7. leden 2019 - Touba, St. Louis
Dnes máme přesunový den. Tak dlouhý, že jsme dlouho zvažovali, že ho rozseknem na dva, ale nedařilo se nám to rozumně naplánovat - po cestě není moc rozumných zastávek a čas by nám chyběl. Tak to překousneme a prostě den pojedeme. Nevadí to primárně nám, ale Mohammedovi dlouhé řízení moc nejde - při přejezdu ze Ziguinchoru totiž ke konci dost usínal. A dnes to je ještě o 100 km dál. Dohadujeme se, že se za volantem prostřídáme - což znamená počítat s tím, že si budeme muset pravděpodobně nechat více peněz pro policii. Kromě toho, že běloch za volantem sám o sobě pozornost přitáhne, jsme si bohužel z ČR nevzali mezinárodní řidičáky, které se v Senegalu hodí. Počítali jsme, že budeme mít fungujícího řidiče.
- Trasa 9. ledna
- map8.jpg (96.85 KiB) Zobrazeno 3769 x
Přejezd je fakt dlouhý, vyjíždíme brzo, dojíždíme pozdě. Přesto si ale dovolíme na hodinu a půl zastávku ve městě Touba - je to druhé největší město a náboženské centrum Senegalu. Právě zde jsme původně plánovali, že bychom přenocovali, ale zpětně jsme rádi, že jsme to neudělali. Kromě Velké mešity zde nic moc není, město nepůsobí moc přátelsky, a nesmí se tu pít alkohol, kouřit, hrát hudbu ani tančit. Po obědě se vydáváme k Velké mešitě, kterou obcházíme jen zvenku. Na exkurzi dovnitř nemáme čas, stejně tak nechceme platit samozvaným průvodcům, bez nichž bychom se dovnitř nedostali.
- Ještě ze břehu
- SAM_7038E.jpg (238.21 KiB) Zobrazeno 3769 x
Do St. Louis dojíždíme navečer. Zásadní komplikace na cestě se nekonají. Posledních 200 km řídí Kamil, na jednom checkpointu s tím překvapivě policie žádný problém nemá, na druhém ano, takže ze společné kasy mizí dalších 10 dolarů. Hůř je na tom skupina Španělů, kteří spali předchozí noc ve stejném kempu a které potkáváme na dřívějším checkpointu ještě před Toubou. Policie je odstavila a jsou bezradní, chtějí po nich papíry, které si prý mají vyřídit v Dakaru, a ani drobnější všimné prý nezabírá. Pravděpodobně jen díky tomu, že si policie našla tučnější kořist, projíždíme checkpointem rychle a hladce. Zní to cynicky, ale tak to tady holt zjevně funguje.
Na následující dva dny si vybíráme hezkou chatku u pláže. Po uplynulých dnech si něco příjemného zasloužíme. Hlavně jsme v oblasti, kde je solidní ubytování dostupné - St. Louis je jedním z turistických center Senegalu. Vlastně v následujících dnech už budeme jen v turistických místech. Dakar, St. Louis, Touba, Lac Retba a delta řeky Saloum (tu vynecháváme) jsou právě těmi místy, které většina (převážně francouzských) turistů po cestě do Senegalu navštíví, i když se primárně jedou vyplácnout k moři.
8. leden 2019 - NP Djoudj
Na dopoledne si necháváme flákací volno, před polednem vyjíždíme do národního parku Djoudj na mauritánské hranici. Cesta trvá asi dvě hodiny, není to daleko, ale z většiny je to po nepříliš hezké prašné cestě.
- Trasa 8. ledna
- map7.jpg (74.73 KiB) Zobrazeno 3769 x
Djoudj je známým hnízdištěm ptáků - je těsně pod hranou Sahary a je prvním místem se sladkou vodou pro ptáky letící z Evropy. V zimě je zde tedy velmi živo, ale nejen v zimě - v jiná období sem zase přilétají plameňáci z jihu - ty jsme o pár týdnů nestihli.
- Ještě ze břehu
- SAM_7043.jpg (232.42 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Velká mešita v Toubě
- SAM_7018E.jpg (671.5 KiB) Zobrazeno 3769 x
Přijíždíme do parku, stavíme v kanceláři a zjišťujeme, jakým způsobem si to tu můžeme prohlédnout. Jsme tu úplně sami, až těsně před nástupem na loď přijíždí ještě tříčlenná francouzská rodinka, jiné turisty za celý den nepotkáme.
- Plavba po řece Senegal
- SAM_7107.jpg (297.01 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Plavba po řece Senegal
- SAM_7106.jpg (588.37 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Plavba po řece Senegal
- SAM_7204.jpg (689.52 KiB) Zobrazeno 3769 x
Když jsme na řece zhruba půl hodiny, tak nějak očekávám, že se budeme brzo otáčet a vracet. Jo, hezké, pár pěkných fotek se vyvedlo, ale asi stačilo.
Omyl - zajíždíme za ohyb řeky a v ten okamžik se v dálce objevuje podivný černobílý flek. Co to je?
Za pár sekund nám to dochází. Obří, ale opravdu neskutečná kolonie pelikánů! Musí jich tam být stovky, ne-li tisíce...
- Překvapení
- SAM_7139.jpg (334.94 KiB) Zobrazeno 3769 x
Ke kolonii dojíždíme relativně blízko - na pohodlný „dosah“ teleobjektivu. Následujících dvacet minut, kdy se pohybujeme v blízkosti kolonie, se s focením prakticky nezastavím. Málokdy se mi stává, že narazím na něco, u čeho si můžu upřímně říct „tak něco takového jsem opravdu ještě nikdy neviděl“. Fascinující.
- Kolonie pelikánů v NP Djoudj
- SAM_7166.jpg (738.46 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Kolonie pelikánů v NP Djoudj
- SAM_7192.jpg (495.23 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Na pláži není nikdo, kromě jednoho prodejce suvenýrů...
- SAM_7232.jpg (281.81 KiB) Zobrazeno 3769 x
Stejnou cestou se vracíme do St. Louis, tak tak stíháme západ slunce na pláži.
- Kolonie pelikánů v NP Djoudj
- SAM_7193.jpg (207.52 KiB) Zobrazeno 3769 x
- ...a jedné zdechlé kozy.
- SAM_7240.jpg (656.65 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Kýčovitý Atlantik
- SAM_7242.jpg (312.74 KiB) Zobrazeno 3769 x
9. leden 2019 - St. Louis, Lac Retba
V St. Louis jsme strávili dvě noci, ale do města jsme se prakticky nedostali, protože jsme vždycky někam spěchali. Takže až teď. Centrem města protéká řeka Senegal, podél které parkují hezké pestrobarevné lodě. Přes řeku se táhne půl kilometru dlouhý kovový most z konce 18. století (který bývá spojován s Gustavem Eiffelem, ale prý nesprávně).
- „Eiffelův“ most
- SAM_7258.jpg (266.28 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Nábřeží v St. Louis
- SAM_7248.jpg (405.81 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Pauza na kávu
- SAM_7259.jpg (321.01 KiB) Zobrazeno 3769 x
Vyjíždíme na jih.
- Trasa 7. ledna
- map6.jpg (168.95 KiB) Zobrazeno 3769 x
Na trase mezi dvěma nejturističtějšími městy Senegalu se problémy s policií dají očekávat... a taky že jo. Na prvním checkpointu se nakonec nějak vykecáme, na druhém už je to podstatně horší. Policie nás odstavuje, Mohammedovi sebere řidičák a nikdo nevíme, co se děje. Nechce nám to totiž říct ani Mohammed. A já už jsem na blbce v uniformě opravdu alergický a odmítám jim cokoli platit.
Po dvaceti minutách mě čekání přestává bavit a vydávám se za policajtem já, Mohammed jde se mnou. Mohammed na policajta promluví anglicky, který se na něj zamračí a oboří. Francouzsky sice prakticky neumím, ale význam sdělení je naprosto jasný. Tady mluvíme francouzsky. Se svojí angličtinou táhni domů do Gambie. Z tohohle povýšeného a opovržlivého jednání mi začíná vařit krev.
Pozn.: Mohammed je z etnika Mandinka, svým mateřským jazykem se domluví v Gambii, bez problémů v celém jižním a jihozápadním Senegalu (a příp. Guinea-Bissau). V severním Senegalu už se ale kromě francouzštiny mluví jazykem wolof, který je sice příbuzný, ale pro mluvčí jazyka mandinka nesrozumitelný.
Za chvíli se s policajtem dávám do řeči sám, ke mně je vstřícnější. A okamžitě taky zjišťuju, co má za problém a proč nás tady drží. Ukazuje mi Mohammedův řidičák, jehož platnost skončila 31. prosince.
Aha. Tak proto mi Mohammed celou dobu nebyl schopen říct, co má policajt tentokrát za problém. Kromě toho, že mu prý policajt tvrdil, že nám nefunguje brzdové světlo. Což je zaprvé nesmysl, zadruhé absurdní, protože když nás na checkpointu policajt zastavoval, tak to světlo neměl ani jak vidět. Naštván pro změnu na Mohammeda, platím jeho „pokutu“, přebírám řidičák a jdu zpět do auta. Kolik z těch „pokut“, které jsme do té doby platili, bylo ve skutečnosti kvůli tomu, že vyjel do ciziny s neplatným řidičákem?
Jelikož mě to vytočilo, píšu rovnou Silvestrovi, který se ale překvapivě staví na Mohammedovu stranu a situaci mi vysvětluje. Mohammed je v tom nevinně. Všechny gambijské řidičáky se vydávají s platností na kalendářní rok. Je to normální. A před koncem platnosti se nedá požádat o nový, až po vypršení. A na začátku ledna úřady nefungují, nové řidičáky jsou vydány prakticky až v únoru nebo březnu.
V Gambii to policie samozřejmě ví a nikoho s tím neprudí.
V Senegalu to policie taky samozřejmě ví a taky s tím prý normálně neprudí. Ale když vstupuje na scénu auto se čtyřmi bělochy, neplatný řidičák je neplatný řidičák. A dolary jsou dolary.
Mohammedovi se omlouvám a jedeme dál. Krátce před Dakarem zastavujeme u jezera Retba, známé také jako Lac Rose - růžové jezero, taktéž jedno z nejprofláklejších míst v Senegalu, už jen tím, že u něj končívalo Rallye Dakar. Jak napovídá název, řasy jej zbarvily do růžova, kromě toho je jezero zajímavé velmi vysokým obsahem soli, pročež se mu přezdívá „senegalské Mrtvé moře“.
Růžová barva jezera moc vidět není - možná k tomu přispívá pošmourné počasí a slunce schované za mraky. Dáváme si oběd u jezera, odmítáme nabídky na vyjížďky terénním autem po druhé straně jezera a jdeme se projít. Je vidět, že sem jezdí turistů podstatně více, prodavači suvenýrů jsou dost otravní. Více než samotné jezero mi přijdou působivé hromady soli na březích.
- Lac Retba
- SAM_7304.jpg (285.63 KiB) Zobrazeno 3769 x
- Lac Retba
- SAM_7288.jpg (261.94 KiB) Zobrazeno 3769 x
V Dakaru stojíme v zácpě asi tři čtvrtě hodiny. A to naštěstí bydlíme relativně na kraji města a blízko dálnice. Dakar je na úzkém poloostrově a počet aut zjevně roste rychleji, než ho pouhé dva příjezdové tahy do města stíhají...
Zdaleka nejvíce jich bylo v Casamance, kde dodnes operují separatistické skupiny. Na severu podstatně méně. 
