Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Diskuse o ČSA - aktuální dění ve společnosti, praktické informace a rady
* Co bude dál s ČSA?, * Minulost dálkové flotily, * Co poletí?
prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4180
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: prodejna
Status: Offline

Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod prodejce » 22. 10. 2015, 21:25

Na úvod malé upozornění pro mladší členy fóra a pro případné náhodné návštěvníky: tento článek vůbec nepojednává o ČSA. Nicméně je na fóru tradicí, že obecně-vzdělávací články na letenková témata zveřejňuji právě v tomto vláknu.

***

Před šesti lety jeden můj podobný článek začínal slovy „přichází postupná normalizace poměrů v našem leteckém byznysu“. To jsem ještě netušil, na jak dlouho se ta normalizace protáhne. Několik posledních let bylo v našem oboru skutečně navýsost poklidných a zásadních zvratů prostých. A to nejen na našem trhu, ale i obecně. Pokud jste si všimli, stihnul se znormalizovat dokonce i Ryanair a sám pan O´Leary přestal vyskakovat a začal být nudný. Zákazníci napříč kontinenty postupně přivykli nápadně se zhoršujícím službám a nenápadně se zvyšujícím cenám, ČSA se plně etablovaly ve své bezvýznamnosti a tři globální kartely leteckých společností rok za rokem jen nerušeně hrabaly prachy. Letenky se kupovaly, letenky se prodávaly, tu a tam někdo drobně zkrachoval a to bylo vlastně vše. U nás i venku.

Jenže čím poklidnější je období normalizace, tím bouřlivější jsou bezprostředně navazující revoluce. To je historická zkušenost. A revoluce, které se nepovedou, obvykle přerůstají ve válku. To je též historická zkušenost. A jelikož jedna tak trochu zpackaná letenková revoluce vypukla právě v nynějším pololetí, chci vás dnes - po dlouhé normalizační odmlce - poctít novým článkem na horké letecké téma. To abyste udrželi prst na tepu doby a stihli včas nakoupit konzervy do zásoby a nějakou plynovou masku. Může být již brzy vyprodáno...

***

V druhé polovině roku 2015 vygradovaly hned tři kauzy, které závažným způsobem zasahují celé odvětví cestovního ruchu.

V našem českém rybníčku je takovou kauzou bezpochyby novela zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu – to je ten známý nekonečný příběh o „pojištění proti úpadku CK“, v hlavních rolích Tomio Okamura, pojišťovna Generali a další. Tato zdánlivě nekonečná pohádka se ale letos přeci jen nachýlíla ke svému konci a Poslaneckou sněmovnou byla schválena novela zmíněného zákona. Bohužel, novela se tak strašně nepovedla, že celá kauza už má dokonce i nějaké pokrytí v mainstreamových médiích. Tak snad alespoň rámcově tušíte, o co se jedná. A pokud ne, shrnu vše do jedné věty: pokud novela zákona projde ve stejném znění i Senátem, je dost dobře možné, že koncem roku 2015 už v ČR nebude de iure existovat ani jedna cestovní kancelář (update – dne 22.10. byl Senátem přijat pozměňovací návrh novely). Ale to vás asi moc nezajímá, tak pojďme dál.

Druhá kauza je většího, evropského formátu. Vznikla ve Francii, týká se cen hotelového ubytování a zasahuje celý byznys spojený s on-line distribucí hotelů – a to je docela velký byznys. Kauza se jmenuje Loi Macron a protože zde do hotelové distribuce „neděláme“, kdo chce, může si o tom více přečíst třeba zde: http://www.prnewswire.co.uk/news-releas ... 26191.html

Třetí kauza nás bude zajímat nejvíc. Je to kauza globální, zasahuje všechny trhy a přímo se týká prodeje letenek. A i když jde o aféru s celosvětovým dopadem na průmysl letecké dopravy, s výjimkou snad dvou článků vydaných agenturou Reuters, se tato záležitost prozatím vůbec neventilovala mimo profesionální komunitu. Už jen proto mi přijde zajímavé celé téma trochu rozvést zde na fóru airways.cz.

Celá aféra se souhrnně nazývá Lufthansa Group DCC.

Vysoký management Lufthansy ale původně samozřejmě nezamýšlel vyvolat aféru ani skandál. Věřilo se, že celé to bude Velká letenková revoluce zakončená aplausem na světové scéně. A jak nás učí historie, každá revoluce začíná nějakým manifestem. V podání Lufthansy byla tímto manifestem tisková zpráva:

Dne 2. června 2015 vydala Lufthansa Group tiskovou zprávu s titulkem Lufthansa redirects commercial strategy, ve které bylo oznámeno, že od 1. září letošního roku začnou všechny aerolinky vlastněné Lufthansa Group vybírat od cestujících nový poplatek, tzv. Distribution Cost Charge. Tak se skutečně stalo a tato nová taxa se od 1. září t.r. vybírá jako flat fee na všech letenkách Lufthansy, Swissu, Austrian Airlines nebo Brussels Airlines, které jsou zakoupeny kdekoliv jinde mimo vlastní webové stránky těchto čtyř aerolinek.

Jak už název napovídá, tento nový poplatek by měl být za „distribuci“. Ale co to vlastně znamená? Oficiální vysvětlení Lufthansy k tomuto poplatku je zhruba následující:

S distribucí letenek jsou spojené IT náklady. A Lufthansa si od „nezávislé autority“ (kterou prozatím nezveřejnila) nechala spočítat, kolik přesně ty IT náklady dělají. A zjistilo se, že prodej jedné letenky přímo na webu lufthansa.com údajně stojí 2 EUR v IT nákladech. Ovšem při prodeji té samé letenky mimo vlastní web Lufthansy, tedy prostřednictvím cestovních kancelářích, v on-line vyhledávačích a tak podobně, je už tento IT náklad o hodně vyšší. Distribuci letenek do těchto nepřímých prodejních kanálů totiž pro Lufthansu obstarávají nadnárodní IT firmy, které jsou souhrně označovány jako Globální Distribuční Systémy (GDS). A těmto GDSům samozřejmě musí Lufthansa za jejich služby platit. Prodej jedné letenky prostřednictvím těchto GDS tak údajně Lufthansu stojí až 18 EUR.

18 – 2 = 16

A vzhledem k tomu, že prodeje letenek přes distribuční kanály, tedy přes GDSy, dlouhodobě tvoří nejméně 70% tržeb skupiny Lufthansa, jsou náklady na rozdistribuování tak obrovského množství letenek opravdu enormní. GDSům za jejich IT služby platí Lufthansa řádově několik set milionů EUR ročně. A Lufthansa už prostě tyhle stovky miliónů nechce nadále platit ze svého. Rozdíl v IT nákladech při prodeji letenky na webu airline.com a při prodeji přes GDS činí dle Lufthansy rovných 16 EUR a ty si od nynějška mají hradit zákazníci sami – pokud tedy z jakéhokoliv důvodu nechtějí nakupovat letenky přímo na webu letecké společnosti. Tam za ně ty 2 EUR zaplatí Lufthansa ze svého.

Tolik oficiální zdůvodnění z tiskové zprávy LHG.

V červnu, po vydání tiskové zprávy, ale nikdo moc nepočítal s tím, že tento poplatek bude nakonec skutečně zaveden. Aerolinky totiž každých pár let vyjednávají o prodloužení smlouvy s GDSy a při této příležitosti probíhá i vyjednávání o cenách. A při tomto vyjednávání je samozřejmě používán brutální nátlak – vždyť taky aby ne. Jde o obrovské sumy peněz i počty letenek. A tak se stává, že aerolinky při tom vyjednávání vyhrožují, že s GDS úplně přestanou spolupracovat, anebo že zavedou právě nějakou tu Distribution Cost Charge. A to se už v minulosti také stalo. Koncem minulé dekády, při vyjednávání s GDS Travelport, zavedly American Airlines poplatek DCC ze dne na den, aby ho po několika dnech, po skončení vyjednávání, zase zrušily. No a při posledním prodlužování smlouvy mezi British Airways a GDS Amadeus přišlo dokonce evropským prodejcům oznámení, že od následující půlnoci British Airways možná zcela ukončí distribuci přes GDS Amadeus, což by se v té době prakticky rovnalo ukončení prodeje letenek British Airways v Evropě. No nedošlo k tomu.. smlouva byla na druhý den prodloužena a platí dodnes.

A tedy i tiskovou zprávu z 2. června bylo možné číst jen jako vypuštění jednoúčelové kouřové clony při vyjednávání o cenách s GDS. Lufthanse totiž k 30. květnu 2015 skončil tzv. Full content agreement (FCA), což je jakýsi cenový dodatek k trvale platnému Global distribution agreementu (GDA). Zatímco GDA lze chápat jako „rámcovou servisní smlouvu“, na základě které aerolinka distribuuje své letenky do prodejních kanálů, FCA je dodatek, ve kterém se píše, že pokud aerolinka bude distribuovat do prodejních kanálů všechen svůj obsah a všechny svoje ceny - a to zejména včetně všech akčních nabídek - dostane od GDS výraznou slevu na služby právě na dobu trvání tohoto Full content agreementu. Tedy obvykle na několik let.

A po dobu trvání FCA logicky žádný Distribution Cost Charge zavést nelze, protože obsah zobrazený v distribučních kanálech by se právě o tento poplatek lišil oproti obsahu nabízenému samotnou aerolinkou – a to už pak není „full content“.

Lufthanse skončil FCA k 30. květnu, čtyři její aerolinky přešly na plné „ceníkové ceny“ za distribuci prostřednictvím GDS a zavedení DCC bylo ohlášeno „až na za tři měsíce“. Prodejci letenek tedy na sebe víceméně jen mrkli, že počkáme, až se velcí kluci mezi sebou dohodnou na cenách a vše se zase vrátí do svého do mrtvolného poklidu. Potom Lufthansa rozeslala svojí tiskovou zprávu v rozšířené podobě i firmám registrovým v programu PartnerPlusBenefit, což už se sice jevilo jako sprosté vydírání a „braní živých štítů“, ale boji aerolinek o prachy nic výjimečného...

Heh, to ještě nikdo netušil...

To ještě nikdo netušil, že tato na první pohled bezvýznamná diplomatická roztržka, při které došlo k obsazení jakési „demilitarizované zóny“, kterou mezi prodejci letenek a aerolinkami tvoří právě GDS, je vše jen předehrou ke skutečné válce. Nikdo netušil, že ona zamýšlená Velká letenková revoluce se má záhy zvrhnout v něco strašného.

A tak zatímco jsme nadávali na počasí, zalévali listové saláty olivovým olejem, krájeli na plátky valounky mozzarelly, pinkali si na koupalištích s míči a po večerech se houpali na houpačkách, kdosi v USA už nedočkavě držel prst přímo na pověstném červeném tlačítku. A ten prst se chvěl nedočkavostí. Nevědomky jsme si užívali poslední okamžiky míru a nikoho by ani omylem nenapadlo, že již za několik dní se spolu střetnou všechny čtyři hlavní mocnosti letenkového světa: Aerolinky, Prodejci, GDSy a Zákazníci. Nikdo neměl ani ponětí, že namísto jakési komerční „revoluce“ zažíváme právě předvečer Světové letenkové války.

Útočný plán „L“

První atomová bomba dopadla na New York bez varování a z čistého nebe v úterý 14. července 2015. Válka byla zahájena bez jakékoliv konvenční předehry a hned těmi nejničivějšími dostupnými prostředky. A vy můžete jen hádat, která ze čtyř hlavních letenkových mocností byla tím válečným štváčem. To neuhodnete: Aerolinky. Ale ono to nebylo všechno hned tak zřejmé. Stejně jako každý světový konflikt, vypukla i tato naše Světová letenková válka ve zmatku a za složitých politických okolností. A poplatek DCC oznámený Lufthansou byl v tomto případě jen jedním střípkem v globální mozaice bublajících záští, nevraživosti a historicky podmíněných vendet. V táboře Aerolinek se k moci dostali jestřábi a těm byla i „revoluce“ málo. Chtěli víc, chtěli mačkat červené tlačítko. A to hned.

A tak v úterý 14. července 2015 podalo „16 nespokojených zákazníků“ u soudu v New Yorku žalobu na všechny tři hlavní světové GDSy pro kartelové chování při vyjednávání s letekými společnostmi o cenách distribuce do prodejních kanálů.

A aby konflikt hned od začátku nebyl příliš přehledný, odpálení první jaderné střely předcházelo nejenže oznámení Lufthansy o DCC poplatku, ale i to, že americké asociace prodejců začaly zvažovat žalobu na letecké společnosti za kartelové chování, kterého se Aerolinky měly dopustit na IATA konferenci v Miami. Na schůzi generálních ředitelů světových leteckých společností se tam totiž od řečnického pultíku začalo víceméně veřejně probírat „jaká bude cenotvorba letenek v příštím roce“. A pokud se trochu díváte na televizi, jistě také víte, že v dnešní době se vojenský agresor ke svému prvnímu výstřelu zásadně nepřiznává: je snad každému jasné, že v případě této žaloby je skupina „nespokojených zákazníků“ asi to stejné co skupina „99 Pragováků“. Zákazníci tu prostě posloužili coby nastrčená figurka Aerolinek, aby ta žaloba vypadala líp v médiích.

A zároveň je to první signál, že v této válce bude nakonec bojovat každý s každým, vás Zákazníky nevyjímaje.

No a zatímco se v New Yorku usazoval atomový spad, a GDSy po překvapivém útoky jen zíraly jak „prase po první ráně“, zvedlo se ve světě nevídané diplomatické úsilí kolem poplatku DCC. Úsilí o mír. A jak už to tak bývá, diplomaté nechtějí vidět a brát v potaz, že válka už dávno vypukla. Jako by snad mír mohl přijít ještě i pět minut po dvanácté. Vůbec největší diplomatické úsilí bylo samozřejmě vynaloženo na domácích trzích Lufthansa Group. Němečtí Prodejci ohlásili „ztrátu důvěry v Lufthansu jako obchodního partnera“ (to je silný kalibr že – nepřipomíná to trochu kauzu VW?) a švýcarská asociace cestovních kanceláří dokonce oficiálně vyzvala své členy k bojkotu Lufthansy. Tohle opravdu mimořádné vzedmutí na německých trzích je ale snadno pochopitelné: Lufthansa tam má na mnohých trasách dominantní až monopolní postavení (Frankfurt – Brusel například). Ale diplomatické úsilí se samozřejmě neomezilo jen na německý trh. Poté, co brazilští prodejci letenek bez úspěchu vyjednávali s místním zástupcem Lufthansy o odvolání DCC, obrátila se delegace na brazilský Úřad pro civilní letectví a ten Lufthanse prakticky okamžitě zavedení DCC na brazilském trhu zakázal. A bylo. První dílčí úspěch boje Prodejců v právě se rozbíhající světové válce. Jen pro úplnost doplním, že na místní úrovni DCC zakázal ještě Nový Zéland a větší trhy letenek, kde se Lufthansa o zavedení poplatku raději ani nepokoušela, jsou Čína a Hong Kong.

O tom, že se jedná o skutečně globální konflikt svědčí i to, že protestní nótu zaslal do Frankfurtu i Svaz prodejců Nigérie a to myslím smrtelně vážně. O nigerijském svazu prodejců jsem stejně jako vy také nikdy neslyšel, ale oni si doopravdy stěžovali s tím, že se u nich obecně snaží o elektronizaci ekonomiky a Lufthansa jim do toho zavedením DCC poplatku hází bombu. Ono těch 16 EUR za letenku je totiž zákazníkovi odpuštěno nejen při nákupu na webu airline.com, ale i při nákupu přes call-centra LHG a na letištních přepážkách. A tak když to trochu přeženu, jen co Nigerijci zavedli do svých hliněných prodejen internet, prodej se jim vrací zpátky na přepážku letecké společnosti.

Jaderný incident v New Yorku ale dost jasně naznačil, že mír prostě nebude a diplomaté s tím nic nesvedou. Jestřábi chtějí boj a dokonce se tím nijak zvlášť netajili ani netají. Jaderný protiúder se stal nevyhnutelným. Jako druzí ve Světové letenkové válce válce stiskli červené tlačítko Prodejci. Strategické velení evropských prodejců, asociace ECTAA, přešla protiútoku za použití atomových zbraní přesně po deseti dnech. Cíl: Brusel.

V pátek 24. července 2015 byla Generálnímu ředitelství pro mobilitu a dopravu při Evropské komisi předložena oficiální stížnost na Lufthansa Group pro porušení NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 80/2009 ze dne 14. ledna 2009 o kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů. Za porušení tohoto reglementu přitom hrozí evropským leteckým dopravcům pokuta ve výši až 10% jejich obratu za uplynulý finanční rok.. a to už začíná zavánět jaderným holocaustem. Není přitom bez zajímavosti, že přidruženými členy ECTAA jsou i všechny tři globální GDS: Amadeus IT Group, Travelport a Sabre Holdings. Můžeme tedy opět jen hádat, kdo doopravdy onu stížnost podává: zda-li jsou to opravdu Prodejci, anebo zda Prodejci jsou v tomto případě nastrčenou figurkou ze strany GDSů, aby vše vypadalo líp v médiích :-) Ale takový už je holt dnešní styl válčení.

A v čem je vůbec problém, že se do toho zatahuje Brusel? Problém je v tom, že Lufthansa v souvislosti se zavedením DCC poskytla Prodejcům svůj vlastní prodejní kanál, který můžeme pracovně nazvat „distribučním systémem“ (Lufthansa ho asi oficiálně nazývá jinak). Na webových stránkách lhgroup-agent.com, které vlastní a provozuje sama Lufthansa (a prodej jedné letenky jí tak přijde jen na 2 EUR), totiž mohou řádně registrovaní Prodejci i po 1. září 2015 nadále nakupovat letenky bez DCC poplatku ve výši 16 EUR.

A tím se celá kauza ještě více zkomplikovala, protože tohle se v Evropě prostě nesmí. Původní „revoluční idea“ Lufthansy, že Prodejci a Zákazníci už budou letenky nakupovat jen napřímo od Lufthansy s vynecháním GDSů, se v tomto bodě zhroutila. Sametová revoluce se nepovedla a namísto toho přerostla v brutální válku.

Evropský letecký dopravce totiž sice může provozovat svůj vlastní „distribuční systém“ jako alternativu ke Globálním Distribučním Systémům, které provozují cizí komerční subjekty, ovšem dopravce přitom nesmí žádný distribuční systém, vlastní ani cizí, nijak zvýhodňovat ani znevýhodňovat. Podmínky používání musí být ze strany Aerolinek nastaveny pro všechny stejně. Jedná se o opatření zavedené na ochranu zákazníků, aby na jednotném evropském trhu měli cestující zaručenu možnost srovnávat ceny různých leteckých dopravců prostřednictvím elektronických distribučních kanálů. Podobným krokem k ochraně cestujících byl kdysi dávno i zákaz SOTO a SITI indikátorů při oceňování letenek - jinými slovy, aby si Čech mohl v Praze koupit letenku z Londýna do Prahy za stejnou cenu, za jakou si jí může koupit Londýňan v Londýně. Dnes nám něco takového přijde naprosto samozřejmé, ale dřív se ceny doopravdy lišily – Čech v tomto případě nakupoval dráž než Londýňan.

A dnes Lufthansa znovu nastolila obdobný problém. Schopnost zákazníků dostat se konkurečním nabídkám letenek je narušena, i když jiným způsobem. Cena se liší v různých distribučních systémech přesně o 16 EUR a zákazníci jsou tedy rovněž postupně zatahováni do války. To je natolik silné téma, že si s ním naládovaly kanón i samy GDSy.

Strategické velení GDSů, asociace ETTSA, podala dne 14. září 2015 svou vlastní stížnost k Evropské komisi pro porušení toho stejného nařízení č. 80/2009 a GDSy tedy již nyní ve válce bojují samy za sebe.

Alea iacta est. A stejně jako všechny moderní války je i tento konflikt složitý a nepřehledný. Hlavním bojištěm je dnes New York a Brusel. Kdo vyhraje úvodní bitvy v těchto dvou městěch a jaký to bude mít vliv na celkový další vývoj války prozatím neví nikdo. Ono to válčení totiž zas nejde až tak rychle. V době, kdy píšu tento článek, se na výrok regulátora v Bruselu ohledně stížnosti pro porušení 80/2009 stále ještě čeká a v New Yorku, řekl bych, soudce tu žalobu dodnes nemá ani přečtenou – tak je obsáhlá. Jen zlé jazyky zatím rozhlašují, že Lufthanse v září poklesl počet rezervací až o 16% oproti stejnému období loňského roku, v některých segmentech prý ještě víc. Ale to jsou jen neověřitelné drby a sama Lufthansa je popírá. Nikdo nevíme, co je pravda a co sprostá propaganda. Vše ukáže až čas.

Jediné co víme určitě, že válka, kterou vedou Aerolinky proti Prodejcům a hlavně proti GDSům je svým způsobem válkou vyhlazovací. Nejen Lufthansa, ale všechny Aerolinky by z mnoha důvodů rády přestaly distribuovat své letenky přes GDSy. Je to ovšem svého druhu paradox, protože GDSy kdysi dávno založily právě samy Aerolinky, aby mohly své letenky distribuovat do prodejních kanálů. V jednom instruktážním filmu z konce 80. let jsem dokonce z úst jistého ředitele aerolinek slyšel, že GDS Sabre má sám o sobě větší cenu, než celé American Airlines. Právě pro svou schopnost distribuovat obrovské objemy letenek do distribučních kanálů a vyssát tak z trhu pro Aerolinky gigantické sumy peněz. Aerolinky GDSy dlouho přímo vlastnily, ale v posledních letech svoje podíly a akcie v nich postupně odprodávaly. Druhým paradoxem současné války je i to, že GDSy pro Aerolinky nezajišťují jen distribuci letenek, ale v mnoha případech provozují a vyvíjeji jejich páteřní infrastrukturu – tzv. Passenger Service Systémy, ve kterých aerolinky spravují kapacitu svých letů, provádějí samotné odbavování cestujících a tak dále. Například ČSA nedávno přešly ze systému Gabriel právě na PSS Amadeus Altéa, který provozuje GDS Amadeus.

Aerolinkám ale kromě placení za GDSy vadí i něco dalšího. Vadí jim zejména křehké spojenectví Prodejců ze Zákazníky, ve kterém Prodejci trvale Zákazníkům nadržují. A Aerolinky se domnívají, že toto nadržování jde právě na jejich úkor. Svým perverzním způsobem mají vlastně pravdu: Prodejci vytrvale hájí a upřednostňují zájmy svých Zákazníků nad zájmy Aerolinek a v mnoha případech jsou v tom docela úspěšní. Nejenže Prodejci srovnávají ceny a dávají Zákazníkům transparentně na výběr, ale aktivně je brání je i v případě stávek, zpoždění letů, ponoukají Zákazníky ke stížnostem a tak podobně. Nebo například zatímco vrácení peněz při stornu letenky je u Prodejců záležitostí na několik minut, Aerolinkám to stejné trvá několik dnů až týdnů. Aerolinky jsou stále více přesvědčeny, že odstranění tohoto „rušivého“ vlivu Prodejců na Zákazníky by mohlo vynést miliardy dolarů navíc.

A tedy zavedení Distribution Cost Charge lze vnímat i jako pokus o narušení našeho vzájemného spojenectví. Všichni Prodejci totiž při prodeji letenek používají některý GDS a pokud jsou letenky distribuované přes GDS zatíženy extra poplatkem, je to vlastně pro Zákazníky výzva, aby se vykašlaly na svého prodejce a šli si nakoupit napřímo. Tato interpretace poplatku DCC se i do značné míry potvrdila, když Lufthansa otevřela svůj vlastní „distribuční systém“ pro Prodejce lhgroup-agent.com. Tento „distribuční systém“ je totiž postaven tak, aby Prodejce, který odtud letenku nakoupí, už nemohl Zákazníkovi poskytovat žádnou další ochranu. Zákazník je v tomto distribučním kanálu celý předán do „péče“ aerolinky. A to se Prodejcům těžce nelíbí. Ono to pak totiž vypadá, že namísto toho, aby poplatek sloužil jako pobídka pro Prodejce opustit GDSy a nakupovat letenky napřímo od aerolinek, je DCC namířen proti Prodejcům samotným. A i proto se původně ohlášená „revoluce v distribuci“ rázem zvrhla ve Světovou letenkovou válku.

***

Doufám, že se mi podařilo nastínit vám situaci na světových bojištích dostatečně plasticky. Že jste nyní v obraze. K tomu opravdu zajímavému se totiž teprve dostaneme ve druhé části mého článku. Ale jak už to u mých textů bývá, látce, kterou vyložím v druhé lekci, nebudete mít sebemenší šanci porozumět, dokud si řádně nenastudujete učivo z lekce první. Dám vám tedy nyní nějaký čas k zamyšlení, ke studiu textu a k utvoření si vlastního názoru. Zkuste číst i mezi řádky a ve vyučování budeme pokračovat zase po přestávce. Kouření na záchodech povoleno. :)
Naposledy upravil(a) prodejce dne 13. 12. 2015, 00:03, celkem upraveno 1 x.


Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2725
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Světová letenková válka (článek)

Příspěvekod Fabo » 23. 10. 2015, 17:01

Na tohle jsem dlouho cekal.

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3919
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Světová letenková válka (článek)

Příspěvekod whiskey » 23. 10. 2015, 18:47

Toto vsetko nejak evidujem, odkedy som tuto temu v LH subfore nacal. Skor som zvedavy na tu druhu zatial chybajucu cast!

dejavu
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 969
Registrován: 09. 10. 2004, 04:24
Pohlaví: muž
Status: Offline

Re: Světová letenková válka (článek)

Příspěvekod dejavu » 23. 10. 2015, 22:53

Výborný text, těším se na pokračování!

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4180
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: prodejna
Status: Offline

NDC pro začátečníky

Příspěvekod prodejce » 13. 12. 2015, 00:02

V minulé lekci jsme probrali aktuální situaci a poměry na světové letenkové scéně. To byla ta urgentní informace, jejíž zveřejnění nesneslo odkladu. Druhá lekce je více analytická a bude mít mnohem trvalejší platnost.

***

Bylo by naivní domnívat se, že některá světová mocnost přikročí k použití jaderných zbraní jen kvůli úspoře pár set milionů Euro. Ono se sice aerolinkám nechce platit za služby GDSů při distribuci letenek, to je pravda, ale ta prapůvodní motivace ke stisku červeného tlačítka je dozajista úplně jiná. V atomové válce nejde o jakési trapné úspory nákladů, v atomové válce jde o zisk. O globální zisk. Jde o to, aby na troskách jaderného holocaustu mohl vyrůst zcela nový, převrácený světový řád a Aerolinky jsou bytostně přesvědčeny, že to jsou právě ony, kdo vyhraje a novému poválečnému údělu bude dominovat – se vším komfortem, který vítězství v jaderném konfliktu přináší.

Jeden zahraniční prodejce napsal, že Světová letenková válka je ve své podstatě jen spor o to, kdo bude „vlastnit“ Zákazníky. Dle mého kolegy si Aerolinky myslí, že současné spojenectví mezi Prodejci a Zákazníky, které jsem zmínil v první lekci, není žádným spojenectvím, ale přímo vlastnickým vztahem. Že Prodejci „své“ Zákazníky vlastní tak, jako farmář vlastní dobytek, který dojí. A to Aerolinky považují za nespravedlivý, nepřirozený stav, který je třeba „narovnat“ tak, aby mohly dojit samy. Aerolinky se totiž domnívají, že pokud fyzicky provozují letadla, kterými Zákazníci létají, jsou tito již z logiky věci JEJICH výsostným, nedotknutelným majetkem. A o to že se vede hlavní spor: o dojení.

To je velmi zajímavá úvaha, která zároveň vysvětluje, proč Aerolinky útočí na GDSy i na Prodejce zároveň: vždyť pokud by se podařilo Prodejce válkou zcela vyhladit, Zákazníci by automaticky připadli Aerolinkám coby válečná kořist. A bez prodejců už by se letenky nekupovaly na online vyhledávačích, ale přímo na webech airline.com a Zákazníci by byli zbaveni jakékoliv ochrany. Cesta k miliardám dolarů výnosů navíc by se tím Aerolinkám otevřela dokořán.

Něco pravdy na tom určitě je, ale obávám se, že strategické úvahy Aerolinek jdou ve vztahu k Zákazníkům ještě mnohem dál. I kdyby totiž Prodejci nakrásně zanikli třeba již zítra, stále jsou tu ještě tři globální aliance leteckých společností – SkyTeam, Star Alliance a OneWorld, mezi kterými by Zákazníci nadále mohli přebíhat a volit si aerolinky pro každou další cestu dle svého uvážení. A tomu již Aerolinky také chtějí jednou pro vždy učinit přítrž a vyřešit tak všechny vleklé problémy 20. století - jak s drahou distribucí, tak i s nežádoucí konkurencí - jednou velkou atomovou ranou. A to už potom není jen o jednotlivých miliardách dolarů navíc, tam na konci vyskakuje ještě jedna nula navíc. A přesně o tom atomové války jsou...

Abychom lépe porozuměli smýšlení Aerolinek, zkusme se nyní na chvíli vžít do jejich postavení a na současný letenkový svět se podívat jejich očima. V první řadě, viděno z pozice Aerolinek, vedou Zákazníci již dlouhou dobu proti Aerolinkám válku. Své dopravce se snaží co nejvíce zraňovat a způsobovat jim krvácivá zranění. A Prodejci jim v tomto boji asistují coby vojenští poradci. Zákazníkům dávají výcvik a radí, jak Aerolinky zraňovat co nejúčinněji. GDSy jsou tu potom coby výrobci zbraní, kteří Prodejcům a Zákazníkům zajišťují logistickou podporu. A protože GDSy jsou v dnešním letenkovém světě placeny právě Aerolinkami, ty mají dojem, že prostřednictvím GDSů si vlastně vydržují své vlastní nepřátele. A jestliže se na celou věc Aerolinky dívají právě takto, není divu, že dostaly chuť mačkat červené tlačítko.

Třeba se vám to může zdát podivné, protože žádnou válku, žádné zraňování ze své strany nevidíte, ale opravdu tu jde jen o rozdílný úhel pohledu – v očích Aerolinek jste vnímáni coby krvalečné bestie, co posledních třicet let bez přestání útočí dnem i nocí. A vaší zbraní, kterou Aerolinky v tomto boji zraňujete, je vaše neloajálnost. V letenkovém světě jde o zbraň s dvojím ostřím: na jedné straně si klidně 10x za sebou veřejně stěžujete, jak je ta která aerolinka špatná, ale když vám potom ta stejná aerolinka nabídne dobrou cenu, anebo se vám to prostě zrovna hodí, tak s ní stejně nakonec poletíte i po jedenácté. A na druhou stranu 10x za sebou jste se službami zcela spokojeni, ale potom nějaká horší aerolinka nabídne o pár korun nižší cenu a vy na tu svou doposud favoritní aerolinku uděláte dlouhý nos a běžíte ke konkurenci. A je lhostejno, pokud se teď se mnou budete hádat, že zrovna ve vašem individuálním případě tomu tak vůbec není. Podstatné je jen co si o vás myslí Aerolinky a nikoliv to, co si o sobě myslíte vy sami. A řekněme si upřímně: vy už s tím ty Aerolinky taky pěkně serete.

Důvod, proč se Aerolinky útokům z vaší strany doposud příliš nebránily je ten, že nemají k dispozici žádnou zbraň, kterou by se proti vaší neloajálností dalo bojovat. Neexistuje žádný bič, kterým by vás Aerolinky mohly srovnat „do latě“ a přinutit vás k loajálnosti. A pokud by vás teď napadly třeba tzv. věrnostní programy, které aerolinky provozují od konce 80. let, tak se raději nenechte vysmát. Různobarevné kartičky se z pohledu Aerolinek ukázaly jako zcela bezzubý nástroj. A hlavně - jsou nástrojem rozdávání cukru. Odpovídající bič k nim zcela chybí. A k velké lítosti Aerolinek se bohužel proti vám nedá válčit prostředky, jakými se bojuje proti Prodejcům. Atomové bomby jsou na Zákazníky stejně neúčinné, jako na šváby. Za vaši neloajalitu vás nejde ani zažalovat, ani na vás podat stížnost.

Tak vypadá dnešní svět letenek viděný z pohledu Aerolinek.

Pro Aerolinky tedy zní úkol jasně: vyvinout nějakou docela novou, „chytrou“ zbraň bičovitého typu, která by vás ve spojení s cukrem věrnostních programů dokázala k loajalitě přinutit. A to k loajalitě podle představ Aerolinek - a to je zase trochu jiná loajalita, než jakou máte na mysli vy Zákazníci.

Úkol je to vskutku veliký a snad by se mohlo zdát i nesplnitelný. Ovšem obnos dolarů, jaký by vynález takové nové zbraně přinesl, je až příliš lákavý. A tak se Aerolinky rozhodly investovat. Samozřejmě všechny společně, napříč aliancemi, aby se náklady rozložily a byly co nejnižší. Vývojem nové zbraně tak byla pověřena asociace IATA, coby neutrální nadnárodní organizace, kdysi dávno Aerolinkami založená. V ideové studii začal vývoj nové zbraně někdy kolem roku 2008, pokračoval po celé „normalizační období“ a tento program byl nakonec odtajněn v roce 2012.

A jak už to tak bývá, pokud vyvíjíte atomovou bombu, obvykle to schováte za nějaký nicneříkající název. Například za výzkum všeobecného strojírenství, prostě aby nezúčastněnému člověku hned na první pohled nedošlo, o co se jedná. A nejinak je tomu i v případě nové zbraně financované Aerolinkami. Její vývoj je veden pod zkratkou NDC a nebudu napínat a prozradím vám hned a bez mučení, že tato zkratka se čte New Distribution Capability. A co byste tak řekli, že to znamená? Nechci tvrdit, že to byl ze strany Aerolinek nějaký záměr, ale je fakt, že tyto slovní mimikry opět zafungovaly naprosto báječně: o chystané zbrani nejenže doposud nemají Zákazníci ani tušení, ale ono o ní neví snad ani 90% prodejců.

A to je chyba. Pokračující vývoj zbraně NDC a vidina jejího brzkého bojového nasazení je právě to, co dnes v Aerolinkách probouzí onu nevídanou agresivitu, jaké jsme svědky na světových letenkových bojištích. NDC je nová zbraň s velkým N, jakási trumfová karta, perspektivní vodíková puma, kterou Aerolinky sice ještě nemají k dispozici, ale již dnes jsou přesvědčeny, že zítra jim vyhraje celou válku.

A právě díky tomu, že program NDC je již částečně odtajněn, lze konstatovat, že prapůvodním motivem pro zahájení Světové letenkové války vůbec není boj Aerolinek proti Prodejcům, nebo proti GDSům. Světová letenková válka je ve skutečnosti vedena o zobrazení obsahu a hlavním strategickým cílem jste vy, Zákazníci.

***

NDC je velmi komplexní kouzlo. Pokud bych měl jeho fungování vysvětlit malému dítěti, řekl bych, že funguje podobně jako zaříkávadlo expelliarmus z pohádky o Harry Potterovi:

Obrázek

.. je to odzbrojující formule, která protivníkovi na dálku vyráží z ruky kouzelnou hůlku. Jen v případě NDC jsou tím protivníkem Zákazníci, a z ruky je jim vyrážena kouzelná hůlka jejich neloajálnosti. Ovšem vysvětlit princip fungování NDC dospělému, to už je o mnoho těžší.

NDC je zcela nový koncept pro novou dobu, která ještě nenastala, a tak je potřeba si zároveň s NDC vysvětlit i některé zcela nové souvislosti a nové odborné termíny, se kterými se vy, Zákazníci, máte začít setkávat teprve v následujících letech. O to je můj úkol těžší, ale přesto se pokusím vysvětlit alespoň obecný princip fungování této nové zbraně.

Prodej letenek je už dnes natolik specifický kšeft, že jsem nikdy neměl rád jeho přirovávání k prodeji jiných artiklů: například rohlíků, nebo šampaňského. Už i to zde na fóru v uplynulých letech proběhlo, ale taková srovnání nikdy správně nefungovala. Nicméně NDC je natolik komplikovaná záležitost, že k jeho vysvětlení přeci jen budu potřebovat berličku z oblasti retailu. Jako názornou pomůcku si v tomto případě vypůjčím maloobchodní prodej televizorů.

Jste řádně soustředěni a chcete se učit? Tak pojďme na to:

NDC pro začátečníky

Jak všichni víme, existuje v dnešní době nejméně několik desítek, možná i několik stovek výrobců a značek televizorů. A nejobvyklejším distribučním kanálem pro prodej televizorů jsou on-line prodejci, tzv. e-shopy. Ve světě letenek pak analogicky existuje několik desítek až stovek leteckých společností, jejichž nejobvyklejším distribučním kanálem jsou on-line rezervační portály. Asi nejznámějším prodejcem televizorů u nás je e-shop Salza.cz a nejznámějším on-line vyhledávačem letenek je Pletuška.cz. Oboje mi poslouží pro další výklad.

Ale abychom mohli dobře pochopit budoucí způsob distribuce, musíme napřed pochopit ten současný. Na následujících obrázcích si proto nyní rozebereme nákup televizoru ve stávajícím, tedy „starém“ distribučním modelu, jak je k vidění na e-shopu Salza.cz:

1) Napřed si navolíme základní parametry výběru televizoru:

Obrázek

2) … a zobrazí se nám jednotlivé „boxy“ s nabídkami televizorů. V boxech vidíme ty nejzákladnější parametry nabízených televizorů a hlavně velkými písmeny jejich CENU. Typickou a vlastně jedinou vlastností tohoto zobrazení je, že krabičky s nabídkami můžeme za sebou poskládat právě podle CENY od nejnižší po nejvyšší (označeno šipkou):

Obrázek

3) A pokud si ze základního zobrazení některý produkt vybereme, můžeme ho „rozkliknout“ pro zobrazení podrobnějšího popisu televizoru. A vidíme, že tato stránka popisu produktu má nejen u všech televizorů, ale dokonce u všeho zboží prodávaného na Salza.czjednotný formát: vždy graficky jednotnou hlavičku s fotografií a se zvýrazněnou CENOU (podbarveno růžově) a potom samotný textový popis nabízeného produktu (podbarveno zeleně). Šířka sloupce, ve kterém je prezentován popis každého televizoru je široký cca 1080 pixelů. To si prosím zapamatujte, za chvíli se k tomu vrátíme. A znovu zdůrazňuji, že u všech produktů nabízených na Salza.cz, je formát prezentace produktu vždy stejný. Je tu jednotný „mustr“, ve kterém se liší vždy jen text, fotografie a cena daného produktu:

Obrázek

A to vlastně stačí k tomu, abychom mohli učinit jednoduchý závěr, že prodej televizorů na Salza.cz probíhá vždy v těchto krocích: 1) výběr parametrů 2) zobrazení boxů s nabídkou 3) jednotný produktový popis 4) vložení produktu do košíku a nákup.

Pokud se touto optikou nyní podíváme i na vyhledávač letenek Pletuška.cz, zjistíme, že prodej letenek funguje prakticky stejně jako u televizorů(!). I na Pletušce napřed navolíme základní parametry výběru, potom se nám zobrazí boxy letenek seřezané podle ceny a tyto boxy lze rozkliknout, abychom viděli podrobnější – ale vždy graficky jednotný – popis nabízené letenky. Jen sloupec popisu produktu má na Pletušce šířku nikoliv 1080, ale 750 pixelů:

Obrázek

Můžeme tedy konstatovat, že u obou produktů, jak u letenek, tak i u televizorů funguje internetový prodej úplně stejně. Velmi jednoduše, ve čtyřech krocích. Parametry – boxíky – popisek - nákup. To je „tvář“ televizorů a „tvář“ letenek, jak jí dnes na internetu vidíte vy Zákazníci a obojího se tímto způsobem prodává obrovské množství.

Nyní si ovšem představme novou, hypotetickou situaci. V průběhu let, díky různým globálním fúzím a následným krachům slabších výrobců, zůstanou na světovém trhu jen tři dominantní výrobci televizorů. Představme si nyní, že tito tři výrobci mají pod palcem výrobu 90% všech televizorů na světě, i když je třeba prodávají pod více značkami. Pokud taková situace nastane, něco se změní. Těmto třem výrobcům se najednou přestane líbit stávající způsob, jakým Salza.cz prodává televizory.

Ale proč?

Zkuste nyní prosím sami za sebe vymyslet zdůvodnění, proč by Salza.cz neměla již nadále vůbec prodávat na svém e-shopu televizory, nebo alespoň proč by je neměla prodávat tím způsobem, jaký jsme si ukázali výše. Třeba vás napadne, že tři dominantní výrobci začali tvořit oligopol a už nechtějí, aby se jejich televize porovnávaly v e-shopech podle ceny. Nebo vás napadne, že oligopolní výrobci si nechtějí konkurovat mezi sebou provizemi a rabaty pro internetové prodejce. Na tom na všem možná něco je, ale oficiální zdůvodnění je určitě naprosto jiné. Takové, které napadne jen ty nejkreativnější z vás.

Dle oficiálního zdůvodnění totiž stávající způsob prodeje potlačuje technickou invovaci televizorů a tím poškozuje spotřebitele.


Ano, četli jste dobře a raději si to přečtěte ještě jednou. Je to velice krkolomná konstrukce, ale výrobci to skutečně myslí vážně. Pokusím se přeložit to do srozumitelné řeči: výrobcům na stávajícím způsobu prodeje vadí, že různá technologická výbava jejich televizorů je při zobrazení výsledků hledání v e-shopech prezentována jen nicneříkajícími zkratkami:

Obrázek

a že na stránce produktového popisu o šířce 1080 pixelů jsou pak tyto zkratky vysvětleny jen obecně, několika slovy, anebo také vůbec ne:

Obrázek

V podstatě tedy jde o to, že výrobci televizorů investují peníze do vývoje nových technologií (jmenujme namátkou aktivní 3D brýle, nebo tunery DVB-T2), ale vlastnosti a konkrétní výhody těchto vymožeností už nejsou zákazníkovi e-shopu odpovídajícím způsobem odprezentovány. A jelikož se zákazník při nákupu nedozví, co mu tyto nové (často velmi složité) technologie reálně přinášejí, vnímá je jen jako nicneřikající zkratky, které jsou „nakupeny“ u nabídky téměř každého televizoru. a má proto přirozenou tendenci orientovat se při nákupu více podle ceny, než podle těch nicneříkajících zkratek. Výrobci tedy investují do technologických inovací, ale tyto inovace nemohou přes e-shopy prodat, protože e-shopy jsou primárně nastaveny na porovnávání cen, nikoliv na porovnávání uživatelských výhod jednotlivých technologií. Díky tomu dochází ke komoditizaci televizorů a u komodit přirozeně dochází k cenovým válkám a cenové války zase nepřejí technologickým inovacím a zákazník je o tyto inovace ve výsledku ochuzen. Začarovaný kruh. Alespoň tak to vidí výrobci. Ti mají na srdci vaše zákaznické blaho a chtějí vám dopřát to nejlepší a nikoliv to nejlevnější, se kterým potom nejste spokojeni a zpětně za to na výrobce nadáváte. A to je zároveň i oficiální vysvětlení Aerolinek, proč se stávající „tvář letenek“, jak jí dnes znáte prakticky ze všech on-line vyhledávačů - včetně Pletuška.cz - musí od základů změnit.

Cílem Aerolinek je přestat porovnávat ceny (Price comparison shopping) těch nejlevnějších letenek, které v sobě nemají zahrnuty zavazadla, seating, flexibilitu, ani občerstvení á la carte. Cílem Aerolinek je místo toho zavést Value comparison shopping, ve kterém zákazník porovnává letenky podle jejich užitné hodnoty.

A to znamená globálně změnit trh letenek. Nastolit nový světový řád.

Proměnit letenky v úplně jiný produkt, než jak ho znáte dnes. A Aerolinky věří, že v oligopolních podmínkách, které dnes na trhu panují, se jim to opravdu může podařit. Klíčovým nástrojem k prosazení globální změny je potom získání absolutní nadvlády nad prezentací produktových informací směrem k zákazníkovi. Získání nadvlády nad obsahem.

Nejen výrobci televizorů, ale i Aerolinky mají připravenou spoustu nových, převratných „technologických inovací“, které chtějí spolu s letenkou zákazníkům prodat, ale jak už jsme si ukázali, informaci o nich nemohou do existujících distribučních kanálů vůbec protlačit. V případě letenek často dokonce ani ve formě zkratky. Jako první příklad podobné letenkové „inovace“ mohu jmenovat šampaňské – již několik aerolinek nabízí, nebo se chystá nabízet spolu s letenkou za malý poplatek i lahev šampaňského, které naservíruje letuška v průběhu letu přímo na místo cestujícího. A vůbec se nejedná o jeden generický produkt s názvem „champagne“ - vždyť dokonce už i Smartwings mají na výběr mezi sedmičkou Bohemky a růžovým Moetem. Jsou ovšem aerolinky, které chtějí nabízet výběr hned z několika značek pravého šampaňského, a to dokonce lahve o různém objemu od každé jednotlivé značky. Nic z toho ale dnes na Pletušce zakoupit nemůžete. Tato specifická produktová informace je totiž příliš nestandardní na to, než aby prošla do distribučních kanálů. Prostě na to nikde není „kolonka“, a zřízena být ani nemůže, neboť informace o nabídce šampaňského jsou natolik různorodé a v čase proměnlivé, že nejdou dost dobře standardizovat.

A Salza.cz má podobný problém s televizory. Nabízí televize od různých výrobců a různí výrobci dodávají popisy svých výrobků v různých formátech a rozsahu. A proto produktový manažer Salzy tyto informace vezme, ohne je dle vlastní uvážení a popisy ručně přepíše do databáze e-shopu tak, aby vypadaly jednotně a vešly se do „kolonek“ jednotného sloupce popisu výrobku o šířce 1080 pixelů. A tak namísto „rich content“ popisu výhod, které zákazníkovi přinese nákup televizoru s tunerem DVB-T2, se zákazník nakonec dozví jen tu zkratku. Tato televize prostě má „DVB-T2“ - a to je vše:

Obrázek

U letenek je problém „ohýbání obsahu“ ještě o něco palčivější na Salze – začíná totiž už od tak základní položky, jako jsou zavazadla. Jakýkoliv jiný stav, než že zavazadlo buďto JE nebo NENÍ obsaženo v ceně už je natolik nestandardní, že jí není možné dostat do vyhledávačů. Dokonce ani taková technologická novinka, jakou je Skypicker, si nedokáže se zavazadly poradit a rovněž „ohýbá“, nebo dokonce úplně obchází původní produktovou nabídku aerolinek. Takto vypadá prezentace nabídky zavazadel společnosti Wizzair zobrazená na Skypickeru:

Obrázek

a takto vypadá přímo na webu Wizzair.com:

Obrázek

Nabídka je Skypickerem „ohnuta“, zjednodušena a jak vidíme, doplňkové produkty, jako je výběr malého nebo velkého zavazadla na palubu, nebo možnost neplatit u Wizzu za odbavení na letišti už není Skypicker schopen „přežvýkat“ vůbec

To je mimochodem veliká slabina každého letenkového start-upu. Aerolinky prostě nechtějí, aby nějaký prodejce zjednodušoval jejich pracně vymyšlenou nabídku doplňkových služeb, nechtějí, aby někdo v tomto směru „kopal za zákazníky“ a dělal se navenek hezčí, než jsou samotné Aerolinky. A už vůbec nechtějí, aby se někdo třetí tímto způsobem zákazníků zmocňoval. Když potom aerolinka získá technologickou alternativu, jak letenky distribuovat jinak, stačí danému prodejci jen utnout přístup ke zdrojovým datům a je po start-upu...

A podobně to platí i pro GDS powered vyhledávače - i když tam je hlavním zdrojem problémů spíše rigidní standardizace v prostředí „velkého“ interliningu.

Aerolinkám zde utíkají opravdu veliké peníze a proto by si velice přály, aby na všech vyhledávačích místo ohnutého nebo žádného popisu, mohly zobrazovat svůj vlastní, původní rich content v nekráceném rozsahu. Servírovat zákazníkům takový obsah, který by si napsaly samy od á do zet a potom nad jeho zobrazováním měly přímou kontrolu v reálném čase „kdekoliv na internetu“. A nejde jen o textový popis, fotografie, nebo videa. Jde samozřejmě i o kontrolu nad tím, ve které fázi nákupu (rozhodovacího procesu) se zákazníkovi nabídne ta která doplňková služba.

A jak už to tak v IT bývá, pokud chci pumpovat do internetu nějaké nestandardní informace, musím pro to napřed vytvořit nějaký standard. A přesně to je New Distribution Capability: XML standard pro šíření nestandardních informací o letenkách. Samozřejmě se nejedná jen o samotné XML schéma, to by bylo příliš jednoduché. Jde o nový standard pro komplexní komunikaci při prodeji a správě letenek – počínaje produktovou informací, přes ticketing a platby, až po administraci změn, vratek a NDC má dokonce obsahovat i modul pro interlining.

Možná si teď řeknete „no a co“ - tak nějaký programátor napíše nový standard a co jako má být. Ve skutečnosti jde ale o neuvěřitelně ambiciózní a náročný projekt. Ještě teď mám v paměti „blackouty“ systému elektronického ticketingu po jeho masivnějším rozšíření roce 2008. Tenkrát se aerolinky tu a tam vždy na pár dní vracely do středověku a letadla se odbavovala jak v padesátých letech – s tužkou a papírem. Škody to samozřejmě způsobilo parádní - a to bylo po třiceti letech vývoje a investic. Proto když jsem se dozvěděl, že Aerolinky chtějí vymyslet, naprogramovat a zprovoznit zcela nový takový systém za pouhých 10 let, šly na mě mrákoty. Aerolinky ovšem na NDC uzavírají vysoké sázky a dokonce se domnívají, že dnes, po sedmi letech vývoje, pomalu vstupují do implementační fáze projektu.


***

Nyní již víme, co znamená zkratka NDC. Zbývá vysvětlit, jaký že nestandardní obsah vlastně chtějí Aerolinky jejím prostřednictvím šířit. To se ale napřed musíme opět vžít do role Aerolinek a položit si v této souvislosti stejnou otázku, jakou si Aerolinky kladou již čtvrt století:

Jaká je ideální, naprosto dokonalá letenka, se kterou budou všichni zákazníci spokojeni?

Zde opět apeluji na vaši kreativitu a žádám o nějakou nápaditou odpověď z vaší vlastní hlavy. A hned začnu s nápovědami: ono je to s letenkami dost podobné, jako s vařením. I když vám kuchař naservírvuje nechutnou večeři, je tu jeden konkrétní případ, kdy na onoho kuchaře vůbec nebudete nadávat, nepomluvíte ho a naopak si ještě budete mlaskat. A to právě a jenom v tom případě, že jste si večeři vařili vy sami. Zákazník nikdy nenadává sám na sebe a na svoje chyby. A i proto je v očích Aerolinek ideální právě taková letenka, kterou si zákazník „uvaří“ celou sám. Stejně jako Pejsek s Kočičkou, když vařili dort. Hodíte do hrnce vše, co má rádi, páté přes deváté, zamícháte to, a vznikne „dokonalý“ produkt, který vám bude vždy stoprocentně chutnat. A kuchař, či v tomto případě aerolinka, zůstává z obliga.

Přesně takový je ideál letenky dvacátého prvního století.

A právě pro tento letenkový ideál Aerolinky vyvíjejí New Distribution Capability. Letenky tam budou rozkouskované na jednotlivé elementy, které si budete v průběhu rozhodovacího procesu sami míchat dohromady. Okovy standardizace definitivně padnou a vy budete moct dokupovat centimetry legroomu navíc, vybírat si přílohy ke guláši a tak poznat, co je ráj.

A proto logicky prvním krokem, který Aerolinky musí učinit ještě před samotnou implementací NDC, je rozbít letenky na atomy. Letenky, jak je znáte dnes totiž mají pro NDC naprosto nevhodný formát. Jsou ve formě pevně svázaných balíčků, které zahrnují vždy nejméně dvě položky - tarif a jeho podmínky. V dalších variantách je to pak třeba tarif + podmínky + zavazadlo, nebo tarif + podmínky + zavazadlo + občerstvení a všemožné další kombinace. Abyste mohli každou položku nakupovat zvlášť, musí se balíčky napřed „rozvázat“. A zde přicházejí na scénu zcela nová cizí slova, která se v souvsilosti s NDC teprve musíme naučit. V první řadě je to slovo unbundling. Prostřednictvím NDC mají být nabízeny právě tzv. unbundled fares, tedy „rozvázané tarify“, které si klient skládá sám z nabídky jednotlivých letenkových elementů. A tyto rozvázané elementy se pak v novořeči Aerolinek nazývají ancilliaries.

S prvními příznaky unbundlingu se můžeme setkat již dnes: jsou to například tzv. HBO tarify, tedy hand-baggage-only tarify, které nezahrnují odbavené zavazadlo. Letenka se „unbudluje“ o zavazadlo, a klient si může kombinovat sám. Cestu tam letíte bez kufru, cestu zpět již letíte s kufrem a kufr se tedy v tomto případě proměňuje v „element“, tedy v ancilliary.

A teď se to teprve začne komplikovat.

Je to sice trochu psycho, ale jakmile nějakou letenku unbundlujete na jednotlivé ancilliaries, tak první, co marketéry v Aerolinkách napadne, je tyto ancilliaries zase svázat zpátky do balíčků(!!!). Ano, je to tak – aerolinky tyto znovusvázané tarify začaly prodávat jako tzv. fare families. Ty dnes nabízí nejen Lufthansa, ale i řada dalších aerolinek v Evropě a v USA. Velkou výhodou těchto fare families je, že se mohou nějak jmenovat. Až dosud byl název produktu vždy svázán přepravní třídou, přičemž nebylo jasné, co který „svázaný“ tarif v dané třídě zahrnuje. Oproti tomu u fare families lze různě pojmenovávat odlišné balíčky služeb i v rámci jedné třídy – hlavně té ekonomické. A tak nově máme na trhu economy class produkty s názvy SAVER, BLUE, JUSTFLY, FLYDEAL, CLASSIC, FLEX a tak dále a tak podobně – což je pro Aerolinky z marketingového hlediska nesmírně užitečné. U fare families jde totiž v principu o to, že jednotlivé ancilliaries můžete sice zakoupit samostatně, ale pokud zakoupíte hned celou „rodinu“ více ancilliaries svázaných dohromady, dostanete dílčí slevu. Například: pokud zakoupíte dvě ancilliaries jako je jídlo a kufr, tak na třetí ancilliary – seating - už dostanete 50% slevu. A to celé dohromady je fare family s marketingovým názvem třeba SMARTSEAT. A tím jsou Aerolinky schopny marketingově tlačit upsell těch ancilliaries, který by si jinak klient třeba samostatně nekoupil, anebo těch ancilliaries, které jsou nové, z pohledu Aerolinek „inovativní“.

Nová tvář letenek má tedy vypadat spíše jako webový konfigurátor automobilky, než jako „e-shop“ typu Salza. Je v tom ukryta opravdu veliká obchodní příležitost. Vždyť pokud si jdete na web vybrat novou Škodovku, prodejce počítá s tím, že na konci nákupu - nebo lépe řečeno na konci rozhodovacího procesu, kterým vás konfigurátor provede – budete mít v košíku nejméně dalších třicet doplňkových položek, tedy ancilliaries, o kterých jste na začátku nákupu neměli ani tušení, že existují a že se dokupují zvlášť.

Obrázek

A to pořád není všechno - fare families též umožňují navazovat na sebe křížem krážem fyzické produkty, na které si můžete sáhnout (šampaňské), s virtuálními, neexistujícím „produkty“ jako jsou třeba tarifní podmínky, popřípadě speedy boarding. Nakoupit tak můžete třeba možnost pozdější změny data odletu za poplatek (který uhradíte aerolince později, pokud to budete potřebovat) - de facto se jedná o jakousi zvrácenou verzi pojištění, kdy pojistné plnění platí pojišťovně zákazník. A možnost takto pružně vázat na sebe produkty, které aerolince vytvářejí (šampaňské) a nevytvářejí (poplatek za změnu) náklady, je pro Aerolinku rovněž nesmírně cenné. Tak cenné, že se k tomu ještě vrátíme později.

***

Další multimiliardové přínosy NDC jsou očekávány v oblasti řízení výnosů, cenotvorby a segmentace trhu. To má v dnešní době šílené nedostatky, které si můžeme demonstrovat na hypotetickém případu linky Mnichov – Brusel. Řekněme, že průměrná cena letenky na této prémiové trase je 400 EUR

Obrázek

Jenže to je jen průměrná cena a všechny letenky nelze prodávat za stejnou cenu. Hlavně z toho důvodu, že existuje řada cestujících, kteří jsou schopni a ochotni za letenku zaplatit 1200 EUR, a také proto, že na trhu jsou cestující, kteří mají v kapse jen 150 EUR a víc za letenku dát nemohou.

Úkolem revenue managementu aerolinky je tedy obsluhovat celou červenou křivku Poptávky a každému zákazníkovi nabídnout tu správnou cenu, kterou je ještě ochoten a zároveň schopen zaplatit. V současném systému řízení výnosů je možné cenu letenek řídit jen souběhem časového odlišení (včasný nákup) s omezením počtu míst za danou cenu (pomocí rezervačních tříd – v grafu zelenými písmeny), přičemž všeobecně se očekává, že nejbonitnější zákazníci nakupují krátce před odletem. Toto časové a kvantitativní odlišení se potom dále řídí aktuálním vývojem knihovací situace na tom kterém letu a rozvněž projekcí historických dat ze srovnatelného období.

To všechno je ale pořád jako věštit z křišťálové koule - ono to prostě nemusí vyjít.

Může se stát, že na poslední chvíli přijde nakoupit zákazník, který v peněžence nemá 1200 EUR a naopak, byznysman připravený zaplatit 1100 EUR nakoupí v týdenním předstihu za 550 EUR. Obojí je pro aerolinku ztráta. Naprosto klíčovým faktorem, který tyto ztráty způsobuje je přitom nedostatečná segmentace zákazníků. Přeloženo do češtiny: aerolinky dnes nevědí, komu nabízejí své letenky. Pokud jste dávali na začátku pozor, víte, že v současném distribučním modelu odhaluje zákazník svou identitu teprve až ve čtvrtém, úplně posledním kroku nákupu – při odeslání obsahu nákupního košíku k platbě. Do té doby aerolinka vůbec neví, komu svou letenku nabízí. A to je samozřejmě pro cenotvorbu naprosto stěžejní – pokud totiž o vás bude aerolinka vědět, že poptáváte letenku do Bruselu a patříte do segmentu „chudá chátra“, může vám nabídnout vhodnější cenu, než zákazníkovi ze segmentu „pupkatých byznysmenů“.

Nabízet letenky naslepo je tedy pro Aerolinky úžasně neefektivní. Ideální stav je přesně tedy opačný – zákazník se napřed přihlásí do svého „účtu“, tím se identifikuje, a teprve potom začíná hledat ceny letenek. Tento postup můžeme nazvat nákupem „z profilu“. Rozšířená možnost sledovat chování zákazníků je možná tou vůbec nejdůležitější funkcí New Distribution Capability. Aerolinky doposud – s výjimkou vlastních webových stránek – neměly možnost zákazníky a jejich chování nijak detailně sledovat. O vašem hledání na on-line vyhledávačích typu Pletuška a spol. neměly přesné zprávy a podrobnější data zůstávala u prodejců a navíc – pořád se bavíme o anonymním vyhledávání. Pokud ovšem prostřednictvím NDC začnou aerolinky„podstrkovat“ do internetu svá vlastní data, a to globálně, mohou ve spojení s přihlašováním konečně začít těžit ona kruciálně důležitá data kdo patří do jakého tržního segmentu a všechny svoje zákazníky, globálně všechny, začít rozstrkávat do šuplíčků.

Sbírat se samozřejmě budou data nejen o provedených nákupech, ale i hledání samotném. V příslušné IATA rezoluci č. 787, která celý projekt NDC odtajnila, se o sběru uživatelských dat píše konkrétně toto:

IATA res. 787 píše:The request (of a product offer) shall include but not be limited to ... data to identify on whose behalf the request is being made. Data may include, but not be limited to:

Name/Age/Marital Status,
Contact Details,
Frequent Flyer Number or Profile number,
Customer Type (e.g. adult/child),
Travel History,
Nationality,
Shopping History,
Previously Purchased Services


V tomto směru jsou Aerolinky doslova fascinovány Googlem a Amazonem. Vlastně všichni ekonomicky produktivní jedinci na světě tam mají vytvořen účet. V podání Aerolinek se to možná bude jmenovat „frequent flyer účet“, ale ono jde vlastně o jakýkoliv „účet“, ať už jste nebo nejste častý cestující. Lidí, kteří jsou členy FF programů je pořád ještě málo, ale na Googlu má účet vlastně každý... a možná proto (to je ovšem jen moje čirá spekulace), je Google v současné době preferovaným partnerem Lufthansa Group. Lidi už prostě mají na Googlu vytvořené účty.

Letenky navíc mají tu výjimečnou vlastnost, že neznají falešné identity. Pomalu u každé druhé letenky se dnes kromě jména musí zadávat i datum narození a číslo pasu a tyto údaje se pak na letišti fyzicky ověřují. Identifikovat každého jednotlivého „pana Nováka“ tak není ve světě letenek vůbec žádný problém.

Přirozeně vyvstává otázka, zda-li je něco takového vůbec legální. Aerolinky se domnívají, že ano. Jako prvnímu předložila IATA výše zmíněnou rezoluci č. 787 ke schválení americkému regulátorovi DOT. A ten jí nakonec schválil, ale až po ujištění, že americký spotřebitel bude moci získat nabídku letenky i bez předchozího přihlášení – nic takového totiž z textu rezoluce nevyplývá. DOT o tom sice ujištěn byl, ale jaksi „bokem“ a na znění rezoluce se vůbec nic nezměnilo. Jak v tomto smyslu dopadne schvalování NDC v Evropě zůstává otevřenou otázkou.

Tedy pokud se teď ptáte, zda-li bude přihlašování povinné, respektive co se stane, pokud se nebudete chtít pro nabídku letenky identifikovat, odpověď zní, že nevím. A řekl bych, že to teď nevědí ani samotné Aerolinky. NDC prostě nechává tuto možnost otevřenou a lze to udělat povinné i nepovinné. Co se ale ví určitě je, jak Aerolinky chtějí své zákazníky k přihlašování se motivovat. A opět v tom bude hrát roli pokročilá segmentace trhu.

Na současném trhu anonymních nabídek, kdy aerolinka zveřejňuje svoje ceny naslepo, jsou čas od času nabízeny plošné slevové akce, akční nabídky letenek, výprodeje. Tyto aerolinky zveřejní na svých webech, do internetu pustí proužkové reklamy a členové věrnostních programů dostanou reklamní email. Jenže tyto výprodeje jsou zase otevřené všem, také se dělají „naslepo“. I tomu, kdo létá do New Yorku služebně za firemní peníze, přijde do mailu výprodejová nabídka. A aerolince zase může vzniknout škoda v řádu minimálně několika tisíc. V novém systému řízení výnosů, který bude založen na vašem cestovatelském profilu, historii nákupů, vašem místu pobytu a vašem věku ale mohou být výprodeje čistě individuální. Speciální akční nabídku slevy dostane do emailu jen ten, kdo má odpovídající historii nákupů a hledání. Dostupná bude jen po přihlášení. A samozřejmě to všechno může začít tím, že Aerolinka vás prostřednictvím NDC vyzve, abyste se pro získání exkluzivních akčních nabídek registrovali.

To je první moment, který má namotivovat k přihlašování – některé ceny a některé služby prostě budou dostupné jen přihlášeným uživatelům. A jelikož NDC ovládá veškterý obsah na internetu v reálném čase, informaci o nedostupnosti vybraných služeb nepřihlášeným uživatelům se můžete dozvědět už v okamžiku, kdy bude v prvním kroku hledání vyťukávat místo a datum odletu. Tedy ještě dřív, než zmáčknete tlačítko „search“. Opravdu se nechcete přihlásit? Tím ale v dalším kroku přijdete o naší akční nabídku toho či onoho!! Cukr a bič, customizované akční nabídky na straně jedné, nedostupnost „výhod“ na straně druhé. NDC řeší obojí.

Stávající členové věrnostních programů jsou samostatná kapitola. Lidé s FF statusem mají nárok na některé ancilliaries zdarma (typicky třeba seating, nebo kufr). Ovšem ty dostanete jen při nákupu z profilu. Současné vyhledávače letenek ovšem funkci „nákup z FF profilu“ jednak vůbec nemají a zároveň ani neupozorňují na skutečnost, že jako členové věrnostních programů můžete mít nárok na tu kterou službu zdarma. A to je další bod, který NDC řeší globálně a jednou pro vždy.

Další globální změnou, kterou přinese NDC je konec rezervačních tříd - tedy toho, čemu vy zde na fóru říkáte „fare buckety“. To jsou ona proklatá písmenka, kter na sebe mají navázanou cenu letenky a v současné době někdy i bonusové míle. V dokonale segmentovaném trhu už ale cenotvorba nevyžaduje kvantitativní odlišování a tedy nejsou třeba ani rezervační třídy. V této souvislosti je nyní nově zaváděn poněkud neurčitý pojem dynamic pricing, což ale v reálu znamená právě cenotvorbu bez použití rezervačních tříd.

Kromě zásadních změn ale NDC přináší i některá dílčí technologická zlepšení. Aerolinkám se například otevře možnost prodávat ancilliaries z kontingentů. Nově tedy bude možné, aby aerolinka za zvýhodněných podmínek nakoupila třeba kontigent deseti tisíc lahví šampaňského, ty prodávala a prodej mohla zastavit presně v okamžiku, kdy se prodá poslední jedna lahev. Ono to sice může znít jako samozřejmost, ale v současných systémech nelze vůbec spravovat kontigenty těch produktů, jejichž dostupnost je zákazníkovi potvrzována před úplným dokončením nákupu letenky. A tedy pokud dnes aerolinky chtějí prodávat šampaňské, musí šampaňského držet neomezené zásoby a musejínapřed ukončit prodej, aby se vůbec dozvěděly, kolik lahví jim na skladě zbývá. A naopak ty služby, které nelze prodávat jinak než z kontingentů - typicky jsou to zvířata na palubu, je dnes možné objednat teprve až po dokončení nákupu/rezervace letenky. Tedy typicky pokud chci zjistit, zda-li mi vezmou na palubu psa, musím si napřed koupit, nebo alespoň zarezervovat letenku, abych se vůbec dozvěděl, zda v letadle již není přítomna kočka. Ale slovy pana Ovčáčka – to jsou již jen technikálie.

***

Řekli jsme si, že Aerolinky chtějí přejít od price comparison shoppingu k porovnávání letenek podle jejich užitné hodnoty. A výše jsem popsal, jaké jsou nástroje k prosazení této změny. Každý z oněch nástrojů přináší jistá dílčí „zlepšení“ v prodeji letenek, ale teprve smíchány všechny dohromady vytvářejí onen kýžený efekt s názvem Value comparison shopping. Polopaticky řečeno: srovnávat ceny letenek už nebude tak snadné. Za prvé kombinování hard a soft produktů v rámci tzv. fare families umožní Aerolinkám vytvářet balíčky natolik „jedinečné“, že nebudou na trhu dvě srovnatelné letenky, které by šlo snadno cenově porovnat. A i kdyby Zákazníci chtěli nakupovat jen holé letenky v těch nejnižších fare families, jsou tu ještě personalizované nabídky, dynamic pricing a segmentování zákazníků, které cenové srovnávání tak jako tak rozostří. To je jakýsi vedlejší účinek NDC, který sice nikde v technických specifikacích není popsán a Aerolinky o něm v tiskových zprávách mlčí, nicméně každého, kdo v byznysu letecké dopravy dělá, to přímo bije do očí.

A přiznejme si - omezení cenového srovnávání je pro Aerolinky ta největší obchodní příležitost vůbec. Příležitost století.

Ovšem ani já nemám iluze, že by všechny aerolinky byly schopné beze zbytku využít všechny možnosti, které jim NDC nabízí. Zde určitě hraje roli i jistá porce mediálního chvástání se a zase tak stoprocentně to fungovat nebude. Nicméně ponechám na vaší úvaze a intuici, zda-li i s vodíkovou bombou v ruce se Aerolinky budou chtít dobrovolně chovat fér - a dávat Zákazníkům transparentně na výběr - anebo zda-li skočí po červeném tlačítku hned při té nejprvnější příležitosti.

Rozmyslete si nyní sami za sebe, zda-li zavedení NDC má přinést snížení průměrných cen letenek, anebo jejich zvýšení.

Světová letenková válka je nicméně teprve na svém začátku a co bude dál, je ve hvězdách. A já jsem zvědav, o čem bude můj další článek - ale to se dozvím zase až za dalších šest let.
Naposledy upravil(a) prodejce dne 13. 12. 2015, 21:07, celkem upraveno 1 x.


dejavu
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 969
Registrován: 09. 10. 2004, 04:24
Pohlaví: muž
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod dejavu » 13. 12. 2015, 02:24

Vybornej text a extra zajimave tema!

happyna
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 866
Registrován: 09. 09. 2008, 18:37
Pohlaví: muž
Bydliště: PRG, YVR
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod happyna » 13. 12. 2015, 10:50

Díky za super shrnutí :-bd

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5387
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod flyingblue » 13. 12. 2015, 11:00

Pekne, pekne ... Pohledem zatimniho vyvoje kauzy se zda, ze Skypicker vsadil na vznik a prodej ancilliaries (respektive tak zatim jejich snazeni vypada) a na to, ze aerolinky uz nebudou schopny dotahnout do provozu ten primy prodej. Pripadne se nabizi mozny exit do rukou nejake aerolinky s mene schopnym IT zazemim.

rpet
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 694
Registrován: 21. 02. 2010, 00:55
Bydliště: LHR
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod rpet » 13. 12. 2015, 11:31

dvěma slovy: dokonalý text.

@prodejce: nebude tedy potom pro LC aerolinky nový NDC kontraproduktivní? Alespoň v Evropě? Pokud jsem to správně pochopil, tak třeba BA (s nimiž létám) se mi v novém systému budou snažit podstrčit vyšší cenu letenky díky faktu, že budou přesně vědět, kdy (zhruba), kam (přibližně) a v jaké třídě (vždy) letím - a tak mi k tomu nabídnou upgrade za zvýhodněnou cenu plus lepší bagetu a dejme tomu i nižší poplatek za odbavené zavazadlo. Tím se zvýší (pro mě) výsledná cena (s nepatrným a asi i ne příliš chtěným benefitem - je mi jedno, jestli na short haulu letím v economy, nebo v economy plus a budu žvejkat bagetu, která je o něco méně hnusná, než ta levnější - zjednodušeně řečeno...) a BA zvyší svůj příjem (nepatrně - v mém případě). Jak mě ale pak BA bude chtít udržet "ve stáji", když si kdykoliv můžu říct "tak to už je přes čáru", rezervaci přerušit a letět s Wizzem?

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod cocik » 13. 12. 2015, 11:37

Z tohohle by mel admin udelat samostatny clanky a nalinkovat je z homepage, pac prodejcovy texty o fungovani byznysu jsou jedna z nejlepsich veci na tomhle webu (nebal bych se rict, ze informacne a literarne mnohem hodnotnejsi nez moje trip reporty)

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3919
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod whiskey » 13. 12. 2015, 11:53

Preco ma teda LH group dnes stale rezervacne triedy ked ma light classic a flex?
Btw, pred mesiacom som mal light letenku VIE-BRU ret. za 777€. Vskutku light, a velmi spokojny zakaznik, NOT!

P.s. comparison nie je comparsion ;-)

Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5114
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod Globik » 13. 12. 2015, 17:16

Pan Prodejce opět nezklamal :thumbup:
Nicméně bych měl jeden dotaz - připomínku (možná naivní): Jak bude zákazníkovi znemožněno porovnat personalizovanou cenovou nabídku s anonymní nabídkou? Tedy když člověk, který pravidelně platí třeba 400% průměrné ceny letenky "svého" letu si ze svého účtu poptá letenku 3 měsíce před odletem, dostane mastnou cenu (proč mu nabízet letenku za méně, když je zvyklý a ochotný platit hodně, že?) a pak ji poptá jako nepřihlášený a zjistí, že jako anonymní uživatel si ji může koupit za půlku, byž mu aerolinka lže, že jako přihlášený má přístup k akčním nabídkám atd. A nebude si to chtít nechat líbit?

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod cocik » 13. 12. 2015, 18:13

Ja si to dokazu predstavit celkem dobre. Treba ted jsem shanel jednosmerku PRG-FRA na rano s LH a vyhodilo mi to cenu kolem 8 tisic. Malem bych to byl zaplatil, kdyby me nenapadlo postezovat si na netu, nacez mi jeden africky kamarad doporucil, at to zkusim koupit jako zpatecku. A najednou jsem na cene 4 tisice s vicemene stejnejma tarifnima podminkama. Ja jsem usetril, ale az se to LH dozvi, tak onomu domorodci urcite zrusi Senator status za vlastizradu :D V personalizovanem rezervacnim systemu to proste bude (velmi zjednodusene receno) fungovat tak, ze mne s profilem "hejl na voskubani" nabidnou prioritne tu jednosmerku, kdezto jinym lidem radsi hned doporuci levnou zpatecku (na kterou bych se ja dostal taky, ale az po slozitejsim klikani), pac by je s jednosmerkou za raketu poslali k sipku.

737
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 458
Registrován: 28. 10. 2007, 12:52
Bydliště: Praha
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod 737 » 13. 12. 2015, 18:43

Děkuji za zajímavé články. Nicméně, pokud jsem to pochopil správně, cílem aerolinek je likvidace prodejců letenek, kteří svou existencí přispívají ke komodizaci produktu? Znamená to, že si budeme muset kupovat letenky přímo na webovkách každé aerolinky a vzhledem ke komplexnosti a rozdílům nabídek produktů a balíčku každé aerolinky, nebude možné v rámci jednoho portálu porovnat nabídky různých dopravců...? Pokud by se leteckým dopravcům něco podobného podařilo, byli by jasní vítězové.

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4180
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: prodejna
Status: Offline

Re: Světová letenková válka aneb NDC pro začátečníky (článek)

Příspěvekod prodejce » 13. 12. 2015, 21:34

flyingblue píše:Pohledem zatimniho vyvoje kauzy se zda, ze Skypicker vsadil na vznik a prodej ancilliaries (respektive tak zatim jejich snazeni vypada) a na to, ze aerolinky uz nebudou schopny dotahnout do provozu ten primy prodej. Pripadne se nabizi mozny exit do rukou nejake aerolinky s mene schopnym IT zazemim.

Tenhle komentář jsem úplně nepochopil. Při pohledu zvenčí to vypadá, že Skypicker vsadil na co největší zjednodušení nákupu letenky (vše v jednom kroku) s úplným vynecháním ancilliaries (snad s výjimkou "ohnuté" nabídky kufru). Tarifní podmínky pak ohýbá takto:

Skypicker píše:V důsledku častých komplikovaných kombinací nabízených letů a různých operačních procesů smluvních leteckých společností jsou naše služby bez výjimek zcela nevratné.

Je otázka, odkud berete zdrojová data a kdo vám dělá ticketing pro legacy dopravce, ale prodávat letenku Lufthansy do Los Angeles bez kufru a chtít za něj 100 EUR, když zavazadlo je přitom již zahrnuto v ceně Lufthansa tarifu, tak to je z pohledu aerolinky ale opravdu velká drzost:

slide10.jpg
slide10.jpg (112.95 KiB) Zobrazeno 5978 x



Zpět na “ČSA - České aerolinie”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti