Omluvte prosím kvalitu fotek, jsou z mobilu (bohužel nejsem spotter a s foťáky si nerozumím).
SHA-CAN
CZ3524, was B777-200 now B757-200
Narozdíl od letiště Pudong (PVG), které leží nějakých 40km od centra, je staré šanghajské letiště Hongqiao (SHA) prakticky přímo ve středu města a dá se tak srovnávat třeba s London City, samozřejmě s přihlédnutím k reáliím asijské megapole. Cesta taxíkem v ranní špičce z bytu na letiště zabrala necelých 20 minut (a stála v přepočtu 75 korun) a řidič po krátké dohodě zastavil přímo před společným terminálem China Southern a China Eastern. Bohužel budova letiště Hongqiao nepatří k nejmladším ani k největším a i když se architekti snažili o maximální efektivitu využití prostoru, už pomalu nestačí pojmout nápor vnitrostátních cestujících.
Checkin přepážka první třídy byla schovaná stranou od mumraje v přední části hlavní haly a držela se nejlepší tradice starého letiště – byla společná pro několik aerolinek, miniaturní a v obležení spousty Číňanů, kteří se tam pokoušeli vyřídit všechno možné jenom ne odbavení na let. Úředník filtrující přístup k přepážce se na mě nejprve díval s lehkou nedůvěrou (ostatně není divu – mladý běloch v džínech moc nezapadal do šablony typického klienta prémiové třídy) , ale po kontrole letenky okamžitě přepnul do maximálně úslužného režimu a prohrnul mi cestu davem. Tady už jsem začal tušit první zradu – dostal jsem sice propustku do first class lounge, ale samotná palubní vstupenka byla na formuláři China Eastern Y class (s malou červenou přelepkou) a sedadlo bylo jiné, než jsem původně požadoval.
V danou chvíli mi to ale bylo jedno, takže jsem pokračoval vstříc bezpečnostní kontrole. Hongqiao má na security víceméně stabilní 20-30 minutovou frontu, ale trochu stranou je prioritní ulička, do které mě nasměrovala usměvavá hosteska. Najednou jsem měl pocit, jako bych ani nebyl v Číně – jak policisté při kontrole dokladů, tak bezpečáci, byli neuvěřitelně usměvaví a snažili se celou proceduru maximálně zjednodušit ve stylu „ne, to je v pohodě, nemusíte si sundávat pásek ani boty, my vás zkontrolujeme ručně, je to pro vás pohodlnější“. Pravda, koukali trochu nechápavě, když jsem z kapes na plato vyložil Blackberry China Mobile, Sony Ericsson T-Mobile, iPhone China Unicom a ještě iPod Touch, ale když jsem jim vysvětlil, čím se živím, tak opět přešli k pohodovým úsměvům.
Po nějakých třech minutách na security jsem vyšel do tranzitní zóny, jenom kousek od vchodu do First class lounge. Pokud dobře počítám, trvala mi cesta z bytu až sem přibližně půlhodinu, což je na dvacetimilionové velkoměsto super výsledek. Obsluha salónku mne přivítala, usadila a přinesla požadované pití i lehkou snídani. Využil jsem hodinu, která ještě zbývala do odletu, abych se připojil na překvapivě rychlý a nepřekvapivě cenzurovaný internet a poslal pár pracovních e-mailů. Pracovat nebo jíst bylo ostatně také jediné, co se v salónku dalo dělat – měl totiž rozměry panelákového bytu 3+1 a ušmudlané stěny rozhodně nepůsobily reprezentativně. Schválně jsem také při cestě ke gatu nakouknul do salónku pro business class cestující, který byl o něco dál v tranzitní hale, ale ten vypadal úplně stejně nevábně. Letiště zkrátka čeká na dokončení nového terminálu, takže se už do starého neinvestuje. Škoda.
Ale to už byl čas boardingu. Venku jsem koutkem oka zahlédl widebody stroj China Southern a těšil jsem se, že za chvíli budu na palubě. Jenže pak to přišlo. Agenti u gatu nejprve totálně ignorovali pořadí nástupu do letadla, což se sice dalo zvládnout „po čínsku“ (tj. se sebevědomým výrazem předběhnout celou frontu), ale nástupní most zůstal zavřený a nás po kontrole palubních vstupenek směrovali skrze prosklenou chodbu o něco dál vlevo. Pořád jsem si říkal, že je všechno v pořádku, protože u našeho gatu stál A330 a v itineráři jsme měli B777. A skutečně, o pár mostů dál stojí mávající agent a venku Boeing. Jenže tradá – equipment change – byl to Boeing 757. Zkrátka a dobře, místo pohodlných modrých postelí a megalomanského prostoru mezi sedačkami budu cestovat v poloze skrčmo v short-haul business.
Pravda, ne všechno bylo tak tragické. O pohodlí sedmi cestujících se staraly dvě stewardky i velitel kabiny zcela v duchu asijských aerolinek, takže servis byl příjemně personalizovaný. I když jsou západní cestující v F class na této trase výjimkou, nebyl naprosto žádný problém s angličtinou – ať už se jednalo o výběr jídla a času servírování, nebo o ovládání přenosného videopřehrávače, který nabízel několik desítek filmů a her. Jídlo v západním stylu se sice na této trase neservíruje, ale předkrmy i hlavní chod (pečená kachna) byly snesitelné i pro evropský žaludek, což se rozhodně nedá říct třeba o snídaňových kreacích China Eastern. Nakonec jsem ani nedokoukal nového Terminátora, protože na hlavní obrazovce u stropu začali dávat estrádu k výročí založení čínského vojenského letectva. Starší vytáhlý zpěvák s menší obézní zpěvačkou (oba v uniformách) zpívali tklivé písně a do toho v pozadí předvádělo asi 30 tanečníků v modrých montérkách a pilotních helmách vzor „Top Gun“ (bílé s rudou hvězdou) baletní kreace. K dalšímu číslu si každý tanečník vzal do ruky půlmetrový model nové čínské stíhačky a předváděli s nimi jakousi akrobacii. Není divu, že let uběhl opravdu rychle…
Další překvapení nás čekalo při příletu do Guangzhou. Zřejmě ve snaze napodobit servis nejmenovaného středoevropského letiště dorazilo naše letadlo ke gatu, připojily se nástupní mosty a cestující hned po výstupu museli zatočit na schody vlevo a místo pár kroků do letištní budovy nastoupit jako sardinky do autobusu. Tedy přesněji řečeno, tímhle si museli projít cestující economy. Na nás čekal privátní VIP autobus s velmi pohodlnými sedačkami a hosteskami, který nás odvezl k červenému koberci, před vstupem do haly. V příletové hale tradiční chaos, ale naštěstí jsem měl jenom malé kabinové zavazadlo a mohl jsem rychle vyjít ven na ulici a vzít taxík do centra (naštěstí bylo jméno hotelu stejné v mandarínštině i kantonštině) .
Svérázná boardnig pass
Pozdrav z First class lounge Hongqiao airport
Tak tímhle nepoletím...
Čekání na odlet
Je to lepší než iPod touch
Předkrm v čínském stylu
Když tam píšou VIP, tak to musí být pravda
CAN-SHA
CZ3525, A330-200
Zpáteční cesta začala příjemně. Hotel poskytl zdarma transfer limuzínou (překrásný starý hranatý mercedes dovezený z USA s úžasně udržovaným interiérem), venku bylo krásné počasí a dopravní zácpa minimální. Při příjezdu na letiště se mne ujal agent letecké společnosti, který mne odvedl k přepážce pro cestující first class. Ta byla mnohem větší a lépe organizovaná než na letišti v Šanghaji (není divu, Guangzhou je hlavní hub China Southern). Nedopatřením se mi dvakrát povedlo vyděsit mladou slečnu na checkinu – nejprve překvapeně koukala na frequent flyer kartu OK Plus a když se nechápavě ptala kolegyně, co je to zač, tak jsem jí velmi spisovně s úsměvem vysvětlil, že jde o kartu Českých aerolinií, které jsou také členem aliance Sky Team (to se mi to machrovalo, když jsme to tři dny před tím asi půl hodiny trénovali s učitelkou čínštiny). Dívka se už radši na nic neptala, rychle mi dala boarding pass a nechala mě odvést k bezpečnostní kontrole a dál do salónku.
Lounge ve vnitrostátní části kantonského letiště byla výrazně světlejší a útulnější než ta šanghajská. Kromě několika počítačů s internetem a připojením k tiskárně měla i vynikající kiosek se všemi možnými adaptéry pro dobití mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení. I tady byla většina spolucestujících odhadem kolem čtyřicítky, padesátky, takže jsem mezi nimi byl suverénně nejmladší a také jediný cizinec. Dál už se nedělo nic zajímavého – u gatu byl slíbený Airbus 330, nástup byl oddělený a v letadle nás opět přivítaly dvě stewardky a vedoucí kabiny.
Konfigurace letadla byla klasická long-haul s 24 business class sedačkami (A330-300 v konfiguraci tří tříd byl z vnitrostátních linek bohužel před nedávnem stažený). Na palubě bylo opět jenom 7 cestujících, takže jsme měli každý k dispozici dvě sedadla. Prostor mezi sedačkami i jejich kvalita mi přišly subjektivně o něco lepší než u long-haul business class produktu UA nebo NW. Jídlo také vynikající – na předkrmu mě zaujal hlavně houbový salát s kukuřicí a velmi dobře připravené kuře coby hlavní chod. Nabídka vestavěného IFE byla paradoxně výrazně horší než u přenosných přehrávačů, ale nebyl to zas až tak velký problém.
Z nějakého důvodu muselo letadlo krátce po startu držet přibližně 10 minut letovou hladinu 070. Člověk si až postesknul, že by byl nahoře rychleji s turboletem, ale zase měl velmi pěkný výhled na okolní krajinu, která je dost odlišná od severních částí východního pobřeží Číny. Přistávání na letiště Hongqiao od jihu bylo také hodně vizuálně zajímavé. Nejprve se z hradby mraků a podvečerního mlžného oparu vynořilo přístaviště, poté obrovská budova umělé sjezdovky a při přeletu nad náměstím s třípatrovými velkoplošnými obrazovkami nešlo nevzpomenout na trikové záběry příletu do Tokia z prvního dílu Kill Billa. U terminálu jsme zaparkovali vedle dnes již raritního A300 China Eastern Airlines a protože jsme na letišti trefili relativně volnější chvilku, byl výstup z letadla a přesun liduprázdnými chodbami otázkou několika málo minut. Venku již čekaly v několika řadách taxíky a také studený vítr (V Guangzhou bylo 28 stupňů, v Šanghaji jenom osm).
A jaké jsou moje celkové dojmy? Ano, bylo to velmi pohodlné svezení, ale přiznám se, že nechápu, proč tomu v China Southern začali říkat first class. Čína není USA, a proto zde existuje podobně jako v Evropě short-haul business class, a právě tam „nový“ produkt China Southern patří. Dodatečné služby na letišti i možnost letět widebody letadlem s lie-flat sedačkami jsou fajn, jenže tu chybí spolehlivost a konzistence, kterou cestující od opravdové první třídy přirozeně očekávají. Jedinou opravdovou first class tak u těchto aerolinek najdete na několika málo mezinárodních letech operovaných A330-300, byť se vás reklamní materiály budou snažit přesvědčit o opaku.
Letiště v Guangzhou, checkin
First class lounge, Guangzhou
Airbus se na nás chystá
Další předkrm v činském stylu
Relax
Airbus 300 v mlze
Tak tady vyjede bagáž z našeho letu
Skoda že tam nemám ještě bílý a fialový taxík
.
