17NOV
QF11 SYD-LAX
A380 VH-OQB
Obsazenost v M 70%
Když přiletíme do Sydney, chceme se na let QF11 odlétající za 4 dny rovnou nalistovat (aby naše jména byla v seznamu cestujících a společnost s námi počítala a bylo pro nás jídlo). Některé společnosti listování předem nevyžadují, Qantas ano. Na ticketingu dostáváme telefonní číslo a paní říká, že listování na mezinárodní lety lze u QF pouze přes telefon (nevím proč, některým společnostem stačí poslat mail, některé na to mají speciální internetové stránky, u drtivé většiny společností nalistují na právě na ticketingu…u Qantasu bohužel nikoliv). O víkendu se rozhodneme na číslo zavolat. Je to speciální číslo určené zaměstnancům leteckých společností, dozvídáme se, že listování je nutné provést 48 hodin do odletu a že listování může být provedeno jen v pracovní dny od 8 do 16 hodin. Kdybychom chtěli letět už o víkendu, tak nevím, jak by to dopadlo. Voláme tam tedy znovu v pondělí, den před odletem. Dovoláme se až na druhý pokus, pořád mají obsazeno a při druhém pokusu čekáme přes 15 minut, než vůbec telefon někdo zvedne. Nalistují nás bez problému, chtějí vědět docela podrobné informace jako data narození, čísla pasů, letenek a podobně.
Další den, zhruba 3 hodiny do odletu, přijíždíme na letiště. Jsem mírně nervózní, neboť nevím, jak je letadlo plné. Qantas má speciální přepážku pro cestující na ID letenky. Pán chce kromě letenek do LA vidět i letenky zpět do Evropy, také potřebuje adresu hotelu. Ještě než nám vydá palubní vstupenku, vystoupí z přepážky, podívá se na naše oblečení (džíny a tričko s krátkým rukávem), zakroutí hlavou, že takhle nás na gatu do letadla nepustí a ať si oblečeme něco jiného. Docela mě to zaráží, neboť přímo na přepážce je upozornění, že v případě upgradu nepovolují džíny a tričko, ale v economy džíny povoleny jsou. Nemíním se s pánem hádat, protože vidím, že na palubních vstupenkách už máme rovnou místa. Já jsem na tyto situace připravený, převlékám se do košile s límečkem a černých kalhot, kolega ovšem nic takového nemá. Radím mu, ať jde vyzkoušet odlet Delty letící o hodinu, tam na tzv. „dress code“ tolik nelpí. Moc ho nechápu, ale rozhodne se s Qantas letět (asi se nechce vzdát letu s A380) a volný čas vyplní nakupováním černých kalhot, košile a bot. Nakonec ho nákup oblečení na letišti v Sydney vyjde ve finále o polovinu více než co jsme dali za všechny letenky. Já osobně bych letěl s Deltou a A380 se proletěl jindy. Já se mezitím procházím po terminálu, mimo jiné vidím A380 Singapore Airlines. Na gate dorážím hodinu do odletu, už tam stojí připraven A380 registrace VH-OQB. Posádka jde do letadla relativně pozdě, nástup začíná půl hodiny do odletu. Při nástupu do economy class vládne docela chaos, gate agenti si samozřejmě toho, jak jsme oblečeni, vůbec nevšímají. Každá sekce economy class je jinak barevná, my sedíme v té zelené, která se mi na fotkách nikdy moc nelíbila. V reálu je ale docela příjemná. Moje sedačka má číslo 69E, kolegova 69D (za kolegou chybí sedadlo 70D, proč to mi je záhadou, každopádně kdo sedí na 71D má docela pohodlí a spoustu místa na nohy) . Mám prostřední místo, naštěstí ale na sedačce vedle mě nikdo nesedí. Místa na nohy zrovna moc není, ale sedačka je velmi pohodlná, s upravitelnou opěrkou. Dotykový displej je opravdu velký, na výběr obrovské množství her, filmů, dokumentů, hudby…prostě všeho na co jen člověk může pomyslet. Mimo jiné je zde pohled na celé letadlo, takže jsme mohli sledovat aktuální dění kolem letadla. Boarding je kompletní docela rychle a konečně se ozve hlášení, ať ground staff opustí letadlo. Ani po deseti minutách se ale neodpojuje bridge a ozve se nám purser, že mají nějakou závadu a do čtvrt hodiny se poletí. V kabině začíná být docela horko, nefunguje APU a tím pádem ani klimatazice. Místo čtvrt hodiny ale čekáme skoro hodinu, horko je čím dál víc nepříjemné, posádka několikrát roznáší vodu, pár řad za námi se jedné cestující udělá špatně. Zhruba každých dvacet minut jsme informováni o aktuální situaci - dozvíme se, že je problém s fuel pumps a několik dalších drobných závad. Asi po hodině a půl v letadle zajásáme, bridge se odpojuje a nahazujeme dva motory, v kabině je hluk z motorů minimální. Přes čtvrt hodiny čekáme s nahozenými motory na stojánce, pak se ozve kapitán, že je to špatné, motory musí zase zhasnout, je potřeba dobrat palivo a dořešit další problémy. Za nedlouhou jsme vyzváni, ať opustíme letadlo. Bereme si všechny osobní věci, na gatu dostaneme každý voucher na 30 AUD a jdeme se najíst do pizzerie (kde čekáme skoro hodinu na jídlo, neboť stejný nápad dostala půlka letadla). Každou chvíli chodím kontrolovat monitory, zda tam neaktualizovali informace o našem letu – na gatu nám totiž neřekli žádný časový údaj, kdy se máme vrátit. U našeho letu je však stále čas pravidelného odletu a informace o tom, že nástup je ukončen. Hodinu a půl po výstupu z letadla slyšíme hlášení pro posádku našeho letu, aby se vrátila zpět do letadla (trochu mě zarazilo, že s námi letí ta samá posádka, neboť po 4 hodinách zpoždění je ještě čekal 13tihodinový let). Zanedlouho jsme vyzvání i my, ať se vrátíme na gate. Bál jsem se, aby nám nevyměnili A380 za B747, ale naštěstí na nás čeká A380. Boarding je ještě větší chaos než ten první, ale opět jsou všichni na palubě rychle. V kabině je mnohem příjemněji, APU je opraveno a klimatizace funguje. Nahazujeme motory a pojíždíme k dráze. Je už tma, z kamery už toho tolik vidět není. Při vysouvání klapek letadlo vydává dost podivné zvuky. Ještě než dostaneme povolení ke vzletu, vidíme sedat A380 Emirates. Od dráhy se odlepujeme relativně rychle, i během vzletu je letadlo velmi tiché. Naše zpoždění činí 245 minut. Podle Flight Path má let trvat něco málo přes 12 hodin, krátce po vzletu tam ale naskočí hodina navíc a doba letu se vyšplhá na 13 hodin a 25 minut. Dostáváme meníčka, kde je časová osa letu a v ní rozvrh palubních služeb – docela chytrá věc. K večeři je na výběr jehněčí a kuře na řecký způsob. Já volím kuře. Chuťově je jídlo nic moc, navíc jako příloha jsou kroupy, což je pro mě poněkud neobvyklé. Oproti Asianě je večeře dost chudá, ale vzhledem k tomu, že jsem měl před tím pizzu, mi to nevadí. Hodinu po večeři dostáváme sáček s oříšky, kandovaným ovocem a dalšími balíčky a také vodou. Nabízí nám i horkou čokoládu, což jsem zažil pouze u Air France z SXM k snídani. Dostáváme i amenity kit, zaujme mě šňůrka s logem Qantas. Pro ty, co mají ještě hlad, je v zadní galley lednice s limonádami a vodou, ovocem a sušenkami. Poté se snažím usnout, ale když se mi to podaří, budí mě světlo – posádka jaksi neřekla cestujícím, aby zatáhli stínítka. Už se mi nedaří znovu usnout, pouštím si The Brothers Bloom, v seriálech pak Futuramu, The Big Bang Theory a Mr Beana. Hodinu do přistání dostáváme snídani, která je chutnější než večeře. Vybírám si vajíčka s klobáskou. Pak už konečně přistáváme na letišti v Los Angeles. Let mi docela utekl, ačkoliv to byl můj nejdelší let . Imigrační nám zabere asi půl hodiny, mě se ptají jen na účel pobytu v LA – odpověděl jsem vacation a mohl jít. Kupodivu více důslední byli na celní deklaraci, pán se vyptával docela dost, nechápal, proč letíme z Austrálie do USA, když žijeme v Evropě a jak je možné, že s sebou máme jen dvě malé kabiny. Nakonec nás pustil, jdeme na shuttle bus, ketrý nás doveze na náš hotel. Ani nejsme moc unavení, takže k večeru se jedeme ještě podívat do centra LA (což nebyl zrovna nejlepší nápad). Kromě toho, že jsem tento den letěl poprvé s A380 a letěl svůj nejdelší let v životě, jsem také strávil nejdelší den v životě – trval přes 43 hodin.
jumbo Qantasu
B747 Air Pacific
B777 Air Austral do Paříže s mezipřistáním na Réunionu
A380 Singapore Airlines
A330 Jetstar
A380 VH-OQB do Los Angeles
červená zóna
zelená zóna
čekání jsem si zkracoval hraním Sudoku
konečně pojíždíme
čeká nás dlouhá cesta...
večeře - kuře na řecký způsob s kroupami
...na zahnání hladu během letu...
Praha v A380
svítá...
snídaně
schody do prvního patra, kde se nachází Premium Economy a Business Class, v přízemí se nachází First Class a Economy Class
přistání v LA
loučení s A380
Hodnocení:
Ač se jednalo o let s A380, nějaké minusové bodíky se najdou. Začněme ale u těch plusových bodů. 2 za parádní IFE, pak také za pohodlnou sedačku, další za příjemný interiér a minimální hlučnost. Kvalita servisu i posádka mi přišla standardní, bodík k dobru dám za amenity kit, balíček pochutin a občerstvení v zadní galley. A teď nějaké bodíky dolu – 3 bodíky za velké zpoždění, 2 hodiny čekání v letadle a nefungující APU, další bod dolu za nezatažená stínítka. Celkově tedy 5 plusových, 4 minusové – to znamená +1.
Pokračování v díle číslo 3 - MD80 American Airlines LAX-SFO, MD11 KLM SFO-AMS a F100 AMS-PRG
