.Máme to štěstí, že přibližně jednou za rok můžeme s manželkou vyrazit na pár dní bez dětí mimo domov. Jelikož však nejlépe víme, jak vyčerpávající je trávit čas s našimi předškoláky, snažíme se naše cesty časově omezit na nezbytné minimum. Volba destinace byla daná zůstatky mil na našich rodinných Dividend Miles účtech od US Airways. Děti byly tentokrát výjimečně velkorysé a se slovy:"Mě to k ničemu není," nám své míle darovaly. Když se k tomu pak v září minulého roku připojila akce na nákup mílí, bylo rozhodnuto.
Manželky činí v domácnostech 90% důležitých rozhodnutí a s tímto vědomím jsem své drahé polovičce předložil ke zvážení několik alternativ naší cesty. Nic jsem samozřejmě neponechal náhodě a na Flyertalk jsem vyhledával dle klíčových slov "best star alliance award value." Ve finále se tedy vždy jednalo o BMW vyšší třídy a na manželce zůstala volba barvy. Vyhrála zelená v kombinaci s tyrkysovou, takže zelený ostrov Mauritius v tyrkysově zbarveném Indickém Oceánu a to celé v business class za 75 tis.mil (přičemž economy by vyšla na nesrovnatelně méně výhodných 60 tis.mil). Zbývalo už jen najít volná místa a k tomu se jako nepostradatelné ukázalo pořízení si členství ve věrnostním programu Ana Airlines. Tyto japonské aerolinky nabízejí úžasný on-line nástroj pro zjištění dostupnosti bonusových letenek napříč celou sítí Star Alliance. A co víc, krátce po zaregistrování se dostanete poštou slušivou stříbrnou členskou kartičku.
Po vyhledání dvou volných míst na termín 13-17/4/2012 (v bližším termínu již v září minulého roku nic volného nebylo!), jsem poprvé kontaktoval call centrum US Airways. Paní v arizonském Phoenixu byla více než vnímavá a tak mi po chvíli diktovala konfirmační kód s následujícím routigem: PRG-MUC-JNB-MRU-JNB-MUC-PRG. Přestože byla na trase mezi Německem a Jižní Afrikou k dispozici ještě linka Lufthansy provozovaná zbrusu novým A380, volba padla na postarší A340-600 od SAA, jejíž business class sedačky sklízejí již dlouhé roky chvalozpěvy od obchodních cestujících na této lince.
13.4.2012
PRG-MUC, 520PM-610PM, LH1693,
registrace D-AEBD, obsazenost 80%
Je třináctého, pátek
, ale možná i díky tomu je Terminál 2 ruzyňského letiště přes odpolední špičku relativně prázdný. Jelikož máme v Jižní Africe jednodenní stopover, je check-in možný pouze do JNB. Dostáváme boarding pasy a míříme k security.Tam se řídíme radami George Cloonyho z filmu "Lítám v tom" a řadíme se do fronty za vysoce efektivní Japonce. Měl pravdu. Za okamžik jsme v prostoru odletů, právě ve chvíli, kdy se u našeho letu na informačním displeji objeví nápis "Boarding." Na salónek už tedy nezbývá čas a za okamžik stojíme před naším takřka zánovním Embraerem 195.Očekáváme vskutku lukulské hody, ale na to není na této lince ani prostor ani čas. Salátek však nezklamal, možná by neškodilo informovat cestující o složení té lehce arogantní "nátierky," jejíž konsistenci se mi bohužel ani po opakovaném ochutnání nepodařilo rozklíčovat.
Let je klidný, po startu takřka držíme směr a stoupáme přes Beroun. Intenzita hluku v kabině je po dosažení letové hladiny snesitelná, někde na úrovni 84 decibelů.
Po přistání máme cca 3 hodiny volného času a tak směřujeme do Lufthansa Business Class Lounge umístěné v 5.patře?(Ebene 5) mnichovského terminálu č.2. Salónek je přes svoji velikost zaplněn takřka do posledního místa. Nedá se říct, že by tento salónek mohl soutěžit v šíři nabídky či pohodlím se svými konkurenty např. v SAE, přesto dává návštěvníkovi ochutnat kus pravého Bavorska. Preclíky jsou křupavé, párek je mnichovský, hořčice bavorská a pivo Franziskaner vynikající. Proč musíme v pražských salóncích pít Gambrinus z plechovky a k tomu přikusovat okoralý chlebíček?
Na cestě ke gatu H03 míjíme několik long-haul letů směřujících většinou daleko na východ.
Výjimkou je samozřejmě náš krasavec s registrací ZS-SNG parkující na samém konci terminálu.
13.4.2012
MUC-JNB, 955PM-820AM, SA265,
registrace ZS-SNG, obsazenost v C class 70%
Nástup probíhá dvěma mosty, jedním pro business class a jedním pro economy, a tak téměř osamoceni přicházíme k letadlu. Trochu znejistíme, až když na letadle vidíme čínského draka. Je toto opravdu let do Johannesburgu? Fotím si tuto zvláštnost přes sklo a to už se mě zmocňuje steward, který se slovy "just for you" otevírá dveře mostu a nabízí mi možnost vyfotit si trup letadla zvenčí.
Steward se však na mě usmívá i po usazení na sedačku 4C, nabízí deku, šampaňské a já se začínám cítit v rozpacích. S business class na long-haul letech pravda moc zkušeností nemám (naposledy jsem takto letěl z Rio de Janeira, když byl let Swissair v economy overbooked), ale tady něco nehraje. Manželka se již znatelně chichotá a teprve pak mi dochází, že zatímco my za teplem teprve letíme, steward již z tepla přiletěl
.Před startem je již plně funkční kamera na ocase a tak je jen škoda, že vzlétáme za tmy.
Krátce po startu dostáváme jídelníček. Je půl jedenácté večer, ale původní předsevzetí, že již v takto pozdní hodinu jíst nebudeme, jsou po přečtení menu rychle zapomenuta.
Pilot hlásí, že let povede delší trasou než obvykle a skutečně, po startu letíme více na jihozápad než na jih, což by odpovídalo poloze JNB ve vztahu k MUC.
Následuje gurmánská večeře té nejvyšší kvality a tak na chvíli zapomínám na své hospodské vychování a objednávám si namísto piva skvostné jihoafrické červené víno odrůdy Shiraz.
Během večeře sledujeme Železnou Lady s Meryl Streep v hlavní roli (tohle dílko při svých návštěvách kina klidně vynechte) a pak již mačkáme tlačítko Sleep, které sklápí sedačku do úhlu rovných 180st. Kdo z vás bývá spokojen s nocováním v rychlíku Euronight do Tater, tak toho ani tahle postel rozhodně nezarmoutí. A nebudou vás po cestě rušit ani celníci...
Budím se cca po sedmi hodinách někde nad Angolou a s úlevou zjišťuji, že obávané turbulence nad rovníkem jsou již rozhodně za námi. Vítá mě roztomilý úsměv mého stewarda, láska funguje i v Africe
. Snídaně je opět opulentní, s problémy dojídám první chod a na teplé pokračování již nezbývá místo. Po přistání z jihu se nejprve raduji, když vidím A380 Lufthansy s registrací D-AIMG, které roluje před námi. Už na pasové kontrole si ale uvědomuji, že jedna A380 před vámi znamená cca 20 minut navíc ve frontě.
Poprvé, ale ne naposledy, slyšíme při parkování na stojánce palubní rozloučení "Hamba Gashle, Tot Siens!," což ve volném překladu znamená "Go well" v jazyce Zulu spolu s "Good bye" v Afrikánštině.
Z Afriky jsem zatím navštívil pouze země severního Maghrebu a Egypt a tak jsem vcelku překvapen rozvinutostí této země. Ne nadarmo je dnes Jižní Afrika součástí ekonomického uskupení BRICS po boku Číny, Brazílie a dalších. Velice příjemná africká hudba nás vítá v Arrivals Hall, vyzvednutí vozu v Europcar (rebranding na Africar by asi tržby nezvýšil
) je otázkou několika minut a zakrátko vyjíždíme na čtyřproudou dálnici směrem na Pretorii. Náš jednodenní stopover je krátký, ale snažíme se jej využít na maximum. S vypětím všech sil dojíždíme, s menším zpožděním, na objednanou prohlídku jednoho z největších diamantových dolů na světě. V roce 1905 zde byl nalezen doposud největší přírodní diamant světa, pojmenovaný podle místního městečka Cullinan. Celý důl je jedna velká díra plná miliard dolarů v surových diamantech.Po obědě přejíždíme cca 200km na západ do národního parku Pilanesberg, kde nás čeká lehce kašírované safari. Na pozůstatcích jednoho ze tří světových alkalických vulkánů zde byla zbudována rezervace, ve které máte možnost spatřit celou tzv.Big Five, tj.Velkou Pětku. Ne, není to Karpov, Makarov, Kasatonov, Larionov a Krutov, ale obdobně nebezpečný nosorožec, slon, buvol, levhart a lev. Čas máme omezený a tak se nakonec spokojíme se setkáním s prvními třemi. Stejně bych za nejfotogeničtější označil spíše všudypřítomné zebry, žirafy a méně časté, ale o to pitoresknější pštrosy.
Vracíme se zpět do Johannesburgu a v blízkosti letiště usínáme vyčerpáním v místním hotýlku.
15.4.2012
JNB-MRU, 940AM-1540PM, SA190,
registrace ZS-SJO, obsazenost v C class 80%
Na letiště přijíždíme cca v osm ráno. Fronta na check-in není nepodobná katastrofickému filmu, ve kterém se všichni snaží uprchnout z ostrova zasaženého epidemií ptačí chřipky. Naštěstí zahlídneme něco co vypadá jako self check-in kiosk a cca deset vteřin po vložení pasu již třímáme palubní vstupenky. Zvažujeme ještě, jestli zavazadla nevezmeme sebou jako hand baggage, přepážka s cedulí Bag Drop-off ale zeje prázdnotou a tak se zavazadel rádi zbavujeme. Následuje security check, na který nás ve frontě náležitě připravuje instruktážní video, v jehož hlavní roli můžete spatřit přísnou Frau Sturmbannführer Hildu.
Máme ještě cca hodinu času a tak navštěvujeme Baobab business class lounge, z níž máme velice dobrý přehled o aktuálním provozu na letišti.
Parkující A340-600 s logy Star Alliance, jediný svého druhu (registrace ZS-SNC)
Nástup na náš let na Mauritius bude prováděn z letištní plochy a tak se přemisťujeme do velké haly, k jejíž jedné straně postupně přijíždí další a další autobusy, které nacouvávají zadem a tudíž výfukem k budově. Nevím, jestli je to absencí katalyzátorů těchto autobusů nebo špatnou kvalitou nafty, každopádně vzduch v hale je po chvíli vcelku nedýchatelný. Umístění gatů těsně vedle sebe působí nepřehledně a může působit zmatky při nástupech, o čemž se následně máme možnost názorně přesvědčit.
Autobus nás veze k deseti lety provozu prověřenému Boeingu 737-800. Při nástupu potkáváme pilota, který osobně prověřuje letadlo včetně vzorku pneumatik. Naštěstí prý v těchto končinách není potřeba přezouvat na zimní
.Letadlo se dá využít i jako věšáček pro kabelku.
Snad bude na konci těch schodů letadlo
A tato paní nastoupila u gatu do špatného autobusu a teď by chtěla raději do Nairobi než na Mauritius, tak tomu opravdu nerozumím
Po nástupu nám steward nabízí ranní tisk, tentokrát je hlavní zprávou dne informace, že prezident JARu si příští víkend vezme za ženu v pořadí již 4.manželku!
Startujeme přibližně severním směrem a přelétáme tak hustě obydlenou čtvrť Kempton Park. Nevědět kde jsem, tipoval bych to asi na Los Angeles.
Boeing je v business class v konfiguraci 2+3 a tak přestože je pohodlí na sedačkách 4A a 4C nesrovnatelně menší než v A340, pořád je to obstojný způsob jak strávit další cca 4 hodiny letu (zvláště, když si vzpomenu na pětihodinový FR let na lince BTS-LPA
). Servírované menu je kvalitativně srovnatelné s letem z Evropy. Objednáváme si "ryborybí" kombinaci, kingklip jako předkrm (český název této ryby se mi nepodařilo dohledat) a rybu dne na koriandru. Vše zakončíme poměrně zvláštním ananasovým sorbetem s chilli.
Úroveň hluku v letadle je srovnatelná s menším Embraerem na cestě do Mnichova a to cca 83 dB. Opouštíme břehy Afriky, předpověď na dnešek zní: Oblačno nad pevninou, jasno nad mořem.
Přelétáváme Madagascar, který je překvapivě poměrně suchý a především zcela odlesněný. Eroze je tak hlavním problémem tohoto ostrova, dozvídáme se později.
Po přeletu ostrova Reunion pak přistáváme směrem ze severozápadu. Mauritius je ze vzduchu krásně zelený (asi nám bude pršet
), osázený především cukrovou třtinou a čajem.Po přistání projíždíme kolem jumba Air France.
Poté se již přemisťujeme přímo do našeho hotelu na západním pobřeží.
Co se týče mauricijských pláží, označil bych je asi slovem "vymazlené..."
A přestože nám i zapršelo, Ostravák by řekl, že to bylo "romantické jak cyp."
Měli jsme "luxusní" celé dva dny času a tak jsme postupně navštívili palírnu rumu,
hinduistický chrám a závěr čajovou plantáž, kde čaj balí do krabiček s logem Blbouna nejapného alias Dodo mauricijského, dnes již vyhynulého živočicha, který na Mauriciu doplatil na své setkání s lidskou rasou.
To už se ale čas nachýlil a nás tak čekala cesta zpět na letiště. Znovu jsem nasedl do auta špatnými dveřmi (na Mauriciu se jezdí nalevo), znovu jsem marně hledal spojku (auta z půjčovny zde mají automatickou převodovku) a znovu jsem vyrazil vstříc bláznivému provozu v režii indických přistěhovalců. S trochou štěstí jsem pak předával vůz zpátky v půjčovně bez poškození.
Check-in u opuštěné přepážky na letišti proběhl bez problémů.
Check-out u opuštěného pisoáru v tropické úpravě taktéž
.17.4.2012
MRU-JNB, 440PM-715PM, SA191,
registrace ZS-SJO, obsazenost v C class 90%
Cestu zpět jsme absolvovali identickým Boeingem 737-800 s registrací ZS-SJO.
Bohužel identický byl i program na obrazovkách, takže jsme měli znovu možnost zhlédnout Sherlocka Holmese, následovaného animovaným Madagascarem. Nápad s promítáním Madagascaru při přeletu Madagascaru je dobrý, ale dva Madagascary ve vzduchu a dva na zemi jsou za dva dny trochu příliš
.Naštěstí je alespoň menu odlišné a tak volíme kombinaci Tandoori krevet a severoindického vegetariánského Aloo Muttar (vzpomínka na indický Mauritius).
Příjemnými společníky se tentokrát stávají pánové Moet & Chandon.
Západ slunce nad Mosambikem (přelétáváme právě hlavní město Maputo) v kombinaci s krásnými SAA winglety je až kýčovitý.
Na přestup máme tentokrát pouze něco kolem jedné hodiny a tak vynecháváme salónek a nakupujeme pár letištních cetek s africkými motivy (klíčenka se slonem, slon bez klíčenky apod.)
Letadlo má nakonec cca 1,5 hodiny zpoždění a je tak již jisté, že na přestupu v Mnichově budeme muset vyčkat až na polední linku do Prahy.
17.4.2012
JNB-MUC, 850PM-720AM, SA264,
registrace ZS-SNF, obsazenost v C class 100%
Náš Airbus má tentokrát sice jinou registraci než na cestě do JNB, ale datum jeho dodání je takřka shodné se strojem ZS-SNG (obojí 12/2003). Při nástupu nás opět vítá nabídka perlivého vína, popř. fresh džusu. Fotím klasiku všech bezpečnostních videí, tj. frázi "breathe normally" v podání SAA.
Nezapomínám ani změřit hladinu hluku. Podotýkám, že na rozdíl od ostatních měření se tento údaj vztahuje k času stoupání do letové hladiny. I během této fáze letu však bylo letadlo natolik klidné, že můj ne velmi přesný senzor v telefonu naměřil pouze cca 78 dB. Osobně mi start A340 připomněl svojí distingovanou akustickou kulisou asi nejvíce rozjezd elektrického golfového vozíku
.Večeři již nefotím, místo Shirazu a Moetu si dávám jihoafrické ležáky Castle a Hansa. Zatímco Castle je ještě snesitelný, Hansa již může směle konkurovat našemu Primusu (však je taky vaří stejný koncern SAB). Sklápím sedačku do horizontální polohy a pouštím si nový film s Georgem Cloonym (Děti moje - opět spíše průměrný film) a někde nad Botswanou usínám.
Probouzím se až nad Italskými Alpami, kde je právě servírována snídaně. Maracuja na talíři mi dává vzpomenout na tropické počasí Indického oceánu.
Pohled ven už ale tropy nepřipomíná ani vzdáleně.
A stejné je to během klesání při pohledu na venkovní kameru, na kterou se právě snášejí první sněhové vločky.
Počasí v Mnichově je naštěstí snesitelné, cca 5st. a oblačno. Vystupuje se opět dvěma mosty, což celou operaci významně zrychluje.
Jelikož máme asi dvě hodiny času, využíváme pohodlí Lufthansa business lounge a od paní Hildegardy přebírám při vstupu do sprchy kosmetický balíček a ručník.
18.4.2012
MUC-PRG, 1125PM-1220PM, LH1690,
registrace D-ADHE, obsazenost 80%
Poslední let je asi nejméně příjemný a nejméně zajímavý ze všech. Vlastně s výjimkou nástupu na gatu. Německá preciznost a technická vyspělost již asi není co bývala a tak se během probíhajícího výpadku počítačové sítě nastupuje v "off-line" režimu. Pro agentky na gatu to znamená , že každého cestujícího odškrtávají z jakéhosi pofidérního seznamu poté, co jim položí kontrolní otázku "Are you eco?" Až dodnes jsem se za ekologicky smýšlejícího člověka považoval, ale paní mě utvrdila, že tentokrát budu výjimečně "bizz."
Po cestě autobusem na plochu očekáváme opět zánovní Embraer, ale namísto toho zastavujeme u stroje Dash 8, který již jeví notné známky opotřebení.
Manuální nastupování pak působí zmatky ještě při rozesazení cestujících a když už to vypadá, že někteří pasažéři poletí vestoje, najdou se pro ně poslední místečka v zadní části letadla.
Start je tentokrát suverénně nejhlasitější ze všech a hluk přetrvává na úrovni přes 90 dB i po nastoupání do letové hladiny. Ne nadarmo měla ČSA business třídu ve vrtulových letadlech vzadu (je tomu tak ještě?).
Po přistání ještě nakoukneme do pilotní kabiny a pak už nás vítá jarní Praha...
Co říct závěrem:
Jednoznačnými plusy celé cesty byly:
1) fantastická SAA business class sedadla v režimu full-flat, která umožňují nepřerušovaný spánek během nočních letů do JARu a zpět
2) velmi kvalitní catering na všech SAA linkách
3) pozorný personál jak u SAA tak i u Lufthansy
Drobné nedostatky spatřuji snad jen v:
1) dnes již zastaralém IFE v Airbusu A340-600
2) špatné kvalitě piva kdekoli mimo ČR, Německo a Belgii
3) časovém posunu při cestě na Mauritius, který nás nemilosrdně připravil o dvě hodiny nedělního dne na naší již tak krátké cestě
