TPE-VIE
CI063
China Airlines
Airbus 340-300
B-18801
Doba letu: 13:24
Business class na letu do Vídně byla tentokrát obsazena jen asi z padesáti procent. Měl jsem pro sebe celou dvojsedačku 1J/1K, tedy maximální pohodlí. Odstartovali jsme krátce před půlnocí. Airbus natankovaný na dlouhý transkontinentální let stoupal velmi pomalu. Předtím, než jsme zalétli do oblačnosti, jsem tak mohl naposledy spatřit noční Taipei. K mému velkému překvapení jsme se nestočili prudce doleva, jak jsem očekával, ale pokračovali jsme v přímém letu na sever, přes Jeju Island, Koreu, Vladivostok, Chabarovsk a dál na Sibiř.
Krátce po startu se začala podávat lehká večeře. Objednal jsem si sice rybu, ale stevardka mi zřejmě špatně rozuměla (patrně záměna slov „perch“ a „pork“) a přinesla mi místo toho vepřové. Protože jsem byl na nohou už hezkých pár hodin a neměl jsem sílu na nějaké dohadování, mávnul jsem rukou a dal si tedy vepřové dušené s kaštany, které bylo mimochodem velmi dobré a kupodivu i lehce stravitelné. (Čím to je, že je v Asii maso mnohem kvalitnější než Evropě?) K tomu obvyklý gintonic a ryzlink a nakonec malý čokoládový dortík. Nad Chabarovskem mne zmohla únava a usnul jsem. Probudil jsem se až kdesi nad Obským zálivem. Brrr, Sibiř, ta trasa přes jihovýchodní Asii byla sympatičtější! Chvíli jsem si četl, experimentoval s IFE (a utvrdil se v tom, že stojí za starou bačkoru) a nakonec zase usnul. Podruhé jsem se probudil na hranicích Ruska a Finska. Byla jasná noc a úplněk se nádherně odrážel v desítkách jezer hluboko pod námi.
Zanedlouho se objevily svítící Helsinki a cestující se zvolna začali probouzet. I tentokrát byla na výběr evropská a asijská varianta snídaně. Ačkoliv mne letuška od asijské varianty důrazně odrazovala, nenechal jsem se přesvědčit. Snažil jsem se jí vysvětlit, že unifikovanou omeletu a šunkový sendvič můžu v Evropě baštit jak je rok dlouhý, ale že autentické asijské jídlo je pro mne vzácnost. Tak jsem si nad Pobaltím mohl vychutnávat silný černý čaj s mlékem, rýžovou kaši s krevetkami, kousky tofu, vodním špenátem a sušeným vepřovým. Kachní polévka na letu do Taipei byla sice lepší, ale i tato snídaně mi chutnala. Zatímco jsem dočítal poslední stránky Pěny dní od Borise Viana, blížili jsme se k cílové destinaci.
Svítat začalo, až když jsme se blížili k Vídni. Nalétli jsme od severu skoro až nad Dunaj a prudce se stočili doleva. Opět nádherný pohled na svítící Vídeň a úchvatné červánky na obzoru. Několik světélek přistávajících letadel dávalo tušit, že na Schwechatu právě začíná ranní špička. Nad Bratislavou jsme se stočili na západ a jako třetí v pořadí jsme krátce před sedmou ranní jemně dosedli na dráhu 29. Má podzimní cesta po Asii končí.
Velký dík patří společnosti China Airlines, díky níž jsem mohl tento trip realizovat. Ačkoliv servis v jejich business class zdaleka není bezchybný (je myslím jasné, že nemůže konkurovat progresivním aerolinkám typu Qatar Airways, Turkish Airlines atd. – stroje A340 jsou bohužel v mnoha ohledech zastaralé a dodání náhrady, Airbusu 350-900 je v nedohlednu, palubní personál se tu a tam dopustí drobných kiksů), výsledný dojem je veskrze kladný. Čistě pragmaticky, vezmu-li v úvahu, že na Taiwan bych sám od sebe nikdy nevypravil, jsem taiwanským aerolinkám vděčný za to, že mi otevřely cestu do zcela neznámé destinace, která předčila má očekávání a kam se v budoucnu rád znovu podívám.
Vám děkuju za pozornost (a za trpělivost
); snad budou postřehy z tohoto trip reportu někomu užitečné V dohledné době se můžete těšit na zápisky z mé další cesty po jihovýchodní Asii. Tentokrát to bude Thajsko a Malajsie na křídlech Turkish Airlines, Bangkok Airways, Firefly a Malaysia Airlines…
MHD je podle mě jeden z těch hlavních bodů, jak poznat běžný všední život v cizím městě.
Pro "portugalofily" bude předtím ještě předkrm v podobě (kdysi rovněž portugalské) Malaccy. 
...ten Taiwan mě láká čím dál tím víc...
a skoro vůbec nepostupovala, takže jsem to nechal na další den a došel raději s předstihem pěšky...
