Praha:
Cesta na PRG nepatřila mezi nejsložitější. Nakonec bydlíme ve Stodůlkách, takže 2 minutová cesta metrem a následná 15 minutová cesta expres busem 100 nezavdává možnosti ke stresovým stavům, způsobené dopravní situací po prázdninové Praze, která je již tradičně rozkopaná všude možně. Load factor podvečerního autobusového spojení byl lehce nad odhadovaných 40% a tak nejenže byl dostatek prostoru pro naše kufry, tak i pro naše zadní části těla. Tedy ideální a levné cestování na důstojné úrovni.
Náš příjezd hodinu a půl před vzletem byl akorát, uvítání v podobě dvou otevřených check-inů a průměrné fronty s celkem svižným progresem bylo celkem příjemným zjištěním. Odbavení proběhlo dle očekávání hladce, stejně tak nadstandardních služeb v podobě vylepení nálepek "priority boarding" a fialového puntíku představující "extra leg room seats" tedy právo sedět v řadách 12 a 13 kde je díky nouzovému východu asi tak 3x více místa na nohy a nohy se dají s plným komfortem i natáhnout.
U gatu C20 už čekal dav lidí natěšených jak na dovolenou tak i cestu domů. Typickým chováním velkého neorganizovaného davu je tvoření chaotických front po prvním náznaku možného otevření gatu a nastoupení do autobusů. I přes výzvy jak v českém tak i anglickém jazyce dav moc dobře nechápal, že jako první žádají k odbavení cestující s kojenci a cestující mající prioritní nástup.
Bylo tedy nutné se přes španělsko česky mumlající dav prodrat a využít alespoň práva být první v autobusu, i když již od začátku logické, že s bojově naladěným davem to znamená být poslední z autobusu a tedy poslední v letadle. Pozitivem bylo alespoň vybojovaná sedačka v autobuse pro přítelkyni. Boarding autobusů netrval nijak dlouho a ani před letadlem se nečekalo dlouho v autobusu, což ne vždycky bývá pravidlem a občas handling letiště nechá pustit šťávu cestujících v přihřátém autobuse jako výsledek špatné domluvy mezi posádkou připravující letadlo na další let a ramp agentem.
Po otevření dveří propukl očekávaný závod ve sprintu na 20 metrů v rámci akce "kdo zaváhá nesedí" a tak jsem úspěšně byl asi tak v poslední čtvrtině lidí čekající na vlez do letadla. Což náš naštěstí moc netrápilo, protože náš fialový puntík jasně říkal, kde sedíme a budeme ke spokojenosti usazení letuškou. Po kontrole palubních vstupenek posádkou, jsem s lepší polovičkou zamířil ke středu letadla, kde se nachází řady 12 a 13 tedy 12 sedadel určených pouze pro držitele fialového puntíku. Zvolil jsem ze zvyku řadu 13, kde jsou sklápět sedadla narozdíl od řady 12 kde to díky únikové cestě nejde. Žel bohu stroj, který dnes letěl imatrikulace HA-LPZ patřil k nejnovějším strojům flotily Wizz Airu a tak nová generace low-costových sedadel se nedá již polohovat nikde. Sice od pohledu hezká kožená sedadla s příjemnou kůží jsou v praxi tvrdá jak sedadla městské hromadné dopravy, stejně tak ostrý sklon sedadel poskytuje dohromady velmi omezené množství pohodlí. Na druhou stranu se evidentně o pár mm zvětšil prostor pro nohy.
Vzlet se obešel bez slotu a tak letadlo po obdržení povolení k pojíždění zamířilo k vyčkávacímu místu dráhy 06. Samotný vzlet proběhl na snížený tah motorů FLEX 66 při spotřebě 3650 l/hod/motor. Počasí bylo nad celou Evropou CAVOK, takže ani žádná turbulence při překonávání vrstvy mraků se nekonala, protože ani žádný mrak široko daleko nebyl. O proti odletové trati, která by měla točit letadlo po vzletu levou zatáčkou, byl let vektorován vpravo a tak se alespoň naskytl příjemný pohled na samotnou Prahu zalitou letním sluncem.
Samotný let byla nuda, příjemné počasí. Žádné turbulence a evidentně rutina pro celou posádku. Palubní personál uskutečnil za let dvě nabídky občerstvení a jednu nabídku doplňkového prodeje. Za zmínku snad jen stojí snížení ceny piva na 3.50€ a změna sendvičů za lépe vypadající. Jinak vše při starém.
Nad Barcelonou panovalo stejné hezké počasí jak při odletu z Prahy, jen menší typický zákal nad mořem kazil neomezenou viditelnost odhadem na 70 km. Letadlo bylo nasměrováno pro dráhu 25R tedy pohledově zajímavé přiblížení od moře přes přístav. Samotné přiblížení v ILS a v konfiguraci CONFIG 3 v manuálním módu se zapnutým A/THR proběhlo v podání prvního důstojníka příkladně a lehkým dobržděním byla dráha vyklizena doprava aby mohlo letadlo zamířil hned na proti ke gatu M44. Díky příhodné dráze dnešní večer trvalo taxování jen pár vteřin.
Opuštění letadla pohodlně přes chobot, asi půlkilometrová procházka po letištní hale pro zavazadla a šťastné shledání se zavazadly ve stejném stavu jaké jsem je v Praze svěřoval na check-inu bylo fajn.
Pak zbývalo jen najít místní stanici příměstského vlaku RENFE linky R2 spojující letiště a město s následným přestupem na vynikající sít barcelonského metra. Jízdní je v Barceloně velmi levné a stojí přesně to samé co v Praze, podle kursu i méně. Doporučuji koupit cenově výhodný lístek T10 za 7€ umožňující 10 jízd v systému veřejné dopravy, včetně regionálních vlaků. Lístek je možné půjčovat jiným osobám, stejně tak na 1 lístek může jezdit několik osob. Tj až 10 lidí jednu jízdu. Záleží kolikrát se cvakne v jednom značkovači.
Cesta zpět probíhala s menší obměnou metrem a pak autobusem místo vlaku, díky časově příznivějšímu jízdnímu řádu. Všechny prostředky městské hromadné dopravy jsou v Barceloně kvalitně klimatizovány, včetně metra. Takže i přes horké počasí venku, panuje v MHD příjemné klima, též autobusy jsou nové a čisté, stejně tak metro je příkladně čisté a nikdy nebylo přecpané. Maximální interval je totiž jen 5 minut, jinak pouhé 2-3 minuty i mimo špičku.
Autobus nás dovezl k Terminálu 2, pohodlně více jak 2 hodiny před odletem. Za pár minut byl otevřen check-in 11 a 12 pro odbavení letu do Prahy. A po překvapené slečně za přepážkou, že mám "priority boarding" a extra "leg room seat" začala neúspěšně hledat patřičné nálepky, které nakonec dohledala u kolegyně o pár přepážek jinde. Po té jsem byl mírně udiven dotazem jaké chci sedadlo a zda chci být u okna. Na mou odpověď, že je to jedno, že stejně budu u okna mi propiskou napsala na palubní lístek sedadlo u okna. Hmm...
Plánovaný sobotní odlet v 21:30 jsem už při odletu z Prahy nepovažoval reálný, kvůli tradičním sobotním slotům po celé EU a tak jsem už v 16 hodin věděl, že neodletíme dřív než po 23tí hodině. Což jsem ovšem věděl já, nikoliv někdo z letiště v Barceloně. Takže na displejích byl vytrvale stále čas 21:30.
Ve 21:30 u gatu M44 vypukla zajímavě zábavná situace, kdy u chobotu nebylo žádné letadlo a chobot končil propastí na apron, což ovšem neodradilo čekače aby se utvořila fronta na vlez do letadla, které nikde nebylo vidět. V plánovaný čas odletu přišla ta samá slečna z check-inu, pochopitelně frontu rozpustila a na displeji se objevilo, že další informace ve 22:30. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že letadlo není ještě ani v Praze, a že v Barceloně bude dle informací z Prahy ve 23:55, tj plánovaný odlet tak ve 00:40. Slečna bohužel patrně neuměla moc anglicky, jen z manuálu přečetla anglicky announcement, že má letadlo zpoždění. Mezi tím se mě už několik lidí ptalo, že evidentně mám více informací než zaměstnanci letiště a kdy že letadlo přiletí. Vzhledem k tomu, že jsem měl dostatek času jal jsem se prozkoumávat velký terminál a přilehlé obchody. Všechny obchody ovšem zavírají ve 22 hodin a tak je dobře nakoupit si zásoby zavčas. Po 22hodině je otevřeno jen jedno občerstvovací místo na druhé straně terminálu. Za lidovou cenu 18€ jsem si pořídil 2 sendviče, salát a 2 vody. Abych za 20 minut dostal poukázku na to samé zadarmo díky zpoždění.
Letadlo nakonec přiletělo v 00:25 a tak jsem měl možnost koukat na protáhlé xichty cestujících, kteří nijak nechápou, že i letadlo může mít zpoždění. Některým to bylo jedno, hlavně že přiletí, u některý bylo viděl už mírné zarudnutí vzteky na tváři.
Jakmile letadlo zaparkovalo u gatu, i hned se vytvořila ještě delší fronta lidí, hned za těmi co už tam stojí od té doby co někdo viděl zaručeně letadlo WizzAiru aby následně vedle zaparkoval bílo zelený B737 Transavie.
Boarding probíhal jako vždy stejně, díky "priority boarding" jsem relaxoval na lavičce než přednostně naboardují 2x Wheelchair třídy C. Abych si elegantně stoupnul před celou frontu a dostal se do letadla jako první. Tentokrát letělo letadlo HA-LPW tedy nová generace kabiny, ale ještě starší pohodlnější sklápěcí sedadla a tak jsem strategicky uzmul místo na 13E přítelkyně na 13F vedle okýnka. Obsazenost letadla byla, když ne 100% tak 99.5% takže se postupně zaplnila sedadla v řadách 12 a 13. Což přineslo problém letuškám, protože jako naschvál poslední 2 PAX ukazují též fialový puntík a mermomocí chtějí sedět vedle sebe, protože to mají napsaný propiskou na palubní vstupence přesná sedadla. Po vysvětlování letušky, že WizzAir neposkytuje rezervace na sedadla mají pouze právo na jakékoliv volné místo z 12 sedaček u nouzáků je patřičně neuspokojilo a gradovalo to až jejich požadavkem na přivolání vedoucí kabiny, která jim vysvětlila to samé, že je to chyba check-inu, že nemohou přidělovat sedadla, protože WizzAir žádný takový systém nemá. Po dalším neurvalém chování těchto PAX s odpovědí "mě je to jedno" se rval na obsazené sedalo, se jeden pár nemající zaplacené "extra leg room seat" rozhodl, že jim vyjde vstříc a nechá se přesadit na jiné extra leg room sedadla. Tím byla celá situace zdárně vyřešena.
Odlet probíhal standardně, se zpožděním v 01:40 a stejně tak let byl nudnou rutinou a moc si toho nepamatuji, protože jsem byl v polospánku. Praha nás uvítala již začínajícím úsvitem a chladným počasím, které bylo po vedru ve Španělsku příjemným osvěžením.
Závěr z trip reportu BCN-PRG-BCN?
Priority Boarding má cenu kupovat pouze tam kde jsou choboty, nebo se dá očekávat dlouhá fronta před security, protože Priority vás opravňuje vzít security prohlídku přes rychlejší vchod pro Business class/Crew. Naopak Extra leg room seat má cenu si koupit vždy, protože sedadla ve 12 a 13 řadě jsou rezervována pro nahlášený počet PAX s fialovým puntíkem. Až v případě více jak 168 PAX tam začnou pouštět PAX bez fialového puntíku. Takže s fialovým puntíkem odpadá nedůstojné tlačení o to být v AC jako první a pak následný boj o sedačky.
A autobusech a na letištích je dobré si hlídat zavazadla a kapsy, protože jedné PAX byl ukraden foťák patrně v autobuse mezi terminálem a letadlem a druhému zase ukradeny doklady a peněženka hned po přistání v BCN.
Samotné cestování WizzAirem je v rámci hard lowcostu standardem, plusem jsou nová letadla a při zpoždění 2 hodin byla zahájena okamžitá distribuce voucherů na občerstvení. Samotné zpoždění je akceptovatelné kvůli údajné stávce ve Španělsku a vzhledem k tomu, že tam to letadlo bylo ten den snad 2x, tak se to dá pochopit, jen je třeba to očekávat a neplánovat lety zvláště o víkendu s tím, že vše bude přesně na čas.
Samotná Barcelona je čisté a moderní město, kde všechno funguje v západním stylu. Problémem jsou jen kapsáři v turistických místech. Jinak jsou policejní hlídky všude na dohled a kromě kapsářů vypadá Barcelona jako bezpečné město ideální pro mladé turisty.
tak to nechápu
