Za kávou a rumem na Jamajku s JetAirFly přidán 2.díl

pettte
Nováček
Nováček
Příspěvky: 3
Registrován: 02. 04. 2017, 15:55
Status: Offline

Za kávou a rumem na Jamajku s JetAirFly přidán 2.díl

Příspěvekod pettte » 03. 04. 2017, 22:08

Vzdání se právní odpovědnosti: autor se vzdává odpovědnosti za případné následky přečtením jeho výtvoru. :D

Tak jsem se nechal přemluvit k sepsání zážitků, z druhé návštěvy Jamajky. Přestože čtu tento server již více než 13 let, byl jsem vždy pouze pasivním čtenářem. Usoudil jsem, že je třeba splatit svůj dluh zdejší komunitě a taky něčím přispět. Jsem hlavně cestovatel a letadla mám rád jako součást cestování. Jsem tedy jen obyčejný „adjunkt“ a prvoplánově si moc letadla nefotím, natož jídlo na palubě, a už vůbec si nepamatuji roztíratelnost másla, za což bych se nedivil, kdybych byl administrátorem smazán, a doživotně zablokován. Jen malou a nevýznamnou omluvou je skutečnost, že máslo konzumuji zcela vyjímečně.
Na druhou stranu, mohou být moje zkušenosti přínosné lidem, kteří mají odvahu odmítnout dovolenou v Dominikánské republice, nebo „módní“ Kubě.
Jamajčani, tak jak jsem měl možnost je opakovaně poznat, jsou velice hrdí a tvrdí, a vidět na jejich obličeji úsměv, jaký známe z asie, je téměř nemožné. Pro pořádek je třeba uvést, že Jamajka je stále podřízena britské královně, a i proto, se tam jezdí po špatné straně silnice.

Prolog
Byl to jeden z pošmourných, říjnových dní roku 2014, kdy jsem se dostal do deprese, a rozhodnul se, že si naplánuji jarní dovolenou a rozhodnul jsem se, že je třeba trochu změnit častou destinaci Bangkok, a podívat se, co se za 12 let změnilo u Jamajčanů. Začal jsem tedy zkoumat, kdo aktuálně létá z Evropy na Jamajku. V roce 2002 jsme letěli s BA, ale Angličani jsou pro mne „takoví studení čumáci“ a taky jim nemohu zapomenout, jak mi nějaký dvoumetrový černoch, těsně před nástupem do letadla na LHR opakovaně kontroloval batoh, a pouze jeho velikost a snaha nebýt internován v britském vězení, mi zabránilo skočit mu po krku, když mi rozbalil drahou jamajskou kávu z Blue mountains a prstem mi v ní, zřejmě hledal výbušninu. To by nenechalo klidným ani flegmatika a jakože já tedy flegmatik vůbec nejsem. Přivolaný supervisor mi se stejnou arogancí sdělil, že jestli se mi to nelíbí, tak si mohu ten kanál La Manche klidně přeplavat….
Cokoliv britského tedy bylo zavrženo, nemluvě o tom, že tranzitovat z LHR na Gatwick taky není něco co bych vyhledával, neboť BA nalétávalo Karibik vždy z LGW.

MartinAir už na Jamaiku taky nelétal, ale našel jsem slušnou nabídku belgického JetAirFly za cca 17.000,-CZK s tím, že si vyzkouším nový B787. Předtím jsem ještě zkouknul cenu a návaznost letů z PRG do BRU a našel jsme slušnou cenu s Brussels Airlines za 4.500,-CZK za zpátečku. Následně jsem ještě zjistil cenu pronájmu auta na Jamajce, kde mi Billinger ukázal cenu cca 11.500,-CZK za Toyotu Corolla což se mi zdálo levné, neboť jsem věděl, že auta jsou na Jamaice celkem drahé. Takže jsem si rezervoval a zaplatil letenky jak do Bruselu, tak i do Montego Bay MBJ a to na celý měsíc pobytu, ať si užiju maximum bezvízového styku. Následně jsem se dal do rezervace auta a zjistil jsem, že jsem asi v „cestovatelském transu“ zadal do vyhledávání namísto 3 týdnů, pouze 1 týden, a proto mi vyšla tak hezká cena. Nová cena 35.000,-CZK za 3 týdny za Corollu mne lehce paralyzovala, ale již nebylo cesty zpět. Poslední týden jsem se chystal prolenošit a prochodit v Montego Bay pěšky.
Web JetAirFly mne dost zklamal tím, že to není klasický rezervační web jaký znám třeba u Finnairu a ostatních aerolinek, ale že k tomu přistupují, jako majoritně charterová společnost létající pro TUI, takže vybrat si za poplatek lepší sedadlo nebo dokonce jejich variantu business není, cca 5 měsíců předem, možné. Místo u exitu nebo s více prostorem pro nohy lze až 60 dní před odletem, a business až cca 5 nebo 7 dní před odletem, pokud je nějaké v danou chvíli volné, a také cenu se dozvíte až později. No, aspoň se člověk více těší, a protože jsem nechtěl absolvovat 14ti hodinový let na standartním sedadle, neboť v ceně je mezipřistání v Punta Cana v Dominikánské republice, kdy Vás vyženou z letadla a uklízí ho. Takže do mobilu jsem si přidal upozornění, a dne 1.2., tedy přesně 60 dní před odletem jsem si udělal „noční“, abych si hned po půlnoci rezervoval za 30EUR sedadlo u exitu (a taky u toalet což nebylo právě prozíravé), no a o měsíc později, jsem totéž absolvoval pro rezervaci sedadla na cestu zpět. Přiznám se, že ostatní letecké společnosti o hodně ochuzují své zákazníky, když jim tohle všechno umožní hned při rezervaci, a ochudí je tak o adrenalinavý zážitek, jestli bude sedadlo volné, a že musí počkat na 60 dní před datem letu zpět, takže si jejich zákazník více užije těšení se na dovolenou a je to určitě dobrodružnější!

Rezervace ubytování na bookingu a agodě pak byla zcela fádní, neboť jim vše funguje jak má, a už je dobře znám z minulosti. No a do odletu 1.4.2015 jsem se už jenom chodil „ukájet“ na web JetAirFly, kde ukazují kolik dní mi zbývá do začátku mojí cesty.
Pokračování až dopíšu další část a až nastuduji jak se do textu vkládají fotky. :wave:
Naposledy upravil(a) pettte dne 04. 04. 2017, 10:59, celkem upraveno 1 x.

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2315
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Za kávou a rumem na Jamajku s JetAirFly

Příspěvekod alesesl » 04. 04. 2017, 00:03

Uvod skvely, tesim se na pokracovani a fotky. Fajnovy prolog. :) :)

pettte
Nováček
Nováček
Příspěvky: 3
Registrován: 02. 04. 2017, 15:55
Status: Offline

Za kávou a rumem na Jamajku s JetAirFly 2.díl

Příspěvekod pettte » 04. 04. 2017, 10:35

Přišel den D, 1.4. a nebyl to apríl, a já brzy ráno vyrazil na letiště v Ruzyni (promiňte, ale pro mne bude pořád Ruzyně, ostatně ani jamajčani neříkají Sangsters international airport ale MOBAY, jak zkráceně říkají Montego Bay).
Brussels létají do Prahy s tuctovou A319 nebo A320, už si to fakt nepamatuji, díky seatingu zdarma jsem si vybral místo vepředu, hned za business, kde jsem zahlédnul několik známých tváří, a hned mne potěšilo, že ani politikům není lenivo vstávat tak brzo do rachoty, a za mrzký peníz sedět po schůzích v Bruselu.

Nesnáším dlouhé čekání na přestup, takže i proto jsem zvolil tuto variantu s JetAirFly, na přestup jsem měl i tak cca 5 hodin, kdy jsem se pokusil okouzlit svým šarmem personál odbavení aby mne hned zbavili zavazadel. Slečna byla milá a usměvavá, a že by prý i na Jamajku letěla, ale s kufry mne odkázala na odbavení až 3 hodiny před odletem. Takže jsem si to zase „štrádoval“ přes celý terminál k restauracím, kde jsem jim nechal utržit za pozdní snídani a nějaké tekutiny.

3 hodiny před odletem jsem se vydal k odbavení, abych pouze odevzdal zavazadla, což jsem očekával, že bude jednoduché. No nebylo. Stál jsem stejnou šílenou frontu jako ostatní, kteří neměli sedadla předem, a bylo vidět, že si to check-in agenti užívají a vůbec nikam nespěchají. Takže jsem ve frontě strávil minimálně hodinu než jsem byl odbaven a vpuštěn dále. Terminál je to docela rozlehlý, a našel jsem si na konci halu, která byla prázná a bylo tam spousta, celkem pohodlných, polstrovaných lavic, a koukal jsem na provoz na ploše.
Už od dob 1. máje nesnáším velká srocení lidí. Dnešní cestování letadly mi 1. máj silně připomíná. Spousty lidí v řadách, dirigování personálem, kdysi v LAX při čekání na imigrační, nám dokonce zakazovali se mezi sebou bavit.
Při čekání na boarding jsem jako vždy okukoval spolucestující, kdy se vždy děsím, že „vyfasuju“ vedle sebe 160+kg chlapíka, který mne svým přetékajícím tělem bude drtit. No, tentokrát udeřil blesk hodně blízko. Ve stejné řadě, ale uprostřed, se chystala usadit celkem mladá, ale o to lépe živená slečna, odhadem těch 160kg. Protože sedadla u exitů nemají sklápěcí područky, čekal jsem, že na stane některá ze dvou situací:

1. Při dosedu si zlomí pánev, a bude zdravotníky vynesena už v Bruselu
2. Na Jamaice přijdou technici s gola klíči, a odmontují ji i se sedadlem

Kupodivu nastala varianta 3., kdy se jí podařilo normálně odejít, asi měla skládací pánev. Já jsem naštěstí dostal za sousedy mladý pár, kdy paní byla hodně tenká, takže i tentokrát mi to vyšlo. Asi jsem si to vybral při jedné z cest do USA, kdy jsem seděl vedle ortodoxního žida v jejich „hábitu“, a kdo to někdy zažil, tak ví, že ti moc hygieně nedávají, což je při 12ti hodinovém letu také zážitek. Nejsem antisemita ani xenofob, ani mi nevadí extrémně tlustí lidé, pokud ovšem nezasahují do mého vlastního, již tak minimálního komfortu.
B787 JetAirFly v economy je v konfiguraci 3-3-3. Všichni se vždy těší na nová letadla, i já, ale tady jsem si uvědomil, že čím novější letadlo, tím užší sedadlo, jsem sice také dobře stavěný, ale myslím si, že 100kg ještě není takový extrém, abych se kyčelními klouby musel dotýkat krajů područek, které jsou díky stolečku a monitoru v nich plné.

Něco málo k cestování v economy. I když jsem si mohl natáhnout nohy kolik jsem chtěl, díky exitu a místu u toalet, nebylo to ideální místo, měl jsem rezervováno 30C. Neustále někdo chodil na záchod, kdy jsem měl strach, že někdo ztratí rovnováhu při vyhýbání se, a sedne si mi na natažené nohy, a obrátí koleno naopak. Neustálé okopávání jsem po pár hodinách už ani nevnímal. Naopak, již v polovině letu jsem začal velice intenzivně vnímat pachy z toalet.

Po cca 11,5 hodinách jsme doletěli do Punta Cany, ani netušíte, jak jsem záviděl těm, kteří už pojedou do hotelu, tam si dají sprchu, drink, nacpou se jídlem a půjdou se smočit do bazénu! My, kteří jsme si sveřepě vybrali Jamajku, jsme museli projít kontrolou, pak čekat hodinu na úklid letadla, potom další kontrolou, a byli jsme vpuštěni zpět. Na palubě vzápětí vzniknul zmatek a téměř malá vzpoura, neboť nově přistoupivší v Punta Cana, kteří měli přes MBJ pokračovat do Bruselu, samozřejmě neměli svá zaplacená místa. Nikdo se jim neobtěžoval sdělit, že rezervace sedadel mají až z Jamajky. Já jsem byl naštěstí na svém místě dříve, a nemusel jsem tak svádět boj o své exitové sedadlo. Poslední hodina toho malého přískoku an Jamajku se neskutečně vlekla. Prstem jsem už posouval letadlo na airshow, ale nepomáhalo to. 14 hodin v plném letadle je už fakt hodně. Už jsem byl na cestě déle než 24 hodin, v neustálém těsném kontaktu s dalšíma lidma, a i já jsem toho měl „plné kecky“. A to ještě nebylo všemu konec.
Po uspěšném přistání v Montego Bay, jsem sebral všechny poslední síly, a hodně rychlým krokem jsem předbíhal těch pár cestujících přede mnou, protože jsem měl na paměti frontu z minulé návštěvy Jamajky a to mne ještě čekalo vyzvednutí auta.

K imigračnímu jsem dorazil asi jako pátý. Všichni už asi byli hodně unavení, takže si nevšimli tak rychle jako já, že se otevírá další (no další, druhá) přepážka imigračního. Tvrdě jsem vyrazil kupředu, že budu rychle odbaven. No zase to nebyla pravda. Slečna černoška byla evidentně odpočatá, a na rozdíl od skutečných jamajčanů nebyla flegmatická a práce se štítící, ale plně se v ní projevila síla úředníka. Když jsem jí sdělil, že chci být na Jamajce měsíc, tak zbystřila, co samotný chlap, chce dělat měsíc na Jamajce a přitom ani nejede z některého z předražených all inclusive resortů. Tady jsem využil bohatých zkušeností s českými finančními úřady, a zavalil jsem ji stohem dokumentů. Začal jsem ji ukazovat asi 9 jednotlivých rezervací hotelů, prstem jezdil po mapě, že se chystám objet celou jamajku dokola, vytáhnul připravený itinerář, zpáteční letenku, předplacenou rezervaci auta, a pořád štěbetal svou chabou angličtinou. Takovou tvrdou protiofenzívu evidentně nečekala, takže se asi minutu přehrabovala ve všech papírech, pak je shrhula na hromadu, a dala mi do pasu štempl na měsíc. Posledních několik let již Česká republika spadá do zjednodušeného režimu bezvízového styku do 30ti dní, a to dokonce bez poplatku!

S pocitem vítězství nad úředním šimlem, jsem vyrazil pro zavazadla, tam jsem si vystál už jen slabou půlhodinku, neboť jamajčan se přece nepředře, kdy na celnici nikdo neprudil, kdo by taky na Jamajku tahal rum nebo doutníky, že jo?
Vstoupil jsem do téměř zcela prázdné haly, ve které se nacházely opuštěné přepážky autopůjčoven. V duchu si říkám, tady už to půjde rychle. No nešlo. Už z minulé návštěvy jsem věděl, že jamajčana nic nerozhází, zdarma neudělá vůbec nic, a ani když si to zákazník platí, tak to není důvod k nějaké přehnané aktivitě. Takže vyřízení smlouvy, kdy předem měli všechny data trvalo hezkých 45minut. Navíc bylo 22 hodin místního času, tak co tu nějaký běloch prudí, že chce svoje auto, že? Ještě jsem se nechal dobrovolně stáhnout o nějaké připojištění, aby si nechtěli blokovat deposit 2000USD ale jenom 1000USD, a to jsem měl trapnou Corollu. Autopůjčovnou byl slovutný Hertz, ale pokud čekáte služby na úrovni jedničky, jak se sami označují, tak se nenechte vysmát, jste na Jamajce!

B787 JetAirFly.jpg

Ve třetím díle se dozvíte něco o tom jak to chodí na Jamajce a už by měly být i nějaké fotky.


Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti