Začátkem prosince jsme se tedy s kamarádem vydali do Kuala Lumpur, kde jsme přespali jednu noc a vydali se zase zpátečním směrem:-) Neměli jsme víza do Íránu, takže jsme naplánovali jen zhruba dvouhodinový průlet teheránským letištěm a pokračovat do Dubaje s Emirates.
Na letišti v Kuala Lumpur jsme vyhledali kancelář Iran Airu, aby jsme zjistili situaci, zdali se na let vůbec dostaneme, protože jsme letěli na zaměstnanecké letenky. Dozvěděli jsme se, že ano, obsazenost byla cca 80%. Ptali jsme se zaměstnance Iran Airu, jak dlouho bude SPčko ještě létat a dostalo se nám odpovědi: "You never know, she is like grandma anything can happen"
Nicméně jsme mu nemuseli moc vysvětlovat, proč touto trasou letíme, pán nám říkal, že tu před námi bylo spousta lidí z Evropy, kteří jejich SPčkem létěli ze stejného důvodu jako my. Za to jsem byla moc ráda, protože někdy je těžké vysvětlit nevysvětlitelné:-) Můj kamarád letěl tuto trasu dva nebo tři roky zpátky a z Kuala Lumpur ho nechtěli vůbec odbavit na tuto trasu (KUL-IKA-DXB) s tím, že ať letí přímo s Emirates, že let se zrovna naproti odbavuje.
Na letišti jsme narazili na pomník letu MH17. Z toho šel mráz po zádech.
A pak jsme drželi v ruce palubky na náš let!
K našemu gate jsme jeli vláčkem a už z dálky jsme viděli, že SPčko je na místě.
B747SP, registrace EP-IAC. IAC je jediné SPčko, které teď létá.
Vše připravené.
Boarding. Pán napravo byl trochu zpocený. Nevěděla jsem, jestli si budu muset v letadle zahalovat vlasy, protože letadlo je fakticky územím státu, kde je registrované. Tak jsem se nejprve předpisově zahalila, ale pak jsem viděla íránské spolucestující, které měly vlasy odkryté, tak jsem se zase odhalila:-)
Po nástupu nám promítli bezpečnostní instrukce. Figurantka na videu samozřejmě zahalená byla.
Seděla jsem na místě 9C (přesedla jsem si z 10B, kam mě původně odbavili), takže jsme měla pěkný výhled do čumáčku Jumba.
Zde je Homa class neboli Business.
Po startu jsme dostali oběd.
Vlevo je modlitebna v letadle.
Dostali jsme taštičky.
Pak za námi přišla letuška, že se posádka v kokpitu ptá, jestli my jsme my:-) Jeden můj kamarád se znal s posádkou, protože absolvoval vyhlídkový let tímto letadlem, který se konal v Teheránu 23. 11. 2014 a požádal je, aby nám dovolili přístup do kokpitu. A tak jsme byli pozváni do pilotní kabiny.
Posádka byla úžasná. Kapitán se ptal, jestli budeme fotky dávat někam na sociální sítě nebo internet. Řekla jsem, že bych ráda, pokud by jim to nevadilo. Ale naopak! Prý mám k fotkám napsat, že Íránci jsou normální lidé a ne teroristi. Cizince mají rádi a vždycky budou v jejich zemi obyčejnými lidmi vřele a upřímně vítáni. Tento vzkaz velmi ráda předávám dál, protože Írán je a bude mojí top destinací, právě proto, jak jsou tam milí a přátelští lidé.
Detaily z kokpitu.
Přelétával nás Etihad.
Věnování od kapitána.
Mohli jsme si vyfotit cokoliv jsme chtěli.
Horní paluba. Normálně tam prý cestující neposazují, jen pokud je úplně plno. Jinak tam sedí známí a příbuzní posádky a bezpečnostní personál.
Kuchyňka.
Dolní kabina.
Bezpečnostní instrukce.
Svačina.
A poté večeře před přistáním.
Káva.
Přistání v Teheránu.
Posádka nám dovolila přítomnost v kokpitu i během přistání. Video z přistání v pilotní kabině zde:
https://www.youtube.com/watch?v=YbeGCLe ... X-WpfAJKlw
A jsme v Íránu. Byli jsme téměř jediní cizinci v letadle a jediní, kteří tranzitovali. Tranzit přes Teherán není úplně obvyklou věcí a tak se každému cestujícímu, který ho podstoupí, dostane osobních služeb cizinecké policie:-)
Pasovák nám odebral pasy a usadil nás na sedadlo pod těmito schody s tím, že máme čekat. Vrátil se asi za 20 minut, s našimi pasy a palubkami od Emirates, na navazující let do Dubaje. Odvedl nás do odletové tranzitní haly a ujistil se, že víme, kolik je hodin, aby nám to neuletělo. Já jsem se vydala courat po obchodech a tam za mnou ještě jednou asi za 15 minut přišel, jestli jsem si jistá, že vím, v kolik mám být v gate. Asi se báli, aby jsme jim tam nezůstali:-). Ptala jsem se ho, jak je to teď s vízy na příletu a říkal, že ta bez před-objednání už se nedávají a je nutné mít vyžádané registrační číslo.
V Duty Free měli dost ruského zboží. Bohužel nikde nebrali platební karty, přestože tam terminály měli. Ale prý jsou jen na místní, íránské karty.
A pak zpátky do Dubaje, kde jsme byli včera:-)
Aktuální "jízdní řád" SPčka mezi Teheránem a Kuala Lumpur.
Kdo zvažujete proletět se tímto krásným letadlem, tak neváhejte, ta možnost tu už dlouho nebude.
.
da se letenka koupit normalne pres nejakej rezervacni system? pripadne ma nekdo info na kolik ten OW KUL-THR vyjde (jestli ma vubec cenu o tom uvazovat) co jsem zkousel tak nic 
a primo na jejich strankach to let sice najde, ale info o ceně žádné...
