Plán cesty KUL=>SIN=>CGK=>DPS, LOP=>DPS=>SUB=>JOG=>CGK=>KUL=>BWN=>KUL
A na závěr ještě jeden delší přískok KUL=>ICN
Po pětihvězdičkovém zklámání s Qatary přichází na řadu přesun z Bangkoku do Kuala Lumpur. Neberu ani Air Asia, ani ještě o chlup levnější Luftwaffe (2 000 Kč v jumbu včetně zavazadla – no nekupte to!), ale pojedu netradičně nočním vlakem. Doufám, že nikomu nebude vadit na začátek pár obrázků thajských národních a malajských regionálních drah.
BKK (Hulahampong) => KUL (KL Sentral) s přestupem v Butterworthu
Special Express 1
Jediný Express směr Malajsie - nástupiště č. 5
Bangkok hl. n.
Místní lokálka s 100% funkční klimatizací
Večeře v jídelním voze
Ze sedačky se stala regulérní postel
Noční režim
Postel regionálních malajských drah, tentokrát i s okýnkem
Kuala Lumpur Sentral station
KUL => SIN
Tiger Airways
TR2453
Airbus A320 9V-TAE
Trasa KUL => SIN je opravdu hodně vytížená trasa – snad každých 15 minut letí tímhle směrem jedno letadlo. Snažím se vyhnout klasické Air Asii, která mě určitě ještě někde potká a volím Tiger Airways. Velmi krátký přískok dobře udržovaným érbasem, žádné občerstvení, málo místa na nohy, ale za 260 Kč se to přežít dalo.
Budget terminál v KUL
Všude samá Air Asia... A jeden let Tiger Airways právě do SIN
Tiger Airways
Ospalé ráno v KUL
Místa na nohy setsakra málo
SIN => CGK
VF201
Valuair (Jetstar)
Loading factor: 50 %
Airbus A320
Už podle názvu aerolinky jsem nečekal žádný zázrak, ovšem hned na začátku aerolinka překvapila odletem od terminálu 1, nikoliv od LCCT terminálu, odkud odlétá Tiger Airways. Boarding probíhal standardně, rychlý offload dvou zavazadel těch, kteří náš gate nemohli najít, a vzhůru směr Jakarta. K mému překvapení se podávalo i občerstvení – voda s kukuřičnou bulkou.
"Džetstáři" lítají od terminálu č. 1
Valueair a vzadu pokukující Singapore airlines
Kukuřičná bulka s vodou
Na ranním letu do CGK bylo málo lidí
CGK => DPS
7P743 Batavia Air
Boeing 737-400
Pravá exotika začíná právě tady, na mezinárodním letišti Soekarno-Harta. Nejprve jsem přejel shuttle busem (45 minut) k domestic terminálu Batavie. Po vystoupení ze shuttle busu mě pobavil jejich slogan: „Trust us to fly!“ Ten na aerolinku, patřící na černou listinu zakázaných aerolinek EU opravdu sedí.
Po velmi laxní security dostávám hlad, bohužel fastfoody jsou v domestic terminálu Batavie pouze před ní. Procházím s hamburgerem a colou znova security – „ááá to jste vy! Vy už jste přes security dnes jednou šel, tak pojďte, ať tu nečekáte.“ A prošel jsem bez prohlídky zpět.
Během dojídání silně podprůměrného hamburgeru sleduji, jestli náhodou let do DPS nebude mít zpoždění. Všechny ostatní lety jsou zpožděné alespoň o 3 hodiny, jen můj let stále nic. Na to time table zčernala. Pro jistotu se jdu zeptat na jakýsi informační kiosek, co je s mým letem do DPS. Odpověděli mi, že to bude tak 20 minut zpožděné. Po 15 minutách se ptám znovu a prý že ještě dalších 20 minut. Znovu se ptám a říkají mi, že už na mě skoro 15 minut čekají, kde jsem, že už dávno byla i last call (hlášená rozhlasem pouze indonésky). Sprintuji k bráně, kde mi usměvavá agentka říká „však v klidu, my počkáme“. Naskakuji do letadla poslední, zabouchávají se za mnou dveře, ale nikdo v letadle není na mě naštvaný, všichni se usmívají. Proč by na mě měl být někdo naštvaný? Vždyť to poletí (někdy), tak pár minut (či hodin) nikoho nezabije. Zkrátka a dobře, vítejte v Indonésii…
Trust us to fly!
Pohoda džes!
Batavia Airlines
Old school interiér
A opět bulka s pitíčkem
O pár desítek cest pozemních a lodních později…
LOP => DPS
Merpati Airlines
Xian MA60
PK-MZO
Loading factor 100 %
Velmi brzké ranní vstávání, na nové lombocké letiště takhle brzo žádný autobus nejede, takže beru totálně předraženého „kamaráda“ recepční za 200 000 rupií, jelikož žádný taxikář kvůli mně nechtěl vstávat. Za 30 minut přijíždím na nový terminál, zející prázdnotou.
Na check-inu se usmívám, co to jde, ale agentka je neoblomná – ten obrovský batoh, který mám na zádech se opravdu do binu nevejde, musím ho prý odbavit. Naštěstí Merpati je full-service dopravce, takže checked baggage bylo zadarmo.
Po sedmé hodině ráno začíná na ospalém letišti boarding. Kromě našeho Xianu je na ploše ještě klasické ATRko a jeden stařičký Boeing 737-200.
Tohle čínské éro se mi vzhledově moc líbí, vevnitř to vypadá, jakoby čínští projektoví inženýři navštívili zábavní park s miniaturami. Na výšku jsem se do letadla nevešel (a to mám 179 cm!), na šířku téměř taky ne – holt to Číňané přizpůsobují průměrným asijským rozměrům. S biny měla check-in agentka na letišti pravdu, maximálně bych tam narval malinký baťůžek či brašnu na notebook.
Nové lombocké letiště, otevřeno ani ne před rokem
Xian MA60 v plné své kráse
Nastupuje se zezadu
Skladba cestujících na 30minutovém letu
Když si nevypnete telefon, dostanete až 2 roky natvrdo!
Bezpečnostní instrukce čínského stroje
Krabička s pišingrem, na kterém vám Merpati přeje pěkný konec ramadánu
Po vystoupení v DPS jsem své odbavené zavazadlo později našel na úplně jiném pásu, než svítilo označení LOP. Klasika. Indonésie.
DPS => SUB
Xian MA60
Loading factor 70 %
Merpati Airlines
A ještě jeden přelet tímto čínským strojem. Samozřejmě, že do Yogjakarty se dá letět přímým spojem Air Asia, jenže já chtěl vyzkoušet dál ze Surabayi ještě jednu ryze domácí aerolinku, lítající zajímavým hardware právě ze Surabaye. Let trval hodinu, podobná krabička jako na ranním letu z LOP do DPS.
Až později po průletu mi jeden známý poslal zajímavé čtení z AV Herald jak jeden takovýhle Xian leží na dně arafurského moře díky totální laxnosti obou pilotů.
V DPS se to jen hemžilo Air Asií
Další Xian do SUB
Sváča
A zase nemůžu najít moje nedobrovolně odbavené kabinové zavazadlo, které jsem musel znovu odbavit. Na domestic terminálu v Surabayi ho nakonec nalézám pohozené kdesi v koutě. Ale sláva, našlo se.
SUB => JOG
Boeing 737-400
Sriwiyaja Airlines
Loading factor 90 % (z toho pak 1/3 lidí pokračovala do CGK)
Na letu ze Surabaye do Yogjakarty jsem tajně doufal, že Sriwiyaja vytáhne z vitrínky Boeing 737-200. Na ploše se jich během čekání na můj let mihlo snad dvacet. Bohužel se mi přání nesplnilo a aerolinka na náš let vytáhla čtyřstovku.
Občerstvení se tentokrát nepodávalo na palubě, ale rozdávali nám ho agenti netradičně před nástupem do letadla. Opět jsem dostal „klasickou“ asijskou krabičku, ve které byla malá bageta s pitím a brčkem, ale na tenhle minipřískok to bohatě stačilo.
Prosím, aby se cestující do Palangkarayi dostavili na občerstvení!
Domestic terminál v SUB
Tak touhle kráskou bohužel nepoletíme
Ale tímhle už jo
Krabička
A tohle bylo v ní
JOG => CGK
Boeing 737-900ER
Lion Air
Loading factor 100 %
Na trase z Yogjakarty do Jakarty jsem mohl letět s Air Asia, Batavií či Garudou, ale tuhle trasu obsluhuje také velmi dravý Lion Air. Pokukoval jsem po něm už na předchozích přískocích, ale vždy byl 3x dražší než konkurence, tentokrát byla ale cena srovnatelná. Vraťme se ale na chvilku o 3 měsíce zpět.
Jednoho českého jarního večera při plánování celého výletu otevírám stránky Lion Airu. Cena dobrá, čas odletu navečer výborný, píšu číslo karty…. A ne. Transakce neproběhla úspěšně. Zkouším znovu, opět nic. Na kartě zůstatek dostatečný, zkouším googlit a je vidět, že nejsem sám, kdo má problém koupit letenku. Lion Air z nějakého důvodu neakceptuje evropské platební karty. Googlím dál a nacházím stránku, přes kterou by mi to měl indonéský prodejce koupit s tím, že mu to zaplatím přes PayPal. Píšu e-mail, za 5 minut (!) odpověď (v Indonésii tou dobou byly asi 3 ráno), obratem mi posílá link na platbu kartou na PayPal s tím, že letenka bude o dražší o 12 USD. Akceptuji, platím, letenky za dalších 10 minut přistávají v e-mailové schránce. Pokud budete mít stejný problém, mrkněte na tohoto prodejce, maximální spokojenost: http://www.itravelindonesia.com/
Zpět ale do Yogjakarty. U brány se shromáždilo na můj vkus opravdu hodně lidí, osobně jsem si říkal, že se to do toho letadla ani nemůže vejít. Čekal jsem drsnou tlačenici, ale to bych nesměl být v Indonésii… Tak civilizovaný nástup do letadla jsem ještě nezažil. Jako kdyby někdo zavelel „dvojřad nastoupit, nejdřív rodiny s dětmi, poté ostatní“!
V devítistovce, která byla cítit ještě novotou, bylo ukrutně málo místa na nohy a k mému překvapení se nepodávalo absolutně žádné občerstvení.
Letenka s Lion Airem
Spořádaný nástup do letadla
737-900ER - lehce mázlá, dále mám ještě jednu devítistovku nerozmazanou v CGKi]
737-900ER II
737-900ER III
Ani ťuk... Hladolet
Modlitby různých náboženství za bezpečný let
CGK => KUL
Mandala Airlines (Tiger Airways)
Airbus A320-200
Loading factor 50 %
Moje další směřování vedlo do hlavního města Bruneje, Bandar Seri Begawanu. Vzhledem k tomu, že Royal Air Brunei vycházela na jakýkoliv termín z Jakarty ukrutně draho, beru to oklikou přes Kuala Lumpur. Let s Mandalou na chlup stejný jako s Tiger Airways, žádné občerstvení, ovšem málo lidí, takže na tomto ranním letu na trojsedačce usínám a probouzím se až těsně před Kualou.
Low-cost terminál v CGK pro mezinárodní lety
Ještě jednou 737-900ER, tentokrát nerozmazaný
Přistávající Garuda Indonesia
Na palubě Mandala airlines
Mandala po přistání v KUL
KUL => BWN
BWN => KUL
Air Asia
Loading factor 90 %
Airbus A320-200
Následující dva lety shrnu dohromady, krásný nový Érbas, občerstvení jsem si objednal dopředu s letenkou, „pálivé jak sviňa“ (což při objednání na internetu nepoznáte, jestli je to spicy nebo ne).
Na cestě zpět mi v Bandaru váží check-in agentka příruční zavazadlo. Vůbec se jí nelíbí mých 13 kg (povoleno 7 kg), že to musím vyházet nebo zaplatit. Oblíkám si tedy jednu mikinu, druhou mikinu, bundu, omotávám kolem sebe bílou prodlužkovačku, agentka se směje a říká, „To už je OK.“ Za rohem dávám věci zpět do báglu a pelášim do letadla.
Air Asia si moc hlavu z cílové destinace nedělá. Je to stejné, jako kdyby tam bylo napsáno Czech republic
Docela se divím, že tuhle "hořlavinu" povolili naložit do letadla
Nevíte někdo, k čemu je ta "jakoby obrazovka" na stolečku zespodu?
Přistání v Bandar Seri Begawanu
Air Asia na letu zpět do KUL
Royal Brunei
Po setkání s brunejským sultánem a snídaní v jeho paláci dostávám malý dárek na rozloučenou beze srandy
KUL => ICN
Airbus A330-300
Air Asia X
Na závěr cesty vyzkouším jediného současného long-haul low-cost dopravce na světě, a to Air Asii X. Pozorný čtenář jistě zjistil, že jsem celou dobu cestoval pouze s kabinovým zavazadlem, kufr k odbavení na mě čekal od začátku v KUL.
Na internetu proto tři měsíce před odletem objednávám 20kg zavazadlo, přičemž můj kufr měl v KUL 23 kg. Agentka je neoblomná, buď 3kg vyhážu nebo doplatím. Vzhledem k tomu, že na zádech mám zmíněných 13kg a kufr k odbavení je zabalený do ochranné fólie, řešení „sněhulák“ použité v BWN nepřichází vůbec v úvahu, nehádám se a tři kila doplácím.
Osobně jsem nevěděl, co čekat od low-cost A330, ale příště si hodně rozmyslím, jestli mi ty ušetřené peníze za to stojí. Žádné IFE (no dobře, to přežiju), ale hlavně centrální klimatizace bez jakékoliv možnosti individuálního nastavení. A to je opravdu průser, protože v mém případě se kapitán rozhodl, že nám předvede, jak umí z letadla udělat mrazák.
Mám na sobě dvě mikiny, jednu bundu a 2x prosím stewardy, aby s tím něco udělali. Nakonec se povedlo a zbytek více jak šestihodinového low-cost letu prospím "jen" v bundě.
A pro změnu hodně podrobná informační tabule
Airbus A330
3-3-3
Po více jak šesti hodinách low-costu v ICN
To je z mých poskoků vše a jestli jste dočetli až sem, tak děkuji za pozornost!
