PRG-CDG, 735 OK
Na letišti v Praze jsme museli kvůli malému na „živý“ check-in, kde nastal drobný problém s jeho letenkou (AF ji vystavila jako dvě separátní – jedna byla PRG-CDG na OK; druhá pak CDG-MRU-CDG-PRG na AF; a odbavovací systém ČSA tu druhou část neviděl, a to i přesto, že byl s námi na stejném PNR). Ale za pomoci ticketingu AF byl problém vcelku rychle vyřešen a od checkinu jsme odcházeli se sedadly 6AC s ujištěním, že 6B je vyblokované (a bylo). Ještě jsem zkusmo zaskočil na přepážku AF s dotazem, jestli lze blokovat i sedadla na cestu CDG-MRU, anžto jak SeatCounter, tak i ExpertFlyer indikovali na tento let hodně volných míst. To nešlo, a tak jsme se všichni odebrali do salónku na „předletovou přípravu“.
Let samotný byl operovaný jednou z prvních 735 OK (z řady OK-XG*), ničím extra se nevyznačoval, snad jen brzkým příletem na CDG, v západním směru jevem poměrně neobvyklým. Ale vítaným, anžto nám původně plánovanou 1h15 na CDG o něco zvětšil (on rychlý přesun 2D-2F s dítětem bez kočárku není nic příjemného, jak jsme zjistili na zpáteční cestě). Navíc měl náš další let na obrazovkách avizovaných ještě 30min. zpoždění, takže celý přestup byl nakonec ve velkém klidu. Tady jsem nakonec ocenil přebookování na pozdější návazný let z MRU, který nám i v takové situaci dával dost času na klidný přestup. Zarazilo mne jen to, ze CSA letos parkuje na CDG na vzdálených pozicích, přestože u mostů bylo volno – že by šetření i na handlingu?
Na přepážce CDG 2F jsem se znova pokusil o blokaci zbylého sedadla v naší trojce, a tentokrát úspěšně. Sedadla 15KL jsme měli rezervovaná už od momentu rezervace letenky, ale vzhledem k délce letu byla tentokrát trojka životní nutností (náš potomek je už na „leteckou postýlku“ příliš velký, a nechat se 10 hodin válcovat neustále se hemžícím pytlem blech, no nic moc...). Po průchodu pasovkou a security ještě zbyl čas na další předletovou přípravu v salonku, která byla tentokrát opravdu potřeba...
CDG – MRU, 744 CIO AF F-GITE
AF operuje lety do Karibiku a Indického oceánu jumbem v úpravě CIO (17C + 457Y), tzv. dobytčákem. Troufám si říct, že to bylo jedo z nejhorších letadel, se kterým jsem kdy letěl – odrbané čalounění, zborcené sedáky, žádný AVOD (několik 747 AF přitom AVOD má, letěl jsem s nimi min.3x). Startovalo se z dráhy 09R, zřejmě kvůli zpoždění nám bylo umožněno i „předběhnout“ někoIik letů, které stály na prahu dráhy u jiných twy již v momentě, kdy jsme jim přejížděli za zádí. Servis je na této lince znatelně slabší, než na srovnatelně dlouhé trase do GRU – nepodává se aperitiv, jídlo na výběr taky není (zato je ale na tácu automaticky láhev vína). A k dovršení všeho neměli ani babymeal, který jsme objednali při rezervaci letenek. No nic, byl večer, malý beztak usínal, tak jsem to nijak nehrotil. IFE spočíval asi z pěti filmů za sebou, airshow se zobrazovala jen minimálně. Let byl hodně úmorný, ale do galley bylo blízko, tak se to přežít dalo. Bůhvíjak mě nepotěšila ani snídaně, podávaná cca. 1h30 před přistáním, což v kombinaci s časovým posunem dělalo 2:30 ráno našeho času. Zbylý čas letu jsem strávil vyplňováním imigračních a zdravotních (!) karet pro celou rodinu. Na dráhu 14 MRU jsme přistáli ještě za tmy.
Díky místům v přední části jsme se dostali ven poměrně rychle, navíc na imigračním byly dvě přepážky vyhrazené pro rodiny s dětmi, ke kterým nás navíc hned nasměrovali, takže pasovkou jsme prošli během pěti minut. Následovala zdravotní kontrola, kde bylo potřeba odevzdat další formuláře a bez dalších otázek jsme sešli k pásům, kde se už k mému velkému překvapení vesele točily prioritní kufry vč. našich. Po malé chvíli přinesli i golfák, takže před letištní budovou jsme stáli snad jen 30 minut po touchdownu. Vyjeli jsme výtahem zpět do odletovky, kde nás čekalo necelých pět hodin čekání.
Veřejná část odletové haly na MRU je nanejvýš nepohodlná, nedá se ani nikde posedět, tak jsme se usadili na širokých parapetech a pozorovali okolní cvrkot. Po ránu odlétají z MRU různé longhauly do všech stran – za naší přítomnosti dvě letadla na MXP (Meridiana a Air Mauritius), AF na CDG, BA na LHR, MK do MEL/SYD, BLR/MAA a později pak ještě např Air India do DEL nebo EK do DXB. A k tomu ještě medium- a shorthauly, příkladmo NBO (MK), JNB (SA), TNR (Air Madagascar) anebo RUN, ZSE (Air Austral) a nakonec i námi očekávaný RRG. V hale tak panuje odpovídající frmol, zvyšovaný ještě tlupami domorodců vyprovázejících své blízké na daleké cesty. Ve veřejné části haly je jenom obchod s květinami, jinak nic. Pak má hala ještě jednu oddělenou část pro doprovázející, s bufetem a schody na vyhlídkovou terasu. Z terasy je dobrý výhled na apron a runway, ale bohužel je za tmavým sklem, takže focení nic moc.
- 744 AF na apronu MRU za rozbřesku
Měl jsem trochu obavu z nadváhy, MK totiž uvádí pro tento let pouze 15kg zapsaných zavazadel na dospělého a 5kg u dítěte, a mám už zkušenosti se zavazadly letícími později. Mé obavy se naštěstí ukázaly jako liché, agentka u check-inu bez mrknutí akceptovala našich 45kg v kufrech, kočárek a ještě dalších 23kg navíc v příručních zavazadlech (ty pravda nevážila, jenom od oka odhadla, zvážili nám je až cestou zpět). Na druhou stranu ale ani poplatky za nadváhu nejsou nikterak drastické – 40 MUR (mauricijských rupií) za kilo, což je přesně jedno euro. Pak už jsme se odebrali do tranzitu, a to přes pasovku, přestože ostrov Rodrigues je součástí Mauricijské republiky. Ale pasy nám nerazítkovali, jen zkontrolovali BP. Bezpečnostní prohlídka byla taky oproti Evropě podstatně uvolněnější, když viděli kočárek se spícím dítětem, ani jej neprohlíželi, netrvali na rtg, prostě ho nechali projet mimo rám.
Airside na MRU je mnohem lepší než landside. Je tam klasická nabídka duty-free a navíc několik obchodů se suvenýry, v nichž je dominantním artiklem blboun nejapný všech rozměrů, barev a materiálů. Z tranzitu je vidět na plochu, po dobu našeho pobytu dominoval apronu 747 BA, vystřídaný vzápětí 777 EK. V tranzitu se už zbylý čas čekání na další let tak nevlekl, dal se sledovat pohyb na ploše, občerstvit se v celkem ucházejícím fastfoodu nebo jen tak bloumat po krámcích a vytipovávat suvenýry. Navíc tam je zdarma wifi, takže se dá i surfovat. Samotné letiště má čtyři gaty, ty ale nejsou přímo napojené na prsty.
MRU-RRG, AT7 MK
MK má pouze dvě ATR 72-500, kterými operuje lety na RUN a RRG. Pokud je jedna z nich v údržbě nebo má poruchu, dochází ke změnám a výpadkům v letovém řádu. Na cestě tam se nám to promítlo do zrušení původně plánovaného ranního letu a překnihování na let polední, plně obsazený. Nástup probíhal přes autobus a byl přísně oddělen podle řad – nejprve nastupovali cestující z řad 1-8, a druhým autobusem pak přijeli cestující ze zadní části letadla. To proces nástupu docela urychlilo, takže během 10ti minut už byly zavřené dveře a nahazoval se první motor. Přes poledne není na MRU bůhvíjak živý provoz, a tak jsme hned najeli na dráhu 14 a odstartovali na posledních 600km cesty.
AT7 verze 500 je znatelně tišší než verze -200, kterou má ČSA. Ani na našich sedadlech 4DF, tj. přesně na úrovni vrtule, není jejich hluk nijak extrémně rušivý. Servis na palubě spočíval ze sendviče s jehněčím masem a něčím jako coleslaw, k tomu základní nápoje (voda, džus, cola) a káva nebo čaj. Vozík s pitím projel ještě jednou, při druhém průjezdy rozdávaly letušky i příletové karty na Rodrigues. Let byl klidný, až na finálním přiblížení na RRG to trochu házelo, ale jinak v pohodě.
- "Příletová hala" na RRG
- "Terminál" na RRG
- Komentáře netřeba...
Už v průběhu našeho pobytu nás paní domácí upozorňovala na častá zpoždění letů mezi MRU a RRG, dodala ale, že MK většinou cestující informuje předem. Žádná taková informace nepřišla, a tak jsme se vydali vstříc zpátečnímu letu na MRU tak, abychom byli na letišti cca. hodinu před odletem. Let měl odlétat ve 14:00, nicméně už pohed na chaoticky stojící dav lidí před letištěm nevěstil nic dobrého a tato předtucha se bohužel záhy potvrdila. Naplnila se totiž situace nastíněná v úvodu – jedno AT7 bylo v plánované údržbě a druhé mělo neplánovanou poruchu. Nutno ale uznat, že agenti MK zvládali situaci celkem statečně – jeden si odškrtával cestující na seznamu, druhá paní pak informovala o situaci – a sice že naše letadlo neodletí z MRU před 16h, což ve výsledku dávalo čtyři hodiny zpoždění. Ale že je pro cestující zajištěn oběd v nedalekém želvím parku – turistické atrakci kombinující chovnou stanici želv s muzeem přírodní historie ostrova Rodrigues. Navíc, přestože kvůli zpoždění ani nezahájili check-in, zajistili alespoň hlídání zavazadel na letišti.
Dopravu na oběd zajišťoval minibus pro 25 lidí, přičemž do jeho první jízdy se vecpala tlupa domorodců. Nakonec to ale mělo svou výhodu – v momentě, kdy jsme dorazili na místo oběda, nám byl téměř okamžitě podáno jídlo (velký sendvič, hranolky a salát, k tomu domácí citronová limonáda). A pak nastalo čekání, vyplněné hraním si se želvami, pozornou prohlídkou muzea s reminiscencemi na knížku Geralda Durrella, debatou s místními atd. Dle místních existují plány na rozšíření rwy na RRG tak, aby na ní mohly přistávat i A319/737 a Rodrigues tak měl letecké spojení se světem nezávislé na Mauriciu. Takové spojení by Rodriguesu určitě zvýšilo příliv turistů, na druhou stranu by to nepochybně zlikvidovalo jedno z posledních míst na planetě, kam ještě masová turistika nedorazila (a které si nehraje na ultraluxusní destinaci jako Seychely nebo Francouzská Polynésie).
Zhruba po dvou hodinách vyplněných obědem, osvětou, debatami a místním 12° pivem slušné kvality jménem Blue Marlin se znovu objevil minibus a tentokrát s příznivou zprávou – letadlo z MRU již je na cestě, takže nic nebrání přesunu na letiště, kam již byla mezitím přesunuta jedna skupina domorodců, kterou místní atrakce příliš nebrala. Naštěstí v momentě, kdy jsme dorazili na letiště my, už byli odbaveni a díky tomu, že opět fungovaly tři přepážky, bylo odbavení hladké a rychlé. Tentokrát nám byla zvážena i příruční zavazadla, ale opět po nás nikdo nepožadoval žádný doplatek za nadváhu. Fajne...tak jsme ještě zvýšili hmotnost nákupem vcelku levného alkoholu (litr Amaruly a litr bílého Martini) v místním freeshopu a odebrali se do gatu, vybaveného křesílky, pohovkami a s přímým výhledem na plochu, kam právě přirolovalo jediné momentálně provozuschopné AT7 Air Mauritius.
- Jediné toho času provozuschopné AT7 MK na apronu RRG
MRU-CDG-PRG, 744 CIO AF + 320 AF
Po dalším týdnu přímo na MRU nás již čekal návrat domů. Vzhledem k odletu v 8 ráno, nemožnosti OLCI, vzdálenosti našeho hotýlku od letiště a zamýšlenému pokusu o blokaci trojky bylo potřeba vstávat před čtvrtou ráno. Na letišti panoval před půl šestou velmi čilý ruch kvůli ranní vlně longhaulů, naštěstí u business přepážky bylo volno a tak jsme se odebrali tam. Hned zkraje mě čekalo nepříjemné překvapení – systému AF se nějak znelíbila kombinace infanta a řady bez bassinetu, a tak nás z původně rezervovaných míst 15KL přesunul na 29EF, což byl sice bulkhead, ale uprostřed, proti čemuž jsem se ohradil. Agentka na ckinu se zabrala do kompu a po chvíli z ní vypadly místa 60KL – první řada na horní palubě, i zajásal jsem a srdečně poděkoval. Po příslibu blokace třetího sedadla a vystavení palubek i na poslední segment do PRGjsme se pak odebrali na pasovku, kde jsme dostali do pasu razítko s blbounem nejapným s přáním šťastné cesty a brzkého návratu na Mauricius. Security už nebyla tak v uvolněná jako cestou na RRG, do röntgenu bylo potřeba nacpat všechna příruční zavazadla včetně kočárku a plyšového psa, zatímco malý proběhl rámem několikrát tam a zpět. Potom už následoval přesun na předletovou přípravu do salonku Air Mauritius s vodotryskem uvnitř.
Chvíli před nástupem jsme vyšli ze salónku ještě trochu se projít před desetihodinovým letem, a vtom jsem od gatu uslyšel vyvolávání svého jména. Naštěstí šlo o příjemnou záležitost – mé místo 60K bylo vyměněno za 60J, což znamenalo, že i na zpáteční cestě máme pro sebe celou trojku. Pár minut poté už byl ohlášený nástup, kvůli malému jsme šli dopředu. Letadlo bylo stejné F-GITE jako cestou tam, nutno ovšem dodat, že horní paluba B747 je přece jenom svět sám pro sebe – 10 řad sedaček (3+3), tentokrát i s individuálními obrazovkami – pět simultánně běžících filmů (bez možnosti sledování od začátku) a na jednom kanálu airshow. Sice bez her, ale pořád lepší než nic na dolní palubě. Horní paluba 747 má o něco menší biny na zavazadla, na druhou stranu mají sedadla u oken ještě malé odkládací prostory pod oknem. Okna jsou také celkem nízko, pro výhled do strany je potřeba sklonit hlavu. Na druhou stranu jsou na horní palubě tři záchody pro 60 lidí a samostatná galley, takže komfort cestování nahoře je řádově vyšší než dole, přestože formálně jde o tutéž třídu.
Odstartovali jsme s mírným zpožděním, opět z dráhy 14, a širokým levým stoupavým obloukem jsme nabrali kurs na severozápad. Tentokrát bylo možno sledovat i trasu letu, která sledovala zhruba linii Mogadišo – Addis Abeba – Chartúm – Benghází – Messinská úžina – Janov – Ženevské jezero a přistávalo se na dráze 09L na CDG. Celý let probíhá za dne, servis spočívá z oběda podávaného kolem poledne (tj. nikoliv hned po startu) a ze svačiny před přistáním. S podivem koukatelné byly i filmy (postupně Exmaželka za odměnu, Alenka v kraji divů, Jak si vycvičit draka a Invictus; na mé velké překvapení nepromítali nic francouzského).
CDG opět dostálo své pověsti otřesného letiště na přestup. I přes včasný přílet jsme kvůli dlouhému pojíždění měli nakonec na přesun 2F-2D pouhých 45 minut. Navíc se stalo to, čeho jsem se nejvíc obával: k sousednímu gatu vedle naší 747 narolovala ještě 767 Air Seychelles a na pasovku se třemi (slovy TŘEMI) otevřenými přepážkami se tak najednou nahrnulo odhadem 600 lidí. Cestu dopředu si bylo tudíž nutno vyboxovat za použití více či méně férových prostředků, zlatou kartou počínaje a francouzskými nadávkami se řvoucím dítětem konče. S téměř čtyřiceti kily příručních zavazadel (vč. třináctikilového neustále se vzpouzejícího a soustavně opačným směrem utéct se snažícího potomka) není rychlý přesun úplně nejsnažší, naštěstí na security na 2D nebyl skoro nikdo, ale i přesto jsme k našemu gatu doběhli mezi posledními – a to se na CDG vyznám velmi dobře, někdo tudy letící poprvé by to asi nestihl. Let do PRG totiž odlétal přesně na čas, žádné zpoždění se nekonalo. Let byl zcela plný, takže trojka se nekonala, naštěstí šlo už jenom o poslední půldruhahodinový přískok. Ten jsme strávili v polovičním komatu, vydýcháváním sprintu a zachraňováním základních životních funkcí alespoň kafem, které má AF velmi dobré (Nescafé v předpřipravených kelímcích). Jinak si z toho posledního úseku nevybavuju nic, až přelet Ruzyně podél dráhy 06 a otočku o 180° nad Labem... V Praze byly kufry venku rychle, kupodivu ani kočárek u přepážky nás nezdržel, ani čačtí celníci neodchytávali u letu z CDG ty nejopálenější cestující, a tak už nás čekala jen krátká cesta prázdnou sváteční Prahou do našeho domova.
Takže kolem a kolem: Mauricius jako destinaci na dovolenou mohu jen doporučit, a pro milovníky autentické nesterilní turistiky vřele doporučuji i ostrov Rodrigues. Ceny mírné, obsluha vzorná, jídlo výborné, jen kdyby to nebylo tak strašně daleko (ale i přesto se dají najít tarify MK z PRG až na RRG výrazně pod 30tis. Kč, samozřejmě mimo hlavní sezónu). Celkově vzato, dle mého subjektivního názoru, poskytuje Mauricius lepší poměr kvality a ceny než Karibik (jako porovnání mám Guadeloupe, St.Maarten, Portoriko, Dominikánu a Kubu). I s malým, již běhajícím dítětem se cesta dala zvládnout, výrazně tomu napomohly i trojsedačky na třech ze čtyř možných letů vč. obou dálkovek. Zážitek ze 747 CIO je smíšený – dolní paluba je mizerná, horní mnohem příjemnější, ale i přesto se budu tomuto letadlu do budoucna vyhýbat. Pokud bych z Prahy nemusel nutně letět přes CDG a ani jinak by alianční FFP nebyl rozhodujícím faktorem, asi bych letěl s EK via DXB.
P.S. A děkuju za pozornost a trpělivost těm, kteří dočetli až sem
Jen k tomu stání v poli na CDG- Není to kvůli šetření na handlingu, je to jen operativní změna. To že je z letadla vidět několich prázdnejch stojánek u terminálu neznamená, že budou prázdný i další hodinu, kterou tam má letadlo na otočení. Mě se to stalo v CDG i na AF letu s A321. Sedačky v upperdecku jsou super hlavně kvůli rantlu pod oknem, kam se daj mimo dalších věcí odložit i nohy 
Je jedno, jaký to je letadlo.