Časem jsem zjistil, že děti už jsou dávno dole a už na mě ani nečekají, protože "by jim za tu dobu byla zima". Snažím se proto jarní prázdniny přesouvat pokud možno do tepla. Tedy do míst, kde už mi (snad s vyjímkou Dubaje) žádné lyžování nehrozí
Vloni na Floridě (http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=8171&p=171661&hilit=florida#p171661) to s tím teplem moc nevyšlo, vybral jsem z několika akcí Wizzu slušnou cenu do Izraele. Řeknete, že to tam v zimě taky není žádná tutová koupačka ale tuhle zemi už jsem měl na seznamu dlouho. Kdo trasu sleduje, ví že se dá vyrazit z Katovic, Budapešti nově i z Prahy, s občasným atakem Nikkyho Vídně (tedy v relacích LC, do 3 tis. RT).
Bohužel jsem trasu sledoval tak dlouho, až cena z KTW v daném termínu jarních prázdnin vyrazila nahoru a tak mi nezbylo, než ujet 400km do Budapešti. Alespoň mě potěšily ceny parkování u letiště a celkem slušná výpůjčka auta v půjčovně AL
Poslušný přísných regulí Wizzu jsem se vyzbrojil vytuněným báglem (http://goo.gl/TeCBB1), podlehl skuhrání manželky a se slzou v oku připlatil jeden "large cabin" kufírek a vyrazil do města na Dunaji. Od mladých let, kdy jsem si hrdě přivezl velkou flašku CocaColy,mikinu (s kapucí!) s nápisem ABBA a jako bonus šampon s tehdy HOT jablkovou vůní, jsem tam nebyl a tak jsem si rezervoval den předem na prohlídku.
Tedy nic proti bývalým bratrům, jen jsem si občas připadal jako ve skanzenu 80.let, kdy jsem tam byl naposled. Od metra a jiných dopr. prostředků až po bufety v centru, ale vykouklo sluníčko a procházka podél Dunaje nám připomněla, že jsme tady jen jako meziskok. Nekonaly se proto ani žádné lázně, zapadli jsme do IBISu a druhý den vyrazili na letiště.
Parking u letiště (http://www.airportparkingcenter.eu) byl skoro prázdný, vypadalo to, že to provozuje samotný řízek kolem pětadvaceti - kmital chvilku v kanclu, pak hodil kufry do Tranzita a po cestě na letiště řešil další rezervačky. Na zpáteční cestě jsem se ho ptal, jestli je na to sám, tak kýval - už jsme nerozváděli, jestli jenom ten den nebo úplně ale snad to přežije dlouhodobě ve zdraví.
BUD-TLV A320 (HA-LWL)
W6 2457
Wizzem jsem dlouho neletěl a tak mě překvapil experiment, jak inovovat sedačky tak, aby se cestovalo co nejhůř, a to nejsem se 170cm žádná rozhledna... "Novodobá tortura", jak by řekl Dr. Rath
Už se to tu někde probíralo a mám pocit, že snad ani nepřidali řady, tak opravdu nevím...
- Wizz_seat_new_2.JPG (154.02 KiB) Zobrazeno 5273 x
- Wizz_seat_old_1.JPG (170.69 KiB) Zobrazeno 5273 x
Let až na kvalitu sedaček proběhl normálně, máslo v chlebu s Vysočinou z domova velmi měkké a zcela vsáknuté (tedy plné skóre).
S úsměvem jsme zaregistrovali ukončení provozu toalet nad vzdušným prostorem Izraele a s představou dávky spláchnutého antraxu snášejícího se na Svatou zemi jsme drcli na dráhu Ben Gurion TLV.
Byl mlžný opar, který ná provázel i další den v TelAvivu a sluníčka jsme si užili dost až ve vnitrozemí.Průběh kontrol jsem shrnul na konci, přeskočím tedy až k přepážce Hertzu, kde nám hoch sdělil že nám upgrade ani nebude nabízet, neboť nic volného nemá a potvrdil mi, že po hlavní trase 1 a 90 můžeme i přes palestinská území (no, kdyby se něco stalo, tak nevím, jak by se na to pojišťovna tvářila).
Po krátkém boji s timeouty kódovacího zámku maličkého Picanta jsme spolu s garážníkem zvítězili a vyrazili na mlžnou dálnici k TelAvivu.
Po 2 nocích v jednoduchém, ale fungujícím http://beachfront.b144sites.co.il/ ho(s)telu jsme popojeli do Jeruzaléma. Tady jsme poprvé okusili jednak zácpu na rozestavěných úsecích, jednak svéráz místních řidičů, kteří pravidlo zipu realizují spíš jako suchý.
Jeruzalém
Auto jsme nechali na odstavném P+R na konečné jejich nové (a jediné) tramvajové linky, kde s LRT lístkem (který nikdo nikdy vidět nechtěl) můžete parkovat zdarma. Po půldni v nové části Jeruzaléma s památníkem holocaustu a Muzeu knihy s kumránskými svitky jsme se ponořili do spleti uliček Starého města, kde na nás čekal http://www.alhashimihotel-jerusalem.com.
Musím říct, že atmosféra Starého města mě opravdu pohltila. Turistický ruch a pouťové atrakce na hlavních památkách mi až tak nevadil. Svatá místa mi sice trošku zakrýval orientální nepořádek a srdceryvné ruské máťušky s rituálními hadříky asi pro celý vchod činžáku, ale večerní siesta na střešní terase vybavuje motivy z (motivačně shlédnutého) Království nebeského Ridleyho Scotta.
V okolí Chrámové hory dopporučuji vyjet výtahem na střechu budovy studijního židovského centra AISH (http://www.aish.com/ai/jb/96466189.html), odkud je skutečně nádherný výhled na celou půlku Starého města s Olivovou horou.
Pro cestu do Betléma jsem z různých variant zvolil palestinský autobus, který vás od Damašské brány za 8,- NIS vyhodí do náruče taxikářů ve čvrti Beit Jala. Byl jsem připravený ten asi kilometr k chrámu Narození projít ale jeden naháněč za náma šel tak dlouho, že jsem střelil cenu 10,- NIS, kterou jsem podle reportů jiných považoval za míň než akceptovatelnou.
Kupodivu po krátkém lamentování souhlasil a vrátil se s námi k taxíku u zastávky, čímž si vysloužil nadávky ostatních. Taxikář nás po neúspěšných nabídkách cest do snad všech turistických lákadel Západního břehu vyhodil na Manger square a začal hledat vytížení zpět. My jsme se po prohlídce dvou kostelů a náměstí vrátili na zastávku pěšky, zajímavým tržištěm a příjemnou procházkou.
Cesta autobusem zpátky do Jeruzaléma už tak hladká nebyla. Bezpečnostní síly Izraele patrně vpustí na okupovaná území kohokoliv, na checkpointu za Betlémem ale museli všichni vystoupit a začala kontrola. Protože několik evropských typů zůstalo v autobude sedět, šel jsem se řidiče zeptat, co jako bude. Zjevně nervózní šofér jen procedil mezi zuby "Sit and wait!" a nastoupili dva vojáčci, kteří kontrolovali doklady asi 5 lidí, kteří zůstali v autobusu.
Jeden vypadal jako nováček a druhý mu na našich vízech ukazoval co a jak. Zbytek Palestinců zatím čekal ve frontě podél autobusu. Vojáci prošli autobus, omluvili se anglicky za zdržení a jali se šikanovat frontu čekajících. Jeden zalezl za pancéřový pultík a kontroloval doklady, druhý ho jistil samopalem a občas štěkal na frontu, aby postupovali tu rychleji, tu pomaleji. Celé to trvalo asi 30 minut a tehdy jsme měl poprvé v této zemi pocit, že se od klasických cestovních destinací liší. Nicméně osazenstvo postupně zaplnilo autobus a mohli jsme pokračovat.
Po 2 nocích se loučíme s Jeruzalémem a vyrážíme na východ a dál na jih, k Mrtvému moři. Bydleli jsme v hostelu http://www.iyha.org.il/Eng/ein-gedi-hostel (neplést s Ein Gedi Kibbutz, který je dražší a kilometr vedle). Pláž, jak nazývají kamenitý strmý svah do slané vody, je na dohled, hned vedle je vstup do národního parku Ein Gedi s hezkými treky kolem vodopádů.
Po obligátních snímcích plovoucích čtenářů novin - měl jsem jeden z mála příslušnou rekvizitu připravenou a několika vděčným turistům ji zapůjčil (někteří se zajímali, v jaké jazyce že si to počtou, ale uspokojil je mezinárodní titulek Soči 2014) jsme prošli i jednu snadnější trasu v parku a celkem zmoženi po třiatřicetistupňovém dni zapadli do hostelu.
Další den jsme smutně rezignovali na Masadu, protože jsme nebyli schopni vstát dost brzo na snesitelný pěší výstup a vyjet jenom lanovkou nahoru a zas dolů uprostřed dne se nám nechtělo. Snad příště:-)
Vyrazili jsme tedy směrem na sever do Galileje, kde jsme měli cestu zakončit. Kolem galilejského jezera jsme se zastavili v Tiberiasu a navečer skončili v Nazaretu (http://www.vitrage-guesthouse.com ). Příjemný syn majitelů s námi poseděl a také slovenský hoch, který u něj momentálně vypomáhal za stravu a byt měl radost, že potkal skorokrajany neboť jazyky příliš nevládl a dorozumíval se v této arabské rodině převážně východňarsky s anglickým přízvukem.
Kolem středomořského pobřeží jsme další den dokončili okruh Izraelem zpět do Tel Avivu, prošli ještě přístavní promenádu s šábesovým rekreačním ruchem, vydýchali cenu benzínu při doplnění nádrže a vydali se zpět na letiště.
- Izrael_2014_178.JPG (173.42 KiB) Zobrazeno 5273 x
TLV-BUD A320 (HA-LWS)
W6 2458
Let zpátky naštěstí byl osazen starými "maxisedačkami"
a tak jsem aspoň netrpěl, když už jsem nerelaxoval...Máslo už žádné nezbylo, nutela v rohlíku má konzistenci stabilní, proto nehodnotím
Nakonec si dovolím odbavovací vsuvku, protože mě to ohromilo a nevím, jestli jsem měl jen štěstí nebo se něco v security procedurách změnilo.
Poučen zkušenostmi ostatních, že pokud se nekoná přísná prohlídka a dotazování při odletu do Izraele, tak při jeho opuštění to nastane určitě. Nechtěl jsem podléhat panice, ale s hryzajícím vědomím několika muslimskoasijských razítek v pasu jsem si v duchu mumlal fráze jako "jsem jen turista, nikoho neznám a s nikým jsem nemluvil.."
Nebudete mi věřit, ale kromě naskenování pasu a vytištění vkládací kartičky (víza, jak to všichni domorodci nazývali) se nás nikdo nezeptal ani slovo! Je mrkli na mě, ženu a kluka, beze slova porovnali fotky a se znuděným "Next" nás propustili do oběhu.
Dokonce jsem si na cestě zpět připadal jak ten kriminálník ve filmu, co se na zimu snaží dostat do kriminálu - nutil jsem se 3,5 hodiny před odletem opakovaně ke kontrole a securiťák mě tak dlouho odháněl se slovy "too early" až zbyly míň než 2 hod. Tehdy nás začali naopak do security popohánět a pasažéry, kteří odlétali za cca hodinu(!) vyzobávat z fronty a vláčet procedurami individuálně.
Všiml jsem si, že téměř každé odbavené zavazadlo šlo po prvním rentgenu na ruční "přehrabovák" ale my s kabinovými opět prošli jako nůž máslem a mimo dotaz, jestli nám někdo něco nedal, nás přísné děvče obdařilo žlutou nálepkou na pas a šli jsme rovnou na druhý rentgen za pasovkou. Tam se sice opakovala scénka s manikůrovými nůžtičkami, kterými pravidelně ověřujeme dbělost letištních kontrolorů, ale prošli jsme bez ztráty nástroje k autobusu na druhý terminál.
Do letadla jsme nastupovali čtvrthodinku před plánovaným startem ...
Pokud jste to tedy vydrželi, děkuji za pozornost a prosím o vysvětlení, kam se poděly všechny hitech detekční analyzátory drog a výbušnin, security interview a vyhazování solí z Mrtvého moře? Tolik jsem se těšil
Z BUD jsem s W6 letěl do TLV v létě, a taky mě vysloveně překvapilo, že se nekonalo vůbec nic z výslechu, který jsem velmi nepříjemně prožil, když jsem letěl s El Al z VIE. To mě tenkrát na***li, jelikož jsem byl u check-inu jako první, palubní lístek jsem ale kvůli jejich podezření vůči mé osobě dostal jako až ůplně poslední, dokonce si ke mě zavolali dva ozbrojence, a přinesli mi počítač, abych jim ukázal e-mail ohledně důvodu mé návštěvy Izraele 
Po téhle zkušenosti jsem si náramně oddechl při abscenci tohoto procesu v BUD, dokonce ani na celní kontrole ani nemukli, když viděli, že mám v pasu razítko z předešlého roku. Cestou zpět jsem to měl ale kvůli porouchanému externímu disku ale zase na 3 hodiny, takže jsem měl jen štěstí, že jsem na letiště dorazil už předchozí večer...
