Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od persona »

A máme tu slíbené dokončení z minula… užijte si ho

Hong Kong: V zajetí mrakodrapů

Letadlo jde na přistání a já se už těším na letištní architekturu Normana Fostera, resp. Kena Shuttlewortha, předního architekta kanceláře Foster and Partners, který je zodpovědný mimo jiné za koncepci ikonické londýnské okurky (30 St Mary Axe, budova pojišťovny Swiss Re). Stroj docela dlouho putuje k terminálu a člověk tak má opět možnost obdivovat velkorysé prostorové řešení letiště Chek Lap Kok, které se v roce 2010 stalo nejrušnějším letištěm na světě v oblasti carga a konečně tak předstihlo Elvisův Memphis :-)

Podruhé se na letišti v Hong Kongu cítím skoro jako doma a v naprosté pohodě a klidu cestuji od vzdálené brány letištním vláčkem (není důvod spěchat, people mover nabírá další vlnu lidí každé dvě až čtyři minuty). Už jen vyzvednout zavazadlo, koupit zpáteční jízdenku na Airport Express a hurá do města. V centru na Hong Kong Station přejdu nástupiště a zařadím se do krátké fronty na taxík, který by mě měl za 10 minut dovézt do mého dočasného útočiště (City Garden Hotel: http://www.sino-hotels.com/City_Garden_ ... uites.aspx).

Jenže ouha. Taxikář mluví spíš kantonštinou než angličtinou a je viditelně nesvůj z toho, že neví, kde leží můj hotel. Zkouším to s pomalou angličtinou a pečlivě artikuluji (Just take me to the Fortress Hill MTR station please), ale moc to nepomáhá. Nabízím, že mu ukáži cestu, ale zřejmě ani to se mu nezdá dostačující a tak v půli jízdy odbočí z dálnice k Mariottu(?) a vyptává se dveřníků. Ach jo. Ti mu poradí a tak nakonec skončíme u mého hotelu. Pravda, ne přímo u vchodu ale na druhé straně bloku, ale co. Dýško ovšem není žádné.

V duchu se připravuji na papírování na recepci a toto opravdu nastává (zdá se mi to nebo jsou skutečně v JV Asii hoteliéři takovými byrokraty?). Údajně jsem byl také upgradován z Deluxe varianty na Premier Room. Nezlobím se a vyrážím na pokoj. Otevřu dveře, nakouknu v předtuše známého prostředí dovnitř, udělám pár kroků, rozsvítím světla a za minutku jsem zase s kufrem i krosnou venku. Pokoj je totiž viditelně otřískaný, vykazuje známky neuklizenosti a vůbec stavu, který mě docela vyděsil. O chvíli později na recepci asertivně poukazuji na to, že bych raději pokoj skromnější (32 metrů čtverečních je na hongkongské standardy dobré), ale ve slušném stavu. Po chvíli opakování téhož nakonec nepříliš ochotná recepční najde v systému volný pokoj a na druhý pokus je už vše tak jak má být (včetně wi-fi a lcd televizoru).

Hned po základním vybalení vyrážím do města na večerní procházku a cítím se opravdu příjemně. North Point a jeho ulice jsou stále stejné: supermarkety (otevřené do půlnoci), směska japonských síťových restaurací, 7-Eleven kam se člověk podívá, místní cukrárny, kafaři ze Seattlu i lidovější vývařovny a tím vším se proplétají tramvaje a autobusy, člověk vnímá moře a jeho pachy, shon lidí, neonovou záři. Pohoda. Budu si muset v tomto městě zařídit nějaký delší studijní pobyt. Cítím se prostě příjemně a také bezpečně. Jaký to rozdíl proti Bangkoku a Kuala Lumpur.

Hong Kong stejně jako Londýn nebo Paříž nemá pro mě coby občasného návštěvníka žádné kulturní ani mentální omezení. Je to město tak intenzivní ve své urbánnosti, že si chvílemi říkám, jestli toho shonu a energie není až přiliš. Ale není! :-)

The World’s Most Vertical City
The World’s Most Vertical City

Hong Kong pro mě představuje nejúchvatnější zpodobnění modernity, jaké jsem kdy spatřil
Hong Kong pro mě představuje nejúchvatnější zpodobnění modernity, jaké jsem kdy spatřil

A protože jde o místo, kde se prolíná staré s novým...
A protože jde o místo, kde se prolíná staré s novým...

čínské a koloniální vlivy...
čínské a koloniální vlivy...

Je výsledek takový, jaký je...
Je výsledek takový, jaký je...

Totiž úžasný :-)
Totiž úžasný :-)


Ultra Cool & Über Chic

Hong Kong je jen těsně druhý (po Londýnu) co se týká nákupních možností. Od laciných padělků návrhářských kabelek (i když na tyto věci je prý lepší Shenzhen, zatímn ale nemohu posoudit) přes moře nákupních center se zajímavou asijskou konfekcí, cenovým středem a vyšším středem (mým oblíbeným komplexem zůstává Harbour City se zhruba 700 obchody, který průvodce Eyewitness Travel Top 10 Hong Kong případně charakterizuje „This vast agglomeration of malls is for serious shoppers only“) po výstavní „nákupní chrámy“ (ach ano, hrozné klišé, ale kdo má být pořád originální) které obsahují to nejlepší z haute-couture. A tím nejlepším myslím obchody, které je potěšením pozorovat hlavně z architektonické stránky, neboť takto velkorysá řešení módních butiků (zejména LV, Prada nebo Gucci) neuvidí člověk (s výjimkou Tokia) nikde. Během druhé návštěvy strávím několik hodin brouzdáním nekonečnými chodbami tohoto komplexu a nadchnou mě i nákupní možnosti IFC. S lítostí pak pozoruji barevnost tradičních obchodů s kořením, sušenými mořskými produkty nebo čaji a lituji, že nemám po ruce člověka, který by ovládal kantonštinu.

Některé obchody jsou pěkné...
Některé obchody jsou pěkné...

jiné hezčí...
jiné hezčí...

a další úplně nejhezčí...
a další úplně nejhezčí...

Co ovšem přijde po superlativu? Snad jen Ultra Cool & Über Chic ;-)
Co ovšem přijde po superlativu? Snad jen Ultra Cool & Über Chic ;-)


Obchody v Hong Kongu jsou pro mě přirozenou součástí života města – v Bangkoku nebo Kuala Lumpur na mě působí daleko méně přirozeně a Singapur zase představuje jeden obří mall, kde tvoří předěly zastávky metra. Stejně jako při první návštěvě Hong Kongu pozoruji neuvěřitelnou koncentraci luxusu a mnohačetné pobočky nejprestižnějších návrhářských firem. A hodinky. Spousta hodinek. Omega, Rolex, Rado a desítky dalších. Řetězec City Chain je, zdá se, všudypřítomný. V žádném jiném světovém velkoměstě jsem také neviděl během jediného dne tolik červených podrážek na lodičkách a botičkách s vysokým podpatkem (milé čtenářky jistě budou vědět, že se nejedná o boty od Blahnika :-) A stejně jako v (centrálním) Londýně, je i v Hong Kongu radost pozorovat nápaditost a eleganci formálního oblečení, které už dávno nepředstavuje koženost, uhňácanost a humpoláckost, jako je tomu třeba u krachujícího OP Prostějov, ale poučenou tradici, která je hravá a drobným narušením řádu a symetrie spěje k permanentní inovaci – a to u obou pohlaví. Během pobytu přibyde pár drobností do mého šatníku, hlavní radost mám však ze žluté tašky, která na sobě nese decentní zeměpisné vyznačení polohy Tokia. Malá odbočka: Čínská zářijová Vogue, takto mé „čtení do letadla“ na trase HKG – SIN (622 stran, září, 5. výročí) je nic moc a ani náhodou nesnese srovnání s britskou nebo italskou verzí :-)

Ultra Cool & Über Chic 1
Ultra Cool & Über Chic 1

Ultra Cool & Über Chic 2
Ultra Cool & Über Chic 2

Ultra Cool & Über Chic 3 (hodinky, spousta hodinek)
Ultra Cool & Über Chic 3 (hodinky, spousta hodinek)

Ultra Cool & Über Chic 4 - v pouličním podání ;-)
Ultra Cool & Über Chic 4 - v pouličním podání ;-)

Pán možná není tak úplně chic, ale cool je bezpochyby víc než dost :-)
Pán možná není tak úplně chic, ale cool je bezpochyby víc než dost :-)


Nejpoetičtější moment v oblasti oděvního designu, jaký jsem při této návštěvě „voňavého přístavu“ zaznamenal, pro mě představoval deštník, který si nad sebou ve zbytku bouřky nesla – pod estakádami vinoucími se vedle Bank of China a Lippo Tower – neznámá žena středních let (obchodnice?). Jenže to byl deštník opatřený na svých okrajích přenádhernými mašličkami a ručně vyřezávanou rukojetí. Vyfotit jsem to nádheru bohužel nestihl, ale byl to zážitek :-) Mašle na šatech nebo na botách? Ano, ovšem. Ale na špičkovém deštníku jsem tento dekorativní prvek viděl poprvé.

Výhledy, barvy, pocity

Objevem druhé návštěvy Hong Kongu jsou pro mě restaurace a bary v nákupním centru The One, kde po tři odpoledne u piva/koktejlu v 17. patře baru The Cocky pouze vstřebávám a vychutnávám intenzitu města a úchvatné panorama, které se s přicházející tmou propadá do neonové záře. Jeden podvečer tuto vizuální zkušenost sdílím s čočíkem, se kterým diskutujeme o rozdílech mezi Hong Kongem, kontinentální Čínou a dalších cestovatelských příhodách (noční život v Singapuru, Filipíny apod.). Ještě předtím skočíme na pizzu (no, k té opravdové jí ještě dost schází) a realizujeme krátký nákup na tržišti, kde mě potěší čočíkova rychlost (koupě košile je skutečně záležitostí 10 minut) i jeho způsob odmítání trhovců (s klidnou tváří v mandarínštině praví: „Ne, děkujeme, my jsme z kontinentální Číny“). Výhledy jiného druhu nabízí tradiční květinový trh. Orchideje, tulipány a nepřeberné množství dalších druhů řezaných květin nechává za sebou jakékoli evropské květinové tržiště (v Amsterdamu jsem zatím nebyl, tak nemohu posoudit).

Pohled od piva v 17. patře baru The Cocky není vůbec marný...
Pohled od piva v 17. patře baru The Cocky není vůbec marný...

zvlášť, když máte dobrou společnost v podobě čočíka ;-)
zvlášť, když máte dobrou společnost v podobě čočíka ;-)

Ale ani zasněný persona, který po dvě odpoledne sám sledoval Hong Kong
Ale ani zasněný persona, který po dvě odpoledne sám sledoval Hong Kong

si nemohl stěžovat na nedostatek podnětů...
si nemohl stěžovat na nedostatek podnětů...

ve městě, které možná bude vedle Tokia tím nejrušnějším na světě.
ve městě, které možná bude vedle Tokia tím nejrušnějším na světě.


Jedno horké a vlhké odpoledne v hongkongské prádelně přináší setkání s méně příjemnou stránkou světového finančního centra. Na ploše před a pod úžasnou bankou Normana Fostera, která upomíná na architekturu Scottova Blade Runnera a ráz Bradbury House v Los Angeles, se tísní hloučky demonstrantů s megafonem a transparenty, z nichž tím nejviditelnějším je poutač „HSBC – The World’s Local Crook“.

Mé dny uplývají v pomalém avšak velmi intenzivním rytmu. Radost z výšek, vnímání barev a pohybu lidí a dopravy. Dávám si tradiční kachní jazyky v jedné z michelinských hvězdiček, ale delikatesa, která mi připomíná více než co jiného studené kuřecí kůže (omluva meirovi13 – vyjde to příště), mě příliš nenadchne. Umiňuji si, že do příště si kantonskou kuchyni lépe nastuduji a půjdu ji objevovat s autoritativním průvodcem. Zaujme mě ovšem jeden z restaurantů v IFC (pobočka singapurského Crystal Jade), kde si coby jediný Evropan pochutnávám mezi desítkami úředníků a obchodníků. A protože mě nikdy nezaujal velmi oceňovaný film Wong Kar-Waie In The Mood For Love, s radostí se přepínám do podobné nálady u oběda s čajem pojmenovaným Láska na první pohled a usmívám se, když se i číšník baví při servírování (Your Love At First Sight tea, sir)  S hůlkami to ještě neumím a tak s jistým zahanbením požádám o vidličku a nůž. A aby té melancholie nebylo málo, po obědě si zaskočím do Mongkoku (multiplex v hotelu a nákupním centru Langham Mongkok, který tolik oceňuje čočík) na nový hongkongský film All About Love a s potěšením identifikuji ve filmu místní lokace (Mid-Level Escalators a další). Po sedmi dnech přichází čas na přesun do Singapuru. Taxík a Airport Express mě odveze na letiště a po odbavení a večeři nasedám na letadlo Tiger Airways.

Scéna z květinového trhu (Ty ženy se v HKG mají)
Scéna z květinového trhu (Ty ženy se v HKG mají)

A co muži: který romantik by si tu nevybral květinu pro svou milou :-)
A co muži: který romantik by si tu nevybral květinu pro svou milou :-)


Mezi tygry (intermezzo)

Krátce po startu z Hong Kongu, kdesi na nebi v Jihovýchodní Asii, se dávám v levé exitové uličce do rozhovoru se Singapurkou, která se s malou sestřičkou vrací z návštěvy příbuzných. Čas zhruba tříapůlhodinového letu příjemně plyne a ekonomka, která na rozdíl od slečny Smilly nikdy neviděla sníh, projevuje živý zájem o malou zemi uprostřed Evropy a tak jí postupně na laptopu ukazuji nejprve podzimní londýnské parky a toulky barevným Notting Hillem (není nad pravé vlastenectví ;-) a poté i podzimní České Švýcarsko, aby nezískala pocit, že Češi jsou národem pijanů, ateistů a lidí nectících tradice a bez stopy národní hrdosti. Nadhazuji obvyklá jména slavných rodáků (Kundera, Čapek, Janáček, Dvořák, Forman, Jágr nebo Čech), ale ani v jednom případě se nedostaví úspěch. :-) Rozhovor, který chápu mimo jiné jako pocvičení se v Singlish, příjemně zkracuje cestu a z řady za námi k nám občas zalétne lehce rozčílený hlas upovídaného Novozélanďana, který má v Singapuru status permanent resident a Indku vedle něj vytrvale přesvědčuje, že Singapur není city ale jen town, s čímž ovšem musím souhlasit :-)

Singapur: Disneyland s trestem smrti

Půlnoční přílet na low-costový terminál Changi neskýtá mnoho jiných možností než dopravu taxíkem a tak se způsobně řadím do pidifronty před východem z terminálu, kde již čeká řada drožek. Druhé přistání v Singapuru je komornější a daleko pohodovější než první návštěva s Emirates, které nás (persona plus dva kolegové) přes Dubaj, nevyspalé a jen málo odpočaté, dopravily na akademickou konferenci.

Na cestě do centra ve mně silně rezonují slova z Gibsonova slavného článku (http://www.wired.com/wired/archive/1.04/gibson.html), díky němuž v Zahradním městě skončil časopis Wired. Přečtené se zase pro jednou stává skutečností a i když od vydání textu uplynuly bezmála dvě desítky let (1993), prvky sterilní dystopie jsou stále tu a coby karavana obrazů defilují před očima: nepříjemný mechanický japonský budík, který šoféra upozorní, že (drobně) překročil povolenou rychlost, nádherné trávníky, které byly ošetřeny údržbou s manikúrními nůžkami místo zahradních strojů a tropická vegetace spořádaně meandrující mezi nekonečnými trsy paneláků.

Singapur je město, které je nutné vidět a vstřebat nejméně dvakrát. Napoprvé může do značné míry ohromit svou spořádaností a při třídenní konferenci, dvoudenním výletu cestovky nebo krátkém stop-overu zaujmout tím, jaký klid a bezpečí nabízí oproti poněkud neutěšeným metropolím Jihovýchodní Asie, temné tóny se ovšem začínají objevovat ve chvíli, kdy si návštěvník odbyde standardní turistické menu (Jurong Bird Park a ZOO, Orchard Road, Orchid Garden) a přemýšlí, jak smysluplně naložit s týdnem volného času.

Luxusní hotely? Báječné. Míle mallů – pozoruhodné, ale kdo někdy nakupoval v Hong Kongu nebo Londýně, bude se záhy cítit unaven víceméně podobným repertoárem jednotlivých komplexů, v nichž fungují zastávky metra coby vítané orientační body a úleva od spotřeby. Zatímco tradiční londýnské obchodní domy (Selfridges, Harvey Nichols nebo Harrods) i butiky si nárokují pozornost a zájem kolemjdoucího designovou nápaditostí a vizuální atraktivitou svých výloh, singapurské, prefabrikovaně působící obchodní koridory potřebnou dávku originality postrádají.

Downtown a Central Business District v Singapuru jsou pěkné, i kdy takové komorní, ba skoro „venkovské“ enklávy, v nichž přes den bují finanční život, ale navečer nebo o víkendu se stávají mrtvými zónami. Singapur představuje naleštěný obraz ideální a fungující společnosti, obraz, který nepochybně zaměstnává armádu vládních pomocníků a PR stratégů, ale který na mě působil při druhé návštěvě jako mentální poušť s prvky zeleně, tak jak je tento typ krajiny zobrazen třeba v Truffautově filmu 451° Fahrenheita (dle románu R. Bradburyho). V jednu chvíli na mě při cestě vlakem SMRT padá taková beznaděj z monotónních obrazů za oknem, že na nejbližší zastávce vystupuji, pojím v hawker-centru a dál pokračuji do ZOO taxíkem – jen abych narušil šílený stereotyp.

Personův výhled z pokoje na CBD v Singapuru...
Personův výhled z pokoje na CBD v Singapuru...

na nějž jsem se šel večer podívat. A byli tam i lvi :-)
na nějž jsem se šel večer podívat. A byli tam i lvi :-)

a také opera a hudba (The Esplanade - Theatres on Bay)
a také opera a hudba (The Esplanade - Theatres on Bay)

kterou jsme záhy zaměnili za procházky zelení...
kterou jsme záhy zaměnili za procházky zelení...

sledování hašteření ptáčků...
sledování hašteření ptáčků...


V Singapuru jsem se také podruhé na své jihoasijské cestě přestěhoval. Pro jednou jsem chtěl vyzkoušet nenápadnou solidnost křesťanského ubytovacího zařízení (Fort Canning Lodge, údajně kousek od Orchard Road – proč ovšem řidič taxíku na cestě z letiště bezradně 10 minut krouží okolo s tím, že ani po konzultaci s dispečinkem neví, kde se daný hotel nachází), ale pojetí pokoje mi připomíná spíše lepší vysokoškolskou kolej, což mě, který na koleji nikdy nebydlel, poněkud děsí a vrchol pro mě přestavuje blazeovaný recepční, se kterým před přetrpěním první noci (ano, opět hučela lednička, opět se mi nelíbila sprcha ani skříň s ramínky) konverzuji o příčině nefungujícího wi-fi.

Já: Dobrý večer, mám malý problém s wi-fi v mém pokoji. Nefunguje.
Recepční: Dobrý večer. Víte, řekl bych, že to bude tím, že večer se vždy připojuje nejvíce lidí. A občas také ráno. Doporučoval bych zkusit web někdy mezi tím. Ale někdy s tím máme problémy.
Já: Aha, takže mi nedoporučujete, abych se nyní zkoušel připojit.
Recepční: Ne, nedoporučuji.
Já: Aha, tak Vám děkuji.

Ráno jsem na 30 minut zapnul wi-fi (díkybohu jelo – když utíkáte ze stávajícího hotelu, je dobré mít jak rezervovat si nový) a pro jednou zkusil nedělat (skoro) žádné kompromisy. Objednal jsem nejoblíbenější hotel toho dne v Singapuru na booking.com (Peninsula Excelsior) a přestěhoval se. Pět minut taxíkem v tropickém lijáku a nalezl jsem svou comfort zone.

Tato koupelna personu neuspokojila.
Tato koupelna personu neuspokojila.


Rád čtu místní noviny ve všech městech, která navštívím. Nejinak je tomu i v Singapuru. Několikeré ráno strávím na různých místech centra Singapuru (lavička u The Esplanade – Theatres on Bay, kavárna kousek od Fullerton Hotel, nábřeží s vyhlídkou na CBD). Četbu k ranní kávě představují The Straits Times, které nacházím každé ráno v taštičce na klice u mého pokoje – takto zřejmě oficiální tiskový orgán místní vlády. Pro člověka z postkomunistické země skýtá pročítání těchto novin zvláštní půvab: jednotlivými články se proplétá ideologie spořádanosti, zodpovědnosti a opatrnosti (studenti mají uvážlivě používat Internet, Singapurci jsou zrazováni od návštěvy „integrated resorts“, paranoia režimu z ojedinělého incidentu na hranicích s Malajsií v Johor Bahru apod.). Jemný nátlak mi připomíná povídku Styl Yancy P. K. Dicka, v níž je vykreslena vláda, která pouze doporučuje a varuje, ale o to účinněji kontroluje skrze média danou společnost a myšlení lidí. Protivná didaktičnost režimu dosahuje vrcholu v disneyovsky pojatém hlášení příjezdu vlaku metra (Train is coming, train is coming, it’s time to queue up to the line), z něhož mě ale spíše mrazí. Maně vzpomínám na článek, který jsem četl o týden dřív v hongkongské edici časopisu Time Out. Tématem čísla byla věčná rivalita Hong Kongu a jeho mladšího bratra Singapuru. Pro mě jednoznačně vítězí Hong Kong. Autenticita a energie vs. sterilita a omezený duchovní a hlavně kulturní horizont. Dynamika a barevnost vs. monotónnost a šedobílá.

až po podivné reminiscence (anebo jen podvědomá touha personova po návratu?) :-)
až po podivné reminiscence (anebo jen podvědomá touha personova po návratu?) :-)

A třebaže je Singapur město rázu venkovského, pěkná procházka se dala podniknout i zde...
A třebaže je Singapur město rázu venkovského, pěkná procházka se dala podniknout i zde...

A protože v SIN přejí i výtvarnému umění...
A protože v SIN přejí i výtvarnému umění...

a zóna komfortu byla dostatečná...
a zóna komfortu byla dostatečná...

i pro táborníka, jakým persona bezpochyby je...
i pro táborníka, jakým persona bezpochyby je...

(Je to k nevíře, ale tady jsem už potřetí v JV Asii viděl 5. element)
(Je to k nevíře, ale tady jsem už potřetí v JV Asii viděl 5. element)



Po 5 dnech odlétám zpět do Kuala Lumpur, kde se vracím na již navštívená místa a pomalu se loučím s JV Asií a tropickou vegetací. Po 2 přespáních je čas na návrat do Londýna.

Strohé prostory low-cost terminálu v SIN... (Řekli jsme pět?) :-)
Strohé prostory low-cost terminálu v SIN... (Řekli jsme pět?) :-)

byly opravdu strohé.
byly opravdu strohé.

To naštěstí nelze říci o hotelu Impiana v Kuala Lumpur...
To naštěstí nelze říci o hotelu Impiana v Kuala Lumpur...

ve kterém jsem strávil dvě noci před návratem do Evropy.
ve kterém jsem strávil dvě noci před návratem do Evropy.


KUL – STN (plánovaný odlet 15.10, faktický v 17.03)

Cesta na letiště proběhla s využitím taxíku (13 ringittů z hotelu na KL Sentral), vlaku KLIA Express (35 ringittů za jednosměrnou jízdenku, doba trvání jízdy 28 min, frekvence 15 min. ve špičce a 20 min. mimo) a shuttle-busu (2.5 ringittů, frekvence 20 min. a doba jízdy 20 min.). KLIA Express je velice příjemný vlak, který nabízí pěkné výhledy na sprawl KL, cestu ale kazí poměrně hlasitá smyčka s reklamami. Výrazně horší je však shuttle-bus, kterým jsem se přesunul z hlavního do nízkonákladového terminálu. Až na dva cestující si do poloprázdného busu, který měl viditelně leccos za sebou, vzali všichni cestující svá příruční i odbavitelná zavazadla. Šofér se nejprve několik minut neukázal, aby vzápětí dorazil a zkasíroval přítomné. Pro zpříjemnění cesty mezi oběma terminály pak nechal naplno puštěnou rozhlasovou stanici, při jejímž poslechu jsem se utvrdil v přesvědčení, že mainstreamový arabský pop není o nic lepší, než to co nabízí drtivá většina tuzemských komerčních rozhlasových stanic. Celou cestu po dálnici pak řidič udržoval střídmou šedesátku, snad z opatrnosti, aby se rozviklaná a na každém z mělkých retardérů kvílející konstrukce vozidla definitivně nerozpadla. Přibližně v půli cesty šofér odbočil do postranního pruhu a mé obavy o osud vozidla se naštěstí ukázaly jako liché, neboť šlo jen o krátkou zastávku, která umožnila nastoupit několika dalším cestujícím, kteří však, jak jsem vypozoroval, jízdné neplatili a naopak ještě mohutně povzbuzovali své druhy, kteří dobíhali z přilehlé komunikace.

Takto psychicky „osvěžen“ jsem po příjezdu na KLLC terminál již pouze vystál zhruba 15minutovou frontu na odbavení a v průběhu čekání na sjetinu AirAsia jsem promýšlel, jak budu personálu vysvětlovat, že laptop a foťák vytvářejí v mém zavazadle nadváhu. K mému velkému překvapení však agentka na check-inu neřekla ani b, respektive prohlásila, že váha 9.9 kg je OK, protože jde o velké letadlo (A340-300 v konfiguraci 3-3-3 leasnuté od Air Canada). Zeptal jsem se jí, jestli je to někde napsané v podmínkách přepravy, protože z terms of carriage jsem vyčetl pouze informaci o striktním limitu 7 kg. Na to dotyčná odvětila, že to tam je a že je to opravdu v pohodě. Tato informace mi výrazně vylepšila náladu po předchozím utrpení při transferu mezi terminály a již jsem se těšil, jak odkáži převažovače příručních zavazadel do příslušných mezí poukazem na tuto informaci. Bohužel, či spíše bohudík jsem však až na cestě ke gatu nepotkal jediného člověka s váhami, což mě vede ke spekulaci, že: a) předpisy na dálkových letech AirAsiaX nejsou dodržovány tak striktně a/nebo; b) nadváha se zjišťuje pouze na letech AirAsia v rámci Malajsie a regionu JV Asie.

Odletový prostor low-costového terminálu je vybaven ucházejícím způsobem, i když v porovnání s budget terminálem Changi to není žádná sláva. Kromě nezbytné parfumerie a obchodu s tvrdým alkoholem a čokoládou stojí za zmínku jen malé knihkupectví s časopisy a kavárna se sendviči (7.90 MYR), evropským pečivem a několika limonádami a vodou. V předtuše dlouhého letu, který se záhy ukáže být ještě delší, nakoupím za zbylou lokální měnu 4 páry sendvičů, 3 lahve vody, sojové mléko a 2 zákusky. Zbylých cca 60 ringittů investuji do četby do letadla (román Hon na Rudý říjen Toma Clancyho, který zdařile převedl do filmové podoby John McTiernan se Seanem Connerym v hlavní roli, se mi jeví jako zajímavější než četné biografie Baracka Obamy nebo zaručeně vynikající americké ekonomické příručky).

Brána ožívá 75 minut před odletem a boarding probíhá víceméně standardně. Nekonají se ovšem žádné boarding groups a agenti nevyužijí ani mikrofon pro oznámení začátku nástupu. Od gatu č. 18 je to už jen 3 minuty přes rozžhavený tarmac k letadlu a protože moje místo 18H je pokecané jakousi lepkavou tekutinou, s dovolením letušky si nacházím velice příjemnou volnou trojici sedaček v předposlední řadě. Nadšen vyhlídkou na případný spánek kvituji s povděkem, že boarding je 10 minut před plánovaným startem hotov. Má radost však nemá dlouhého trvání, protože vzápětí oznamuje vedoucí kabiny, že z důvodu náhlého úmrtí tchána kapitána letu si všichni cestující mají vystoupit a že vystresovaný pilot bude nahrazen jiným, a tak se až o 2 hodiny později vydáváme na cestu do Londýna. Tentokrát nenastává obvyklé brblání cestujících, letadlo je postupně a pomalu vyprázdněno a všichni se vracíme do terminálu a cestou u gatu zanecháváme na hromádce u agenta svou palubní vstupenku. Údiv pasažérů budí jen skutečnost, že agenti u gatu skládají palubky (spíše sjetiny) na jednu velkou hromádku a opravdu nikdo netuší, jak nám je pak budou vracet. Tato obava se zhruba o hodinu později ukáže jako oprávněná, neboť opakovaný nástup do letadla je realizován tak, že tři agenti na přepážce gatu jako trhovci vyvolávají bez pomoci mikrofonu jména jednotlivých cestujících, kteří obdrží svou sjetinu z počítače a znovu nastupují do letadla. Poté už naštěstí probíhá vše poměrně rychle a o 2 hodiny později oproti plánu vyrážíme do oblak.

18:30 – Hodina a půl po startu a můj spolucestující ob sedačku na prostřední trojici sedadel stále potahuje (na toaletách v KLLC terminálu si také odplivovalo a krkalo dost mužů) a občas i něco horšího. Nevydržím to, a protože mi před startem sdělí, že studuje v Cambridge (tudíž to bude jistě velice inteligentní člověk ;-), maximálně taktně jej upozorním na skutečnost, že by mi toto jeho počínání mohlo vadit. Naštěstí je chápavý a následující let probíhá v pohodě a četnost frkání se snížila na jedno za 15 – 20 minut.

Po oživení počítače, který jsem raději na chvíli hibernoval po lehkém zahopsání letadla na vzduchových proudech, se rozhlédnu dokola na své spolucestující a spatřím dojemnou scénu: jen přes uličku a řadu přede mnou sedí na levé dvojsedačce (indický?) pár, jehož něžnější polovička se věnuje odstraňování nežitů z tváře svého milého. Tuto svou činnost nijak neskrývají, viditelně se z ní těší a dívka v pauzách stihne svému milému přidávat polibky na tvář. Poněkud znechucen s vděčností spočinu pohledem na jiném páru přímo před sebou, který si v poněkud podchlazeném interiéru letadla půjčuje velkou plyšovou čepici s náušníky imitující – a to velmi zdařile – podobu Pandy velké. Celý rozradostněn tím, že napotřetí jsem nenarazil na nechutný výjev, se vracím k psaní trip-reportu.

Cabin crew na dnešním letu zahrnuje i dva gaye (proč vlastně práce stewarda láká tolik homosexuálů?), kteří si svou práci viditelně užívají a s potěšením komunikují s cestujícími.

Spolucestující začíná opět častěji frkat a já propadám nervozitě s vidinou dalších 10 hodin letu. Když po cca 2 hodinách dosáhnou nelibé zvuky na vedlejší sedačce nesnesitelné intenzity, pokud možno nenápadně si přesednu o kus dál. Let v trvání 13 hodin a 35 minut se zdá být nekonečný a i když se statečně prokousávám Clancyho románem, těším se na přistání jako na smilování. Zároveň ve mně rostou obavy z toho, že díky opožděnému příletu na Stansted okolo půlnoci bude následná cesta do jižního Londýna poněkud problematická. A taky že ano. Letadlo dosedá okolo 23.30 a když vidím davy na imigračním, tiše doufám, že chytnu alespoň poslední vlak na Liverpool Street. Jenže ouha, díky dlouhému čekání (i imigrační úřednice si všimla mého zničeného výrazu a ptá se odkud jsem přiletěl) mi ujede i poslední vlak a mně nezbývá než počkat cca 30 minut na nejbližší bus National Express, který, jak je v případě této společnosti zvykem, včleňuje na trasu mezi letištěm a nádražím Victoria neuvěřitelný počet zastávek, a tak se celá cesta leckdy natáhne i na 100 – 120 minut. Když ve dvě ráno dorážím uondaný na Victorii, nádraží je zavřené, kavárny rovněž a jediná cafeteria dělá dobré obchody, když lidem čekajícím na noční rozjezd (aspoň že vlak jede každou hodinu) a odmítajícím taxík (do Croydonu by to bylo nějakých 80 liber) prodává čaj, kávu anebo jen kelímek teplého mléka, o který tichým hlasem poprosím (jaký kontrast proti přiměřenému luxusu Singapuru a Kuala Lumpur). Noční vlak je pochopitelně courák, ale o půl čtvrté konečně uléhám do postele a snažím se dosáhnout aspoň 5 hodin spánku, než se budu znova vracet na Stansted na let do Brna.

Někteří cestující na letu KUL - STN budili podezření o své lidskosti
Někteří cestující na letu KUL - STN budili podezření o své lidskosti


Závěr:

Z celé čtveřice jihoasijských metropolí pro mě nade všechny vyčnívá Hong Kong a příště se zaměřím jen na něj anebo si při případné další okružní cestě JV Asií dám na toto fascinující město zdaleka nejvíce času. Singapur asi, jakkoli mě místy přiváděl k zoufalství, ještě jednou navštívím, ale už jen tak na 2 dny s přespáním v nějakém vyhlášeném luxusním hotelu, abych měl nad dusivou atmosférou, která v tomto městě vládne, určitý nadhled (nejlépe z nekonečného bazénu) ;-) Bangkok a Kuala Lumpur dopadly v tomto srovnání nejhůře. K opětovné návštěvě mě neláká snad nic. Bude ale zajímavé sledovat, kam se obě města za pár let posunou a možná že krátká kontrolní návštěva odhalí něco, co se nepovedlo při prvních dojmech zachytit.

Ale stálo to za to! :-)

Tímto trip-reportem příběh pochopitelně nekončí. Již brzy přineseme zprávu z dalšího výpadu, architektonicky a gastronomicky zaměřeného výletu (7. – 14. července 2011) nazvaného Láska k vertikálám: Hong Kong potřetí (s Aeroflotem).
Naposledy upravil(a) persona dne 14. 09. 2011, 23:33, celkem upraveno 11 x.


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od whiskey »

Velmi sa mi paci to zhodnotenie Singapuru :thumbup:

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od prodejce »

Původně jsem myslel, že "fetiš" znamená znamená stát za horkého, upoceného večera na ploše pod letadlem (čím víc motorů, tím víc "fetiš"), čuchat, jak ta mašina smrdí a poslouchat, jak ta mašina řve a nechat se obojím prostupovat do morku kostí. Což samo o sobě je uspokojující. Fakultativně potom nastoupit a nechat se plným výkonem přivést "ke šťastnému konci" někde v druhé polovině dráhy za stimulace bodu "V1". Hups :oops: a ono lze mít "fetiš" taky s deštníkem a botama.. zvláštní, ale inspirující.

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od persona »

Každý máme svůj fetiš ;-) persona má v oblibě barvy - a žlutou zvlášť. A protože chtěl poškádlit konzervativnější členy fóra, specielně na téhle fotce pro airways.cz si vzal i "mřížkové" brýle a deštník. Jinak tyto brýle nenosil, protože je přes ně velmi špatně vidět (je to na fór jednou dvakrát do roka) a deštník používal v tropických přeháňkách anebo když byl svit slunce opravdu extrémní).

LKKB
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 15. 04. 2011, 13:25
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od LKKB »

Chudák jife chtěl vidět hlavně ty boty a pořád nic, ale myslím, že toto ho také potěší :-D
Jinak se velmi těším na ten gastronomický tripreport! Máš nějaké předpokládané datum publikace?


persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od persona »

Příště budou třeba i ty boty. :-) Záleží též na šikovnosti náhodně odchyceného fotografa. Tohle fotil kluk s Canon EOS 1D Mark III a stejně s tím nejsem spokojen. Mám moc psaní do práce, ale prozatím alespoň dvě fotky z gastrovýletu - malá upoutávka (obojí z 3hv. michelinské restaurace ve Four Seasons).

0015.JPG

0014.JPG

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od flyingblue »

persona píše:Každý máme svůj fetiš ;-) persona má v oblibě barvy - a žlutou zvlášť. A protože chtěl poškádlit konzervativnější členy fóra, specielně na téhle fotce pro airways.cz si vzal i "mřížkové" brýle a deštník. Jinak tyto brýle nenosil, protože je přes ně velmi špatně vidět (je to na fór jednou dvakrát do roka) a deštník používal v tropických přeháňkách anebo když byl svit slunce opravdu extrémní).


"Tropicka prehanka" je takove to "za 10 minut vylejeme kubik vody na kazdy metr ctverecni"? :ugeek:

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od prodejce »

.. to jídlo je nějaké minimalistické. :wtf: To vypadá, že tě pěkně nachytali na hvězdičky. Maso by mělo být alespoň na 300g a 6 a víc knedlíků aby se dalo vůbec mluvit o luxusu ...

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od persona »

Ano, asi tak - kromě regulérní bouřky, která trvá od 30 minut do 2 hodin je nutné mít deštník i proto, aby člověk stihl trochu suchý utéct pod střechu, kde jej už ten kubík nezasáhne. Ale nejsem expert na srážky v tropech.

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od persona »

prodejce píše:.. to jídlo je nějaké minimalistické. :wtf: To vypadá, že tě pěkně nachytali na hvězdičky. Maso by mělo být alespoň na 300g a 6 a víc knedlíků aby se dalo vůbec mluvit o luxusu ...


Ha, ha. Věř, že jsem na konci skoro nemohl. :-) Jednalo se o sedmichodový executive lunch. Ale nejlepší byly restaurace specializované na dim-sum. Mňam. Do jedné (1hv.) jsem šel dokonce 2x za den.

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od flyingblue »

prodejce píše:.. to jídlo je nějaké minimalistické. :wtf: To vypadá, že tě pěkně nachytali na hvězdičky. Maso by mělo být alespoň na 300g a 6 a víc knedlíků aby se dalo vůbec mluvit o luxusu ...


Maso jsem tam nenasel. Kde je rizek nebo vypecky?

meir13
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 240
Registrován: 27. 12. 2008, 16:38
Bydliště: On the way from Sharjah to Bacoor or other way around.
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od meir13 »

Ty vole persona. Fakt jsme se minuli jen o dva dny. Jinak s temi jazyky, bud cerstve nebo pozadat aby ti je naparili parou. Koukam, ze v Cocky jses pokazdy. Tady mas vizitku, at si kdyz tak udelas rezervaci. :D

P.S. V HK se spropitne moc nedava. Taxikarum uz vubec.
Přílohy
cocky bar.JPG

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od prodejce »

flyingblue píše:
prodejce píše:.. to jídlo je nějaké minimalistické. :wtf: To vypadá, že tě pěkně nachytali na hvězdičky. Maso by mělo být alespoň na 300g a 6 a víc knedlíků aby se dalo vůbec mluvit o luxusu ...


Maso jsem tam nenasel. Kde je rizek nebo vypecky?


Prosimtě.. to co je na té fotce je "pět pokladů v rybí omáčce se smažená zelenina". U nás to - bez rejže - stojí 59Kč. Navíc personovi tam evidentně dali jenom 2 poklady (to pod tou zeleninou). Takže .. ehm ehm, na jeho místě bych se s takovým "úlovkem" moc nechlubil..

A propós kolik vlastně stojí pivo v tom "Pyjovitém Baru" v 17. patře?

morph
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 79
Registrován: 27. 01. 2011, 15:47
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od morph »

Povi persona novackum na foru, cim se zivi, ze v textu zminuje studijni pobyt, akademickou konferenci a z Londyna leta smerem na Brno?

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Stav: Offline

Re: Klíčové metropole JV Asie 2/2: Hong Kong a Singapur

Příspěvek od jife »

LKKB píše:Chudák jife chtěl vidět hlavně ty boty a pořád nic, ale myslím, že toto ho také potěší :-D


Personův "singapurský look" bych zařadil někam mezi Petra Kotvalda ve žlutém tričku: http://www.kotvald.cz/fotogalerie/principal/ a protagonisty slavného seriálu Návštěvníci. Právě ono žluté "paraplíčko" je pro mne malou reminiscencí známé seriálové scény, která následovala po tom, co Karas "vyžhavil rybník" při čekání na zásilku peněz z budoucnosti. Persona jistě nepřehlédne použití žlutých pláštěnek při napouštění vyžhaveného rybníka: http://www.akademik.cz/navstevnici/11/11a.htm.
Znám heslo: V jednoduchosti je krása..., ale přece jen bych na jeho místě bych popřemýšlel a využití nějakého motivu na tričku. Třeba taková žlutá kachnička: http://www.zazzle.com/sick_my_duck_tshirt-235975386968202961 Neladila by k botám?


Odpovědět