Mám opravdu rád svoji banku aneb cesta kolem světa - a jak to dopadlo. SYD-CAN-KUL
Napsal: 26. 03. 2017, 20:45
Dnes je 16.10. kolem 22:00 hodiny, já jsem šestnáctý den na své cestě kolem světa.Mám před sebou segment SYD-CAN a návazný CAN-KUL. Probíhá rychlý nástup dvěma mosty. Odděleně jedním mostem první a obchodní třída, ostatní cestující druhým mostem. Jak jsem psal dříve tělo je v režimu 20:00 spát,6:00 vstávat bez ohledu na to ve kterém časovém pásmu se momentálně nachází. Tak že už jsem měl vlastně dvě hodiny spát.Přesto se snažím vydržet do hlavního servisu abych mohl porovnat co nabízí další společnost China Southern Airlines se kterou dnes letím.Cestu si už vůbec neužívám,spíše přežívám.To nadšení které ve mě bylo na počátku cesty už skoro vyprchalo. Usedám na své sedadlo ve středové ředě 3D airbusu A330-300.
Co mě těší, že let potrvá 9:45 a já se pořádně vyspím. Nějak nevnímám nic kolem sebe, jen si automaticky beru nápoj na uvítanou a jídelní lístek.
Přece jen je v nabídce trochu něco jiného. Ani nevím v kolik jsme se odlepili od země.Asi jsem trochu zdřímnul.Nahřátý ubrousek si beru automaticky a stejně i to, že mi letuška prostírá stolek plátěným ubrusem. Právě mi servírují předkrm.Zajímavá kombinace.
Tady je hlavní jídlo.
Více jídla už nedám, tak si konečně rozkládám sedadlo do polohy postele a jdu spát. Pořádně se připoutávám k posteli, protože kapitán hlásí možné turbulence v oblasti rovníku. Usínám klidným spánkem. Probouzí mě letuška, bude se podávat snídaně. Začíná se nápoji a jogurtem.
Trochu nezvyklé servírování jogurtu z pětilitrového kyblíku do porcelánové misky,ale proč ne.
Originální lívanečky, do těsta byly vmíchány banány.
Toto byla nejchutnějí snídaně na celé cestě. Po snídani ještě dospávám co se dá. V polospánku vystupuji z letadla a poprvé na celé cestě procházím kontrolou a trasitem tak jak bych to očekával při přestupu všude. Od imigrační úřednice dostávám razítko na palubní vstupenku pro následující let. Do pasu nic, žádné otázky, jen přání hezkého dne a dalšího letu.
Výtahem vyjíždím do horního patra odletů. Žádná další kontrola! Paráda. Zalézám do téměř prázdného salónku a čekám na návazný let do KUL.
Musím tady přežít skoro tři hodiny. Nabídka jídla i pití je opravdu široká, ale kromě pár čokoládových pralinek od Ferrero a vody na pití mě nic neláká. Čas plyne hodně pomalu. Do nástupu mám ještě skoro dvě hodiny, tak se jdu podívat co a zakolik prodávají letištní prodejny. Když jsem v Číně tak si třeba přikoupím nějaké nové letadýlko do sbírky za "lepší cenu". Bohužel ani tady nemám štěstí, sice mají trochu větší výběr jak na jiných letištích, ale více méně modely které už doma mám. No a ceny, taky nic moc. Holt si budu muset pro modýlky zaletět do AMS. Obcházím z nudy letiště. V prodejnách není nic co by mě zaujalo, tak se dívám na připravená letadla u stojánek.
Pomalu zabíjím čas. Sice jsem dostal "vrácenku" do salónku, ale co bych tam dělal. Sedím u odletové brány a počítám spolucestující. Jestli poletí všichni co tady sedíme tak bude obsazenost maximálně 30%.
Náš B 737/700 je připravený k nástupu. Škoda že neletím B787 stojící vedle, to by bylo zajímavější. Plánovaný odlet 8:25 a přílet do KUL ve 12:25. Konečně začíná nástup do letadla. Jak už jsem psal, první letiště kde jsem prošel transitem bez dalších bezpečnostních kontrol a pokračoval dál na návazný let. Letadlo je postarší, C v konfiguraci 2+2 s částečně polohovatelnými sedadly.
Jsem jediný cestující v C. Ujímá se mě velmi příjemná letuška. Čeká mě vyhlídkový let na který se začínám těšit. Probíhá standardní servis, ale protože jsem v této části letadla sám tak ho vnímám více. Po přivítání se mě letuška ptá jak rychle mi má servírovat jídlo. Protože mě pořád ještě nevytrávilo domlouvám se že asi tak za dvě hodiny, tedy v polovině letu. Protože letadlo není vybaveno zábavním systémem dostávám od letušky tablet a sluchátka.
Pak mi navrhuje že mi udělá několik fotografií na památku. Ja to milé, nebráním se a nechávám se fotit. Pomalu vyjíždíme ze stojánky a řadíme se do řady ranních odletů.
Dole je pěkný slunečný den a je se na co dívat. Když se dostáváme nad moře začnu si hrát s tabletem. Zkoumám co mi nabízí. Nic o co bych měl zájem a tak se raději dívám dolů na mořskou hladinu. Zahlédl jsem tyto odlišně zbarvené vodní ostrůvky. Třeba mi někdo řekne co jsem to viděl.
To už mi ale letuška servíruje skoro polední menu.
Taková napůl evropská a napůl asijská kombinace. Po jídle si chvíli hraji s tabletem.
Konečně je pod námi pevnina.
Přibližujeme se letiště na KUL. Pod křídly se objevuje nekonečný palmový háj. Konečně vidím na vlastní oči něco očem slyším v ekologických debatách na téma palmový olej.
Než dorazíme ke stojánce míjíme A380 Malaysia.
Mám před sebou další pasovou a imigrační kontrolu. Vše probíhá velmi rychle. Než mi přijedou zavazadla kupuji jízdenku na vlak do centra. Nevím proč, ale nějak jsem měl zafixováno že veže Petronas jsou v centru města vedle hlavního nádraží. Bohužel až na hlavním nádraží zjišťuji svůj omyl.
Pobyt v KUL probíhá nějak hodně v útlumu. Nemůžu se zorientovat a tak se raději jdu poradit do informačního centra kudy a jak dál. Pochopil jsem že si musím vybrat linku a dopravce který mě doveze k věžím. Nákup jízdenky na metro je další problém. Nemám hotovost a nenacházím automat kde bych mohl zaplatit kartou. Naštěstí mi pomáhá jedna ochotná slečna a kupuje mi žeton na metro. Ano žeton, tady se vhazují do turniketu před vstupem do přepravní zóny plastové žetony, stejné jako unás ty do nákupního vozíku. S díky jí dávám 1 USD, protože nemám jinou hotovost a ona mě ještě navádí na správnou linku.
Popojíždím pod věže Petronas a procházím dalším nekonečným nákupním centrem ze kterého se snažím najít východ který mě dovede k mému hotelu Traders.
Protože nemám nic jiného na práci, jedu se výtahem odbavit do VIP recepce. Žádám o vyplacení hotovosti v místní měně a nechávám se odvést do mého pokoje.
Co kdybych potřeboval něco opravit, že?
Při pohledu z okna do horké mlhy měním plán a hledám letenku na zítra do SIN.
Co mě těší, že let potrvá 9:45 a já se pořádně vyspím. Nějak nevnímám nic kolem sebe, jen si automaticky beru nápoj na uvítanou a jídelní lístek.
Přece jen je v nabídce trochu něco jiného. Ani nevím v kolik jsme se odlepili od země.Asi jsem trochu zdřímnul.Nahřátý ubrousek si beru automaticky a stejně i to, že mi letuška prostírá stolek plátěným ubrusem. Právě mi servírují předkrm.Zajímavá kombinace.
Tady je hlavní jídlo.
Více jídla už nedám, tak si konečně rozkládám sedadlo do polohy postele a jdu spát. Pořádně se připoutávám k posteli, protože kapitán hlásí možné turbulence v oblasti rovníku. Usínám klidným spánkem. Probouzí mě letuška, bude se podávat snídaně. Začíná se nápoji a jogurtem.
Trochu nezvyklé servírování jogurtu z pětilitrového kyblíku do porcelánové misky,ale proč ne.
Originální lívanečky, do těsta byly vmíchány banány.
Toto byla nejchutnějí snídaně na celé cestě. Po snídani ještě dospávám co se dá. V polospánku vystupuji z letadla a poprvé na celé cestě procházím kontrolou a trasitem tak jak bych to očekával při přestupu všude. Od imigrační úřednice dostávám razítko na palubní vstupenku pro následující let. Do pasu nic, žádné otázky, jen přání hezkého dne a dalšího letu.
Výtahem vyjíždím do horního patra odletů. Žádná další kontrola! Paráda. Zalézám do téměř prázdného salónku a čekám na návazný let do KUL.
Musím tady přežít skoro tři hodiny. Nabídka jídla i pití je opravdu široká, ale kromě pár čokoládových pralinek od Ferrero a vody na pití mě nic neláká. Čas plyne hodně pomalu. Do nástupu mám ještě skoro dvě hodiny, tak se jdu podívat co a zakolik prodávají letištní prodejny. Když jsem v Číně tak si třeba přikoupím nějaké nové letadýlko do sbírky za "lepší cenu". Bohužel ani tady nemám štěstí, sice mají trochu větší výběr jak na jiných letištích, ale více méně modely které už doma mám. No a ceny, taky nic moc. Holt si budu muset pro modýlky zaletět do AMS. Obcházím z nudy letiště. V prodejnách není nic co by mě zaujalo, tak se dívám na připravená letadla u stojánek.
Pomalu zabíjím čas. Sice jsem dostal "vrácenku" do salónku, ale co bych tam dělal. Sedím u odletové brány a počítám spolucestující. Jestli poletí všichni co tady sedíme tak bude obsazenost maximálně 30%.
Náš B 737/700 je připravený k nástupu. Škoda že neletím B787 stojící vedle, to by bylo zajímavější. Plánovaný odlet 8:25 a přílet do KUL ve 12:25. Konečně začíná nástup do letadla. Jak už jsem psal, první letiště kde jsem prošel transitem bez dalších bezpečnostních kontrol a pokračoval dál na návazný let. Letadlo je postarší, C v konfiguraci 2+2 s částečně polohovatelnými sedadly.
Jsem jediný cestující v C. Ujímá se mě velmi příjemná letuška. Čeká mě vyhlídkový let na který se začínám těšit. Probíhá standardní servis, ale protože jsem v této části letadla sám tak ho vnímám více. Po přivítání se mě letuška ptá jak rychle mi má servírovat jídlo. Protože mě pořád ještě nevytrávilo domlouvám se že asi tak za dvě hodiny, tedy v polovině letu. Protože letadlo není vybaveno zábavním systémem dostávám od letušky tablet a sluchátka.
Pak mi navrhuje že mi udělá několik fotografií na památku. Ja to milé, nebráním se a nechávám se fotit. Pomalu vyjíždíme ze stojánky a řadíme se do řady ranních odletů.
Dole je pěkný slunečný den a je se na co dívat. Když se dostáváme nad moře začnu si hrát s tabletem. Zkoumám co mi nabízí. Nic o co bych měl zájem a tak se raději dívám dolů na mořskou hladinu. Zahlédl jsem tyto odlišně zbarvené vodní ostrůvky. Třeba mi někdo řekne co jsem to viděl.
To už mi ale letuška servíruje skoro polední menu.
Taková napůl evropská a napůl asijská kombinace. Po jídle si chvíli hraji s tabletem.
Konečně je pod námi pevnina.
Přibližujeme se letiště na KUL. Pod křídly se objevuje nekonečný palmový háj. Konečně vidím na vlastní oči něco očem slyším v ekologických debatách na téma palmový olej.
Než dorazíme ke stojánce míjíme A380 Malaysia.
Mám před sebou další pasovou a imigrační kontrolu. Vše probíhá velmi rychle. Než mi přijedou zavazadla kupuji jízdenku na vlak do centra. Nevím proč, ale nějak jsem měl zafixováno že veže Petronas jsou v centru města vedle hlavního nádraží. Bohužel až na hlavním nádraží zjišťuji svůj omyl.
Pobyt v KUL probíhá nějak hodně v útlumu. Nemůžu se zorientovat a tak se raději jdu poradit do informačního centra kudy a jak dál. Pochopil jsem že si musím vybrat linku a dopravce který mě doveze k věžím. Nákup jízdenky na metro je další problém. Nemám hotovost a nenacházím automat kde bych mohl zaplatit kartou. Naštěstí mi pomáhá jedna ochotná slečna a kupuje mi žeton na metro. Ano žeton, tady se vhazují do turniketu před vstupem do přepravní zóny plastové žetony, stejné jako unás ty do nákupního vozíku. S díky jí dávám 1 USD, protože nemám jinou hotovost a ona mě ještě navádí na správnou linku.
Popojíždím pod věže Petronas a procházím dalším nekonečným nákupním centrem ze kterého se snažím najít východ který mě dovede k mému hotelu Traders.
Protože nemám nic jiného na práci, jedu se výtahem odbavit do VIP recepce. Žádám o vyplacení hotovosti v místní měně a nechávám se odvést do mého pokoje.
Co kdybych potřeboval něco opravit, že?
Při pohledu z okna do horké mlhy měním plán a hledám letenku na zítra do SIN.