Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Odpovědět


zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Díl sedmý: Ve městě, kde nic není

26. ledna 2018, Kushiro

Kushiro rozhodně není atraktivní město pro běžného návštěvníka. Ano, turisté tu jsou, ale obvykle přijedou (teda spíš přiletí, létá sem osm letů denně z HND a sedm z CTS+OKD, sezónně ITM a NGO a brzo Peach rozlítá KIX), přenocují v hotelu u nádraží, vyjedou do mokřadů za pozorováním jeřábů, a zase zmizí. Nic proti tomu, ostatně jsem měl stejný plán, ale po anabázi v Yamagatě a pozdním nočním příjezdu do Kushira jsem se rozhodl, že si dám pohodový odpočinkový den.

Jestli se něco dá v Kushiru vidět, jsem začal zjišťovat až ráno po příjezdu během snídaně. Nijak jsem na tohle netlačil, měl jsem jasno v tom, že si dneska chci dát něco dobrého k jídlu a vykoupat se v nějakém fajn onsenu. To mi pro dnešek ke spokojenosti bude stačit :)

Na trhu Washō
Na trhu Washō

V Kushiru jsem taky byl před deseti lety, už dříve zmiňovaným nočním expresem Marimo. Teda byl… přijel jsem a za 10 minut jsem odjel jiným vlakem dále na sever do národního parku Akan. Takže samotný tento pohled před nádražím vidím poprvé. Může vás překvapit, že navzdory tomu, že od místa s kalamitou jsem ujel více než 1000 km severním směrem… tak tady vlastně není moc sněhu. To je proto, že jsem opět na závětrné straně Japonska, kam se ho moc nedostane. Navíc Kushiro je u moře, je tady i tepleji. Něco málo pod nulou.

Co se jídla týče, tady mám jasno – Hokkaidō je v Japonsku synonymem pro kvalitní ryby a mořské plody. A zjišťuju, že Kushiro má i svou specialitu – což není nic zvláštního ani překvapivého, protože kdy v Japonsku někam cestujete (ať už soukromě či pracovně), čeká se, že svým kolegům v práci, rodině a dalším dovezete tzv. omiyage, což je nějaký drobný suvenýr. To je samozřejmě skvělá příležitost pro obchodníky, kteří, když žádná unikátní specialita neexistovala, tak… prostě něco vymysleli (většinou je to nějaká klasická sladkost, která se však liší tvarem, barvou, příchutí… jednoduše už není co nového vymýšlet). Proto jsou na každém japonském nádraží i letišti obchody s různými sladkostmi, za které vás společnost nutí utrácet hromadu peněz.

Není to jediný stupidní stroj na prachy v Japonsku. Třeba na Valentýna je zvykem, že holky rozdávají čokolády – protože čokoládovny svou marketingovou kampaní společnost přesvědčily, že se to tak na Západě dělá (a k Západu se vzhlíží). Z rozdávání čokolád (v práci, mezi kamarády) se opět stala společenská povinnost (v japonštině existuje výraz giri choko – tedy „čokoláda z povinnosti“). Jenže tohle čokoládovnám nestačilo, takže vymyslely a zpropagovaly tzv. „bílý den“, který je přesně o měsíc později. Jaká je jeho náplň? Že pánové zase obdarovávají čokoládami holky, od kterých valentýnskou čokoládu dostali.

A to furt není všechno, existují ještě větší bizarnosti. Schválně – najde se zde někdo, kdo ví, co večeří Japonci na Vánoce?

Zpět ke Kushiru. Místní specialita, na kterou mířím na městský trh Washō hned vedle nádraží, je kattedon. Jedná se o variaci na klasické jídlo donburi (miska rýže, na ní něco – ve spoustě variant). „Katte“ znamená „bez cizí pomoci“, „sám podle sebe“, příp. „sobecky“. Jinými slovy kattedon znamená zhruba „naházej si na tu rýži, co chceš“. Člověk si u jednoho stánku koupí mísu rýže, a pak si obejde libovolné stánky a vybere si, co všechno chce – u stánků mají malé porce ryb a mořských plodů za zhruba 100-300 yenů. Jelikož jsem si udělal jasno, že si dnešní den chci užít, na peníze nehledím a odcházím s mísou asi za 2500 yenů.

Před kushirským nádražím
Před kushirským nádražím


Další stánky na trhu Washō
Další stánky na trhu Washō


Řeka Kushiro
Řeka Kushiro


Výběr surovin na kattedon
Výběr surovin na kattedon

Po jídle se stavuju na nádraží v infocentru posbírat informace o tom, jak se zítra dostat do nedalekých mokřad. Pak vycházím jižním směrem. Jak jsem zmiňoval, mým dnešním cílem je dojít do nějakého pěkného onsenu. Jeden jsem našel asi pět kilometrů od nádraží. Jak se tam dostat, netuším, busy v japonských městech fungují většinou dost nesrozumitelně (pro člověka, který to město nezná), ale ono je to jedno. Po cestě k onsenu se totiž rozkládá centrum města a pak ještě park s jezerem, takže mám jasno – prostě se projdu. A zpátky se pak uvidí.
Asi po kilometru docházím do „centra“ – ne že by tady bylo nějak zásadně živěji než jinde. Ale je tu řeka (jmenuje se originálně… Kushiro), přes ni vede most Nusamai s pár sochami, který je na Wikitravel a TripAdvisoru zmíněn jako nejzajímavější pamětihodnost ve městě. Hm.

Odpolední svačina
Odpolední svačina

Ale výhledy na řeku jsou pěkné.

Finální výběr
Finální výběr


U moře
U moře


Lehce namrzlá řeka Kushiro
Lehce namrzlá řeka Kushiro

O další kilometr dál nakonec docházím k moři. Kushiro je hlavní přístav na východním Hokkaidō.

„Vítejte v Kushiru! Já jsem Kū a tady se docela často vyskytuju.“ Kūa jsem nepotkal, jen pár kachen tady plavalo.
„Vítejte v Kushiru! Já jsem Kū a tady se docela často vyskytuju.“ Kūa jsem nepotkal, jen pár kachen tady plavalo.


U jezera Harutori
U jezera Harutori

Po chvíli docházím k jezeru Harutori. Jezero je zamrzlé a podél něj vede stezka a koleje, akorát začíná zapadat slunce. Potkávám jednoho běžce a jednu paní se psem, to je vše. Pěkné.

U jezera Harutori
U jezera Harutori


Od moře se táhne železnice… nevypadá, že by v poslední době byla využívána, takže se vydávám pěšky po ní.
Od moře se táhne železnice… nevypadá, že by v poslední době byla využívána, takže se vydávám pěšky po ní.

I když ještě nemám úplně hlad… jakmile vidím restauraci zaměřenou na rāmen, neodolám. Beru svůj oblíbený miso rāmen, ve variantě s chāshū – tenké plátky vařeného bůčku. Teda – tady až zase tak tenké nejsou. Takže vyjídám polévku a maso a zhruba třetinu nudlí… více se do mne nevejde.

Most Nusamai
Most Nusamai

A nakonec docházím až k onsenu. Je to takový onsen, co bych popsal jako „městský“ – většinou jsou docela velké, mají vnější i vnitřní část, několik druhů bazénků (horká voda, chladnější, navoněná, vířivka…) a taky saunu. Úplně v pohodě se tam dá hodinka a půl strávit, což taky dělám. Tady tentokrát ze zjevných důvodů bez fotek, ale pár jich mají na webu.

Přemýšlím, jak zpátky. Ptám se na bus – jezdí jednou za hodinu, ale právě ujel poslední (18.30… v menších japonských městech je to někdy s MHD fakt dost tragické). Vedle je obchoďák, třeba tam seženu taxíka. A nakoupím večeři. Vím, že už se mi totiž nikam ven chtít nebude.

V supermarketu jdu najisto k regálu s rybama. Japonské supermarkety (a teď nemám na mysli malé konbini, ale větší supermarkety) totiž prodávají různá hotová jídla, mimo jiné i sashimi. A ty mají velmi omezenou trvanlivost, takže… večer se pravidelně opakují výprodeje. V neznámém obchodě je to sice trochu pokus-omyl, ale když má člověk vyhlídlý konkrétní obchod, který zná, tak velmi brzo zjistí, v kolik přesně nastává ten okamžik, kdy jsou nejvyšší slevy, ale zároveň ještě je z čeho vybírat. Obvykle je to někdy mezi osmou a devátou, záleží samozřejmě na otevírací době. Ale běžně se dá sehnat sashimi zlevněné třeba o 50 %. Ano nechutná to úplně jako z ranního trhu, ale obvykle to vůbec není špatné (jen se doporučuju vyhýbat sépii ;) ) a za 1000 yenů má člověk solidní večeři.

Nakoupeno ;)
Nakoupeno ;)

Po nákupu mám štěstí, že asi po pěti minutách chytám prázdný taxík, nechávám se dovézt k hotelu, vrhnu se na sashimi, čímž zakončuju svůj relaxační den.

Další díl: Mokřady až k Ochotskému moři
Naposledy upravil(a) zennie dne 22. 04. 2018, 06:51, celkem upraveno 1 x.

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 197
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Stav: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od Brut »

zennie píše:
Schválně – najde se zde někdo, kdo ví, co večeří Japonci na Vánoce?


Pokud se nepletu, tak kure z KFC...?

Jinak opet vyborna cast a tesim se na dalsi :ymapplause:

zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Díky ;)

Ano správně. Už v 70. letech se KFCčku podařilo přesvědčit Japonce, že pravé vánoční jídlo je smažené kuře od Sanderse. KFC v Japonsku nabízí předražené vánoční menu, které je třeba objednávat cca měsíc předem - protože pak už není šance rezervaci sehnat.
Přílohy
KFC2.jpg
KFC3.png
KFC3.png (626.54 KiB) Zobrazeno 5940 x
KFC3.jpg
KFC1.png
KFC1.png (577.5 KiB) Zobrazeno 5940 x

zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Díl osmý: Mokřady až k Ochotskému moři

27. ledna 2018, NP Kushiro Shitsugen, Abashiri

Dneska už se vstáváním tak neotálím, včera jsem se zregeneroval a je čas vyrazit dále. Dnešní cíl je zajet do nedalekých mokřadů a pozorovat jeřáby mandžuské, poté odjet do Abashiri. Takže už ráno v 8.30 odcházím na nádraží uschovat zavazadla a rovnou na autobusovou zastávku, kde už stojí dvě mladé Číňanky, které si vybavuju, že jsem včera potkal ve stejném hotelu.

Předchozí den jsem se ve zdejším infocentru vyptal, kde nejlépe jeřáby pozorovat a jak se tam dostat. Je více míst, ale většina bez auta těžce dostupná. Super jsou výlety na kanoi, které se mi fakt zamlouvaly, ale jelikož to stojí fakt raketu, tak třeba někdy příště. Vybírám dvě místa, kde by měli jít vidět jeřábi a která jsou jedním směrem, s trochou štěstí bych mohl stihnout obě. Od příjezdu na jedno místo a odjezdu zpět z druhého mám asi čtyři hodiny, což zní jako akorát. Jen vymyslet přesun mezi nimi. Pak bus zpět a mám 13 minut přestoupit na lokální vlak do Abashiri. Doufám, že se někde bus nezpozdí, protože vlak jezdí jen 4x denně. Pro jistotu tedy nechávám kufr v úschovně na nádraží místo hotelu, který je cca 3 minuty pěšky (což může být zásadní).

Po 40 minutách projíždíme kolem stanice Tsurumidai, což je jedno z míst, kde bych se chtěl stavovat, ale začít chci u toho druhého, které je na kraji vesnice Tsurui. Tento název by se dal přeložit jako „tam, kde jsou jeřábi“. Až zhruba v půlce cesty se začnu zabývat otázkou, jak se vlastně dostanu z Tsurui na Tsurumidai. To se nějak komplikuje, protože busy jezdí zhruba po hodině a půl, a ať to načasuju jakkoli, tak mi vyjde hromada času na jednom místě a téměř žádný čas na druhém místě. A taxík se mi platit nechce, vypadá to daleko. No jo, jak je to vlastně daleko? 8 km… pff, tak na mapě to vypadalo dál. Jestli mám 3 hodiny času na 8 km, tak nevím, proč jsem se vůbec zajímal o busy. Není co řešit. Po vystoupení periferním viděním vnímám, že Číňanky vystupují taky, předtím se ještě snaží domluvit s řidičem. Jsem myšlenkama jinde, takže mě to nijak nezarazilo. Naproti je konbini, kam mířím pro něco na pití a na svačinu na cestu.

Když mířím k pokladně, naráz si všimnu, že se Číňanky snaží domluvit se zaměstnancem obchodu. Zkouší angličtinu, ale jelikož obě strany zjevně umí asi deset slov, dochází na hlasový překladač v mobilu. Postavím se poblíž a poté, co se přestanu bavit nad zmatenými tvářemi a tím, jaké nesmysly z toho lezou, uznávám, že nastal čas, abych si zahrál svou oblíbenou hru na deus ex machina. Princip je jednoduchý, na nějakém konci světa se marně snaží Japonec domluvit s Číňanem… a zjeví se běloch, který celou situaci zachrání. Jak jsem totiž zmiňoval v úvodu reportu, rok a půl jsem strávil jako student na univerzitě v Číně, další tři roky mě čínština živila, takže i když teď ji moc nepoužívám, podobné situace jsou hračka. Naposledy předtím jsem pomáhal na nádraží na kraji města Aomori (jen o něco málo menší p***l než Tsurui) chudákovi Taiwancovi tlumočit to, že ztratil peněženku s rail passem.

Proč to dělám? Jistě by se dalo čekat, že dobrý skutek nikdy neuškodí, že jo. Ale já budu hnusný a řeknu to na rovinu. Určitě, dobrý skutek nezabolí, ale primárně to asi dělám pro zábavu ze své škodolibosti. Protože v málokteré situaci se vám podaří vidět vyděšenější a zmatenější obličeje :D A ještě si u toho uděláte kamarády (či kamarádky).

Takže docházíme k tomu, že Číňanky chtěly vystoupit na Tsurumidai, ale jelikož hlášení byla jen v japonštině a zastávku jsme projeli (protože nikdo nedal řidiči znamení). A když to zjistily, vystoupily a teď se snaží dostat zpět. Jízdní řády mám u sebe, bohužel teď alespoň hodinu smůla. Pěšky to nedají, nemají dost času (a pochybuju, že by se jim chtělo). Pokladního se ptám a taxíka, dává mi telefonní číslo na jediného taxikáře ve vesnici. Nebere. Tak poté, co si obohatím čínskou slovní zásobu o slova xiānhè a dāndĭng (jeřáb, resp. jeřáb mandžuský), vysvětluju, že je tady poblíž ještě podobné místo, kde se dají vidět, a pokud je chtějí vidět, tak je to v podstatě jejich jediná šance. Jdem.

Zhruba 500 metrů odsud je totiž jakási chovná stanice, kde se starají o nemocné jeřáby a taky čas od času sypou krmení, takže se zde pravidelně hromadí (není to žádná zoo, oploceno je to z jedné strany, aby se k nim nepřibližovali lidé). Nakonec se to ukazuje podstatně lepším místem než Tsurumidai. Jeřábů je tu hromada, podstatně více, než jsem čekal. Ale bohužel jsou relativně daleko, můj teleobjektiv úplně nestačil. Ale co z toho vylezlo, to z toho vylezlo, bylo to pěkné.

Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští


Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští


Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští


Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští


Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští


Jeřábi mandžuští
Jeřábi mandžuští

Mezitím svůj plán ještě trochu upřesňuju. Kousek od Tsurumidai je totiž jeden most, kde se prý jezdí na jeřáby koukat ráno. Nevím proč ráno, ale tak třeba tam bude i něco teď? Když to vezmu trošku oklikou, přijdu přímo na to místo, celkově to mám asi o 3 km dál a nepůjdu po hlavní silnici, ale po nějakých zapadlých cestách. No, snad nebude pokrytá ledem a nevzbudím medvědy. Není jich na ostrově úplně málo.

Cesta dále
Cesta dále

Jdeme zpět směrem do vesnice, ale za chvíli se naše cesty rozdělují. Holky jedou dneska až k jezeru Akan, takže musí chytnout bus zpět do Kushira. Máme na následující dny velmi podobné plány, ale v dost jiném pořadí… a měnit je neplánuju (ale věřím, že spolucestovatelky by to byly fajn). Takže vyměňujeme kontakt na Weixin (čínský messenger), dostávám pozvání do Pekingu, balík bonbonů jako poděkování za pomoc a rozcházíme se každý jiným směrem.

K Tsurumidai jdu asi hodinu a půl, za celou cestu nepotkávám naprosto nikoho, ani jedno auto. Zato jeřábi občas proletí, někde se prochází kolem farem, které vypadají opuštěně. Odlétají, když se přiblížím na vzdálenost cca 40 metrů.

Jeřábí úprk
Jeřábí úprk


Jeřábí úprk
Jeřábí úprk

Docházím k mostu Otowa, kde se jezdí ráno jeřábi pozorovat. A až z informační cedule pochopím, proč ráno. Protože zde přespávají v mělké vodě, která je chrání před predátory. To docela vysvětluje, proč tu teď odpoledne žádní nejsou, smůla.

Jediná farma, která nevypadá zavřeně. Ale lidi nevidím.
Jediná farma, která nevypadá zavřeně. Ale lidi nevidím.


Most Otowa
Most Otowa


Prý „jeřábí kari“
Prý „jeřábí kari“

Tsurumidai je zklamání… Číňanky velmi dobře udělaly, že přejely zastávku. Prostor vypadá, že je z velké části ohrazený, jeřábi jsou o kus dál, je jich méně, celá plocha je placatá (méně možné kreativity na focení z různých pohledů), do výhledu lezou nesestříhané keře, a hlavně na protější straně jsou hnusné baráky. Původně jsem se bál, abych stíhal tady mít dost času na focení, ale nakonec mám za pět minut hotovo a zbylých 45 minut trávím v podniku naproti – obchod se suvenýry s restaurací.

Tsurumidai
Tsurumidai


Náhodný zapadlý hřbitov
Náhodný zapadlý hřbitov

Vracím se do Kushira na nádraží, vyzvedávám kufr a sedám do vlaku, který za pár minut odjíždí. Čeká mě téměř čtyřhodinová cesta napříč východní částí ostrova do města Abashiri vlakem, kterému se japonsky říká wanman. Toto slovo není nic jiného než japonský přepis anglického „one man“. Personál tohoto vlaku je totiž složen pouze s jednoho člověka, který vlak jak řídí, tak vybírá peníze. To tady funguje jinak – normálně v Japonsku jsou na nádražích turnikety, kde se při výstupu odevzdává lístek. Wanmany obvykle staví na stanicích, kde není žádný personál (často ani budova), takže se při nástupu do vlaku fasuje lístek s číslem stanice a při výstupu platí odpovídající jízdné dle vzdálenosti. Wanmany mají jen jeden vagon a jezdí v těch úplně nejzapadlejších místech Japonska, a pro mě mají atmosféru už tímhle samy o sobě. K tomu se přidává samozřejmě na této cestě obligátní hodnota nostalgická – přesně na téhle lince jsem před deseti lety poprvé jel wanmanem.

Onen „wanman“
Onen „wanman“


Wanman na nádraží Kushiro
Wanman na nádraží Kushiro

Hned za Kushirem nabíráme drobné zpoždění, protože na kolejích pospává srnka a ani po opakovaném troubení stojícího vlaku se jí moc nechce pryč.

Po třech hodinách dojíždíme do stanice Shiretoko-Shari, kde vlak 25 minut čeká. To je u wanmanů taky docela běžné, buďto čekají na nějaký návazný spoj, nebo častěji na protijedoucí vlak, protože tyto tratě jsou obvykle jednokolejné. Pak se většinou dá na chvíli vylézt ven a kochat se výhledy a odlehlostí, která naprosto popírá zažitý mylný stereotyp „přelidněného Japonska“.

V Shiretoko-Shari na chvíli vybíhám z vlaku a mířím do infocentra, protože toto nádraží je vstupní branou do nedalekého národního parku Shiretoko, kam se chystám, a nemůžu sehnat dost informací o tom, jaké je to v zimě. Bohužel tam nikdo není. Tak když už tu jsem, vyběhnu před nádraží vykouknout, pamatuju si, že tu byla pěkná nádražní budova a hned před nádražím ashiyu – vyvěrající termální pramen s lavičkou, na smočení a prohřátí nohou. Nacházejí se často na venkově v blízkosti nádraží, zastávek, nebo třeba před hotely, a jsou naprosto zdarma.

V Abashiri zase vydatně sněží
V Abashiri zase vydatně sněží

Ashiyu bohužel nenacházím, zato je tu otevřený obchod. Mířím tam, horká káva by sedla – ale po cestě mi dochází, že jsem vyšel jen s foťákem a JR Passem v ruce, peněženka zůstala ve vlaku na stolku. Stejně tak notebook s rozdělanou prací. Takhle se to prostě v Japonsku dělá a nebojím se nikde nic nechat… jen se vždycky děsím toho, že se vrátím do ČR, nepřepnu a peněženku nechám někde na stole (a už se s ní neshledám). Vracím se do vlaku a o hodinu později jsme v Abashiri.

Vlak na konečné v Abashiri
Vlak na konečné v Abashiri


Nádraží Shiretoko-Shari
Nádraží Shiretoko-Shari

Nocleh nemám daleko, vzal jsem Tōyoko Inn přímo naproti nádraží. Je to síť hotelů po celém Japonsku, patří mezi levnější a mívají zdarma snídani (což není moc obvyklé), i když ta je obvykle dost chudá. Tady ale vybírám kvůli lokaci a fakt, že mám na členské kartičce body na dvě noci, je taky velmi příjemný bonus (i když jsem měl opět cukání raději vzít dražší hotel, který bude mít onsen… no, kdyžtak si někam zajdu). Opět mě chytá nostalgie. Tuhle pobočku Tōyoko Inn si pamatuju, šel jsem před deseti lety okolo… a říkal si něco ve smyslu, že hm, kdybych tak měl na to se tady ubytovat…

Stav silnice v Abashiri
Stav silnice v Abashiri

Procházím tedy od nádraží asi 100 metrů k hotelu, hustě sněží a pod čerstvou vrstvou sněhu se skrývá led, takže se jde fakt parádně. A co teprve jak se bude zítra řídit :)

Před nádražím
Před nádražím

Přemýšlím, kde se najím. Je půl deváté večer, Google moc neporadí. Všechno se tváří zavřeně, co by taky člověk čekal na severovýchodním Hokkaido v zimě v tuhle denní dobu. Čekal bych aspoň obligátní konbini před nádražím… a on tam je Lawson, ale zavřený (trvale), nejbližší funkční konbini je zhruba 800 metrů cesty. Ale když se před hotelem rozhlédnu, všímám si loga Sukiya – nevím, proč mi to Google nenahlásil. Sukiya je 24h denně funkční řetězec vařící japonské klasiky, které jsou docela dobré… a levné. Jsem zachráněn a o 10 minut později už si pochutnávám na místní moderní variantě japonského karēraisu – jedno z nejklasičtějších a nejjednodušších japonských jídel. Jde o rýži s kari omáčkou, ve které jsou obvykle tenké plátky hovězího masa, brambory, mrkev a cibule. Já beru verzi, která má navíc vajíčko a sýr. Rychlé, dobré, levné, není si na co stěžovat.

Večeře
Večeře

Do konbini se stejně nakonec ale vydávám. Kupuju si jeden grepový chūhai (sladká limča s 9 % alkoholu) na večer. Právě totiž v ČR končí druhé kolo prezidentské volby a ať už to dopadne jakkoli, budu na to potřebovat něco silnějšího, než je pivo…

Další díl: Za nejkrásnějšími onseny do NP Akan


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od whiskey »

Super je to! :thumbup:

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od persona »

Moc se mi to líbí. Moc, a těším se na pokračování. Se suši/sašimi ze supermarketu jsem to dělal úplně stejně v Hong Kongu i Singapuru a často byly balíčky i za 30 % původní ceny.

neuromancer
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 123
Registrován: 16. 09. 2007, 00:50
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od neuromancer »

Díky za super report, v Shiretoko budu za 14 dní :thumbup:

zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Děkuji za komentáře :) Shiretoko je super, vidím to tak, že tam skočím zase někdy v létě, možná příští rok. Sashimi vida, v HK/Singapuru jsem nikdy nepostřehl, ale fakt, že v těchto městech nejsem zas tak často. 30 % se v Japonsku občas dá taky, ale spíš výjimečně. 70 % je taková klasika, když to padne na 50 %, tak už je velká část vybraná.

Mám rozepsaný další díl (z míst, kam jsem se těšil asi úplně nejvíc), snad to nějak zítra stihnu.

honzeek1
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 354
Registrován: 12. 11. 2006, 11:19
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od honzeek1 »

Krasne kulturne obohacene pocteni :) :thumbup:

zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (10/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Díl devátý: Za nejkrásnějšími onseny do národního parku Akan

28. ledna, NP Akan

S autem se mi to tentokrát trochu zkomplikovalo. Jako vždy jsem to nechal na poslední chvíli a málem jsem na to doplatil. V Kushiru jsem totiž měl i myšlenku, že bych půjčil auto už tam (a vrátil o tři dny později v Abashiri), protože NP Akan je skoro už na půl cesty zpět z Abashiri do Kushira… ale bohužel, příplatky za jednosměrné půjčení zvedaly celou cenu půjčení auta na dvojnásobek… a když jsem zvážil, že bych tím přišel i o tu cestu wanmanem, na kterou jsem se čistě z nostalgie těšil, tak jsem tuhle myšlenku zavrhnul. Takže ve vlaku do Abashiri teprve koukám na auta a zjišťuju, že to nebude taková sranda, protože jsem (zase) zapomněl na fakt, že jsem na konci světa. Jako jo, koukal jsem asi před týdnem, že několik půjčoven je a mají auta za obvyklé ceny, ale na poslední chvíli už je dost přebráno. Takže asi hodinu procházím všechny půjčovny a jejich nabídku, jak v Abashiri, tak v městech až cca 2 h vzdálených, ale ani to moc nepomáhá, takže se děsím variant, že to bude stát pořádnou raketu nebo budu chodit pěšky. Nebo busem, ale situace je tady stejná jako před 10 lety – do některých míst jezdí třeba dva busy denně.

Není to taková sranda najít, protože velká část japonských webů je… úplně mimo. Myslím obecně. Věděli jste třeba, že spoustu japonských eshopů (včetně třeba autobusových společností) má otevírací dobu? Přesněji řečeno, přes noc nefungují? A neukážou vám ani jízdní řády? Ideál, když se třeba z Evropy něco snažíte naplánovat, během odpoledne v ČR už je v Japonsku noc a zavřeno. Neptejte se mě proč, na tohle neumím odpovědět. To je prostě to supermoderní Japonsko.

Nakonec auto půjčuju u vlakové společnosti JR. Ta mi nějak unikala, protože má taky úplně debilní web. Nabídku aut vám jen tak neukáže. Nejdříve musíte vyplnit formulář s kontaktními údaji a místem a datem požadované výpůjčky, pak vám přijde mail, přes který se konečně dostanete do rezervačního systému. Když chcete jeden z údajů (město nebo datum) změnit, je třeba celý proces opakovat. Tomu říkám uživatelská přívětivost, fakt.

Auto mají, podstatně dražší, než když jsem půjčoval v Kanazawě… ale při stavu zimních silnic by asi ani nebylo rozumné tady jezdit lehkou krabičkou. Takže jsem vlastně rád, že nejlevnější auta jsou vyprodaná – odpadlo mi dilema, jestli chci ušetřit a zabít se v lehkém miniautě, nebo pořídit za dražší peníze něco rozumnějšího, co bude na namrzlé silnici rozumně držet. Háček je však v tom, že píšou, že při rezervaci večer jsou schopni auto půjčit až od 10.30 (i když pobočka otevírá 08.30). To mě netěší, ale jinou variantu nemám. Teda ještě tam můžu jít až ráno a zkusit půjčit jako walk-in… ale tam riskuju, že mi to auto někdo vezme, nebo že bude cena horší, takže raději ne.

Ráno v Abashiri
Ráno v Abashiri

Na ráno to ale mám naplánováno jinak. 10 minut po otevírací době tam volám, nikdo nebere. Balím a dojdu tam osobně, jestli mi to nepůjčí dřív. Vypadá to zavřeně, ale když se dobývám dovnitř, volá na mě paní, že už jde. Odhazovala sníh z parkoviště, což jí teda nezávidím, hned se mi vybavuje ta marnost z Písečné ženy od Kōbō Abeho – určitě část z vás četla. Během toho si všímám, že na parkovišti stojí dvě auta.

Ptám se paní, jak to vypadá s autem, ta odpovídá, že si všimla, že něco přišlo, ale ještě to neviděla. Na dotaz, kdy si můžu auto půjčit, se dozvídám, že ho musí uklidit, připravit papíry a je moje. No paráda, i v Japonsku se občas dají stanovená pravidla obejít (ale nestává se to moc často… odpověď „bude to v 10.30 a nazdar“ by byla pro Japonsko typičtější, ale přece jen tady už jsou často lidé dost jiní - neříkám nutně, že k lepšímu). Paní říkám, ať nespěchá, musím ještě zajít na nádraží a na snídani, takže tak za 45 minut přijdu.

Na nádraží rezervuju lístek na pozítří do Sappora a čekám, až otevře infocentrum. Chci se zeptat, jak to vypadá s plovoucími krami v moři (jestli už dorazily) a hlavně pak na Shiretoko – co všechno je v zimě přístupné, když jsem nezabodoval včera v Shari. Přece jen Abashiri je nejbližší větší město, takže v infocentru by něco měli vědět. No, bohužel nic moc. Kry ještě nejsou a Shiretoko – z odpovědi „no, dá se tam různě chodit a tak…“ poznávám, že netuší zhola nic. Smůla. Mimochodem, jestli nevíte, kde je Shiretoko, doporučuju se podívat na mapu – je z ní jasné, o jaký konec světa se jedná.

Jdu na snídani a vyzvednout auto. S paní v půjčovně se docela dlouho zakecávám, prý jsem první běloch, co si u ní půjčuje auto. Každopádně dobrá zpráva, auto, které jsem si rezervoval, nemá, takže upgrade a dostávám Corollu, což už je, troufám si říct, na místní cesty docela dobrá volba. Registrační značka Corolly je z Muroranu, což je úplně na druhém konci ostrova, tak 500 km. Vyjíždím pomalu a opatrně na zcela zasněženou silnici, o kilometr dál stavím u prvního konbini… abych si promyslel, kam vlastně jedu.

Můj stroj
Můj stroj

Mám totiž naplánováno dojet k jezeru Akan, kde mám zařízen nocleh, a po cestě vidět pár dalších míst… ale jelikož ani dnes ani včera se mi nepodařilo zjistit, co se dá dělat v zimě v Shiretoku… tak to ještě musím nějak zjistit. Řešení je nasnadě, zajedu autem do infocentra v Shari, třeba tam teď někdo bude. Koukám do mapy a je to zajížďka tak 20 km, takže nic hrozného. Během cesty mnohokrát stavím na focení – je krásný den, cesta vede podél moře a v dálce se rýsují zasněžené hory právě na Shiretoku.

Přístav v Shari
Přístav v Shari

No, bohužel v infocentru nejen že opět nikdo není, ale na rozdíl od včerejška je i zavřené. Ale objevil jsem to ashiyu, co jsem včera ve tmě neviděl. Zapadáno sněhem.
Jelikož Shiretoko už je blízko a hory se rýsují mezi baráky, snažím se najít nějaké pěkné místo, odkud by na ně šlo vidět. Pamatuju si, že jsem tady před deseti lety zabloudil do nějakého přístavu s rybářskými loděmi. Do přístavu se dostávám, dojíždím až do bodu, kde jsem ještě přesvědčen, že se nezahrabu ve sněhu, a jdu se projít s foťákem, bohužel přístavní vlnolamy brání výhledu na širé moře.

Přístav v Shari
Přístav v Shari


Cesta do Shari
Cesta do Shari

Vracím se pár kilometrů podél pobřeží a pak odbočuju do vnitrozemí ostrova směrem k sopce Sharidake, která je součástí masivu, který se plynule táhne ze Shiretoka zhruba 100 km jihozápadním směrem.

Cesta z průsmyku Nogami do národního parku Akan
Cesta z průsmyku Nogami do národního parku Akan


Výhled na Sharidake (1 545 m)
Výhled na Sharidake (1 545 m)

Za chvíli začínám stoupat do průsmyku Nogami. Je to sice jen 326 metrů, ale jsou velice snadno poznat, protože zatímco cesty dole už jsou docela projeté a nekloužou, tady zase silnici pokrývá vrstva sněhu či ledu, takže hlavně při sjezdu jsem opatrný. V jednom bodě se ukazuje super výhled už do nitra parku Akan, je vidět jezero Kussharo a v dálce dým stoupající z fumarol.

Výhled na Sharidake (1 545 m)
Výhled na Sharidake (1 545 m)

V NP Akan se nachází tři velká jezera a několik menších. Před deseti lety jsem navštívil dvě, teď bych rád alespoň nakoukl na všechny tři (ta menší jsou v zimě nepřístupná). A začínám jezerem Mashū, označovaným často za nejkrásnější jezero v Japonsku. Je to kráterové jezero, k jehož břehům se nedá dostat. Jsou tam však dvě vyhlídky (teda vlastně tři, ale třetí je z velmi těžko přístupná a v zimě zcela zavřená). Zadávám navigaci na jednu z nich, načež znervózním – navigace hlásí zavřenou cestu. Ale ověřoval jsem, že by se sem mělo jít v zimě dostat, a ostatně na Google je hromada zimních fotek. Dojíždím až k odbočce… kde je fakt zavřeno, ale naštěstí je tam šipka na druhou silnici, která je otevřená. Uf. Nakonec vyjedu až k jezeru. K mé smůle je tu zrovna autobus Číňanů. Ale mířím na odlehlejší kout vyhlídky, kde je klid.

Opatrně z kráteru zase dolů
Opatrně z kráteru zase dolů


A pod vyhlídkou bloudí srnky.
A pod vyhlídkou bloudí srnky.


V suvenýrech prodávají medvěda a lachtana v konzervě.
V suvenýrech prodávají medvěda a lachtana v konzervě.

Druhá vyhlídka je tedy úplně zavřená. Ale nevadí, i za tuto jsem rád.

Jezero Mashū
Jezero Mashū

Vracím se asi 15 km zpět k zavřené odbočce do osady Kawayu Onsen a k hoře Iōzan – doslova „sírová hora“. Tuhle jsem totiž před deseti lety vynechal a cítím touhu to napravit.

Nostalgické okénko: před deseti lety jsem přijel vlakem (po 24h cestě z malého města nedaleko Nagoyi, kde jsem studoval) do Kawayu Onsen a odtud šel k jezeru Mashū. Jelikož na těchto spojích jezdily většinou dva autobusové spoje denně, nenašel jsem jinou možnost, než dojet vlakem sem a k jezeru pěšky, což bylo 16 km, z nemalé části do kopce. Měl jsem na to čtyři hodiny, takže v pohodě i s odbočkou k Iōzanu. Jenže už asi po 4 km mi zastavil chlapík na motorce, kam jdu, a po vysvětlení mého programu mě k jezeru odvezl. To jsem snad i poprvé jel na motorce. Ušetřil mi sice aspoň dvě hodiny chůze… ale Iōzan mi zůstal na teď.

„Sírová hora“ Iōzan
„Sírová hora“ Iōzan


Jak oloupat vajíčko
Jak oloupat vajíčko


„Sírová hora“ Iōzan
„Sírová hora“ Iōzan

Docela pěkné. Sice i tady chytám autobus Číňanů (asi ten samý), ale naštěstí už jsou na odjezdu. A já focením trávím docela dost času, takže většinu času už jsem tam úplně sám. Po cestě zpět do auta se zastavuju na obligátní vajíčka vařená ve vyvěrající vodě či páře, častá věc na podobných místech.

„Sírová hora“ Iōzan
„Sírová hora“ Iōzan

Toto jsem ale ovšem ještě neviděl. Na stolcích je lepicí páska a čtyřkrokový návod jak pro debily (=obvyklý návod v Japonsku), jak vajíčko oloupat inovativním způsobem. Jako jo, taky jsem to zkusil a šlo to dobře… ale lepicí pásku pro tento účel do kuchyně asi úplně pořizovat nebudu.

Popojíždím do Kawayu Onsen. Uvažoval jsem, že tady i přespím, ale nakonec jsem zvolil bydlení u jezera Akan. Tak či tak, v Kawayu Onsen se chci zastavit jen abych koukl, jak to tady vlastně vůbec vypadá. Pamatuju si, jak jsem tady vylezl z vlaku… po dvou měsících v rozpáleném centrálním Japonsku (srpen) plném lidí jsem dojel na Hokkaidō, kde naráz bylo snesitelně, nikde nikdo, mezi domky proudily potůčky horké vody a smrděla tu síra. Nacházím ashiyu, kde jsem tehdy seděl a čekal, než otevře pošta. Zrovna tu vysedává čínská rodinka.

Čínská rodinka v ashiyu
Čínská rodinka v ashiyu

Odsud je to jen asi 5 km k jezeru Kussharo. To je největší ze tří hlavních jezer, ale přesto nejméně známé. Kdybych se měl zamyslet nad tím, proč to tak je, asi bych došel k něčemu jako „prostě tam nic není“. Není to úplně pravda, ale holt minimálně co se týče známých věcí, tak Kussharo je oproti dvěma dalším trochu pozadu. A s tím očekáváním jsem k němu jel, než jsem zjistil, že je to chyba. Kussharo je jedním z mých hlavních objevů celé cesty, mrzí mě, že jsem si na něj neudělal více času.

Hned po příjezdu k jezeru sjíždím k prvnímu rodinnému ubytování. Mají svůj onsen, slyším, jak se za stěnou baví lidi. S výhledem na polozmrzlé jezero a v tom božském klidu, co tu je! Závidím jim to.

Jezero Kussharo
Jezero Kussharo

Další vyhlídka je za 5 kilometrů (co mě u jezera trochu mrzí, že v úzkém pásu mezi jezerem a silnicí je les, takže moc výhledů ze samotné cesty není). Z dálky koukám, že v jezeře plave hejno labutí. Jdu dál, je tu jedna japonská rodinka, asi je krmí, a proto tu jsou.

Labutě v jezeru
Labutě v jezeru

Ale ne, to asi není ten důvod, což pochopím posléze.

Ashiyu na břehu jezera
Ashiyu na břehu jezera

Ano, tady vyvěrá onsen přímo zpod pláže do jezera, které v této části nezamrzá, a proto se sem labutě chodí ohřívat.

Nikde okolo nikdo, jen labutě a kachny.
Nikde okolo nikdo, jen labutě a kachny.


Z písku se kouří…
Z písku se kouří…


Relax na hladině
Relax na hladině

Paráda, na to, že jsem tu zastavil v podstatě náhodou.

Popojíždím pár dalších kilometrů, už zapadá slunce a ještě to mám asi 40 kilometrů do cíle. Ale těsně než se rozhoduju odbočit pryč od jezera, je tu šipka na rotenburo (venkovní onsen). Tak tam ještě skočím. Ani ne kvůli rotenburu (ten bude zase patřit nějakému malému penzionu, předpokládám…) ale prostě ještě naposled na jezero kouknout z jiné strany.

Koukám a zírám. S rotenburem jsem to odhadl špatně. Není u žádného baráku, ale… prostě je. Uprostřed přírody, okolo jen hejna labutí a kachen a nikdo jiný. Jedna budka na převlečení a přírodní horká koupel přímo na břehu jezera. A ticho, klid. Totálně mě to dostává.

Večeře
Večeře


Až pak zjišťuju, že se to tu jmenuje Sunayu – tedy „písečná horká koupel“. Stačí vzít lopatu a vyhrabat si onsen.
Až pak zjišťuju, že se to tu jmenuje Sunayu – tedy „písečná horká koupel“. Stačí vzít lopatu a vyhrabat si onsen.

Dovnitř bohužel nejdu. Dodnes mě to trochu mrzí, protože si dokážu představit tam kus času strávit. Ale zaprvé by bylo těžší se rozumně usušit a nenachladit (od parkoviště jsem se musel kus brodit sněhem), zadruhé už bych fakt měl jet, za chvíli mám totiž objednanou večeři. Škoda, ale i tak, tohle bylo možná nejmagičtější místo, které jsem za celou dobu viděl.

K jezeru Akan dojíždím asi o hodinu později, už je tma. Parkuju před hotelem, který jsem ráno rezervoval. Jezero Akan je ze všech nejrušnější, je tam městečko přímo na břehu a spousta hotelů, i když je to teda hlavně letní destinace. Já se rozhodl, že dneska nebudu šetřit na ubytování a vzal jsem si dražší, ale pěkné… větší resort, který má dva onseny, jeden venkovní, jeden vnitřní, ale s výhledem na jezero. Netřeba zapírat, že tohle byly rozhodující faktory, proč připlatit.

No a když už, tak by to chtělo vzít i se snídaní, kolik stojí? Hm, 800 yenů… venku bych se najedl levněji, ale asi připlatím. A nevzít rovnou i večeři? 1500 yenů… hm, venku bych to asi zvládl levněji, ale tyhle podniky vaří dobře… a vůbec, jsem na dovolené, na své životní cestě, a neměl bych se pořád ohlížet na prachy. Takže beru komplet. Markeťáci by ze mě měli radost (a protentokrát jim to přeju).

Detail: sake (losos), amaebi (krevetky), hotate (mušle sv. Jakuba), wasabi, shiso (list perilly) a daikon (strouhaná ředkev)
Detail: sake (losos), amaebi (krevetky), hotate (mušle sv. Jakuba), wasabi, shiso (list perilly) a daikon (strouhaná ředkev)


Nejstylovější onsen, co jsem asi kdy viděl
Nejstylovější onsen, co jsem asi kdy viděl


Ubytování – kombinace tradičního s moderním
Ubytování – kombinace tradičního s moderním


Noční onsen
Noční onsen


A už mi pro dnešek zbývá jen jeden bod programu – samozřejmě onsen. Beru foťák pro případ, že by tam nikdo nebyl (jinak fotit nemůžu, jedna hádka a výhrůžka policií z dřívějška – i když tehdy jsem za to nemohl já – bohatě stačila). Ve vnitřním onsenu je několik lidí, ale já stejně preferuju ten venkovní. A je parádní.

Automat na pití. Pamatujete, co jsem před chvílí říkal o návodu jako pro debily?
Automat na pití. Pamatujete, co jsem před chvílí říkal o návodu jako pro debily?

Úžasný den.

Příští díl: Zamrzlé moře na krevetím poloostrově a konec světa, kde lišky dávají dobrou noc
Naposledy upravil(a) zennie dne 05. 05. 2018, 21:59, celkem upraveno 2 x.

Orus-x
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1251
Registrován: 28. 08. 2003, 15:28
Stav: Offline

Re: (10/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od Orus-x »

Perfektní trip report! Díky za něj, sleduju to jako seriál :-) Tentokrát jsem si k tomu otevřel i Google maps, abych si to dokázal lépe představit. Japonsko už plánuju dlouho a Hokkaidó by nemělo na itineráři chybět..

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2130
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (10/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od persona »

Opět velmi pěkné. Japonsko v zimě je téma v kaligrafii i filmu. Abeho knihu jsem zkoušel číst, ale vzdal jsem to po pár stránkách a film, který měl být snazší, mě moc neoslovil, jakkoli jsem ho zvládl celý (a dlouho jej sháněl, pár momentů vizuálně moc zajímavých, ale čekal jsem velmi obrazový celý film). A to mi minimalismus nejen v japonském filmu není cizí. Mnohé méně známé Ozuovy filmy (na Západě) mi přišly daleko svižnější, i když to jsou vlastně v Japonsku masově oblíbené věci :-) Ale na YouTube to teď je: https://www.youtube.com/watch?v=qa_xg0suuzc&t=767s

zennie
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 141
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Bydliště: Praha->Čína->Japonsko
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: (10/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od zennie »

Děkuju. Co se mapky týče, pak plánuju nějakou celkovou přihodit, plus v dalším díle bude mapka tohoto dvoudenního výletu, kterou jsem sice mohl pro přehlednost přihodit už do aktuálního (jako v Yamagatě), ale nechci spoilovat další díl ;) Jinak Hokkaido je super, byl jsem tam asi 5x a vracím se vždy fakt rád a ještě mám hodně míst, co tam chci, konkrétně túru na Rebunu, možná vylézt na Rishiridake (na obou ostrovech jsem byl taky 2008, od té doby ne, ale tehdy velmi krátce), přejít Daisetsuzan (chtěl jsem loni v červnu, ale stále byly hromady sněhu) a další. Plus i pracovně s ním začínám mít nějaké plány, ta oblast je velmi vděčná ;)

Ozu mi k srdci nepřirostl, viděl jsem teda jen jeden film, ale moc mě netáhne tahle filmová éra obecně. Nicméně Abe je správně bizarní, zrovna Písečná žena je asi nejmíň divná a nejodlišnější od ostatních, které se mi líbily mnohem víc. Nejvíc asi Mikkai (vydáno anglicky jako Secret Rendezvous, česky pokud vím není) a Moetsukita Chizu (The Ruined Map).

Orus-x
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1251
Registrován: 28. 08. 2003, 15:28
Stav: Offline

Re: (10/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvek od Orus-x »

Já mám právě jako vysněný cíl cesty Rishiri...fascinuje mě ten pravidelný tvar ostrova s ideální horou uprostřed :) Jak to tam vypadá s infrastrukturou, turismem apod? Má vůbec běloch neoplývající znalostí japonštiny šanci se tam nějak dohodnout a zamluvit nějaké služby? Pokud bys měl čas na nějaké stručné postřehy..díky :) Všichni Češi, které znám a byli v Japonsku, vlastně více méně dělali standardní okruh Tokyo - Osaka - Kjóto - Hirošima, tak jsou nějaké zkušenosti z takhle odlehlejších částí velmi cenné..


Odpovědět