi. Z okna už je výhled dost nezáživný, tak se věnuji práci a oceňuji další detail u TK – wifi v C je zdarma. V IFE pak je na výběr spousta filmů vč.nejnovějších, tak si něco pouštím a pomalu začínám usínat. Letuška nabízí „ustlání“ – přes sedadlo dává něco jako prostěradlo s popruhy a přináší velký polštář s přikrývkou. No co už, mozek mám beztak po obědě totálně odkrvený a v letadle stejně udělali noc, tak se vypínám taky.
Budím se po pár hodinách někde uprostřed Atlantiku, letadlem třesou citelné turbulence, ještě chvíli se snažím zabrat, ale nakonec to vzdávám a rovnám sedadlo zpět na sezení. Během chvíle je u mě letuška s pitím a dotazem, jestli chci něco k jídlu, což s díky a tlumeným škytnutím odmítám. Jdu se trochu projít po letadle, v galley je nachystán samoobslužný pultík se sendviči a nejrůznějšími drobnostmi typu chipsy, oříšky, sušenky a ovoce. A k pití tentokrát i víno. Obsluhuju se sám, beru si oříšky a víno a vracím se na sedadlo, kde si na nějakou chvíli zřizuji kancelář. Wifina chodí rozumně rychle, tak další čas ještě trávím chatem s domovem a posíláním prvních fotek z cesty. Zhruba dvě a půl hodiny před přistáním v Sao Paulu začíná druhý velký servis, opět nejdříve tácek s máslem a pečivem, pak předkrmy a opět výběr ze tří jídel. To už se v tom jen tak nimrám, po obědové náloži nemám pořád hlad a přemítám nad opulentností servisu.
20161123_201207.jpg
Předkrmy - 2.servis před GRU
Jídlo je bezesporu kvalitní, ale je ho až moc. Servis končí opět kávou asi hodinu od SP, a pomalu také začíná tradiční slalom mezi CB na příletu na GRU, kde nakonec přistáváme asi v 7 hodin večer místního času.
20161123_223646.jpg
CB před GRU

Většina lidí z C vystupuje, cestující do EZE jsou vyzváni, aby zůstali na palubě – z IST až do EZE nás nakonec z přední sekce C letí asi 5. V letadle se také střídají posádky, posádka nastoupivší v GRU s letadle udělá otočku do EZE a při zpáteční cestě nastoupí posádka č.3, která doletí do IST. Zároveň na palubu nabíhá i úklidové komando, všechna prázdná sedadla jsou uklizena, použité polštáře a deky odneseny a naloženy čisté. TK má mezi GRU a EZE fifth freedom, takže nastupuje i pár nových cestujících a cca.po hodině na zemi opět startujeme k závěrečným dvěma hodinám letu, z větší části opět vyplněným jídlem a pitím.
20161124_010308.jpg
Předkrmy mezi GRU a EZE
V EZE přistáváme načas krátce po desáté večer místního času, nějakých 16 hodin po odletu z IST a můj převažující dojem je přejezení.
20161124_025906.jpg
Přílet nad Buenos Aires

Zatímco na palubě nebylo prakticky od začátku do konce co vytknout, celý dojem je poněkud zkažen u výdeje kufrů – místní station manager by si měl udělat pořádek u handlingové společnosti, protože první prioritní zavazadlo se objevuje až po víc než dvaceti minutách od začátku výdeje. Vedle mne stojící pár se už začíná pomalu shánět po zástupci letecké společnosti, když se konečně objevují první prioritní kufry. Prakticky hned poté se objevuje i můj, od pohledu celý a ani z něj nic neteče (vozím do Argentiny moravská bílá vína výměnou za tamní červená), tak procházím celnicí a hned za východem se setkávám s mým partnerem, který mě odváží vstříc několika příjemným dnům v Buenos Aires.

EZE-GRU-IST; 773 TC-LJI

Ke zpáteční cestě jsem na letišti už více než pět hodin před odletem, poněvadž jsem musel do celého tripu naroubovat ještě odskok do SCL a nechtělo se mi riskovat spoj nepříliš spolehlivých AR s příletem 2h30 před mým plánovaným odletem. Checkin samozřejmě ještě nezačal, tak se odklízím na jednu zašitou lavičku v terminálu a utloukám čas, jak se dá. Po očku ale sleduji narůstající frontu před přepážkami, kde podle mých výpočtů začne checkin až tak za hodinu a půl a tak nějak marně bádám nad tím, co k tomu ty lidi vede. Checkin opravdu začíná až tři hodiny před odletem, ještě nechám odejít první vlnu nedočkavců, a zhruba po 15 minutách už u přepážek business class nikdo není, zatímco k přepážkám Y se vlní dlouhý had. Rychle odtud mizím, přes neuvěřitelně laxní security (nevykládají se tekutiny ani elektronika, nesundávají pásky…) se rychle dostávám na pasovku a pak už do salónku Star Alliance na poslední dvě hodinky rozjímání před cestou.
Na zpáteční cestě mě čeká zbrusu nový B 777-300 TC-LJI, dodaný teprve letos v červnu; a opravdu, interiér je oproti TC-JJJ o poznání novější a moderněji působící. V C je zapnuté tlumené osvětlení, pax se usazují rychle, obdobně i FA svižně roznášejí welcome drinky a bez nějakého zdržení vyrážíme nejprve opět do GRU. Servis je na tomto segmentu trochu omezený, ale najedený jsem ze salonku a beztak není zdravé se nacpávat po půlnoci ;-) Snažím se hlavně usnout, abych z těch dvou hodin dostal aspoň něco, mám totiž tento den za sebou už ranní jednání v Santiagu, pak vyhlídkový let nad Andami SCL-EZE a nakonec oněch úmorných pět hodin čekání v EZE.
Mezipřistání v GRU na cestě zpět je zločinem proti lidskosti. Bez ohledu na nekřesťanskou hodinu (je něco po půl třetí ráno) jsou všichni vzbuzeni, mění se posádky, letadlo se opět uklízí a dotankovává. Prakticky nikdo nevystupuje, dost lidí ale přistupuje. Krátce po startu sklápím sedadlo a pokračuji v započaté činnosti, v dáli nad východním obzorem už začíná svítat. Jen nějak okrajově vnímám, že po startu z GRU ještě probíhá jakýsi servis, ten ale vzdávám. Až později zjišťuji z mezitím rozdaného menu, že jsem prospal „snídani“ podávanou cca. v 5 ráno.
Budím se někde u pobřeží Afriky, v kabině je úplná tma, vzhledem k času ale předpokládám venku plné denní světlo. Jdu se trochu projít po letadle, od GRU mám souseda, ale jeho přelezení není žádný problém, prostoru mezi sedadly je na rozdíl od LH opravdu víc než dost. Skoro všichni pax spí, v galley jsou v pohotovosti dva nebo tři FA, z nichž jeden se hned ptá, jestli mi může něco přinést. Prosím ho o kafe, vodu a něco k tomu, vracím se na místo a během minuty přede mnou přistává objednané pití a k tomu talíř s malými sendviči. Uvádím se do provozuschopného stavu a tak nějak se přepínám do módu „už ať tam proboha jsme“.
Kdesi nad Tuniskem začíná posádka budit celou kabinu a připravovat ji k poslednímu servisu, tentokrát večeři. Přílet do IST je plánován na 22h15 a už i v naší poloze slunce zapadá. Jde opět o „klasický“ vícechodový servis, nemůžu se ale zbavit pocitu, že na cestě tam byla kvalita pokrmů přece jen o něco vyšší – a zcela to zapadá i do mých zkušeností s LH/LX. Prostě catering z domácí základny je o něco lepší než z outstation. Nicméně jídlo je pořád dobré, i když tedy hovězí jsem už měl lepší, a zejména v Argentině. V IST přistáváme krátce po desáté večer, a i přes hnusné počasí (déšť s větrem) nás posílají na vzdálenou stojánku, což tedy celkový dojem rozhodně nevylepšuje. Nicméně je opět přistaven zvláštní autobus pro business class a po jeho naplnění odjíždíme k terminálu, zatímco cestující z economy teprve začínají vystupovat. Skrz pasovku opět probíhám velice rychle a u hotelové přepážky tak jsem snad deset minut po vstupu do terminálu. U celnice tentokrát hlídají celníci, ale Buenos Aires zřejmě nepatří k místům, odkud by Turecku hrozilo nějaké nebezpečí, ať už ideologické nebo materiální. Celník se zkrátka spokojil s touto odpovědí a ani mi nezkoumal příručák.
Na hotel desku bylo opět prázdno a tentokrát i samotný proces byl rychlý, během deseti minut odjíždím, tentokrát ale ne do Renaissance, nýbrž do Radissonu, který si pamatuji z jedné z mých dřívějších cest. Jenže tehdy, před asi osmi lety, voněl novotou a celkově na mě zapůsobil „wow“ efektem, zatímco teď „voněl“ hlavně cigaretami, a to i přesto, že všude byly nekuřácké tabulky. Pokoj byl takový obyčejný, tak o dvě třídy níže oproti Renaissanci na cestě tam, ale na šestihodinový pobyt zcela dostačující, když tedy odhlédnu od neustálého hluku letadel, protože tento hotel leží přímo v ose odletové runwaye. Další vadou na kráse bylo to, že transfer byl tentokrát už v 6 ráno, což znamenalo vstávat v 5:30 a vyrazit bez snídaně. Situaci aspoň trochu zachránilo kafe v recepci, nicméně starty nalačno fakt nemám rád.

IST-PRG; 321

Až dosud probíhalo vše plus-mínus v pohodě, nicméně závěrečný transfer na letiště mi připomněl, že jsem přece jen v Orientu. Tentokrát se totiž nekonala soukromá dodávka, ale minibus s jediným zbývajícím místem. Nicméně řidič neuznal za vhodné otevřít zavazadlový prostor, takže všechny příruční kufry byly v uličce. Nedosti na tom, z našeho hotelu se jelo ještě k jednomu a tam už došlo ke konfliktu, protože dalších deset lidí se už do plného autobusu zkrátka nevešlo. Jak to celé skončilo, netuším, náš autobus vzal ještě pár lidí na stojáka mezi kufry, ale několik dalších evidentně nervózních a vzteklých lidí zůstalo venku a zřejmě na řidiče sesílalo hrůzostrašné kletby.
Letištěm až do salónku už jsem proběhl víceméně na autopilota a v salónku jsem dohnal i snídani, naštěstí salónek nezklamal a trochu vylepšil moje nevalné rozpoložení po ránu. Jen jsem si zase potvrdil fakt, že salónek v ranní špičce poněkud nestíhá; míst k sezení bylo sice dost, ale čekání na sprchu bylo 3,5-4 hodiny, aspoň podle odposlechnuté informace na recepci. Nicméně sprchu jsem nepotřeboval (bez ní bych totiž zřejmě ani nezačal fungovat) a u jídla zas žádný nával nebyl. Došel jsem si ke kuchaři pro teplé, na místě připravované panini a v klidu čekal na poslední přískok do Prahy.
K mému potěšení odlétal ranní let do Prahy přímo od terminálu, s mnohem menším potěšením jsem ale zjistil, že jej operuje A321 bez „plnokrevné“ business třídy, na rozdíl od prvního feederu.
20161130_071700.jpg
C-class v 321
Takže závěr cesty proběhl ve standardních sedadlech pouze s vyblokovaným prostředkem, navíc bez AVOD, o nějž se aspoň částečně postaraly rozdávané Samsung Galaxy Tab 2. Bylo na nich pár filmů a her, na dvě hodiny to člověka zabavilo, no dejme tomu. Akorát ještě lepší by bylo, kdyby je nakonec před přistáním letušky nevybraly zpět ;-)
20161130_080138_HDR.jpg
IFE v 321
Ale přiznávám, že jsem byl namlsaný z cesty tam. Jídlo bylo taky fajn, teplá snídaně potěšila, ale mnohem víc mě potěšil pohled na Tatry, střední Slovensko a po chvíli i na Čáslav, Kutnou Horu, Kolín a kraj Prahy, a ještě o chvíli později i na můj kufr, zjevivší se na pásu bez viditelného poškození. Upřímně řečeno, na tuhle cestu jsem se těšil, ale už jsem toho měl tak akorát. Ta zpáteční cesta byla fakt úmorná.
20161130_080842.jpg
Předkrmy - IST-PRG
20161130_082559.jpg
Hlavní chod - IST-PRG


Celkové dojmy z cesty jsou nesporně pozitivní. Ať už jde o hard product nebo úroveň služeb na palubě, ve všech ohledech mi přišly TK lepší než LH či LX, sultán Erdogán tak může být spokojen, jako výkladní skříň dostiženij naródnovo chozjájstva fungují TK na výbornou, i když se nemůžu občas zbavit myšlenek na Potěmkinovu vesnici. Nemám pravda zkušenosti s 777 LX v C na longhaulu, ale co se služeb týče, dalo se TK vytknout máloco. Zato malých detailů do plusu bylo nepočítaně: pantofle na přezutí, lepší amenity kit než u LH (cestou tam Jaguar, cestou zpět Cerrutti 1881), wifi v C zdarma, „svíčky“ u oběda, forma tištěného menu atd. Oproti dost chladnému a technicistnímu přístupu LH/LX docela příjemná změna. Trochu slabší to bylo na zemi, zejména dva momenty to dost pokazily: jednak dlouhé čekání na prioritní kufry v EZE, jednak „orientální“ transfer na letiště při návratu v IST. Nicméně nakonec to nejdůležitější: cena. Pamatuji cesty, kdy jsem měl problém za obdobné peníze sehnat letenku v Y (ale nebyl jsem časově tolik flexibilní, to přiznávám). Za necelých 1600€ (včetně přeletu do VNO) jde o jeden z nejlepších poměrů kvality a ceny, jaký jsem kdy zažil – a do toho je třeba zahrnout i noci v 4/5* hotelech při cestě tam i zpět. Pravda na Čočíkovy soukromé lety s A380 to nemá, ale my skromní se spokojíme s málem. Největším negativem je určitě velká ztráta času při cestách z Evropy na západ, při cestách do východních destinací se ovšem tento aspekt ztrácí. Zejména zpáteční cesta EZE-IST-PRG trvá 29 hodin a to je oproti LH skoro dvojnásobek, to celé ve chvíli, kdy už má člověk celého cestování tak akorát a chce už být co nejrychleji doma. Druhým negativem je mezipřistání v GRU na zpáteční cestě, které vychází mezi 2:30 a 4 ráno a člověku totálně roztrhá spánek. Příští rok si tak podobnou avantýru asi odpustím, ale pokud se někdy v budoucnosti opět objeví podobně výhodný tarif a sejdou se k němu i ostatní okolnosti (časová flexibilita, nepotřeba EQM), rozhodně o něm budu uvažovat.


Kuboš
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 204
Registrován: 24. 09. 2013, 14:41
Oblíbené typy letadel: 747, MD 11,ERJ 145,Bae 146, D-228
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod Kuboš » 19. 12. 2016, 16:48

Čtivý report, super! Přečteno jedním dechem. Ta svíčka vypadá dost stylově,servis taky. Chápu, že probuzení uprostřed spánku dost ubírá této lince body! :ymapplause:

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2721
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod Fabo » 19. 12. 2016, 17:31

Ten spanek je takova dvousecna zbran. Ted u letu do SIN jsem se toho docela bal, ponevadz mi bylo jasne, ze cestou KSC-BUD (BUS) a pak BUD-DOH-SIN toho moc nenaspim, na druhou stranu, o to lip jsem pak zabral na hotelu, a rano jsem byl krasne svezi a vyspaly, beze znamky jakehokoliv jetlagu. Mam dojem, ze kdybych mel letet puvodne vybranym letem s TK KSC-IST-SIN, nebo alternativou na sobotu BUD-ZRH-SIN, tak bych se sice lip vyspal v letadle, ale o to hur by se mi zaspavalo na miste...

klojM
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 125
Registrován: 26. 08. 2011, 23:04
Oblíbené typy letadel: De Havilland DH-106 Comet 4C
Lockheed L-1049F Super Constellation
Tupolev Tu-114
Pohlaví: muž
Bydliště: LKPR
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod klojM » 22. 12. 2016, 12:21

Night fly píše: jak polský ER7 rubá druhý, třetí, čtvrtý a pátý okruh mezi Mělníkem a Kralupy a sbírá odvahu na přistání do mlhy, s nímž mají polští orli občas poněkud problém.

... je tohle tvrzení nějak podložené? :-) Jsem si doteď myslel, že přístáním Tadeusze Wrony na břicho v roce 2011 ve Varšavě se jen potvrdilo, že polští piloti patří k těm lepším :-)

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2721
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod Fabo » 22. 12. 2016, 17:17

Wrona ale nesedal v mlze.

V mlze sedal Protasiuk, a to se... hodne lehce receno... nepovedlo.


klojM
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 125
Registrován: 26. 08. 2011, 23:04
Oblíbené typy letadel: De Havilland DH-106 Comet 4C
Lockheed L-1049F Super Constellation
Tupolev Tu-114
Pohlaví: muž
Bydliště: LKPR
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod klojM » 22. 12. 2016, 20:46

Fabo píše:Wrona ale nesedal v mlze.

V mlze sedal Protasiuk, a to se... hodne lehce receno... nepovedlo.

... aha, na to jsem zapomněl. Tak to beru svůj příspěvek zpět.

klojM
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 125
Registrován: 26. 08. 2011, 23:04
Oblíbené typy letadel: De Havilland DH-106 Comet 4C
Lockheed L-1049F Super Constellation
Tupolev Tu-114
Pohlaví: muž
Bydliště: LKPR
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod klojM » 22. 12. 2016, 20:50

klojM píše:
Night fly píše: jak polský ER7 rubá druhý, třetí, čtvrtý a pátý okruh mezi Mělníkem a Kralupy a sbírá odvahu na přistání do mlhy, s nímž mají polští orli občas poněkud problém.

... je tohle tvrzení nějak podložené? :-) Jsem si doteď myslel, že přístáním Tadeusze Wrony na břicho v roce 2011 ve Varšavě se jen potvrdilo, že polští piloti patří k těm lepším :-)

Edit: beru zpět, Fabo mi to vysvětlil. Jinak TR parádní :)

qwertyx64
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 148
Registrován: 03. 08. 2016, 02:20
Status: Offline

Re: Vlhký sen sultána Erdogána aneb Türkyie über Deutschland? (VNO-IST-EZE-IST-PRG, TK C)

Příspěvekod qwertyx64 » 23. 12. 2016, 01:02

Velmi pekny TR :)



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů