Smutné Thajsko, kamarádka v černém a ruská mafie

Odpovědět
michal4
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 345
Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Smutné Thajsko, kamarádka v černém a ruská mafie

Příspěvek od michal4 »

Tento trip report se líhnul přes 14 dní, tak snad bude stát za to. V tripreportu kladu důraz na létání a přesuny. Podrobnější zážitky z míst a víc fotek můžete najít na blogu ;-)

Píše se rok 2016. K výletu do Thajska mě nasměroval už můj předchozí výlet do Japonska, kde jsem poznal jednu holčinu z Thajska. Kamarádka mi psala “Michal, come come", na účtu se mi už sešlo pár korunek, tak jsem šanci chytil za pačesy a vypravil se do Thajska.

Když jsem do Japonska letěl s Emirates, pro let do Thajska jsem chytěl vyzkoušet služeb nejlepší evropské letecké společnosti Turiskish Airlines. Jako na potvoru na konci června 2016 v době, kdy už byly zaplaceny letenky, to na Atatürkově letišti muselo bouchnout a 2 týdny před mým odletem umřel thajský král. Celé Thajsko se převléklo do černé a ze země úsměvů se stala země pláče.

Můj letecký itinerář pro Thajsko.
itinerář
itinerář
thajsko.PNG (414.84 KiB) Zobrazeno 3155 x


Let PRG-IST, A321-200, Turkish
První segment s Turkish Airlines předstovoval celkem příjemný dvouhodinový let. Nabídka filmů na palubě je o poznání slabší než u Emirates i možnosti palubního systému jakbysmet, ale rozestupy mezi sedačkami jsou stále OK. Podávalo se jedno jídlo. Load factor letadla je asi 50%. Tak prázdné letadlo jsem dlouho neviděl.

Nástup do A320 na KBV
Nástup do A320 na KBV

Servis na letu PRG-IST
Servis na letu PRG-IST

Letištní plocha IST
Letištní plocha IST

Letecký pohled na Istanbul
Letecký pohled na Istanbul


V Istanbulu mám 7 hodin času a chci využít prohlídku města zdarma, které nabízí Turkish Airlines. Po čtvrthodinovém bloudění naleznu správnou přepážku, u které ale nikdo není a když se tam po několika minutách objeví, dozvídám se, že jsem tam ve špatný čas. Ráno už odjedli a na večer ještě brzo. Tak si udělám prohlídku města vlastní. Z bankomatu vyzvednu nějaké turecké liry, peru se s automatem na žetony do metra, ale ještě se musím k letišti vrátit a rozměnit si bankovku nákupem jedné předražené PETky s vodou.

Jízda istambulským metrem je opravdu zážitek. Postupně se naplní až k prasknutí. Nikdo nikoho nepouští sednout a dokonce se nastupuje a vystupuje zároveň. A já se divil, proč taková samozřejmost je v Dubaji zdůrazňovaná v každé stanici.

Letecký pohled na letiště BKK
Letecký pohled na letiště BKK


Nejdřív jsem vystoupil na stanice Kocatepe a zastavil ve velkém obchodním centru, kde jsem si chtěl koupit kraťasy a sandály. Doma už letní výprodeje skončily, tak jsem už nikde nic nesehnal. Jaký byl můj úžas, když jsem zjistil, že i v Istanbulu mají zimní kolekci s prošívanými bundami. Pak jsem vrátil do metra a s přestupem dojel narvanou tramvají až k Modré mešitě. Jako bezvěrec jsem musel použít zadní vchod. Je pěkná, ale ty všudypřítomné ornamenty se po pár minutách omrzí. Sklánějící se slunce nad horizontem mi dává najevo, že už je ten správný čas pro návrat na letiště.

Let IST-BKK, A330-300, Turkish
Na leti IST-BKK jsem tentokrát vyfasoval sedadlo hned naproti záchodům. To s sebou přinášelo výhodu v podobě obrovského prostoru pro nohy, ale už menší v podobě na první pohled chybějícího zábavního centra. Naštěstí to bylo jen na ten první pohled. Bylo skryté v opěradle. Je vidět, že jsem ještě letecký zelenáč.

Palubní obsluha u tohoto letu mi začíná kazit můj celkový dojem z Turkish Airlines. Už z Istanbulu mám žízeň, kterou jsem na letišti nestihl uhasit, a přemluvit personál, aby mi nalil víc než jeden náprstek vody je pomalu nadlidský úkol, stejně jako se na někoho dozvonit. Emirates a Turkish jsou nebe a dudy.

Pohled na plochu Krabi Airport
Pohled na plochu Krabi Airport


Na tomto letu nějak nemůžu usnout a prospím pouze necelé 4 hodiny. Do Bangkoku přilétám v 9 ráno tamějšího času. Projdu si povinnou pasovkou, dostanu razítko po pasu a odevzdávám už z letadla vyplněný formulář. Při vyplňování mě rozesmála položka roční příjem - prakticky všichni u nás včetně programátorů, musí zaškrtnout nejnižší položku 0-20.000 USD ročně. Nazpět dostanu útržek a po zbytek cesty se bojím, abych ho někam nezašantročil.

Modrá mešita v Istanbulu
Modrá mešita v Istanbulu


Počkám si na svůj japonský kufr a jdu směnit nějaká eura, protože se mi nechce hned klopit 150 bahtů za to, že strčím kartu do bankomatu (povinný poplatek thajským bankám za transakci). Fialová směnárna Siam Square má náhodou i slušné kurzy na rozdíl od těch zelených podnikavců o pár metrů vedle.

Pak si vystojím frontu na thajskou SIM kartu s balíčkem dat a hned poté píšu kamarádce. Ta mi odpovídá, že venku je "hot and humid, right? :D". Jsem dvě hodiny v Bangkoku a ještě netuším, jakou má pravdu. Ven se dostanu až za další hodinu.

První pohled na Bangkok z nadzemky
První pohled na Bangkok z nadzemky


Jdu do podzemí na vlak jedoucí z letiště do centra. Opět klimatizovaný prostor. Kupuji si lístek a jedu až na konečnou Phaya Thai. Tam se mě poprvé dotkne venkovní thajský vzdoušek. A je fakt jako v prádelně. Jen si stoupnu na nástupiště a už se po mně řinou potůčky potu. Můj hotel je na National Stadium. To znamená přestoupit na BTSko (nadzemku) a pak přestoupit na jeho druhou linku a popojet ještě jednu stanici.

BTSko si mě nezískalo. Lidi v něm jsou sice civilizovanější než v Istanbulu a je z něj docela pěkný výhled, ale venku je jako v peci a uvnitř jako mrazničce. K tomu se nedá říct, že by jezdilo zrovna dvakrát často. Vždy se předpeču na nástupišti už během čekání.

Když vystoupím na konečné stanici, musím konstatovat, že BTSko mě hezky zamotalo. Ze stanice National Stadium je vidět velké kuloví, můj low-cost hotel samozřejmě není na směrovkách a GPSka mi moc nepomohla. Pod těmi tunami betonu, ne a ne se fixnout. Po čtvrthodině bloudění na opačné straně ulice a vysupění schodů nahoru k BTS (přechody přes hlavní nevedou a stejně tak až na výjimky nevedou eskalátory nahoru k BTS) se dostávám ke svému hotelu. Jdu se osprchovat, převléknout a protože den je ještě mladý, na rychlou poznávačku Bangkoku.

Královský palác mi bohužel zavřeli, protože je obklopen davy truchlících, tak si ordinuji jiný bangkokský highlight vzdálený jen kousek od něj - chrám Wat Pho s obrovským ležícím buddhou. Cestou se seznamuji s thajskou hromadnou dopravou.

Jakmile někam v Bangkoku nejezdí BTS nebo metro, musí se tam autobusem, a to představuje velké dobrodružství. Stanice jsou sice jakž takž označeny, ale najít v nich jízdní řád nebo trasu autobusu, už je kosmická anomálie. V autobusu musíte říct, kam jedete a pak si to sami hlídat, abyste nepřejeli. Stanice se nehlásí.

Já jsem nastoupil do červeného autobusu 47. K mýmu údivu jsem neplatil jízdné. Sice neměl žádnou klimatizaci a měl okénka stažená až dolů, ale byl zdarma. Dojel jsem skoro až ke královskému paláci, ale dále jsem už musel po svých.

Fakt, ulice byla uzavřená pro auta a všude kolem mě jen černý truchlící dav. Dobrovolníci okolo mi do ruky hned strčili vodu. Taky zdarma. O kus dál i nějaké oplatky a věřit místní polní kuchyni a rozumět, co říkají, dostal bych i najíst (teplou rýži s kusem masa). Voda se opravdu hodila. Kolem mě jako v peci a nikde žádný stín nebo obchod.

V rámci duchu důvěřuj, ale prověřuj, jsem se u jednoho z vchodů do Královského paláce optal, jestli je zavřený a kdy ho znovu otevřou. Zavřený byl jen pro turisty a jako na potvoru ho měli otevřít v den mého dopoledního odletu o 2 týdny později. Holt, do paláce budu muset někdy příště.

Wat Pho
Wat Pho


Tak jsem zamířil o areál vedle k Wat Pho s obrovským ležícím buddhou. Chrám je to nádherný a plný barevných pagod. Kamarádka mi večer říkala, že prý je postaven v čínském stylu. Už jsem byl tak orosený, že mě ani nenapadlo hledat známé chrámové maséry, jen jsem zamířil přes řeku k nedalekému chrámu Wat Arun. Zaplatil jsem opravdu pár bathů a přeplavil se na druhý břeh. Na řece Chao Praya bylo jediné místo, kde jsem ucítil příjemný vánek. Wat Arun byl momentálně v rekonstrukci a jeho patrná část byla skryta pod lešením. I tak byl nádherný. Navíc v jeho areálu měli jedny z nejlevnějších suvenýrů, co jsem v Thajsku viděl (zejména trička).

K hotelu jsem se rozhodl doplavit po řece Chao Praya. Bylo tam příjemně. Nevím, jestli Thajci už lodí nejezdí, ale veškerá říční doprava se mi zdála jen zaměřená na turisty. Plochá cena lodního lístku (myslím 80 bathů) tomu odpovídala.

Večer mě čekalo setkání s kamarádkou, která nabírala stále větší zpoždění. Jak se později ukázalo, těch pět stanic BTSka, co nás dělilo, musela vzít autem a kvůli tomu dojela o hodinu později. Inu, Thajci, když můžou, tak jedou autem i pár stanic, kolona nekolona.

Doprava v Bangkoku
Doprava v Bangkoku


Přijela i se svým bývalým šéfem v luxusním voze evropské značky. Řídil on. Na uvítanou mě v restauraci čekala večeře v tradičním thajském stylu. Byl jsem ve značné nevýhodě, než jsem rozkoukal, už mi thajsky objednali. Na stole se objevilo několikero velkých talířů, z kterých se odebíralo na menší talířky ke konzumaci. Prakticky vše mořské plody. Jako suchozemec, jsem většinu z toho jedl poprvé v životě.

V Pran Buri s kamarádkou
V Pran Buri s kamarádkou


V sobotu jsme se jeli podívat do Hua Hin a v neděli do Ayutthayi. Na jednu stranu jsem rád, že neřídím, na druhou stranu jsem zděšený z toho, jak tam řídí (včetně kamarádky). Čáry nečáry, nejvyšší rychlost je tam pro parádu, blinkry jsou na ozdobu, pruhů je, kolik se vejde aut. Prostě, našim dopravním expertům by z toho hrůzou slezly všechny vlasy na hlavě včetně paruky.

Ayutthaya
Ayutthaya

Ayutthaya podruhé
Ayutthaya podruhé

V Ayutthaye na slonovi
V Ayutthaye na slonovi


DMK-HKT, A320, Air Asia
V pondělí mě čekal odpolední odlet z Don Mueang na Phuket Airport. O letišti Don Mueang vím, že k němu doposud nedotáhli SkyTrain a z konečné Mo Chit se tam musí autobusem. Doprava v Bangkoku je nevyzpytatelná a známá svými nekonečnými kolonami, tak jsem vyrazil s více než královskou časovou rezervou, abych stihl svůj večerní let s Air Asia.

Asi právě kvůli tomu jsem na letiště dorazil ani ne za 20 minut a s 3,5 hodinovou časovou rezervou. Jiní cestovatelé psali, že jim na to nestačily ani dvě hodiny. Měl jsem hlad, tak jsem šel do jídelního koutku. Místní ceny mezi 200 až 300 bathy mě neuspokojily, tak jsem hledal dál, až jsem našel v suterénu 7/11 a za ním zastrčený jídelní koutek pro místní. Peníze se tam musí nejdřív směnit za kupony a poté s s nimi u těch restaurací objednat. Ceny 40 až 60 bathů. Za nepoužité kupóny vrátí zpět peníze.

Checkin jsem už měl z domova, ale když jsem šel kolem ohrádky AirAsia, tak jsem si trochu nerozumně přeměřil a převážil baťoh. Zjistil jsem, že rozměry dobrý, ale ta váha je o 1,5 kg víc, než by mělo být. Udělal jsem rychlou reorganizaci, vyvalil tablet, mikinu a doufal, že to bude stačit. Proč jsem byl tak aktivní? Teď už budu po zbytek cesty ve stresu a nebudu moc bezprostředně říkat, že o tom nemám nejmenší tušení.

Boarding na let začal podle plánu a nikdo se nezabýval takovou zbytečností jako příručními zavazadly. Let probíhal klidně. Na letadle mě zarazily akorát reklamy i na binech na zavazadla. Na Phuket Airport jsem dorazil až za tmy.

Z Phuket Airportu jsem toho moc neviděl. Přílet v 22h. Jen proběhnu k exitu a hledám taxík. Jak jsem ve spolupráci s kamarádkou zjistil, do Phuket City odsud večer nejezdí nic jiného než taxi a limuzínový servis. Limuzínový servis za 650 bathů a taxi s taxametrem přibližně za 650 bathů. Podle dopravy může být méně nebo více.

Takže volba byla jasná - limuzínový servis. Ale nepředstavujte si 15 metrů dlouhou limošku. Normální auto. Řidič si hrál na Schumachra. Na místní dálnici, okolo které byly samé domy, sem tam přechod, místy mokro, to kalil na 80 aspoň 110, u červené jen přibrzdil, nebyl připoutaný a ještě u toho si zvládal hrát si s mobilem. Tak 40 kilometrů do hotelu bylo překonaných za necelých půl hodiny.

Na Phuketu jsem měl v plánu výlet na Ao Phang, kde jsem v jeskyni ve vietnamkách parádně uklouzl a odřel si ruce a kolena. Kdo taky mohl tušit, že při výletě po moři k James Bond Island se bude taky lézt po skalách.

Ao Phang Bay
Ao Phang Bay

James Bond Island
James Bond Island

Monkey Hill v srdci Phuketu. Ty opice jsou fakt drzé.
Monkey Hill v srdci Phuketu. Ty opice jsou fakt drzé.

Phuket Clock Tower
Phuket Clock Tower


Z Phuketu jsem dál pokračoval lodí na Ko Phi Phi Don a druhý den na Krabi. Ko Phi Phi je nádherné a někdy se tam chci ještě vrátit. Vzhledem ke státnímu smutku tam bylo i příjemné ticho a ne jak někteří popisují duc duc od nespočtu barů a diskoték.

Rossada Pier
Rossada Pier

Railey Beach
Railey Beach

Pláž na Phi Phi Don
Pláž na Phi Phi Don


Pokud chcete zažít pocit výjimečnosti, dopřejte si thajskou masáž od sličných mladičkých Thajek usmívajících se na vás a pokřikujících “discount for you”. Celou dobu se vás budou snaži svést a přimět vás si ji vzít s sebou na pokoj. Ať se rozhodnete jakkoliv, nechte si nejdřív dokončit svou jednu nebo dvojhodinovou masáž. Masáže dělají prvotřídní a za klasické thajské ceny (cca 200-300 bathů za hodinu). Na pokoji můžou být boží, ale nemůžu sloužit, zdraví mám jen jedno a nerad bych chytil nějaké to cizokrajné zvířátko (a z doslechu mám dojem, že privát v ČR vyjde laciněji).

V Krabi jsem si dal ještě výlet na Railey Beach. Mělo to být na pevnině, ale bylo poznat, že jsem nešel do detailu, protože se tam stejně jelo lodí. Ukázalo se to jako správná volba, jelikož na Railey Beach celou dobu slunečno nebo polojasno, zatímco v Krabi řádná průtrž mračen.

Výhled z hotelu na Phi Phi
Výhled z hotelu na Phi Phi

Railey Beach
Railey Beach

Opice na Railey Beach
Opice na Railey Beach


Myslím, že jsem si těch lodí jako čistokrevný suchozemec užil až až. Večer jsem už musel být na letišti, tak to nebyla až taková pohoda a musel jsem si včas stopnout loď. V Krabi opět nefunguje veřejná doprava, aspoň že se mi podařilo taxík sharenout s jednou Francouzkou.

KBV-CNX, A320, Air Asia
Na letišti v Krabi jsem byl o dvě hodiny dřív. Není tam moc co dělat. Odbavil jsem se na checkinu a šel si sednout ke gatu. Od něj je pěkný pohled na letištní plochu. Venku se postupně stmívalo a mé letadlo nabralo mírné zpoždění, 30 minut. Když konečně začal boarding, byl jsem jako jediný za zeleného ekofanatika. Zde nebrali elektronické letenky a vyžadovali papírovou. Kdo to mohl tušit, že? Naštěstí si vystačili s opsáním mých údajů na papír a pustili mě.

Servis na letu IST-BKK
Servis na letu IST-BKK

Čekání na boarding v PRG
Čekání na boarding v PRG


Let byl pohodový. Nenadchl, ani neurazil. Do Chiang Mai jsem opět doletěl kolem 22h. Na letišti jsem se moc neochladil a valil rovnou k taxíkům. V Chiang Mai veřejná doprava taky moc nefunguje. Naštěstí město je blíž a ceny tu mají příjemnější než na jihu. V letiště je ploché jízdné 120 bathů kamkoliv do města.

Chiang Mai je s necelým milionem obyvatel druhé největší město Thajska. Má kompaktní centrum a neváhám ho označit za město stovek chrámů. Je to taky nejlepší místo pro výpravy ze slony. Nevědí, ale co si za to účtovat. Za jednodenní výlet počítejte něco mezi 2000 až 3000 bathy. To se mi zdá dost, když jednodenní výlet na Stonehenge mě stál včetně vstupného 40 liber.

Chrám Wat Lok Molee v Chiang Mai
Chrám Wat Lok Molee v Chiang Mai
15156841_10211619263344977_4050706570221208724_o.jpg (49.2 KiB) Zobrazeno 3155 x

Chrám Wat Phra Singh v Chiang Mai
Chrám Wat Phra Singh v Chiang Mai
15167569_10211619259784888_5271072455415325776_o.jpg (42.25 KiB) Zobrazeno 3155 x

Plavba na voru severně od Chiang Mai
Plavba na voru severně od Chiang Mai

Vesnice dlouhokrkých lidí
Vesnice dlouhokrkých lidí


V Chiang Mai sním durianovou zmrzlinu, do hotelu sotva doběhnu na záchod a zakončím to večeří pad thai s krevetami, ty se mi zdají lehce gumové. Den na to při výletu do džungle nemám ani moc hlad, z bufetu k obědu si dám jen pár soust abych neurazil. Pak mě nasoukají do raftu a s ním vysadí na říčku plnou peřejí. Nechtěně si trochu té vody loknu. Večer sotva doběhnu do hotelové pokoje a zbytek dne trávím na půl v kleče a napůl vsedě u záchodu, v pokoji by se jinak nedalo dýchat, tak mi klimatizace jede naplno a přikrývám se dekou, protože je mi zima.

Druhý den mě čeká let zpátky do Bangkoku. Jsem zvědavý, jestli ho zvládnu. Žaludek stále mám jako na vodě. Rozhodl jsem se nebýt hrdinou a nejít na letiště 3km pěšky, což jsem původně chtěl a ještě se letmo rozloučit s místními chrámy, ale nechat si recepcí objednat taxi za dalších 120 bathů.

Let CNX - BKK, A320, Thai Smile
Pro zpáteční let jsem si vybral společnost Thai Smile. Na Skyscanneru jsem koukal, že má prakticky totožnou cenu s Air Asia a navíc letí přímo na BKK a z letiště budu moct odjet vlakem. Ukázalo se to jako špičková volba. Tak usměvavé letušky ve fialových úborech jsem ještě opravdu neviděl. Dělají čest svému jménu. Navíc na tomto hodinovém letu stihli roznést i kit s malým pohoštění - sendvič a PETku s vodou. To bych od nízkonákladovky fakt nečekal a potěšilo. Sendvič vypadal líp než např. ty hrůzy z fotek, co servíruje Travel Servis na svých letech.

Do Bangkoku jsem se dostal odpoledne. Od kamarádky jsem si měl vyzvednout kufr. Prý že mi ho přiveze. Čekal jsem na ní thajských 5 minut (čti 2 hodiny). Byla zácpa, tak si zašla na večeři.

Květinový trh
Květinový trh

Durian
Durian

Čínský trh
Čínský trh

Soi Cowboy
Soi Cowboy


Let BKK-IST, A330-300, Turkish
Druhý den mě dopoledne čekal let do Istanbulu. Zrovna se měl taky otevírat královský palác i pro cizinec. Vzhledem k času mého odletu a dopravě v Bangkoku byla nulová šance, že bych to stihl (Tak ani nevím, jak to dopadlo a jestli ho fakt otevřeli. Nesledoval jsem).

Nic zajímavého se na letu nestalo. Zábavní centrum fungovalo. Jen jsem opět narazil na neochotu palubního personálu. Žaludek jako na vodě, žízeň jako trám a o sklenku vody jsem je musel pomalu prosit a asi třikrát upomínat.

Do Istanbulu jsem dorazil pozdě odpoledne. Prošel jsem imigračkou a valil si to přecpaným metrem do hotelu. Znalecky jsem se hned usadil ke dveřím a jel až na konečnou a tam přestoupil na do neméně narvané tramvaje a dojel k Modré mešitě, kde jsem měl ve slepé uličce hotel. Na recepci nikdo nebyl, tak jsem si 10 minut počkal.

Večer jsem se rozhodl využít k procházce po nasvíceném městu. Vypravil jsem se na plácek mezi Hagia Sofia a Modrou mešitou, cestou jsem si koupil i nějaké to přeslazené a předražené turecké cukroví, abych ochutnal. Cestou se se mnou dají do řeči dva místní mládežníci v duchu "let's have a drink" a trochu se to zvrtne...

Modrá mešita vnoci
Modrá mešita vnoci


Jak to celé dopadlo spolu s detailním vyprávěním cestovatelských zážitků a taky tunou fotek najedete na mém blogu. Mimichodem, jeden istanbulský blogger mi tvrdí, že jsem prodělal blízké setkání s ruskou mafií. Nejspíš by se z toho dalo natočit nové dobrodružství Jamese Bonda nebo Johnnyho Englishe.

Ataturk Airport
Ataturk Airport

Hagia Sofia
Hagia Sofia


Let IST-PRG, A320, Turkish
Spoiler: Přežil jsem to a druhý den odpoledne mě čekal let zpět do Prahy. Na letiště jsem dojel o 3 hodiny dřív a byl jsem rád za několikaúrovňové mohutné bezpečnostní kontroly před vstupem na letiště. V letadle pro let do Prahy už ale nebylo žádné zábavní centrum, což mě docela naštvalo. Naštěstí jsem neměl žádný rozkoukaný film, tak jsem vytáhl tablet se čtečkou a nějak to prožil. Ani jsem netušil, že v Playboyi mě víc zaujmou články než ty fotky silikonů... Jinak servis opět ubohý - zase se ozýval žaludek z Chiang Mai, dožadoval se vody a já si o ní musel asi na třikrát zazvonit.

Konec?
Kamarádka z Bangkoku mi už před Velikonocemi volala a ptala se, kdy za ní znovu přijedu a jestli už mám plán. Plán bych měl, ale letenku zatím ne. Peníze by se našly, ale v práci to není ideální, tak přemýšlím o změně... Smutné je, že i v BKK už má střední třída vyšší příjmy než my.


Odpovědět