Z Prahy odlétáme do Moskvy na palubě A319 ČSA registrace OK-REQ, za který jsem ráda, protože ho ve statistice ještě nemám.
Po startu dostaneme snídani:
V Moskvě nás uvítá Jumbo Transaera:
A pokračujeme na tranzit, kudy prochází cestující bez víz. Vystojíme frontu k pracovnici na přepážce, předložíme jí zaměstnanecké letenky na Aeroflot do Donětsku a dostane se nám typicky ruské reakce: "Jste zaměstnanci, tak půjdete až na konec" a rázným gestem ruky nás odešle zpět na konec fronty. My jsme v klidu, nechali jsme si na přestup dostatečnou časovou rezervu a tak se posadíme naproti přepážce a čekáme na okamžik, až tam nebudou žádní jiní cestující. Potom nás paní dost neochotně odbaví a my procházíme na terminál mezinárodních odletů.
V Moskvě mají sympatické kuřácké koutky, které nejsou koutky, ale ničím neoddělené ostrůvky uprostřed haly:
Prodej suvenýrů na letišti:
A potkali jsme i nevěstu, kterou jsem si nemohla nevyfotit:
Boarding letu do Donětsku začal načas:
K "našemu" Sukhoi se jelo autobusem.
Fotka s novým typem na památku:
Kabina Business class:
Letní uniformy Aeroflotu jsou velmi "sovětské":
Pro sběratele bezpečnostních instrukcí:
To je on!
Pojíždíme na start a míjíme mojí oblíbenou budovu terminálu na Šeremetěvu:
Pár strojů Aeroflotu:
Počasí bylo výstavní a tak se nám po startu naskytl pěkný pohled na moskevské letiště a jeho okolí:
Pak už následovalo občerstvení. Let trval hodinu a dvacet minut. Krabičkové menu je mi sympatické. Vždycky čekám, co na mě z krabičky vykoukne:
Interiér bagety:
Kabina Sukhoie:
Přistání v Donětsku. Město tahle zeshora připomíná Ostravu (nic proti Ostravě, to město mám moc ráda):
Starý terminál v Donětsku:
A nový terminál:
Po přistání jsem si rychle letadlo vyfotila, protože mi bylo jasné, že nejpozději do 5ti vteřin na mě začne někdo křičet, že fatagrafírovat něvazmožno....Jak jsem očekávala, tak se taky stalo...V tomto případě chápu obavy o to, aby ruský stroj nechtěl někdo ze západu nedejbože okopírovat a tak jsem se bez hádky podvolila..
Aerosvit neměl zrovna svůj den:
Západ slunce nad Donětskem:
Nová odletová hala. Nazvala bych ji naleštěnou bídou, na první pohled pěkné, ale všeho všudy jeden otevřený obchod, žádné služby, nic...Jediné velké plus je wifi na letišti zdarma.
Odbavení zpátečního letu do Prahy:
Přiletěl pro nás retrojet. Opět klasická scéna, fotím si letadlo, důležitý pán hlídající letiště mi to zakazuje. Říkám mu, že to je naše letadlo a ne jejich, tak proč bych si ho nemohla vyfotit? Chvílí nad tím přemýšlí a pak to ukončí argumentem, ať si ho teda vyfotím u nás.
A s touhle sympatickou letuškou létám úplně nejradši:
Po 23 hodinách na cestě jsme zpátky doma.
Rusky mluvící země patří mezi moje nejoblíbenější a tak ráda využiji každé příležitosti se tam vypravit. Ve spojení s proletěním se letadlem vyrobeným v Rusku nebylo co řešit, pár hodin nevyspání se rychle dohnalo. Ale co si budeme povídat, Tupolevy nebo Iljušiny měly daleko větší kouzlo...
.
, pri pohledu na starou budovu terminalu v Donetsku se mi vybavili vzpominky na moje lety v 80letech na palube IL18 Lvov - Donetsk - Orenburg - Novosibirsk. A pravda, ruska letadla maji sve kouzlo 
