Je asi tak nějak konec prosince. Z RB jsem vykroutil nějaké ty extra míle a je čas zajet se někam podívat. Jenomže kam? No já samozřejmě vím kam. Zpět do země, kterou jsme s Romčou před několika lety popsali těmito slovy:
Já: Korea - nechápu. Byl jsem tam na dvou zadarmových výletech z letiště, jednom placeném výletu (DMZ), viděl jsem Soul a v tomto ojedinělém případě souhlasím s Romčovým obligátním hodnocením každé právě opouštěné země: Never more! Čína kdykoliv znova, ale Korea? Tak ještě Severní, ale v Jižní, kde barák posledního sedláka vypadá stejně jako královský palác,... to fakt ne. Za mě je Korea největší zklamání a jednoznačná odpověď na otázku "Kde se ti líbilo nejmíň"
Za sebe se Koreji omlouvám .
Romča: ty bláho všechno bych bral ,ale Jižní Korea co si tam měsíc dělal vždyť to je nic neřešící země
Od té doby se hodně změnilo. Začal jsem se o Korejský poloostrov někdy koncem roku 2014 zajímat, jakožto poslední horkou výspu Studené války (mám pocit, že jí brzy začneme říkat "První studená válka", ale to sem teď nepatří). Začal jsem se učit korejsky (jeden nikdy neví, kdy se to bude hodit). Byl jsem se podívat v KLDR. Začal jsem pravidelně koukat na korejské seriály, abych si jazyk co nejvíc naposlouchal v reálných (a taky méně reálných) situacích. A najednou mě to začalo táhnout k Jihu... Neberu svoje slova (viz výše) zpět - asi teda kromě poslední věty - a není to otočka úplně o 180°. Pořád si nemyslím, že je to bůhvíjak super turistická destinace co se památek týče, víc než památky mě zajímá země jako taková, lidi, jazyk, a vztah se Severem.
Text jsem pojal (i) lehce edukativně, takže jestli vám Jižní Korea nic moc neříká a chcete to (trošku) změnit, je tu šance pro vás.
FYI: Tehle řádek píšu po jídle cestou zpět, někde na severovýchodě Číny.
Je mi jasné, že jste sem nepřišli číst moje myšlenkové pochody, tak se rovnou pustíme do samotného reportu:
Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG
Před odletem
Tak a zpět k přelomu roku (2016/2017). Nakroutil jsem za pár dní přes sto tisíc mil, míle v pohodě v únoru dorazily na účet a zbývá jenom vymyslet termín a najít vhodnou letenku. Termíny v květnu už mám zaplácnuté Afrikou, ale velikonoční čtyřdenní volno (mohli bychom mu říkat V4) je stále volné. ČSA letí ve čtvrtek večer do Soulu a v úterý po obědě zpět, což je v podstatě ideální - jeden den dovolené, skoro 4 dny v Soulu (reálně řekněme tři a půl). Stačí - bude muset. Koukám na ExpertFlyer a vypadá to dobře. Volám na ČSA, za pět minut hotovo, letenky v mailu, 90000 mil pryč doplatek něco přes 10000. S Korejcema by to bylo za víc mil a za 300€ navíc, což mi nepřijde jako dobrý nápad. Ať se ČSA vycajchnujou.
V průběhu března osnuju, co tam vlastně budu dělat, tedy hlavně jestli zůstanu ve městě, nebo zkusím někam odběhnout letecky či vlakem. Vzhledem k omezenému času nakonec zůstávám v Soulu a ukazuje se to jako dobrá volba. Ale to jsem předběhl.
ČSA mě trošku naštvaly, jejich "Manage my booking" není možné menedžovat vůbec nic. Místo, jídlo, nic. Asi to tahle třída (Z?) neumožňuje. Nevadí, uvidí se na check-inu.
Den před odletem mi to samozřejmě nedá a kouknu na web check-in. Jde vybrat místo, koukám na SeatGuru. Tam 332 ČSA vůbec neexistuje, ale samozřejmě tam existuje 332 Koreanu. Ta existuje ve dvou konfiguracích, jedna doporučuje řadu 7 (víc místa, ale s rizikem basinetu), druhá zase sedačky u oken. Beru si to nejlepší z obou - 7A. Jídlo se vybrat nedá, ale neřeším.
Čtvrtek, 13.4.2017 - Den nula
Jako správný businessák zavrhuju sociální dopravu (taxi) jedu na letiště kombinací B+100, není kam spěchat, na PRG už asi nemá moc co překvapit. Jsem tam hodinu a tři čtvrtě před odletem. Trošku mě naštvali na check-inu, těšil jsem se, jak předběhnu celou frontu k prioritní přepážce, jenže ani u přepážek pro Economy nikdo není. No nic, i tak, jdu do Sky Priority, odevzdávám kufr. Slečna se ptá, jestli vím, kde je salónek - Vím. Jako bych sem chodil denně.
Celkem dost lidí předbíhám ve frontě na pasovce, jde ale o pár minut max, nic hrozného. V salónku poprvé bez karty, jenom na letenku. A ono to funguje . Salónek se lehce zvětšuje, mám pocit že zrušili nějakou privátní část, asi tam nikdo nechodil. Ne, že bych ČSA nevěřil, ale pár koleček salámu, dvě bagetky, a Gin/Tonic ještě nikomu neublížily. V salónku je celkem dost lidí (dvacet?), v tom i pár Korejců. Udělal jsem lehkou chybu, měl jsem si dát po celém dni v práci sprchu, ale co už.
Když už mi přijde, že je tak akorát čas vyrazit na gate, seberu svých pět businessových švestek (kufr odbavený, zbyly mi rifle, tričko a batoh). Na security sice je pruh pro Sky Priority, ale pak se stejně musím vmísit k rentgenu s plebsem (prosím o odpouštění všechny šťouraly, užívám si to a za pět dní zase přistanu nohama na zemi ). Přicházím na bránu akorát včas, abych si stihl trojjazyčně vyslechnout, že boarding bude o patnáct minut později. Samozřejmě že na nejodlehlejší bráně. No neva, sedám do hloučku Korejců (jinam to nejde, Korejců je tak 95%). Snažím se zaposlouchat do jejich rozhovorů (Ticho tam! Nekřičte na mě! Já vím, že se to nemá.), ale úplně moudrý z toho nejsem. Chytám základní slova, spojky, sem tam sloveso... Je to jako chytat morseovku vysílanou blikající zářivkou. Něco jako "Strejda ... ... ... Praha ... byl". "Možná ... ... ... zítra ... ...". "No, ale ... ... ... Soul ... ... ." "... ... ... ... ... přijel.". Tož tak.
Začíná boarding, samostatná fronta vlevo pro C, v pravo dvojfronta pro Y. Jsem čtvrtý na řadě, jinak je lidí celkem dost. Předemnou je nějaká korejská dvojice a pak nějaký starší Korejec. Dvojici slečna na bráně směruje do patřičných mezí = do tunelu pro Y. Ha! Neměli tu co dělat, měli pěkně do fronty. Korejec předemnou vypadá mnohem businessověji - a hle, taky pravým tunelem. Tady něco nehraje.
No a já, samozřejmě, taky pravým tunelem. S lůzou. Hrůza mě jímá . Nicméně v letadle už všechno funguje, policajt u dveří z působně mění postoj z "Tudy doprava pane" na "Tudy doleva pane". Usedám na své 7A a modlím k bohu všech ateistů, ať si vedle mě nikdo nesedne.
Nesedne. "Dobrý den, mé jméno je (řekněme) Karel a jsem vedoucí kabiny. Vítám Vás, přeji vše nejlepší k Vašemu dnešnímu svátku..." Uvítání 1:1, to si nechám líbit. Zbytek letadla se nahrnul poměrně rychle, takže i rychle odrazíme. V "C" jsme čtyři, v tom "shonu" na gatu jsem si nevšiml, že za mnou už nikdo další není. I přes hemžení Korejců před gatem asi ani Y nebude plné - ale nemám odvahu jít se tam podívat.
Letadlo má ještě oddělenou první třídu, kterou asi ČSA vůbec neprodávají - ale je po odletu oddělená závěsem. Sedačky jsou stejné jako v C, vypadá to, že tam jedna cestující, asi letuška.
Hlavní letušák ještě před odletem nese meníčko. Nějaký ten předpředkrm, pak tác s předkrmama, k hlavnímu jídlu na výběr mezi nějakým jídlem složeným hlavně z cizích slov, pak jídlem z dalších cizích slov, a pak bibimbap. To je jistota, volím bibimbap. K večeři pak něco teplé z cizích slov nebo něco studené co vypadá poživatelně, takže volím to studené. Kdo mě zná, tak ví, že se držím neobvykle při zdi .
Na alkohol nějak zrovna nemám chuť, tak si dávám místo welcome drinku jenom vodu a mandle a čekám, co bude. Po zhasnutí "transparentu" (IMHO jedno z nejdebilnějších "českých" slov na palubě) "Připoutejte se" testuju sedačku, má tři přednastavené polohy (take-off - taková hodně dobytčáková), flat, na té se dá i vyspat, a pak něco mezi na takové to domácí žvýkání u televize. Opěradlo a podnožka se dá regulovat ještě zvláť, je to skoro jako u zubaře.
Tak a už se to nese, nejdřív prostírání, pak předpřekrm, tác s předkrmama, pak hlavní jídlo. Bibimbap v pohodě, vlastně tady nebylo nic, co by mi nechutnalo. Po jídle ještě miska s krájeným ovocem (solidní), a pak nějaká ta čokoládová pěna a nebo zmrzlina. Volím čokoládu a nejsem zklamán. Jo, abych dostál zažitým (ženevským) konvencím: přestože jsem si nedal housku (vždycky si můžu říct o nějaké ty snacky po cestě, tak proč se cpát rohlíkem), zkouším roztíratelnost másla a na stupnici FRM (jako ve škole) hodnotím tři mínus. Lepší čtyřka možná. Sorry jako.
Nese se portské, tomu úplně neumím odolat, na dokoukání filmu příjemné osvěžení, a pak se pokusím trochu pospat. Je večer, ale mě to letadlo, pokud nejsem rozsekaný úplně na kousky (40+ hodin na nohách), prostě spát nedovolí. Válím se na té placaté palandě asi tři hodiny, ale naspím z toho tak jednu, jednu a půl. Ale lepší než nic. Nechci zbytečně kritizovat, ale už i v Economy jsem měl větší polštář (jasně, můžu si vzít další z vedlejšího sedadla), a ta deka taky není žádný luxus. Malá, krátká, aby nějak fungovala tak aplikuji pythagorovu větu a otáčím ji cípem k sobě a cípem k nohám (jasně, můžu si vzít další z vedlejšího sedadla). Z vedlejšího sedadla si brát nechci, chci to tu otestovat tak jak to leží a běží. Nicméně bordel (menu, igelitové fugrály od různých krámů) na 7B klidně házím. Jo, je tu nějaký malý amenity kit - maska, fusekle, pantofle (hotelovka, ty nejlevnější), z nějakého důvodu dvě sady kartáček+pasta (kvůli MHC?).
Je fajn mít 2 záchody na 4 pasažéry , fakt jsem tam nikdy neviděl frontu . Chvíli ještě ležím a poslouchám hudbu, pak si ale pustím další film.
Ten první po vzletu americký s korejským titulkama (občas mi to pomůže chytit něco, co není rozumět kvůli hluku), teď korejský s anglickýma (to mi pomůže víc než občas). Shodou okolností v něm hraje celkem pěkná herečka, která hrála hlavní roli v seriálu který jsem dokoukal včera (tj. den před odletem), ale úplně jinou (charakternější) roli. To už se ale blížíme ke klasické šikaně mezi Pekingem a Incheonem, abychom se vyhli území KLDR.
Posunout hodinky o 7 hodin dopředu a je...
Pátek 14.4.2017 - Den první
Podává se ... snídaně? Nevím, moc snídaňovitě to nevypadalo, velký dojem to nezanechalo, ale neurazilo. Nějaký ten zákuseček, posbírat, a pomalu začínáme klesat na letiště ICN. Musím ještě rychle na WC, převlíknout z tepláků (letím do Asie, tak abych v C neurazil) zpět do kalhot.
Z letadla první, což je fajn, nicméně naprosto k ničemu, protože i při velké snaze mi ujel vlak na terminál, a než se dokodrcal další, mám celé letadlo za zády - a na pasovce jsem spolu s chumlem. Nicméně podle hesla "vždycky choď levou frontou" (spíš tou nejhůře dostupnou/nejvzdálenější) jdu do levé fronty a hle, jsem čtvrtý, prásk, další (první pro Korejce) je volná a paní na mě mává - jsem první! Vyhrál jsem! Zlato!!!
No a teď zpět do reality, zlato mi bylo prd platné, protože bágly ještě nevytlačili na pás, tak asi pět minut čekám. Zafungoval priority tag na kufru, takže mám záse lehký náskok - beru kufr a peláším zařídit dvě věci - vybrat z ATM (ani to není v Koreji úplně triviální) a koupit T-Money Card (předplacenka na metro). ATM celkem v pohodě, na druhý pokus jsem se neznámým menu proklikal správně. Mám sto tisíc peněz, uvidíme, na jak dlouho to vydrží. T-Money kupuju z automatu, 4000, měla stát 2000, ale řešit se mi to nechce. Je to (bohužel) nějaká edice pro turisty s kupónama na různé nesmysly kam nikdo nechodí. Jediná použitelná věc je 10% sleva na N-Tower (aka Namsan Tower aka Seoul Tower). V dalším automatu (Korea je země automatů, na rozdíl od KLDR, která je zemí manuálů) dobíjím na kartu 20000 a akorát stíhám vlak do města. I přes priority mi trvalo úsek přistání-vlak skoro hodinu. Nejsem na sebe hrdý.
Mám hodinu, abych se dostal na smluvené místo, východ č. 2 stanice metra Gupabal, kde si mě mají "vyzvednout" mí hostitelé z programu "nafukovačka a snídaně". Podle aplikace v telefonu bych to měl stihnout za 50 minut, ale nakonec potřebuju asi hodinu deset. Musím říct, že Jižní Korea není úplně tourist-friendly. Aplikace do mobilu pro turisty nic moc, mapy nic moc, google mapa nejde stáhnout. Jako samozřejmě všechno jde, ale už jsem to viděl větší snahu i od města pětiprocentní velikosti ve srovnání se Soulem.
Slovníček (sorry ale nebaví mě překládat slova která nemají jednoslovný překlad):
Ajoshi (čti Adžoši): Muž cca 30-60, z pohledu malého dítěte klidně 20+
Ajumma (čti Adžuma): Žena v podobnm věku jako ajoshi, mladší jedinci (jedinky?) jsou lehce citlivější na tohle oslovení než my (splachovací) chlapi (je mi 33, párkrát jsem byl osloven jako "ajoshi" a asi mi to nevadí.)
Kimbap: Korejská obdoba sushi, akorát chutnější. Většinou se (v obchodě nebo na trhu) prodává jako celý váleček (cca 15 cm a jí se jako klobása).
// pozn. na okraj: Kim je ta černozelená řasa, bap je rýže
Rámjon: Korejská verze japonské polévky "rámen", akorát IMHO chutnější. Něco jako když vezmete instantní nudle z Lidlu za tři pade, a přidáte do nich to co v nich chybí - chuť. Akorát normální (na vaření) verze je lepší než instantní.
KakaoTalk/Kakao: Nejpopulárnější jihokorejský kecálek do mobilu (něco jako WhatZup asi - nikdy jsem to nepoužil tak nevím). Název předpokládám nemá nic moc společného s čokoládou ani vylučováním nepotřebných látek z těla, ale - nemám potvrzeno, vlastní dedukce - ze slovesa 가갑다 (čti kakapta). což je něco jako "být blízko".
K-Drama: Specifický korejský žánr televizního seriálu, linka obvykle vždycky stejná (dva mladí si k sobě hledají cestu a překonávají překážky) odehrávající se v (obvykle) nereálném Soulu (málo aut, nikdy se nejezdí metrem) a za nereálných podmínek (on je bohatý dědic korporace, ona servírka v restauraci do které by ani nepáchl). 1 díl má obvykle 1 hodinu čistého času bez reklam a řada 15-22 dílů, počemž se téma vyčerpá (a další řada se netočí).
Poznámka ke transskripci: Při psaní vycházím z anglické mapy (fakt si názvy všech těch míst nepamatuju), transkripce anglická. Když se to vyslovuje hodně jinak (anglicky Daehak-ro se vyslovuje "Tehangno") tak to trochu upravuju. Anglické "ae" se čte jako "e", "oe" jako "o" - bohužel korejština má dvě různá o a dvě různé e, a angláni to takhle přepisují, ikdyž by bylo jednodušší psát jenom "e" a "o".
Ještě jsem to nenapsal a je to důležité - jedu sem schválně sám. Nechci mít žádnou příležitost mluvit jinak než korejsky (a v nouzi anglicky). A tak jsem si našel ubytko u starších lidí, kde předpokládám minimální znalosti angličtiny. Ajoshi a ajumma ode mě dostali SMS, že mám asi deset minut skluz, ale i tak jsem na ně ještě pár minut čekal - chápu, není tady kde zastavit, jenom na autobusové zastávce. Jinak jsme si vyzvednutí domlouvali korejsky přes Kakao.
Sedám do vozidla značky 현대 (čti Hjondé) a jedeme na byt. Je to kousek, pěšky asi 600 metrů, doma to mám na zastávku 450, takže prd rozdíl. Ale je fajn, že se nemusím tahat s kufrem, jsem nevyspalý a lehce uondaný. Předpoklady se potvrzují, ajoshi mluví anglicky jako-tako, ale s tak šíleně silným přízvukem, že musím hodně napínat uši, abych mu rozuměl. Navíc mluví celkem potichu a celkově toho moc nenamluví. Ajummě je paradoxně líp rozumět, ale je to tím, že netvoří věty, ale jenom jednotlivá slova. Ideální sparingpartner na konverzaci v korejštině.
Doteď oba nevěděli, jestli mi s psaním zpráv na Kakao někdo nepomáhal, teď vypadá, že trochu prozřeli - jako týpek něco umí, není toho moc, domluvíme se s ním, ale bude to stranda. Jedeme na byt po trase autobusu, abych věděl, kde mám vystoupit, a parkujeme v podzemních garážích. Bydlí(me) v sedmém patře, a ten byt (byť lehce staromódně zařízený) je úžasný. Mám pocit, že si ho koupili z našetřených peněz schválně obrovský a kousek od metra, aby mohli při důchodu pokoje pronajímat. Dobrý business plán. Byt má čtyři ložnice - já mám tu nejmenší asi 3x3, ostatní jsou větší, obývák tak 50 metrů s kuchyňským koutem, dvě komory, dvě koupelny, dvě lodžie. Jako - mazec. V Praze tak za 6 mega, v novostavbě asi víc (je to tak 5 let starý barák).
Dostávám klíč s čipem za zálohu 50000 wonů, s tím jsem moc nepočítal a rázem mám v peněžence jenom 26000 - 4000 jsem dal za kartu, 20000 za kredit (a automaty, snad žádné, tu neberou karty). Trochu se vybaluju, dávám si sprchu, a rovnou valím do města. Mám nabitý program - a vyrobil jsem ho poněkud netradičně: když jsem tady byl naposled při přestupech do Honolulu a Austrálie, volil jsem nějaké největší pecky (nějaký palác, který nevím, jak se jmenuje, a svatyni Jongmyo) a úplně happy jsem nebyl. Takže teď jinak, beru si na pomoc TripAdvisor Top 100, proškrtávám věci, které nemusím, které mě nezajímají, a všechno to cpu jako záložky do Maps.ME. A uvidíme co z toho zbyde - budu jezdit a chodit od tečky k tečce. Spíš parky, místa, kam chodí místní, designové budovy atp., než královské paláce s davy turistů.
Měl jsem lehce sesumírované, co který den, ale počasí (lehce prší) mě donutilo plán překombinovat, a to dost radikálně. Dnešní volba padá na muzeum Korejské války (a potažmo i jiných korejských válek). V pondělí mají zavřeno, a dobré počasí nepotřebuju, proto hned. Celkem dobrá volba, musím říct, že je na podobné úrovni jako to (nové) v Pchjongjangu, akorát tam zpívají trochu jinou písničku, a člověk tam má neomezený čas a může se zaměřit na to, co ho zajímá. Venku je výstava techniky, tu proletím jenom zběžně - slále prší a já nemám usan (deštník) - ajoshi i ajumma mi ho pořád vnucovali z erárních zásob, ale měli jenom dlouhé a ten já nechtěl - překážel by při focení, kdyby pršet přestalo.
Další zastávka je národní muzeum, ale už se připozdívá a nemá smysl jít dovnitř. Kolem je ale pěkný park a v něm malé muzeum hangulu (한글), tedy korejského písma. Ne, že bych se tam dozvěděl něco nového (třeba rozdíl mezi dvěma různýma "e" který prý neslyší ani Korejci, nebo rozdíl mezi dvěma různýma "o", který Korejci slyší, ale bohužel ho - zatím - neslyším já. Pokud o korejském písmu víte kulové a máte cestu do Soulu, neškodí se tady zastavit (zadarmo - kdyby to náhodou četl Patrik Chrz).
Zběžně procházím park, všechno kvete tak je to tady fajn, už neprší, jenom se trochu šeří. Přejíždím metrem ještě do Itaewonu, což je taková kosmopolitní čtvrť plná cizinců, moc nevím, co si pod tím mám v etnicky homogenní Koreji představit, ale začínám chápat hned po výstupu z metra. Mě na mapě zaujala nějaká ta hlavní městská mešita, tak tam mířím. Stačí dvakrát zahnout za roh a z ulice plné amíků jsem najednou ve čtvrti kebabů, falafelů a hummusu. Zajímavý kontrast. Mešita jako taková nic moc, ale na to, že je v centru města kde muslimů moc není, proč ne. Zajímavější je ale kontrast když zase zahnu do vedlejší uličky. Stánek s kebabem, transgender bar, perská restaurace, gay bar. Tímhle směrem se to pak trochu ustálilo a cestou zpět k metru se to pomalu heterizovalo (bordely) a pak to zase přešlo v restaurace a bary. Zajímavé, ve státě, kde je kvůli pornu cenzurovaný internet jako někde v Arábii, televizní seriály jsou prudérní až běda a prostituce je samozřejmě nelegální... odříkaného chleba největší krajíc.
Cestou domů mě v metru zastaví nějaký týpek, dá se se mnou do řeči, má nějaké letáčky... je to jasné, nějaký ojebávač. Jsem už natolik ostražitý, že mi nedochází, že by někdo mohl hodit slovo jen tak ze zájmu. Ale tady nejsem v žádné rozvojovce... na rameni se mi hádají ďáblík s andílkem... ale nechám ho, aby se vypovídal, stejně tady můžu číst maximálně reklamy. Týpek jel anglicky, když zjisti, že jsem z Čeko, tak viditelně pookřál: "Jan Hus". A to jsem zase pookřál já. No doprdele, tak tohle je moc. Ne Poborski, Njedwed nebo Rositzki, ale "Jan Hus". A ještě s výslovností hodnou pravověrného Tábority. Dali jsme se trochu do řeči. U nás sice nikdy nebyl, ale byl v Maďarsku, studoval cosi prý u Moravských bratří v Německu, vede tady nějaký kostelík v Itaewonu. Škoda, tam už jsem byl a vracet se tam neplánuju. Každopádně kdyby jo, tak se mám zítra v šest zastavit, že mě zve na večeři. Dal mi náborový leták v několika jazycích, udělal si se mnou selfíčko (rozmary světské kněžím nebudiž zapovězeny, pravil Bůh, a bylo to dobré) a šel vlakem dál šířit svoje evangelium.
Jsem nějaký přepadlý z letadla, cestou jsem zbouchnul někde z večerky kimbap a nějak nemám vůbec hlad, takže asi ani nic jíst nebudu. Chvíli koukáme večer na nějaké K-Drama, a pak na zprávy - prvních 5 se týkalo KLDR nebo jednání USA-Čína o KLDR, nebo americké válečné lodi na cestě ke korejským břehům. Upřímně tady jdu spát s většími obavami než v Kábulu, kde hlídal vstup do hotelu týpek se samopalem.