Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer!
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer!
Hotovo
Když se v polovině září objevila informace, že ještě před tím, než se tahle třímotorová štramanda odebere do věčných lovišť, uspořádá KLM rozlučkové lety, dlouho jsem uvažoval, jestli vůbec stojím o to být účasten této akce. Jistě, MD-11 je jedno z nejkrásnějších letadel a jinou příležitost už mít nebudu, ale nemám rád lety z bodu A do bodu A (blbě se to zakreslí do mapy), navíc bez možnosti ovlivnit, zda budu sedět u okna nebo ne. A ještě k tomu utrácet za cestu do/z AMS.
Když přišel den, kdy šly letenky do prodeje, byl jsem rozhodnut se na to vykašlat, ale moje tradiční druhé já bylo proti. Nakonec proč ne, šance, že se mi podaří letenku ukořistit, byla docela malá při očekávaném velkém zájmu. Jaké překvapení nastalo, když mě rezervační systém pustil dál. A když už mi to takhle nabídli, bylo by neslušné odmítnout. Samozřejmě.
Dal jsem si předsevzetí, že výlet budu brát skutečně jenom jako rozlučku s MD-11 a nebudu utrácet za složité routingy do/z AMS. První část „do“ jsem dodržel a koupil Wizz z Brna do Eindhovenu, přejezdy mezi Českou Lípou a Brnem a následně z Eindhovenu na Schiphol vyřešil vlak, celá cesta mě vyšla na 1400 Kč, navíc na EIN jsem ještě nebyl a vlakem po Nizozemí se projedu rád.
Pro přenocování jsem zvolil Ibis Budget poblíž prahů drah 27 a 18L, navíc tam z letiště jede MHD a ráno jsem chtěl jít na spottplac, můj rozlučkový let totiž letěl až ve 13:00.
Fajn, a jak zpátky? Večerní let easyJetu do Prahy se přímo nabízel, ale bohužel opět zaúřadovalo to zlé já, které nakonec cestu zpět vyřešilo zcela jinak a rozhodně zajímavěji.
10.11.
BRQ-EIN
Wizzair, A320 HA-LPN
LF cca 95%
Protože z České Lípy bych se ráno do Brna nedostal tak, abych stihl odlet v 11:00, vyřešil jsem to přenocováním v mém pražském bytě a do moravské megapole se tak vydal prvním ranním EC, bělehradskou Avalou, v 5:39. Překvapilo mě, že prakticky celou cestu bylo plně obsazeno, z České Třebové do Brna dokonce pár lidí stálo, pak jsem si ale uvědomil, že je pondělí ráno – odhadem minimálně 50% cestujících byli vysokoškolští studenti.
Tuřany mě přivítaly klasickým listopadovým počasím, kouřmo, lezavo, zima… Vydal jsem se zachytit tu dekadentní atmosféru opuštěného letiště na místní vyhlídkovou terasu, ale co to? Můj obstarožní fotoaparát mi hlásí, že „Chybí paměťová karta“. Polilo mě nejdřív horko, pak studený pot a následně neovladatelný vztek, který byl následován několika prezidentskými nadávkami a pak ještě mnoha dalšími, o kterých jsem ani nevěděl, že je znám. Nejsem sice žádný exkluzívní fotograf, ale na tomhle výletu jsem si chtěl dát záležet a spottit „co to dá“. No nic, pokusím se o málo pravděpodobné, a sice sehnat v Eindhovenu starou SD kartu pod 2GB.
S mrzutou a apatickou náladou jsem si na první pohled ani nevšiml, jak nezvykle kulturně proběhl nástup do letadla. Nikdo se nikam netlačil, nikdo nestál frontu před gatem již hodinu před odletem, nikdo nenadával a dokonce jsem ani nezaslechl typické low-costové řeči typu „Já jsem světák, já lítám bójinkem od wizzéru“. Jediným zpestřením tak byla mladší slečna, která musela zaplatit poplatek za větší zavazadlo, protože její skořepinový kufr se nevešel do šablony.
Celý let prakticky až do EIN probíhal těsně nad hranicí vysoké oblačnosti, takže nebylo vůbec nic vidět, kromě toho velká část letu připomínala jízdu po nerekonstruovaných úsecích D1. Normálně mě to nevadí, ale kombinace únavy a nas*ání na sebe sama způsobila, že jsem byl opravdu rád, když jsme za větrného počasí dosedli na RWY 22 letiště v EIN.
Nálada se mi trochu zlepšila, protože na rozdíl od Česka, panovalo v Nizozemsku krásné větrné počasí, polojasno a čirý vzduch. Byť je Eindhoven typické low-costové letiště, působí uživatelsky přívětivě a přehledně. Dopravu do centra obstarává dvojice autobusových linek, jedna expresní a jeden courák, pro místní potřeby ale plně dostačující.
Eindhoven toho sice pro turistu mnoho nenabízí, ale tuším, že život ve městě je velmi kvalitní a na vysoké úrovni. Z města jsem viděl opravdu hodně, protože jsem křížem krážem tři hodiny chodil sem a tam, od severu na jih a od východu na západ a hledal obchod, kde by mi prodali 2GB SD kartu. V šestém z nich jsem jí sehnal a konečně se pomalu začal dostávat do euforie a příjemného očekávání ze zítřejšího dne.
Z Eindhovenu na Schiphol jsem jel „přímým“ Intercity, ze kterého se kvůli výluce staly tři přímá Intercity, nikam jsem ale nespěchal. Musím říct, že byť mám slabost pro hory, i nizozemská krajina má něco do sebe. Alespoň z vlaku působí krásně mírumilovně.
Protože jsem na Schiphol dorazil už za tmy, vyrazil jsem busem MHD rovnou do hotelu, abych dobil energii na další den.
11.11.
AMS-AMS
KLM, McDonnell Douglas MD-11 PH-KCD "Florence Nightingale"
LF 100%
S prvním svítáním jsem z hotelu vystřelil, jako kdybych si šlehnul dávku něčeho přímo do žíly, krásné počasí spojené s očekáváním dne plného leteckých zážitků na mě vždy působí jako pravá droga. Vzhledem k nulovému provozu na 09/27 jsem minul oficiální spottplac u McDonald’s a pokračoval kousek dál po cyklostezce k prahu dráhy 18L, která se využívala pro ranní odlety. Taxující letadla jsem měl jako na dlani, což mi pro začátek dne naprosto stačilo. Provoz sice nebyl extrémně rozmanitý, ale pár zajímavostí se našlo:
Po necelých dvou hodinách jsem se vydal na Schiphol, odbavit se na let do … Schipholu
Check-in samozřejmě probíhal na k tomu vyhrazených přepážkách, bohužel na můj dotaz o místě u okna jsem dostal očekávanou odpověď, že výběr probíhá náhodně.
Dostal jsem 38F, tedy uličku v prostřední trojce. Ale co, nemůžu chtít všechno. Jsem v AMS, tedy nesmím vynechat terasu. Ta je v částečné rekonstrukci a přístupná je jen zhruba její třetina. To by mi snad ani tolik nevadilo jako fakt, že během půl hodiny se zatáhlo a venku bylo stejně počasí jako den před tím v Brně. Mizerná viditelnost, sychravo a zima. Ti, kteří letěli prvním rozlučkovým letem v 10:30, měli smůlu, ale nad námi se nebesa smilovala a mraky ustoupily.
Když se v polovině září objevila informace, že ještě před tím, než se tahle třímotorová štramanda odebere do věčných lovišť, uspořádá KLM rozlučkové lety, dlouho jsem uvažoval, jestli vůbec stojím o to být účasten této akce. Jistě, MD-11 je jedno z nejkrásnějších letadel a jinou příležitost už mít nebudu, ale nemám rád lety z bodu A do bodu A (blbě se to zakreslí do mapy), navíc bez možnosti ovlivnit, zda budu sedět u okna nebo ne. A ještě k tomu utrácet za cestu do/z AMS.
Když přišel den, kdy šly letenky do prodeje, byl jsem rozhodnut se na to vykašlat, ale moje tradiční druhé já bylo proti. Nakonec proč ne, šance, že se mi podaří letenku ukořistit, byla docela malá při očekávaném velkém zájmu. Jaké překvapení nastalo, když mě rezervační systém pustil dál. A když už mi to takhle nabídli, bylo by neslušné odmítnout. Samozřejmě.
Dal jsem si předsevzetí, že výlet budu brát skutečně jenom jako rozlučku s MD-11 a nebudu utrácet za složité routingy do/z AMS. První část „do“ jsem dodržel a koupil Wizz z Brna do Eindhovenu, přejezdy mezi Českou Lípou a Brnem a následně z Eindhovenu na Schiphol vyřešil vlak, celá cesta mě vyšla na 1400 Kč, navíc na EIN jsem ještě nebyl a vlakem po Nizozemí se projedu rád.
Pro přenocování jsem zvolil Ibis Budget poblíž prahů drah 27 a 18L, navíc tam z letiště jede MHD a ráno jsem chtěl jít na spottplac, můj rozlučkový let totiž letěl až ve 13:00.
Fajn, a jak zpátky? Večerní let easyJetu do Prahy se přímo nabízel, ale bohužel opět zaúřadovalo to zlé já, které nakonec cestu zpět vyřešilo zcela jinak a rozhodně zajímavěji.
10.11.
BRQ-EIN
Wizzair, A320 HA-LPN
LF cca 95%
Protože z České Lípy bych se ráno do Brna nedostal tak, abych stihl odlet v 11:00, vyřešil jsem to přenocováním v mém pražském bytě a do moravské megapole se tak vydal prvním ranním EC, bělehradskou Avalou, v 5:39. Překvapilo mě, že prakticky celou cestu bylo plně obsazeno, z České Třebové do Brna dokonce pár lidí stálo, pak jsem si ale uvědomil, že je pondělí ráno – odhadem minimálně 50% cestujících byli vysokoškolští studenti.
Tuřany mě přivítaly klasickým listopadovým počasím, kouřmo, lezavo, zima… Vydal jsem se zachytit tu dekadentní atmosféru opuštěného letiště na místní vyhlídkovou terasu, ale co to? Můj obstarožní fotoaparát mi hlásí, že „Chybí paměťová karta“. Polilo mě nejdřív horko, pak studený pot a následně neovladatelný vztek, který byl následován několika prezidentskými nadávkami a pak ještě mnoha dalšími, o kterých jsem ani nevěděl, že je znám. Nejsem sice žádný exkluzívní fotograf, ale na tomhle výletu jsem si chtěl dát záležet a spottit „co to dá“. No nic, pokusím se o málo pravděpodobné, a sice sehnat v Eindhovenu starou SD kartu pod 2GB.
S mrzutou a apatickou náladou jsem si na první pohled ani nevšiml, jak nezvykle kulturně proběhl nástup do letadla. Nikdo se nikam netlačil, nikdo nestál frontu před gatem již hodinu před odletem, nikdo nenadával a dokonce jsem ani nezaslechl typické low-costové řeči typu „Já jsem světák, já lítám bójinkem od wizzéru“. Jediným zpestřením tak byla mladší slečna, která musela zaplatit poplatek za větší zavazadlo, protože její skořepinový kufr se nevešel do šablony.
Celý let prakticky až do EIN probíhal těsně nad hranicí vysoké oblačnosti, takže nebylo vůbec nic vidět, kromě toho velká část letu připomínala jízdu po nerekonstruovaných úsecích D1. Normálně mě to nevadí, ale kombinace únavy a nas*ání na sebe sama způsobila, že jsem byl opravdu rád, když jsme za větrného počasí dosedli na RWY 22 letiště v EIN.
Nálada se mi trochu zlepšila, protože na rozdíl od Česka, panovalo v Nizozemsku krásné větrné počasí, polojasno a čirý vzduch. Byť je Eindhoven typické low-costové letiště, působí uživatelsky přívětivě a přehledně. Dopravu do centra obstarává dvojice autobusových linek, jedna expresní a jeden courák, pro místní potřeby ale plně dostačující.
Eindhoven toho sice pro turistu mnoho nenabízí, ale tuším, že život ve městě je velmi kvalitní a na vysoké úrovni. Z města jsem viděl opravdu hodně, protože jsem křížem krážem tři hodiny chodil sem a tam, od severu na jih a od východu na západ a hledal obchod, kde by mi prodali 2GB SD kartu. V šestém z nich jsem jí sehnal a konečně se pomalu začal dostávat do euforie a příjemného očekávání ze zítřejšího dne.
Z Eindhovenu na Schiphol jsem jel „přímým“ Intercity, ze kterého se kvůli výluce staly tři přímá Intercity, nikam jsem ale nespěchal. Musím říct, že byť mám slabost pro hory, i nizozemská krajina má něco do sebe. Alespoň z vlaku působí krásně mírumilovně.
Protože jsem na Schiphol dorazil už za tmy, vyrazil jsem busem MHD rovnou do hotelu, abych dobil energii na další den.
11.11.
AMS-AMS
KLM, McDonnell Douglas MD-11 PH-KCD "Florence Nightingale"
LF 100%
S prvním svítáním jsem z hotelu vystřelil, jako kdybych si šlehnul dávku něčeho přímo do žíly, krásné počasí spojené s očekáváním dne plného leteckých zážitků na mě vždy působí jako pravá droga. Vzhledem k nulovému provozu na 09/27 jsem minul oficiální spottplac u McDonald’s a pokračoval kousek dál po cyklostezce k prahu dráhy 18L, která se využívala pro ranní odlety. Taxující letadla jsem měl jako na dlani, což mi pro začátek dne naprosto stačilo. Provoz sice nebyl extrémně rozmanitý, ale pár zajímavostí se našlo:
Po necelých dvou hodinách jsem se vydal na Schiphol, odbavit se na let do … Schipholu
Check-in samozřejmě probíhal na k tomu vyhrazených přepážkách, bohužel na můj dotaz o místě u okna jsem dostal očekávanou odpověď, že výběr probíhá náhodně.
Dostal jsem 38F, tedy uličku v prostřední trojce. Ale co, nemůžu chtít všechno. Jsem v AMS, tedy nesmím vynechat terasu. Ta je v částečné rekonstrukci a přístupná je jen zhruba její třetina. To by mi snad ani tolik nevadilo jako fakt, že během půl hodiny se zatáhlo a venku bylo stejně počasí jako den před tím v Brně. Mizerná viditelnost, sychravo a zima. Ti, kteří letěli prvním rozlučkovým letem v 10:30, měli smůlu, ale nad námi se nebesa smilovala a mraky ustoupily.
Naposledy upravil(a) Airbus380 dne 14. 06. 2015, 09:48, celkem upraveno 3 x.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer!
Nástup probíhal z „C“ gatů busem. U gatu každý dostal pěknou dárkovou taštičku, ve které byly suvenýry (bezpečnostní instrukce, blicí pytlíky) a občerstvení (minitoast, minilahvička s vodou). Každý měl navíc ještě na sedačce přichystanou publikaci o historii MD-11, sice jen v holandšitně, ale se spoustou obrázků, takže žádný problém.
Dvojice Trijetů parkovala na východní cargo stojánce. Nadšení mě zachvátilo, už když jsem v dálce zahlédl charakteristický třetí motor umístěný ve směrovém kormidle, který dává letadlu zcela jiný rozměr. Krásu MD-11 navíc dotváří velká okna kokpitu a pěkné široké winglety. Vše už je pak pouze dovršeno nebeskou modří Nizozemských Královských Aerolinií, zkrátka a dobře člověk by si tuhle krasavici vzal nejradši domů.
Startovali jsme víceméně na čas z dráhy 09, v nízké hladině nad Rotterdam a po té v hladině 5000ft směrem na severovýchod.
Let trval skutečně téměř přesně jednu hodinu. Dokonce mi ani příliš nevadilo, že nemám místo u okna, stejně jsem toho spoustu viděl, protože hodně lidí na svých místech během letu nesedělo. Palubní servis sestával ve stylovém (a příšerně sladkém) minidortíku, lahvičky Chardonnay s pěkným logem a pomerančového džusu. Musím říct, že posádka má můj obdiv, že všechno stihla roznést a ještě sklidit odpadky a do toho ještě bavit spolucestující:
Celkově byla atmosféra na palubě perfektní, uvolněná, posádce nemůžu vytknout ani půl slova, bylo vidět, že i oni si let užívají. Samotný let byl rovněž zajímavý, ze začátku trochu horská dráha, což já rád, nějaké turbulence taky byly, což mám taky rád Přistání proběhlo na Polderbaan (18R) a pro mě nejlepší část celé akce paradoxně teprve nastala. Po výstupu byl umožněn víceméně volný pohyb po ploše v nejbližším okolí, kde kromě letící PH-KCD (Florence Nightingale) byla přistavena PH-KCB (Maria Montessori) a DC-3 (PH-PBA). Počasí bylo pořád krásné a na mě mezi těmi třemi kráskami padla velmi nostalgická nálada. Euforie z toho, že jsem měl možnost se proletět MD-11 a z toho že tu stojím mezi nimi a můžu se na ně dívat, jak dlouho chci, zároveň zádumčivá nálada z toho, že v pasažérské verzi je už nikdy neuvidím a hlavně se s nimi nikdy neproletím. Navíc tu a tam nad námi přeletělo něco zajímavého… Jak jsem tam tak brouzdal sem a tam, kochal se tou krásou na zemi i na nebi, přistihl jsem sám sebe, kterak brečím. Ano, byl to emocionálně velmi náročný výlet
Všechno ale jednou končí a tím spíš, když člověku v určitý čas jede vlak a musí ho stihnout. Se slzami v oku jsem se rozloučil s oběma velkými a jednou menší fešandou a vydal se na nádraží. Přímé spojení Schipholu a Antwerp neexistuje, resp. ano ale pouze rychlovlaky Thalys. Koketoval jsem s myšlenkou, že s ním pojedu, ale cena 79€ mě dostatečně odradila (cena za běžný vlak 17,50 €). Zvolil jsem Intercity Direct do Rotterdamu, kde jsem byl nadšen z místního hlavního nádraží a okolních výškových budov:
…a následně jsem se ocitl v hlavním nádraží v Bombaji. S čistým svědomím můžu říct, že tolik lidí jsem na jednom místě pohromadě nikdy neviděl. Náš vlak přijel z Den Haagu naštěstí skoro prázdný, což se ovšem v mžiku změnilo. Bohudíky jsem byl davem donucen si sednout, ale i tak jsem se necítil příliš komfortně, bylo navíc vidět, že vozy toho hodně pamatují. Jediným plusem byla přítomnost wi-fi. Další moje plány na prohlídku Antwerp pak zhatila nehoda na přejezdu, kde jsme srazili člověka a téměř dvě hodiny stáli na místě.
Dvojice Trijetů parkovala na východní cargo stojánce. Nadšení mě zachvátilo, už když jsem v dálce zahlédl charakteristický třetí motor umístěný ve směrovém kormidle, který dává letadlu zcela jiný rozměr. Krásu MD-11 navíc dotváří velká okna kokpitu a pěkné široké winglety. Vše už je pak pouze dovršeno nebeskou modří Nizozemských Královských Aerolinií, zkrátka a dobře člověk by si tuhle krasavici vzal nejradši domů.
Startovali jsme víceméně na čas z dráhy 09, v nízké hladině nad Rotterdam a po té v hladině 5000ft směrem na severovýchod.
Let trval skutečně téměř přesně jednu hodinu. Dokonce mi ani příliš nevadilo, že nemám místo u okna, stejně jsem toho spoustu viděl, protože hodně lidí na svých místech během letu nesedělo. Palubní servis sestával ve stylovém (a příšerně sladkém) minidortíku, lahvičky Chardonnay s pěkným logem a pomerančového džusu. Musím říct, že posádka má můj obdiv, že všechno stihla roznést a ještě sklidit odpadky a do toho ještě bavit spolucestující:
Celkově byla atmosféra na palubě perfektní, uvolněná, posádce nemůžu vytknout ani půl slova, bylo vidět, že i oni si let užívají. Samotný let byl rovněž zajímavý, ze začátku trochu horská dráha, což já rád, nějaké turbulence taky byly, což mám taky rád Přistání proběhlo na Polderbaan (18R) a pro mě nejlepší část celé akce paradoxně teprve nastala. Po výstupu byl umožněn víceméně volný pohyb po ploše v nejbližším okolí, kde kromě letící PH-KCD (Florence Nightingale) byla přistavena PH-KCB (Maria Montessori) a DC-3 (PH-PBA). Počasí bylo pořád krásné a na mě mezi těmi třemi kráskami padla velmi nostalgická nálada. Euforie z toho, že jsem měl možnost se proletět MD-11 a z toho že tu stojím mezi nimi a můžu se na ně dívat, jak dlouho chci, zároveň zádumčivá nálada z toho, že v pasažérské verzi je už nikdy neuvidím a hlavně se s nimi nikdy neproletím. Navíc tu a tam nad námi přeletělo něco zajímavého… Jak jsem tam tak brouzdal sem a tam, kochal se tou krásou na zemi i na nebi, přistihl jsem sám sebe, kterak brečím. Ano, byl to emocionálně velmi náročný výlet
Všechno ale jednou končí a tím spíš, když člověku v určitý čas jede vlak a musí ho stihnout. Se slzami v oku jsem se rozloučil s oběma velkými a jednou menší fešandou a vydal se na nádraží. Přímé spojení Schipholu a Antwerp neexistuje, resp. ano ale pouze rychlovlaky Thalys. Koketoval jsem s myšlenkou, že s ním pojedu, ale cena 79€ mě dostatečně odradila (cena za běžný vlak 17,50 €). Zvolil jsem Intercity Direct do Rotterdamu, kde jsem byl nadšen z místního hlavního nádraží a okolních výškových budov:
…a následně jsem se ocitl v hlavním nádraží v Bombaji. S čistým svědomím můžu říct, že tolik lidí jsem na jednom místě pohromadě nikdy neviděl. Náš vlak přijel z Den Haagu naštěstí skoro prázdný, což se ovšem v mžiku změnilo. Bohudíky jsem byl davem donucen si sednout, ale i tak jsem se necítil příliš komfortně, bylo navíc vidět, že vozy toho hodně pamatují. Jediným plusem byla přítomnost wi-fi. Další moje plány na prohlídku Antwerp pak zhatila nehoda na přejezdu, kde jsme srazili člověka a téměř dvě hodiny stáli na místě.
Naposledy upravil(a) Airbus380 dne 14. 11. 2014, 00:23, celkem upraveno 3 x.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer!
ANR-LCY
CityJet, Fokker F50 OO-VLP
LF cca 80%
Antwerpy nehodnotím, neb jsem je viděl pouze za tmy. To proto, že další den mi letělo letadlo již v 8 ráno. Na letiště jezdí MHD bus 51, 52 a 53 ze stanice Berchem (cca 6 minut). Samotný terminál ANR je opravdu malý a je využíván téměř výhradně pro lety do Londýna (od letní sezony pak Jetairfly začne z ANR s lety do Středomoří).
Abych pravdu řekl, cítil jsem se na tomto letu naprosto nepatřičně. Okolo mě všichni v obleku letící do práce, všichni zahloubáni do vyřizování pracovních záležitostí, jen já v mikině a džínách s foťákem, ostatní na mě vrhali velmi nedůvěřivé až opovržlivé pohledy.
Při prvním letu Fokkerem F50 před dvěma lety jsem si asi neuvědomil, o jak strašně nepohodlné letadlo se jedná. Pokud se chce člověk dívat z okna (což já samozřejmě chci), musí své tělo zkroutit do velmi nepřirozeného úhlu. Úložné prostory jsou dost malé a sedačky ne příliš pohodlné, velmi úzké. Hodinový let do Londýna ale nakonec uběhla docela rychle, přeci jen jsem při troše sportovního výkonu z okna viděl:
Měl jsem radost, že přistání proběhlo na dráhu 09, kdyby bylo hezky, býval by celý Londýn jako na dlani. Hezky sice nebylo, ale i tak si nestěžuji a centrum bylo viditelné vcelku dobře. Na LCY jsem měl 3,5 hodiny na přestup, vydal jsem se tedy na spottplac na druhém břehu v Newhamu. Zde se projevila moje fotografická nezkušenost. Sice bylo zataženo, ale slunce se občas objevilo a z místa, kde jsem stál, bylo letiště přímo proti němu. Takže většina fotek ze LCY je nepoužitelná. Inu, poučení pro příště.
LCY-ORY
CityJet, Fokker F50 OO-VLF
LF cca 85%
Bylo dobře, že mi pěkně vyšlo spojení opět se CityJetem na Orly a následně s Transavií do Prahy, protože v Paříži jsem byl zatím jen na CDG. Před odletem ze LCY se objevila krásná sytá duha:
Protože se změnil vítr, startovali jsme z dráhy 27. Složení cestujících na tomto letu bylo podobné jako na letu z ANR, opět jsem si tak připadal jako Cessna na Heathrow.
Západní terminál ORY mi – alespoň na příletu – připadá úplně v pohodě, uvnitř je rekonstruovaný a čistý, ale byli jsme široko daleko jediné letadlo, takže nikde nikdo nebyl. Ve špičce to možná bude horší. Naopak jižní terminál ORY je naprosto příšerná stavba ze 60. let, sice se snažili provést nějakou rekonstrukci alespoň interiéru, ale i tak je dost patrné, že svoje nejlepší léta už má letiště za sebou, a to docela dávno. Všude navíc plno lidí, vydýchaný vzduch, nezbývalo mi nic jiného než jít na vyhlídkovou terasu. Ta se mi docela líbí, je krásně vidět provoz okolo jižního terminálu, stejně jako provoz na dráze 08/26.
ORY-PRG
Transavia, 738 F-GHZA
LF cca 95%
S transavií jsem ještě neletěl, ale zjevně jsem o tolik nepřišel. Je to low-cost jako každý jiný, s tím rozdílem, že CC mají odpudivé zelené uniformy. Vždy když procházel někdo ze členů palubního personálu uličkou, měl jsem pocit, že jde žába. Ale berte mě s rezervou, zelenou barvu já prostě nesnáším. Jinak se jednalo o zcela standartní noční přelet nad oblačností, takže jsem z toho tentokrát mnoho neměl.
Celkově hodnotím tento výlet jako mimořádně povedený a jsem rád, že můj druhý hlas mi nakonec napověděl, že přeci jen bude lepší se z Amsterdamu vrátit jinak než s easyJetem přímo. Akce KLM byla perfektní, dobře zorganizovaná a atmosféra byla super, za to mají obrovské plus. Mají ale také obrovské, mnohem větší mínus za fakt, že MD-11 půjdou pravděpodobně do šrotu. Škoda.
Na závěr bych rád poděkoval za pozornost a na úplný závěr bych rád dodal:
„Letěl jsem MD-11!“
CityJet, Fokker F50 OO-VLP
LF cca 80%
Antwerpy nehodnotím, neb jsem je viděl pouze za tmy. To proto, že další den mi letělo letadlo již v 8 ráno. Na letiště jezdí MHD bus 51, 52 a 53 ze stanice Berchem (cca 6 minut). Samotný terminál ANR je opravdu malý a je využíván téměř výhradně pro lety do Londýna (od letní sezony pak Jetairfly začne z ANR s lety do Středomoří).
Abych pravdu řekl, cítil jsem se na tomto letu naprosto nepatřičně. Okolo mě všichni v obleku letící do práce, všichni zahloubáni do vyřizování pracovních záležitostí, jen já v mikině a džínách s foťákem, ostatní na mě vrhali velmi nedůvěřivé až opovržlivé pohledy.
Při prvním letu Fokkerem F50 před dvěma lety jsem si asi neuvědomil, o jak strašně nepohodlné letadlo se jedná. Pokud se chce člověk dívat z okna (což já samozřejmě chci), musí své tělo zkroutit do velmi nepřirozeného úhlu. Úložné prostory jsou dost malé a sedačky ne příliš pohodlné, velmi úzké. Hodinový let do Londýna ale nakonec uběhla docela rychle, přeci jen jsem při troše sportovního výkonu z okna viděl:
Měl jsem radost, že přistání proběhlo na dráhu 09, kdyby bylo hezky, býval by celý Londýn jako na dlani. Hezky sice nebylo, ale i tak si nestěžuji a centrum bylo viditelné vcelku dobře. Na LCY jsem měl 3,5 hodiny na přestup, vydal jsem se tedy na spottplac na druhém břehu v Newhamu. Zde se projevila moje fotografická nezkušenost. Sice bylo zataženo, ale slunce se občas objevilo a z místa, kde jsem stál, bylo letiště přímo proti němu. Takže většina fotek ze LCY je nepoužitelná. Inu, poučení pro příště.
LCY-ORY
CityJet, Fokker F50 OO-VLF
LF cca 85%
Bylo dobře, že mi pěkně vyšlo spojení opět se CityJetem na Orly a následně s Transavií do Prahy, protože v Paříži jsem byl zatím jen na CDG. Před odletem ze LCY se objevila krásná sytá duha:
Protože se změnil vítr, startovali jsme z dráhy 27. Složení cestujících na tomto letu bylo podobné jako na letu z ANR, opět jsem si tak připadal jako Cessna na Heathrow.
Západní terminál ORY mi – alespoň na příletu – připadá úplně v pohodě, uvnitř je rekonstruovaný a čistý, ale byli jsme široko daleko jediné letadlo, takže nikde nikdo nebyl. Ve špičce to možná bude horší. Naopak jižní terminál ORY je naprosto příšerná stavba ze 60. let, sice se snažili provést nějakou rekonstrukci alespoň interiéru, ale i tak je dost patrné, že svoje nejlepší léta už má letiště za sebou, a to docela dávno. Všude navíc plno lidí, vydýchaný vzduch, nezbývalo mi nic jiného než jít na vyhlídkovou terasu. Ta se mi docela líbí, je krásně vidět provoz okolo jižního terminálu, stejně jako provoz na dráze 08/26.
ORY-PRG
Transavia, 738 F-GHZA
LF cca 95%
S transavií jsem ještě neletěl, ale zjevně jsem o tolik nepřišel. Je to low-cost jako každý jiný, s tím rozdílem, že CC mají odpudivé zelené uniformy. Vždy když procházel někdo ze členů palubního personálu uličkou, měl jsem pocit, že jde žába. Ale berte mě s rezervou, zelenou barvu já prostě nesnáším. Jinak se jednalo o zcela standartní noční přelet nad oblačností, takže jsem z toho tentokrát mnoho neměl.
Celkově hodnotím tento výlet jako mimořádně povedený a jsem rád, že můj druhý hlas mi nakonec napověděl, že přeci jen bude lepší se z Amsterdamu vrátit jinak než s easyJetem přímo. Akce KLM byla perfektní, dobře zorganizovaná a atmosféra byla super, za to mají obrovské plus. Mají ale také obrovské, mnohem větší mínus za fakt, že MD-11 půjdou pravděpodobně do šrotu. Škoda.
Na závěr bych rád poděkoval za pozornost a na úplný závěr bych rád dodal:
„Letěl jsem MD-11!“
Naposledy upravil(a) Airbus380 dne 16. 11. 2014, 17:30, celkem upraveno 4 x.
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Podobné trip reporty ze zajímavých a neopakovatelných událostí bych se nebál zařadit do nějaké speciální edice např. pod názvem "Airways exklusive." Už tu byl kdysi trip report z účasti Čočíka na posledním letu Jumba v barvách Singapore Airlines. Tohle je něco podobného. Je to prostě výborné a úžasné, od prvního do posledního písmena.
Jako šotouš vysoce oceňuji i jízdu Avalou, za měsíc v této trase již nejezdící a jež je na zpáteční cestě z Bělehradu nejzpožďovanějším vlakem na síti ČD. (Který spoj se asi ujme tohoto titulu po ní?)
Takže ještě jednou za výborný trip report a skvělé čtení
Jako šotouš vysoce oceňuji i jízdu Avalou, za měsíc v této trase již nejezdící a jež je na zpáteční cestě z Bělehradu nejzpožďovanějším vlakem na síti ČD. (Který spoj se asi ujme tohoto titulu po ní?)
Takže ještě jednou za výborný trip report a skvělé čtení
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
- Příspěvky: 1048
- Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
- Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
- Pohlaví: muž
- Bydliště: VIE
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Paradny TR, cakal som nan od chvile, ked si napisal, ze ides a ja ked som sa rozhodol, ze nie. Skoda, ze sa tato akcia nekonala o rok skor alebo neskor, urcite by som sa pridal.
Skvely TR, krasne foto, fakt si si dal zalezat, tesim sa na tvoju dalsiu "exotiku"
Pekna Airways klucenka
Skvely TR, krasne foto, fakt si si dal zalezat, tesim sa na tvoju dalsiu "exotiku"
Pekna Airways klucenka
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 180
- Registrován: 19. 05. 2011, 08:23
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Skvělé, úžasné, velká pochvala ....
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Díky za reakce!
Lkprak: Taky jsem měl radost, že mi to vyšlo s Avalou, sedl jsem si úmyslně do srbského vozu a po pravdě bych to už neudělal Potrhané sedačky, smrad a málo místa...
Sekce "Airways exklusive" zní jako docela dobrý nápad, ale občas by se dost obtížně rozhodovalo, co tam patří a co už ne. Pro mě je půlka reportů tady exkluzivních
Tony Smoke: Další malá "exotika" se chystá v lednu, opět ale pouze po Evropě...
Lkprak: Taky jsem měl radost, že mi to vyšlo s Avalou, sedl jsem si úmyslně do srbského vozu a po pravdě bych to už neudělal Potrhané sedačky, smrad a málo místa...
Sekce "Airways exklusive" zní jako docela dobrý nápad, ale občas by se dost obtížně rozhodovalo, co tam patří a co už ne. Pro mě je půlka reportů tady exkluzivních
Tony Smoke: Další malá "exotika" se chystá v lednu, opět ale pouze po Evropě...
-
- Vydavatel Airways.cz
- Příspěvky: 244
- Registrován: 03. 01. 2003, 21:55
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha 9
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Airbus380 píše:Sekce "Airways exklusive" zní jako docela dobrý nápad, ale občas by se dost obtížně rozhodovalo, co tam patří a co už ne. Pro mě je půlka reportů tady exkluzivních
O sekci s nejlepšími trip reporty jsem taky přemýšlel. Představoval bych si to tak, že by vybrané reporty byly v odlišné úpravě než fórum umožňuje, např. s velkými fotografiemi, s větším písmem, minimem reklam apod.
T.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Vyborny TR Airbus380. Moc jsem se na nej tesil, fotky jeste lepsi. Ta MD11 je nadhera, nemam ani slov. Skoda, ze jsem ji nikdy v zivote nedal.
LCY vzdycky potesi. Kdyz jsem byl naposledy v RTM tak to hlavni nadrazi bylo ve vystavbe, takze tedka vidim jak je tohove, tak mozu rict, ze vypada nadherne.
A ten Twinjet na ORY. Tato spolecnost a typ je muj dalsi cil. Jeste jednou diky za velmi prijemny a ctivy TR. Snad neco dame brzy spolu.
LCY vzdycky potesi. Kdyz jsem byl naposledy v RTM tak to hlavni nadrazi bylo ve vystavbe, takze tedka vidim jak je tohove, tak mozu rict, ze vypada nadherne.
A ten Twinjet na ORY. Tato spolecnost a typ je muj dalsi cil. Jeste jednou diky za velmi prijemny a ctivy TR. Snad neco dame brzy spolu.
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Dobrý den,
děkuji za krásný report. Musela to být skvělá atmosféra. A slzám dojetí se nedivím. Mě osobně vrátil do roku 1999, kdy jsem se v listopadu zúčastnila tzv. Scenic flight. Neboli posledního letu Boeingu 747 ve službách Swissair. Pořád mám schovanou pohlednici s podepsanou posádkou, knihu o B747 a spoustu fotek, například s harmonikářem, který procházel palubou. Tehdy se letěl zhruba hodinový okruh nad Švýcarskem. Nemůžu uvěřit, že už je to tak dávno. Se SR jsme měla možnost se proletět i MD-11. A to hned 4x. Trasa ZRH-LAX a zpět v roce 1992 a 1996. Je to moc krásná mašinka. A škoda, že už jí budeme mít možnost sledovat pouze u cargo dopravců.
děkuji za krásný report. Musela to být skvělá atmosféra. A slzám dojetí se nedivím. Mě osobně vrátil do roku 1999, kdy jsem se v listopadu zúčastnila tzv. Scenic flight. Neboli posledního letu Boeingu 747 ve službách Swissair. Pořád mám schovanou pohlednici s podepsanou posádkou, knihu o B747 a spoustu fotek, například s harmonikářem, který procházel palubou. Tehdy se letěl zhruba hodinový okruh nad Švýcarskem. Nemůžu uvěřit, že už je to tak dávno. Se SR jsme měla možnost se proletět i MD-11. A to hned 4x. Trasa ZRH-LAX a zpět v roce 1992 a 1996. Je to moc krásná mašinka. A škoda, že už jí budeme mít možnost sledovat pouze u cargo dopravců.
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
A380: Super report! Škoda, že na mě letenka nevyšla... Neví někdo, kolik lidí z ČR bylo?
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
vitezslav píše:A380: Super report! Škoda, že na mě letenka nevyšla... Neví někdo, kolik lidí z ČR bylo?
Na svém letu jsem schopen potvrdit 8 Čechů. Velmi zhruba bych odhadoval na 20-40 lidí z ČR. Nejvíc samozřejmě Holanďanů/Vlámů, pak Němců, ale viděl jsem i dost lidí s mimoevropskými pasy.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2211
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Hodně jsem přemýšlel, jestli do toho jít, minimálně půl hodiny po začátku prodeje, když se člověk snažil, se dala letenka koupit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem moc rád za tento parádní trip report! Asi to musel být výborný zážitek.
Překvapilo mě, jak jste letěli nízko, jeden z letů myslím ani nevystoupal přes 3000 stop!
A máš pravdu, že okružní vyhlídkové lety se do statistiky špatně zanášejí.
A samozřejmě super cesta z Amsterdamu zpět.
Překvapilo mě, jak jste letěli nízko, jeden z letů myslím ani nevystoupal přes 3000 stop!
A máš pravdu, že okružní vyhlídkové lety se do statistiky špatně zanášejí.
A samozřejmě super cesta z Amsterdamu zpět.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Labutí píseň MD-11: Goodbye Triholer! (Dokončeno)
Díky! Zážitek to byl opravdu krásný, dojemný, melancholický a smutný, ale krásný. Překvapuje mě, že první let sklesal do opravdu nízké letové hladiny poblíž Rotterdamu.
Uvědomil jsem si, že se jednalo o mojí druhou návštěvu LCY a podruhé jsem na LCY přestupoval. I když jak koukám, nejen zas taková rarita, jak si myslím, na LCY přestupuje kolem 6% pasažérů.
Uvědomil jsem si, že se jednalo o mojí druhou návštěvu LCY a podruhé jsem na LCY přestupoval. I když jak koukám, nejen zas taková rarita, jak si myslím, na LCY přestupuje kolem 6% pasažérů.