Mailand píše:Road fatalities per 1 billion vehicle-km
Germany 4.2
Czech Republic 11.5
Jsou to sice data z roku 2016, ale byli jsme na tom skoro 3x hůř. Měli teda Němci pro jistotu zvážit nepouštět do své země české řidiče se svými relaxovanými řidičskými standardy?
No to je právě ono, Němci jsou na tom ve všech oblastech života v uvozovkách „třikrát lépe“ než my, ať už jsou to platy, kvalita zdravotnictví,a nebo kvalita silnic, ale přesto jsou na tom co se týká kovidu 3x hůře než my, „opice z východu“. Tzn. o to více to bije do očí, že někde se stala chyba.
Ono totiž když máte relaxované hygienické standardy, tak vám ani hromada západních marek v kapse nepomůže…
A teď k problému otevírání hranic: z každého národního státu v Evropě teď chodí nějaká čísla, a je otázka, do jaké míry jsou ta čísla přesná, respektive, jestli je vůbec srovnatelná metodika získávání těch statistických dat. A za této situace jsou čísla v původně nejrozvinutějším Švédsku nejhorší, v Německu 3x horší než na východě a Francie, Itálie, Španělsko, UK a USA doslova hoří, jako by to byly africké rozvojové země, tam dokonce není ani potřeba sledovat nějaká konkrétní čísla, to je krach Západu v přímém přenosu.
A teď mi řekněte, jak chcete za této situace, když je situace v každém národním státě v Evropě jiná, a chodí diametrálně odlišná čísla, o jejichž přesnosti navíc lze pochybovat, rozhodnout o otevření hranic. Jakým klíčem, jakou logikou byste postupovali? Nějaké konkrétní nápady, nějaký metodický koncept, jak na to? Sem s ním!
Co se týká otevírání hranic, je dále potřeba zopakovat původní tezi, že to, co se teď děje, není už ani tak moc otázka ekonomická, nebo politická, ale je to zejména otázka filosofická. Na leteckém fóru sice není na filosofii moc prostoru, ale co se týká otevírání hranic, musí zaznít to nejzákladnější: pokud je něco otázka filosofická, je to v první řadě vždy otázka etická. A tato etická otázka se dnes významným způsobem týká obzvláště letectví a cestovního ruchu jako takového.
Mají-li se totiž otevřít hranice, tak za jakou cenu? Jaká cena je ještě eticky přijatelná? Jde o to, že otevřením hranic se zvýší riziko pro vaše rodiče/prarodiče. Otevřením českých hranic pro Němce jim zvýšíte riziko cca 3x, otevřením hranic pro Švédy jim zvýšíte riziko cca 10x, ale taky možná více. Já osobně, pokud bych si měl vybrat, jestli mám zchudnout, anebo raději zvýšit riziko pro svoje rodiče tím, že otevřu hranice pro národy s relaxovanými hygienickými standardy, tak si raději vyberu vlastní zchudnutí. Tady totiž nejsme na silnici, kde každý bere na sebe riziko, které je předem statisticky známé. Tady zvažujeme vystavení riziku, které je statisticky nejisté, ale spíše s negativním výhledem.
Otevření hranic je tedy v první řadě otázka etická a Hamáček si vybral odpověď stejně jako já: riziku nevystavovat a raději zchudnout. Jak si vyberete vy, je vaše volba, co vám vaše svědomí dovolí. A pokud byste přeci jen - za každou cenu - chtěli argumentovat ekonomikou, tak si jen dovolím připomenout, že v padesátých letech minulého století byly u nás hranice hermeticky uzavřené všemi směry a cestovní ruch jako takový vůbec neexistoval a přesto se žilo a přežilo. Tedy o tom, že by fyzicky nebylo co žrát, o tom to opravdu není. Je to jen o etické úrovni, a ta se třeba ve Švédsku nakonec ukázala jako až odpudivě nízká.
Problém u etických otázek je, že jejich spolehlivé vyřešení a přijetí ve společnosti vyžaduje docela dlouhou celospolečenskou diskuzi, ve které se postupně otupí kritické ostny a teprve za čas dojde ke konsenzu, který se najednou začne jevit jako „přirozený stav věcí“ se kterým se ztotožní nadpoloviční většina populace. Na tuto diskuzi ale u kovidu není čas, proto za nás etickou volbu provedou Hamáček s Babišem-Prchalem a to vzbudí extrémní vášně, ať už se rozhodnou jakkoliv.
A znovu si dovolím zopak můj původní dotaz: jak byste při otevírání hranic postupovali vy, jak konkrétně?