Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Odpovědět
tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od tristadvacitka »

Pětiměsíční cestu do Vietnamu jsem plánoval skoro rok. Jak jinak se dá země poznat opravdu do hloubky, než že tam člověk bude nějaký čas žít a cestovat. Protože se mnou vyrazila tentokrát i moje rodina, musel jsem si dát opravdu záležet. Při nákupu letenky proto padla volba na Qatar Airways. Společnostem ze Zálivu jsem se doposud tak trochu programově vyhýbal. Patřím mezi fanoušky profesionálního, rezervovaného a akurátního servisu německého stylu. Vše “präzis”, ale žádné “ovívání palmovým listem”, jak se někdy přehání :D

Možná se budete divit, ale zatím nejlepší jídlo mi naservírovali na palubě podceňované Delty při letu z Amsterdamu do Atlanty před asi 7 lety. Pasta skoro jako z Itálie, výborná pizza ke svačině a Ben&Jerry's jako zákusek. Jsem tedy zvědavý na 5 hvězdiček z Kataru.

Letenky do Vietnamu jsem začal sledovat denně již dobrých 6 měsíců před odletem. Air China se 30-hodinovým layoverem v Pekingu nepřipadala v úvahu a ani do Vídně nebo Mnichova se nám z praktických důvodů moc nechtělo. Když na mě z Google Flights vykoukla cena 12 500 Kč za zpáteční letenku z Prahy, nebyl důvod váhat.

Jenže jaké časy vybrat? S malým dítětem musí člověk plánovat trochu jinak. Padla proto volba na ranní odlet z Prahy, abychom měli denní přestup v Dauhá a mohli se vyspat během nočního letu do Saigonu. V té době ještě do Prahy létaly ráno i odpoledne “třistadvacítky”. O to větší zklamání bylo, že nově nasazený Dreamliner měl průlet zrovna odpolední a ne ranní.

Začátek velké cesty
Na letiště přijíždíme dvě a půl hodiny před odletem. Vždy chodím úmyslně takhle brzo. Chci nasát atmosféru a připravit se na cestu v letištním baru s výhledem na plochu. Check-in je již otevřený a jsme mezi prvními. Boarding pasy mám sice už z domova, ale stejně musíme odevzdat zavazadla. “Víza máte?” vyzvídá slečna na přepážce. Samozřejmě. Do Vietnamu jedeme na 3-měsíční doklad, tudíž budeme muset zemi na chvilku opustit a víza na další 3 měsíce vyřídit znovu. Slečně stačí vytištěný papír s rozpixelovaným obrázkem vietnamského razítka a našimi jmény. Ještě pasová kontrola a byrokracii máme za sebou.

Jde se na pivo. A do dětské herny. S hernou problém není, jenže najít brzy ráno otevřenou hospodu na “jedničce” je výkon. Naštěstí relativně nový bar Zigolini má pípu. “Tak kdepak asi Kataři právě jsou,” zjišťuji si na Flightradaru a pozoruji přilétající QR289. Třistadvacítka ladně dosedá a já vím, že stihnu určitě ještě jedno pivo. Boarding time na letence beru vždy pouze jako orientační. “Než se tam ti lidé poskládají,” říkám si vždycky. Ale tentokrát jsem přestřelil. Letadlo je přistavené u brány B7 a všichni cestující se už v akváriu mačkají ve frontě před pultíkem. Tak rychle naházet věci na rentgen a do fronty. Mnohem radši mám kontroly na druhém terminálu, které probíhají hned za check-inem.
1280x960_economy_QR290.jpg
Poloprázdný let z Prahy do Dauhá

PRG-DOH
QR290
A320
8:25 - 16:15
LF:40 %

U vstupu do letadla nás vítá palubní průvodčí. Jakmile spatří Matěje, hned roztaje a začne se s ním přátelsky vítat. High-five. Vím, že Qatar Airways jsou jedny z nejvíc “child-friendly” společností, ale toto jsem nečekal.

Pro cestu do Dauhá jsem vybral třetí řadu od konce. Mnoho lidí blízkost záchodů obtěžuje, pro nás je však nezbytná. Záložní plínu máme pro jistotu s sebou. Matěj sice protestuje, že je už velký kluk, ale člověk nikdy neví, zda nebudou záchody právě obsazené.

Nástup ukončen. Obsazenost sotva z půlky. Zajímalo by mě, zda je to dlouhodobý trend nebo výjimka. Jdu radši zkontrolovat své místo. Deka zabalená v mikrotenovém sáčku a amenity kit úhledně zastrčený v přední sedačce. IFE starší, ale funkční. Všechna tlačítka jsou tam, kde být mají. Musím vzpomenout na můj poslední let s Air India v 788, kde byla tlačítka u displeje vylomená a já jsem si musel obrazovku důmyslně spouštět propiskou.

Stevardka přináší dětský batoh s omalovánkami, pastelkami a laserovou tužkou. Opět s úsměvem od ucha k uchu. Musím uznat, že to se Qatar Airways opravdu daří.

Pushback. Start-up engine 1. Start-up engine 2. Flaps. Chvilku pojíždíme na intersection A, ale pak už to jde ráz na ráz. “Line-up RWY24 and cleared for take-off,” odříkávám si v duchu mantru na holding pointu. Motory se roztáčí, celá kabina se třese a zvolna se vznášíme do vzduchu. Je cítit, že letadlo je opravdu lehké. Positive climb. Gear up.

Ještě z domova jsem objednal jedno dětské a jedno bezlepkové jídlo. Dva tácy tedy dostáváme mezi prvními a na poslední si musíme počkat. První pohled na pití dětského menu ve mně však vyvolává pochyby: “Pětihvězdičková aerolinka servíruje ARO džus v krabičce?”. Boloňské špagety už vypadají o mnoho lépe. Vše nakonec zachránili čokoládovou pěnou, která byla delikatesní. Pokud se to tedy dá říci o leteckém jídle.

A bezlepkový oběd? Ten byl…bezlepkový. Na předkrm dva rýžové chlebíčky s ramou a šunkou. Jako hlavní jídlo omeleta. Žádný zázrak, ale sníst se to dalo. Moc nerozumím tomu, proč má bezlepkové jídlo obyčejný margarín a běžné jídlo dostává opravdové máslo. Takže vítězem dne jsem byl já a děkoval si, že jsem pro sebe žádné speciální jídlo nebral. Vajíčka se sýrem a bylinkovými brambory k snídani byla skvělá volba.

Podle Airshow jsme nedaleko Ankary, takže se blížíme polovině cesty. Lehám si do předposlední řady, kterou mám celou jen pro sebe a odpočívám. Budím se někde u pohoří Zagros nad Íránem. Stáčíme se na jih a nad Perským zálivem klesáme do písečného království směrem k Dauhá.

Superhladké přistání, rychlý výjezd a za chvilku k nám už přistavují nástupní most. Letiště Hamad je staré necelých 5 let. Sklo, beton, ocel a obrovský prostor. Na mě však působí velice sterilním dojmem. Z hlavní haly, ve které jsou restaurace a obchody, chybí výhled ven. Ani na gatu to není bůhvíjaké. Za rok 2018 získalo Dauhá bramborovou medaili v anketě o nejlepší letiště světa. V tom se ovšem asi neshodneme. Já si tu připadám jako v nějaké “zlaté” kleci. Mnohem radši mám starého Atatürka nebo to schipholské.

Na přestup máme necelé 4 hodiny. Ještě doma jsem zvažoval, že pro všechny koupím vstup do lounge. V Dauhá jich je k dispozici celkem 6 a v jedné je dokonce vstup do bazénu. Nakonec jsme však usoudili, že čas raději strávíme na dětském hřišti. Umělecky vytvořená kovová prolézačka pro děti ve tvaru přerostlého panáčka ve mně budí spíš strach než potěšení. Ale Matějovi nevadí, tak asi dobrý.

Během čekání trávíme čas také projížďkami Skytrainem, návštěvou food courtu a vybíráním cestovatelských vychytávek v travel shopu. Restaurací je v Dauhá celkem dost, takže si zde vybere určitě každý. Mnoho z nich také nabízí různé ochutnávky a musím říct, že kanapky vypadají velice lákavě.
1280x960_CHML_QR290.jpg
Dětské jídlo - velice slušné boloňské špagety (ač to tak na fotce nemusí na první pohled vypadat)
1280x960_jidlo_QR290.jpg
Nejlepší volba dne, jen to ARO je ostuda (co vznikne z kombinace Heinekenu a ovocného jogurtu z Valašska, radši nedomýšlím)
1280x960_displej_QR290.jpg
Zatímco Heinrich Harrer vyráží na Nanga Parbat, my jsme na cestě do Vietnamu
1280x960_Zagros_QR290.jpg
Nad pohořím Zagros se stáčíme na jih k Arabskému poloostrovu
1280x960_menu_QR290.jpg
Dnešní menu

DOH-SGN
QR972
B788
20:00 - 7:15
LF: 90 %

Boarding probíhá velice plynule a opět nás vřele vítají letušky hned u vstupu do letadla. Pro let do Saigonu jsem vybral řadu 23. Nedaleko toalet, ale v dostatečné docházkové vzdálenosti. Let je noční, takže výhled na křídlo nevadí. Navíc mám rád zvuk vysunujících se klapek pěkně zblízka.

Opět nechybí deka ani amenity kit s kartáčkem, zubní pastou a škraboškou na spaní. Obrazovky v B788 jsou mnohem větší než ty v A320 a mají také výrazně lepší rozlišení. 9 palců oproti 12 je už znatelný rozdíl. Nechybí také USB port a iPort. V každé řadě v Economy je navíc k dispozici celkem 6 zásuvek. Šířka sedadla i prostor pro nohy byl pro nás dostačující a nářky některých cestujících na Seat Guru já nesdílím.

Pushback včas, pojíždění svižné, line up a vzlet. Z okénka pozoruji obrovskou pružnost křídel naší 788. SID odhaduji na ALSEM1E. Dva mírné pravé náklony po startu z dráhy 34R a už míříme do íránského letového prostoru. Přeletu Emirátů se z pochopitelných důvodů vyhýbáme.

Po vystoupání do letové hladiny servírují stevardky jídlo. Opět dětské a bezlepkové jako první. Jenže tentokrát je to skutečná pochoutka. Moji spolupasažéři si pomlaskávají na rybě s rýží v bezlepkové verzi a těstovinách v té dětské.

Nad Pákistánem na mě padá únava, takže si jdu nohy zkroutit pod sedadla a ohnout se co nejpohodlněji na okénko. Před usnutím ještě v duchu děkuji konstruktérům, že mají všechny trojsedačky jen 3 opěrné kovové nohy a ne 4, jak jsem zvyklý ze starších letadel. Prostor kam se složit, je velký. Matěj leží na nás, takže ještě o pár nohou na zemi míň.

Po 5. hodině ráno nás budí rozbřesk. Z menu si vybírám vajíčka a čekám, jaký bude výsledek loterie tentokrát. Musím říci, že tato se povedla, stejně jako na předchozím letu z Prahy. S plným žaludkem začínáme klesat k Saigonu. Po několika náklonech a dalším klesání pozoruji z okénka řeku Saigon a vlastně celou jihovietnamskou metropoli. Letiště Tan Son Nhat leží přímo ve městě, proto na finále dráhy lidem koukáte skoro až do kuchyně. Ač jsem velký fanoušek letadel, tady bych bydlet asi nechtěl.

Zatímco naše 788 pomalu pojíždí na své stání, obdivuji letadla společností, která jsou pro Evropana už hodně exotická - Jetstar Pacific, Xiamen Air nebo VietJet. Rozlámaní vystupujeme do horkého a vlhkého vzduchu, který proniká nástupním mostem. Zbývá už jen vyřídit vstupní formality, vyzvednout zavazadla a náš půlroční život na druhém konci světa může začít.

Pokud vás zajímají i zážitky po opuštění letištní haly, podívejte se na pár mých článků - Jak se žije v Hanoji, Buddhističtí mniši v Kambodži nebo Místa vietnamské války.
1280x960_dauha_prestup.jpg
Moderní, chladné a neosobní
1280x960_displej_QR972.jpg
Posledních pár set NM do Saigonu

LATAM není Qatar

Asi měsíc před odletem do Evropy mi dorazil e-mail oznamující změnu letu. Časový posun nebyl nijak dramatický, šlo o pár desítek minut. Co jsem ale zjistil náhodou při objednávce speciálních jídel, byla změna typu letadla. Původně plánovaný stroj A330-300 nahradil A350-900 a já se začal těšit. V tomto letadle jsem letěl zatím jen jednou a bylo to prima. Poznámce LATAM nevěnuji moc velkou pozornost a radši měním místa tak, abychom všichni mohli sedět v jedné řadě u okna. Až po nějaké době mi začalo být divné, proč u tohoto spoje aerolinka uvádí podivnou “jihoamerickou” zkratku a začal jsem hledat.

Podle Onemileatatime měly Qatar Airways v roce 2017 zpožděné dodávky letadel A350 a situaci vyřešily pronájmem strojů od LATAM. Drobný zádrhel ovšem je, že brazilské aerolinky létaly na tomto typu s 348 sedačkami a Qatar naopak jen s 283. To je velký kvalitativní rozdíl. Letadla navíc byla přeregistrovaná na katarského dopravce, ale livery zůstalo z velké části v barvách LATAMu, včetně interiéru. “Ale co, poletí 350ka, to nemůže být špatný,” říkám si a těším se.
1280x960_saigon_tabule.jpg
Logo ČSA stále ještě k vidění ve světě (i když tedy ve starém provedení)

Vzhůru domů
Stodevítkou” z centra města míříme na letiště Tan Son Nhat. Poslední projížďka Saigonem kolem tržnice Ben Thanh, Bitextco Tower, po Pasteur Street a okolo Paláce Nezávislosti. Předstih máme tentokrát čtyřhodinový, takže přepážky s rozsvíceným logem přímorožce jsou zatím zavřené. Co mě ovšem překvapuje, je “fronta na maso”, která se zde vytvořila již dobrou půlhodinu před otevřením.

Po nějaké době se nakonec otevírá 6 přepážek pro odbavení našeho letu. Jenže zpočátku to neuvěřitelně vázne. Supervizor přechází od jednoho check-in agenta ke druhému a neustále s něčím radí. Vypadá to, jako by většina z nich byla v zácviku. Když se fronta přestala hýbat nadobro a supervizor se začal projíždět na pásu pro zavazadla, definitivně jsem rezignoval.

Ve frontě mám hodně času rozjímat, jak jsou check-iny neskutečnou ztrátou času. Přitom v třeba Hong Kongu je možné odbavit sebe i svá zavazadla přímo ve městě dokonce už den před odletem. Zbavíte se zavazadel, můžete se nalehko projít naposled městem a na letišti nemrháte čas čekáním na otevření přepážky. A už vůbec nemluvím o nějaké automatizované formě odbavení zavazadel pouze s dohledem check-in agentů.

Nakonec jsme se na řadu dostali i my. Pokládám zavazadla na pás, dostávám boarding pasy, bag-tag na kabinové zavazadlo a rychlé upozornění, ať si počkám kousek vedle na kontrolu zavazadla. Vietnamci kufry totiž kontrolují hned za check-inem.

Po rychlé pasové kontrole sedíme už za pár minut ve foodcourtu. Zde už mají ceny nádech “airside”. Pho za 12,50 USD by překvapilo i zapřísáhlého karlínského hipstera. Jiná jídla mají cenovky už rozumnější a my si vybíráme “Loaded Fries” - obrovský talíř hranolek, s rajčatovým chutney, chedarem a slaninou.
1280x960_saigon_restaurant.jpg
Ve Vietnamu jsem snědl kolem 200 pho a cena 12,50 USD je už dekadence (i na "airside")

SGN-DOH
QR971
A359
19:25 - 23:59
LF: 99 %

Palubní personál je opět na jedničku. High-five s Matějem a i s námi se letušky opět vítají velice vřele. Boarding nepatří k těm nejrychlejším, ale nakonec se na svá místa ve 25. řadě s trochou štěstí dostáváme. Hned na první pohled vypadá kabina v economy velice stísněně. Modročervený design, hrubá potahová látka i chybějící kůže na mě působí trochu lacině. Jde samozřejmě jen o můj dojem a s krejčovským metrem jsem po kabině nepobíhal. Ale právě dojem je jedním z faktorů, který rozhoduje o spokojenosti nebo propadáku. Abych ovšem jen nekritizoval, líbí se mi dotykové obrazovky, které je možné ovládat několika prsty.

Vzlet je velice klidný. Žádné vrzající biny nad hlavou ani hlučné motory při startu. Náš let má trvat necelých 8 hodin a původně jsem měl v plánu většinu té doby prospat. Jenže čekání na večeři mi spánek hodně zkracuje. Po hodině teprve přichází stevard ověřit, zda jsme opravdu objednávali dětské jídlo. Oslovení “Ahoi Ireena”, které četl z připraveného tabletu nás trochu pobavilo a bylo to milé. Co nás však rozhodně nenadchlo, byl servis.

Žádné vlhčené ubrousky, žádný obvyklý dětský dárek a dokonce chybělo i tištěné menu. První jídlo i pití dostáváme po více než hodině a půl letu. Škoda že se Kataři neinspirovali u jiných společností, které rozdávají hned po startu alespoň drobný snack.

Při volbě ryba nebo kuře sahám po kuřeti. Víčko nakládaných hub radši hned zavírám a vrhám se na dezert. Nebylo to špatné, ale měl jsem takový hlad, že bych snědl asi i tu rybu.

Na mapě míjíme Port Blair a já se konečně chystám ke spánku. “Fakt je to tady stísněnější než byla ta sedmosmsedmička při cestě do Saigonu,” říkám si pro sebe, když se snažím nějak poskládat do prostoru.

Někde u Pákistánu mě budí rozsvícená světla a personál se chystá servírovat svačinu. Kapsa z pizza těsta se směsí uvnitř s malým koláčem mě opravdu nenadchnula a radši se snažím ještě chvilku klimbat. Na poslední hodinu a půl letu se světla opět zhasínají.

Sakra, opravdu nešlo servírovat jídlo později, aby cestující měli spánek nepřerušený o něco delší dobu?” vrtá mi hlavou.

Při mé první návštěvě WC jsem byl mile překvapený z toaletní vody. U Qatar Airways bych čekal navíc tedy i různé krémy či vodu ve spreji, jak často nabízí na dálkových letech třeba Turkish Airlines. Při mé druhé návštěvě WC už chyběla i ta zmiňovaná toaletní voda. Na druhou stranu je mi jasné, že si cestující rádi berou suvenýry.

Po přistání v Dauhá o dobrých 27 minut dříve, vystupujeme po schodech a na terminál přejíždíme autobusem. Celá procedura od vypnutí motorů až po dokončení security check na terminálu trvá dobrých 50 minut. Letiště staré 5 let je opravdu tak poddimenzované, že musí výstup a nástup dálkových letů probíhat z plochy? (Pokud je tam jiný důvod, který mi uniká, tak prosím kdokoli doplňte. Zdaleka jsme však nebyli jediným letadlem, které by stálo na apronu. Vedle nás se řadily další a další letadla, která chrlila stovky cestujících do autobusů.)

Boarding na naši navazující cestu do Prahy má začít za hodinu. Ideální čas na návštěvu toalety a krátké odreagování v dětské herně. Součástí herny je i interaktivní zóna. Já osobně bych víc než počítače s jabkem uvítal spíš silnou WiFi. Nechci vypadat jako kverulant, ale funkční WiFi je snad základní služba kteréhokoli letiště, ne? Možná jsem měl jenom smůlu, ale když vzpomínám na přestup při cestě do Asie, nebylo to o mnoho lepší.
1280x960_SGN_QR971.jpg
A350 v livery LATAM, s posádkou Qatar
1280x960_amenity-kit_QR971.jpg
Amenity Kit
1280x960_displej_QR971.jpg
Za chvilku bude mít Roy Scheider prácičku s lovením žraloka
1280x960_jidlo_QR971.jpg
Kuře s rýží
1280x960_tasticka_QR971.jpg
Taštička na svačinu moc nenadchla
1280x960_airshow_QR971.jpg
Budím se kousek od Pákistánu
1280x960_dauha_medved.jpg
Hamad International
1280x960_dauha_skytrain.jpg
Skytrain v Dauhá
1280x960_dauha_zabava.jpg
Apple dobrý, ale funkční WiFi podle mě potěší větší množství lidí

DOH-PRG
QR289
A320
2:20 - 7:40
LF: 80 %

Hodinu před odletem se přesunujeme skytrainem do severní části letiště. Náš nástup proběhne z brány D24. Opět autobusem. Boarding začíná v 1:35 ráno, ale končí po 10 metrech v nástupním vestibulu. Nahnat cestující do prostoru bez sedaček a nechat je čekat v průvanu 15 minut na autobus, bych čekal někde trochu jinde. Další z řady hořkých polknutí.

V A320 je svět zase normální. Refreshing towel, tištěné menu, dětská taška s dárky, úsměvy palubního personálu, dokonce i ty sedačky v purpurové barvě s koženým podhlavníkem mi přijdou o něco větší a pohodlnější.

Hned po startu kontroluji zda stoupáme plynule a usínám ještě nad Perským zálivem. Proto vůbec netuším, jaké jídlo personál servíroval. Probouzím se za Vanským jezerem v Turecku a pozoruji zasněžené vrcholky hor ve východní Anatolii.

Jídlo stevardky servírují nad Černým mořem. Dostávám podobně jako při letu z Prahy vajíčka s brambory a tentokrát navíc klobáskou. Já jsem spokojený a ostatní vypadají také. CHML (Child Meal) snídani tvořily trochu netradičně masové koule s hranolkami. Ale byly dobré, jen se po nich zaprášilo. FPML (Fruit platter) byla nálož vitamínů a také prý stála za těch pár kliků při rezervaci navíc.

Naše “třistadvacítka” se pomalu blíží ke svému cíli. Nad Slovenskem kapitán oznamuje, že do 10 minut začneme klesat k Praze. Poprvé slyším hlášení, že toalety budou po začátku klesání uzamčeny až do příletu. Z FL360 se pomalu snášíme k zemi. Odhaduji, že při vstupu do LKAA dostáváme direct na PR532. Žádné tradiční esíčko od Vlašimi. Letíme stále přímo a až nad Brandýsem následuje mírný náklon doleva. Po pár minutách slyším zvuk vysunujícího se podvozku, klapky a touchdown.

Je mi jasné, že na základě čtyř letů nejde dělat plnohodnotné závěry, ale...
Qatar Airways ve mně zanechaly velice rozporuplný dojem a rozhodně se nestanou mojí první volbou, za kterou bych byl v budoucnu ochotný výrazněji připlatit. Hlavním důvodem je neschopnost udržet stejnou úroveň služeb a drobné zklamání z letiště v Dauhá.

Nehodnotím, že místo nahřívaných ubrousků podávaných kleštěmi na dálkových letech Lufthansy byly na palubě Qatar Airways jen vlhčené kapesníčky jako z drogerie. Ale místy jsem si připadal jako průměrném evropském letu. Navíc u 5-hvězdičkové společnosti je člověk prostě kritičtější a má větší očekávání. Doteď ani nevím, zda mají lety provozované strojem LATAM úmyslně snížený komfort nebo to byl prostě jenom “fail”. Ať jsem měl jen smůlu nebo je to s Qatar Airways vždy trochu loterie, neobrátím se k této společnosti zády úplně. Lufthansa však zůstává stále mojí srdeční záležitostí.
1280x960_a320_qatar.jpg
Na nástup a výstup z plochy jsem si u Qatar Airways už zvyknul
1280x960_menu_QR971.jpg
Konečně opět tištěné menu
1280x960_jidlo_QR289.jpg
Jídlo cestou do Prahy
Přílohy
1280x960_jidlo_QR289.jpg
Naposledy upravil(a) tristadvacitka dne 13. 12. 2022, 19:56, celkem upraveno 4 x.


Lemon
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 150
Registrován: 19. 01. 2009, 11:04
Oblíbené typy letadel: E190, A340, IL-96
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od Lemon »

Pěkný tripreport, hezky se to čte. Díky :thumbup:

tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od tristadvacitka »

Lemon píše:Pěkný tripreport, hezky se to čte. Díky :thumbup:


Díky :-)

palan
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 77
Registrován: 25. 07. 2011, 20:55
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od palan »

Pěkný tripreport. Jeden dotaz k jeho začátku - opravdu startovala A320 nejdřív motor č.1 a až pak č.2?

tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od tristadvacitka »

palan píše:Pěkný tripreport. Jeden dotaz k jeho začátku - opravdu startovala A320 nejdřív motor č.1 a až pak č.2?


Původně jsem v článku měl č. 2 a pak č. 1, jenže při cestě zpátky, když jsem se na to zaměřil, tak to bylo takhle naopak. Samotného mě to překvapilo. Ale samozřejmě je nějaká pravděpodobnost, že jsem poslouchal blbě :)


Roiman4
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 340
Registrován: 23. 10. 2017, 22:45
Oblíbené typy letadel: A340-600
B747-400
Pohlaví: muž
Bydliště: ZLN/PRG
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od Roiman4 »

palan píše:Pěkný tripreport. Jeden dotaz k jeho začátku - opravdu startovala A320 nejdřív motor č.1 a až pak č.2?


Co ti na tom prijde divneho?

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od Fabo »

Ono se to strida, i kdyz v beznym provozu bude asi o neco castejsi 2>1

Asi jedine letadlo, kde bylo dane poradi startovani byl Tristar :)

davcabic
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 50
Registrován: 29. 03. 2015, 17:46
Oblíbené typy letadel: A346
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od davcabic »

Skvělý trip report z paluby Qatarců! Hned ze začátku se musím přidat ke "stížnosti" na 788 Air Indie, letěli jsme s asi jen 4 roky starým letadlem a překvapilo mi, jak moc poničené může být. Do tý doby jsem si nedovedl představit, že Dreamliner bude vypadat jak stará kocábka a i zvenku se bude loupat lak. Jinak mi teda dost mrzí všechny ty nesrovnalosti a maličkosti u Qatarců, oni totiž zařídili moje nejlepší lety v životě. Myslel jsem si, že 5* si budou držet perfektně, pořád a všude. Taky díky za vysvětlení, proč Qatarci lítají s A350 Latamu. Viděl jsem to, ale nepátral jak to. Jinak letiště Hamad se mi hodně líbilo, ale pravda, že ta sterilita z toho může trochu koukat a wifi nebyla tak dobrá, jako ji inzerovali.

tristadvacitka
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
Pohlaví: muž
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Na křídlech Oryxe za strýčkem Ho | LATAM není Qatar

Příspěvek od tristadvacitka »

davcabic píše:Skvělý trip report z paluby Qatarců! Hned ze začátku se musím přidat ke "stížnosti" na 788 Air Indie, letěli jsme s asi jen 4 roky starým letadlem a překvapilo mi, jak moc poničené může být. Do tý doby jsem si nedovedl představit, že Dreamliner bude vypadat jak stará kocábka a i zvenku se bude loupat lak. Jinak mi teda dost mrzí všechny ty nesrovnalosti a maličkosti u Qatarců, oni totiž zařídili moje nejlepší lety v životě. Myslel jsem si, že 5* si budou držet perfektně, pořád a všude. Taky díky za vysvětlení, proč Qatarci lítají s A350 Latamu. Viděl jsem to, ale nepátral jak to. Jinak letiště Hamad se mi hodně líbilo, ale pravda, že ta sterilita z toho může trochu koukat a wifi nebyla tak dobrá, jako ji inzerovali.


I pro mě byl let s Air India trochu šokem a zdaleka to nebylo jen o vylomeném tlačítku na monitoru. Nemluvě o posádce, která rozhodně nepatřila k nejpříjemnějším.

Kdyby tam nebyla ta zkušenost s LATAM/Qatar, tak bych asi lety hodnotil líp. Ale bylo toho na mě prostě už hodně. A to se nezmiňuji o velikosti obrazovek. Když se podíváš na velikost displeje v 788 a 359 (na fotkách v článku), tak je rozdíl na první pohled obrovský.


Odpovědět